Saeculum coronatum (1724–2015) Ensemble Damian: Saeculum

Transcription

Saeculum coronatum (1724–2015) Ensemble Damian: Saeculum
Saeculum coronatum (1724–2015)
Poznámky k představení
Sinfonia in C
(J. Puschmann)
Alas pandunt
(T. Hanzlík)
Ensemble Damian:
Nascente sole
Markéta Israel Večeřová — Memoria (Paměť)
soprán / soprano
Jactant navim venti
Anna Jelínková — Clementia (Mírnost)
alt / alto
Qui vis digne honorari
Martin Ptáček — Labor (Práce)
tenor
Ad astra
Martin Vacula — Fortitudo (Statečnost)
bas / bass
Ni ferrum arma
Marek Řihák — Jubilus
(T. Hanzlík)
(J. Gurecký)
(T. Hanzlík)
(J. Vičar)
(V. M. Gurecký)
Non omnis, qui crescit
Juliana Synková, Jana Synková, Rostislav Baláž, Jan Vaculík
sbor / choir
Amor posthac fortis nexu
Vít Nermut, Jana Spáčilová
housle / violins
Quo cordis meis
Dalibor Pimek
violoncello
Tela, bella
Dalibor Teimer
kontrabas / bass
Dona dabo
Jaroslav Kocůrek, Petr Jurášek
klariny / Baroque trumpets
Sis potens
Marek Kubát
theorba, barokní kytara / theorbo, Baroque guitar
Est corpus sine oculo
Šimon Hron
tympány / timpani
(M. Keprt)
(V. M. Gurecký)
(V. Zouhar)
(V. M. Gurecký)
(V. Zouhar)
(A. Neumann)
(V. Zouhar, T. Hanzlík)
Est honor
(A. Neumann)
Est mens invida
(M. Keprt)
Non fletu current genae
(Ph. J. Rittler)
Olomucensis per pulchra est via
(J. Vičar)
Est ethica, magnetica
(K. Fridrichová)
Sint amici
(V. M. Gurecký)
Triuni Numini
(A. Neumann)
Kateřina Zahradníčková
produkce / producer
Tomáš Hanzlík
viola, umělecké vedení / viola, artistic direction
„Saeculum coronatum gloriose ominosa futura secundi saeculi Idea auspice
Rege saeculorum Immortali, Deo“ („Korunované století. Slavně předpovězená
Idea dalšího století pod ochranou Boha, nesmrtelného krále všech pokolení“) je
dílem olomouckého rodáka, jezuitského dramatika Antonína Saletky
(1689–1730) z roku 1724. Tento ryze olomoucký dramatický opus je velkolepá
alegorická hra, složená z prologu, osmi čísel a epilogu, která byla vytvořena ke
stému výročí založení olomouckého jezuitského konviktu r. 1724. Hudební
materiál se nezachoval, textový ano a je velmi pozoruhodný.
Na titul nás upozornil český teatrolog a literární a divadelní kritik Vladimír
Just. Hrou se podrobně zabývala Magdalena Jacková ve studii „Korunované
století – deklamační drama, melodrama a komedie v jednom“, in: Miscelanea
theatralia, Sborník Adolfu Scherlovi k osmdesátinám, Praha 2005, s. 81–88.
Jak se smáli netopýři (Komické prvky v jezuitských školských hrách), v Divadelní
revue roč. 18, 2007, s. 53–60, resp. 93–97. Hra má tři roviny – alegorickou,
jubilejní (jde o to korunovat minulé, 17.století, ale to současné, tj. 18.století
žárlí, a chce být také korunováno), a do třetice je tu komediální, parodická
rovina – thema panto­‑mimicum – kdy chtějí být korunovány i komické postavy
Ramogeta, Rasula a Phantastula, vydávají se za tím účelem na Olymp, do
podsvětí atd.“
Jako melodrama byla zpracována druhá – jubilující rovina. Nezachovaná hudební
složka je obnovena jako pasticcio z hudby olomouckých barokních skladatelů
(Ph. J. Rittler, V. M. Gurecký, J. Gurecký, A. Neumann, J. Puschmann)
