Areport 01/2009 - Ministerstvo obrany

Vydává MO ČR – Prezentační
a informační centrum MO
Rooseveltova 23
161 05 Praha 6
IČO 60162694
www.army.cz
2
Šéfredaktor: Jaroslav Pajer
Redakce
Rooseveltova 23
161 05 Praha 6
Telefony: 973 215 686
973 215 916
Fax:
973 215 933
E-mail:
[email protected]
Devět křížků Hradní stráže. . . 2
Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová
Rok stabilizace . . . . . . . . . 4
Grafická úprava: Andrea Bělohlávková
Vážíme si vaší práce . . . . . . 7
Foto na titulní straně: Jan Zuzák
V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje
PIC MO, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6
Oľga Endlová, tel. 973 215 563
Tisk: ČTK Repro
Číslo indexu: 45 011
ISSN 1211-801X
Evidenční číslo: MK ČR E 5254
Zaznělo na velitelském
shromáždění . . . . . . . . . . 8
7
Bojovníci se smrtí. . . . . . . 10
Společně do Battle Group . . 14
Historický podpis . . . . . . . 15
Uzávěrka čísla: 10. 12. 2008
Bez paliva to nejede . . . . . 16
Toto číslo vyšlo dne: 12. 1. 2009
Pomoc bude pokračovat . . 18
Kontakty
Martin Koller
tel.:
973 215 572
e-mail:
[email protected]
Jan Kouba
tel.:
973 215 664
19
10
Jaroslav Pajer
tel.:
973 215 686
mobil:
724 033 412
e-mail:
[email protected]
„Radioaktivní“ manévry . . . 22
Čtrnáctý je připraven . . . . 24
„Tajemný“ Velký Zvon . . . . 25
Sjezd armádních odborářů . 28
Dingo reálně . . . . . . . . . 30
Novelizace zákona
o vojácích z povolání . . . . . 34
Pavel Lang
tel.:
973 215 868
mobil:
724 002 623
e-mail:
[email protected]
Vladimír Marek
tel.:
973 215 648
mobil:
724 033 410
e-mail:
[email protected]
Výzbroj jednotky posílí. . . . 19
Narozeniny s Barborou. . . . 36
Táborští důchodci bilancovali 38
22
Vize profesionálního
poddůstojnického
a praporčického sboru – 1 . . 40
Od ocele po kevlar . . . . . . 42
Úspěch není náhoda . . . . . 43
Jazykový koutek . . . . . . . 46
A spoj . . . . . . . . . . . . . 48
UDÁLOST
Text: Zdeněk HOFFMANN
Foto: Radko JANATA
Areport 1/2009
Hradní stráž oslavila
počátkem loňského prosince
devadesáté výročí svého vzniku.
V souvislosti s tímto jubileem
udělil útvaru na slavnostním
nástupu prezident Václav Klaus
čestnou stuhu, kterou dekoroval
její bojový prapor.
2
Prezident republiky Václav Klaus udělil
své gardě čestnou stuhu
Během ceremoniálu uvedl, že Hradní
stráž plní všechny své úkoly jednak
při ostraze, jednak při provádění ceremoniálních aktů. „Jak se Pražský hrad
stal v průběhu staletí symbolem naší
státnosti, stala se Hradní stráž v průběhu devadesáti let jeho neoddělitelnou
součástí,“ řekl V. Klaus. „Dnešní
Hradní stráž je plně profesionálním
útvarem našich ozbrojených sil, jehož
příslušníci se hlásí k tradicím založeným jejich předchůdci. To se projevuje
Vznik a historické peripetie
Před 90 lety byla nařízením velitelství branné moci republiky zřízena
pro vojenskou ochranu Pražského
hradu pěší setnina, jež se stala součástí
28. pěšího pluku v Praze. Byla to první
organická vojenská jednotka určená
k střežení sídla hlavy státu. V prvním
období po vzniku republiky střežila
Hrad Obec sokolská z Hradčan. První
etapa výstavby Hradní stráže, již v počátečním období tvořilo 195 důstojníků a délesloužících, byla dovršena
v roce 1922. Důležitý krok představovalo i zpracování ceremoniálů Jiřím
Guthem-Jarkovským. Ty s malými
úpravami platí dodnes.
Otázka ústroje, jež měla být v souladu s představami vojenského oddělení Kanceláře prezidenta republiky
a ministerstva národní obrany, byla
vyřešena v roce 1929. Tehdy dal ministr obrany souhlas, aby Hradní stráž
používala historické uniformy československých legionářů z francouzské,
italské a ruské fronty.
Po okupaci republiky 15. března 1939 německými vojsky sloužila
československá hradní garda ještě
do konce června. Poté začal střežit sídlo prezidenta v Lánech a Pražský hrad
1. prapor vládního vojska. Ten jako
jediný z jeho šesti praporů za války
neplnil jiné úkoly.
Po skončení války ostrahu Hradu
a prezidenta Beneše převzali na krátký
čas příslušníci jeho ochrany z Velké
Británie. V letech 1945 až 1948 byla
Hradní stráž opět budována podle modelu z první republiky. Jejím velitelem
se stal podplukovník Novák, bývalý
velitel ochranky prezidenta v Londýně.
Po zvolení K. Gottwalda prezidentem republiky ztrácí v červnu 1948
Hradní stráž své privilegované postavení a místo profesionálů v ní začínají
sloužit vojáci základní služby. V prosinci 1952 přestává být součástí armády a je podřízena ministerstvu vnitra.
Později již nestřeží jen Hrad, ale i další
objekty – mimo jiné ministerstvo sboru
národní bezpečnosti, Úřad předsednictva vlády a Státní plánovací komisi.
V roce 1962 se dostává jako
7. zvláštní prapor do mechanizované
brigády vnitřní stráže ministerstva
vnitra. O dva roky později dochází
ke sloučení pohraniční a vnitřní stráže.
V tomto období se strážci Hradu podílejí na mnoha bezpečnostních akcích
a slavnostních aktech, např. oslavách
1. máje a spartakiádách, je přitom úkolována VIII. správou SNB.
Později je Hradní stráž podřízena
Civilní obraně ministerstva vnitra.
Již od února 1990 je Hradní stráž
opět v resortu ministerstva obrany
s přímou velitelskou podřízeností náčelníku Vojenské kanceláře prezidenta
republiky. O měsíc později dochází
k zavedení nových uniforem podle
návrhů filmového výtvarníka Teodora
Pištěka. Zároveň se začala budovat
nová organizační struktura. Do útvaru
byly mimo jiné začleněny fanfárový
orchestr a motocyklová jednotka.
Od roku 1992 postupně dochází k opětovné profesionalizaci útvaru.
Po přijetí zákona 219/1999 Sb., o ozbrojených silách ČR, který člení ozbrojené síly ČR na armádu podřízenou
Ministerstvu obrany ČR a Hradní stráž
podléhající plně Vojenské kanceláři
prezidenta republiky, se stává samostatnou složkou obrany ČR.
Pokračování oslav
Po slavnostním nástupu a pochodu
pokračovaly oslavy 90. výročí jejího
vzniku otevřením stálé expozice pro
veřejnost nazvané „Od knížecí družiny
k Hradní stráži prezidenta“. Výstavu
otevřeli v prostorách Prašné věže společně první náměstek ministryně obrany Martin Barták a ředitel politického
odboru Kanceláře prezidenta republiky
Ladislav Jakl.
V katedrále sv. Víta, Václava
a Vojtěcha pak proběhl pro pozvané
hosty adventní koncert Hudby Hradní
stráže a Policie ČR.
Na závěr oslav předal velitel Hradní
stráže plukovník Radim Studený pamětní odznaky Hradní stráže.
Areport 1/2009
Devět křížků
Hradní stráže
v kvalitě výcviku a především při
výkonu služby. Ta není jednoduchá
a k jejím specifikům patří to, že je
prováděna pod soustavnou kontrolou
veřejnosti.“
3
RUBRIKA
ROZHOVOR
Text: Pavel LANG
Foto: Jan KOUBA
Najít v nabitém programu
náčelníka Generálního štábu
Armády České republiky
volné „okno“ nebylo snadné.
Generálporučík Vlastimil Picek
však A reportu vyšel vstříc.
Určenou dobu k rozhovoru
pro resortní časopis dokonce
protáhl. Odůvodněně, neboť
považoval za nadmíru žádoucí
informovat vojáky a občanské
zaměstnance o aktuální situaci
a připravovaných změnách
ve svojí podřízenosti.
Areport 1/2009
„ Pane generále, jsme na prahu
roku 2009. Jaký pro Armádu České
republiky asi bude?
Rokem stabilizace personálu.
Organizační, mobilizační a dislokační
změny budou minimální.
4
„ Při permanentní transformaci
resortu Ministerstva obrany ČR jde
vcelku o smělý názor, nemyslíte?
Stabilní, motivovaný, odborně
způsobilý a vycvičený personál, to je
první a základní předpoklad splnění
úkolů postavených před Armádu ČR
v tomto roce. Změn bude nemnoho
a jenom těch nezbytných. Reorganizací
zefektivníme činnost některých resortních prvků. Týká se to Společného
operačního centra MO ČR, Ředitelství
personální podpory, Centra letecké záchranné služby a logistických základen.
Redislokovat budeme jednotku pasivních sledovacích systémů z Českých
O hlavních úkolech Armády České republiky
na rok 2009 hovoříme s náčelníkem
Generálního štábu AČR genpor. Vlastimilem Pickem
„ Na nedávném velitelském
shromáždění jste řekl, že jednou
z priorit je dosažení cílových počtů.
Můžete být konkrétnější?
Do konce letošního roku chceme dosáhnout počtu 27 087 vojáků
z povolání a 600 takzvaných čekatelů,
kteří nejsou ve svých odbornostech
po dobu přípravy a vzdělávání pro
potřeby ozbrojených sil využitelní.
V této souvislosti chci konstatovat,
že v roce 2008 se nám poprvé nepodařilo nahradit přirozený odchod
profesionálů. Pro letošní rok jsem
stanovil rekrutační cíl pro přímý nábor
1150 osob v následující hodnostní
struktuře – 30 důstojníků, 50 praporčíků, 1070 rotmistrů na základní
systemizovaná místa. K tomu musíme připočítat dalších 260 osob, které
se nám nepodařilo získat v roce 2008,
a 300 studentů na Univerzitu obrany
v Brně a vojenský obor při Fakultě
tělesné výchovy a sportu Univerzity
Karlovy v Praze. Celkem tedy potřebujeme v roce 2009 získat 1710 nových
profesionálů. Prioritně bude dokončeno
doplnění nově vytvořených ženijních
praporů a lehkých motorizovaných
praporů s cílem vytvořit personální
podmínky pro organizování efektivního výcviku.
„ Co si slibujete od novely
zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích
z povolání?
Mnoho. Není to však otázka letošního roku, ale následujícího období.
Návrh novely zákona je poměrně
rozsáhlý a šest základních institutů
v sobě zahrnuje principy systému řízení kariér, a to od zvláštností průběhu
služby v zahraničí až po protikorupční
opatření. Nově uvádí zejména definování hodnostního sboru mužstva
a poddůstojníků, ruší hodnostní sbor
rotmistrů a převádí rotmistrovské
hodnosti do hodnostního sboru praporčíků a zbytek do sboru poddůstojníků,
ruší hodnosti štábní rotmistr, podpraporčík a podporučík. Prioritou je vybudovat poddůstojnický sbor Armády
České republiky tak jako u některých
aliančních armád.
„ S problematikou novely
zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích
z povolání, úzce souvisí i další interní
normativní akty. Které?
Jedná se o rozkaz ministryně obrany
č. 19 ze dne 30. května 2008 (Zásady
výstavby a systemizace organizačních
struktur v resortu Ministerstva obrany
ČR), který má platnost dnem 1. ledna 2009 a jenž stanovuje strukturu
a počty osob jednotlivým stupňům
velení Armády České republiky,
a o rozkaz ministryně obrany č. 20
ze dne 10. srpna 2007 (Zásady tvorby
systemizovaných míst), který stanovuje
kvalifikační předpoklady a požadavky
k systemizovaným místům, včetně
stanovení plánovaných hodností.
Areport 1/2009
ROK
stabilizace
Budějovic do Tábora. Stabilizace
personálu na funkcích nepochybně povede ke zvýšení motivace profesionálů
a občanských zaměstnanců.
5
ROZHOVOR
UDÁLOST
Vážíme si vaší práce
„ V loňském červenci vláda
schválila novou Vojenskou strategii
České republiky a projednala a vzala
na vědomí dokument Dlouhodobá
vize resortu Ministerstva obrany
ČR. Jaké priority z nich vyplývají
pro Armádu ČR?
Zabezpečit plánovanou účast sil
a prostředků AČR v zahraničních operacích, dále pokračovat ve zvyšování
vojenských schopností pro síly rychlé
reakce NATO a bojová uskupení
Evropské unie, zvyšovat podíl nasaditelných jednotek, udržovat a podle
možností i zvyšovat kvalitu života vojáků a dosáhnout cílových počtů AČR.
6
dostát závazkům vůči mezinárodním
společenstvím. Ve světě se změnila
bezpečnostní rizika a my na to musíme
adekvátně reagovat. Výstavba sil k plnění úkolů na území ČR bude zaměřena na dosažení připravenosti lehkých
motorizovaných praporů, ženijních
Vánoční stromek, kapr
s bramborovým salátem,
dárky a štědrovečerní mše,
to byly atributy letošních
Vánoc našich příslušníků
v misi KFOR. Přesvědčil
se o tom i náčelník Generálního
štábu AČR generálporučík
Vlastimil Picek, který
na základnu Šajkovac
v Kosovu zavítal ve dnech
21. a 22. prosince loňského
roku.
praporů a samostatných záchranných
rot. Pravdou je, že chceme pokračovat
ve zvyšování podílu nasaditelných
jednotek. Náš záměr je dosáhnout šedesáti procent nasaditelných sil z počtů
pozemních sil do roku 2014 a zvyšovat
podíl udržitelných sil od roku 2010.
„ Poslání pozemních a vzdušných
sil Armády ČR je vcelku známo.
Jaké úkoly budou plnit další druhy
vojsk a služby?
Vzpomenu pouze některé. V oblasti
logistické podpory budeme pokračovat ve výstavbě schopností expediční
logistiky. Ve vojenském zdravotnictví
připravujeme k nasazení polní nemocnici a praporní obvaziště pro CZ/SVK
EU BG. Dále nás čeká obnova schopností šesté polní nemocnice po návratu
z mise v Afghánistánu. Nemálo klíčových úkolů se týká zpravodajského
zabezpečení AČR nebo spojovacího
vojska v oblasti komunikačních a informačních systémů.
Před Armádou ČR stojí neméně
náročné úkoly ve srovnání s loňským
rokem. Některé dokončíme již letos,
plnění jiných bude pokračovat i v letech následujících. Zpracovaný plán
činnosti resortu Ministerstva obrany
České republiky spolu s návrhem státního rozpočtu kapitoly MO ČR na rok
2009 vytvářejí reálné předpoklady k jejich splnění. Věřím, že to společným
úsilím zvládneme.
Svou návštěvou tak zdejším čtyřem
stovkám vojáků a vojákyň jménem nejvyšších představitelů resortu vzkázal,
že si jejich práce velice váží. Současně
objasnil situaci týkající se zahraničních operací české armády poté, co
sněmovna 19. prosince nepřijala návrh
na vojenské mise v roce 2009 a vláda
vzápětí jejich trvání prodloužila o šedesát dní. „Pro vás se nic nemění,“ sdělil
příslušníkům 13. kontingentu AČR
v silách KFOR generál Picek. Během
letošního ledna tedy proběhne rotace
se 14. kontingentem AČR v Kosovu
v termínech, které jsou naplánovány.
Součástí doprovodu náčelníka
Generálního štábu byli mimo jiných
rovněž členové dvou hudebních skupin
– Hewer a ABBand s frontmanem
Alešem Brichtou. Ještě před jejich
tříhodinovým vystoupením ve vánočně vyzdobené sportovní hale rozdali
generálové Vlastimil Picek, jeho zástupce Josef Bečvář a zástupce velitele
společných sil-velitel pozemních sil
Miroslav Žižka příslušníkům kontingentu dárkové balíčky s kosmetikou,
vitaminy a dalšími pozornostmi.
Druhý den se po prohlídce šajkovacké základny konala beseda náčelníka
GŠ a členů jeho doprovodu s vojáky.
Diskutovaná témata byla rozmanitá.
Od problematiky náborů přes rozvoj
stávajících českých posádek až po výhled AČR v zahraničních misích. Padla
rovněž otázka týkající se nedostatku
výstrojních součástek vzor 95. Generál
Picek přiznal, že tuto
věc armáda v posledních
měsících skutečně řešila.
Vysvětlil, že problém
vznikl na straně dodavatele, kdy ušité stejnokroje
zůstaly „viset“ v zahraničním celním skladu.
Takže armáda musela
vypsat nové výběrové
řízení, čímž se dodávka
polních uniforem do výdejních středisek zdržela.
V současné době by však
už měl být nedostatek
této výstroje odstraněn.
Na přetřes přišla též
otázka jazykové přípravy
vojáků. V diskusi pak
mj. zazněla i připomínka rozhodnutí
velitele společných sil o tom, že kdo
složí zkoušku z anglického jazyka
na úrovni STANAG 1 bez toho, aby
prošel dlouhodobým přípravným kurzem zabezpečovaným armádou, může
dostat jednorázovou odměnu pět tisíc
korun, respektive dvojnásobek v případě zvládnutí STANAG 2.
Areport 1/2009
Areport 1/2009
„ Nelze přehlédnout, že uvedené
priority se větší mírou týkají
závazků České republiky vůči
mezinárodním bezpečnostním
organizacím. Není to na úkor plnění
úkolů v tuzemsku?
Prvotním úkolem armády je bránit svrchovanost České republiky.
To děláme a postupujeme v souladu
s platnými zákony. Rovněž musíme
Text a foto: Jaroslav PAJER
7
UDÁLOST
Text: Jan PEJŠEK,
Vladimír LUKOVSKÝ
a kpt. Jan ŠULC
Foto: Miroslav ŠINDELÁŘ
Ještě jednou se vraťme
do Domu armády Praha, kde
koncem loňského listopadu
proběhlo tradiční velitelské
shromáždění Armády České
republiky.
ZAZNĚLO
Areport 1/2009
Náměstek ministryně obrany-ředitel
Kanceláře Ministerstva obrany
Radek Šmerda se ve svém vystoupení
zaměřil na výsledky komplexního
auditu MO.
Dodavatel procesního, organizačního, funkčního a informačního auditu
Ministerstva obrany (dále komplexního
auditu), společnost Centire, byl vybrán
v otevřeném výběrovém řízení vyhlášeném v červnu 2007. Jelikož se auditor dostal do časového skluzu oproti
schválenému časovému harmonogramu
a navíc se ukázalo, že Ministerstvo
obrany je specifická organizace,
ve které nelze implementovat procesní změny běžné u podniků komerční
sféry, podepsali zástupci obou stran
dne 1. srpna 2008 dohodu o zániku
vzájemných závazků. Ministerstvo
obrany na základě uvedené dohody
8
na velitelském
shromáždění
převzalo od společnosti Centire výsledky I. a II. fáze auditu, tj. výsledky
sběru dat a analýzu a zhodnocení
současného stavu. Ministerstvo obrany
uhradilo dodavateli za provedené
a odevzdané práce v rámci I. a II. fáze
auditu částku 6 683 040 Kč, původní
cena za provedení celého komplexního
auditu činila 14,1 milionu korun.
Resort obrany nyní díky auditu disponuje rozsáhlou nezávislou analýzou
svých činností. Identifikované problémy nyní musejí projít důkladným interním posouzením, aniž by bylo možné
stanovovat nějaké časové termíny.
Komplexní audit nekončí, řídící výbor
se nadále schází. Nepředpokládá se ale
další využití externího auditora, tedy
ani další finanční náklady.
Zástupce ředitele sekce obranné
politiky a strategie MO Radomír
Jahoda seznámil účastníky
shromáždění s naplňováním
strategických cílů resortu
v roce 2009.
Ve svém vystoupení zdůraznil,
že i v příštím roce bude resort obrany
pokračovat v plnění úkolů vyplývajících z hlavních strategických dokumentů, kterými jsou Transformace
resortu MO, Směrnice ministryně
obrany pro činnost a rozvoj resortu
MO, Vojenská strategie ČR (2008)
a Dlouhodobá vize resortu MO.
