Jeho veličenstvo Norodom Sihamoni

JEHO V ELIČENST VO
NORODOM SIH A MONI
KR Á L K A MBODŽE
DOCTOR HONORIS CAUSA
Akademie múzických umění v Praze
19. března 2010
© Božena Brodská, Norodom Sihamoni, 2010
© Akademie múzických umění v Praze, 2010
Translation © Barbora Štefanová, 2010
Photography © John Vink/Magnum Photos, Renata Sabongui, archiv AMU
Cover & Typo © Markéta Jelenová
ISBN 978-80-7331-167-4
JEHO VELIČENST VO
NORODOM SIHAMONI
KR ÁL K AMBODŽE
DOCTOR HONORIS CAUSA
Akademie múzických umění v Praze
19. března 2010
TA NČÍCÍ K R Á L
Laudatio prof. Boženy Brodské
Vaše Magnificence, pane rektore, Spectabiles, Honorabiles, vážené dámy,
vážení pánové, milí hosté!
Je pro mne velkou ctí, že mohu na tomto veřejném slavnostním zasedání
Umělecké rady AMU navrhnout jménem Hudební a taneční fakulty AMU
udělení čestného doktorátu kambodžskému králi Norodomu Sihamonimu,
absolventovi taneční katedry HAMU v oboru pedagogika tance.
Pod názvem tančící král se v Evropě obecenstvu, vzdělanému v historii
tance, vybaví nesporně Ludvík XIV., král Slunce, jenž se svými dvořany
tančil téměř dvacet let v Paříži. Ale nemusíme se vracet do 17. století. Také
21. století může uprostřed Evropy hostit tančícího krále, kterému ještě
navíc nedělá potíže vyslovovat záludnosti naší češtiny, slova bez samohlásek, jako například „skrz krk“, neboť češtinu „trénoval“ od svých devíti
let v Praze. Norodom Sihamoni hovoří perfektně česky, pak také plynně
francouzsky, což je řeč jeho matky, khmersky, anglicky a rovněž rusky, ale
především hovoří mezinárodním jazykem tance.
5
Korunován byl 29. listopadu 2004 v královském paláci v Phnompenhu.
Jedna z prvních návštěv po této události platila Praze, kam přijel se svým
doprovodem na státní návštěvu v září 2006, a jeho soubor spolu se žáky
pražské konzervatoře a sólisty a členy baletu Národního divadla uspořádali v ND slavnostní představení. Na jeho počest bylo též v zámeckém
divadle v Českém Krumlově souborem Hartig uvedeno představení barokních tanců, s rekonstrukcí tance Apollona – což bylo právě sólo tančícího
krále, Ludvíka XIV.
Kulturní propojení Prahy s Kambodžou, či chcete-li Kambodže s Evropou, se odehrálo již po první světové válce, ve dvacátých letech. Taneční
kritik, publicista a estetik Dr. Emanuel Siblík (1886–1941), jenž publikoval
své referáty v Praze především v Rozpravách Aventina, věnoval pozornost
svébytné taneční kultuře Kambodže, se kterou měl bezprostřední kontakty, a z tohoto zřejmě ojedinělého zájmu vznikla jeho kniha Angkor a jeho
tanečnice, vydaná v Praze v Aventinu v roce 1928. Angkor bylo kulturní
centrum rozvinuté civilizace starodávné khmerské říše, jejíž rozkvět patří
do 9.–13. století. Z té doby se zachoval komplex chrámů s celou řadou náboženských staveb, který udivuje svou mohutností a nádherou dodnes. Angkor
byl totiž opuštěn a centrum khmerské říše bylo vytvořeno v Phnompenhu.
