Byzantské pojímání církevního prvenství a jednoty, s dodatkem O

Byzantské pojímání církevního prvenství a jednoty, s dodatkem O

Grivec, Franc
Byzantské pojímání církevního
prvenství a jednoty
m
320
OPERUM ACADEMIAE VELEHRADENSIS
TOMUS
(&>=
X.
—
Byzantské pojímání
církevního prvenství a jednoty
dodatkem
s
O
pravovrností
:
sv. Cyrila
a Metoda.
Doctrina Byzantina de primátu
et unitate ecclesiae
cum supplemento:
De
orthodoxia
Cyrilli
ss.
et
Methodii.
Napsal
Dii
universitní
FR.
profesor
GRIVEC,
v
Lublani
(Jugoslávie).
Peložil
MARTIN CHUDOBA.
OPERUM ACADEMIAE VELEHRADENSIS
TOMUS
X.
Byzantské pojímání
církevního prvenství a jednoty
dodatkem:
s
O
pravovrnosti
sv. Cyrila
a Metoda.
Doctrina Byzantina de primátu
et unitate ecciesiae
cum supplemento:
De
orthodoxia
Cyrilli
ss.
et
Methodii.
Napsal
D^
universitní
FR.
profesor
GRIVEC,
v
Lublani
(Jugoslávie^.
Peložil
MARTIN CHUDOBA
Kromíž
Nákladem Akademie Velehradské.
—
1922.
Tiskem Spoleenské knihtiskárny v Kromíži.
IX
^9
1/1
SEP
^
1
Olomucii,
die
mp
ii.
3 1968
r
i
Martii
m
atur
1922.
Vicarius generalis:
Dr. Leopoldus
Prean,
Josephus Vyvleka,
Director Cancer.ariae.
PEDMLUVA.
(PROOEMIUM.)
V
knize
PRAVOSLAVÍ (Lubla
1918; 2. vydáni Kro-
miž
1921) pojednal jsem už ásten o duchu pravoslaví,
který se mimo jiné jeví ve zvláštním pojímání církevní jednoty
a prvenství. Pi bádání o bohoslovném nazírání sv- Cyrila
a Metoda (Bogoslovni Vstník, Lubla 1921, str. 1-43) našel
jsem sledy zvláštního byzantského nazírání na církevní ústavu
a vyjadovaní o w, rozdílného od nazíráni východního mnišstva
Zvláštní východní mentalita, která se jeví v pojímání ústavy
církevní, zdála se mi tak zajímavou, že jsem v bjdání pokraoval a je doploval. Tak povstala pítomná kniha. Jádro
tvoi i. {Úvod) a //. (Byzantské pojímání církevního prvenství),
pojednání. Pojednání IV. (De nnitate) a V. (De apíte ecclesiae)
objasuje rozvoj byzantského pojímání v novjším východním,
bohosloví.
jasuje
V
pojednáni
III.
(Apostolik)
logií sv Cyrila a
Metoda. Všechna pojednáni tvoí jeden
První ti pojednání jsou
širším
a IV. (Scholio) ob-
se protiva mezi mentalitou byzantskou a mezi termino-
kruhm.
Jelikož se
i
celek.
eská, aby byla pístupná
neslovanští
uenci velmi zajímají
o také rozpravy, shrnul jsem pi každém pojednání dležitjší
myšlenky jazykem latinským. Rozpravy IV.- VI. napsal jsem
celé jazykem latinským, jelikož pojednávají o specíelnjších
otázkách a jejich obsahunelze podati v kratším sou hrnu (resumé).
Kniha je psána pro katolíky, aby jim objasnila, jak se
pojímání církve a jejího prvenství rozvíjelo odcizování mezi
Východem a Západem, jak to možno, že nastala taková
hluboká propast a jak se mnozí vící východní církve bez
v
znané viny
vlastní (bona fidc) odcizovali Západu Pravoslavní
brati, jimžto by
kniha pišla do rukou, buiež ujištni, že
kniha nemá úelu polemického, nýbrž chce toliko katolíkm
a tím zmírniti nedorozumní
mezi východním a západním bohoslovím. Psána jest v duchu
objasniti pojímání byzantské
smílivosti.
1*
De
ritus
propria Graecorum
doctrina circa processionem Spi-
iam tractabant. Opus praesens
sancti multi theoíogi
propriam
Byzaníinorurn
cogitandi
(mentalité)
loquendique
(terminologia)rationemde unitate primatuque ecclesiae
Tractatus
I.
et
II.
de explicatione doctrinae Byzantinae
logia orientali agunt; tractatus III. et
et
V.
doctrinae
monastica,
Byzantinae
ss.
illustrat.
fundanienta operi ponunt. Tractatus IV.
a
in recentiore theoVI.
discrepantiam
doctrina pura orientali
(doctrina
Cyrilli et Metliodii) illustrant.
Tractatus I —III. sripsi lingua Slovenica, summariis lingua
Latina praemissis; tractatus
cum quaestiones graves
IV— VI.
sripsi
tanta brevitate
ore compendio comprehendi vix possint.
operis
ediiio
in
lingua Latina,
tractentur, ut brevi-
Duplex simul
liuius
lucem prodiit: Slovenico-latina (cura
Bogoslovna Akademija, Ljubljana, Jugoslavia)
Bohemico-latina (cura Academiae Velehradensis).
societatis
et
Quaestiones hisce affines
in
periodico
Bogoslovni Vestnik
(Ljubljana, Jugoslavia) persequar.
Editioni Bohemico-latinae supplementi instar addita est
De orthodoxia
Methodii (e Bogoslovni Vestnik 1921, pg. 1—43), additis multis emendadissertatio
ss.
Cyrilli et
iionibus.
F.
GRIVEC.
Literatura.
A
(
A
a
t
c a
d
e ni
i
V
a c
<
•
1
c h
r
d
a
e n s
Praga
s.
i
1
91
1
—
(AAV.)
191 9.
Arta Conveníus Velehrad ensis
1907,
1909.
191
i.
Praga 1908— 19 12. (ACV.)
E. A k v
o n o v, C e r k o v'. Petrograd
894 (I).
E. A k v
o n o v, Novozavetnoe uenie o cerkvi.- Petrograd 1904 (II;.
Balkán. Zagreb 1896-1901.
i
1
1
1
i
Baíiffol, La paix Constantinienne
F.
Paris
1
91
Bljaev, O
A.
Bessarione,
Róma
et
catholicisme.-
le
4.
soedinenii
Publicazione
189Ó
Posad 1897.
cerkvej. Sergiev
periodica
studi
di
orientali.
— 192c.
Bol Oto v, Lekcii po istorii drevnej cerkvi. ill. Posmertnoe izdanie (A. Brilliantov). Petrograd 1913.
V.
Bréhier, Leschisme
L.
oriental
Denzinger-Bannwart,
Friburgi Br.
du XT
si6cle. Paris
Eiichiridion
1899.
symbolorum.'-
191 3.
o n n a i r e de Theologie C a t h o 1 q u e. Paris
1899
1920.
f t i o n n a i r e A p o 1 o g é i c] u e d e 1 a F o i C a t h oq u e.^ Paris 1909 1920.
e. D o r s c h,
Institutiones theologiae fundamentalis. II.
I)
i
c
t
i
i
—
D
i
i
1
.\
—
i
De
K
(
I.
ho
ecclesia
Oeniponte
Christi.
Orient,
s
191
4.
Constantinople-Paris
Epifanovi.
Polemicko bogoslovljc
Proti. Beograd
1908.
Kilaret,
archiep.
Cernigovskij.
skoe bogoslovie' 2
iFilaret, metrop.
t.
1898
— 1921.
Preveo P.
Pravoslavnoe
S.
dogmatie-
Petrograd 1883.
Moskovskij),
Prostrannyj
hristijanskij
katihizis pravoslavnyja katholieskija \()stonyja cerkvi.
Nova
F.
editio.
Moskva
F.
Grivec,
hemica)
1904.
Istorija
russkoj
cerk\i.'
I.
t.
i.
pars.
1900.
Pravoslavje.
Kromíž
Zagreb 191
R.
Moskva
Golubinskij.
1.
Ljubljana
1918:
li.
editio
(bo-
Istono crkveno pitanje.
(Východní otázka církevní. Praha 1910.)
Istorija hrišanske (pravoslavné) crkve.
M. Gruji,
Beograd 1920.
1921.
-
M.
Herbigny,
Theologica de ecclesia
Paris
tione ecclesiae.
í\.
J.
Hefele,
J,
t
r,
institu-
1920.
Conciliengeschichte. Freiburg
Hergenró he
De
I.
Photius.
í
—
i.
B. 1855
ss.
Regensburg 1867
111.
—
1869.
.\.
Homjakov,
S.
skva
V.
Ja
g
i
,
Entstehungsgeschichte
Sprache." Berlin
E. ].
Polnoe sobranie soinenij.
K m ni e
1,
i
Jena
A. A.
Petrograd
Monumenta
2
t.
O
glavenstv papy.- (Rázpapistov v uenii o cerkvi, t. lil),
i
1903.
(professor),
razdélenija
Istorija
cerkvej.
—
ed.)
i.