i současných skladatelů působících v budově Jezuitského konviktu – Uměleckého
centra Univerzity Palackého v Olomouci (J. Vičar, K. Raueová­‑Fridrichová,
V. Zouhar, T. Hanzlík, M. Keprt).
—Tomáš Hanzlík
Saeculum coronatum (1724–2015)
Notes on the performance
”Saeculum coronatum Glorioso ominosa futura secundi saeculo Idea Auspice
Rege saeculorum Immortal, Deo“ (”Crowned century. A glorious vision for
the next century under the protection of God, the immortal king of all huma‑
nity“) is a work by Olomouc native and Jesuit playwright Antonín Saletka
(1689–1730) from the year 1724. This dramatic opus related specifically to
Olomouc is a magnificent allegorical play consisting of a prologue, eight acts,
and an epilogue created for the centenary of the establishment of the Olomouc
Jesuit seminary in 1724. Although the musical material has not survived, the
remarkable text has been preserved to this day.
The Czech theatrologist and literary and drama critic Vladimir Just drew our
attention to the title of the work. The play was analysed in detail by Magda‑
lena Jacková in her study entitled Crowned Century – a Grandiloquent Play,
Melodrama and Comedy in One, Miscelanea theatralia, Anthology Celebrating
the Eightieth Birthday of Adolf Scherl, 2005, 81–88. The Laughter of Bats
(Comic Elements in Jesuit School Plays) in Divadelní revue, 18, 2007, 53–60,
93–97. The story is told using three genres – allegorical, jubilee (with the aim
of crowning the past, the seventeenth century, and simultaneously the current
century, n.b. the eighteenth century is jealous and also desires to be crowned),
and the third comic/parody involving a pantomimic theme in which the comic
characters Ramoget, Rasul and Phantastul also wish to be crowned; and, with
this objective, they set off for Mount Olympus, the underworld, and other
destinations.
The second genre of the play (jubilee) was developed as a melodrama. The
lost musical component is renewed as a pastiche of music by Olomouc
Baroque composers (P. J. Rittler, V. M. Gurecký, J. Gurecký, A. Neumann,
J. Puschmann) and contemporary composers working in the Jesuit Seminary
building at the Palacký University Centre of the Arts in Olomouc (J. Vičar,
K. Raueová­‑Fridrichová, V. Zouhar, T. Hanzlík, M. Keprt).
—Tomáš Hanzlík
Antonín SALETKA
Philipp Jacob RITTLER
Václav Matyáš GURECKÝ
Josef Antonín GURECKÝ
Antonín NEUMANN
Josef PUSCHMANN
Jan VIČAR
Á
Květuše RAUEOVÁ­‑FRIDRICHOV
Vít ZOUHAR
Tomáš HANZLÍK
Marek KEPRT
Životopisy skladatelů
Vzhledem k tomu, jak málo hudebního materiálu se nám dochovalo od skladatelů,
kteří se na našem území nejen narodili, ale v 17. století také aktivně tvořili, patří slez‑
ský rodák Philipp Jacob Rittler (nar. okolo 1639–1690) k naprosto nedoceněným
osobnostem. Přestože se v kroměřížském hudebním archivu díky Pavlu Vejvanovskému
dochovalo jen torzo Rittlerova celoživotního díla, je nepochybné, že se jedná o mi‑
mořádně talentovanou osobnost, která by zřejmě v jiných kulturních podmínkách
dosáhla světové proslulosti. Hudební vzdělání získal Rittler v Opavě, kde se zřejmě
seznámil s Pavlem Vejvanovským, s nímž jej pojilo celoživotní přátelství. Přesto
okruh zásadních hudebních osobností, které formovaly Rittlerův talent zůstává
stále otazníkem. Zvláště pak v oblasti harmonie je tento olomoucký kapelník zcela
mimořádným zjevem, předstihujícím v mnohém svou dobu. V programu je použita
Sarabanda z instrumentální svity Ariae a 4, pocházející z kroměřížského archivu.