Opuštěné město pak pojala mocná příroda do své náruče a více než pět století Angkor zarůstal džunglí. Teprve koncem 19. století objevil francouzský
cestovatel krásy tohoto komplexu, jenž se od té doby zbavuje oné bujné vegetace. Dominantou všech různých chrámů je stavba Angkor Watu, jež zůstala
zachována ve své původní podobě s vytesanými tanečnicemi khmerských
králů na svých zdech. Stovky reliéfů „apsarás“ na zdech Angkoru dokazují,
6
„PRINC KAMBU“, TANEČNÍ SÓLO (1990)
„SETKÁNÍ“, PAS DE DEUX (1990)
jak důležité místo zaujímal tanec na jejich dvoře. Po pádu Angkoru ztratil
tanec mnoho ze svého náboženského charakteru.
Estetik a taneční kritik Dr. Emanuel Siblík, jenž po první světové válce
žil několik let v Paříži, se výtvarně seznámil s kambodžskými tanci ze statí
a kreseb sochaře Rodina, který byl těmito tanci nadšen za oficiální návštěvy
kambodžského krále v Paříži již v roce 1906. Siblík pak v roce 1922 na koloniální výstavě v Marseille sám poznal, cituji: „tanečnice zlaté pleti, zlatých
rouch, zlatých šperků…“ – což byl dvacetičlenný baletní soubor kambodžského krále, a začal hlouběji studovat khmerskou kulturu a seznamovat
nás s odlišnou kulturní tradicí. Za své kulturní aktivity se stal „rytířem
kambodžského královského řádu Monisaraphon“ v roce 1932.
Norodom Sihamoni se dostal do Prahy v roce 1962, v devíti letech.
Od dětství doma vyrůstal v prostředí, kde se dbalo o kulturní vyžití a rozšíření kultury do nejširších vrstev národa. Současný královský dvůr se totiž
snažil o zachování tradičního tance, o zachování příběhů z Rámájany, ale
zároveň se zajímal o moderní metody výuky a o evropský klasický balet.
V královském paláci byla taneční škola, na které v šedesátých letech vedli
třídy evropského klasického tance pedagogové z Moskvy.
V rozvětvené rodině sourozenců právě Norodom Sihamoni měl největší
zájem o rozkvět kambodžského královského baletního souboru, a tudíž
byl vyslán do Prahy, kde měl za úkol získat poznatky o lidových a charakterních tancích, o baletním divadle, a zejména o pedagogických postupech
při výuce tance. Byla to tvrdá škola. Ze začátku bydlel na velvyslanectví,
chodil, tedy tehdy spíše ještě jezdil se šoférem do základní školy v Ostrovní
ulici a byl přijat do baletní „přípravky“ Národního divadla. Musel také
9
na jevišti statovat, tančit dětské role nebo tvořit takzvané křoví v baletech
Národního divadla, například v Čajkovského baletu Louskáček. To vše
disciplinovaně vydržel.
Poté na pražské Taneční konzervatoři byl ještě krátký čas určitou výjimkou, poněvadž mu nosil šofér aktovku s učením, ale když se pak přestěhoval
do podnájmu, stal se nenápadným studentem umění, které si oblíbil. Jeho
třídní profesorka Zora Šemberová na něj vzpomíná jako na pilného skromného studenta: „Byl inteligentní, vnímavý, soustředěný a velmi citlivý…
Také jsem ho upozornila na to, že ho okolí víc pozoruje a kritizuje, protože
ho považuje za raritu. Proto si musí být vědom, že reprezentuje svoji zemi.
Poradila jsem mu, aby pracoval tak, aby v čas potřeby byl schopen se svým
tanečním uměním uživit. Vzal si všechno k srdci.“
Po maturitě vyplnil přihlášku na vysokou školu – „otec král, matka
v domácnosti“ – a po zkouškách byl přijat na taneční katedru Hudební
fakulty AMU na obor taneční pedagogiky. Svou diplomní práci obhájil
v roce 1975.
Situace v jeho vlasti v sedmdesátých letech způsobila, že došlo na
slova jeho třídní profesorky a Norodom Sihamoni žil v Paříži, kde se
stal profesorem tance. Od srpna 1993 se stal velvyslancem Kambodže při
UNESCO v Paříži. Roku 1994 mu král Sihanuk propůjčil titul Velký princ
a 14. října 2004 po abdikaci otce Sihanuka byl zvolen králem Kambodže.