Maassen,
W.
1901.
Primát des Bischofs von Roin und die alten
Patriarchalkirchen.
Makarij
N.
fidei ecclesiae orientalis.
(proloiereusj,
Lebed v
Múnster
I'.
kirchenslavischen
Moskva 1900.
Duhovenstvo drcvnej vselenskoj cerkvi. Moskva 1905.
Lúbeck, Rcichseinteilung und kirchliche Hierarchie
des Orients bis zum Ausgange des 4. Jahrhunderts.
(II.
K.
der
1913.
nosti pravoslavnyh
P.
Mo-
1850.
Lebed v
:\.
11.*
1 900.
Bonn
1853.
(Bulgakov; metrop. Mosk.), Pravoslavno-dogma-
tieskoe bogoslovie.'^ 2 t. Petrograd 1895.
Pravoslavnoe dogmatieskoe bogosloj,
Malino vsk
vie.
III.
i
Sergiev Posad
1909.
Aíansi, Sacrorum conciliorum nova et amplissima colle'^tio. Nova editio (Martin et Petit). Paris 1901
191 4.
Marin, Le moines de Constantinople (330-898). Ppj
—
i.
1897.
J.
Markovi,
Slaveni
i
pape. 2
Papino poglavarstvo. Zagreb
Patrologia Graeca (PG)
Migne,
Mi las,
t.
Zagreb 1903-1904.
1883.
— Patrologia
Latina (PL).
s tuma
Pravoslavno
enjima. 2 t. Novi Sad 1895—1896.
crkveno pravo.2 Mostar 1902.
N. Nil les. Kalendárium manuále utriusque ecclesiae, orientalis et occidentalis.- 2 t. Oeniponte 1896
1897.
N.
Pravila
(canones)
pravoslavné crkve
—
—
J.
6
Ottiger, Theologia fundamentalis.
II.
Friburgi Br. 1911,
A.
Palmieri, Theologia dogmatica orthodoxa
P.
J.
rentiae
191
Par go
1
L' Église
re,
i
2
Flo
t.
— 1913-
Byzantine
(527—847).
Paris
1905.
F.
Pastrnek, Djiny
A.
Fav1o
zán'
slovanských apoštol. Praha 1902.
Pervonaalnyj slavjanorusskij nomokanon. Ká-
v,
1869.
staja o preimuše-
Pavlov, Anonimnaja greeskaja
A.
stvah Konstantinopoljskago patriaršago prestola idrevne-
perevod eja
slavjanskij
dvumja vážnými dopolneni-
s
—
jami (V^izantinskij Vremennik 1897, pg. 143
159).
l^opovi (Popovici)-Stojkov, Opca crkvena isto2
rija.
E.
t.
Rádi c,
evo
Sremski Karlo vci 191 2.
Naalo pravoslavnog crkvenog jedinstva. Pan-
T900.
D e R e g n o n,
r h.
Sainte Trinité.
F.
1
ve
la
Théories greques. Paris 1898.
1,
1904, pg.
i 1 j
série.
Das Papsttum und Byzanz (KirchengeschichtAbhandlungen. Hrsg. v. -M. Sdralek. II. Breslau
Seppe
liche
S
Études de theologie positive sur
III.
s
e
t
— 105).
I
r
<
Opyt pravoslavnago
episkopj,
dogmatie-
—
skago bogoslovija.^ 5 t. Kiev 1892 1897.
1910.
S 1 a v o r u m 1 i 1 1 e r a e t h e o 1 o g c a c. Praga 1905
(SborA. J. S o b o 1 e v s k j, Nomokanon Joanna Sholastica
ník otdlenija russkago jazyka i slov. Imp. Akademii.
—
i
i
t.
88.
Petrograd 1910. No.
Sol
o
V. S.
— 1907.
Straub, De
A.
Suško
cerkvi.
Sv
1 1
izloženii.
cerkov'.
sad
pg.
140
ecclesia
Christi.
2
t.
vol.
— 153).
Petrograd 1901
Oeniponte 191 2.
Protiv Ižeuenija o vselenskom glavenstv rim-
v.
skoj
P. J.
3,
vjev, Sobranie soinenij. 9
o
v,
P,
K
Petrograd 1890.
Hristianskoe
II-.
vrouenie
Kiev 1910
voprosii
v apologetieskom
— 1912. — Gd
o soedinenii cerkvej.
vselenskaja
Sergiev Po-
1905.
Vladimír
Troickij, Oerki
iz
istorii
dog-mata o cerkvi.
Serg. Posad 191 2.
r h.
J.
Uspensk
grad
1
91 4.
i
j,
Istoríja Vizantínskoj imperií.
I.
Petro-
Voelli
ris
et
justeUi,
Biblioteca
Cerkoviioe
prcdanic
slovskaja literatura. Freiburg
C.
\V
canonici.
t.
II.
Vor ono v,
i 1 1,
Acta
Graecae
et
Kiril
i
i.
J5r.
i
russkaja
bogo-
1898.
Methodij. Kiev 1877.
quac de controversiis ecclesiae
Latinae saec. XI. composita extant. Lipsiac
et
scripta,
1861.
G.
Pa
1661.
íVolkon ska ja),
A. D.
iuris
Wilmers, De
C:hristi
ecclesia.
Ralisbonae
1897.
I.
úvod.
Introductio.
Summarium.
Delpuch,
P.
(mentalit)
ratione
non tam doctrina quam
orientales
Christiani
I.
tandi
primi
a
rectoris
catholicis
differunt
Pontificii
Instituti
Status rerum, conditiones temporis et loci
2.
bent
partes
cogitandi
in
ratione
íormanda.
Orientalis).
magnas haIta
tempore
schismatis occidentalis errores Gallicani exorti šunt.
ecclesiae in occidente firmiter stabat,
oriente econtra
In
4.
dum
cogi-
(sententia
3.
Petra
volveretur orbis.
conditiones ecclesiae (Alexandrinae,
Antiochenae, Cpolitanae)
dum
mutabantur,
res publica Byzantina, traditiones imperii
firmiter staret
Romani
traditio-
nibus nationis Graecae connectens. Cpoli exorta est opinio,
principátm saecularem
rationem esse
primatus ecclesia-
Sicut propria est Graeca cogitandi
stici.
ratio
(mentalité)
de processíone Spiritus sancti, ita propria est Byzantina
cogitandi ratio de unitate et primátu ecclesiae, discrepans
a cogitandi ratione monachorum Graecorum usque ad fi-
nem
saec. IX.
(e.
g.
ss.
Cyrilli
et
Methodii).
*
1.
eí
Lidé se mezi sebou dorozumívají
(jazykem), kte-
rou vyjadují svc pojmy a myšlenky. Když dve strany roz-
umjí každá pouze svému
jazyku,
Ale vzájemná neznalost jazyka
nemohou
mže
se
se dorozumti.
peklenouti uením
eem
a pomocí tlumoník. Mnohem tžší je domluva,
píina nedorozumní v rzném pojímání, myšlení,
v mentalit. V rozkolu mezi ímem a Caihradem psobila
mimo rozdíly jazykové^) podstatn také rznost v mentase
je-li
rozdíl v pojímání
lit,
vážných otázek dogmatických a
cír-
kevnprávních.
Po rozkolu se rozdíl mezi východní a západní povahou,
mezi východním a západním duchem^), mezi východní a
1)
otázka
2)
I
1
5
Duchesne
183
— 186.
Seppelt
16.
s.
-
Východní
c.
S.
Pravoslaví 38
— 20.
— 42. Regnon
I
127;
III 131;
Urban
v
AC\'
Q
západní mentalitou
a prohloubil. P. Delpuch, první
ustálil
editel Východního ústavu v
„C
que
est
éloignés
ím,
píše:
Orientaux orthodoxes sont éncore plus
les
de TÉglise romaine qu'ils n'en
mentalit est bien plus
intellectuelement
sont doctrinalement
séparés: leur
différente de celle des catholiques latins que leurs croyances. Plus
uns
encore que
les conflits
idées,
y a, entre les
il
incompréhensions réciproque
et les autres,
La
.
.
.
scho-
lastique a manifestement fourni au dogme, au sein de
une précision et
une clarté
r Église latin, une langue
incomparables. Cette langue n' est jamais devenuc celle de
r Orient;
meme quand
que nous, V Orient
de
la
un premiér point de vuc. II y en a
Privée du controle, mais aussi du soutien de
nótre,
autres.
r autorit
C
formule les memes croyances
en ce sens, une langue différente
il
parle,
est
supreme,
la
pensée de
Orient
1'
pas
a
n'
me
dont dix sicle ont enrichi
droit ecclésiastique
est
reste
la
pensée occidentale;
le
imprécis et hésitant; les mé-
thodes pastorales assez inorganiques
me
osé
du dog-
progresser: elle n' a pas connu le développement
.
E
.
ascétisme,
me-
immobilité."^)
2.