Jako mnoho chlapců z chudých rodin, studoval Václav Matyáš Gurecký (1705–
1743) u piaristů. V roce 1718 byl přijat do jejich hudebního semináře v Kroměříži
za altistu. V matrikách z roku 1724 se o něm můžeme dočíst mimořádnou chválu.
Další zprávy o jeho životě pocházejí až z roku 1729, kdy pro kardinála Schratten‑
bacha skládal v Kroměříži opery. Na náklady kardinála mohl také Gurecký studovat
skladbu u císařského kapelníka Antonia Caldary ve Vídni. Bohužel se nám nedocho‑
vala žádná jeho opera či oratorium, přestože četnost tištěných libret svědčí o bohaté
skladatelské produktivitě. S kardinálovým dvorem Gurecký asi hodně cestoval,
nevíme jestli to víc vadilo jeho ženě či dětem, jisté je, že usiloval o usedlejší místo
kapelníka olomoucké katedrály. I v Olomouci měl velmi dobrou pověst, o čemž
svědčí fakt, že mu kapitula místo rezervovala pět let před smrtí jeho předchůdce
Albertiniho. Kapelníkem se tak stal až roku 1736. Václav Gurecký pak spolupůsobil
při slavnostním vjezdu nového biskupa Jakuba Arnošta Liechtensteina do Olomouce
30. dubna 1740. Dobový popis slavnosti jen suše konstatuje, že k pontifikální
mši a k Te Deum byla provedena výborná hudba. Právě z Missa obligationis in C
pocházejí části použité v rekonstrukci melodramatu Saeculum coronatum. Václav
Matyáš Gurecký zemřel předčasně a neočekávaně 25. června 1743 ve věku 38 let
v Olomouci, ale podle matrik byl pohřben u Panny Marie v Kroměříži.
Josef Antonín Gurecký (1709–1769) se narodil roku 1709 v Přerově a stejně jako
jeho starší bratr nabyl velmi dobrého všeobecného i hudebního vzdělání a získal
místo u vysoké šlechty. Působil jako hudebník nejen na dvoře Jakuba Arnošta
Lichtensteina, ale během svého mládí také navštívil mnohé přední dvory v cizině.
Dokladem toho jsou jeho dochované kompozice v hudebním archivu hrabat Schön‑
bornů ve Seisentheidu. Po smrti svého bratra dala kapitula jednoznačně přednost
Josefu Antonínovi Gureckému před ostatními uchazeči o místo kapelníka „…cum
ob ejus experientiam in arte musicali, tum etiam ob alias ejusdem aludabiles
virtutes“ – „jak pro jeho zkušenosti v hudebním umění, tak pro jeho ostatní chvály‑
hodné ctnosti“. O tom, že byl Josef Gurecký nejen zdatným skladatelem dramatické
hudby, svědčí provedení jeho alegorické opery Filia Sion, která byla uvedena v roce
1751 v klášteře Hradisko, kde si premostráti připomínali své šestisté výročí příchodu
do Olomouce. Již o rok později je Gurecký připomínán v Marpurgově Seznamu
kapelníků v Olomouci, Brně, Vídni a Praze. O životě Josefa Gureckého jsou však
prameny často bohužel velice kusé, takže o jeho působení v Olomouci nemáme
mnoho zpráv. S jistotou však víme, že Josef Antonín Gurecký zemřel v Olomouci
27. 3. 1769 ve věku 60 let. Aria de Beata možná pochází z nějakého hudebnědra‑
matického díla, protože už její původní text nese všechny znaky přetextování.
