Zde - Webnode

www.gw-int.net
„Schopnost nadšení nese
tvé naděje ke hvězdám.”
Henry Ford
Obsah:
Báseň - Zimní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 2
Slovo ředitele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 4
Slovo majitele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 5
Já a GW . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 6
Čím žiju . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 8
Slovo odborníka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 10
Zkušenosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 11
GW informuje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 15
GW gratuluje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 16
Setkání GAR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 18
Zima 2014
1
Témata zimního čísla
Zimní
10
Slovo odborníka
4 Slovo ředitele
11
Zkušenosti
5 Slovo majitele
15
GW informuje
6 Já a GW
16
GW gratuluje
8 Čím žiju
18
Setkání GAR
2 Zimní
2
Pořád se to opakuje,
zima podzim následuje.
Sníh se lepí na paty,
čepice i kabáty.
Neplýtvejme jenom gesty,
nabízí se správné cesty.
Na výběr jich bývá dost,
třeba náš zelený most.
Přesto v každé závěji,
najdeme svou naději.
Zítřky se zas usmějí,
na ty co to umějí.
Co popřát si v tom novém roku,
miliony správných kroků.
Stačí už jen vykročit
a své štěstí zúročit .
Brát život s úsměvem na rtu,
vytáhnout tu správnou kartu.
Šťastný být po celý rok,
stačí jen odvážný krok.
Lenka Hanáková
fotogalerie
3
Slovo ředitele
jsme to my sami, kdo rozhoduje o směru cesty. Pro ilustraci se s
vámi podělím o jednu svoji osobní křižovatku, na které jsem kdysi
dávno odbočil.
Píšu dnes tyto „ředitelské řádky“, protože nerazítkuji recepty kdesi v mléčně bílé ordinaci obvodního lékaře. Ano, měl jsem – podle vroucího přání mých rodičů – být lékařem. Měl jsem se stát
historicky první autoritou bílého pláště v rodině Žambochů. Toto
poselství mi rodiče vštěpovali od raného jinošství, navíc s tenkrát
pro mne tajemným podtextem „a pak se o nás, až budeme nemocní, postaráš…“ Lékařem nejsem, protože jsem z cesty studia
medicíny odbočil. Tehdy toto odbočení bylo všeobecně vnímáno
jako chyba. Prohra, selhání, doslova rodinná tragédie… A z dnešního pohledu? Dnes jsem za ono tehdy „chybné“ odbočení vděčný.
Vím totiž, že dnes pomáhám k nalezení cesty ke zdraví v mnohem
větší míře než „já“ coby úředně potvrzený zdravotník-profesionál.
Dokladem toho mohou být i příspěvky v tomto bulletinu nebo
více než desetiletí zákaznických zkušeností s Ječmenem a Chlorellou Green Ways.
Vážení přátelé,
Slíbil jsem otázky dvě. Druhá otázka se ptá na cestu, po které půjdeme dál. Zeptejte se sami sebe, jestli jste na té SVÉ dnešní cestě
spokojení. Nejde o to, jestli jste už došli tam, kam jste chtěli, ale o
to, jestli jdete správným směrem. Pokud ano, aleluja! Například:
Líbí se Ti cesta s GW? Ano? Pak jdi dál i přes nejrůznější úskalí
a trampoty. Ty totiž k cestám patří. Vždyť podle úsloví cesta bez
překážek nikam nevede. A pokud ne?!? Tak na nejbližší křižovatce
někam odboč…
jsem právě zde, protože nejsem někde jinde. Tato na první pohled
prostoduchá věta je poslední dobou pevnou součástí každé mé
přednášky či setkání s parťáky GW. Proč? Třeba proto, že je to jedna z mála vět, které jsou vždy a za všech okolností na 100 % pravdivé. Tak schválně – zkuste si ji v duchu přeříkat… Jste tady, ne jinde,
a kdybyste byli někde jinde, nejste tady. Čisté zenové říkadlo, ryzí
důkaz kruhem . Skutečný důvod, proč tuto hloupoučkou říkanku
používám, je jiný. Nabádá nás totiž ke dvěma důležitým otázkám.
Milí přátelé, Václav Rathouský ve svém příspěvku mluví o jeho
novoročním předsevzetí. Já mám taky jedno. Chci totiž rozšířit
„nabídku“ našeho zeleného portfolia… Co vlastně GW nabízí?
Užitečný produkt, účinný projekt a úžasnou partu; příležitost pro
velké osobnosti sevřené malými okolnostmi. Ano, ale to všechno
už znáte. Green Ways nabízí v dnešním světě něco mnohem víc.
Nabízí možnost každý den si říct, že jsem na cestě, kterou jsem si
sám vybral a jsem na ní rád…
První otázka je ohlédnutím se zpět, druhá je o výhledu vpřed.
První se ptá na cestu, kterou jsme došli až „sem“. Vede nás k
uvědomění si významu každého odbočení na cestě, důležitosti
každé volby směru. Vede k poučení, že to, kde jsme, není jakási
mlhavá náhoda, která je zodpovědná za naše „teď a tady“, ale že
Tak jestli to tak máte i vy, pošlete to dál !
4
Martin Žamboch,
ředitel společnosti
Slovo majitele
Vážení přátelé,
podělím se s vámi o jedno předsevzetí do nového roku. Je jím aktualizace knihy Učebnice MLM. Co se mi na ní nelíbí? Je v ní snad
něco špatně? To by byl přece pěkný průšvih. Vždyť je to kniha,
okolo které se točí celá naše práce! Již desátým rokem slouží jako
inspirace tisícům z vás, a jestli si na sebe nějaká kniha „vydělala“,
tak je to právě ona. Jenže, jenže...
Když jsem ji nedávno pročítal, tak jsem se zamýšlel, kdo, kdy
a komu ji vlastně psal. Mezi řádky jsem vnímal vlastní otázky, kterým jsem čelil a na které v knize odpovídal. No a téměř jsem se
nepoznával. Rovněž jsem se stylizoval do tehdejšího distributora,
ke kterému jsem promlouval. A opět jsem viděl jiného človíčka,
než je ten dnešní. Odstup pouhých deseti let se nezdá velký, ale
v kapitalistickém světě vzešlém z bludu socialismu jde o zlomové
období. Posuďte sami.