Postavení,
v
nmž
se
lovk
prostedí, ve
nachází,
kterém žije, psobí velmi na pojímání, na zpsob myšlení
a tvoí zvláštní mentalitu. lovk jest k tomu naklonn,
že považuje
svj
stav za ideální a že všecko ostatní posu-
zuje ze svého stanoviska a své posice.
tlivci,
totéž platí o
Co
o jedno-
platí
národech,
spolenosti, o stavech,
stá-
tech. Faktické zaízení státu prohlašuje se za ideální a ne-
zmnitelné; skutené djinné formy považují se za zásadn
(absolutn) správné. Faktické snahy jedinc i spolenosti
vyhlašují
se
se
politické
státní
a
za absolutn
a sociální
správné,
teorie,
spoleenská forma
je
ideální,
které
naprosto
bém
3)
10
Tvoí
dobro všecko, co
Osnují
náhodná
že
že
nejlepší,
založena na právu pirozeném a božském.
fické teorie, že jest pravdivo a
svaté.
hlásají,
jest
se filoso-
je
v soudo-
kulturním stavu prospšno a vhodno (positivism, pragLes Nouvelles Religieuses. Paris
1919,
i.
avril,
pg.
195.
,
matism, biologism). Co
jest
za
píinou mimoádné
situace
náhodou potebno k uspoádání pomr, to se prohlašuje
za všeobecn a naprosto správné. I mužové rozumní, poctiví upadnou v bludné teorie, mnozí se jich drží bona
fiae jako drahocenných svatých poklad. Proto asto teba
revoluních boj, by se pemohly staré formy a teorie;
desítiletých, stoletých boj je teba, by se pemohly staro
bludy. Rozvoj a pokrok lidstva dokonává se po tžkých
krisích.
Také v katolické církvi ídí se prvek lidský podobnými
zákony djinného vývoje. Práv v boholidském organismu
církve jest asem tžko rozeznati prvky lidské a božské, nahodilé djinné formy a nezmnitelné božskyprávní instituce.
Z té píiny se nkdy idealisují a jaksi dogmatisují následky
nahodilých
pomr.
pomr
církve katolické
následkem mimoádných
nové teorie
snovaly
rozkolu
za doby západního
(1378— 1417)
snm
církevní
obo vrchní moci církevní. Navrhovalo se, by
Tak
se
novil a upevnil jednotu západní církve a zvolil papeže. Pro-
stedek
tento, který byl
ných, prohlašovali
i
pimeným
v
pomrech mimoád-
velmi ideální a rozumní mužové
(na
p. Gerson) za zásadní, pravidelný, ádný prostedek církevní
jednoty. Vyvinula se teorie o moci snmu nad papežem,
která se v
19.
rzných formách udržovala pímo
i
nepímo do
století.
Pomry
3.
západní byly do konce stedního
vku
píz-
kesanskou kulturu a jednotné teoloDdictví ímského císaství pejali na Zá-
nivý pro jednotnou
gické myšlení.
pad
mladí národové bez
tradic.
Církev
velikých
byla dlouho
kulturních
jedinou stálou
a
státních
kulturní
silou
na Západ. Skála sv. Petra byla nejen církevním, nýbrž
kulturním stediskem Západu; mimo to mla církev velký
i
Když
budovaly ustálené národní državy,
církev prokvasila už Západ jednotnou kesanskou kultu
rou. Scholastická teologie zbystila a prohloubila pojm}
vliv
politický.
se
urila terminologii a stvoila jednotnou soustavu bohoslo\
ného
nazírání.
Západ
ml
ve své mladosti
jednotné vedení. Proto herese
stedního
vku
tak píznivé
nemly
pdy
-
kesanské pevné
na Západu do konce
jako na
Východ.
//
jednota církevní
jako jednota náboženská, tak mla
oporu v západních pomrech, kim byl
i
organisace silnou
pevným stediskem Západu. ímská
štolskou
církví
církev byla jedinou a,po-
ím ml
západního kesanstva.
církevní
Východ. Žádná západní církev ne
prvenství na Západ
mohla zápasiti s církví ímskou. Rím byl s poátku jedinou
metropolí, pozdji pak jediným patriarchátem na Západ.
i
na Západ jevily první silnjší západní herese a
když se po rozvoji silných národních držav ukázaly první
rozkoly, byly už jednotné tradice západní církve mezi ná-
Když
se
rody upevnny.*)
4. Tak bylo na Západ.
sanské
jinaký.
Tam
Na Východ
byl stav církve
ke-
kesanství mezi starými kul
se šíilo
národy se slavnými tradicemi. Mimo tradice národní a kulturní žily dále na Východ ješt tradice ímského
císaství. Sím kesanských pravd nepadalo na tak novou,
turními
panenskou pdu jako na Západ. Kesanské tradice spojovaly se s východními národními i kulturními tradicemi. Východní hloubavost
sten
prohlubovala,
kesanských ápak rozleptávala kesanské
v prvních stoletích
již
ásten
pravdy. Povstávaly herese, které
mly
oporu ve východních
intelektuálných tradicích a v autonomistických snahách ná-
xodv.
Východní církev uznávala církevní prvenství íma. Ale
Rím byl vzdálen; církevní stedisko bylo na nesympatickém
.barbarském" Západ. Východ byl hrd na své apoštolské
tradice a na slávu prvých kesanských století. Z píiny
apoštolského pvodu a vzdálenosti od íma rozvíjely se
v rámci církve východní autonomní patriarcháty s velikou
autonomií ve stycích vzájemných i ve styku s ímem. Vý,
chodní církevní organisace nebyla ani tak jednotná a centralistická,
ani
Východní
V
tak ustálená jako západní.
církevní
organisace
se
vyvíjela
a
mnila.
prvých stoletích utvrdila se vážnost apoštolské alexan-
Jerusalem nemohl se po
vyvrácení vyšinouti k oné vážnosti, jak ji ml v dobách
drinské
*)
a
antiochenské církve.
Pouze africká církev
Djinným vývojem podobá
chodním.
/2
má výjimené
se
v
stanovisko na Západ.'-.
mnohých píinách církvím
vý-
apoštolských.
ství,
Když Byzanc pevzala
tradice
ímského císa
stoupala též vážnost caihradské církve, tebas nebyla
apoštolskou. Východní církve alexandrinská, antiochenská,
jerusalemská i caihradská zápolily mezi sebou, stoupaly a
padaly. Za to
pevným bylo byzantské
císaství, které ve vzá-
jemných sporech východních biskup nabývalo stále vtšího vlivu na církev východní.
Rozumí se, že zvláštní východní pomry psobily na
náboženské smýšlení východních kesan. Tvoila se zvláštní
mentalita, která se jevila ve zvláštním pojímání sv. Trojice,
zvlášt v pojímání vycházení Ducha sv., rozdílném od pojímání západního. Zvláštní postavení církve východní bylo
píinou zvláštního pojímání vrchní moci církevní a církevní
jednoty.
O
zvláštní
Trojice,
východní mentalit,
mnoho
již
jež se jeví v
jednala katolická
vda
pojímání
bohoslovná.
s\-.
Mén
hovoilo o zvláštním východním pojímání církevní jednoty a primátu. Pojímání to vyvíjelo "se úinem nestálých
východní církve, zvlášt vlivem byzantských snah
se
pomr
po prvenství na Východ. Na Západ ustálená moc církevní
vykonávala rozhodný vliv na církevní organisaci a na po-
Na Východ však
ímské tradice, jež
jímání církevní ústavy.
pomry
a ustálené
v císaství byzantském,
a
ústavy
podporovaly
neustálené církevní
se
dále
udržovaly
zatemovaly jasné pojímání
vývoj
zvláštní
církevní
východní mentality
v otázkách církevnprávních.
Od 4. století poínaje vázala se kesanská církev na
Východ píliš na byzantskou državu a národnost. Postátnní (imperialisace) a znárodnní východní církve znárodnilo
a postátnilo takka
i
pojímání církevní ústavy. Z Cai-
hradu se šíilo mínní, že církevní primát má svj právní
podklad v prvenství politickém. Ve starých východních patriarchátech (Alexandria, Antiochia, Jerusalem) stehly se
ješt
vk;
dávné
v
tradice
tch
obecné
církve
prvních
kesanských
patriarchátech bylo stedisko kvetoucího vý-
chodního náboženského žití a myšlení. Po odpadu nestorián a monofysit východní patriarcháty oslábly; v pravovrné východní církvi zstali už jenom eci. Stedisko ná
boženského
žití
a myšlení peneslo se do patriarchátu cai-
hradského. Východní
církev
byla
znacionahsována a po
byzanštna. Rozvila se byzantská kultura a byzantské národní sebevdomí; byzantské pojímání církevní ústavy se
šíilo a
upevovalo.
V dob Fotiov
žily
v Caihradu
krom
byzantského
pojímání církve ješt dávné východní tradice universální
kesanské církve prvých vk. Tyto východní tradice stehli
a bránili zvlášt východní mniši, mezi nimi sv. Cyril a Me-
Slovan. Boj mnich proti úednímu pojímání
církve jest nejjasnji vyjáden ve staroslovnských schoiiích
(výkladech) o církevním prvenství. Po církevním rozkolu
tod, apoštolé
bylo národn-politické pojímání církevního prvenství prakticky uskuteováno. Následkem toho zavládlo úední byzantské pojímání církevní ústavy na celém
Východ
a vládne
ješt podnes ve východních církvích a ve východním bohosloví.