O prvních letech života Antonína Neumanna (cca 1720–1776) víme bohužel
zatím velmi málo. Podle nejnovějších výzkumů musel zastávat jako proslulý
skladatel nějaké významné místo zřejmě na území Rakouska. Svědčí o tom veliké
množství dochovaných skladeb v Rakousku, mnohdy ve větším počtu než na Moravě,
Slovensku a Polsku, a to z doby kolem roku 1750. V benediktinském klášteře
v Lambachu je dochováno mimo jiné 25 jeho symfonií pro nejrůznější orchestrální
obsazení. Není vyloučeno, že do doby svého působení na Moravě měl nějaké konexe
na proslulou kapelu v Esterházu, kde působil i Joseph Haydn. Tento fakt dokládají
tria pro baryton, která napsal na zakázku pro hraběte Esterházyho. Od roku 1758
se s ním tedy setkáváme jako se zkušeným kapelníkem a komponistou na dvoře
olomouckého biskupa Leopolda Egka v Kroměříži, kde je připomínán jako „Cam‑
merdiener und Musik Direktor“. Do služeb olomoucké kapituly pak vstoupil v roce
1769 a hned od počátku svého působení začal cílevědomě prosazovat reformy ve
vedení hudby v katedrále. Ze šlechtických služeb byl zvyklý na dobře obsazený
orchestr, o jehož zásadní rozšíření se též zasadil na katedrálním kůru. Tato skuteč‑
nost souvisí se změnou hudebního cítění a vkusu, kterou naznačovala již tvorba
jeho předchůdce. V Saeculum coronatum je použito několik částí z jeho Missa
solemnis in C.
Josef Puschmann (1738–1794), se narodil v Červené Vodě. Od mládí studoval
u augustiniánů v Brně hru na různé nástroje, především na housle a také skladbu.
Kolem roku 1762 nastoupil jako komorník a hudebník do služeb barona Skrbenského
v Hošťálkovech. Po pěti letech přešel k opavskému zemskému hejtmanovi – hraběti
Ignáci Dominiku Chorynskému – do Velkých Hoštic. Důležitým bodem v jeho
životě byl rok 1777, kdy Josef Puschmann požádal o místo kapelníka katedrály
v Olomouci. Získal je a nastoupil zde roku 1778, kdy se Olomouc připravovala na
obléhání a byla plná vojska. Očekával se příjezd nového prvního arcibiskupa Anto‑
nína Theodora Colloreda a jeho intronizace. K tomu ale došlo až o rok později. Ve
slavnostním průvodu kráčel i Josef Puschmann se svými zpěváky a při pontifikální
mši zřejmě provedl svou Missu solemnis a v závěru také slavnostní Te Deum.
V olomoucké katedrále pak působil až do své smrti roku 1794. Po celou dobu
udržoval kontakt i se svým bývalým pánem – opavským hejtmanem – pro kterého
komponoval mnohé skladby.
Jan Vičar, narozený 5. května 1949 v Olomouci, studoval akordeon na ostravské
konzervatoři, hudební výchovu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Palac‑
kého v Olomouci a skladbu na JAMU v Brně a AMU v Praze. Byl šéfredaktorem
časopisu Hudební rozhledy (1986–1989). Věnuje se muzikologii a kompozici.
Kromě řady vědeckých studií je autorem či spoluautorem šesti odborných knih,
z nichž poslední publikace Hudba v Olomouci 1945–2013 získala Cenu města
Olomouce za rok 2014. Je profesorem katedry teorie a dějin hudby na Hudební
a taneční fakultě AMU v Praze a katedry muzikologie FF UPOL. Jako Fulbri‑
ght/CIES scholar­‑in­‑residence přednášel na osmi amerických univerzitách
(1998–1999) a jako hostující profesor vyučoval kompozici a hudební teorii na
Birmingham­‑Southern College v Alabamě (2005). Založil a v letech 2009–2014
řídil mezinárodní festival soudobé hudby MusicOlomouc.
Květuše Raueová­‑Fridrichová, narozená 16. dubna 1952 v Kyjově. Studovala na
konzervatoři v Kroměříži (1967–1973) hru na klavír a volitelné bicí nástroje. Ve
studiích pokračovala na Filozofické fakultě UP v Olomouci, obor VVD – hudební
věda. Po promoci nastoupila do Státního divadelního studia v Praze jako členka
vokálního a instrumentálního souboru Linha Singers, kde působila jako cemba‑
listka, klavíristka a varhanice až do roku 1984. V letech 1985–1991 působila
pedagogicky a koncertně v zahraničí. Společně s manželem (R. Raue 1953–2006)
pořádala řadu koncertů a hudebních pořadů. Byla členkou Orchestru města Venlo
(Holandsko) a Frauensymphonieorchester Clara Schumann v Kolíně nad Rýnem
(Německo). V dalších letech se věnovala pedagogické činnosti na ZUŠ „Žerotín“
v Olomouci. Od 1. 10. 1995 vyučuje dodnes na KHV PdF UPOL. Působí v Mo‑
ravské filharmonii a věnuje se i publikační činnosti.