Myšlenky knihy se rodily v době, kdy byl MLM diskreditován. Brzy
po revolučním roce 1989 se do nezralého prostředí přiřítily neřízené parodie MLM. Ty začaly na postsocialistickém trhu doslova
parazitovat. Ze západu přišli zlatokopové a vnesli stejně smrtící
styl práce, jako zavlekli Španělští konquistadoři pro indiány smrtící neštovice. Naše trhy neměly na jejich neurvalost trénovanou
imunitu a neuměly se s nimi vypořádat. Našinci geniální marketing přijímali naivně i s jeho nekulturní pracovní metodikou. Kvůli
tomu měl o deset let později MLM mizerné jméno a (slovy Jitky
Holovské) přišla potřeba usilovat o jeho renesanci.
V roce 2000 jsem psal první řádky s aktuálním záměrem čelit
v oněch letech rozbujelému nešvaru „lovce“. Tím byl záměr „ulovit“ do sítě kohokoliv a jakkoliv a poté se o něj kdovíjak nestarat.
Tehdejší MLM se nováčkům doslova podbízely. Poukazovaly na
nízké vstupní předpoklady a nulové nároky na kvalitu „lovné zvěře“. MLM byl degradován myšlenkami jako „jde to samo“ či „lidí je
jako smetí“... Firmy nikoho neškolily, po nikom toho moc nechtěly a slibovaly nesplnitelné. Totiž že lze uspět pouhým „lovem“,
a nikoliv i poctivým prodejem a osobnostní proměnou. Proto kdysi vznikaly sítě spíše plytké, tzn. široké a postrádající hloubku.
Celých deset let své existence usilovala kniha Učebnice MLM
o mýcení tohoto nešvaru a hle – ono se to (alespoň v našem prostředí) docela povedlo. Ale přišel nový extrém, kyvadlo se zhouplo
na druhou stranu a vznikl nový MLM nešvar „vychovatele“. Tím
je urputná snaha z každého nováčka vychovat supermana, i když
o to on sám nestojí či na to nemá. V praxi to vede k neustálé-
mu proškolování a trénování něčeho, co v člověku stejně buď je,
anebo není. Výsledkem je budování sítě do hloubky a opomíjení
vlastní šíře. Je to vlastně syndrom „ptačí matky“, která se upne
k prvnímu vejci, i když jde o pouhý pukavec. Ptačí „vychovatelka“ přestává snášet další vejce a na onom prvním sedí celý krátký
MLM život a čeká na zázrak, který nenastane...
Zde vidíte příklad dvou stále přítomných MLM nešvarů, z nichž
ale vždy převládá pouze jeden. A právě kvůli tomu zrovna aktuálnímu je třeba psát knihy nové a přepisovat staré. Každá doba je
svérázná, a proto potřebuje vlastní důrazy. Nejde o nové, či staré
pravdy, ale o právě potřebné. A v nich se dnes snažím i s vaší pomocí orientovat.
Těším se na úspěšný nový rok a vzájemné obohacení.
Václav Rathouský,
majitel společnosti
5
Já a GW
Mojich desať rokov
s Green Ways
Je to rituál opakujúci sa každoročne. Prichádzajú Vianoce a s nimi
kratučký čas na zastavenie a bilancovanie nielen uplynulého roka,
ale aj ostatného úseku nášho života, našich činov, skutkov, zážitkov..., uvedomenie si, kde sme, kam a s kým kráčame na svojej životnej ceste. Či život žijeme, alebo len prežívame? Či je naša práca
zároveň aj naším poslaním a naplnením? Jednoducho povedané,
či sme sami so sebou a so svojím životom spokojní... Toto bilancovanie a zároveň poďakovanie má u mňa dva rozmery: prvý je rýdzo osobný a druhý súvisí s mojou prácou, poslaním v spoločnosti,
v ktorej žijem a ktorú svojimi činmi ovplyvňujem.
Pre mňa je tento rok obzvlášť významný. Prečo? Je to akurát
10 rokov, čo kráčam s firmou GW. A takto to vnímam:
Rok 2003 – konkrétne v jeho 11. mesiaci som sa prvýkrát zaregistrovala do firmy GW, lebo sa mi veľmi páčili produkty. Pre mňa
jednoduché, komplexné a žiteľné. V roku 2005 som začala naplno pracovať s Green Ways, pretože ma nadchli ľudia, ktorí tam
pracovali. Nadchlo ma ich nadšenie, pravdivosť a chuť pomáhať
sebe i druhým. Po „dlhom“ období (10 rokov) klasického podnikania, kde nie všetko išlo tak, ako by som chcela a ako by som si
predstavovala, som naraz stretla ľudí na rovnakej vlnovej dĺžke a
znovu som sa začala od nich učiť žiť. Žiť tak, ako som si vysnívala
– na nič sa nehrať, nevymýšľať si..., byť sama sebou so všetkými
plusmi i mínusmi.
Autor kresby: Tibor Praštiak
Tak a teraz k tomu bilancovaniu. Ja a osobný rozmer života verzus GW. Keď sa vrátim nazad do roku 2003, bola som ten klasický
uponáhľaný „podnikateľ“, ktorý nemá na nič čas. Nemala som ho
na seba, na svoju rodinu, na svojich priateľov. Neužila som si mojich troch detí, ktoré ma tak veľmi potrebovali. Potrebovali, aby
6
som aj ja bola šťastná, aby som sa mala čas s nimi rozprávať, vybehnúť do lesa..., ale ja som sa neustále točila v kruhu: makať,
zarobiť, zaplatiť, vybaviť, zohnať... Keď som začala naplno robiť
sieťový marketing Green Ways, ktorý ma neskutočne bavil (a aj
baví), pracovala som síce prvý rok celé dni a v noci počítala provízie a kreslila siete, ale už to nebolo o únave a nechuti do života
a do práce. Bolo to o radosti a šťastí, že som SA našla, že som našla
spoločnosť, ktorej štýl práce mi úplne vyhovuje, ktorú milujem.
Začala som byť znovu vysmiata, spievajúca a spokojná, vedomá si
toho, že všetko bude tak, ako ja chcem. Odrazilo sa to aj na mojej
rodine, na mojich najbližších... Bola to Green Ways, ktorá nás viac
stmelila, začali sme hrať na spoločnú nôtu, navzájom viac komunikovať a podporovať sa, pomáhať si, spoločne sa tešiť len tak, aj
z toho, že SME a že sme spolu .