Ve svém životě byl Norodom Sihamoni již mnohokrát oceněn, dostal francouzský řád Légion d’honneur, a proto Vás žádám, Vaše Magnificence, pane
rektore, abyste vyslyšel návrh Hudební a taneční fakulty AMU a jmenoval
Jeho královské Veličenstvo čestným doktorem našeho vysokého učení.
10
SLAVNOSTNÍ PŘEDSTAVENÍ V ND U PŘÍLEŽITOSTI OFICIÁLNÍ NÁVŠTĚVY (2006)
PROJE V JEHO V EL IČENST VA
NOROD OM A SIH A MONIHO,
K R Á L E K A MBODŽE ,
u příležitosti udělení čestného doktorátu
Akademie múzických umění v Praze, březen 2010
Vážený pane rektore, páni děkani, dámy a pánové, všichni vážení a milí
hosté, je pro mne velice významné být zde, v Praze, v této výjimečně krásné
historické budově a chvíli.
Pokládám za velkou čest přijmout čestný doktorát Akademie múzických umění. Jsem touto poctou velmi dojat. Bylo to právě zde, kde jsem
v sedmdesátých letech studoval. Se studiem na této prestižní akademii se
pojí nejkrásnější zážitky mého mládí. Byla to právě tato škola, která mi
dala nejen vzdělání, ale i celkově formovala mé názory na kulturu a umění.
Pociťuji velikou radost, že jsem mohl již podruhé ve své funkci navštívit
zemi, kde jsem prožil šťastné období života. Jsem velmi vděčný rodičům,
že mne poslali studovat právě do bývalého Československa, do Prahy.
Čím více času od té doby uplynulo, tím větší mám jistotu, že tato volba
byla pro mě nejlepší. Nejednalo se o náhodu. Moji rodiče mají velmi vřelý
vztah k umění. A pokud si vzpomínám, tatínek měl v Praze světovou premiéru svého filmu. Bylo to jen několik kroků od místa, kde právě stojím,
v kině U Hradeb u Karlova mostu, zde na Malé Straně. S radostí, pokorou
12
a upřímně proto děkuji panu rektorovi, profesorům a všem členům Akademie múzických umění za udělení čestného doktorátu. Přijímám čestný
doktorát nejen jako osobní poctu, ale hlavně jako symbol dlouhotrvajícího
přátelského vztahu mezi Českou republikou a Kambodžským královstvím.
Je to symbol rozvíjející se spolupráce mezi našimi zeměmi, mezi dvěma
bohatými kulturami a jejich společnými hodnotami, jako jsou demokracie, mír, pokrok a spravedlnost. Spojuje nás i odhodlání podporovat
porozumění a důvěru, které jsou zásadní pro udržení našeho vzájemného
přátelství. Vždyť to bylo právě zde, v těchto místech, kde jsem pochopil
význam pohybu jako univerzálního dorozumívacího prostředku mezi lidmi
bez ohledu na jazyk a národnost. Zde jsem získal hluboké taneční znalosti
a dovednosti, které posílily mou víru v toto nádherné a jedinečné umění.
Postupně jsem pod vedením profesorů objevoval harmonii, kterou
tanec a hudba přinášejí. Tanec považuji za okno do světa nadčasové
obrazotvornosti a neustále mě naplňuje úžasem možnost tancem vyjádřit
nespoutanou složitost, krásu a smysl života. Celé mé studium na akademii, pedagogické schopnosti a zkušenosti mých profesorů – to všechno
vytvořilo výborné základy pro můj vstup do aktivního profesního a občanského života. Studium na této akademii mi pomohlo stát se sám sebou.
Setkával jsem se s nadanými lidmi, kteří rozvíjeli nejen mé poznání, ale
i vztah ke kultuře a umění. Na akademii jsem se naučil umění setkávání.