Všechny cíle a opatření, které z uvedených strategických dokumentů vyplývají, jednoznačně směřují k posílení
schopností AČR.
Radomír Jahoda se dále podrobněji
zabýval nově zpracovanou Vojenskou
strategií ČR. V této souvislosti uvedl,
že aktuální vojenská strategie přináší nový pohled a zvýšený důraz
na mezinárodní kontext zabezpečení
obrany ČR.
Ředitel sekce ekonomické MO
Tomáš Perutka seznámil vedoucí
funkcionáře AČR s návrhem
rozpočtové kapitoly resortu
na rok 2009.
Uvedl, že návrh rozpočtu resortu MO na příští rok vychází ze střednědobého zdrojového rámce vlády,
střednědobého plánu resortu MO a reflektuje aktivní výdajová opatření vlády. Výdaje rozpočtu MO pro rok 2009
jsou navrhovány ve výši 55,6 mld. Kč.
Podíl navrhovaných výdajů kapitoly MO představuje 1,36 % HDP
a 4,83 % navrhovaných výdajů státního
rozpočtu v příštím roce. Podle Tomáše
Perutky výše navrhovaných výdajů
umožní resortu MO v roce 2009 splnit
všechny hlavní úkoly. Návrh rozpočtu
kapitoly MO byl projednán ve Výboru
pro obranu Poslanecké sněmovny
Parlamentu ČR, který ho doporučil
ke schválení.
První zástupce náčelníka
Generálního štábu AČR
generálmajor Josef Prokš se věnoval
úkolům, které bude armáda plnit
v souvislosti s předsednictvím
ČR v Radě EU v první polovině
roku 2009.
Seznámil účastníky velitelského
shromáždění s přehledem akcí jak
na území ČR, tak v Bruselu, které
bude AČR v době českého předsednictví zajišťovat. Především se bude
jednat o zasedání Vojenského výboru
EU v různých formátech a pracovní
skupiny Vojenského výboru EU pro
schopnosti, kterou bude představitel
AČR v době našeho předsednictví řídit.
Podle generála Prokše je AČR
na zajištění předsednictví ČR
v Radě EU ve své působnosti připravena jak v oblasti personální, tak v oblasti finančního zabezpečení i přenosu
informací. Současně byla formou
výměny styčných důstojníků navázána úzká spolupráce s francouzskou
stranou, která Radě EU předsedala
před námi.
Zástupce Společného operačního
centra MO plukovník Jiří Matura
informoval o záměru účasti AČR
v zahraničních operacích NATO
a EU v roce 2009, o výstavbě
a přípravě CZE/SK BG EU.
Plukovník Jiří Matura, ředitel odboru zahraničních operací Společného
operačního centra Ministerstva obrany, krátce seznámil přítomné se záměrem a specifiky působení Armády
České republiky v zahraničních
operacích v roce 2009. Jeho vystoupení však odráželo jen plánovaný
stav, neboť mise pro rok 2009 dosud
nebyly schváleny Parlamentem ČR.
I v následujícím roce mají zůstat
pro naše vojáky nejdůležitější mise
v Kosovu a v Afghánistánu. Stěžejním
kontingentem na území Afghánistánu
je nadále provinční rekonstrukční tým
v Lógaru. Kromě stávajících jednotek se pro Afghánistán připravují ale
i zcela nové kontingenty vrtulníkové
jednotky a dělostřeleckého radiolokátoru ARTHUR.
Historicky poprvé budou v roce
2009 nasazeny v zahraničí také české
nadzvukové letouny JAS-39 Gripen,
a to při plánované ochraně vzdušného
prostoru Litvy, Lotyšska a Estonska.
Zachována bude i naše přítomnost
v pozorovatelských misích mezinárodních organizací. Naopak na minimum
se sníží působení českých specialistů
v Iráku při podpoře výcviku irácké
armády. Významným úkolem je rovněž
vyčlenění kontingentů do sil rychlé
reakce NATO NRF 12 a Battle Group
Evropské unie.
Ředitel sekce plánování sil MO
brigádní generál Jiří Baloun
seznámil účastníky s koncepcí
rozvoje české armády v období let
2009 až 2014.
V posledním vystoupení letošního
velitelského shromáždění Armády
České republiky uvedl dokumenty
a normy, které ovlivňují proces plánování. Stěžejním je nyní především
Střednědobý plán činnosti a rozvoje
resortu MO na roky 2009 – 2014,
který již zohledňuje snížený zdrojový
rámec a byl ministryní obrany schválen
20. listopadu 2008.
V roce 2009 se v souladu s tímto
plánem bude pokračovat v projektech,
jako jsou pořízení středních nákladních
automobilů, kolových obrněných transportérů, modernizace základen pozemních sil, modernizace vrtulníků a pronájem nadzvukových letounů. Zásadní
je však otázka optimalizace procesu
plánování, a to především zpracování
kvalitativně nového katalogu operačních schopností a vytvoření uceleného
systému plánování schopností. Součástí
tohoto úsilí bude i výrazné zkvalitnění
střednědobého plánování.
Areport 1/2009
UDÁLOST
9
RUBRIKA
RUBRI
IKA
MISE
se smrtí
Text: Vladimír MAREK
Foto: kpt. Vlastimil SCHLINGER
Areport 1/2009
Poslední listopadový den
ukončila česká polní nemocnice
v Afghánistánu plnění
operačního úkolu. Místo,
kde ještě nedávno stávala,
zeje prázdnotou. Po stanech,
stomatologické ordinaci,
operačních sálech není
ani památky. Zůstaly tisíce
ošetřených pacientů. A pak také
nemálo vzpomínek.
10
Na kábulském letišti působila bez
několika měsíců téměř dva roky, v pěti
rotacích se zde vystřídaly desítky lékařů a stovky zdravotních sester.
„Ty první dny v misi jsou vždycky
těžké. Člověk se ocitne v novém
prostředí, musí se přitom co nejrychleji
zapracovat a začít plnit úkoly. Nemá
tedy čas na nějakou aklimatizaci.
Přivezli nám sem britského
důstojníka, kterému se střepina
zapíchla pod přilbu přímo do čela.
Jednalo se o velitele skupiny, jehož
vozidlo najelo na minu,“ vzpomíná
na nepříliš příjemné okamžiky zástupce
náčelníka štábu polní nemocnice
kapitán Tomáš Dědák. „Bylo to
11. srpna 2008, ten den si pamatuji
naprosto přesně, slavil jsem totiž
jednatřicáté narozeniny.“
Kromě Afghánistánu má kapitán
Dědák bohaté zkušenosti i z Iráku.
V roce 2005 strávil ve funkci poradce náčelníka zdravotnické služby
irácké armády osm měsíců v Kábulu.
Společně s ním v týmu pracovalo
patnáct Američanů. Byla to ještě náročnější mise než ta v Kábulu. Dlouhá,
únavná. Navíc bezpečnostní situace
byla v této zemi tehdy velice složitá.
Tým měl sice sídlo v hlavním městě,
kapitán Dědák ale služebně procestoval
křížem krážem celý Irák. Pomáhali
irácké armádě s výstavbou klinik,
se zřizováním jednotlivých složek
zdravotní služby. „Irácký personál byl
překvapivě na velmi dobré úrovni, vůbec se to nedá srovnat se zdravotníky
tady v Afghánistánu. Bylo vidět, že investice do školství v sedmdesátých
letech minulého století se vyplatila,“
říká kapitán Dědák.
Česká polní nemocnice skončila své téměř dvouleté
působení v misi ISAF v Afghánistánu
Úkol z nejsmutnějších
Jednou z funkcí polní nemocnice, o které se příliš nehovořilo, bylo
zajistit převoz a případné uložení těl
mrtvých afghánských a v některých
případech i spojeneckých vojáků.
V případě 5. kontingentu měl tuto
oblast tak trochu paradoxně na starost
vedoucí důstojník ekonomické služby
Během své návštěvy v české
polní nemocnici v Kábulu
22. listopadu 2008 ministr
zdravotnictví Afghánistánu
Sayed Mohammad Amin Fatimie
prohlásil: „Nemohu nalézt slova,
kterými bych nejlépe vyjádřil,
jak jsem vám vděčný za všechny
afghánské pacienty, ať jsou to
příslušníci našich ozbrojených
sil či řadoví občané, kterým
vaše nemocnice za dobu téměř
dvouletého působení zachránila
život nebo navrátila zdraví.“
podplukovník Tomáš Pek. V České republice pracuje na ekonomické sekci
MO. A díky ekonomice se také kdysi
dostal do misí. V devadesátých letech
minulého století pracoval na Hlavním
úřadu vnitřní správy. Zabezpečoval
finanční záležitosti lidí působících
v misích. Tento kontakt ho přivedl
v roce 1999 se 6. polní nemocnicí
nejdříve do Albánie a odtud až do zemětřesením postiženého Turecka.
A právě tady vznikla dobrá parta,
se kterou se později do misí vracel.
V Afghánistánu byl s nemocnicí poprvé již v roce 2002.
„To, že naše jednotka dostala na starost mimo jiné přepravu mrtvých, je
celkem logické. Máme totiž k tomu
účelu k dispozici vhodné přepravní
kapacity. Jeden z našich chladicích
kontejnerů jsme vyčlenili jako márnici, ve které můžeme na určitou dobu
těla uložit,“ vysvětluje podplukovník
Pek. V praxi to většinou vypadalo tak,
že z vrtulníků či letounů, jež přistály na kábulském letišti, převzali těla
vojáků, která pak přepravovali a předávali dál. Pokud se jednalo o Afghánce,
tak ty si většinou přebírali jejich blízcí
na vchodu do základny. Spojeneckých
vojáků bylo podstatně méně, jejich těla
nakládali do letounů, přepravujících je
přímo domů. Většinou se ale o převoz
v tomto případě postarali vojáci národních kontingentů. Podplukovník Pek
spíš než kdokoliv jiný také může potvrdit cyklický charakter bezpečnostní
situace v Afghánistánu. Nejvíce práce
měli v letních měsících, naopak v zimě
se již tolik nebojovalo, a tudíž ztráty
nebyly takové. Kontingent překládal
v Kábulu i tělesné ostatky našeho
velvyslance v Pákistánu, který tragicky
zahynul při výbuchu bomby v hotelu
v Islámábádu.
Není adekvátní náhrada
Kábulské letiště, kde působí téměř
tisícovka spojeneckých vojáků, nyní
po zdravotní stránce zajišťuje belgická
ošetřovna na úrovni ROLE 1. Belgičtí
zdravotníci si ale v minulosti až příliš
zvykli na to, že v této oblasti působí
česká nemocnice. Několikrát se stalo,
že tam lékař přivedl na ošetření poměrně banální případ některého z belgických vojáků.
Před časem měl nehodu na motocyklu tchán afghánského prezidenta
Karzáího. Léčili ho v nejlepší kábulské
nemocnici a pořád si s ním nevěděli
rady. Nakonec požádali Čechy, zda by
ho k nim nemohli převézt. Ukázalo se,
že afghánští lékaři stanovili chybně diagnózu. Pouhých osm dnů po zákroku
našich operatérů už mohl být pacient
propuštěn v pořádku domů. Poděkovat
Areport 1/2009
BOJOVNÍCI
Dva různé pohledy
Podplukovník Martin Benda působil
v loňském roce v polní nemocnici
v Afghánistánu ve funkci lékaře, s poslední, pátou rotací pak odjel již jako
její velitel. „Je to zajímavé srovnání.
Dva různé pohledy. Právě to, že jsem
pracoval jako lékař a naučil se komunikovat s lidmi, mi později moc pomohlo. Jinak by člověk tuto funkci snad ani
dělat nemohl.“
Česká polní nemocnice poskytovala
na kábulském letišti přednostně zdravotní péči spojeneckým vojákům a příslušníkům afghánských ozbrojených
složek. Pouze výjimečně pak místním
obyvatelům. A to jen v obzvlášť naléhavých případech. Čeští zdravotníci
měli na starost i přepravu zraněných.
Na kábulské letiště je většinou již
ve stabilizovaném stavu dopravovaly
vrtulníky. Tady je pak překládali do sanitek a v některých případech i do letadel. Občas to bývala docela honička.
A to především v době, kdy se chystala
nějaká ofenziva. Nemocnice ale měla
k dispozici nejčerstvější informace,
a tak se zdravotníci mohli na příjem
pacientů připravit. Ke každému případu přistupovali s maximální odpovědností. Pokud se ale stalo něco našim
vojákům, prožívali to samozřejmě
mnohem více.
Nemocnice byla i významným
integračním prvkem. Pracovali v ní
zdravotníci z Albánie, Makedonie
a Chorvatska, tedy z balkánských
zemí, mezi kterými nebyly v minulosti
právě ideální vztahy. Spolupráce těchto
zdravotníků v nemocnici přitom byla
perfektní. V nemocnici se také často
setkávali zástupci tří českých resortů.
Kromě ministerstva obrany to byli ještě
lidé z ministerstva zahraničních věcí
a ministerstva vnitra. I v těchto případech probíhalo všechno hladce.
11
MISE
MISE
12
jim přišel sám afghánský ministr
zdravotnictví, nemohl uvěřit, že je něco
podobného vůbec možné.
„Byli jsme jednoznačně jedním
z nejlepších zdravotnických zařízení
v tomto regionu. To, že jsme polní
nemocnice, která je umístěna převážně ve stanech, může být pro někoho
zavádějící. Máme zkušený personál
a vybavení minimálně na úrovni
okresního zdravotnického zařízení.
Nejsem si jist, ale myslím si, že ne každá okresní nemocnice u nás se může
pochlubit například ,cétéčkem‘. Moc
dobře se mi poslouchalo, když k nám
zavítali důstojníci zdravotní služby
z velitelství ISAF a říkali, že pokud
by se jim něco stalo, chtěli by ošetřit
právě u nás,“ upozorňuje podplukovník
Benda. „Do afghánských nemocnic
se sice v posledních letech investovalo, problém je ale v lékařích. Jejich
erudice je pro kvalitu zdravotnického
zařízení určující.“
Také srovnání s polními nemocnicemi jiných aliančních zemí pro nás vychází dobře. Naši lékaři spolupracovali
s francouzskou polní nemocnicí v kempu Warehouse. Pro zraněné české vojáky si jezdili do americké polní nemocnice v Bagramu. „Máme kvalifikovaný,
zkušený personál. A to je rozhodující.
Sklízíme nyní ovoce toho, co udělali
ti před námi,“ pokračuje podplukovník Benda. „A vůbec žádnou roli prý
přitom nehraje skutečnost, že americká
nemocnice v Bagramu je na úrovni
ROLE 3. Stačilo by nám doplnit neurochirurga, čelistního chirurga, nějaké
přístrojové vybavení a mohli bychom
poskytovat stejné zdravotnické služby.
Odvíjí se to pouze od úkolu, kterým je
nemocnice pověřena.“
Součástí 5. kontingentu polní nemocnice byla též skupina osmi slovenských lékařů
a zdravotníků.
Oddechový čas
„Nemocnice v Kábulu vykonala kus
práce. V poslední době jsem dostal
řadu děkovných dopisů, a to nejen
z velitelství ISAF,“ uvádí podplukovník Benda. Teď by prý měl přijít určitý
oddechový čas. Materiál a především
přístrojové vybavení je nutné vyčistit
a částečně i repasovat. V afghánském
prostředí, které je velice prašné, všechno hrozně trpí. Nejvíce ale potřebují
přestávku lidé. „Za posledních pět
let mám čtvrtou misi. Podobně jsou
na tom i další lidé z nemocnice. Pro
jejich rodiny a pro ně samotné je to
poměrně velká zátěž. Je potřeba vytvořit nějaký prostor, aby si odpočinuli
a došlo ke konsolidaci rodin,“ dodává
podplukovník Benda.
Stejný názor má i anesteziolog
kapitán Martin Pomajbík. „Všechny
organizační věci spojené s rodinou,
které jsme až doposud zařizovali
společně, zůstaly výhradně na manželce. Je to na ni obrovský nápor. Navíc
má přirozenou obavu, že by se mi
mohlo něco stát. Proto nebyla příliš
nadšena, když jsem jí oznámil, že odjíždím do mise,“ vzpomíná kapitán
Pomajbík. „Pracuji nejen ve vojenské,
ale i fakultní nemocnici v Olomouci.
Ani tam nebyli rádi, když jsem jim
oznámil, že musejí místo mě posílat
do služeb někoho jiného. Řešením by
přitom bylo více kratších rotací. Pokud
bychom se střídali třeba po dvou měsících, přivítali by to nejen rodiny, ale
i zaměstnavatelé. Podobný názor mají
i mí kolegové. Doufám, že se nám ho
podaří prosadit.“
Určitým problémem je i nedostatek potřebných odborníků pro téměř
dvouleté nasazení polní nemocnice
v zahraniční misi. „Organizačně
máme dvě polní nemocnice. Pokud je
doplníme o lidi z ,kamenných‘ zdravotnických zařízení, bez problémů jsme
schopni vytvořit tři rotace. Ta čtvrtá
a pátá, jak tomu bylo v tomto případě, přinášela už jisté potíže. Museli
se do nich zapojit lidé, kteří již byli
v prvních dvou rotacích,“ objasňuje
Martin Benda. „Svoji roli, ostatně jako
všude, hrají peníze. Nesmíme dopustit,
aby lékaři v misích byli odměňováni
na úrovni těch v republice. Ti totiž
nemusejí opustit svou praxi, mnohdy
i vědeckou práci a odjet tisíce kilometrů. Mnozí z těch, co se hlásí do misí,
jsou skuteční nadšenci. Na to ale není
možné spoléhat donekonečna. Podobný
problém mají ale i další země, a to
v různých podobách.“
fakta
5. kontingent AČR polní
nemocnice a chemické jednotky
„ působil na kábulském letišti od 5. srpna
do 30. listopadu 2008
„ jeho hlavním úkolem bylo poskytování zdravotní péče příslušníkům ISAF (International
Security Assistance Force),
afghánských národních
bezpečnostních sil a ve zvláštních případech i místnímu
obyvatelstvu
„ ošetřil více než 2100 pacientů,
provedl 92 operací, z nichž si
43 vyžádalo celkovou anestezii
„ jeho součástí byli rovněž
příslušníci chemického odřadu
a týmu OMLT (Operational
Mentor Liaison Team), který
se podílel na výcviku afghánských pilotů a leteckého
pozemního personálu.
Areport 1/2009
Areport 1/2009
Mezi zdravotnickým personálem polní nemocnice pracovali též lékaři
a zdravotníci z Albánie, Chorvatska a Makedonie. Jednak byli zapojeni
do běžného chodu zařízení v rámci tzv. Joined Medical Teams, jednak jim
naši odborníci předávali své bohaté zkušenosti. Zahraniční zdravotníci
se po našem odchodu stali součástí nově vytvořeného zdravotnického
systému na základně, včetně dvou českých řidičů sanitek z Nemocniční
základny Hradec Králové.
13
SPOLUPRÁCE
SPOLEČNĚ
do Battle Group
Text: pplk. Jana RŮŽIČKOVÁ
Foto: npor. Mario PAŽICKÝ
Slovenská Brezová pod Bradlom se stala
27. listopadu místem příhraničního
setkání náčelníků generálních štábů
Armády České republiky a Ozbrojených
sil Slovenské republiky. Tato setkání,
která se střídavě konají na různých
místech České a Slovenské republiky, jsou
tradicí a výrazem nadstandardních vztahů
a spolupráce mezi oběma armádami.
a v žádném případě ji neomezí ani případné snižování rozpočtu Ozbrojených
sil Slovenské republiky. Oba generálové
si upřesnili celkový plán přípravy vyčleněných jednotek, rozebrali provádění
společných štábních nácviků a logistické zabezpečení. K diskutovaným
otázkám patřila rovněž aktuální situace
v personálním obsazení jednotlivých
postů. V závěru zdůraznili, že je třeba
do přípravy této jednotky zapojit všechny složky obou armád tak, aby v případě
nasazení byla zabezpečena její všestranná a maximální podpora.