Preto prvé slová poďakovania patria mojim najbližším a aj najmilším za to, že celých tých 10 rokov pri mne stáli a podporovali
ma. Ďakujem vám – Vladko, Miško, Ivetka a Lenka za to, že ste to
so mnou zvládali. Slová vďaky patria aj mojim súrodencom. Sestra Jarmila to so mnou ťahá od začiatku v sieťovom marketingu
spoločnosti GW a brat Ľubo velebí zeleňuchy, kade chodí. Vďaka
Green Ways s nimi všetkými zažívam a prežívam príbehy, ktoré
z nás robia lepších ľudí.
„Když nastanou vichry změn, mnozí staví ochranné hradby, ale jen
někteří větrné mlýny“... tak toto mám odložené na pracovnom
stole dodnes – takto ste ma povzbudzovali a pomáhali mi tí, ktorí
pri mne stáli a aj stoja, keď počas tých desiatich rokov prišli horšie
obdobia a ťažšie chvíle. Veď aj to k tej práci občas patrí. Preto vám
vďačím za to, že som tam, kde som. Bez vás by som to neustála.
Ďakujem vám, MUDr. Mirka Plchová a Jarka Černá, za to, že ste
ma zaregistrovali a venovali sa mi na začiatku – nebolo to so mnou
jednoduché. Moc ďakujem za obrovskú trpezlivosť a dôveru.
Tebe Jitka Holovská ďakujem, že si pri mne vždy stála... Vďačím ti
za život.
Mojim kolegom z RAM (Jitka, Peter, Michal, Irenka, Soňa, Martin) ďakujem za tie krásne roky – ste pre mňa obrovskou inšpiráciou v pracovnom, ale aj osobnom živote. Bez vás to už v mojom
živote nejde.
Osobitne som si nechala poďakovanie tebe, Vašek, za príležitosť,
ktorú si mi vždy dal a dávaš, za tvoju dôveru. Veľmi si to vážim
a cením.
Keď som na Rétorickom seminári v roku 2005 hovorila o tom, čo
by som chcela pomocou sieťového marketingu Green Ways dosiahnuť, tak to bolo o tom, že môj sen je mať okolo seba obrovské
množstvo priateľov, na ktorých sa budem môcť za každých okolností spoľahnúť. Dnes viem, že tento sen už aj žijem. Mám okolo seba squelých ľudí, za ktorých by som dokázala položiť život
(a viem, že aj oni za mňa) – sme taká óoobrovská rodina a to som
vždy chcela... Moc vám všetkým ďakujem za to, že ste pri mne a že
ste mojimi žiakmi a aj učiteľmi zároveň. Aja, Aďa, Pali, Lenka, Iva,
Daša, Zuzi, Majka, Vierka, Vilma, Miňa, Láďa, Katka, Terka, Peter,
Milan... – bez vás by môj život nebol taký, aký je teraz – nádherný,
pestrofarebný, plný šťastia a radosti zo splnených snov. Ďakujem
vám všetkým aj za krásnu oslavu mojich 10. narodenín s Green
Ways, ktorú ste pre mňa nachystali. Kniha s vašimi poďakovaniami
bude tá, ktorú budem otvárať a čítať vždy, keď budem potrebovať
„nakopnúť“. Ona je zároveň aj dôkazom zmysluplnosti a veľkosti
mojej práce a zároveň práce všetkých mojich kolegov (to znamená
aj vás).
A čo vlastne pre mňa tých 10 rokov s Green Ways znamená? Ako
to všetko vidím a vnímam?
Tie roky v mojej milovanej Green Ways neboli najľahšie, ale určite
boli a sú najkrajšími rokmi môjho života.
Spoločnosť Green Ways je pre mňa skutočným, priateľským spoločenstvom ambicióznych ľudí, ktorí sa pevne chopili šance splniť
nielen svoje priania a túžby, ale hlavne chcú pomôcť tým druhým
– naučiť ich, že život sa dá žiť aj inak. Bez poctivého úsilia sa nedostavujú výsledky, bez poctivého priznania vlastných chýb nie je
možná náprava, nepoctivé vzťahy rýchle umrú a rovnako tak je
to aj s obchodnou príležitosťou... Život sa naspamäť naučiť nedá.
Ani nabifľovať. Môžeme ho však žiť tak, aby prinášal uspokojenie
a radosť nám a ľuďom okolo nás. Ja ho vďaka tebe, moja milovaná
GW a môj milovaný sieťový marketing, taký mám. A zato ti moc,
moc ĎAKUJEM a sľubujem, že potenciál, ktorý v sebe ukrývaš, začnem „využívať“ ešte viac.
Alena Húsková
7
Čím žiju
Po zelené cestě do nebe
Pojeďte s námi na měsíc do Nepálu! Zrychlil se mi tep a moje
nejisté JÁ se doslova nadechlo do okamžiku prozření a uvěřilo,
že dávný sen je skutečnost. Tyhle pocity miluji. Vzdálená touha, s níž lenošivě do ztracena koketuji, vtrhne do mého života
a s přitažlivostí sobě vlastní, tváří v tvář mě svádí a žádá rozhodnutí – všechno, nebo nic! A bez rozdílu, má li vůni síťovou zelenou, svatojakubskou, himálajskou … jedno má společné. Pokaždé
v tom překotném záblesku víry prožiji vzrušení z cesty i radost z cíle
v takové síle, že není možno na ni zapomenout. A i když nejsem
žádný velký hrdina, vydám se na dobrodružnou pouť … vím, cesta
se o mě postará, já to zvládnu .