14
11.
Byzantské pojímání církevního
prvenství.
Doctrina Byzantina de primátu.
Summarium.
Status quaestionis.
chalia (etiam
Romana)
i.
Metropolitana
et
iura, historica evolutione orta, civili
imperii partitioni ex parte cohaerebant. Primatus
successorum
s.
patriar-
Romanus
temporum decursu
Peti, divinitus institutus,
accidentaliter evolvebatur. Graeci Byzantini,
primátm
„no-
haec mutabilia
vae Romae"
ecdesiasticae constitutionis elementa a divina primalus institutione parum distinguebant. 2. Doctrinae Byzantinae de
primátu: a) Civilis ratio primatus ecclesiae („nova Róma");
in ecclesia oriéntali appetendo,
b) pentarchia patriarcharum; c) primatus honoris; d) mystica
unicum ecclesiae capat).
Inde ab apostolis in ecclesia ratio
ecclesiae consideratio (Christus
Nova Róma.
a)
habebatur
civilis
Nicaenum
I.
3.
imperii partitionis
{[írf:p6nolt(;),
Concilium
ecclesiarum (Ro-
principalium apostolicarum
manae, Alexandrinae, Antiochenae) patriarchalia iura confirmavit. 4, Canon 6. Nicaenus primátm Romanm nec approbat nec negat, sed tacite supponit. Potestatem metropolitanam (patriarchalem) Romanám cum Alexandrina Antiochenaque comparando, hic canon Graecis fortasse ansam
ddit, ut
(cf.
primátm
canon
tur;
n.
none
28.
Romanm
Chalc.
historico esse iure opinaren-
canonem provocat
forsan ad hune
5. Canon 3. Cpolitanus (381) ambiguus. 6. CaChalcedonensi diserte exprimitur doctrina Byzan-
7.).
28.
primátm civili urbis principátu inniti. Maior pars
episcoporum Graecorum ambitioni episcopi Cpolitani non
resistebat. Leo M. canonem non approbavit. 7. Canon Chal-
tina,
cedonensis
cat,
primátm
Romanm
agnoscit, at sinistre expli-
quod acute iam Leo M. observavit.
bigue innuit
tantum.
Romanm primátm
Russicus historicus V.
canonem procreatum
V.
8.
Bo
Idem canon am-
primátm
esse
1
o
t
ov
honoris
dicit,
hune
esse a tecto et fere subdolo charactere
J5
nationis Graecae.
in
Postquani populi orientales, nestoria-
9.
monophysitismo seducti, ab ecclesia deecerunt,
ecclesia orientali natinalismus ac caesaropapismns prae-
nismo
et
valebat.
Canon Chalcedonensis Constantinopoli usu
Th. Uspcnskij fatctur, hune canonem
batus
est.
siam
orientalem
magnaque malá
nationalismo ac
excitasse.
10.
servituti
ipproeccle-
subegisse
civili
Titulo oxoufjisvtxos Traipiáp^nj?
ideae canonis Chalc. exprimuntur ac defectus
tituli
aposto-
hci obtegitur.
b)
divisa
rum
Pentarchia.
11.
Ecclesia in quinque patriarchatus
conc. Chalc),
(post
theoria pentarchiae
patriarcha-
in oriente invaluit. Sic ecclesiae unitas universalilasque
concipiebatur.
dorus Studita
Monachi
e.
a.)
(Maximus Confessor, Theo-
orientales
hac theoria ecclesiae
infallibilis univer-
salitatem contra haereticos Byzantinos praedicabant. Saec. IX.
iam vulgáta
est opinio,
Quae
institutos.
quinque patriarchatus divinitus esse
opinio in concilio Cpolitano
Photium) a muliis pronuntiabatur;
vicarii
a. 869 (contra
patriarcbarum sub-
scripserunt „definiens subscripsi", ceteri vero episcopi „shíjcipiens subscripsi". Patriarchae orientales hac theoria occi-
duam
gloriam servare studebant, Cpolitana vero ecclesia hac
opinione socios contra
quisivit.
Theoria
paulatim.
Romanm
Romanm
pentarchiae,
iurisdictionis
initio
primátm
primátm
Romae non
iurisdictionis et
ac-
adversa,
monarchicam
ecclesiae constitutionem foedere quinque patriarcharum ob-
scurabat, concilii potestatem supra
pronuntiabat.
—
Tempore
papám
ss, Cyrilli et
indirecte saltem
Methodii multi hanc
doctrinam profitebantur (Georgios Hamartolos, concilium
Cpolitanum a. 869, Anastasius Bibliothecariusj, attamen in
ss. C, M. nullum huius opinionis vestigium reperiSlavorum apostoli aliam propriam profitebantur doctrinam de ecclesiae universalis constitutione; theoria pentarchiae consilio ss. C. M. parum fabevat (cf. dissertationem
doctrina
tur,
„De orthodoxia
c)
ss.
primátm
episcopi
honoris
Cpolitani
principatus episcopi
nullis videbatur;
J6
Cyrilli
Methodii").
et
Primatus honoris.
in
12.
Patriarcha Alexandrinus.
tenebat;
oriente
appetebant.
Inde
eundem primátm
per analogiam
etiam
Romani primatus honoris tantum non-
quod canon
28. Chalc.
indirecte exprimit.
Theoria pentarchiae eidem notioni priniatus favebat; doctrina
de quinque sensibus corporis ecclesiae, Romanm episcopum
visui comparando, primátm directionis et honoris magis
quam
exprimit.
iurisdictionis
ente opinio
invaluit,
Ita
runt.
Romanos
pontifices
appetendo schisma
chserte fatetur,
oriente
Romano
tám marg.
restitisse;
14). 14.
ori-
iurisdictionis in oriente
Ubro „Duhovenstvo")
(in
pontifices
theologi orientales
primátm
nemine contradicente usque ad
cuisse. Post. saec. V.
tui
Lebed v
Romanos
in
honoris tantum
1848 et 1895 declarave-
a.
primátm
provocasse, plurimi
contendut. Professor
in
Romanm
patriarchae orientales
esse.
schisma
Post
13.
primátm
iurisdictionis
saec.
V.
exer-
episcopos Cpolitanos historico primainde schisma exortum esse (vide no-
Proto
i
e
r
e u s
L
e
bed
e v, ideas
Hom-
jakovi secutus, doet, in doctrina catholica dc primátu ordi-
nem canonico-historicum cum
primátm aequum poni cum
ordinc dogmatico confundi;
potestate
se nullam potestatem, sed
solum
mátm
honoris
Romano
patriarchis orientalibus (a.
pontifici
concedunt; multi
184S) dicunt,
Romanm
primátm honoris amisisse.
Mystica ecclesiae consideratio.
pri-
cum
pontifi-
post schisma
d)
orientales
stiani
et
inter pares signifi-
Theologi orientales hodie communiter historicum
care.
cem
primm
primátm
primátm per
ordinis,
itaque esse sacramentum. Filaret Mosc. dicic,
conditionibus
rei
13.
Chri-
publicae atque moribus
ingenio gentium ad mysíicam ecclesiae considerationem
inclinabant. Hierarchiae auctoritas in ccclesia orientali infirinior erat
quam
in occidentali; hierarchica ecclesiae consti-
tutio obscurabatur, moralis
monachorum
auctoritas invales-
cebat. í6. Doctrina pentarchiae patriarcharuni
cam
nimiam mysti-
ecclesiae considerationem fovebat, hierarchicam eccle-
siae constitutionem et
debat, caput
mysticam ecclesiae noíionem confun-
supremum
visibile fere excludebat.
Theologia
doet, Christum esse unicum ecclesiae
caput. Conclusio. 17. Saepe fit, ut Christiani imbuantur
oríeníalis
usu
et
recentior
opinionibus, doctrinae usuique christiano adversis;
ali-
quamdiu usus doctrinaeque contrariae simul vigent, paulatim
autem opiniones falsac altiores agunt radices atque doctrinam usumque Christianm suffodiunt. Similiter opiniones By2
77
zantinae de primátu ac de unitate ecclesiae, initio formas
cum
incertas induentes, pluribus saeculis simul
traditionibus
de primátu Romano vigebant; dccursu saeculorum vero sensim ac fere sine sensu traditiones de primátu obscurabant
atque obruebant. Saec. IX. XI. traditiones de primátu controversiis de processione Spiritus sancti a Photio eiusque
sectatoribus obtegebantur; hodie autem prlmatus Romanus
—
praecipua dissensionis causa habetur.
i8.
atque cssentialia parum distinguebant ab
Byzantini divina
historicis,
acc den-
ta'ibus humanisque. Historicam symboli formám immutabilem, primátm vero historicum mutabilemque declarabant.
Opiniones Byzantinae ex parte revixerunt
canorum, protestantium, modernistarum.
in doctrinis Galli-
Byzantské pojímání církevního primátu zamuje nezmnitelné božskyprávní základy církevní ústavy a zm1.
djinného
prvky
nitelné
církevnprávního
(kanonického)
vývoje.
V
ústav teba rozeznávati prvky
církevní
skyprávní,
církevnprávní (djinné).
2.
rozeznávati:
božskyprávní rámec,
i.