Text a foto: Martin KOLLER
Dalším bodem jednání byla otázka
možné spolupráce při výcviku českých
a slovenských armádních specialistů,
jako jsou pyrotechnici, piloti, letecký a zabezpečující personál a letečtí
návodčí. Z důvodu maximálního
zefektivnění a minimalizování nákladů
na přípravu těchto specialistů se obě
strany shodly na tom, že provedou
podrobnou analýzu, jejímž výsledkem
budou již konkrétní prvky a oblasti
spolupráce. Generál Bulík rovněž nabídl české armádě pro potřeby přípravy
jednotek výcvikový prostor Lešť.
Areport 1/2009
Bible pro kardinála
14
Přátelské setkání náčelníka Generálního štábu AČR generálporučíka Vlastimila
Picka a kardinála Miloslava Vlka se za účasti hlavního kaplana podplukovníka
Jana Kozlera uskutečnilo počátkem prosince uplynulého roku. Tématem jejich
rozhovoru byla duchovní služba v armádě, kde v současné době slouží v ekumenickém složení 19 kaplanů. Všichni s potěšením konstatovali, že se daří nalézat
společný hodnotový základ pro dobrou spolupráci.
Na schůzce generál Picek představil kardinálu Vlkovi vojenskou bibli, kterou
armáda pořídila pro vojáky na základě jejich dlouhodobého zájmu. Každá vojenská bible je svým způsobem unikátem. Její vrchní obal je totiž v látkovém provedení polního stejnokroje a díky vzoru maskovacího potisku neexistují dva stejné
exempláře. Bible je vyrobena ve dvou formátech, v klasickém a pak v menším,
kapesním provedení. To proto, aby mohli mít knihu knih vojáci kdykoliv u sebe.
Generál Picek kardinálu Vlkovi věnoval jeden z výtisků.
Text: pplk. Jana RŮŽIČKOVÁ, foto: Tomáš ROULE
V norském Oslu připojil
3. prosince 2008 svůj podpis
k Úmluvě o zákazu kazetové
munice ministr zahraničních
věcí Karel Schwarzenberg.
Naše republika se tak zařadila
mezi státy zbavující se vysoce
nebezpečného druhu výzbroje,
který ještě dlouho po válkách
ničí lidské životy.
Mezinárodní konference k podpisu
Úmluvy o zákazu kazetové munice
ukončila další krok vojenského a politického procesu směřujícího k humanizaci následků válek posledního půlstoletí. Jedná se o pokračování iniciativy,
která vedla k zákazu protipěchotních
min na základě konvence podepsané
r. 1997 v kanadské Ottawě. Lze ji
označit za zásadní průlom z hlediska
mezinárodní aplikace humanistického přístupu k použití protipěchotních
zbraní. Díky uvedenému úspěchu byla
v prosinci 2007 zahájena ve Vídni
právní příprava další mezinárodní
iniciativy. Z mezinárodních organizací na ní měly podíl především OSN
a Červený kříž. V květnu minulého
roku se setkali v Dublinu reprezentanti
107 států k posouzení textu konvence
o svazkové (kontejnerové, kazetové)
munici CCM (Convention on Cluster
Munitions). Výsledným efektem je
podpis reprezentantů více než sta států
pod úmluvou z Osla.
Především je třeba objasnit, že problémem je tzv. submunice. Ta je
nesena k cíli ve větším množství uvnitř
nosné dělostřelecké nebo letecké munice, konkrétně v granátech, hlavicích
raket či řízených střel, bombách nebo
podvěsech. České označení nosné
munice je kontejnerová, kazetová nebo
také skříňková. Anglický název Cluster
znamená svazková a vychází z historického použití v první a druhé světové
válce. Tehdy se používaly svazky submunice, zpravidla malých bombiček,
umístěné v plechových kontejnerech
nebo bombách. Po odhozu kontejneru z letadla se submunice rozptýlila
do podstatně většího prostoru, než by
byla schopna zasáhnout tlaková vlna
a střepiny z klasické bomby. Existuje
rovněž zápalná submunice.
Ohrožení vzniká v případě selhání
zapalovače submunice při dopadu
na cíl nebo na zem. Může se jednat
o přechodnou závadu a submunice
v takovém případě působí jako protipěchotní mina. Za posledních padesát let nevybuchlá submunice, která
zbyla po různých konfliktech v Asii
a Africe, zabila tisíce a zmrzačila
desetitisíce lidí.
Naše republika již nepoužívá
kazetovou munici, která by měla být
smlouvou zakázána, neboť všechny
její typy zavedené v minulosti do výzbroje Armády České publiky již byly
vyřazeny a zlikvidovány nebo jejich
likvidace probíhá. V dubnu 2008 zbývalo k likvidaci 67 kontejnerů a 16 482
kusů kazetové submunice sovětské
výroby KMG-U a RBK, která by měla
být podle plánu zlikvidována do konce
roku 2011.
V současné době se vyspělé státy
orientují na tzv. inteligentní submunici. Té je v dělostřelecké nebo letecké
munici přepravováno podstatně menší
množství. Cíle, obvykle vojenskou
techniku, si po opuštění nosné munice
sama vyhledává. V případě minutí cíle
probíhá autodestrukce.
Česká republika se připojila
k mezinárodní Úmluvě o zákazu kazetové munice
Areport 1/2009
Generálporučík Vlastimil Picek a generál Ľubomír Bulík jednali o tématech,
která se bezprostředně dotýkají činnosti
jednotek obou armád v nejbližších
letech. Mezi nejdůležitější diskutované
oblasti patřila výstavba společného
Battle Group Evropské unie a aktuální
stav její připravenosti před zahájením
pohotovosti v polovině příštího roku.
Oba nejvyšší vojenští představitelé
se shodli na dalším společném postupu při přípravě jednotky. Generál
Bulík zdůraznil, že výstavba BG EU
je pro slovenskou armádu prioritou
Historický podpis
15
MISE
Text a foto: kpt. Michal PREJZE
PREJZEK
Areport 1/2009
Udržování klidného
a bezpečného prostředí pro
všechna etnika a volný pohyb
osob v Kosovu se neobejde
bez automobilní a pásové
techniky. Aby však mohla vyjet
ze základny Šajkovac, potřebuje
pravidelnou údržbu a doplnění
pohonnými hmotami a mazivy.
Nenápadná služba se rázem
dostává do popředí důležitosti.
16
„Prioritou je nepřetržité zabezpečení
českého a slovenského kontingentu
pohonnými hmotami. K tomu musíme
připočítat i zabezpečení jiných jednotek, které plní výcvik a úkoly v našem
operačním prostoru. Nelze také opomenout držení nedotknutelných zásob
a jejich obměnu,“ říká správce skladu
PHM praporčík Jiří Kutěj. K ruce má
ještě dva skladníky, kteří jsou zároveň
řidiči cisternové techniky. Na základně v Šajkovaci využívají k dovozu
paliva dvě cisterny Tatra 815 CAP 6
o obsahu šesti tisíc litrů a dvě cisterny
Tatra 815 CA 18, které pojmou osmnáct tisíc litrů paliva.
Ani mise v Kosovu se neobejde bez lidí, kteří mají
na starost zásobování jednotek pohonnými hmotami
„V závislosti na spotřebě dovážíme benzin a naftu z překladiště PHM
v Prištině přibližně dvakrát týdně.
Větší spotřeba je samozřejmě u nafty. V letních měsících se pohybuje
okolo šesti tisíců litrů nafty za týden.
Benzin je na hranici jednoho tisíce
litrů za týden. Pro představu, denně
máme okolo čtyřiceti odběrů. Ovšem
v zimních měsících se spotřeba PHM
výrazně zvýší,“ vysvětluje praporčík Kutěj. Na jeho slova navazuje
skladník rotmistr Petr Gerstenhofer:
„To vše z důvodu častějšího doplňování elektrocentrál a vytápění automobilů. Navíc v tomto měsíci bude
spotřeba PHM vyšší i kvůli nasazení
záložní roty.“
Doplňování techniky pohonnými
hmotami neprobíhá pouze na základně v Šajkovaci. Český i slovenský
kontingent má ve svých operačních
olejů a maziv, kde jich je více jak
třicet druhů. „Další částí prostorů je
i depo nebezpečných odpadů. Zde
se ukládají použité provozní kapaliny
a odpady, které obsahují ropné
látky, absorpční činidla a filtrační
materiály. „Veškerý takovýto odpad
pravidelně odváží místní firma
k ekologické likvidaci,“ upozorňuje
praporčík Kutěj.
Tím však práce „péhámáků“
nekončí. Veškerá technologická
zařízení, jako čerpadla, filtry, hadice,
nádrže, výdejní stojany a automobilní
cisterny, potřebují pravidelnou údržbu.
„Na určitém stupni ji provádíme sami.
Zejména v případech, kdy nejsou
potřeba speciální oprávnění a zvláštní
technologické postupy. K tomu je určena servisní skupina z České republiky.
Ta přijíždí jednou ročně k pravidelným
revizím,“ říká praporčík Kutěj. „Navíc
zajišťujeme havarijní vlek pro případ
nehody. Naposledy před měsícem
jsme byli povoláni k odčerpání nafty
z ukrajinského přepravníku ropných
produktů, který se převrátil nedaleko
Prištiny.“
Generál Bálint zastupuje NATO v Bělehradě
Od 1. prosince se stal brigádní generál Miroslav Bálint velitelem vojenské styčné kanceláře NATO v Bělehradě (NATO Military Liaison Office).
V této pozici vystřídal italského generála Lucia Batta. Do funkce byl vybrán
vrchním velitelem sil NATO v Evropě na základě svých zkušeností z operací na Balkáně, kde byl v letech 1994 až 1995 styčným důstojníkem mírové
mise UNPROFOR a později se tu účastnil mise SFOR.
Generál Bálint má také zkušenosti z práce ve strukturách Aliance.
V letech 2004 až 2005 působil v Bruselu jako člen pracovní skupiny pro
strategické záležitosti a zástupce národního vojenského představitele ČR při
Vojenském výboru NATO. V Bělehradě bude zajišťovat spolupráci srbských
vojenských představitelů s orgány Severoatlantické aliance v rámci programu Partnerství pro mír a svou činností přispívat k pokračování procesu
transformace Ozbrojených sil Srbské republiky.
Před odchodem do nové funkce mu udělil náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Vlastimil Picek čestný odznak Přemysla Otakara II.,
krále železného a zlatého.
Text: pplk. Jana RŮŽIČKOVÁ, foto: Jan ŠULC
Areport 1/2009
Bez paliva
to nejede
prostorech i několik odloučených stanovišť a ta musejí být také pravidelně
zásobována. Jakýkoliv výpadek je
nepřípustný. „Zavážíme palivo na českou základnu v Hrticích, na hraničním
přechodu Gate 3, na velitelství KFOR
a na slovenskou základnu Kosovo
Polje,“ popisuje poslední člen týmu
PHM rotmistr Bohumír Zíka.
Aby vše bez problémů zajistili,
disponují dostatečnými prostory.
Do nadzemních nádrží mohou
„péhámáci“ uložit bezmála sto čtyřicet
tisíc litrů. Nelze opomenout skladiště
17
MISE
Pomoc bude
POKRAČOVAT
Areport 1/2009
Součástí odborné stáže zástupců
již 14. kontingentu AČR pro
misi KFOR v Kosovu, která
se uskutečnila v listopadu, je
získání co největšího množství
informací o způsobu plnění
operačního úkolu, výcviku,
velení, logistické podpoře, ale
i o současném stavu Kosova
a také o náladách a potřebách
místního obyvatelstva.
18
Z tohoto důvodu se velitelé obou
českých kontingentů v sestavě KFOR
osobně setkali se starosty vybraných
obcí v místě nasazení a s představiteli
nevládního humanitárního sdružení
Charitas.
Ředitel sdružení Charitas Zenjun
Bunjaku vysoce ocenil vzájemnou
spolupráci s českými vojáky, při které
bylo v tomto roce obdarováno v podujevské oblasti sedm set rodin, což
představuje přibližně pět tisíc osob.
„Jen za poslední měsíc jsme předali
čtyři sta padesáti rodinám ošacení,
obuv a školní potřeby. Tyto dary
pocházely od českých občanů, každá
věc přitom byla velice účelně využita.
Český styčný monitorovací tým distribuoval ještě dalším dvě stě rodinám
čisticí prostředky,“ připomenul Zenjun
Bunjaku. „Jakákoliv pomoc našim lidem je velice důležitá, takřka dva tisíce
obyvatel tohoto regionu žije na hranici
bídy. Evidujeme například sedmdesát
devět dětí bez obou rodičů. Každý
z nich dostává od německé humanitární
organizace výpomoc ve výši dvaceti
pěti eur měsíčně. Jinou podporu bohužel nemají.“
V obdobném duchu se nesla
i schůzka se starostou města Podujeva
Ilazem Pirevou. Podle něho není
český kontingent v Kosovu vnímán
jen jako vojenská jednotka, ale také
jako součást jejich života, a to je pro
ně důležité. Velitel 14. kontingentu
podplukovník Róbert Bielený ujistil
starostu města, že i jeho jednotka bude
pokračovat v započaté spolupráci.
Ve výcvikovém prostoru
Hradiště vrcholila
příprava příslušníků
4. brigády rychlého
nasazení na misi ISAF
„Svou přítomností zajišťujete nejen bezpečnost,
ale především nám umožňujete tady žít,“
říkají kosovští starostové
Výzbroj jednotky
POSÍLÍ
Text a foto: Vladimír MAREK
Zatímco výbuch poškodil
vozidlo jedoucí v čele,
ozbrojenci zaútočili prudkou
palbou na zbytek kolony. Vojáci
seskákali z vozidel a okamžitě
vytvořili kruhovou obranu.
Postupně začali protivníka
vytlačovat dál od silnice.
Mezitím se daří přivolat mobilní
zdravotnický tým a síly rychlé reakce. Místní ozbrojenci jsou definitivně
vytlačeni z dostřelu silnice. Po ošetření
raněných a jejich transportu odebírá
patrola z poškozeného vozidla senzitivní materiál, radiostanice a zbraně,
techniku zapaluje a stahuje se z oblasti.
„Je to nácvik standardních situací,
k jakým dochází v Afghánistánu prakticky denně,“ vysvětluje velitel 3. kontingentu provinčního rekonstrukčního
týmu pro Lógar podplukovník Petr
Procházka. Jeho podřízení se koncem
listopadu připravovali ve výcvikovém
prostoru Hradiště společně s kontingentem určeným pro provincii Uruzgan
na nasazení do mise ISAF.
„Naše úkoly budou poněkud odlišné
od toho, co čeká vojáky v Lógaru.
Máme střežit a bránit vnější perimetr
nizozemské základny v Uruzganu
a předsunuté stanoviště Java, které
Areport 1/2009
Text a foto: kpt. Michal PREJZEK
Určitou výhodou by přitom měla být
skutečnost, že je v Kosovu podruhé
a podujevskou municipalitu částečně
již zná.
„Město Příbram schválilo částku pět
tisíc osm set eur na rekonstrukci školy
v obci Gornja Lupča. Součástí této
podpory bude navíc dodávka školních pomůcek a potřeb dětem. Další
pomoc poskytne městys Jince, který
dodá materiál pro školu v ubytovacím
komplexu zvaném Kuvajt City, kde
žijí sociálně slabí občané,“ slíbil velitel
končícího 13. kontingentu podplukovník Jiří Rouček. „Poslední projekt,
který máme rozpracovaný, vyvrcholí
v červnu 2009. Převezme jej tedy již
14. kontingent. Jedná se o nákup stolního počítače a školních potřeb pro školu
v obci Šajkovac.“
19
20
se nachází zhruba šest set metrů od ní,“
říká rotmistr Robert Ditrich. „Jsme
v pravidelném spojení s kontingentem
libereckých chemiků, který tam již
působí. Získáváme tak ty nejaktuálnější informace. Bezpečnostní situace
na základně je relativně dobrá. Tady
ve výcvikovém prostoru nacvičujeme především strážní službu a řešení
incidentů během ní. A právě reakce
na případné útoky se v mnohém podobají úkolům, které budou plnit kolegové v Lógaru.“
Tento kontingent pod vedením
kapitána Jiřího Líbala se rekrutoval
z příslušníků 42. mechanizovaného
praporu z Tábora a bude působit v rámci regionálního velitelství Jih.
Cvičením rozděleným do tří etap
vyvrcholilo několik měsíců náročné
přípravy na misi ISAF. Příslušníci
4. brigády rychlého nasazení drilovali
své schopnosti například ve Francii
či na americké základně Hohenfels
v SRN. Právě zdejší cvičení Urban
se podle podplukovníka Procházky
REPORTÁŽ
stanou každoroční součástí tréninku jednotek brigády před nasazením
v Afghánistánu.
Soustředění na Hradišti bylo zaměřeno především na závěrečné sladění
velitelů, štábů a jednotek při boji
v horském nebo zastavěném terénu,
na přesuny v poušti a polopoušti,
základní taktické drily a činnosti, jako
je ochrana a obrana základny, patrolování, doprovody VIP, reakce při útoku
na základnu, patrolu či na výbuchy
nástražných systémů. Prověřilo rovněž
předávání informačních toků při řešení
incidentů a organizaci logistického
a zdravotnického zabezpečení. Vojáci
měli možnost vyzkoušet si také jednání
s místními představiteli a se zástupci
afghánské armády a policie.
Náčelník Generálního štábu AČR
genpor. Vlastimil Picek se během své
návštěvy jednotek v poli již tradičně
zajímal o to, kolik vojáků a jakým způsobem bylo proškoleno v oblasti zdravotnické přípravy. Právě tohle je totiž
při současném zhoršení bezpečnostní
situace účinný způsob, jak čelit případným ztrátám. Dvacet čtyři příslušníků
kontingentu se účastnilo kurzu ve zdravotnickém středisku americké armády v německém Hohenfelsu. Jedná
se o špičkové výcvikové zařízení, které
disponuje trenažéry poslední generace.
Ty simulují poruchy životních funkcí
a reagují na to, jakým způsobem zdravotník zraněného ošetřuje a zda dokáže
stabilizovat jeho stav. Kromě toho prošlo patnáct vojáků kontingentu zdravotnickým kurzem BARTS (Battlefield
Advanced Resuscitations Techniques
and Skills). Jedná se o školení, jež
z důvodu zachování jednotných
postupů zavedla zdravotnická služba
britské armády. Dalších padesát lidí
absolvovalo zdravotnické kurzy organizované přímo 4. brigádou rychlého
nasazení. V každém družstvu by tedy
měl být někdo, kdo bude schopen v případě potřeby ošetřit zraněného kolegu.
Podle generála Picka by v budoucnu
měl mít každý voják vysílaný do misí
určité zdravotnické znalosti.
Jednou z žen odjíždějících v únoru
2009 do Lógaru je personalistka
kontingentu praporčice Kateřina
Vašíčková. Netají se tím, že rodiče
o ni určité obavy mají. Vysvětlila
jim, že je profesionální vojákyní
a k její profesi nasazení v zahraničí
prostě patří. „Předpokládám, že tam
získám nové zkušenosti. Zároveň
bych si chtěla vyzkoušet svou práci
v terénu. V Lógaru si budu hlídat
v podstatě stejné záležitosti jako
u nás v republice. Jen s tím rozdílem,
že jsem víc odkázána pouze na sebe,“
vysvětluje mladá, usměvavá žena.
„Výhodou ale je, že dvě třetiny
kontingentu tvoří příslušníci
41. mechanizovaného praporu.
Navzájem se dobře známe, to nám
může v určitých situacích pomoci.
Štáb včetně mě prošel standardním
výcvikem, pokud by byla základna
napadena, zapojíme se samozřejmě
všichni do její obrany.“
Výhodou 3. kontingentu je, že má
podrobné informace o situaci v Lógaru.
Přesto ho ale čekají určité změny.
„Americká jednotka působící v současné době na základně Shank se stahuje a přesouvá do jiné provincie.
Nahrazuje ji uskupení Spartan, jehož
úkol zůstává stejný. Tedy stabilizace
operačního prostředí. Dochází ale
k výraznému navýšení počtů amerických vojáků, a to v provinciích
Lógar a Wardak,“ říká podplukovník
Procházka. „Zároveň by měla být vybudována nová základna, která nabídne
vyšší bezpečnostní standardy.“
Také český kontingent dozná jistých změn. Především dojde k posílení
mobilních pozorovacích týmů. Zlepší
se i ochrana vojáků. K šestadvaceti vozidlům Humvee přibude deset
obrněnců MLV Iveco a namísto současných čtyř pancéřovaných vozidel
Dingo 2 jich bude čtrnáct. Výzbroj
jednotky doplní i pancéřovky Carl
Gustav, kterými brigáda standardně
disponuje.