Skladatel, muzikolog a pedagog Vít Zouhar (*1966) získal hudební vzdělání
v mládí od svých rodičů – skladatele Zdeňka Zouhara a pianistky Věry Zouharové.
Skladbu vystudoval na JAMU v Brně (Ištvan, Piňos) a na Hochschule für Musik
u. darstellende Kunst Graz (Pagh­‑Paan, Preßl). Kompoziční kurzy absolvoval
v Sieně (Donatoni) a v Darmstadtu (Cage, Xenakis), muzikologii na Masarykově
univerzitě v Brně. Je autorem oper Coronide (2000), Torso (společně s Tomášem
Hanzlíkem, 2003), Noci Dnem (2005) a La Dafne (společně s Tomášem Hanz‑
líkem a Roccem, 2011), které uvedlo Národní divadlo v Praze, Národní divadlo
v Brně, Teatro Asioli Corregio a řada festivalů. Na objednávku ND v Praze vytvořil
hudbu k inscenacím J. A. Pitínského Radúz a Mahulena Júlia Zeyera (2009)
a H. Burešové Pán z Prasečkova (2012). Vít Zouhar přednáší na Univerzitě
Palackého v Olomouci, kde je v současné době prorektorem. Je držitelem Ceny
Alfreda Radoka, ceny veřejnosti NUBERG 2010 a řady dalších skladatelských cen
a ocenění (Musica Nova, Generace, OSA, ČHF ad.).
Tomáš Hanzlík (nar. 29. 7. 1972) je uměleckým vedoucím Ensemble Damian
(zal. 1996) a zároveň impresáriem kočovného divadla Theatrum Schrattenbach
(2004). Absolvoval katedru hudební výchovy PdF (1995) a muzikologie FF
(1998) UPOL. V roce 1998 založil v Olomouci hudební festival BAROKO.
Vedle pedagogické činnosti (od r. 2001) se věnuje kritickým edicím staré české
hudby. Od roku 1993 pravidelně koncertuje jako dirigent, vokalista a hráč na
smyčcové nástroje. Účinkoval na festivalech Maraton soudobé hudby Praha, For‑
fest Kroměříž, Janáčkův Máj Ostrava, Janáčkovy Hukvaldy, Bezručova Opava ad.
V rámci festivalu Hudební fórum Hradec Králové (2006) uvedl českou premiéru
opery Three Tales Steva Reicha, v r. 2004 premiéroval v projektu Národního diva‑
dla Bušení do železné opony vlastní operu Yta innocens (Nevinná Yta) a v r. 2006
operu Lacrimae Alexandri Magni (Slzy Alexandra Velikého). Je společně s V. Zou‑
harem autorem opery La Dafne (2011, Národní divadlo v Brně). V roce 2009
obdržel za pořádání festivalu Baroko cenu Olomouckého kraje.
Olomoucký pianista, skladatel, muzikolog a pedagog Marek Keprt (*1974)
studoval v letech 1992–2000 na Universität für Musik und darstellende Kunst ve
Vídni obory klavír a skladbu. Absolvoval též klavírní mistrovské kurzy ve Vídni,
Luzernu, Engelbergu a Budapešti. V roce 2008 završil doktorské studium na
katedře muzikologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého dizertací o klavírních
poémách Alexandra Skrjabina. Jako sólista pravidelně spolupracuje s Moravskou
filharmonií Olomouc, se sólovými recitály navštívil několik zemí Evropy a Jižní
Koreu. Nahrává pro Český rozhlas. Ve svém repertoáru se soustředí na skladby
romantiků a skladatelů přelomu 19. a 20. století, zejména pak na Skrjabinovo dílo.