Božskyprávní rámec
voj.
moci biskupské (potestas
právní
Petra.
(potestas
V tom
mnilo,
pil
2.
dvojí:
i.
církevnprávní vý-
jednakost (rovnost)
knžské
moci
pod vedením nástupce sv.
ordinis) a relativní jednakost
iurisdictionis)
mnohonásobn
Djinným, církevnprávním vývojem
kolegiálný
bož-
ep.skopátu nutno
rámci se hierarchické zízení
vyvíjelo.
episkopát
jest
V
(sborový)
episkopátu
ustou-
monarchi-
nad obyejné biskupy
nad metropolity. Vývoj moci metropolitní
souvisí s politickým rozdlením.
Metropolitní a patriarchální moc nad biskupy nemá základu v naízeních Kristových nebo v právu božském. Nackému, pak
se metropolité vyšinuli
a patriarchové
tomu jest prvenství sv. Petra a jeho nástupc založeno na skále božskyprávního naízení Kristova. Ale mimo
proti
to
musíme pi prvenství Petrových nástupc piznati relapodízený církevnprávní vývoj, který se vlivem ne-
tivní,
jasného pojímání, oposiního ducha a autonomistických snah
astji zamoval s podstatným církevnprávním vývojem
moci metropolitní a patriarchální. ímské prvenství jevilo
18
se
mén
v prvých stoletích než pozdji, a ten relativní vý-
obdobný (analogický)
moci metropolitní.
voj není totožný, nýbrž toliko zdaleka
církevnprávnímu
rozvoji
Metropolitní zízení je ve spojení
ním. Není snad
ímské
politickým rozdle-
s
prvenství v zrovna
takovém spojení
íma?
Není pochyby, že prozetelnost
s politickou pedností
božská vedla sv. Petra, že bral ohled na tehdejší politické
rozdlení a že vybral politické stedisko za sídlo církevního
primátu. Jest však otázka: zda jest politická pednost íma
toliko píležitostí (occasio), nebo snad pravou píinou (causa)
pramenem církevního
a
Otázka stává se ješt více
prvenství?
spletitou, pomyslíme-li, že
ím-
ský biskup byl zárove metropolitou, pozdji pak patriarchou
Západu. Vývoj metropolitní a patriarchální moci ímského
jest nepochybn djinný, církevnprávní a podoben
biskupa
východních metropolí a patriarchát.
Byzantská teorie o církevním prvenství má tudíž s jedné
strany podklad v daleké analogii s vývojem metropolitního
a patriarchálního zízení, s jiné strany pak je ásten
správná, jelikož prvenství politické zavdalo skuten pívývoji
ležitost (occasio), že sv. Petr
vyšším vnuknutím vybral
ím
za církevní prestoi.
2.
Nyní,
kdy
máme
dosti jasných
rozprav o církevním zízení,
dat a teoretických
nemohou nás takové otázky
zmásti. Ale jinak jest u tch, kteí nemají tak jasných teorií
a kteí byli vychováni pod vlivem
V
prvém
tisíciletí
opané
prakse
i
nemli ješt jasných soustavných
teorie.
teorií
o církevní ústav. Církevní ústava je v evangeliích a ve
starší tradici toliko naznaena a úlomkovit, ne však ješt
soustavn vyjádena. Urována byla více prakticky nežli teoreticky. Proto bylo možno, že se zvlášt na Východ krom
mnohých praktických pochybení proti církevní ústav šíily i teoretické bludy a že se bona fide vyvíjely dokonce
teorie, které byly více nebo mén v odporu s božskyprávními zásadami církevní ústavy. Po rozkolu zavládly ony teorie
úpln
ve východním bohosloví.
Takové
teorie
jsou:
a)
teorie
o
politickém
podkladu
církevního prvenství
(Nový
ch,
(primatus honoris), d) mystické pojí-
2*
c)
prvenství
cti
í
m), b) pentarchie patriar-
19
maní církve
(Kristus je
výlunou hlavou
specificky byzantská
teorie je
východní. Druhá (b) teorie byla na
Prvá
církve).
a dosud ješt
Východ
bžná
la)
teorie
rozšíena
zvlá-
8. do 12. století; s poátku se spojila se správným
pojímáním církevního prvenství, ale ponenáhlu nabyla výslovn protiíniského charakteru; v novjším východním bohosloví zídka se uvádí. Teorie estného prvenství byla ped
rozkolem pronášena toliko nepímo; jasnji se vyvinula v novjším východním bohosloví. tvrté (d) teorie nepoužívalo
se ješt ve starším byzantském bohosloví jako dkazu proti
viditelnému primátu; ale novjší východní bohosloví ji vy-
št od
extremní
jádilo v
výluného
teorii
náelnictví
Kristova
v církvi.
Nový ím.
3.
apoštolov
Již
brali
ím-
ohled na politické rozdlení
Korintským a všem kesanm v provincii Achaji (2. Kor. i, i) a církevním obcím
v provincii Galacii (Gal. i, 2). Tenkráte se tedy rozdlení
církevní pizpsobilo politickému. Sv. evangelium šíilo se
z hlavních mst ímských provincií. Církevní obce hlavních
ského
mst
Sv. Pavel píše
císaství.^)
byly
vpravd mateemi
má
-zpóizolig
ostatní provincie; církevní
tedy hlubší smysl-) než politický. Nicejský
církevní (325) uznává a potvrzuje zízení metropolitní
5.
kánon); biskup hlavního
msta zem jmenuje
snm
Antiochenský provinciální
polita.
církevní
|xt^-
snm
(4.
a
se metror.
341
( ?)
ješt jasnji se vyslovuje (9. kánon), že biskup politické
metropole má míti církevní moc metropolitní (Mansi 2,
1312).
Na kalcedonském snmu
církevním (17. kánon) bylo
má rozdlení biskupství íditi dle rozdlení politického (Mansi 7, 365). Totéž ustanovení vyjaduje
jinými slovy 34. apoštolský kánon; oznamuje, že má býti
ustanoveno, že se
rozdlení národní
lení
(éxáaiou
šd-vouc:)
Vývoj zízení patriarchálního
zízení metropolitního,
20
smrodatným pro rozd-
církevní.
1)
Maassen
4.
-)
B
127.
a
tif oll
liší
jest
se však
od
s vývojem
rozsahem a zá-
ve spojení
nho
kladem církevnprávním. Metropolitní zízení
krom
zízení
rozdlení politické;
vším na
pihlíží
toho na významnjší apoštolské založení píslušných
Metropolité významnjších apoštolských
obcí.
pede-
hledí
patriarchální
církví
došli
znenáhla moci nad metropolity sousedních kraj. Nicejský
ti patriarcháty:
církevní snm (6. kánon) uznává
vcn
Rím, Alexandrii, Antiochii.
Papežové
4.
ským na 6.
se nepímo
se rádi odvolávali proti
le na
nicejský kánon,
biskupm
caihrad-
kánon odvolávali
tento
eci. Nicejský kánon^) ješt neužívá názvu
i
moc
patriarchy, ale piznává tenkrát obvyklou
alexandrin-
ského a antiochenského metropolity nad metropolity sousedními. Pi tom se odvolává na podobnou moc biskupa ímského. Zde je nkolik nejasností.
em
Jest totiž otázka, v
K
nicejský kánon.
ešení
otázky
teba
je
rozlišovati
moc biskupa ímského.
metropolitní (patriarchální) a vrchní
mže
na niž se odvolává
je analogie,
této
jenom v moci metropolitní.'*) Ale povýslovn eeno, dává onen kánon píinu
k nesprávnému tlumoení ímského prvenství.
Analogie
nvadž
býti
to není
Nicejský 6. kánon o papežském prvenství ani se nezmiuje. Mnozí pravoslavní bohoslovci dovozují z toho, že tenkráte papežský primát nebyl ješt všeobecné uznáván a že
ímský papež ješt vbec neml primátu.-^) Tak tlumoí ten
kánon Milaš; v tom smyslu rád piznává, že onen kánon
hovoí toliko o patriarchální moci ímského biskupa. Proti
takému výkladu teba zdrazniti, že nicejský kánon nedává
ímské
mores obtineant, qui
Antiqui
3)
biam
církvi výsad, nýbrž se o nich
Penthapolim,
et
ut
autem
propria
—
Gr.
*)
H
^)
Milaš
e
f
hrišíanstva
oci
ulis
ovoga
e
e
1
I
.
.
.
christianis,
s
i
et
Li-
in
episcopus
ceteris
ccciesiis.
provinciis
—
privilegia
Batiffol
laS^^.
669.
2,
-^77.
píše
nijesu
el
metropolitanis
Man
originál
zná-
omnium habeat
Romae episcopo similis mos est. Simi-
Antiochiam
circa
et
reserventur
apud Aegvptum šunt
Alexandriae
sollicitudincm, quia et urbis
liter
zmiuje jako o
(Pravila
znali
sabora.
sicut
I.
ništa,
(Hic
erat
190):
kao
Za
što
taj
primatus ignotus
ignotus
primát
o tome
prví
ništa
erat
etiam patribus
vijekovi
nijesu
prioribus
huius
znali
sae-
[Nicaeni]
•concilii.)