Rok 2009 nebude pro 4. brigádu
rychlého nasazení rozhodně jednoduchý. Kromě již zmíněného 3. kontingentu PRT pro Lógar a 2. kontingentu
pro Uruzgan by měla postavit brigáda v druhém pololetí 4. kontingent
PRT Lógar a současně Battle Group
Evropské unie.
Irácké centrum velení připraveno
Reakce na možná bezpečnostní rizika, která by se mohla objevit
v průběhu voleb, a koordinace činností všech operačních center iráckých
ozbrojených sil při řešení vzniklých krizových momentů, to bylo tématem
cvičení SAQR 4, jež se na sklonku loňského roku konalo v národním centru velení NCC (National Command Center) iráckého ministerstva vnitra.
Na přípravě a realizaci tohoto cvičení se bezprostředně podílel i příslušník AČR působící ve vojenském poradním týmu v rámci mise NTM-I
(NATO Training Mission) podplukovník Dušan Faltýnek. V nově zrekonstruované budově NCC se prověrky zúčastnili irácký ministr vnitra Jawad
Al-Bolani, velitel MNSTC-I (Multinational Security and Transition
Command-Iraq) generál Frank Helmick a čelní představitelé dalších ministerstev.
Široká škála simulovaných teroristických i kriminálních incidentů důkladně prověřila schopnosti iráckých ozbrojených
sil, jež musely adekvátně a koordinovaně reagovat na vzniklé krizové situace a možná rizika. Irácký ministr vnitra i velitel
MNSTC-I na závěr cvičení s uspokojením prohlásili, že místní policie i armáda jsou připraveny plnit úkoly samostatně
a kvalitně.
Text: pplk. Dušan FALTÝNEK, foto: Jason HAWI
Areport 1/2009
Areport 1/2009
REPORTÁŽ
21
IZS
Text: Zdeněk HOFFMANN
Foto: Jan KOUBA
Areport 1/2009
Největší cvičení s námětem
havárie v jaderné elektrárně
ZÓNA 08 se uskutečnilo
26. až 28. listopadu. Této akce
se zúčastnila i stovka vojáků
AČR, především příslušníků
samostatné záchranné roty
Olomouc, 15. ženijní brigády
Bechyně a 31. brigády radiační,
chemické a biologické ochrany
Liberec.
22
Celkem 500 záchranářů a zdravotníků
bojovalo s fiktivní jadernou katastrofou.
Simulovala havárii v JE Dukovany,
při které unikla do ovzduší radioaktivita ohrožující 20 tisíc lidí v jejím
okolí. Cílem cvičení, které připravilo
Ministerstvo vnitra ČR ve spolupráci se Státním úřadem pro jadernou
bezpečnost, Ministerstvem obrany ČR
a dalšími složkami, bylo prověření
činností orgánů ústřední státní správy,
krizového řízení a složek integrovaného
záchranného systému při řešení mimořádné události.
Úkolem ženistů a chemiků
byla výstavba specializovaných
Ženisté a chemici předvedli to, co prověřují
několikrát do roka na svých cvičeních
dekontaminačních míst pro osoby
a techniku. Orgány krizového řízení
Ministerstva obrany ČR a vojenských
velitelství Brno a Jihlava se zaměřily
na předávání informací, prověření
aktuálnosti a účelnosti operačních
plánů a metodik pro řešení mimořádných a krizových událostí nevojenského charakteru. Zároveň si prověřily
součinnost s Hasičským záchranným
sborem při nasazení vyčleněných sil
a prostředků armády v rámci integrovaného záchranného systému.
Normy byly splněny
Vojáci z olomoucké samostatné
záchranné roty dosáhly stanovených
časových limitů na vytvoření dekontaminačního stanoviště. „Máme šest
hodin na to, abychom zabezpečili
výjezd jednotky, a k tomu čas na přesun, ten záleží na vzdálenosti místa
působnosti,“ vysvětluje tiskový mluvčí
záchranné roty praporčík Jiří Zbránek.
Ve středu přišel do Olomouce od hasičů požadavek k zásahu v 6.58 a podle
hlášení krizového štábu byli vojáci
na místě – na letišti nedaleko obce
Kožichovice – v 13.20. Přípravu k akci
i přesun přes polovinu Moravy zvládli
za necelých šest a půl hodiny. Na vytvoření dekontaminačního střediska je
stanovena norma dvě hodiny. Stihli to
za hodinu. „Jde o postavení speciálních
stanů pro očistu a rámů pro odmoření techniky. Stany jsou vyhřívané
a schopné provozu bez ohrožení zdraví
lidí až do minus 50 stupňů Celsia.
K dekontaminaci v terénu na odlehlém
místě patří i zabezpečení celého střediska elektrickou energií prostřednictvím agregátů, osvětlení a ohřevu vody
používané k sprchování osob,“ dodává
J. Zbránek.
„Plány pohotovosti byly splněny.
Naši vojáci se kromě vybudování
odmořovacích zařízení podíleli podle
potřeb i na pomoci obyvatelstvu,“
zhodnotil přesun a přípravu velitel
Praktická ukázka
Příjem, zjišťování úrovně
zamoření a dekontaminaci
osob i techniky předvedli veřejnosti
a sdělovacím prostředkům ve čtvrtek
27. listopadu příslušníci samostatné záchranné roty Olomouc. „Máme v tom
již praxi z menších cvičení s jadernou
elektrárnou. Jinak zjišťujeme radiaci
a odmořujeme osoby a techniku několikrát do roka ve vojenských výcvikových prostorech,“ říká před začátkem
akce J. Zbránek.
V 10.00 přijíždí ze zamořeného
území do očistné stanice u Kožichovic
autobus školáků, doprovázený policií
a hasiči. Všichni mají na sobě ochranné
roušky. Vystupují postupně z autobusu a vojáci zjišťují pomocí dozimetrů
úroveň jejich zamoření. Poté je odvádějí
k vytápěným dekontaminačním stanům.
V prvním z nich by měli být v případě skutečného zamoření odstrojeni.
V druhém stanu probíhá ve sprchách
radiační očista teplou vodou a mýdlem.
Ve třetím dostávají náhradní oblečení a probíhá dozimetrická kontrola.
V případě, že již nejsou zasaženi, jsou
přepraveni do evakuačního místa mimo
zónu ohrožení.
Autobus mezitím pokračuje na stanoviště dekontaminace techniky. Zde
je prověřována úroveň radiace – nejen
na povrchu, ale i vnitřního vybavení.
Následně projíždí rámy. Z prvního je
v případě skutečného zamoření stříkán
odmořovací roztok, v dalším je vozidlo
opláchnuto vodou.
Nepravděpodobný scénář
„Pravděpodobnost, že by se něco
takového skutečně stalo, je jedna
ku deseti milionům. Byla by to shoda
neuvěřitelných událostí a muselo by
selhat několik zařízení,“ řekl ke cvičení tiskový mluvčí Jaderné elektrárny
Dukovany Petr Spilka. „Abychom
mohli cvičit, museli jsme do scénáře
zapracovat takové absurdity, jako
dvouhodinovou totální nečinnost
personálu a několik dalších fatálních
selhání,“ zdůraznil generální ředitel Hasičského záchranného sboru
Miroslav Štěpán. Dukovany navíc patří
mezi deset procent nejlépe hodnocených jaderných elektráren na světě.
Areport 1/2009
„Radioaktivní“
MANÉVRY
15. ženijní brigády plukovník
gšt. Rostislav Jaroš.
Normy pro přípravu zahájení činnosti splnila i 31. brigáda
radiační, chemické a biologické ochrany Liberec. Pouze
přesun na místo vybudování
dekontaminační stanice
v blízkosti obce Kubšice jim
přirozeně trval ze severu Čech
déle než moravské jednotce.
23
Text a foto: Miroslav ŠINDELÁŘ
Areport 1/2009
Základ kontingentu tvoří příslušníci
151. ženijního praporu z jihočeské
Bechyně a 153. ženijního praporu z hanácké metropole Olomouce. Celkem
56 útvarů a zařízení české armády
se podílí na vytvoření jednotky, která
bude od letošního ledna do června
působit v sestavě mnohonárodního
úkolového uskupení Střed v Kosovu.
„Myslím, že jsme nic nepodcenili. Výcvik jsme vedli odpovědně,“
řekl velitel kontingentu podplukovník Róbert Bielený při briefingu
v Boleticích, když se na přípravu
jeho vojáků přijel začátkem loňského
24
prosince podívat náčelník Generálního
štábu AČR generálporučík Vlastimil
Picek. „Trénovali jsme bojové i policejní drily. Jsme připraveni na nejrůznější situace a nechceme se nechat
ničím zaskočit. Určitě bychom zvládli
i demonstraci, která by chtěla přejít
do násilného napadení.“ Připomněl tak
události z jara 2004, kdy si čeští vojáci
museli poradit s násilím, jež se v jejich
prostoru odpovědnosti v severozápadní
části Kosova rozhořelo.
Generál Picek poté upozornil na skutečnost, že Kosovo zůstává nadále jednou z priorit České republiky a mise,
i když má spíše policejní charakter,
rozhodně nepatří k těm, které by bylo
možné brát na lehkou váhu.
Boletický prostor se proměnil tak,
že je přizpůsoben výcviku právě
do mise v Kosovu. Například na statku Podvoří je vybudována pomyslná
základna Šajkovac a vojáci zde před
hosty předvedli svou rozhodnost při
nahraném napadení základny neznámými ozbrojenci. Na jejich střelbu odpověděli vyhlášením bojového poplachu
a pak už vše běželo jako po drátkách.
Obránci zaujali svá postavení a brzy
se útok podařilo odrazit.
Druhá zastávka generála Vlastimila
Picka patřila improvizovanému stanovišti, na kterém vojáci kontrolovali
projíždějící vozidla a osoby. Poradili
si i se situací, kdy jedna z osob měla
při sobě zbraň.
„Tajemný“ Velký Zvon
Text: Jaroslav PAJER
Foto: autor a mjr. Jan ZUZÁK
Kdo zavítá do chráněné
krajinné oblasti Český les
v západních Čechách a pojede
po místní komunikaci z obce
Smolov jižním směrem
do Rybníka, nemůže
si na jednom kopci po pravé
straně nevšimnout obrovské
věže tyčící se vysoko nad
okolními lesy. Stanoviště
Velký Zvon.
Nezvyklou stavbu a nevelký oplocený areál obhospodařují příslušníci
53. brigády pasivních systémů a elektronického boje, přesněji odboru operační a technické analýzy stacionárních
systémů. Jejich stanoviště nese název
po stejnojmenném vrchu (863 m n. m.),
na kterém je v polovině sedmdesátých
let minulého století postavila tehdejší
Československá lidová armáda. Důvod
byl zřejmý. Snaha nahlížet odtud přes
„železnou“ oponu do nedalekého
západního Německa. Nutno dodat,
že mobilní rádiové a radiotechnické
prostředky se o to snažily už od začátku šedesátých let.
Deset pater do výšky
„Věž je vysoká čtyřicet metrů a má
osm podlaží,“ popisuje systémový inženýr Zdeněk Pavlík, který zde pracuje
řadu let. „Jsou v nich kanceláře, sklady, ložnice hotelového typu, protože
tu přespávají vojáci, kteří sem jezdí
na zdokonalovací výcvik. K dispozici
je samozřejmě sociální zařízení a kuchyňky, neboť si zde stravu většinou
připravujeme sami.“
Nad osmým patrem budova pokračuje dvěma nástavbami. Oproti
spodní zděné části jsou smontovány
z radioprůzračného materiálu – laminátu, dřeva a silonových spojovacích
šroubů. „Nástavby jsou širší, a to proto,
aby se v nich daly umístit anténní
systémy,“ pokračuje Zdeněk Pavlík.
„Spodní hala dnes slouží civilním institucím: radiokomunikacím, celníkům,
záchrannému systému a mobilním
53. brigáda pasivních systémů
a elektronického boje Opava má na druhém konci
republiky ojedinělé pracoviště
Areport 1/2009
Čtrnáctý je
připraven
V pořadí už čtrnáctý
kontingent s více než pěti sty
vojáky a vojákyněmi české
armády určený pro misi KFOR
se chystá do Kosova
25
Z ÚTVARŮ
Z ÚTVARŮ
operátorům. Vrchní podlaží je určeno
pro vojenské účely. V současné době
ale moc využívané není, protože antény
našich sledovacích systémů Věra A3D
a Věra S jsou až na střeše.“
Při pohledu na věž člověk nepřehlédne pod nástavbami ze zdí trčící
kovové podpěry. „V sedmém podlaží
byl původně dřevěný ochoz. Časem
však zchátral a musel se shodit dolů,“
vysvětluje pamětník.
26
Začalo to školní exkurzí
Přestože je objekt střežen
kamerami a samotná věž zabezpečena
jak kamerovým, tak dalším
elektronickým systémem, snaží
se její „obyvatelé“ o co největší
otevřenost vůči veřejnosti. Už dávno
je volný přístup po cestě až k bráně
areálu, odkud je dominanta kraje
dobře vidět. To ale není všechno.
Od roku 2000 tu vojáci pořádají zprvu
jednou, nyní dvakrát do roka dny
otevřených dveří. Takže se do stále
poněkud tajemné stavby může přijít
podívat kdokoli.
Nejedná se ale pouze o sběr informací
z lokálních prostředků. „Náš odbor má
stacionární techniku, systémy Věra A3D
a Věra S, rozmístěnou na pětatřiceti
kótách po celé republice,“ uvádí šéf stanoviště. „A tady se provádí fúze dat, kdy
vytváříme společný obraz reálné vzdušné
situace v republice a jejím okolí. Zájem
je však také o pozemní prostředky, jako
jsou například trvale rozmístěné radiolokátory včasné výstrahy.“
„Začali jsme s tím kvůli tomu,
že lidé z okolí pořád nevěřili, že tu
probíhá mírový, v podstatě neutajovaný život,“ vzpomíná Zdeněk Pavlík.
„Zpočátku byl přístupný i řídicí sál.
A tak jsme chtěli, aby návštěvníci
viděli, že se tu dělá pro vojenské
řízení letového provozu, že tu pracují
normální lidé z Tachova, z Klenčí,
že tu není žádná nebezpečná technika,
žádné rakety a žádných deset pater pod
zemí, jak se tu všude v okolí šuškalo.
První exkurzi jsme udělali pro školy.
Ale pak nám ostatní lidé, rodiče těch
žáků, vyčítali: ,Já tady žiju dvacet let
a nemohu se sem podívat. A naše holka
už tu byla!‘ Nás to zamrzelo, protože
měli pravdu. A tak jsme to projednali
s nadřízenými a připravili první den
otevřených dveří.“
Od té doby jej pořádají pravidelně – obvykle 1. anebo 8. května a pak
5. či 6. července. Nejprve přicházelo
pár lidí z okolí. Postupně se ale informace o akci šířily dál, takže začali přijíždět i návštěvníci zdaleka. Například
členové Klubu vojenských důchodců
ze Zbiroha. Přidávají se ale také
turisté, kteří jsou v západních Čechách
na návštěvě a pozvánku zaregistrovali
v místním tisku či na plakátech v okolních obcích.
Během let se akce rozrostla natolik,
že její vojenští pořadatelé vzhledem
k okolní chráněné krajinné oblasti
museli požádat o úzkou spolupráci
pracovníky Lesů ČR, policii i radnici v Bělé nad Radbuzou. To proto,
že bylo třeba na úzkých komunikacích
regulovat průjezd a parkování stovek
vozidel. Letos 8. května si stanoviště
Velký Zvon a jeho krásné okolí prohlédlo na 1500 návštěvníků. „A to je
rekord!“ usmívá se mjr. Jan Zuzák.
„K dispozici tu rovněž máme
informace z multiradaru, jenž je
prostředkem řízení letového provozu,“
doplňuje Zdeněk Pavlík. „Využíváme
je k porovnání výsledků a dopřesňování. Je to vlastně takový pokus, jak
by mělo vypadat sloučení informací
z pasivních a aktivních prostředků
na jednom výstupu. Odstraňují se tím
totiž nedostatky jedněch i druhých
senzorů.“
Areport 1/2009
Areport 1/2009
Důsledek 11. září
Mozkem celého stanoviště je řídicí
sál. Obsluha zařízení se v něm střídá
ve stálých čtyřiadvacetihodinových
směnách. Ve dne jí vypomáhají další
příslušníci 53. brigády, kteří se tu střídají v týdenních stážích.
Řídicí sál je jediné místo Velkého
Zvonu, které je pro neprofesionály
zapovězené. Jedná se o režimové
pracoviště, neboť informace, s nimiž tu
vojáci pracují, jsou zařazeny do stupně utajení důvěrné. Je to důsledek
11. září 2001.
„Posláním stanoviště je kromě
výcviku obsluh monitorování radiotechnické situace a tvorba podkladů
pro databáze,“ objasňuje náčelník
odboru operační a technické analýzy
stacionárních systémů mjr. Jan Zuzák.
„Samozřejmě se tak dnes děje s vědomím všech okolo.“
„Informace od nás jdou na vojenské
řízení letového provozu,“ navazuje
major Zuzák. „V současné době probíhá certifikace, aby do jeho systému mohly být přímo napojeny naše
jednotlivé senzory.“
27
ODBORY
SJEZD
armádních odborářů
Text a foto: Pavel LANG
Českomoravský odborový svaz
civilních zaměstnanců armády
(ČMOSA) bilancoval plnění
svého programu za uplynulé
čtyři roky. Prosincového
dvoudenního jednání V. sjezdu
ČMOSA, který se konal
ve Vojenské zotavovně
Bedřichov – Špindlerův Mlýn,
se zúčastnila také delegace
Ministerstva obrany České
republiky a Generálního štábu
Armády ČR vedená náměstkem
ministryně obrany Františkem
Padělkem a náčelníkem
GŠ AČR generálporučíkem
Vlastimilem Pickem.
Areport 1/2009
S vyhodnocením plnění programu Českomoravského odborového
svazu civilních zaměstnanců armády
od minulého sjezdu předstoupila před
osm desítek delegátů jeho předsedkyně
Jitka Šebková. V pětapadesátiminutové
zprávě zevrubně analyzovala jednotlivé
oblasti, pracovněprávní počínaje a sociální konče, čímž vystihla reálné dění
v armádních odborech. „Odborový
svaz není jen Kancelář ČMOSA
s několika zaměstnanci, předsednictvo nebo plénum. Především to jsou
jeho členové a základní organizace.
Všichni musíme společně prosazovat
28
Delegáti schválili program Českomoravského
odborového svazu civilních zaměstnanců armády
na období 2009 – 2012
a obhajovat naše společné zájmy
a požadavky, nezapomínat na vzájemnou odborovou solidaritu. To je
síla odborů,“ zdůraznila J. Šebková
a zcela bez servítků nastavila vrcholnému odborovému rokování pravdivé
zrcadlo. Nechyběl v něm jak kritický,
tak sebekritický obraz. „V souvislosti
s probíhajícími organizačními změnami a jejich personálními dopady jsme
velice často řešili otázky porušování
povinné součinnosti zaměstnavatele
s příslušnými odborovými orgány jako
zástupců zaměstnanců, zejména pokud
jde o informování a projednávání realizovaných personálních opatření, a dále
otázky spojené se zákonnou ochranou
odborových funkcionářů před výpovědí,“ konstatovala předsedkyně ČMOSA
a dále uvedla, že ne ojedinělým
problémem je rušení systemizovaných
míst občanských zaměstnanců ve prospěch profesionálů. Následně hovořila
o stížnostech odborářů na porušování
pracovněprávních předpisů a kolektivních smluv ze strany zaměstnavatele. „Přestože většina stížností byla
po prošetření shledána oprávněnými,
následným problémem byla neochota
některých statutárních orgánů přijmout
odpovídající opatření k nápravě protiprávního stavu, včetně odstranění jeho
negativních následků,“ dodala.