Zde jsem pochopil jeho význam, nenahraditelnost a důležitost pro další
pozitivní vývoj mladého člověka. Všechny tyto znalosti, které jsem během
studia na Akademii múzických umění získal, byly klíčové pro mou následující pedagogickou činnost v Paříži. Na Akademii múzických umění jsem
13
pochopil nenahraditelný význam kultury a umění jako mocných nástrojů
pokroku a rozvoje pro život člověka jako jedince, ale i národy a lidstvo
jako celku. Jsem přesvědčen, že vzdělání je nejen klíčem ke svobodě, ale
též nejúčinnější cestou, jak aktivně řídit svůj vlastní osud. Je to základní
kámen, na kterém lze vystavět spravedlivější společnost. Věřím, že kultura
a umění hrají dominantní roli v naplnění a obohacení naší mysli, ovlivňují
způsob našeho myšlení a vytvářejí nekonfliktní prostor pro dialog a toleranci mezi lidmi.
Při této výjimečné události bych rád znovu vyjádřil svou nejhlubší
vděčnost všem profesorům, kteří působili – a působí – na této prestižní
akademii, za otevřenost, trpělivost, moudrost a zkušenosti – vlastnosti,
díky kterým nám pomohli vytvořit si pevnou základnu do dalšího života.
V tomto ohledu bych zde rád jmenovitě vzdal čest své drahé zesnulé paní
profesorce Olze Páskové. Nenaučil jsem se od ní pouze umění tance, ale
paní profesorka mně také pomohla pochopit význam vlastností, jako jsou
odvaha, poctivost, pokora a důslednost. Za tento úžasný dar jsem jí nesmírně
vděčen. Před několika lety jsem navštívil Prahu naposledy. Procházel jsem
se ulicemi Malé Strany a zaplavovaly mě vlny dojmů a vzpomínek. Samozřejmě jsem se zastavil mimo jiné i před budovou této akademie. Říká se,
že studentská léta jsou nejkrásnějšími roky v životě člověka. V mém případě to tak opravdu bylo. V duchu jsem se loučil s mně tak známými místy,
SLAVNOSTNÍ PŘEDSTAVENÍ V ND U PŘÍLEŽITOSTI OFICIÁLNÍ NÁVŠTĚVY (2006)
15
která se hluboce vryla do mého srdce a do mé paměti. Nevěřil jsem, že mi
bude v nejbližších budoucích letech dopřáno opět je spatřit. Díky čelným
představitelům Akademie múzických umění stojím opět zde, na akademické půdě. Opět jsem v mé milované a nádherné Praze, kde jsem prožil
svá žákovská a studentská léta. České republice jsem velice zavázán a velmi
obdivuji její rozvoj, jakož i její nebývalou schopnost pečovat o kulturní
dědictví a kvalitu života.
Vážený pane rektore, vážení profesoři, páni děkani, dámy a pánové, všichni
vážení a milí hosté, dovolte, abych vám poděkoval za vaše vřelé přijetí.
Nikdy nezapomenu na tento krásný a jedinečný den.
Děkuji za vaši milou pozornost.
16
T HE DA NCING K ING
Laudatio by prof. Božena Brodská
Your Magnificence Mr. Rector, Spectabiles, Honorabiles, ladies and
gentlemen, dear guests!
It is a great honour that at this public ceremonial session of the Artistic
Board of the Academy of Performing Arts I may now propose on behalf
of the Faculty of Music and Dance the conferring of a honorary doctorate
on His Royal Highness the King of Cambodia, Norodom Sihamoni,
a graduate of the Department of Dance of the Music Faculty of the Academy
of Performing Arts (HAMU), in the field of dance pedagogy.
!e epithet “!e Dancing King” will doubtless evoke to those audiences
in Europe well-versed in the history of dance Louis XIV of France, the
Sun King, who danced with his courtiers in Paris for well on twenty years.