21
a uznávaných; ímské církvi piznává se dokonce jivýznanost, jelikož se uvádí jako mítko církevního
mých
stá
Maassen
zízení,
prvenství;
píliš
le
(141)
Nicejský
daleko.
v tom
vidí
projev
pro
ímské
ponkud umlý a zachází
kánon nelze uvádti dkazem ani
jeho výklad jest
pro primát, ani proti primátu;
jest
neuritý.
píliš
V 6. nicejském kánonu metropolitní (patriarchální) moc
ímského biskupa pirovnává se k moci alexandrinského
na Východ
metropolity. Ale metropolitní moc na Západ
historicky
církevnprávním.
Když se pi
povstala vývojem
tom srovnání pehlédne rozdíl mezi metropolitní a vrchní
mocí ímského biskupa, pak mže ono pirovnání vésti
k nesprávnému závru, že jest ímský primát plodem djini
ného vývoje, jak
vidíme v zízení metropolitním a
jej
archálním. Jest podobno pravd, že
patri-
nkteí etí biskupové
v boji za výsady caihradského patriarchátu tak vykládali
6. nicejský kánon.
Chalcedonský
kánon
28.
odvoduje pednost
ského biskupa tím, že otcové (Tiatéps?) proto ímu
ství, že jest to císaské sídelní msto. Kdo jsou
V duchu
tehdejší
etiny
mže
to
církevního snmu.^) Jest možno, že
na
6.
tovati
nicejský kánon,
jako citovali
3.
le nechtli
caihrad-
dali prventi
otcové
?
znaiti otce nkterého
etí
jej
tak
biskupové mysleli
pímo
a
jasn
ci-
caihradský kánon.
5. Když se Caihrad stál hlavním mstem východního
ímského císaství
„Nový Rím", — byl biskup cai-
—
hradský v postavení nemilém. Biskup císaského
msta
byl
5iídelního
podízen metropolitovi provinciální Herakley.
Jest
pochopitelno, že caihradští biskupové toužili po církevním
stanovisku, jež by bylo více
pimeno
vážnosti císaského
stoliního msta. Takové snahy jevily se pozdji ve všech
kesanských državách, obyejn s úspchem. Rozumí se,
že mnozí etí biskupové ochotn a vdom podporovali
to snažení. Ješt více podporovali je nevdomky a nepímo,
kdyžt se velmi rádi utíkali pod císaskou záštitu a napomáhali nacionalisaci a imperialisaci východního kesanství.
V mnohých
•)
22
D
pípadech bylo
uch e
s
n e
1
59.
s
prospchem,
že
caihradský
biskup intervenoval za druhé biskupy u císae, a že
se
míchal v záležitosti druhých biskupství. Pirozeným vývojem
dobyl si caihradský biskup za souhlasu druhých biskup
významnjší církevní postavení, nejvýznamnjší na Východ.
To se ponejprve správn vyjádilo v 3. kánonu 1. caihrad-
ského církevního snmu (381).
Tetí caihradský kánon piznává caihradskému biskupu
prvenství cti(7cp£a§erax:^STtji%)na Východ s výslovným zd-
ímského ([isxá tov r^s T(í)p,r3S Itooxotiov).
Jako dvod se uvádí, že je Caihrad nový ím (5iá to evai
atrjv xrjvvéav T(í)|iTjv Všecko to je samo v sob správn vyjádeno, tebas velmi neurito a dvojsmyslno. Kánon ten
razováním
prvenství
.
nedává výslovn moci nad sousedními biskupstvími a metropolemi, ale caihradští biskupové (ba i Jan Zlatoústý) na
základ tohoto kánonu pece vykonávali moc nad dru-
hými církevními provinciemi. Ješt vtší moc vykonávali
v Caijako pedsedové stálé synody (aúvoSos evoTjjJioOaa)
hradu.
Papež Damas potvrdil vrouné definice caihradského
snmu, ale 3. kánon nechtli papežové uznati, ponvadž
byl v rozporu s právy alexandrinského a antiochenského
patriarchy. I Lev Veliký zdrazuje, že papežové nikdy
nepotvrdili 3. caihradského kánonu.
pežové
ství
na
byli
je
(Man si
6,
203). Pa-
toho vdomi, že caihradské církevní prven-
Východ
významu
s
si
spoívající na
nebezpeno pro
církevní tradicí, která sice
podklad pouhého
polilického
církevní jednotu a v rozporu
ásten
potvrzuje takový vývoj
metropolí, ale nezná takového vývoje patriarchát. Caihrad-
ský biskup byl však v
3.
caihradském kánonu nepímo,
tebas ne formáln, povýšen za patriarchu. Rozumí se, že
alexandrinští patriarchové nechtli uznati toho kánonu.
6.
se
Na chalcedonském církevním
zejm,
snmu
(451)
ukázalo
že se ve vyvýšování caihradského biskupa skrývá
nesprávné pojímání církevního prvenství a veliké nebezpeí
Na snmu tom bylo
neobyejn výhodné.
pro církevní jednotu.
ského patriarchy
Ped
postavení caihrad-
tím byli patriarchové alexandrinští nebezi^enými
soupei Caihradu. Pro
dvrníci papežovi
jisté
pravovrnost dobyli si jako
estné prvenství na Východ a
svoji
23
panovanosti caihradských biskup. Zápolení toto bylo prospšno pro všeobecnou jednotu. Na
chalcedonském snmu však neml alexandrinský patriarcha
Dioskur vlivu, nýbrž byl odsouzen jako monofysita. Nejnebezpenjší soupe Caihradu byl pemožen. Antiochenský
patriarchát byl z píiny odpadu nestorián a vnitních
boj oslaben. Jerusalémský biskup byl teprve v Chalcedonu
uznán za patriarchu. Caihrad tedy neml na Východ vážného soupee.
vzpírali se vytrvale
Po odpadu nestorián a monofysit odpadl celý neecký
Východ od pravovrnosti. Pi tom odpadu psobily znanou
mrou
dvody
národní a politické
státnímu centra-
proti
úednímu eckému kesanství. V pravovrné
východní církvi zstali ješt pouze ekové. Východní církev
se ješt více znárodnila a postátnila. Tím bylo nacionalismu a proti
vyjádeno
lisováno též pojímání církevní ústavy. Vše to je
v 28.
chalcedonském kánonu.')
ímští papežové dovolávali se v boji proti panovanosti
caihradských biskup církevní tradice, zvlášt 6. kánonu
nicejského. Proto 28. chalcedonský kánon chyte zdrazuje
souhlasnost s církevní tradicí, uznává ímský primát, ale
nesprávn tvrdí, že se tento primát opírá o dvody církevnprávní a státní. Prohlašuje, že chce jen obnoviti 3. caihradský kánon. Nepímo se možná dovolává
6. niceji
ského kánonu.
onomu kánonu; prakánon z donucení. Biskuže podepsali dobrovoln (M a n s
7,
Papežští vyslanci protestovali proti
že východní bisKupové pijali
vili,
pové na
to prohlásili,
i
biskup
442). Prohlášení východních
'')
navT:o)(ou
ávayvuJaS-évTa
V.V.Í
vijist;
ópí^o|iv
-wv
idic,
y.7.vóva
áyífov
tSv 150
-/.al
Tiaxepwv
rzzp'.
-v
K(ova-av"tvou;:óX£f)g, všac 'Pcóíjjjg. xai fdcp
Sta zb paaiXsústv tyiv tcóXcv sV.sívyjv, oí
xal
TM
auxíp azo~(jJ
ájiE'vEí[j.av
•/t«l
X(o x'^;
y.tvoú;j.svo'.
všag
'1\Ó|iy]s
paaiXíSt
iipáY[J-aci,
'Pcójj.ig,
Ssuxpav
xoi
}iex'
ev
ŠTióaevoi,
150
xoí;
pravd
celku
xai
xbv
ápTÍcog
xa
yvwpí^ovcsc,
aw
upsopsíouv z^i áytcoTá-Yjg £xy.Xvjoía{
x^; TtpeT^uxípac
tíj 9-póvaj
'P(ó[irj:,
-axšpss eíxáxw? á-oosocúxaat xa -psapeíoo
d-to^iXiozoL-oi ÍTzhy.oTzoi
áyiwráTt;) {Jpóvoj,
Ixeívvjv
mrtropolitas Thraciae,
24
o;
auyxXTj-ro) xtiiVjQ-slaav -óXtv xai
pu-spa
opon;
Q-eoyiXeaxi-cfov érttay.á;ia)v
c};v,ot^6|X£i)'a
v
jest
xwv
Tacav
áuoXaúouaav
EnxXyjataaTtxoíj,
Jíápyooaav.
Ponti Asiac.
xa
íaa /upeapsta
euXóyws zpivxvxsc,
o>;
tyjv
np£a,3íC(-)V
ejuívrjv,
[iaatXetjf
x^
-psa-
[AsyaXúvEoS-ai
Sequitur df potestate supra
í'M;insi
7.