Strohými slovy popsala Jitka
Šebková vývoj odborové organizovanosti ČMOSA. „Je paradoxem, že čím
více se pro zaměstnance vyjedná, čím
vyšší mají mzdy a lepší pracovní podmínky, tím méně mají zájem odborově
se organizovat,“ řekla a následně připustila, že postupné snižování členské
základny je vážným vnitrosvazovým
problémem. „Od posledního sjezdu
ČMOSA v roce 2004 opustilo naše
řady téměř 1700 členů, což představuje
více jak dvacet procent.“
Sjezdové jednání armádních odborářů pozdravil náměstek ministryně
obrany František Padělek a přítomné
informoval, že vedení MO ČR neiniciovalo žádné kroky k odstoupení
od Kolektivní smlouvy 2006 – 2008,
a tudíž se její účinnost prodlužuje i pro
tento rok. „Vedení resortu vnímá tuto
kolektivní smlouvu jako moderní a právu vyhovující dokument, který oběma
stranám umožňuje překlenovat nelehká
transformační období a přispívá i k sociálnímu smíru. Ujišťuji vás, že sjednané výhody pro občanské zaměstnance
zůstanou zachovány i v dalším období,“ zdůraznil F. Padělek.
O cílových počtech občanských
zaměstnanců hovořil na V. sjezdu
ČMOSA náčelník Generálního štábu
AČR genpor. V. Picek. V této souvislosti konstatoval, že rok 2009 vyhlásil rokem stabilizace. „Konstatuji,
že v mojí podřízenosti bylo dokončeno
snižování počtů jak vojáků, tak občanských zaměstnanců a bylo dosaženo stanovených cílů v této oblasti.
Vzhledem k této skutečnosti mohu
říci, že v působnosti Generálního štábu
a armády již nelze snižovat a rušit
žádná systemizovaná místa,“ prohlásil
generálporučík Vlastimil Picek.
Tak jako na předcházejících sjezdech i tentokrát se řešily procedurální
otázky. Delegáti mimo jiné schválili
stanovy ČMOSA a zvolili svazové
orgány. V tajné volbě na předsedu Českomoravského odborového
svazu civilních zaměstnanců armády
získala šestaosmdesát procent hlasů
Jitka Šebková. „Jdu do svého třetího
funkčního období. Bude mým posledním, a tak jako v předcházejících
deseti letech udělám vše pro to, abych
nezklamala. Od delegátů jsem dostala
velice silný mandát, který je pro mě
zavazující. Za prioritní považuji otázku
zachování zaměstnanosti a stabilizaci
členské základny,“ řekla staronová
předsedkyně ČMOSA.
Na V. sjezdu Českomoravského odborového svazu civilních zaměstnanců
armády zazněla řada závažných zpráv
a faktografických údajů. A report vás
o nich bude průběžně informovat.
Areport 1/2009
ODBORY
29
TECHNIKA
reálně
Text: Martin KOLLER
Foto: autor, MPI a KMW
Areport 1/2009
Na lehká kolová obrněná
vozidla Dingo naší armády
se v průběhu minulého roku
snesla výrazná mediální kritika.
Ve většině případů vycházela
z neodborných, neúplných nebo
zkreslených informací.
30
Jako každý druh a typ vojenské
techniky mají i lehká kolová obrněná
vozidla různé specifické vlastnosti.
Vycházejí především z úkolů, které
vozidla plní. Dále se jedná o technologické provedení ve vztahu k úkolům.
V reálné praxi potvrzené tisíciletým
vývojem se prokázalo, že neexistuje
zcela ideální nebo absolutní zbraň
či vojenská technika. Akvizice vojenské techniky je vždy složitým
a odpovědným úkolem a rovněž
kompromisem mezi možnostmi
a požadavky.
Oba tyto zásadní faktory se mohou v čase měnit různou rychlostí.
Problematika tzv. lehkých kolových
obrněných vozidel je čerstvá a v několika zemích jsou realizovány rozsáhlé
vývojové programy, např. americké
MRAP a JLTV. Stále probíhá hledání
vozidla, které by se v maximální míře
přibližovalo ideálu z hlediska požadavků vojáků na bojišti, ale také akvizičních a provozních nákladů. Uvedené
americké programy byly za dobu
nemnoha let svojí existence několikrát
zásadně přepracovány z hlediska jak
zadání, tak výsledných produktů.
V oboru vojenské techniky probíhá
letitý konflikt mezi ničivými prostředky a ochranou proti nim. Typickým
příkladem je souboj děla a pancíře
ve válečných loďstvech 19. a 20. století. Poté, co byly na vodu spuštěny první
obrněné lodě, narůstala ráže a délka
hlavní děl s cílem prorazit pancéřování
a jako odpověď zase rostla jeho tloušťka. Tento závod pokračoval po dobu
téměř sta let. Zvyšovala se hmotnost lodí a s ní také rozměry
v souladu s fyzikálními
zákony. V období
a poškození v boji. Specializovaného
technika od KMW delegovala na svoje
náklady do Afghánistánu také firma
MPI Trading, která realizuje dovoz
vozidel Dingo v souladu se zákonem
č. 38/94 Sb., o zahraničním obchodu
s vojenským materiálem.
Odborné hodnocení
K tématu „vozidla Dingo pro AČR“
se začátkem loňského listopadu konala
v Praze tisková konference. Za KMW
se jí zúčastnil Max Gschwendtner.
Společnost MPI Trading reprezentoval jednatel Karel Jordák. Ten uvedl,
že cena vozidel a provize dodavatele
odpovídá zvyklostem, přičemž je třeba
do ní zahrnout daň z přidané hodnoty
ve výši 19 procent. Dále je třeba zahrnout ceny provozních souprav, náhradních dílů a přístrojového vybavení.
Pravděpodobně nejrozsáhlejší a také
nejzajímavější informace poskytl médiím brigádní generál Miroslav Bálint,
který po odborné stránce zastupoval
AČR. Jeho fundovaný výklad opírající se o poznatky z misí potvrdil fakt,
že každý produkt zavedený do výzbroje armády představuje kompromisní
řešení. Z hlediska kolových obrněných
vozidel se jedná především o poměr
ochrany a mobility. Ochrana je zajišťována pancéřováním, jehož účinnost
Prototyp víceúčelové verze
se zvýšeným stropem
při použití standardních materiálů roste
s tloušťkou. V závislosti na ní však
roste i hmotnost, což omezuje pohyblivost vozidla, zvyšuje nároky na výkon
motoru, dostatečnou odolnost podvozku, účinnost brzd a zvyšuje spotřebu
paliva. Vzhledem k platnosti fyzikálních zákonů je silněji pancéřované vozidlo stále těžší a také větší, takže tvoří
rozměrnější cíl. Vzhledem k relativně
malé styčné ploše pneumatik se zemí
může mít silně pancéřované kolové
vozidlo vyšší měrný tlak na půdu než
podstatně těžší tank. Následkem toho
klesá zásadním způsobem jeho průchodivost v terénu. Navíc ani sebesilnější
pancéřování nemůže zajistit v každé
situaci absolutní ochranu vůči všem
druhům a typům útočných prostředků
za všech okolností. Přitom také mobilita či pohyblivost je nepřímým faktorem
ochrany, protože rychle se pohybující
vozidlo tvoří obtížněji zasažitelný cíl.
Primárním úkolem vozidel Dingo
je chráněná přeprava osob. Plní tedy
především úkol obrněného transportéru
jak pro vojáky, tak další osoby, které
je třeba přemísťovat v prostorech ohrožených činností protivníka. Dingo není
bojové vozidlo pěchoty určené k vedení ofenzivního boje. Touto činností
se v současné době zabývají osádky
Rozstřelový obrázek
pancéřové ochrany
Areport 1/2009
Dingo
druhé světové války už měly bitevní
lodě hlavní pancéřování jen v pásech
na bocích, protože větší hmotnost by
neunesly. Obdobný trend se vyskytuje
u tanků. Vždy se ukázalo, že i nejsilnější pancíř lze nějakým způsobem
prorazit. Současný vývoj z hlediska
ochrany kolových obrněných vozidel
je jen jednou z forem pokračování
uvedeného vývoje. Základní faktory
bojeschopnosti obrněné techniky jsou
palebná síla, pohyblivost a pancéřová
ochrana. Různé konstrukční školy
preferují některý z nich. Vždy se však
jedná o určitý kompromis teoretických
předpokladů, požadavků a praktických
zkušeností.
Za hlavní problém vozidel Dingo
byla v médiích označena provozní
spolehlivost. Informace o problémech
s pohonnou soustavou a podvozky
vozidel údajně pocházely od příslušníků AČR působících v Afghánistánu.
Důležitým faktorem, který zajímá
jak vojáky, tak veřejnost, je odolnost vůči různým zbraním a dalším
bojovým prostředkům protivníka.
V rámci podpory misí Bundeswehru
konsorcium KMW (Krauss Maffei
Wegman), výrobce vozidel Dingo,
udržuje na základně Bundeswehru
v Afghánistánu stále servisní techniky,
kteří odstraňují možné provozní závady
31
TECHNIKA
fakta
Takticko-technická data Dingo 2
„ Osádka: 2 + 4 nebo 2 + 6
„ Délka: 6,080 m
„ Šířka: 2,390 m
„ Výška stropu: 2,550 m
„ Hmotnost: 11 t
„ Max. rychlost: 100 km/h
„ Dojezd: 1000 km
„ Výkon motoru: 163 kW
„ Výzbroj: kulomet MG3
nebo granátomet
HK GMG
„ Odolnost: STANAG 2+
Areport 1/2009
Rakouské Dingo 2
32
menších vozidel, a to obrněné verze
terénních automobilů Hummer a nově
zavedeného typu MLV firmy Iveco.
Rozdělení úkolů je dáno taktikou
přesunů a organizací konvoje a jeho
ochrany. Dinga byla vybrána proto,
že představovala nejlepší dosažitelný
kompromis z hlediska úkolu, který
mají plnit. Důležitým faktorem se stala
také schopnost výrobce dodat vozidla
v co nejkratším termínu. Důvodem
bylo rostoucí ohrožení našich vojáků
v Afghánistánu po redislokaci základny
do Lógaru.
Generál Bálint nepopřel informace
o dílčích technických problémech,
ale uvedl je na pravou míru. Provozní
nedostatky byly dány tendencí
k urychlenému nasazení vozidel
Dingo. Celá akvizice vycházela
z reality urgentní potřeby, akcentované
ohrožením zdraví a životů našich
vojáků. Urgentní potřebu či urgentní
operační potřebu užívá jako právní,
odborně podložený základ urychlené
akvizice vojenského materiálu řada
států NATO. Například ve Velké
Británii je kodifikována v zákonné
formě. V naší republice je užívána
pružná forma, vyplývající z reálné
potřeby armády na základě vývoje
na bojišti nebo v místě nasazení.
Vedlejším efektem uvedeného řešení
akvizice vozidel Dingo a jejich
zavedení do výzbroje se stalo zkrácení
výcviku armádních specialistů, kteří
se starají o údržbu v průběhu mise.
Dingo 2 Bundeswehru
Zástupce německé strany zdůraznil,
že na vozidlech Dingo byly provedeny
úpravy na základě požadavků české
strany. Jednalo se především o změnu
umístění sedaček. V německé verzi
jsou dvě vpředu pro řidiče a velitele.
Za nimi následují příčně k ose vozidla
dvě trojice proti sobě. Střelec ze zbraně lafetované v stropním poklopu
musí při střelbě stát na prostřední sedačce vzadu, což jej zbytečně vysouvá
ven a zároveň je jeho postoj nestabilní. Pro českou armádu zůstávají
sedačky velitele a řidiče beze změn,
ale další sedačky jsou situovány tak,
Detail přední stěny kabiny
že střelec z lafetované zbraně stojí
na podlaze.
Závěrem byly probírány možnosti
akvizice dalších vozidel Dingo a verzí
jejich výzbroje. Tu by mohly tvořit
nové, dálkově ovládané zbraňové
základny konsorcia KMW.
Dingo ve faktech
Německá armáda dlouhodobě
preferovala ve své výzbroji pásová
obrněná vozidla. Důvodem byl
především profil evropského terénu.
Z kolových typů se objevil v omezené
míře průzkumný Luchs 8 × 8
a obrněný transportér Fuchs 6 × 6.
Ten však nakonec slouží v různých
specializovaných verzích. Situace
se změnila až koncem devadesátých let
minulého století. Bundeswehr se začal
podílet na misích v zahraničí. V jejich
rámci výrazně vzrostl akcent na proběh
obrněné techniky při hlídkování
v terénu. Pásová vozidla se ukázala
jako výrazně méně ekonomická
ve srovnání s kolovými. Konsorcium
Krauss Maffei Wegman proto zahájilo
vývoj hned několika typů kolových
obrněných vozidel 4 × 4. V r. 1998
se na počítačích konstrukčního
týmu začalo rodit tzv. plně chráněné
transportní vozidlo ATF – Allschutz-Transport-Fahrzeug. V reklamních
materiálech je používána také anglická
verze All Protected Vehicle. Základní
požadavky ze strany Bundeswehru
byly odolnost vůči střelám ráže
až 7,62 mm, odolnost vůči střepinám
dělostřelecké munice a ženijním
minám, ochrana osádky proti účinkům
zbraní hromadného ničení, vysoká
rychlost na komunikaci, vysoká
průchodivost v terénu, schopnost
transportu letouny C-130 Hercules
a C-160 Transal, nízká akviziční cena,
Dálkové ovládání zbraňové základny rakouského Dinga 2 zvenku a zevnitř (snímek vpravo)
nízké operační náklady a možnost
oprav kdekoli ve světě. Pro urychlení
vývoje a pravděpodobně i z důvodu
zjednodušení servisu byl podvozek
převzat ze známého terénního
nákladního automobilu Mercedes
Unimog. Na základě úspěšného
ukončení vývoje a vojskových zkoušek
bylo pro misi KFOR objednáno
56 a následně 91 vozidlo. Dostala
bojové jméno Dingo. Zkušenosti
z nasazení na Balkáně ovlivnily vývoj
modernizované prodloužené verze
na podvozku Unimog 5000L, která
dostala bojové jméno Dingo 2. Vozidla
se kromě délky na první pohled
odlišují maskou chladiče, kde mřížka
je u verze 1 rozdělena uprostřed plnou
plochou, zatímco u verze 2 je průběžná.
Dingo 2 má navíc větší vzdálenost
mezi dveřmi na bocích, která odpovídá
téměř šířce dveří. V minulém roce byl
prakticky ukončen vývoj dalších dvou
verzí vozidla Dingo 2, a to nákladní
v provedení valník a víceúčelové
se zvětšenou pancéřovanou karoserií
za prostorem řidiče a střelce, která
pokrývá vozidlo až na záď. Vstupní
dveře jsou v tomto případě na svislé
zadní stěně a na bočních nejsou okna.
Nepancéřovaný nákladní prostor chybí
a některé agregáty jsou umístěny vně
na zadní stěně pancéřové karoserie.
Předpokládá se využití ve formě
verze sanitní, velitelské a průzkumné.
Celkově konsorcium KMW
nabízí devět verzí vozidla Dingo.
Do současné doby byly nebo jsou
realizovány dodávky vozidel Dingo 2
následujícím uživatelům. Německo
383, Rakousko 35, Belgie 286,
Lucembursko 48. Pro českou armádu
bylo poslední vozidlo z 21 prozatím
objednaných dodáno k 5. 12. 2008.
Areport 1/2009
TECHNIKA
33
LEGISLATIVA
NOVELIZACE ZÁKONA
o vojácích z povolání
Text: František VAVERA
Ilustrace: Andrea BĚLOHLÁVKOVÁ
Areport 1/2009
Rok 2008 měl být podle plánu
legislativních prací vlády
obdobím změn a návrhů
v oblasti legislativní činnosti
Ministerstva obrany ČR.
Byla zpracována a vládě
předložena novelizace
zákona o ozbrojených silách,
novelizován zákon o válečných
veteránech a zpracováno
několik prováděcích právních
předpisů.
34
Zpracovány měly být též některé
věcné záměry právních norem souvisejících se službou vojáků. Jednalo
se o návrh věcného záměru zákona
o službě vojáků z povolání, o průběhu
vojenských cvičení a některých právních poměrech vojáků v záloze, o mimořádné službě v ozbrojených silách
České republiky a o branné povinnosti
(branný zákon).
Zejména samotná tvorba těchto návrhů věcných záměrů zákonů,
které měly nahradit dosavadní právní
úpravu, tedy zejména již málo aplikovatelný zákon o průběhu základní nebo
náhradní služby a vojenských cvičení
a o některých právních poměrech vojáků v záloze a rovněž základní zákon
upravující službu vojáků, tedy zákon
o vojácích z povolání, byla smělým
a velice legislativně náročným plánem, navíc ambicióznějším ještě kvůli
lhůtám zpracování návrhů – do konce
roku 2008.
Tato zásadní transformace a určitá
legislativní „smršť“ právních předpisů
v resortu obrany však byla v konečné
fázi přehodnocena a změněna na nutné
legislativní zásahy, zejména v rámci
zákona o vojácích z povolání. Tento
krok je již realizován. Návrh zákona
byl projednán v meziresortním připomínkovém řízení s předpokladem jeho
předložení k dalšímu projednávání
v rámci legislativních orgánů vlády
ještě koncem roku 2008.
Zpracováním návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 221/1999 Sb.,
o vojácích z povolání, a zákon
č. 143/1992 Sb., o platu a odměně
za pracovní pohotovost v rozpočtových
a v některých dalších organizacích
a orgánech, byla nastolena možnost
pokračovat v dalším legislativním procesu v rámci resortu, následně dalších
orgánů a vlády.
Jedná se o novelu středně velkého
rozsahu, ve které jsou obsaženy zejména následující instituty.
Prvním jsou zvláštnosti průběhu
služby v zahraničí (tato právní úprava je v zákoně o vojácích z povolání
upravena jen okrajově), při nepřetržitém vojenském nasazení na území
České republiky a úprava intenzivního
a nepřetržitého vojenského výcviku (tyto instituty ve stávající právní
úpravě zcela chybějí). V návrhu novely
se vymezuje pojem zahraniční operace, který vychází z ustanovení § 10
zákona č. 219/1999 Sb. Zavádí a definuje se pojem kontingent, stanovují
se práva a povinnosti jeho velitele.
Tato úprava vychází z potřeby vymezit
specifika služby v podmínkách, které
mohou nastat v průběhu služby vojáků
v zahraničí. Stanovuje se omezení práv
vojáka na udělení řádné dovolené a služebního volna, a to opětovně s ohledem
na plnění úkolů v zahraniční operaci.
Vzhledem ke specifikům průběhu
služby vojáka v zahraničí se zakotvuje
právo velitele kontingentu odchýlit
se od právní úpravy celkové základní
týdenní doby služby, doby služby konané nad základní týdenní dobu služby,
doby volna a doby přestávek ve službě.
Druhou oblastí je tzv. řízení ve věcech služebního poměru – po přijetí nového správního řádu a nabytí účinnosti
zákona o služebním poměru příslušníků
bezpečnostních sborů je současná právní
úprava nedostatečná a přináší problémy
v aplikační praxi. V navrhované úpravě
je nově vymezeno zastupování účastníka řízení a doručování, které ve stávající
úpravě zcela absentuje. Současně byly
doplněny některé instituty, jež souvisejí
s procesními úkony v průběhu řízení
ve věcech služebního poměru. Nově
se navrhuje upravit řízení o odnětí
vojenské hodnosti jako zvláštní druh
řízení. K zabezpečení právní jistoty
vojáka se navrhuje zavedení subjektivní
a objektivní lhůty k uplatnění tohoto
institutu.
Byla též modifikována pasáž týkající
se přezkoumání rozhodnutí. Vzhledem
k tomu, že právní předpis, který upravoval postup při řešení žádostí nebo
stížností, byl zrušen a v současné době
se tato oblast u vojáků z povolání řídí
pouze Základním řádem ozbrojených sil
České republiky, byl tento institut nově
zakotven v návrhu zákona. Jako další
možné řešení se jeví využití institutů
nového správního řádu, tedy koncepční
normy pro řízení. Oblast, která bude
muset být upravena paralelně s probíhajícím legislativním procesem na úrovni
resortu, je řízení ve věcech služebního
poměru právě v kontextu se správním
řádem. V tomto případě bude konečný
text deváté části zákona o vojácích
z povolání upraven, popř. dopracován
ve spolupráci s gestorem obecných
procesních předpisů, Ministerstvem vnitra ČR. Již nyní je možné konstatovat,
že obsahem návrhu předkládané novely
budou pouze ty instituty, které bude
nezbytné upravit odchylně od obecné
právní úpravy v souvislosti se specifičností služby vojáka z povolání. V ostatních případech budou základní principy
řízení použity subsidiárně (podpůrně)
ze správního řádu.