Odlétáme v pěti lidech z Letiště Václava Havla. Dva zelenáči se
zkušenými himálajskými vlky. Těším se na čas strávený hezky pěšky s mužem a přáteli horolezci, vábí mě nepálská duše
a duch Himálají …
Nepál je země dojemných kontrastů. Fascinující chaotická směsice se skrytým řádem. Naše pouť začíná v údolí Káthmándú, kulturním pokladu Unesco. Skončilo období monzunů. Netušíme, že
v nižších polohách si kvůli tomu užijeme pijavic, které nám pustí
žilou. Na špinavých ulicích města nás zaskočí blátivá břečka s odpadky. Likvidace plastových obalů, které jsou cizorodým prvkem
v stávající kultuře, není zatím zvládnuta. V kontrastu s tím jsme
přímo fascinováni čistotou a krásou místních žen. S grácií a noblesou „se nesou“ prostorem pomalu plynoucího času v reji řvoucích
klaksonů všudypřítomných bláznivých motorek s řidiči s rouškou
proti smogu. Névárští obchodníci v nádherně zdobených ošuntělých rikšách, se slušivou topi lodičkou na hlavě, nabízejí čerstvé
ovoce v obřím drátěném koši na řídítkách. Ženy a děti, sedící podél cest, prodávají bůžky ze dřeva, keramiky nebo kovu. Na zemi
střihají látku, z níž muži vzápětí šijí na šlapacím stroji dokonalou
8
kopii značkové goratexové bundy. Městem líně proudí temná řeka
Bagmati s plavajícími posvátnými opicemi, u břehu se v hromadě
páchnoucích odpadků a bahna rochní černá prasata, která pozoruje buddhistický mnich. Nadosah jsou pradleny s dětmi, jejichž
hračkou jsou kamínky v blátě. A uprostřed té nouze míjíme jeden
kulturní skvost za druhým, středověké buddhistické chrámy, největší asijskou stúpu v Bodhnathu s modlitebními mlýnky a barevnými thangkami, hinduistické pagody a pavilony. Na chrámových
schodech se protahují kočky, odpočívají turisté, staří vrásčití Nepálci a sádhuové, svatí muži. Místní ženy nesou do chrámu pod
háčkovanou dečkou na talířku ranní puju (obětinu). Na cestě
z Durbar Sq. symbolicky pozdravíme malé děvčátko „Kumárí“,
které je živou reinkarnací bohyně Durgy. Na historických nádvořích korzují zvědavé kozy. Kolorit dovrší posvátná kráva meditující
uprostřed rušné dopravní tepny. Autobus s ovcemi na střeše a pletencem mladých spokojených Nepálců, visících na zadní straně,
v klidu vybočí do protisměru. Káthmándské údolí. Největší muzeum architektury pod širým nebem, kde život kypí. S nepálským
úsměvem na rtech a všudypřítomnou mantrou.
Skupina se rozšířila o domorodé šerpy, kuchaře a vedoucího výpravy. Čeká nás náročný výlet do severního základního tábora
Pang Pema (5140 m. n. m.), poté přes sedlo do jižního tábora Yalung (4840 m. n. m.). Máme šanci podívat se dvakrát do tváře třetí
nejvyšší hoře světa, osmitisícovce Kanchenjunga (8586 m. n. m.).
Na zádech neseme maximum, přesto mě trápí pohled na vyhublé
nepálské kluky v starých plátěnkách na nohou s minimalistickým
vybavením do hor, kteří v bambusových koších doko, zavěšených
na hlavě, nesou velkou část naší bagáže. Uklidňuje mě jen vědomí,
že v zemi s vysokou nezaměstnaností je práce šerpy dobrou pracovní příležitostí s letitou tradicí. Ve výškách nad 3000 m. n. m.,
v nichž svižně poskakují jako usměvaví kamzíci, jsem za jejich
pomoc opravdu vděčná. Z hlediska postupné aklimatizace je
trek dobře vyladěný. Proto ve výšce mezi 4000–5000 m. n. m.,
v 60 cm mokrého sněhu, který zaskočil i domorodce, v mrazu
a řídkém vzduchu (53 % kyslíku oproti 300 m. n. m.) zvládáme
situaci bez větších příznaků horské nemoci. Přesto celková únava
stoupá, slunce spaluje, na rtech pálí opar přes půl obličeje. Jsme
vyčerpaní a já doslova melu z posledního. Pomáhají všichni, kdo
můžou, i můj tajný spojenec, Duch Himálají. Severního tábora
nedosáhneme, sněhové podmínky to neumožní, nosiči jsou nemocní. V necelých 5000 m. n. m. to obracíme zpátky. Jižní tábor
je také pro vysoký sníh uzavřen. Přesto uspokojíme svou touhu.
Z Oktangu vidíme tvář kýžené Kanchenjungy. V sevření ostatních
velikánů se zdá mnohem menší. Nad mojí hlavou se ve větru třepotají buddhistické praporky s poselstvím míru všem lidem světa. Jsem unavena a necítím nic. Svůj pocit nechám volně plout
a najednou to přijde. Dojetí, slzy, obrovská úleva a vděk… Vracíme
se a já si znovu užívám všechnu tu nádheru. Magii vrcholků hor,
padající vodopády. Zdáli vypadají jako stříbrné perleťové stužky
na mohutném skalnatém těle. Jejich ledová tříšť smyje veškerou
moji únavu. Divoké řeky s visutými pavoučími lávkami (už nemám
závratě), průhledy do propastí, z nichž se derou ke slunci tajemné
pohádkové stromy jako v Avataru. Krajinu s rýžovými poli, chudé
vesničky s modlitebními kameny, jednoduché domy se spoustou
dětí, otevřené ohniště, u kterého společně jíme. Nepálce si hned
zamilujete. Jsou hraví jako děti a klidní jako starci. Jejich pokora
pramení z pradávných tradic. Příslušnost k velké rodině, etniku,
kastě a náboženství (převážně hinduismus). Karma, zákon příčiny a následku, cyklický koloběh zrození a smrti. Mám ráda jejich
životní filosofii. Pokud prožiješ svůj život i umírání v klidu a radosti, reinkarnuješ se na vyšší úroveň, pokud budeš žít ve spěchu
a strachu, vzdálíš se konečnému osvobození. Jak krásná filosofie
pro spokojený život. Jak křehká s příchodem mobilů, satelitu, turismu a budováním silnic.
Pojďte s námi na zelenou cestu až k jejím vrcholům. A poté možná do „té vaší“ Compostelly nebo k himálajským velikánům. Nadechněte se do okamžiku prozření a uvěřte, že sen je skutečnost.
Nemusíte být žádný velký hrdina, cesta se o vás postará. Vy to
zvládnete! Namaste . (V překladu: vidím Boha v tobě.)
Buďte zdraví a šťastní!