369.)
podobné, ježto se jim zdáio
msta
ního
pimeno,
aby biskup stoli-
ml pednost ped druhými, jako
pimeným v katolických krajích;
se
nám
to
mnozí však
Caihradu.
byli
odvislí
od
Ale kánon
též podepsali, jelikož
sám jest sestaven v duchu byzantských názor a pání;
v
se jeví specifický byzantský duch a nikoli povšechný
východní rys. Patriarcha Anatol omlouval se optovn v dopisech Lvu Vel., že je bez viny; že 28. kánon žádal caduchovenstvo (P L 54, 982 a 1084).
ihradský senát, národ
Kánon jest tudíž výrazem caihradských snah; rovnž tak
je kánon výrazem byzantského pojímání církevní ústavy.
Chalcedonský církevní snm uznával v tom kánonu a
v celém jednání papežovo prvenství. Východní biskupové
byli, si toho vdomi, že kánon bude platný teprve po stvrzení ímského papeže. V synodálním dopise Lvu Vel. prosí
papeže jeŠt zvlášt, aby potvrdil kánon 28. (P L 54,
952 960). O totéž prosili papeže císa Marcian, císaovna
Pulcherie a caihradský biskup Anatol. Nastalo obšírné dopisování.^) Papež vytrvale protestoval proti 28. kánonu, ponvadž kánon odporuje církevní tradici a základním zásadám církevní ústavy. Nástupcové Lva Velikého podobnými
dvody odsuzovali kánon 28. Proto onen kánon až do Fotia
nebyl pijat do úední sbírky kánon^), le v praksi pece
nabyl platnosti^"); v Caihrad pidával se jako zvláštní
píloha nomokánonu (infra VL).
dosud zdá
nm
i
—
V
chalcedonském kánonu uznává se výslovn pai
ostatní východní
biskupové. Ale ímské prvenství se v kánonu nesprávn
vysvtluje. Jsou v
ukryty církevnprávní teorie, které
nejsou církevní jednot mén nebezpeny než pímé popí7.
28.
pežovo prvenství. Totéž piznával Anatol
nm
rání primátu.
Chalcedonský kánon
t.
j.
tvrdí, že
ímu
dali
pednost otcové
4.). Tím se implicite tvrdí, že ímské
podobným církevn právním vývojem jako
biskupi (viz odst.
prvenství nastalo
^)
3)
Souarn (Bessarione
87^— 88$; H 215 — 224).
Hcrgenrother 87. — Attamen hic canon adiciebatur
I
I
Cpolitanis
^0)
canonum
collectionibus
Imperator Zeno
Cpolitani
,,regiac
urbis
(a.
477)
intuitu".
(cf.
infra
VI).
conirmavit privilegia patriarchae
(Hcrgenrother
I
115.)
25
V tom
zízení metropolitní a patriarchální.
tvrzení souhlasí
vážnjší novjší bohoslovci východní církve. Rádi
všichni
Pi tom
se dovolávají 6. nicejského kánonu.
však pehlížejí
rozdíl mezi ímskou mocí patriarchální (metropolitní) a mezi
primátem ímského biskupa.
Není eeno jasn, kdo jsou oni „otcov"', kteí dali
ímu prvenství.
Uritji pronáší
ímskému
výsady
dali
se tvrzení, že „otcové" proto
biskupu, že
ím
je
mstem
sídelním
císaským. V tom je vyjádeno specificky byzantské pojímání církevní ústavy: imperialisace a nacionalisace církve.
Bezdvodn
Od prvých
kánon, že
tvrdí
primát proto, že je
dáti za
je
to
v
souhlasu
tradicí.
s
poínaje piznávali ímskému biskupu
nástupcem sv. Petra. Nemžeme úpln
století
pravdu N, Milašu, který píše (Pravila
cedonští otcové vydávajíce to pravidlo,
I.,
vrn
391): „Chalse drží usta-
novené v církvi normy, že mimo na vážnost pvodu té které
musí se vždy pi rozdlování církevních mocí bráti
zetel na politické rozdlení zemí a na význam, jejž má to
které msto v politické píin.'' Milaš sám nepímo tvrdí,
že jest teba v první
hledti na „vážnost pvodu" (proishodjenja, originis), ale chalcedonský kánon nemže se odvolávati na apoštolský pvod caihradské církve; bere zetel
pouze na politický význam Caihradu.
Proti tomu bodu bojoval rozhodn Lev Veliký. V písmu
císai Marcianovi prohlašuje: „Alia tamen ratio est rerum
církve,
ad
saecularium,
quam
Dom
constructio
quam
tem,
54,
.
alia
i
.
nu
.
divinarum; nec
praeter
illam
fundamento
posuit,
stabilis
in
s
Non
potest
erit
regiam
dedignetur (Anatolius)
apostolicam non
petram,
sedem"
facere
uUa
civita-
(P
L
995)-
Lev postehl,
že
je
byzantské pojímání prvenství
bezpeno samému caihradskému
patriarchu a
svobod
ne-
vý-
chodní církve. Patriarchu Anatola (v list Marcianovi) varoval
lilia
(1.
c): „Nec
constructio.
praeter illam
petram
.
.
.
stabilis
erit
Propria perdit, qui indebita concupiscit."
Byzantská církev dovolávajíc se politické pednosti Caihradu
sama spla ve státní otroctví. Jest pirozeno, že si osobuje
moc nad církví,
pispní moci státní
stát
26
která hierarchické pednosti dobyla za
a na
podklad
politického
významu.
Východní biskupové, zvlášt caihradský, sami jsou vinni,
že se na Východ tak rozvil cesaropapism. Jest divno, že
chalcedonští biskupové nepostehli nebezpeí své argumentace.
chalcedonské dovozování nebezpeno svobod
církve na Východ, zrovna tak elí proti ímskému primátu.
Jest-li je ímské prvenství v takové píinné spojitosti s po.
Jak
je
litickým prvenstvím, pak jde z toho logicky, že
ímským
Názor
prvenstvím uhasne též
tento objevil se
uili
etí
her
I.
75
již
v
s
politickým
ímské prvenstvo
církevní.
8. století (infra tract. VI.).
kánonisté Balsamon, Zonaras
i
j.
Tak
(Hergenrot-
s.).
Rovnž
nebezpena nejasnost a dvojsmyslnost
chalcedonského kánonu. Výslovn se piznává ímské prvenství a prohlašuje, že Caihrad má býti na druhém míst,
8.
za
tak jest
ímem. Zárove
však tvrdí kánon, že
I.
caihradský
snm
(150 otc) dal Caihradu stejné pednosti jako ímu. Sám
znaiti estné nebo
výraz Tcpea^sta není dosti jasný.
Mže
též právní prvenství.
V eckém
Starém
znaí právo prvorozenství (Gen.
výraz ten práva starc^^)
Zákon
43, 23)1
v republice.
A
u
(Septuaginta)
ek
tu
znamenal
bez pochyby
znaí estné prvenství (latinsky se obyejn pekládá: priviObnovuje se totiž 3. kánon I. caihradského snmu,
který výslovn mluví o estném prvenství ( Trpea^efa x^S "^^^^i)b) Ze souvislosti je zejmo, že prvý díl kánonu hovoí toliko
o pednostech estných. O jurisdikci se mluví v díle dru
hém (v textu eckém svrchu [nota 7] uvedeném je druhý díl
vypuštn), kdež se vymezuje jurisdikce nad sousedními metropolemi, ale tam není ei o rovnosti s ímem, c) Zejmo
legia), a)
snmu
(Hergenrother I.
chalcedonského
je to z 16. sezení (sessio)
chy Anatola papeži Lvovi
a patriar75).
si vbec formáln nepiVýchod (infra n. 12 — 14).
Caihradští patriarchové nikdy
svojovali právního prvenství na
Okružní
list
východních patriarch
že caihradský patriarcha
patriarchy,
1^)
nemá
r.
1848
zeteln piznává,
právní moci nad východními
nýbrž pouze estné prvenství; že
B .itif ol
nemá soudní
130.
27
moci nad patriarchy, nýbrž že jim poskytuje
pomoc
(áosXcpcxr]
Caihradský patriarcha nemohl
formáln osobovali
si
ádn
vy-
šíilo nejasné pojímání
cír-
právního prvenství na Východe a nemohl
konávati. Proto se na
kevního prvenství.
Východ
Dle analogie
s
prvenstvím pojímalo se znenáhla na
ímské
toliko bratrskou
cú[i7ipa^tc).''-)
více jako
estné
též
je
caihradským estným'
Východ
též prvenství
nežli právní, jako prvenství co
snmech
pedsednictví na církevních
bez samostatné
do
cír-
kevní jurisdikce. Ponenáhlu mizelo jasné pojímání právního
Z toho pozvolna plynulo nejasné pojímání
prvenství.
cír-
kevní ústavy. Pojem monarchistické ústavy církevní petvá-
nem
v oligarchii patriarch, kteí shromáždni
el se po
na církevních snmech se svrchovanou autoritou ídí r)becnou církev. Monarchická církevní jednota ustupovala v nejasném východním pojímání oligarchické jednot autonomních patriarch; obecnou církev pojímali jako federaci auto-
nomních patriarch.