However, one need not go as far back as the 17th century, for in the 21st century
we here in the very heart of Europe may also offer forth a Dancing King,
and what is more, one who has no trouble pronouncing the trickier points
of the Czech language, the words with no vowels, such as “skrz krk”,
having been “trained” in Czech in Prague since the age of nine. Norodom
17
Sihamoni speaks not only flawless Czech, but is also fluent in French, the
language of his mother, as well as Khmer, English, and Russian; but above
all, he is conversant in the international language of dance.
He was crowned king in the Royal Palace in Phnom Penh, on
29 November, 2004. One of his first visits a!er this event was to Prague, where
he travelled on a state visit along with his entourage in September 2006,
and where his troupe, together with students of the Prague Conservatory
and soloists and members of the Ballet of the National "eatre held a gala
performance at the National "eatre. In honour of His Royal Highness, the
Hartig Troupe performed Baroque dances at the "eatre of the Château in
Český Krumlov, featuring a reconstruction of the dance of Apollo – a solo
dance by the original Dancing King, Louis XIV.
"e cultural nexus of Prague and Cambodia, or Cambodia and Europe,
if you like, took place as early as a!er the First World War, in the 1920s.
"e dance critic, writer and scholar of aesthetics, Dr. Emanuel Siblík, who
published his contributions in Prague chiefly in the periodical Rozpravy
Aventina (Aventinum Discourses), o!en dwelt on the unique dance culture
of Cambodia, a country he had immediate contact with, and this singular
fascination gave rise to his book entitled Angkor a jeho tanečnice (Angkor and
its Dancers), published by Aventinum Publishers in Prague in 1928. Angkor
was the cultural center of the advanced civilization of the ancient Khmer
empire, whose heyday dates to the 9th – 13th centuries. From this time, there
survives a compound of temples and a number of religious structures,
astonishing in terms of splendor and grandeur to this day. For Angkor has
long been abandoned, and the center of the Khmer empire subsequently
18
NÁVŠTĚVA ČESKÉHO KRUMLOVA (2006)
moved to Phnom Penh. Nature then took the deserted city in its embrace,
and for more than five centuries, Angkor became overgrown by jungle. It
was not until the 19th century that a French explorer discovered the beauty
of this forgotten city, which has since been stripped of the lush vegetation.
Its dominant features, among all the temples, is the structure of Ankgor
Wat, which survives in its original form, with the dancers of the Khmer
Kings carved in the stone of its walls. !e hundreds of bas-reliefs of Apsaras
on the walls of Angkor testify to the the important place dance occupied in
the ancient court of the Khmer kings. A"er the fall of Angkor, dance lost
much of its religious nature.
!e Czech dance critic and aesthetician, Dr. Emanuel Siblík (1886–1941)
lived in Paris for several years a"er the First World War, and while living
there became exposed to Cambodian dance from the essays and drawings
of the sculptor Auguste Rodin, who had become entranced by them during
the official visit of the King of Cambodia in Paris in 1906. Subsequently,
at the Colonial Exhibition in Marseilles in 1922, Siblík was to observe
firsthand “dancers of gold complexion, clad in golden gowns and gold
jewellery”, that is to say, a twenty-strong ballet troupe sent by the King of
Cambodia. He then embarked on a deeper study of Khmer culture, and
worked at disseminating awareness within the Czech lands to this different
cultural tradition. For his cultural activities, he became a “Knight of the
Cambodian Royal Order Monisaraphon” in 1932.
NÁVŠTĚVA ČESKÉHO KRUMLOVA (2006)
21
Norodom Sihamoni first came to Prague in 1962, at the age of nine.
Since his infancy he grew up in a home much dedicated to a rich cultural
life, and to spreading culture to the broadest layers of the population.
!e current Royal family strove to preserve traditional dance culture, as
well as the heritage of the stories of the Ramayana, and yet at the same
time remained engaged with modern methods of dance instruction and
European classical ballet. !e Royal Palace had a dancing school, where
pedagogues from Moscow taught classes in European classical dance
during the 1960s.