Jitka Holovská
9
Slovo odborníka
O místě zelených potravin
v léčbě nemocí podruhé
Milí zelení přátelé,
aneb Jak si Růžena léčila zánět průdušek
Růžena žije v krásném starém cihlovém domě. Je v něm spousta
bytů a v přízemí pekařství, co každé ráno provoní celou ulici. Vedle
pekařství má ordinaci starý pan doktor Nožička, laskavý a důsledný lékař. Růžena ho velmi dobře zná. Co se k němu nachodila, se
svými vleklými a častými záněty průdušek. Co antibiotik si od něj
každý rok odnesla. Kašel, horečky, neschopenky, několikrát ročně,
stále dokola. Sem tam – pro zpestření – místo průdušek angína.
Změna nastala, když se do prvního patra přistěhovala jistá léčitelka, paní Motýlová. Růžena už měla toho kolotoče tak akorát dost
a hledala něco, co by jí pomohlo z něj vystoupit. Paní Motýlovou
začala vídat častěji než doktora Nožičku. V poličce na léky vyhradila místo pro homeopatika, rozličné tinktury, bylinné směsi. Chvilku
to trvalo, ale Růženě se postupně začalo ulevovat. Záněty přicházely méně často, po antibiotikách sahala, jen když jí bylo hodně
zle, jinak to zvládla ukočírovat bylinkami.
Už už to vypadalo, že přišel první rok bez nemocí. Růženě ale přibyla práce, drobné, leč vleklé rodinné neshody jí taky na náladě
nepřidaly a ona opět ulehla. Kolotoč se zase roztočil a při veškeré
snaze se záněty vrátily s téměř stejnou intenzitou. Naše hrdinka se
postupně začala smiřovat s tím, že je to prostě její osud.
Rodina a přátelé se samozřejmě pokoušeli Růženě všemožně pomoci. Nosili jí vizitky různých terapeutů, doporučovali to,
s čím mají sami dobrou zkušenost, a ona i leccos vyzkoušela. Ale
tak nějak bez valného úspěchu, v žádné z terapií se nenašla. Sem
10
Zkušenosti
tam nastaly drobné posuny, ale zázračné uzdravení nikde. Jediné
opravdu významné a dlouhodobé zlepšení přišlo, když jí kamarádka přinesla zelené potraviny. Celkově se jí hodně ulevilo, angíny
zmizely úplně a průdušky se ozvaly sotva jednou do roka. Vysoké
dávky chlorelly pak spolehlivě nahradily dřívější antibiotika. Přesto
Růžena marně hledala odpověď na otázku, proč ji ty nemoci stále
trápí. Proč se to prostě nevyléčilo úplně. Ale odpověď nikde.
Až jednou zjistila, že jeden z novějších nájemníků ve druhém patře
má na dveřích pod kukátkem a jménem nápis Etikoterapie. Zapátrala na internetu, co že by to mohlo být. Nevypadalo to špatně, tak
si dodala odvahy a jednou na ty dveře zaklepala. A ony se otevřely
a Růžena byla uvedena do jiného světa. Začala se na své nemoci
dívat v jiném světle. Přestala je chápat jako trest, nebo nešťastnou
náhodu. S etikoterapeutem – panem Kočičkou – si hodně povídali
o jejím životě. Hovořili o její práci, o narušených vztazích, o emocích. Už si dokázala představit, že její záněty průdušek a angíny
mají konkrétní příčiny a že ty příčiny leží v jejím životě. Růženě se
začalo rozjasňovat. Dokázala si představit, že jí bude dobře.
Růžena nenašla uzdravení v ordinaci v přízemí ani u léčitelky v prvním patře. Ve druhém patře – u pana Kočičky – to vypadalo hodně
nadějně, ale nenašla ho ani tam. Ale pan Kočička jí ukázal správný
směr. Ještě o jedno patro výš. Do krásného bytu v podkroví, kde na
ni čeká klíč k uzdravení. V tom podkrovním bytě totiž bydlí Růžena.
Ona je jediná, kdo si může skutečně pomoci. Kdo může změnit své
návyky, dobře pečovat o tělo, mysl i duši.
A tak se Růžena vrátila do svého bytu. Vrátila se k sobě. Ječmen
a chlorella jsou jí oporou, aby její tělo dobře fungovalo a mohlo se
pěkně léčit. A Růžena mu trpělivě naslouchá, učí se mu rozumět.
Sem tam se průdušky ještě ozvou. Pak se Růžena prostě zastaví,
dopřeje si trochu odpočinku, hodně zeleného a zamyslí se nad
tím, co jí její geniální organismus sděluje. Za několik dní je po zánětu. Růžena už se umí uzdravit.
Často chceme, aby za nás někdo naše nemoci vyřešil. Předáváme
odpovědnost za své zdraví někomu jinému a marně čekáme na
zázrak. A často se na své nemoci díváme jako na trest. Ne jako na
možnost změnit něco ve svém životě k lepšímu, jako na důležitou
informaci, přirozenou součást života.
Přeji vám kuráž změnit v sobě tato dvě „často“. Přeji vám hezkou
cestu do toho vašeho vlastního podkroví. A abyste v každém patře
našli laskavého člověka, který vám pomůže vyjít o poschodí výš.
MDDr. Iva Černá
jmenuji se Petr Mikuš a chci se s vámi podělit o svůj zelený příběh.
Celý svůj dosavadní život jsem žil jako správný Čech stravující se tradičním hladovým českým jídlem. Už v mých 25 letech to na mně bylo
vidět. Ručička na váze tíhla neustále více k pravé straně. Naštěstí mám
sestru, která se živí jako fitness trenérka, a mé počínající faldíky začala
pozorovat a v zápětí také bez servítek kritizovat. Sám jsem věděl, že
nechci vypadat jako pravý český tatík s „pivním pupkem“, v jedné ruce
pivo, v druhé cigaretu, a navíc ležící celé hodiny u televize.
Řekl jsem si A DOST! Po šestnácti letech jsem přestal kouřit a vyměnil
závislost za závislost. Místo postávání na balkoně zavalený v dýmu od
cigaret jsem systematicky pobíhal ve fitku od stroje ke stroji několik
hodin denně. Jenže co se nestalo. Mé tělo začalo být více a více vyčerpané i přes každodenní hrst vitaminových a fitness doplňků. Vyčerpanost se projevovala zvýšeným výskytem lupénky po obličeji, vnitřním
psychickým neklidem a s ním související výbušností, potním zápachem
při sportu, únavou a častým nachlazením.