Jako skladatel píše převážně pro klavír a různá komorní obsazení. Jeho kompozi‑
ce byly provedeny v několika evropských zemích a USA. Od roku 2002 působí
pedagogicky na katedře muzikologie FF UP v Olomouci, v letech 2002-2014 též
vyučoval na Církevní konzervatoři v Opavě. Od roku 2013 je doktorandem katedry
klávesových nástrojů (školitel Ivo Kahánek) a pedagogem teoretických předmětů
na Fakultě umění Ostravské univerzity.
Composer biographies
Given the fact that very little of the music by composers who were born in our
territory and actively composed in the seventeenth century, the Silesian native
Philipp Jacob Rittler (c. 1639–1690) ranks as a highly underrated figure. Despite
the fact that only a part of Rittler’s work has survived in the Kroměříž musical
archive (thanks to Pavel Vejvanovský), there is no doubt that he was an incredibly
talented individual, one that could have achieved international fame had he be born
in different cultural conditions. Rittler received his musical training in Opava, where he
reputedly met Pavel Vejvanovský, who became his lifelong friend; nevertheless, the
musical influences on Rittler’s work remain unknown. This Olomouc conductor
was especially extraordinary in the field of harmony, and his work in this area sur‑
passed many of his more famous contemporaries. The sarabande employed in the
program is from the instrumental suite Ariae a 4, taken from the Kroměříž archive.
Like many boys from poor families, Václav Matyáš Gurecký (1705–1743) studied
under the Piarist Order. In 1718, he was admitted to the Music Seminary in
Kroměříž as an alto. The parish registers from the year 1724 lavish praise on the
young man. Additional reports on his life date to 1729, when he composed operas
in Kroměříž for Cardinal Schrattenbach. The cardinal also paid for Gurecký to
study composition under imperial Kapellmeister (music director) Antonio Caldara
in Vienna. Unfortunately, none of his operas or oratorios have survived, despite
the large number of printed librettos testifying his prolific compositional activity.
Gurecký probably travelled a great deal with the cardinal’s court, and it is not clear
whether his absence mattered much to his wife or children. However, it is certain
that he pursued the more settled position of music director at the cathedral in
Olomouc. He even had a very solid reputation in Olomouc, as was evident by the
fact that the chapter had reserved the position for him for five years until the death
of his predecessor, Albertini. Gurecký became music director in 1736 and then
helped plan the ceremonial arrival of the new bishop, Jakub Arnošt Liechtenstein,
in Olomouc on 30 April 1740. A period description of the festivities only dryly
notes that excellent music accompanied the pontifical Mass and Te Deum. Parts
used in the reconstruction of the melodrama Saeculum coronatum were taken from
Missa obligationis in C. Václav Matyáš Gurecký died prematurely and unexpectedly
at the age of 38 on 25 June 1743 in Olomouc; parish records indicate, however,
that he was buried at the Church of the Virgin Mary in Kroměříž.
Josef Antonín Gurecký (1709–1769) was born in 1709 in Přerov and just like his
older brother gained a very good general and musical education and earned a place
among the high aristocracy. He worked not only as a musician at the court of Jakub
Arnošt Lichtenstein, but also visited many prominent courts abroad in his youth.
Proof of this are his compositions preserved in the musical archive of the Counts of
Schönborn in Wiesentheid. After the death of his brother, the chapter had a clear pre‑
ference for Josef Antonín Gurecký over other applicants for the post of music director
”…cum ob ejus experientiam in arte musicali, tum etiam ob alias ejusdem aludabiles
virtutes“ (”both for his experience in the art of music and his other commendable
virtues“). Josef Gurecký was also a proficient composer of dramatic music, as his
allegorical opera Filia Sion demonstrates. It was first performed in 1751 at Hradisko
Monastery where the Premonstratensians commemorated the six­‑hundred­‑year anni‑
versary of their arrival in Olomouc. A year later Gurecký appears in Friedrich Wilhelm
Marpurg’s List of Music Directors in Olomouc, Brno, Vienna and Prague. Unfortuna‑
tely, sources on the life of Josef Gurecký are often very fragmentary, and therefore few
reports exist on his activity in Olomouc. Known for certain, however, is that he died
in Olomouc on 27 March 1769 at the age of 60. Aria de Beata perhaps comes from
some musical­‑dramatic work, since its original text bears all the signs of rewriting.