In a large family of siblings it was Nordom Sihamoni who was most
passionately devoted to the development of the Cambodian Royal Ballet
Troupe, and as a result was sent to Prague, with the task to learn about folk
and character dance, ballet theatre, and above all, pedagogical approaches
in the instruction of dancing. He went through a rigorous education.
Initially, he lived at the embassy, and would attend, or rather be driven by
a chauffeur to the Grammar School in Ostrovní Street, and was accepted
in the ballet preparatory of the National !eatre. !ere he had to perform
walk-ons, dance children’s parts, or play backdrop in National !eatre
ballets, such as for instance Tchaikovsky’s Nutcracker. However, he stuck
through all this with exemplary discipline.
Later, he would continue for a time to be something of a white elephant at
the Prague Dance Conservatory, as his chauffeur would carry his schoolbag;
however, he soon moved into a sublet, and became an inconspicuous student
of art, which he cultivated a love for. !e supervisor of his class, Zora
Šemberová, remembers him as an unpretentious, hard-working student.
22
KONCERT ČESKÝCH UMĚLCŮ PRO KRÁLE – PHNOMPENH (2009)
“He was intelligent, discerning, focused, and extremely perceptive… I also
drew his attention to the fact that the people around him would pay more
attention to him, and criticise him more severely than others, regarding
him as somewhat of a rarity. For that reason, he had to be aware of the fact
that he represented his country at all times. I advised him to work to such
a point that should the need arise, he would be able to make a living by his
art of dancing. He took all my lessons to heart.”
A!er matriculation, he applied for university studies – “Father’s occupation: King, Mother’s occupation: homemaker” – and having successfully
passed the entrance exams, he enrolled in the Department of Dance of
the Music Faculty of the Academy of Performing Arts, as a student of the
methods of dance instruction. He defended his diploma work in 1975.
"e predicament of his homeland during the 1970s caused that the
advice of his former teacher came to pass, and Norodom Sihamoni lived
in Paris where he worked as a dance instructor. In August 1993, he became
the UN Ambassador of Cambodia in Paris. In 1994, King Sihanouk gave
him the title "e Grand Prince, and a!er his Father’s, King Sihanouk’s
abdication, he was elected King of Cambodia on 14 October, 2004. In his
life, Norodom Sihamoni has won a great number of honours, including the
Légion d’honneur, and I therefore ask you, Your Magnificence, Mr. Rector,
to grant the proposition of the Music and Dance Faculty, and confer upon
His Royal Highness the honorary doctorate of our academy.
24
A DDR ESS BY HIS M AJEST Y
NOROD OM SIH A MONI,
K ING OF C A MBODI A
On the Occasion of the Presentation of an Honorary Doctorate
from the Academy of Performing Arts in Prague (AMU), March 2010
Your Magnificence, Spectabiles, ladies and gentlemen, dear guests,
It is very meaningful and important for me to be here, in Prague, in this
exquisitely beautiful building at this exceptional moment.
It is an immense privilege and honour for me to receive an Honorary
Doctorate from the Academy of Performing Arts in Prague, and I am
truly moved by this honour. It was exactly in this location that I studied
during the 1970s. Some of the most beautiful experiences of my youth are
associated with my period of study at this prestigious Academy. It was this
very institution that gave me not only access to education, but formed my
opinions on culture and art in general. To my extreme delight, I have been
able to visit this country – a country where I spent a happy period of my
life – for the second time in my official capacity. I am very grateful to my
parents that they chose the former Czechoslovakia for my education. "e
more time that has passed since that decision, the more convinced I am that
this was the best choice for me. And this was not a random choice, either.
25
My parents have a very warm relationship to the arts. If I remember it right,
even my father‘s film had its world premiere in Prague. It was only a stone‘s
throw from where I am standing right now, in the U Hradeb cinema by
the Charles Bridge, right here in Malá Strana. !erefore, I would like to
thank with great pleasure, humbly and honestly, his Magnificence, as well
as the professors and all members of the Academy of Performing Arts for
conferring upon me this honorary degree.