Před začátkem soužití se zelenáči jsem byl zvyklý onemocnět chřipkou
dvakrát do roka. Dále jsem trpěl věčnou rýmou a dennodenní únavou,
o které jsem si myslel, že patří k životu.
Toto bylo ve stručnosti o životě před zelenými potravinami. Bod zlomu
nastal v době, kdy jsem potkal jednu slečnu, která mi vychválila chlorellu i ječmen natolik, že jsem jim od prvního okamžiku naprosto propadl (i oné slečně). Zelená slečna mi dosud míchá ječmen každý večer
v našem společném domě. (Ráno míchám já )
Potom, co jsem začal se zelenými potravinami, se mi úplně změnil život a všechny mé zdravotní problémy zmizely. Když se o mě chřipka
pokouší, ztrojnásobím dávky chlorelly a ječmene a do tří dnů jsem zas
fit. Chronickou rýmou netrpím, a únavou už vůbec. Naopak jsem plný
energie a cítím se jako nikdy. Zelené potraviny jsou pro mé tělo tím
nejlepším palivem, jaké si můžu v dnešní době dopřát.
Mohl jsem si tedy dovolit vyházet celou polici syntetik z lékárny do
koše. Výhodu mi přinesl nejen prostor na polici, ale i oddech od plánování dávek nepřeberného množství lahviček, krabiček a platíček.
Na polici teď stojí jen dvě krabičky a s nimi jednoduché pojídání. Co
se týče mé fyzické kondice, ani tady na sebe výsledky nenechaly dlouho čekat. První známky zlepšení jsem pozoroval již po měsíci užívání.
V posilovně dělám skvělé výkony a zvedám čím dál větší váhy.
Také regenerace po cvičení se díky aminokyselinám v ječmeni
výrazně zkrátila.
Poctivým studiem jsem zjistil, že ječmen obsahuje synergické aminokyseliny důležité pro regeneraci a zvětšování objemu svalů. Tyto tři
aminokyseliny zvané BCAA, tj. leucin, izoleucin a valin, jsou všeobecně
známé a používané v potravních doplňcích pro sportovce. Energetické
nápoje a další doplňky jsem vyměnil za ječmen, který popíjím před,
během a po tréninku pro doplnění důležitých vitaminů, minerálů a dalších výjimečných látek. Při cvičení se v těle tvoří také spousty volných
radikálu a právě díky vysokému obsahu antioxidantů v zelených potravinách se množství volných radikálů eliminuje na minimum.
Psychický stav se srovnal natolik, že místo neklidného poklepávání
nohou a hektického pobíhání nyní poklidně pochrupávám chlorellu
a usrkávám ječmene.
K registraci byl pak už jen krůček.
Předáváme skvělé poselství a chci toto poselství předat co nejvíce lidem, ať to oni také předávají dál. 
Moc si vážím společnosti Green Ways a jsem na ni náležitě hrdý.
Petr Mikuš
11
Zkušenosti
Jak dostat do dětí zelené
potraviny, když je odmítají?
Inhalační alergie, laryngitida – syn 5 let
Ráda bych se touto cestou podělila o svou zkušenost se zelenými potravinami, které posílily imunitu mého syna tak, že se zbavil
alergií.
Můj syn od 1 roku často trpěl na laryngitidy, v noci se často dusil suchým kašlem, takže jsme i jednou skončili na pohotovosti.
Bylo nám řečeno, že jeho imunita se stále vyvíjí a že se to všechno
srovná. V jeho 2 letech nás poslala dětská doktorka na vyšetření
na alergologii, kde mu zjistili alergii na všechny plísně, roztoče,
peří a květ břízy. Paní doktorka nám předepsala Aerius sirup, který
bral každý večer po 2,5 ml. Pokud se stav zhoršil, měli jsme mu ho
podávat i ráno, a k tomu ještě inhalaci Ventolin, popř. Atrovent.
Aerius sirup bral každý den od září do května po odkvětu břízy.
Někdy kašlal nepřetržitě i 24 hodin, než úplně vyčerpaný usnul,
a pak ho zas ten kašel probudil a bylo vše nanovo. V noci jsme
s ním vždy bojovali, protože odmítal masku s inhalací, dále při
těchto stavech jsem mu měla podávat na doporučení dětské doktorky čípek Rectodelt a prášek Dithiaden (moc to nezabíralo). Ve
třech letech byl opět na kožních testech na alergologii a zjistili mu,
že se zbavil alergie na peří a místo toho se mu objevila alergie na
psí srst. Opět nám bylo řečeno, že se imunita vyvíjí a vše se může
měnit, něco zmizí a něco jiného se zas objeví. K lékům, které už
užíval, nám přibyly ještě kapky do nosu Cromohexal, které jsme
měli dávat při každé rýmě. Ve 4 letech byl vyšetřen na spirometrii,
zda se nejedná o astma, což se naštěstí nepotvrdilo. Na doporučení alergoložky jsem si vedla záznamy o průběhu jeho nemocí
od podzimu 2011 do jara 2012. Když jsem si na jaře 2012 přečetla
dlouhý seznam, kde každých 14 dní byl nemocný, a při pohledu
na ten příšerný seznam léků, které jsem mu podávala na doporučení lékařky, jsem si řekla, že to není normální, aby takhle malé
dítě bralo tolik léků, a začala jsem hledat jinou alternativní léčbu
(přírodní).
12
O zelených potravinách jsem se dozvěděla v březnu 2012 od své
kolegyně. Její vlastní zkušenost mě zaujala a řekla jsem si, že to
zkusíme. Po přečtení všech informací jsem si druhý den od ní objednala Mladý ječmen a řasu Chlorellu a začali jsme je jíst hned
celá rodina.