Třetím institutem v novele zákona
je přijetí do služebního poměru a jeho
ukončení ve vztahu k omezení pronikání
extremismu do resortu obrany (možnost
„zpřísnění“ přijetí do služebního poměru, např. ve vztahu k trestné činnosti,
možnost změny ukončení služebního
poměru ve vztahu k právnímu prostředí
současné doby a podobně). Dochází
k rozšíření podmínek při přijetí občana
do služebního poměru vojáka z povolání, resp. při jeho propuštění, a to o případy, kdy občan nebo voják veřejně
podporuje, propaguje nebo sympatizuje
s hnutím, které prokazatelně směřuje
k potlačování práv a svobod člověka
nebo hlásá národnostní, náboženskou
anebo rasovou zášť nebo zášť vůči jiné
skupině osob. Podle dosavadní právní
úpravy má nárok na výsluhové náležitosti i voják, který spáchal trestný čin
a podal si žádost o propuštění, a z tohoto důvodu mu zanikl služební poměr
ještě před pravomocným odsouzením.
Nově se proto stanovuje, že voják, jehož
služební poměr zanikne v době, kdy
je proti němu vedeno trestní řízení pro
trestný čin spáchaný úmyslně v souvislosti s výkonem služby, uplynutím
stanovené doby nebo propuštěním
na základě podané žádosti, nebude
mít na výsluhové náležitosti nárok.
Řízení o žádosti vojáka o dávky se bude
zahajovat až na základě pravomocného rozhodnutí soudu nebo státního
zástupce. Současně se upravuje přechod
nároku na dávky, zemřel-li voják před
skončením trestního řízení. V případech
trestního stíhání v souvislosti s výkonem
služby vojáků bude přednostně řešeno
odnímání vojenské hodnosti, tedy zánik
služebního poměru bez nároku na výsluhové náležitosti. Zde se řeší pouze případy, kdy před odnětím hodnosti stihli
vojáci ukončit služební poměr na vlastní
žádost nebo jim zanikl služební poměr
uplynutím stanovené doby.
Čtvrtou novinkou je zvýšení částek
jednorázového mimořádného odškodnění pozůstalých. Jeho smyslem je
ohodnocení zvláštních rizik při výkonu
služby. Dosavadní právní úprava značně
zvýhodňovala pozůstalého manžela
a děti s nárokem na sirotčí důchod
z důchodového pojištění po zemřelém
oproti rodičům a ostatním osobám,
které byly odkázány na vojáka výživou.
U těchto kategorií osob se proto navrhuje jednorázové mimořádné odškodnění
pozůstalých přiměřeně zvýšit s tím,
že obdobně jako u pozůstalého manžela
a dítěte se výše odvozuje od konkrétní
rizikové činnosti, při které voják zemřel
(popř. při vzniku jeho plné invalidity
v důsledku této činnosti).
Pátý institut představuje stanovení
nových hodnostních sborů a hodností.
Současná hodnostní struktura profesionálních ozbrojených sil je naprosto
nevyhovující, neboť vojáci, kteří jsou
služebně zařazeni na nejnižších systemizovaných místech, mají hodnost
rotný. Od ukončení povinnosti výkonu
základní služby se nepodařilo do zákona o vojácích z povolání začlenit
hodnostní sbor poddůstojníků. V činné
službě byly poddůstojnické hodnosti
používány pouze u vojáků v základní
nebo náhradní službě. Navrhovaná
právní úprava narovnává tuto anomálii vůči obvyklé struktuře aliančních
i jiných armád a umožňuje stanovit
přehlednou skladbu personálu. Nová
hodnostní struktura svým složením
lépe odpovídá tradici vojenských
hodností používaných od vzniku naší
armády. Hodnostní struktura vychází
z normy STANAG 2116 a je typově
slučitelná s hodnostní strukturou ozbrojených sil států NATO.
V návaznosti na stanovení nových
hodnostních sborů a nových hodností
je nutno upravit nejkratší dobu výkonu
služby v těchto hodnostech. Na rozdíl
od stávající právní úpravy se navrhuje
stanovit nejkratší dobu výkonu služby
v hodnosti také u hodnosti plukovníka,
brigádního generála a generálmajora.
Dále se stanovuje, která doba se vojákovi započítává do doby výkonu
služby v hodnosti.
Šestou novou oblastí zapracovanou
do zákona jsou protikorupční opatření,
a to v návaznosti na doporučení v usnesení vlády č. 125 z 19. února 1999.
Znění je obdobné jako v zákoně
č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech
(služební zákon), a sice, že voják je
povinen zdržet se jednání, které může
vést ke střetu zájmů služby se zájmy
osobními, zejména nezneužívat ve prospěch vlastní nebo jiných osob informace nabyté v souvislosti s výkonem
služby a v souvislosti s tím nepřijímat
neoprávněné dary nebo jiné výhody.
Tento výčet záměrů a cílů návrhu
novelizace zákonů č. 221/1999 Sb.
a č. 143/1992 Sb. není možné brát
jako dogma a jistě po připomínkovém
řízení nebo ve vztahu k aktuálnímu
vývoji bude o některých tématech ještě
diskutováno, případně bude možné návrh v přípustné míře o některé oblasti
rozšířit.
Z výše uvedeného vyplývá, že novelizace v zásadě nemění platové náležitosti, náborový příspěvek, cestovné
ani výsluhové náležitost. Tyto části
zákona se v současné době novelizovat
nebudou a ve své podstatě se ani novelizovat nechtějí. Není zde ani snaha
do těchto ustanovení implementovat
určitou změnu, která by mohla „aktivovat“ další možné novelizace.
Co říci na závěr? Bezpochyby je
každá novelizace otevřením „Pandořiny
skříňky“ a přináší otevřenou možnost
přímé změny všech ustanovení, a to
zejména na půdě Parlamentu ČR. Tyto
tendence se budeme snažit minimalizovat a korigovat je s tím, že základ
novelizace chceme udržet v mezích
výše uvedeného výčtu.
Areport 1/2009
LEGISLATIVA
35
Z ÚTVARŮ
Z ÚTVARŮ
Narozeniny
s Barborou
Oslavu svaté Barbory
si nenechali ujít ani
vojáci v Kosovu. Právě
13. kontingent AČR v sestavě
KFOR je převážně tvořen
z dělostřelecké brigády.
O zábavu se jim postarala
česká kapela MSP Michala
Šindeláře a jeho přátel.
Text a foto: Šárka SÁDKOVÁ
Foto: kpt. Michal PREJZEK
družstva složená výhradně z kanonýrů
utkala hned ve třech netradičních disciplínách. První byla poněkud náročnější, dá se říct – dvoufázová. Nejprve
se desetičlenný tým rozdělil na dvě části
– šesti a čtyřčlennou. Úkolem té menší
bylo v co nejkratším čase odmontovat
přední pravé kolo UAZu, poté koulejíce ho před sebou absolvovat slalom
mezi kužely, nasadit je zpět a usednout
do vozu. Zároveň na opačném konci
cvičiště vytvořila šestice závodníků
tři dvojice, které, jedna po druhé, absolvovaly běh s pytlem „bavlny“ vážící
asi padesát kilogramů. A aby to neměli
tak „lehké“, v cestě jim stály překážky
Areport 1/2009
náčelníka dělostřelectva Armády ČR
plukovníka Tomáše Dvořáčka, zástupce krajského výboru Československé
obce legionářské podplukovníka
Rostislava Vychodila, starostu městyse
Jinců Josefa Hálu, starostu sousední
obce Čenkova Jana Hauptmana a další
hosty. Připomenul hrdinství dělostřelců
v druhé světové válce, již se o věhlas
nejen svůj, ale i svých následovníků
zasloužili snad nejvíc. Poděkoval
také současným zástupcům v misích,
kteří velkou měrou přispěli k vydobytí
pověsti útvaru, na který je vždy spolehnutí. Poté velitel 13. db plukovník
Ján Kožiak udělil pamětní odznaky.
Vyhlášením nejlepších sportovců pluku
byl nástup ukončen. Tím však sportu
ani oslavě zdaleka neodzvonilo. Právě
naopak.
36
Do jineckých kasáren od časného rána přijížděli významní hosté,
aby společně s dělostřelci oslavili
páté výročí vzniku brigády spojené
s oslavou jejich patronky. Po slavnostním nástupu se úvodního slova
ujal tiskový a informační důstojník
kapitán Michal Abrhám, který přivítal
Dělostřelecký víceboj
Sportovní duch zavládl nad nástupištěm, které se během několika minut
proměnilo v kolbiště. Zde se jednotlivá
typu „kluzké lavičky“ či „kůň“. Když
poslední dvojice zdolala všechny nástrahy a odevzdala žok, neměl tým ještě
zdaleka vyhráno. Musel se opět stmelit.
Takže na „plantážníky“ čekal ještě běh
k vozidlu. Ale žádné naskočení do něj
a dojetí do cíle. S naftou se musí šetřit.
Hezky dozadu a odtlačit ho i s posádkou
do cíle. Pak teprve sudí v rouše potulného mnicha zastavil stopky.
Druhá disciplína spočívala ve vykládání a nakládání různě těžkých beden
z tatry. Vzhledem k tomu, že dělostřelci nepoužívají nejlehčí munici, byla
tato část užitečným tréninkem na doplňování zásob. Posledním kláním se stal
Kanonýrský soud
Okolo páté hodiny odpolední pak
všichni zaplnili společenský sál čenkovského Dělnického domu, jehož pódium se na pár hodin změnilo v soudní síň. Soudce, obžaloba, obhajoba
i porota byli připraveni na každoroční
rituál 13. brigády v Jincích – dělostřelecký soud svaté Barbory spojený
s přijímáním nových členů do cechu
kanonýrského. S velmi zdařilým
humorem a ještě lepším hereckým
výkonem proprala tato „justice“ větší
či menší „hříchy“ nových adeptů.
Poté, co byl nad každým vynesen
rozsudek typu zajistit lístky na fotbalová utkání či stálou dodávku čokolády a každý obžalovaný povinně vypil
přijímací nápoj namíchaný z tajných
ingrediencí, byli slavnostně pasováni
na kanonýry.
Vyhlášením výsledků sportovních
klání skončil detailně naplánovaný
program dne. Nikoli však zábava.
Ve víru zpěvu a tance vydrželi kanonýři ještě dlouho do noci. A jsme si téměř
jisti, že svatá Barbora byla, jako vždy,
s nimi.
Přednáškové putování vojenského kaplana
České Budějovice, Pardubice, Karlova Studánka,
Havířov, Jablunkov, Zlaté Hory, Ostrava, Deblín či Staré
Hobzí jsou města a obce napříč celou Českou republikou.
Co mají společného? V uplynulém roce se v nich uskutečnila přednáška vojenského kaplana 14. brigády logistické
podpory kapitána Petra Fialy. Díky pozvání místních představitelů se mohla veřejnost seznámit se životem našich
vojáků v zahraničních operacích.
Kapitán Fiala čerpal inspiraci především z vlastních zkušeností získaných účastí v misích v Iráku a v Afghánistánu.
A co zajímá lidi nejvíce? Obyčejné věci. Jak vojáci bydlí,
jak se stravují, jestli mají kontakt s rodinou. Hovořilo se i o vážnějších záležitostech, jako jsou těžkosti, které činí službu vojáků zcela specifickou. Situace války, volba menšího zla a reakce člověka na každodenní ohrožení života – to byla
některá z vážných témat, o nichž se na besedách hovořilo.
„Jsou dva důvody, proč jsem do toho šel,“ říká kpt. Petr Fiala. „Tím prvním je, že díky povídání si sám dokážu uspořádat a objektivizovat, co jsem to vlastně prožil. A ten druhý? Prostě nějak cítím, že to svým kolegům dlužím. Samozřejmě
občas padají i otázky o politickém pozadí, ale tehdy pravdivě říkám, že těmto věcem nerozumím. Já hovořím jen o neobyčejné službě obyčejných českých vojáků, které jsem měl tu čest jako vojenský kaplan chvíli doprovázet.“
Text: kpt. Ivan ŠMÍDL, foto: archiv kpt. Petra Fialy
Areport 1/2009
Čtvrtý den v prosinci
neodmyslitelně patří Barboře
z Nikomédie neboli svaté
Barboře, patronce lidí
s povoláním, u nichž hrozí
riziko náhlé či násilné smrti,
dále pak havířů, dělostřelců
a vůbec všech, kteří mají co
do činění se střelným prachem
a zbraněmi. Tento den tedy
není dnem jen tak ledajakým
pro 13. dělostřeleckou brigádu
v Jincích, vytvořenou v rámci
Armády České republiky
1. 12. 2003.
štafetový běh. A jak jinak než s prázdnou dělostřeleckou nábojnicí.
37
KVD
KVD
V Táboře v minulosti ukončilo
mnoho příslušníků armády
svou aktivní činnost a stali
se z nich vojenští důchodci.
Proto je v dnešní posádce
evidován jeden z největších
počtů vojenských důchodců
v kraji. Ve zdejším klubu se jich
soustřeďuje téměř pět set.
Areport 1/2009
Táborští důchodci
BILANCOVALI
38
Klub, jehož činnost řídí 15členná
rada, vyvíjí rozsáhlou zájmovou, kulturní, sportovní a společenskou činnost.
Funguje zde rovněž sedm zájmových
kroužků a řada aktivistů.
V loňském roce rada zorganizovala
tři besedy – nad fotografiemi starého Tábora, o životě a díle Antonína
Dvořáka a nad plánem MěÚ Tábor
o využití bývalých Žižkových kasáren.
V klubových prostorách se uskutečnily
i další akce. Výstava sbírky pohlednic
ze světa, pivních etiket a perokreseb
jednoho člena KVD a dále už poněkolikáté velmi bohatá výstava ovoce,
zeleniny a květin zahrádkářů. Podílelo
se na ní 45 vystavovatelů s 230 exponáty a zhlédlo ji 360 návštěvníků.
Letitou tradici má každoroční
posezení u vánočního stromku, jež
připravují především členky kroužku
žen. Obdobně se v klubu pořádají
i další setkání, například ke Dni
dělostřelectva, s rodinnými příslušníky
při oslavách MDŽ či svátku Josefů,
kdy si účastníci společně zazpívají
a zatančí při živé hudbě varhaníka,
člena klubu.
Rada KVD dále připravila návštěvu výstavy akademické malířky
Evy Malkovské, prohlídku městské
botanické zahrady a exkurzi na ukázku
výcviku příslušníků místního 42. mechanizovaného praporu.
K oblíbeným patří také návštěvy
divadelních představení, jichž bylo
v uplynulém roce zorganizováno devět
a zúčastnilo se jich přes 120 zájemců.
Velké pozornosti se těší poznávací
zájezdy. Loni se jich realizovalo osm
– do Mladé Boleslavi, Prahy, Příbrami,
Horšovského Týna, Slatiňan, Českých
Budějovic, Vrchotových Janovic
a Sudoměřic. Jen pro zajímavost,
za posledních 18 let se v táborském
klubu vojenských důchodců
uskutečnilo celkově 140 obdobných
zájezdů.
Již padla zmínka o zájmových
kroužcích. Kroužek žen se schází pravidelně dvakrát měsíčně. Jeho členky
se na setkáních zabývají zdravotnickými, společenskými i rodinnými
otázkami, uspořádaly si i výstavku
svých sběratelských aktivit a pořádají
občasné vycházky do přírody.
Se stejnou pravidelností se v klubu
schází karetní kroužek a na posádkových sportovištích kroužky nohejbalistů, plavců-saunařů i cyklistů. Milovníci
bílého sportu úzce spolupracují s tenisty Vojenské policie v posádce včetně
toho, že se s nimi podílejí na údržbě
kurtů. Dvakrát ročně pak organizují
turnaj o pohár rady KVD.
Velmi užitečnou činnost vyvíjí kroužek zahrádkářů. Při svých schůzkách
se jeho členové zabývají ochranou
rostlin, praktickými ukázkami úpravy
roubů a sestřihu stromků.
V klubu, který je otevřen dvakrát
týdně, je rovněž rozplánován čas pro
setkání důchodců podle jejich bývalé
vojenské odbornosti. A tak se tu pravidelně sdružují spojaři, ženisté, výsadkáři, zpravodajci, příslušníci PVO,
„bojaři“ a další.
Samostatnou kapitolu představuje péče rady o záležitosti sociálního
charakteru. Ke kulatým a polokulatým
výročím členů předává rada KVD
písemná blahopřání, za rok jich je
okolo 120. Ve spolupráci s ředitelem
KVV České Budějovice pak čtvrtletně zabezpečuje přátelská posezení
oslavenců spojená s besedou, předáním dárků a pohoštěním z prostředků
FKSP. Tato setkání mají u účastníků
velmi příznivou odezvu.
Z redakční pošty
Vážení,
dovolte, abych se s vámi podělila se svou trpkou zkušeností ze života.
Skoro 30 let jsem pracovala u vojenské správy. Rovných 18 let
na Újezdním úřadě vojenského újezdu Libavá jako vrchní správní
referentka a téměř 12 let u VUSS Olomouc jako ekonomka Provozního
střediska 0736 Město Libavá. Až do konce roku 2007, kdy byla zrušena
VUSS Olomouc a nastalo velké propouštění. Sice jsem měla zájem pracovat
dál, protože jsem si konečně mohla začít vydělávat na důchod, ale bohužel.
Skončila jsem na úřadu práce. A protože mi zbývalo necelého půl roku
do řádného důchodu, vydýchala jsem tuto skutečnost, vzala si odstupné
a požádala o starobní důchod.
Tak jsem přišla o práci, o přátele. Přemýšlela jsem, co dál s novým
životem. Jsem vdova a žiji sama a možnost nějaké zábavy v Městě Libavá
je minimální. Po čase jsem se dozvěděla, že v Olomouci při VZ 7544
existuje klub vojenských důchodců, kde se scházejí nejen bývalí důstojníci,
ale i občanští pracovníci. To mě velmi zaujalo, tak jsem se začala zajímat
o podmínky přijetí. Klub je velmi aktivní, organizují tu různé akce, zájezdy
a v neposlední řadě svým členům na tyto akce i přispívají. To jsem ještě
nevěděla, že se těším předčasně.
Tak se stalo, že jsem dostala asi poslední ránu v životě nebo je to jen
další, protože jsem se na personálním oddělení dozvěděla, že nemám na nic
nárok, jelikož jsem přišla z úřadu práce, a ne přímo od vojenského zařízení.
Ten pocit ponížení a bezmoci bych nikomu nepřála. Jsem nic, jsem nula,
asi jsem pro společnost, ale hlavně pro armádu nic neudělala. Připadala
jsem si tam jako odporný brouk, kterého patří zašlápnout, aby si moc
nevyskakoval. Tak svět odplácí, každý dobrý skutek musí být po zásluze
potrestán.
Vím, že s tím nic nenadělám, ale byla bych ráda, kdyby se někdo nad mým
dopisem zamyslel, protože tohle může potkat každého z vás.
Jana RŮŽIČKOVÁ, Město Libavá
Areport 1/2009
Text: plk. v. v. Jan ŠAROVEC
Foto: archiv KVD Tábor
39
DISKUSE
DISKUSE
Příspěvek do diskuse
Text: prap. Dušan ROVENSKÝ
Areport 1/2009
O autorovi
40
Dušan Rovenský studoval
doma i v zahraničí.
Vojákem v činné službě
je dvanáctým rokem.
Prošel několika funkcemi
na různých velitelských
stupních, absolvoval řadu
kurzů v Česku a USA.
Od roku 2005 zastával
funkci vrchního praporčíka
sil podpory a výcviku.
V rámci jejího výkonu
mj. napsal rozsáhlou
stať „Profesionální,
nebo profesionalizovaný
poddůstojnický sbor?“,
kterou zveřejnil ve druhém
čísle loňského ročníku
Vojenských rozhledů.
Ze stati čerpá i tento
článek, jenž je autorovým
příspěvkem do diskuse
na téma „Profesionální
poddůstojnický
a praporčický sbor“.
Od 1. ledna 2009 vykonává
praporčík Dušan Rovenský
funkci ve zpravodajské
odbornosti.
Chceme-li se podívat zblízka na problematiku hodnostních sborů a struktur
vojenských hodností, musíme si uvědomit, že situace v ozbrojených silách
členských zemi NATO se velmi liší.