I am accepting this honorary Honorary Doctorate in particular as
a symbol of the long-standing friendly relationship between the Czech
Republic and the Kingdom of Cambodia. It is a symbol of the developing
cooperation between our countries, their rich cultures and their shared
values such as democracy, peace, progress and justice. We are also
connected by our dedication to promote understanding and trust, which
are so fundamental to sustaining our mutual friendship.
It was in this very place that I again realized the importance and
meaning of movement as a universal means of communication between all
people, transcending language and nationality.
Furthermore, I acquired here a deep knowledge and training in dance,
which strengthened my faith in this marvelous and unique art form. !anks
to my professors I was gradually able to discover and explore the harmony
evoked by dance and music. I consider dance a window to the world of
timeless imagination. !e capacity of dance to express the unbridled
complexity, beauty and sense of life never ceases to amaze me.
All my studies at the Academy, the pedagogical skills and experience
of its professors, contributed to creating an excellent foundation for
27
entering active professional and public life. My studies at this Academy
have helped me to become who I am now. I met very talented people here
who helped me develop and to refine not only my knowledge but also my
relationship to culture and the arts. !e Academy taught me the art of the
encounter. I started to comprehend its meaning and irreplaceable nature,
and its importance for the further development of a young person. All
the knowledge that I acquired throughout my studies at the Academy
of Performing Arts was crucial for my subsequent pedagogical career in
Paris.
It was at the Academy of Performing Arts that I started to fully perceive
the importance of culture and art as powerful tools of development and
progress, not only in a life of an individual but also for nations and
humanity as a whole. I am convinced that education is not only the key to
freedom, but also the most efficient way to take control of one’s destiny. It
is the cornerstone that a more just society can be built upon. I also firmly
believe that culture and art play a dominant role in fulfilling and enriching
our mind, as they influence the way we think and create a peaceful space
for dialogue and tolerance among people.
On this exceptional occasion, I wish to reiterate my deepest gratitude
to all the professors who have worked at this prestigious Academy for their
openness, patience, wisdom and experience – characteristics which help us
to establish a solid foundation for our future.
In this regard, I would specifically like to pay homage to my late
professor Olga Pásková. I not only acquired from her the knowledge of
dance, but „paní profesorka“ also instilled in me the meaning of courage,
28
honesty, humility and rigour. I am enormously grateful to her for this
wonderful gi!.
I last visited Prague a few years ago. I was strolling the streets of Malá
Strana and was flooded by impressions, feelings and memories. Of course
I also stopped by in front of the building of this Academy. Student years are
said to be the most beautiful in one‘s life. I can only confirm this from my
personal experience. In my thoughts I was saying goodbye to those familiar
places that are deeply engraved into my heart and memory. I didn‘t believe
that it would be possible for me to see them again in such short a time.
"anks to the head representatives of the Academy of Performing
Arts I am now standing here again on the academic premises. I am in my
beloved beautiful Prague, where I spent my childhood and adolescence.
I am very grateful to the Czech Republic. I highly admire her significant progress and her extraordinary ability to preserve cultural heritage
and quality of life.
Your Magnificence, Spectabiles, ladies and gentlemen, dear guests, let me
thank you for your warm welcome. I will never forget this wonderful and
unique day.
"ank you very much for your kind attention.
30
Jeho Veličenstvo Norodom Sihamoni, král Kambodže,
doctor honoris causa AMU, 19. března 2010
Vydalo Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze
Projev Jeho Veličenstva Norodoma Sihamoniho
přeložila Barbora Štefanová
Redakce Ivanka Kubicová
Obálka a grafická úprava Markéta Jelenová
Jazyková redakce Jana Křížová
Sazba Robert Konopásek
Za poskytnuté fotografie děkujeme Renatě Sabongui
a společnosti Magna Děti v tísni, o. p. s.
Tisk Nakladatelství AMU
1. vydání
Praha 2010
ISBN 978-80-7331-167-4
www.amu.cz