Zvykání si na tuto, tehdy nám připadalo, zvláštní stravu bylo docela obtížné. Manžel i děti to odmítali pozřít. Takže jsem si s manželem musela ujasnit, že pokud to chceme dostat do dětí, musíme
to začít pravidelně jíst i my. Dcera (7 let) měla hrozný problém
vypít ječmen, několikrát to vyzvracela a brečela, že to nechce. Syn
(5 let), protože byl zvyklý, že jsme stále do něj cpali všemožné léky,
ani moc neprotestoval, ale viděla jsem na něm, že se mu zvedá
žaludek a že to nejspíš vyzvrací. Takže jsem začala míchat silnější
ječmen a dávala jsem jim ho po lžičkách a každou lžičku zapíjely jablečným džusem nebo šťávou (může se použít i stříkačka od
sirupů). S Chlorellou takový problém nebyl, dcera tabletky řasy
polykala a synovi jsem je drtila na lžičku, kterou pak zapíjel nějakou šťávou podobně jako u ječmene. Takhle nám to trvalo skoro
měsíc. Neustálé přemlouvání a povídání o tom, jak budou zdravé
atd. Chvílemi jsem si říkala, že to vzdám. Není přece možné, že
k tomu stále cítí takový odpor, když jiné děti to přirozeně pijí. Takže po měsíci jsem skončila se lžičkami a namíchala jsem jim Ječmen do malé skleničky (1 dcl) s jablečným džusem 1:1. Moc se jim
do toho nechtělo, ale nakonec to vypily bez problémů (myslím, že
jsem jim za to něco slíbila – což není moc výchovné, ale už jsem
nevěděla, jak na ně). Podávala jsem jim 2x denně ½ lžičky ječmene a 3x denně 4 tbl. řasy Chlorelly. Synovi jsme léky na alergii
vysadili po týdnu užívání zelených potravin. V červenci se mu objevil na 2 dny ten jeho klasický suchý kašel, takže jsem mu zvýšila
dávku zelenáčů a zase se z toho brzy dostal.
V září 2012 jsme byli opět na kožních testech na alergologii a zjistili mu pouze nepatrné podezření na plísně a roztoče (což byly
u něho nejsilnější alergeny), jinak vše ostatní zmizelo.
Od podzimu 2012 do jara 2013 byl nemocný pouze 4 dny, kdy měl
vysoké horečky, kašel jen trochu a rýmu žádnou. Bez léků, pouze
se ZP, se z toho dostal.
Děti jsou nyní v takové fázi, že si o ječmen samy říkají, a někdy
si ho ráno i samy připravují. Řasu Chlorellu oba polykají, někdy ji
i rozkoušou. Začaly si přirozeně vybírat zdravější jídlo (hodně
zeleniny a ovoce) a pít čistou vodu, pouze ječmen si občas dají
s jablečným džusem, ale dávají si ho tam už jen trošku. K tomu
bych zmínila ještě jednu nedávnou historku. Manžel si namíchal
silný ječmen do velkého šejkru, nechal ho v kuchyni a dětem řekl:
„Ne, že mi ho vypijete!“ Samozřejmě, že se o něj málem popraly.
Vůbec jim nevadilo, že není s džusem a že je ho ½ litru. Vypily skoro vše, jen trošku rozlily, jak se o něj tahaly.
A jaký efekt měly ZP na zdraví ostatních členů rodiny?
Dcera už není ve škole unavená. Občas se stávalo, že už po škole
neměla žádnou energii a na hodině piana skoro usínala. Nyní je
stále plná energie, schopná více se soustředit a nebývá nemocná. Pokud nějakou virózu ze školy přinese, trvá to zpravidla jen
1–2 dny a s navýšením zelených potravin se z toho hned dostane.
Já, přestože jsem si myslela, že jsem zdravá a začala jíst ZP jen
kvůli dětem, jsem zjistila, že jsem si už rok nemusela vzít prášek na
bolest hlavy, že netrpím zácpou, kterou jsem brala jako normální
součást svého života. Mám více energie, už se mi neobjevují cysty
a netrpím na zánět zvukovodu, který jsem měla, kdykoliv jsem se
ponořila do vody. Manžela přestaly bolet zuby, už tak netrpí na
afty a opary a má také více energie. Kvůli úrazu ho často při zátěži
bolela kolena, a to také přestalo.
Zelené potraviny jíme celá rodina už přes rok a hodláme je jíst,
dokud budou na trhu, třeba i celý svůj život. Bereme je jako nezbytnou součást svého jídelníčku.
Všem maminkám upřímně přeji hodně trpělivosti s navykáním
dětí na zelené potraviny. Vím, jak je to těžké. Hlavně, když není
ani moc podpora u babiček a dědečků, kterým tato „léčba“ nepřijde zrovna „normální“, ale výsledek v podobě zdravých dětí za to
určitě stojí .
Mirka Kulišová
13
GW Informuje
Moje „zelené mláďatá“
Chcem sa s vami podeliť o niekoľko zážitkov s mojimi deťmi. Zelené potraviny prišli do nášho života približne pred rokom a odvtedy
sú neoddeliteľnou súčasťou nášho každodenného diania.
Jessicu (8 rokov) a Dominika (6 rokov) som vôbec nemusela presviedčať o účinku a dôležitosti zelenáčikov. Okamžite to pochopili.
A nielen to. Je im skoro ľúto, že ešte nemajú 18 a nemôžu robiť
spolu so mnou. Aj keď pravdou je, že už teraz pracujú veľmi dobre
a posúvajú našu úžasnú zelenú vec ďalej, ako sa len dá a na všetkých frontoch. 
V septembri, už po prvom týždni, ako Dominik nastúpil do školy,
prišiel raz domov a zahlásil mi, že pani učiteľka bude chcieť odo
mňa chlorellu a mala by som sa porozprávať s Biankinou maminkou, lebo si myslí, že aj ona by potrebovala jačmeň. Okrem toho
ma skoro denne kontroluje, koľko som spravila stretnutí, koľko
ľudí som zaregistrovala, koľko jačmeňa a chlorelly predala a či už
sa mi konečne podarilo postaviť si sieť 5 x 5...
Dominik je celkom zažratý do matematiky a veľmi ho baví rátať
všetky možné príklady. Raz, keď sme si tak pekne spolu počítali,
úplne ma zaskočil svojou veľmi rozumnou úvahou o tom, že 1 + 1
nemusí byť vždy 2. Povedal mi, že predsa v Green Ways 1 + 1 = 6.