Unfortunately, very little is known about the early years in the life of Antonín
Neumann (c. 1720–1776). The latest research suggests that he must have held an
important position as a famous composer, evidently in Austria. Testifying to this are
many preserved compositions in Austria from the period around 1750, often outnum‑
bering those in Moravia, Slovakia and Poland. These works include 25 symphonies
for various orchestras preserved at the Benedictine monastery in Lambach. It is possible
that during his tenure in Moravia he had some connection to the famous ensemble at
Esterházy, where Joseph Haydn worked. Documenting this fact is a trio for baritone
that he wrote on commission for Count Esterházy. Early in 1758, he appears as an
experienced music director and composer at the court of Olomouc Bishop, Leopold
Egk, in Kroměříž, where he is remembered as „Cammerdiener Musik und Direktor“.
He began to work for the Olomouc chapter in 1769, forcefully promoting reforms in
the management of music in the cathedral from the very beginning of his tenure. From
his time in the service of the aristocracy he was accustomed to having a talented orche‑
stra, which he then expanded in the cathedral gallery, a fact related to the change in
musical sensibility and taste already suggested in the work of his predecessor. Saeculum
coronatum uses several parts of his Missa solemnis in C.
Josef Puschmann (1738–1794) was born in Červená Voda. From his youth he
studied various instruments with the Augustinians in Brno, especially violin; he also
studied composition. Around 1762 he began to work as a chamberlain and musician
in the service of Baron Skrbenský in Hošťálkovy. After five years he went to work
for the governor of Opava, Count Ignác Dominik Chorynský, in Velké Hoštice. An
important moment in his life was the year 1777, when Puschmann applied for the
position of music director at the cathedral in Olomouc. He was awarded the posi‑
tion and began his work there in 1778, at which time Olomouc was preparing for
a siege and was filled with soldiers. The arrival of Antonín Theodor Collored and
his enthronement were anticipated; however, it would be another year before these
events occurred. Puschmann and his choir were part of the solemn procession, and at
the pontifical Mass he reputedly performed his Missa solemnis and the celebratory
Te Deum. Puschmann then worked at the Olomouc cathedral until his death in
1794. Throughout his entire tenure he maintained contact with his former master –
the governor of Opava – for whom he composed many songs.
Jan Vičar was born in Olomouc on 5 May 1949. He studied the accordion at
the Ostrava Conservatory, music education and Czech at the Faculty of Arts of
Palacký University in Olomouc, and composition at both the Janáček Academy of
Performing Arts (JAMU) in Brno and the Academy of Performing Arts (AMU)
in Prague. He was editor­‑in­‑chief of the journal Hudební rozhledy (1986–1989).
His professional focus is musicology and composition. In addition to numerous
research studies, Vičar has also authored and co­‑authored six professional books,
the most recent of which is Music in Olomouc 1945–2013, which won the 2014
Olomouc Prize. He is a professor in the Department of Theory and Music History
in the Music and Dance Faculty of the Academy of Performing Arts in Prague,
and the Department of Musicology in the Faculty of Arts at Palacký University.
As a Fulbright/CIES scholar­‑in­‑residence, he lectured at eight universities in the
United States (1998–1999) and as a visiting professor taught composition and
music theory at Birmingham­‑Southern College in Alabama (2005). In 2009, he
founded the MusicOlomouc International Festival of Contemporary Music, where
he also served as its director until 2014.
Květuše Raueová­‑Fridrichová was born on 16 April 1952 in Kyjov. She studied
piano and percussion instruments at the conservatory in Kroměříž (1967–1973).
She continued her studies in the field of music research at the Faculty of Arts of
Palacký University in Olomouc. After graduating, she joined the National Theatre
Studio in Prague as a member of the Linha Singers vocal and instrumental ensem‑
ble, playing harpsichord, piano, and organ until 1984. From 1985 to 1991, she
taught and performed abroad. Together with her husband (R. Raue, 1953–2006),
she organised many concerts and music programs. She was a member of the Venlo
Orchestra in the Netherlands and Clara Schumann Frauensymphonieorchester in
Cologne, Germany. She later taught at the Žerotín Music School in Olomouc. She
has taught in the Department of Music Education at the Faculty of Education of
Palacký University since the autumn of 1995. She plays in the Moravian Philhar‑
monic Orchestra and also publishes.