A to i mezi různými složkami uvnitř
jednotlivých armád. I když rozdíly
existují i mezi důstojnickými sbory
(počet hodností sahá od šesti do 13),
přeci jen výraznější rozdíly jsou
na straně sboru poddůstojnického, kde
rozpětí hodností sahá od dvou do 14.
Určitým vodítkem v této „džungli“
hodností je STANAG 2116, který stanovuje 10 důstojnických hodností (OF1
až OF10) a devět hodností pro mužstvo
a poddůstojníky (OR1 až OR9).
Ve většině členských zemí NATO
je možno poddůstojníka definovat jako
příslušníka ozbrojených sil jmenovaného do hodnosti a ustanoveného
do funkce, která poskytuje jisté nedělitelné velitelské a kázeňské pravomoci
nad mužstvem. Poddůstojnický sbor
vykonává nižší a střední velitelský, administrativní a technický management.
Poddůstojníci v nižších a středních
hodnostech (v současné době v AČR
přibližně nadrotmistr až praporčík)
slouží zejména ve funkcích velitelů
a zástupců velitelů nižších organizačních celků, instruktorů a administrativních a technických specialistů.
Poddůstojníci ve vyšších hodnostech
(v AČR přibližně nadpraporčík až štábní praporčík) obvykle slouží ve funkcích administrativních a technických
odborných náčelníků, samostatných
technických a odborných pracovníků
a poradců vyšších důstojníků a generálů. Poddůstojníci vytvářejí „spojovací
článek“ mezi mužstvem a důstojníky.
Tabulka: Ekvivalenty hodností podle STANAG 2116
Hodnost
Armáda
Spojených států
Armáda
Velké Británie
Armáda
České republiky
OR9
Sergeant Major of
the Army, Command Warrant Officer First
štábní praporčík
Sergeant Major,
Class
Sergeant Major
OR8
First Sergeant,
Master Sergeant
Warrant Officer
Second Class
nadpraporčík
OR7
Sergeant First Class
Staff Sergeant
praporčík
OR6
Staff Sergeant
Sergeant
podpraporčík
OR5
Sergeant
Sergeant
štábní rotmistr
OR4
Corporal, Specialist
Corporal
rotmistr, nadrotmistr
OR3
Private
First Class
Lance Corporal
rotný
OR2
Private (PV2)
Private
(Class 1-3)
svobodník,
desátník, četař
OR1
Private (PV1)
Private (Class 4)
vojín
Návrh vymezení místa
a úlohy poddůstojnického
a praporčického sboru
Základním výkonným pilířem OS
České republiky bude poddůstojnický
a praporčický sbor, který bude odpovídat zejména za výcvik jednotlivců,
osádek, obsluh, družstev a dalších
malých jednotek v rámci své odbornosti. Poddůstojnický a praporčický
sbor bude také zabezpečovat transformaci rekruta ve vojáka u výcvikových
útvarů a zařízení. Dále bude odpovídat za pokračování této transformace
u operačních útvarů tím, že bude
provádět výcvik, jeho analýzu a hodnocení podřízených vojáků dle standardů
Mužstvo
vojín
Poddůstojníci
svobodník
desátník
četař
rotný
Praporčíci
rotmistr
nadrotmistr praporčík nadpraporčík
štábní
praporčík
Návrh hodnostního označení hodnostních sborů mužstva, poddůstojníků a praporčíků
stanovených ve vojenských předpisech,
publikacích a dalších dokumentech.
Poddůstojníci a praporčíci budou odpovědni za to, že výcvik podřízených
vojáků bude prováděn s vysokou kvalitou, s vysokým nasazením a zaměřením na poznatky získané ze soudobého
operačního nasazení. Poddůstojníci
a praporčíci budou plánovat, organizovat, řídit a vyhodnocovat každodenní
činnost podřízených podle pokynů
nadřízených důstojníků.
Poddůstojnický a praporčický sbor
dále vykonává úzce specializované
štábní a technické funkce v rámci
své odbornosti a pomáhá nadřízeným
důstojníkům v komplexním řízení dané
odbornosti.
Hodnostně vyšší a služebně starší
poddůstojníci a praporčíci budou metodicky a odborně řídit hodnostně nižší
a služebně mladší poddůstojníky a praporčíky. Služebně starší poddůstojníci
a praporčíci budou radit a pomáhat
služebně mladším důstojníkům při současném zachovávání pravidel vojenské
zdvořilosti a kázně.
Hlavními úlohami poddůstojnického
a praporčického sboru bude:
„ zaměřit výcvik podřízených jednotlivců, osádek, obsluh, družstev
a dalších malých jednotek tak, aby
probíhal v souladu se seznamem
základních úkolů jednotky nutných
„
„
„
„
„
ke splnění cílů operace (METL –
Mission Essential Task List),
plánovat, organizovat a řídit činnost
a provádět výcvik podřízených jednotlivců, osádek, obsluh, družstev
a dalších malých jednotek,
analyzovat a vyhodnocovat výcvik
a činnost podřízených jednotlivců,
osádek, obsluh, družstev a dalších
malých jednotek tak, aby nadřízení
důstojníci byli objektivně informováni o stavu vycvičenosti,
vykonávat úzce specializovanou
štábní a technickou činnost ve své
odbornosti,
motivovat podřízené ke kariérnímu
a odbornému růstu,
usměrňovat kariérní a odborný růst
podřízených.
Návrh hodnostního označení
a rozdělení do hodnostních sborů
Návrh hodnostního označení kopíruje návrh z roku 1995 (který nebyl zaveden) a vychází z hodnostního označení
a názvů hodností československé
armády z let 1930 – 1939. Hodnostní
sbor mužstvo: vojín (OR1), svobodník
(OR2). Hodnostní sbor poddůstojníci:
desátník (OR3), četař (OR4), rotný
(OR5). Hodnostní sbor praporčíci:
rotmistr (OR6), nadrotmistr (OR7),
praporčík (OR8), nadpraporčík a štábní
praporčík (oba OR9).
(Dokončení v příštím čísle)
Areport 1/2009
Vize profesionálního
poddůstojnického
a praporčického sboru
Zkušení poddůstojníci mohou také
z důvodu, že služebně mladší důstojníci obvykle postrádají praktické
zkušenosti, sloužit jako jejich učitelé
a mentoři.
V Československu a později v České
republice nebyl v letech 1918 až 2004
poddůstojnický sbor plně profesionalizován. Přestože u některých složek
OS (např. u Hradní stráže v letech
1918 – 1939 a 1945 – 1952) v různých
časových obdobích docházelo k profesionalizaci poddůstojnického sboru,
nejednalo se o trvalý nebo plošný
trend. K částečné profesionalizaci
poddůstojnického sboru (od 1. prosince 1999 rotmistrovského sboru)
začalo docházet od roku 1992 a teprve
v průběhu roku 1999 byla zahájena
profesionalizace poddůstojnického sboru ve větším měřítku. Tento proces byl
završen v lednu 2005, kdy došlo k plné
profesionalizaci českých OS.
Hlavním důvodem k plné profesionalizaci AČR bylo zejména zkvalitnění
činnosti příslušníků vykonávajících
nižší výkonné, technické a velitelské
funkce a zefektivnění nákladů vynakládaných na jejich výcvik a vzdělávání.
Potenciál profesionalizované armády
však bude plně využit teprve tehdy,
pokud k tomu budou vytvořeny odpovídající legislativní podmínky. Tyto podmínky je nezbytné kvalitně zpracovat –
na základě zkušeností s profesionalizací
v OS ostatních států NATO – a zapracovat je do legislativy ČR a resortu MO,
což doposud nebylo učiněno.
41
VÝSTAVA
Od ocele
po kevlar
Text a foto: Martin KOLLER
V Armádním muzeu Žižkov probíhá
výstava různých druhů a typů pokrývek
hlavy vojáků používaných v průběhu
dvacátého století.
42
Přílby, čáky, čepice a další výrobky
různých cechů a později firem tvoří již
tisíce let ozdobu i ochranu vojáků všech
armád. Pro některé z nich se staly doslova symbolem určité ideologie, většinou
militární, např. v Německu u hnutí
Stahlhelm. V jiných případech sloužily
pokrývky hlavy k rozlišení hodnostního či funkčního postavení nositele.
V praxi se jedná o nepřeberné množství
různých vzorů, jejichž znalost není
jednoduchou záležitostí. Seznámení
veřejnosti se základním kusem stejnokroje každého vojáka se ujal kpt. Robert
Speychal. V původní verzi měla výstava
dvě samostatné části. První, dislokovaná
na Pražském hradě, již skončila. Její
obsah tvořily především přílby od středověku do konce devatenáctého století.
Druhá část se nalézá v Armádním
muzeu Žižkov a přibližuje vývoj
vojenských pokrývek hlavy v průběhu
dvacátého století, především takových,
které mají nějakou souvislost s československou historií.
V úvodu výstavy jsou na rozměrném plakátu uvedeny následující
Kevlarová přílba používaná Přílba italského jezdectva
také našimi vojáky
z počátku dvacátého století
v misích OSN
myšlenky autora. „V současné době
by se mohlo zdát, že se vývoj pokrývek hlavy ustálil na tradičních tvarech
nebo nedávno zavedených nových
materiálech, jako je tomu u přílby
z materiálu kevlar. Vývoj ochranných
prostředků nejen pro vojáky však
pokračuje nezmenšeným tempem.
Vznikají stále nové a nové tvary příleb, které se neustále upravují a vyvíjejí. Diskutuje se o nových a ještě
lepších materiálech. Opak vývoje
by se mohl zdát u běžných služebních
a polních čepic. Jsou to vojenské
pokrývky hlavy, které každý zná v podobě pro slavnostní příležitosti v tak
typicky zelené nebo modré barvě,
nebo polní čepice z maskovacích
materiálů. Obracení zpět do historie
se může zdát archaismem v podobě
přežívání silných tradic v některých
státech. Některé z nich již po několik
staletí používají historické stejnokroje u prezidentských či královských
paláců nebo historické stejnokroje
jednotlivých pluků a dalších jednotek. Uvědomění si vlastních tradic,
ke kterým se vrací více a více států,
se promítá i ve zpětném používání
typických a tradičních pokrývek hlavy
z různých historických období.“
Výstava je zajímavá nejen technologickým a uměleckým zpracováním
mnoha vystavovaných sbírkových
předmětů. Pro naprostou většinu
návštěvníků je udivující široká škála
druhů a typů příleb a čepic řady armád. Je možno říci, že se jedná o průřez historií válek dvacátého století
z hlediska konkrétního druhu výstroje. Některé vystavené přílby patřily
armádám států, které již v současnosti
neexistují. Prezentovány jsou prakticky všechny přílby užívané v meziválečné československé armádě,
a to pravděpodobně ve všech verzích.
Mnohé z exponátů mají vysokou
finanční hodnotu danou jak použitým
materiálem a jeho zpracováním, tak
malým počtem existujících kusů.
Nejstarší z nich připomínají vzhledem
antickou historii a nejnovější jsou
produktem reálných potřeb vojáků
v současných misích.
Úspěch není náhoda
Text a foto: Šárka SÁDKOVÁ
Zlato v jednotlivcích a dvakrát
bronz v absolutním hodnocení
jednotlivců i družstev – to byl
výsledek našich parašutistů
na loňském 30. mistrovství
světa FAI ve slovenském
Lučenci, kde na ně v letošním
roce čeká jeho vojenská
obdoba. Ve sportu však není
nic zadarmo. Stovky hodin
tréninku, tisíce seskoků. Teprve
pak se Česko může pochlubit
novým šampionem.
Do nizozemského Roosendaalu
odjeli na sklonku minulého roku
trénovat skupinovou akrobacii naši
čtyři špičkoví parašutisté – Libor
Jiroušek, Oldřich Šorf, Čestmír Zítka
a Hynek Tábor. Proč právě sem, jsme
se zeptali vedoucího Armádního
sportovního oddílu Dukla Prostějov
Jiřího Šafandy: „Hlavním důvodem
byl vzdušný tunel. Jelikož v Česku
není a kvůli počasí nelze v zimních
měsících efektivně provádět seskoky
z letadla, musíme hledat náhradní
řešení. V minulých letech jsme
využívali pařížského tunelu, letos jsme
se však rozhodli pro Roosendaal, a to
hned z několika důvodů. Jednak je to
pro nás nové prostředí, tedy změna,
jednak je tunel o něco širší než v Paříži,
ale hlavním důvodem bylo, že nám
pomocnou ruku podal kolega a trenér
z belgického parašutistického týmu
Luk Verstrepen, několikanásobný mistr
světa ve skupinové akrobacii. Necelý
týden pod jeho vedením je na našich
klucích hodně znát. Belgičané
se zabývají pouze touto disciplínou.
Právě proto jsou v ní bezkonkurenční
a již několik let světovou špičkou.“
Dobrá příprava
je základ úspěchu
Žádný „výlet“, ale náročný výcvik
začal našim parašutistům 19. listopadu,
kdy úderem osmé hodiny ranní zasedli
v instruktážní místnosti budovy Indoor
Skydive. Tady jim Luk Verstrepen nejprve nastínil celkový výcvikový záměr
a chvíli nato již svorně absolvovali přípravnou fázi před vstupem do tunelu.
Spočívala v nacvičování jednotlivých
pozic z předepsaných sestav na náčiní
velmi se podobajícím skejtu, na němž
však nestáli, nýbrž leželi na břiše.
V této pozici pak zdokonalovali otočky
a chyty, které belgický trenér bedlivě
sledoval a okamžitě hodnotil. A nejen
to, radil jim, jak určité úkony provádět co nejefektivněji a s co nejlepším
výsledkem. Poté je až do pozdního
večera čekalo samotné cvičení přímo
Parašutisté Armádního sportovního oddílu
Dukla Prostějov zahájili přípravu na rok 2009
Areport 1/2009
Areport 1/2009
Lodička
z pozůstalosti brigádního
generála Libora Speychala,
otce autora výstavy
43
SPORT
SPORT
Ukázka z „not“ povinných tvarů a bloků
Parašutisté si v tunelu nacvičují předepsané chyty tvarů.
Areport 1/2009
v tunelu. Ani tam z nich však zkušený
Luk Verstrepen nespustil oči. Hodnotil,
chválil i kritizoval a názorně předváděl, jak odstraňovat nedostatky. Znova
a znova se naše čtveřice vrhala do víru
vzduchu, dokud mu nepředvedla
dokonalou formaci. A tak to šlo celých
pět dnů náročného výcviku, který
se rovnal minimálně šesti stům seskoků
z letounu.
44
Kdo se bojí, nesmí do tunelu
Úctyhodný výkon v prostředí, které
je pouhou imitací vzdušného prostoru
a kde by se jedinec trpící klaustrofobií jen stěží zdržoval. Představte si
vertikální betonový válec zapuštěný
do země a v něm menší, skleněný,
o průměru čtyři a půl metru. Tato
pracovní část je opatřena dole i nahoře
záchrannými sítěmi a vševidoucími
statickými kamerami. Mezi pracovním tunelem a betonovou konstrukcí
je zhruba půlmetrový ochoz, odkud
trenér sleduje výkony svých svěřenců
a kde udílí nezbytné rady před dalším
vstupem. Naši parašutisté vybaveni
kombinézami, špunty do uší, přilbami
a rukavicemi se tady vrhají do proudu
vzduchu takové síly, která je hravě
udrží nad zemí a kde jako při seskoku
z letadla mohou provádět předepsané
akrobatické prvky. Tato „plavba“ vzduchem připomínající stav beztíže vypadá
Luk Verstrepen bedlivě sleduje a hodnotí každý pohyb a chyt.
lehce a jednoduše. Ve skutečnosti jde
však o náročný sport, který vyžaduje
léta cviku. Stačí jediný nekontrolovaný
pohyb a skončíte na stěně tunelu. Je to
stejné, jako kdyby vámi někdo mrštil vší silou o zeď. Každé sebemenší
pochybení pak odhalí statické kamery.
Jejich záznamy jsou na sklonku dne
trenérem vyhodnocovány a slouží jako
podklad pro zdokonalování určitých
figur následující den.
„V zimním období jsou pro nás
taková zařízení velkým přínosem,“ říká
trenér českých reprezentantů a zároveň
kameraman jejich seskoků z letounu
Jan Wantula. „Jsou přímo ideální
k nacvičování zejména skupinové akrobacie, jedné z disciplín vojenského mistrovství světa, kterou postrádá civilní
verze, sestávající pouze z individuální
akrobacie a z přesnosti přistání. Tato
dvě mistrovství se rok od roku střídají.
Z toho plyne, že skupinovou akrobacii
nacvičujeme jen jednou za dva roky,
a proto v ní nikdy nebudeme dosahovat kvalit Belgičanů. Máme však
vynikající sportovce, kteří jsou schopni
odvést velmi dobré výkony a získat
tak v kombinaci vytoužené ,kovy‘.
Na celém světě je jen málo týmů, jež
si troufnou dělat najednou hned tři
tak náročné disciplíny. A my mezi ně
patříme. Seskok v reálu, který tady
nacvičujeme, provádí čtyřčlenné družstvo z výšky 3200 metrů. Jejich sestavu
natáčí ve volném pádu, zhruba pět
metrů nad nimi, kameraman, v našem
případě já,“ přibližuje pravidla skupinové akrobacie trenér Wantula. „Mým
úkolem je co nejlépe zachytit prováděné obrazce, tedy tvary a bloky. Tento
pětatřicetisekundový obrazový materiál
je, v případě závodů, předán rozhodčím
a je už jen na nich, kolik bodů přidělí.
Jde-li o trénink, slouží nám záznam
k vyhodnocení seskoku. Každý prvek
v jednotlivé sestavě znamená bod.“
Jen dobře sehraný tým
si skočí pro medaili
„Kombinací možných závodních
sestav je mnoho a pro jednotlivá
družstva se losují těsně před samotným
závodem,“ pokračuje trenér Wantula.
„Program seskoků se skládá z šestnácti
tvarů a osmi bloků (tvar je obrazec stanovený předepsanými chyty a blok je
sestaven z tvaru a povinného přechodu
do následného tvaru). Jednotlivé prvky
už musí každý člen družstva znát.
Stačí jedno opomenutí nebo nejasný
chyt a bod je ten tam. Tato, z pohledu
diváků, nejkrásnější disciplína začíná
vždy hvězdou, pokračuje dvěma tvary
a blokem, které se v průběhu celého
seskoku neustále opakují. V momentě, kdy parašutisté uslyší ve sluchátkách signál z výškoměru (což je asi
1200 metrů nad zemí), ukončí práci
v sestavách, otevřou padáky a v bezpečném rozestupu dosednou na zem.
Pro rozhodčí je však směrodatných
pouze 35 vteřin od začátku, což je
od rozpuštění hvězdy a přechodu
do tvaru. Na cokoliv po tomto limitu
není brán zřetel. Body tedy nepřibývají
ani neubývají. U této disciplíny platí
– čím víc bodů, tím blíž k prvenství,“
dodává závěrem Jan Wantula.
Blížící se vojenské mistrovství
světa a cinkot medailí je pro náš
parašutistický „A“ tým z Dukly
Prostějov nejen dobrou inspirací, ale
i hnacím motorem. Proto bez ohledu
na čas a vzdálenost věnují přípravě
maximum.
Areport 1/2009
Budova Indoor Skydive v nizozemském Roosendaalu
45
JAZYKOVÝ KOUTEK
JAZYKOVÝ KOUTEK
Field Artillery
Areport 1/2009
According to the dictionary, the word artillery stands for very large guns that are moved on wheels or
metal tracks, or it can also mean the part of the army that uses these.
“Field artillery” is a general term covering several varieties of large-caliber weapons; currently these
fire an explosive shell or rocket and are of such a size and weight as to require a specialized mount for
firing and transport. Weapons covered by this term in the modern era include “tube” artillery such as the
howitzer, cannon, mortar, and “rocket” artillery.
The types of tube artillery are generally distinguished by their ballistic trajectory. Cannons (such as
infantry support guns) are typically low-angle weapons designed for a direct-fire role. Mortars are highangle weapons originally used to drop shells behind the walls of a city. Cannon howitzer is capable of both
high- and low-angle fire. They are most often employed in an indirect-fire role.
Talking about field artillery, we mean mobile weapons used to support armies in the field.