Keď som ho s prekvapením požiadala o vysvetlenie, odpovedal mi
s úplnou samozrejmosťou, že predsa 1 jačmeň + 1 chlorella = 2
super produkty + 2 spokojní, zdraví, zaregistrovaní ľudia + 2 dobré
skutky pre našu planétu... a to je spolu 6!
No a naša Jessica v ničom nezaostáva. Keď niekedy stretnem maminky niektorých jej spolužiačok a spýtam sa, ako sa majú, tak mi
odpovedajú: „Sme trochu chorí, ale Jessica nám už povedala, že
nám treba jačmeň a chlorellu...“. A práve v súvislosti s chorobami
sme mali „problém“ s písomkou z prírodovedy v druhom ročníku,
kde mali deti zakrúžkovať, čo robia, keď sú choré. Jessica mala
všetko správne (ovocie, otvorené okno, posteľ...), až na jedno:
nezakrúžkovala lieky a teplomer, takže prišla o nejaké body. Nič
GW Informuje
tragické, len keď som pani učiteľke vysvetlila, že to Jessica nemala
odkiaľ vedieť, keďže my doma nemáme ani len Paralen, tak na
mňa pozrela, ako keby som spadla z višne... Čo mne vôbec nevadí,
len je to zvláštny pocit, keď človeka považujú za nenormálneho za
to, že je zdravý. 
A tu je ešte básnička, ktorú Jessica pre všetkých greenwaysákov
zložila:
Od 1.1.2014 je v ČR platný nový občanský zákoník, na základě
kterého jsme upravili Smlouvy o obchodní spolupráci a Kupní
smlouvy.
Na Službách partnerům jsou k dispozici nové smlouvy platné od
1.1.2014.
Vážení partneři,
dovolte mi, abych se vám představila. Jmenuji se Lenka Lapčíková a od 2.1.2014 se na
mě budete moci obracet se vším, co souvisí
s organizací vstupních seminářů. Těším se na
spolupráci s vámi.
Lenka Lapčíková
K 31.12.2013 končí platnost Dynamického bonusu, partneři zaregistrovaní do konce tohoto roku mají možnost splnit jeho podmínky ještě v následujícím měsíci lednu 2014 podle platných
podmínek.
Keď tak vidím moje úžasné a múdre deti, tak viem, že tento svet
nie je stratený. Už nám rastú posily a v mnohom sa od nich môžeme učiť už teraz. Ony totiž vôbec nerozmýšľajú, či narazia na
odpor alebo nepochopenie, či budú odmietnuté alebo čo si o tom
myslia druhí. Ony sú len presvedčené a so samozrejmosťou im
vlastnou to rozširujú do celého svojho okolia...
14
Ajka Wlachovská
15
GW Gratuluje
Gratulujeme k dosažení
nové pozice za měsíc:
Říjen 2013
Prosinec 2013 (před konečnou uzávěrkou za měsíc prosinec 2013)
Dosažená pozice
Partner
Dosažená pozice
Partner
Poradce
Vedoucí sítě (24%)
Radmila Ondráčková Ivana Gavendová
Poradce
Vedoucí sítě (24%)
Adriana Holanová
Yvetta Uhříčková
Vedoucí skupiny (16%)
Marta Věncková
Ing. Monika Butková
Ilona Švendová
Lenka Večerková
Karel Srnský
Ing. Šárka Kubelková
Alice Smrčková
Martina Komárková
Lucie Němečková
Táňa Milrádová
Miroslava Slámová
Petr Hlaváček
Lucie Srnská
Ing. Tomáš Klecker
Ing. Šárka Kubelková
Martina Michalová
Vedoucí skupiny (16%)
Zuzana Sewalt
Šárka Rysová
Petr Mikuš
Michaela Nová
Vendula Zlámalová
Alena Janatová
Adriana Holanová
Lenka Kovářová
Dynamický bonus
Lenka Burgárová
Blanka Zvárová
Dosažená pozice
Partner
Poradce
Vedoucí sítě (24%)
Pavlína Roušalová
Jaroslava Vondráková
Vedoucí skupiny (16%)
Ivana Divíšková
Petra Belejová
Lucie Gottwaldová
Marcela Kirschová
Marcela Bednářová
Petra Dvořáková
Lenka Kozáková
Ing.Petra Menclová
Štěpán Muchka
Mgr.Jan Kosek
Jana Vondrušková
Lenka Kovářová
Vlasta Špičková
Jaroslava Růžičková
Miroslava Slámová
Yvetta Uhříčková
Andrea Bursová
Hanka Veselá
Věra Horníková
Renáta Bártová
Dynamický bonus
Andrea Musilová
Leona Koutná
Slyšte velkou novinku,
máme v GW Sofinku.
Jak nejlépe ji popsat slovy,
celá je po tatínkovi.
A co přát Rathouských klanu?
Stále stejný tah na bránu.
Ať věčně pevný je GW most,
potomků je na to dost .
Listopad 2013
16
17
setkání GAR
Setkání GAR
Vážení partneři,
následující stránky jsou již tradičně vyhrazeny fotogalerii – tentokrát z prvního letošního setkání garantů školicího systému Green
Ways. Červenou nití všech témat byla etika. Ne, nepředčítali jsme
si jednotlivé body kodexu GW, nevynášeli jsme ani morální soudy… Chtěli jsme si jen znovu připomenout, že etický přístup mění
jakoukoli „práci“ na poslání a bez něj se i ta nejatraktivnější kariéra zbortí v pouhopouhý „kšeft“.
A je ještě jeden opomíjený rozměr „etického přístupu“. Pracovat
eticky znamená pracovat tak, jak si zaslouží nejen zákazníci, společnost, veřejnost nebo prostě svět. Ale také tak, jak si zaslouží
„to vaše“ téma. Nejlépe jak dovedete, nejlépe jak to v danou
chvíli jde…
Martin Žamboch,
ředitel společnosti
Alena Húsková
Václav Rathouský
18
Alena Jeriová
19
Setkání GAR
20
Do nového roku s dobrou náladou
Jan Škácha – nový člen firemního týmu
Jana Vondrušková
V hojném počtu 
21
Setkání GAR
22
Gratulace – Adriana Holanová
Gratulace – Radka Ondráčková
Michal Daníška
Zasloužený potlesk
23
e-mail: [email protected]
www.gw-int.net
24