Composer, musicologist, and educator Vít Zouhar (b. 1966) received musical
training in his youth from his parents – the composer Zdeněk Zouhar and pianist
Věra Zouharová. He studied composition at JAMU (Istvan, Piňos) and at the
Hochschule für Musik u. darstellende Kunst Graz (Pagh­‑Paan, Preßl). He comple‑
ted composition courses in Siena (Donatoni) and in Darmstadt (Cage, Xenakis),
musicology at Masaryk University in Brno. He is the author of the operas Coronide
(2000), Torso (along with Tomáš Hanzlík, 2003), Noci Dnem (2005) and La
Dafne (along with Tomáš Hanzlík and Rocc, 2011), which have been performed
at the National Theatre in Prague, the National Theatre in Brno, the Teatro
Asioli Corregio and at many festivals. Zouhar was commissioned by the National
Theatre in Prague to create music for J. A. Pitínský’s production of Radúz and
Mahulena by Julius Zeyer (2009) and for Monsieur de Pourceaugnac, directed by
H. Burešová (2012). Vít Zouhar lectures at Palacký University in Olomouc, where
he is currently vice­‑chancellor. He is the recipient of the Alfred Radok Award,
the NUBERG 2010 public award, and many other composing prizes and awards
(Musica Nova, Generation, OSA, CHF, etc.).
Tomáš Hanzlík (born 29 July 1972) is the artistic director of the Ensemble Damian
(founded in 1996) and the manager of the travelling group Theatrum Schrattenbach
(2004). He graduated from the Department of Music Education at the Faculty
of Education (1995) and the Department of Musicology at the Faculty of Arts
(1998) of Palacký University. In 1998 he founded the BAROKO music festival in
Olomouc. In addition to his teaching activities (since 2001), he focuses his research
on critical editions of early Czech music, and since 1993 has regularly performed
as a conductor, vocalist, and string instrumentalist. He has performed at festivals
such as the Marathon of Contemporary Music in Prague, Forfest in Kroměříž,
Janáček’s May in Ostrava, Janáček’s Hukvaldy, and Bezruč’s Opava. He performed
the Czech premiere of Steve Reich’s opera Three Tales at the Music Forum Festival
in Hradec Králové in 2006. In 2004 he performed the premiere of his own opera
Yta innocens as part of the National Theatre’s Pounding the Iron Curtain project, in
2006 the opera Lacrimae Alexandri Magni. He co­‑wrote the opera La Dafne with
V. Zouhar (2011, National Theatre in Brno). In 2009, he received the Olomouc
Region Award for organising the Baroko festival.
Olomouc pianist, composer, musicologist and teacher Marek Keprt (B. 1974)
studied piano and composition at the Universität für Musik und darstellende
Kunst in Vienna (1992–2000). He also completed piano master classes in Vienna,
Lucerne, Engelberg, and Budapest. In 2008, he finished his doctoral studies in
the Department of Musicology at the Faculty of Arts of Palacký University in
Olomouc with a dissertation on the Piano Poems of Alexander Scriabin. As
a soloist he regularly collaborates with the Moravian Philharmonic Orchestra in
Olomouc and has performed solo piano recitals in several European countries and
South Korea. He records for Czech Radio. His repertoire focuses on compositions
by the Romantics and composers from the turn of the twentieth century, especially
the works of Scriabin. As a composer he writes primarily for the piano and various
chamber ensembles. His compositions have been performed in several European
countries and the United States. Since 2002 he has taught in the Department
of Musicology at the Faculty of Arts of Palacký University in Olomouc; he also
taught at the Church Conservatory in Opava in 2002–2014. Since 2013 he has
been a doctoral candidate in the Department of Keyboard Instruments (under Ivo
Kahánek) and a teacher of theoretical subjects at the Art Faculty of the University
of Ostrava.