Subcategories include:
y Infantry support guns (cannons) – directly support infantry units;
y Howitzers – capable of high- or low- angle fire with a short barrel;
y Cannon howitzer – capable of high- or low-angle fire with a long barrel;
y Mortars – lightweight weapons that fire projectiles at an angle of over 45 degrees to the horizontal.
Depending on the categories of the guns, artillery is used in a variety of roles. Mortars fire relatively
short range and small-caliber projectiles in a high arc against targets that cannot be reached by low-angle
(less than 45 degrees) fire, such as troops on the reverse slope of a hillside. Modern mortars, because of
their lighter weight and simpler, more transportable design, are usually organic to infantry and armor
units, allowing greater responsiveness and negating their shorter range.
Howitzers are longer ranged weapons that generally fire in a flatter arc – the target is seldom in view
of the firer. Howitzers are generally used in direct and general support of infantry and armor, where
the guns of a battery or even battalion will be massed to fire simultaneously onto a single point or area
target.
Modern field guns fall into 2 categories: towed and self-propelled. As the name implies, towed
artillery has a prime mover, usually a jeep or truck, to move the piece, crew, and ammunition around.
Self-propelled howitzers are permanently mounted on a carriage or vehicle with room for the crew and
ammunition and they are capable of moving independently in order to move quickly from one firing
position to another – to both support the fluid nature of modern combat and to avoid “counter-battery
fire”.
Modern field artillery (Post-World War I) has 3 distinct parts: the forward observer (FO), fire support
center (FSC), and fire unit. Because artillery is an indirect fire weapon, the FO must take up a position
where he can observe the enemy using tools such as binoculars and laser range finders and designators
and call back fire missions on his radio. This position is inside the maneuver unit, together with its
commander. Using a standardized format, the FO sends either an exact target location or the position
relative to his own location, a brief target description, recommended ammunition to use, and any special
instructions such as “danger close”. The FO does not talk to the guns directly – he deals generally with
the fire direction center (FDC).
Typically, there is one FDC for a battery of six or eight guns. The FDC computes firing data for the
guns. In recent decades, FDCs have become computerized, allowing for much faster and more accurate
computation of firing data.
Radar has had a major impact on artillery. Coupled to computers it can accurately track a projectile
in flight back to its firing point. This can be used as targeting information for “counter-battery fire” –
artillery bombardment of an enemy artillery site. Radar improves the ability to return fire quickly and
accurately. This greatly increases the all-weather flexibility of modern artillery.
46
EXERCISE 6 – 1:
Answer the following questions.
1. How would you define the term “field
artillery”?
2. What categories do modern field guns fall
into?
3. What are the subcategories of field
artillery?
4. Can you name some types of tube artillery?
5. What are the three distinct parts of modern
field artillery?
6. What’s the role of the FO?
7. What does a FDC do?
EXERCISE 6 – 2:
Match the following words with their
meanings.
1) to tow
a) to be divided into
2) reverse
b) an effect or influence
3) to track
c) to occupy or take on,
as of a position or
posture
4) to distinguish d) to fix something firmly
in a particular place
5) self-propelled e) opposite to the usual
or former, esp. in
position or direction
6) to mount
f) to follow the
movements of
somebody/something,
especially by using
special electronic
equipment
7) to fall into
g) to separate and
classify; to be
an essential
characteristic of;
to characterize
8) projectile
h) moving by itself
9) impact
i) an object, such as
a bullet or a cannon
shell, that is fired
from a gun or other
weapon
10) to take up
j) to pull (esp. a vehicle)
along a rope or chain
EXERCISE 6 – 3:
Use the appropriate forms of the words
from the previous exercise to complete the
following sentences.
1. The topic __________ three sections.
2. He spotted a machine gun __________
on the jeep.
3. Employment of radars has had
a major __________ on the effectiveness
of artillery.
4. Heavy artillery that has to be __________
should be reduced.
5. The fire direction officer must
__________ the right position.
6. __________ is an object capable
of being propelled by a force normally
from a gun, and continuing in motion
by virtue of its kinetic energy.
7. Do you think that the __________
slope reduces the effectiveness
of the artillery?
8. Current howitzers are usually
__________.
9. Modern artillery radar systems are able to
__________ enemy artillery fire.
10. The explosions of the artillery became
one continuous roar, so it was nearly
impossible to __________ the sound of
single guns.
EXERCISE 6 – 4:
a) Give the opposites.
low-angle; direct; capable; accurate; short;
difficult; large-caliber
b) Turn these nouns into adjectives.
flexibility; danger; description; information;
nature
EXERCISE 6 – 5:
Translate the following sentences into
English.
1. Druhy děl se rozlišují podle konstrukce.
2. Polní dělostřelectvo můžeme rozdělit
na dělostřelectvo přímé palebné podpory a dělostřelectvo všeobecné palebné
podpory.
3. Rozlišujeme polní děla tažená
a samohybná.
4. Polní dělostřelectvo určené k přímé palebné podpoře má tři typické prvky, jsou to
předsunutý pozorovatel, středisko (místo)
koordinace palby a palebná jednotka.
5. Použití radaru zlepšuje schopnost opětovat
palbu rychle a přesně.
6. Mezi hlavňové dělostřelectvo patří např.
houfnice, kanon a kanonová houfnice.
7. Předsunutý pozorovatel komunikuje s prvky palebné podpory.
8. Pozice předsunutého pozorovatele může
být vzdálena od děl několik set metrů
až po vzdálenost maximálního dostřelu děl.
9. Předsunutý pozorovatel musí zaujmout
takové postavení, z něhož může pozorovat
nepřítele za použití například dalekohledu
a laserového dálkoměru.
Podle publikace „Základy anglické vojenské
terminologie do kapsy“ Mgr. Jany Stodolové
z Centra jazykové přípravy UO Brno
VOCABULARY 6
arc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .oblouk
arc of fire . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .palebný sektor
ballistic trajectory . . . . . . . . . . . . . . . . .balistická dráha
binoculars . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .dalekohled
cannon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .dělo, kanon
counter-battery fire . . . . . . . . . . . . . . . .protibaterijní palba
coupled (to) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .zapojený (k)
danger close . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .nebezpečná vzdálenost; nebezpečná blízkost
to distinguish . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .odlišit, rozlišit, rozpoznat
field artillery . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .polní dělostřelectvo
fire direction center (FDC) . . . . . . . . . .středisko řízení palby; střelecká ústředna
fire direction officer. . . . . . . . . . . . . . . .střelecký důstojník
fire mission . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .palebný úkol
fire support center (FSC) . . . . . . . . . . .středisko (místo) koordinace palby
fire support element (FSE) . . . . . . . . . .prvek palebné podpory
firing data . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .prvky střelby
flat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .plochý
forward observer (FO) . . . . . . . . . . . . .předsunutý pozorovatel
high-angle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .vrchní skupina úhlů
high-angle fire . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .palba vrchní skupinou úhlů
howitzer. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .houfnice
impact . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .vliv, působení
large caliber . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .velká ráže, velký kalibr
laser range finder . . . . . . . . . . . . . . . . . .laserový dálkoměr
low-angle. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .malý úhel; spodní skupina úhlů
low-angle fire . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .palba spodní skupinou úhlů
to mass . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .hromadit
mortar . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .minomet
mount . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .lafeta, podstavec zbraně
to mount . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .lafetovat, připevnit, namontovat, upevnit
mounted on a carriage . . . . . . . . . . . . . .připevněný k lafetě
prime mover . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .tahač
projectile . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .střela
reverse . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .zpětný, obrácený
reverse slope . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .odvrácený svah
roar . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .hřmot, rachot
self-propelled . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .samohybný
shell . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .dělostřelecký granát
skirmish . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .střetnutí malých jednotek, srážka, bitka
skirmisher . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .voják v rojnici
skirmish line . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .rojnice
to spot . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .pozorovat; rozeznat; přesně zaměřit; zjistit přesně polohu;
řídit a opravovat střelbu; přesně ostřelovat
take up a position . . . . . . . . . . . . . . . . .zaujmout postavení
towed . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .tažený
towed artillery . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .tažené dělostřelectvo
to track . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .sledovat, navádět, vyhledávat
tracks . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .pásy
tube artillery . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .hlavňové dělostřelectvo
Answer key
EXERCISE 6 – 1:
1. “Field artillery” is a general term covering several
varieties of large-caliber weapons.
2. Modern field guns fall into 2 categories: towed and
self-propelled.
3. The subcategories include: infantry support guns
(cannon), howitzers, cannon howitzers, mortars.
4. Individual answers.
5. The three distinct parts are the forward observer
(FO), fire support center (FSC), and fire unit.
6. – 8. Individual answers.
9. It is the warning that friendly trops are within 600 meters
of the target, requiring extra precizion from the guns.
EXERCISE 6 – 2:
1) j 2) e 3) f 4) g 5) h 6) d 7) a 8) i 9) b 10) c
EXERCISE 6 – 3:
1. falls into
6. projectile
2. mounted
7. reverse
3. impact
8. self-propelled
4. towed
9. track
5. take up
10. distinguish
EXERCISE 6 – 4:
a) high-angle, indirect, incapable, inaccurate, long, easy,
small-caliber
b) lexible, dangerous, descriptive, informative, natural
EXERCISE 6 – 5:
1. The types of guns are distinguished
by the design.
2. Field artillery can be divided into direct-fire
upport field artillery and general-fire support
field artillery.
3. We can distinguish towed field guns
and self-propelled field guns.
4. Direct-fire support field artillery has three
distinct features; these are the forward
observer, fire support center, and fire unit.
5. The use of radar improves the ability
to return fire quickly and accurately.
6. For example howitzer, cannon, and cannon
howitzer rank among tube artillery.
7. The forward observer communicates with
the fire support element.
8. The distance of the forward observer’s position
from the guns can vary from a few hundred meters
up to the maximum guns’ range of fire.
9. The forward observer must take up such
a position where he can observe the enemy using,
for example, binoculars and laser
range finders.
Areport 1/2009
8. What do you know about artillery
radars?
9. Can you explain what the expression
“danger close” means?
TEXT 6
47
A SPOJ
Volná místa
Areport 1/2009
„ Ředitel ASC DUKLA, Praha 6, Pod
Juliskou 1, nabízí volná místa
pro VZP
z zástupce ředitele ASC DUKLA – ředitel
odboru zdravotnického zabezpečení – SH 72
(pplk., možné mjr.), KvPř VŠ (MUDr. – praktický lékař pro dospělé, vítaná 2. atestace
ortoped, fyzioterapeut), BP „D“, případně splnění podmínek pro získání, KvPo 6 (kurz pro
vyšší důst.), AJ 2222 dle normy STANAG
6001 (je možné doplnit), PT podle atestace
pro o. z.
z zástupce ředitele odboru zdravotnického
zabezpečení – vedoucí oddělení KvPř VŠ
(MUDr. – praktický lékař pro dospělé, vítaná
2. atestace ortoped, fyzioterapeut), BP „D“,
případně splnění podmínek pro získání, PT
podle atestace
z lékař odboru zdravotnického zabezpečení
KvPř VŠ (MUDr. – praktický lékař
pro dospělé, vítaná 2. atestace ortoped,
fyzioterapeut), PT podle atestace
Bližší informace: Květoslava Gurecká,
alc. 203 877
„ Vojenská střední škola a Vyšší odborná
škola Ministerstva obrany v Moravské
Třebové nabízí volné systemizované místo:
z zástupce náčelníka oddělení-vedoucí starší
důstojník oddělení logistického zabezpečení.
Požadavky: PH 64, STANAG 1111, BP „D“,
VŠ vzdělání Bc., PT 11.
Bližší informace: alc. 274 219 nebo 274 254
„ Velitel VÚ 3133 Opava nabízí volné
systemizované místo pro vojáka z povolání:
Pro sbor nižších důstojníků:
z velitel pracoviště elektrického pz – SH 62,
ČVO 65 (672), KvPř/KvPo 12/05, PT 09,
BP „T“, Stanag AJ 2211
z velitel čety rušení – SH 62, ČVO 65
(672), KvPř/KvPo 12/05, PT 09, BP „T“,
Stanag AJ 2211
Termín služebního zařazení: ihned. Bližší
informace podá N PersSk, alc. 481 610, nebo
velitel VÚ pplk. I. Náhlik, 481 600
„ Náčelník odboru logistiky letectva Správy
majetkových uskupení u VZ 3818 Stará
Boleslav nabízí volné systemizované místo pro
vojáka z povolání na pozici:
z vedoucí starší důstojník-specialista, ČVO 27
(430), PT 12.
Požadavky: ČVO 430, SH 71, BP „T“, AJ 2211
(nebo předpoklady pro jeho získání), průkaz
pozemního leteckého personálu.
48
Jak zasílat příspěvky do A reportu?
Lze tak činit následujícími způsoby:
„ e-mailem: [email protected]
„ poštou na adresu: Redakce A report,
Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6
„ faxem na číslo: 973 215 933
„ prostřednictvím intranetové sítě AČR
(všichni pracovníci redakce mají svoji
intranetovou adresu).
Nejvhodnější je texty zasílat v elektronické
podobě jako dokument v textovém editoru
Word bez jakýchkoli grafických úprav (pouze
holý text). K e-mailu, kde kromě jména
uvádějte i své telefonické spojení, článek
připojte vždy jako přílohu.
Fotografie zasílejte také elektronickou poštou
ve větším rozlišení (o velikosti cca 500 kB
až 1 MB) jako samostatné přílohy. Snímky
nevkládejte do wordového dokumentu!!!
Fotografie lze do redakce dodat i v klasické
Strukturovaný životopis zašlete
na fax 973 230 620. Kontaktní osoba:
plk. Ing. Karel Filip, alc. 230 602
„ Velitel VÚ 3255 Praha nabízí volná
systemizovaná místa pro VZP:
z systémový inženýr – požadavky: hodnost
npor., vzděl. VŠ, důstoj. kurz, ČVO 42,
BP „T“, PT 11, místo výkonu služby – Žatec
(28/5)
z náčelník oddělení transport. systémů –
požadavky: hodnost mjr., vzděl. VŠ, kurz
VD, ČVO 42, Stanag 1,1,1,1, BP „T“, PT 12,
místo výkonu služby – Dolní Slivno (28/19)
z starší technik – požadavky: hodnost prap.,
vzděl. ÚSO, prap. kurz, ČVO 42, BP „T“,
PT 9, místo výkonu služby – Dolní Slivno
(29/5)
z inženýr – požadavky: hodnost por., vzděl. VŠ
(Bc.), důstoj. kurz, ČVO 41, BP „D“, PT 12,
místo výkonu služby – Stará Boleslav (31/14)
z systémový inženýr. Požadavky: hodnost
npor., vzděl. VŠ , důstoj. kurz, ČVO 41,
Stanag 1,1,1,1, BP „D“, PT 11, místo výkonu
služby – Stará Boleslav (32/1)
z systémový inženýr – požadavky: hodnost
npor., vzděl. VŠ, důstoj. kurz, ČVO 41,
Stanag 1,1,1,1, BP „T“, PT 12 (32/18)
z starší specialista – požadavky: hodnost
prap., vzděl. ÚSO, prap. kurz, ČVO 41,
Stanag 1,1,1,1, BP „T“, PT 9 (33/5)
z systémový inženýr – Požadavky: hodnost
npor., vzděl. VŠ, důstoj. kurz, ČVO 41,
Stanag 1,1,1,1, BP „D“, PT 12 (33/14)
z náčelník uzlu KIS Praha – požadavky:
hodnost mjr., vzděl. VŠ, kurz VD,
ČVO 40, Stanag 1,1,1,1, BP „T“,
PT 12 (37/12)
z starší technik – požadavky: hodnost prap.,
vzděl. ÚSO, prap. kurz, ČVO 42, BP „D“,
PT 9, místo výkonu služby – Stará Boleslav
(40/16)
z náčelník uzlu KIS Čáslav – požadavky:
hodnost kpt., vzděl. VŠ, důstoj. kurz,
ČVO 40, Stanag 1,1,1,1, BP „T“, PT 11,
místo výkonu služby Čáslav (42/16)
z starší technik – požadavky: hodnost prap.,
vzděl. ÚSO, prap. kurz, ČVO 42, BP „T“,
PT 9, místo výkonu služby – Čáslav (43/1)
„ Velitel VÚ 3255 Praha nabízí volná
systemizovaná místa pro o. z.:
z technický pracovník – požadavky: vzděl.
ÚSO, BP „T“, PT 9 (37/18)
Kontakt: pplk. Ing. Ivan Doležal, alc. 213 505,
mob. 724 283 471
podobě na lesklém papíře o rozměrech
minimálně 13 × 9 cm. Nevyžádané snímky
redakce nevrací.
O zaslání příspěvku je vhodné se nejdříve
telefonicky nebo osobně dohodnout
se šéfredaktorem či některým z redaktorů (viz
spojení uvedené v tiráži).
Příspěvky spolupracovníků redakce, které
byly v A reportu otištěny, jsou honorované
takto:
– 1 normostrana textu (cca 2000 znaků včetně
mezer): 150 až 250 Kč
– 1 fotografie: 100 až 150 Kč.
Pokud má být honorář vyplacen, musí
redakce obdržet o autorovi textu i autorovi
snímků následující údaje:
– jméno a příjmení
Různé
„ Hledám uplatnění v Praze a nejbližším okolí.
37letý řidič bez maturity s oprávněním skupiny
A, B, C, D, E, T a se strojnickým oprávněním
na vozy PHM, elektrocentrály, instruktor
voj. plavání a zákl. obsluha PC. Praxi mám
též jako pracovník štábu na plánovací skupině
operačního oddělení.
Kontakt: 728 310 182
„ Hledám za sebe náhradu k VÚ 6165 Lipník
nad Bečvou na funkci řidič-spojař, sk. „C“.
Kontakt: 776 200 554
„ Prodám novou RV.2007 neprůstřelnou
vestu AČR těžký typ značky Petris včetně dvou
keramických balistických panelů v odolnosti 4
(zadrží střelu 7.62 × 54R),cena: 7500 Kč.
Tel.: 773 079 783
„ 35/SŠ hledá uplatnění v resortu MO, nejlépe
ve Středočeském kraji.
Nabízím:
z vyhláška 50/1978 Sb., § 6
z řidičský průkaz kategorie A, B, C, E, T
z oprávnění k řízení VZV
z oprávnění na práci s motorovou pilou
a křovinořezem
z zbrojní průkaz pro skupiny D, E
z PC Word, Excel (uživatelská úroveň)
z průkaz strojníka elektrocentrály
Kontakt: [email protected],
tel.: 737 923 498
„ Prodám DB 2 + 1 ve Vyškově, sídliště
Osvobození. Dům po částečné rekonstrukci –
zateplení, nové balkony, plast. okna.
Možnost prodeje i s nábytkem a zařízením.
Cena dohodou. Kontakt: [email protected]
„ Hedám za sebe náhradu k VÚ 2395
Pardubice na funkci starší řidič, VŘP skupiny
„C“. Tel.: 724 954 009
„ Prodám tlumok střední pro průzkumníky –
objem 60 litrů (nový). Cena 4500 Kč.
Tel.: 721 566 285
„ Prodám tlumok malý pro průzkumníky –
objem 20 až 30 litrů (nový, nevyužitý).
Cena 1100 Kč. Tel.: 721 566 285
„ Prodám nový spací pytel vz. 95 – cena
1600 Kč. Pytel spací letní a zimní pro
průzkumníky – cena dohodou.
Tel.: 721 566 285
„ Prodám tlumok velký pro průzkumníky –
objem 70 až 120 litrů (nový). Cena 5500 Kč.
Tel.: 721 566 285
„ Hledám za sebe náhradu k VÚ 5008
Klatovy na funkci řidič-mechanik.
Tel.: 774 635 955
– rodné číslo
– údaj, zde jde o vojáka z povolání,
občanského zaměstnance, případně osobu
mimo resort obrany
– adresu bydliště
– číslo a místo VÚ nebo VZ, kde dotyčný
slouží
– u VZP a o. z. číslo RFO, který je služebně
vyplácí
– název banky a číslo účtu, na který má být
honorář poslán
– kopii průkazního lístku k tomuto účtu
(možno zaslat na výše uvedené faxové číslo).
Vzhledem k tomu, že není v silách redakce
tato data zpětně zjišťovat, zasílejte je současně
s článkem. Pokud tyto údaje nejsou k dispozici,
nemůže redakce honorář cestou příslušného
regionálního finančního úřadu odeslat.