Ruský
V.
historik
chalcedonský církevní
pro papežství
„Zde
vou
výši,
(str.
se (v
Bo
\'.
snm
295) a že
1
o
t
správn
ov
ívrdí*'^),
že
dvouseným (obojudoostryj)
kánon 28. je neupímný (296).
je
Chalcedonu) autorita
jaké díve nedosáhla.
íma
A pece
vyšinula na tako-
zrovna
-^de
byla
ímským
snahám. Dle
té svojí dvousenosti je chalcedonský snm pravým plodem
národní ecké povahy, neupímné, skoro zchytralé
Dopis
chalcedonského koncilu k papeži je dle písmene nejnepíjemnjší dokument na obranu these, že církevní snm je
zasazena nejtžší a nejhlubší
rána
.
1")
Mans
i
40,
.
.
401.
u,epKOBHi,i aBTopHTCTi. Phmu iio^HH^ca iia TaKyio BLicoTy 40 KOTopoH OHt HB^oxo^HJii. npeac^B.
O^HaKO
ace HM6HH0 s^tcL HaneceHi. óhiAi, caMLi T^acKtiH y4api>
piIMCKHMI. npHTiJSaHÍHMlí. IIo 3Tofí .^ByCTOpOHHOCTH CBOeH
Xa.iKH40HCKÍíí coóopi, ecTt HCTHHHoe nopoac^enie Hau;ioHaaBHaro xapaKTepa rpeKOBt, nenp^Moro, no^ixH ^jKaBaro.
IIociaHÍe co6opa Xa^iKH^oHcKaro ki. nani
no óyuB-h
cocTaBaaeTi o^imt caMLixt Hey^oÓHLixt 40KyMeHT0B'B 4.1^
3an],HTLi no^05KeHÍK, hto BcejieHCKÍH coóopi) Btime nanBi (296).
CaMBiH ciWBHLiH y4ap'i> nan-fe ÓLi^t naneceHí. npn VTBep^*)
S^-fecL,
H
—
'.b^bhíh
2S
28 npaBH^a
-
V.
V.
B o loto
v
296—297.
—
nad papežem (296)
nejsilnjší rána"
.
.
.
Kánonem
28.
byla papeži zadána
(297).
9. V 28. chalcedonském kánonu tají se tedy byzantské
církevnprávni zásady, jež se prakticky jevily už za Kon-
stantina; v
pozdjších
desítiletích hlásaly se též teoreticky,
dokud konen prakticky a teoreticky nezavládly na Východ. Po odpadu nestorián a monofysit oslabené východní patriarcháty byly arabskými pepady v 7. a S. století
skoro úpln znieny. Byzantské církevnprávni zásady šíily
se
neomezen na Východ.
Východ
Toliko mniši na
zstali
ješt strážci dávných východních tradic.
Dle byzantské zásady, že se musí církevnprávni roz-
dlení íditi dle politiky, pisvojovali si biskupové caihradští poínajíc od 5. století moc v krajích ímského patri\archátu, ve východním Illyriku
jižní Itálii, v 9. století
i
v Bulharsku.
Konen
zaal rozhodný boj mezi
ímem
a Caihradem,
který skonil církevním rozkolem. Boj tento líí djepisec
A, P.
Lebed v
ve vehni charakteristickém, starobylém a
dstojném byzantském duchu: „asem zstal na Východ
diný patriarcha, který právem mohl nositi toto jméno
je-
— ca-
ihradský. Ostatní východní patriarchové
jeho nástroji
.
.
Caihradský patriarcha
.
žem Východu, jako jím
rozené mezi
tmi
byl na
Západ
papeži nastal boj
stali se
poslušnými
stal se
takto pape-
biskup ímský. Pi-
mnoha
set let, který se
rozhodl církevním rozkolem. Církevní rozkol
—
ío vkovité
svdectví, že se dva hierarchové-velikáni po neplodném boji
kdysi rozešli a odložili oruží, když nevidli možnosti, by druh
druha pemohl."^*)
**)
Ct Te^enieMT. speMCHii iia Boctok-Jí ocra^icH o^hh^naTpiapxt, KOTopti no cnpaBC^.inBocTH Mori> HocnTB sro
K0HCTaHTHH0n0.1LCKÍH. IIpOHie HaxpiapXH BoCTOKi*
UMÍl
CTaJiH nocayniHtiMMopy^i^MH. KoiicTaHTnHonoaLCKiíí naTpiapxi^
C4'h^a^ca hoith TaKHMi> Mce nano BocTOKa, KaKHMt na 3ana^ij ÓBi^T. pHMCKÍH euHCKont (243). EcTecTBeHHo, Meac4\"
—
3THMH ^BjMa nanaMH
paspimHBmaHca
iipoHCxo^ii.ia
MHorosiKOBaa
ooptoa,
pa34'hjieHÍeM'B u,epKBeií.
Pas^t/ienie i^epKBeH
—
bto ecTB BiKOBiiHoe cBn^-fcTe.iL-
CTBO, HTO 4Ba Be^HKana - iepapxa, noca-fe 6e3n..i04H0H óopLÓLi
H^KOK^a pasoinjiHCL, c^iohch.^h opyacie, ne BH^diBt bosmomchoProf L e b e d e \- 243—244.
CTH noó-fe^HT-i. o^HHt 4pyraro.
~
.
29-
Názor o estném prvenství caihradského biskupa projevil se ve vzájemném pomru východních církví a probírá
se v novjším východním bohosloví astji s ohledem na
ím.
A
rozdrobily
byzantské zásady
tytéž
východní
církev
v množství autokefalních národních církví bez vyšší právní
jednoty a bez svobody
vi
státu.
První ruský byzantinista F.
tvrdí,
djii'.
nepepíná, když
výlun ecký smr; výlunou eckou
politice
kesany
razil stát
stali
Uspenskij
že je 28. chalcedonský kánon se „stanoviska obecných
velikým neštstím," ponvadž dal byzantské církevní
pachtní po prvenstvím nástrojem byzantské
se za
saské
politikou od-
syrské a egyptské. Caihradští biskupové
politiky a stranictví (Uspenskij, 295
cí-
s.).
panovanosti caihradských biskup dovolávali
se papežové na významný apoštolský charakter ímské církve, založené od hlavy apoštol, Petra. Caihradská církev
však nemohla se dovolávati na založení apoštolské, což
skoro ironicky pipomíná Lev Veliký v písmu císai Marcianovi (supra n. 7).. Jest pravdpodobno, že práv ta ímská tendence dochází výrazu v antonomastickém
názvu
„apostolica sedes", který je až podnes úedním ímským
názvem (infra tract. III.).
10. Proti
nemohli na estný a právní
Byzantští patriarchové
název
poštolský
názvem apoštolským, který mimo
práv
proto dali
oxou|ievixó;,
To
ím zdobil
též Alexandrii,
Rekm
nepi jemno. Možná,
caihradským patriarchm hrdý název
Antiochii a Jerusalem.
že
a-
ímských biskup odpovídati podobným
bylo
by tím zakryli neapoštolský charakter caihrad-
ské církve.
byzantské terminologii
Oxoujxevtxós v
nýbrž
všeobecnosti,
Tak
toliko
povšechnost
nevyjaduje úplné
císaství eckého.
císaové byzantští SeaTióxat zfiq oxou|i£Vrjs.'-'^)
znaí: patriarcha celého eckého
císaství, patriarcha celého kesanského Východu. Ale i v
tomto omezení vyjaduje název ten ideu, že politické prvenství dává právní podklad prvenství církevnímu. Název je tedy
se nazývali
Ocxoujievixós nccxpidpyric, tedy
^^)
30
B
o
1
o
t
o v
309.
výrazem tchže snah jako 28. chalcedonský kánon. V dob
(poátkem 6. století),, kdy 28. kánon z píiny papažikých
protest ješt nebyl ve východní církvi úedn uznán, pidal
si caihradský biskup úední název, který vyjadoval idey
odsouzeného kánonu. Ostatní východní patriarchové byli
už tak oslabeni, že nemohli protestovati. Papežové však
tomu názvu
proti
protestovali
s
touže energií jako
proti
28 chalcedonskému kánonu.
Pentarchia.
11. Idee vyjádené v 28. chalcedonském kánonu (primatus honoris!) pipravovaly pdu federalistickému oojímání
církevní ústavy. Totéž pojímání podporoval faktický stav
církve na Východ. Caihradský a jerusalemský biskup dotoužili. Východ byl
mohli se v Chalcedonu toho, po
definitivn rozdlen na tyi patriarcháty. Hierarchická východní otázka byla rozešena. V Caihradu a ostatních východních stediskách si páli, by se faktický stav hierar-
em
chické državy (status possessionis) co
možno
trvale uzákonil.
Vlivem tohoto faktu vyvinula se na Východ teorie s božskyprávním rozdlením veškeré církve na pt patriarchát
—
pentarchia patriarchát.
Teorie patriarchální pentarchie
nemla prvotn
nijaké
tendence, nýbrž byla jen výrazem piznání dovršeného
(fait
accompli). Církev byla
skuten rozdlena na pt
inu
pairi-
archátv. Svaz pti patriarchát byl výrazem církevní obecnosti a jednoty se zetelem na faktické církevní rozdlení.
Na Východ tato teorie byla uznávána již poátkem 6,
století. Císa Justinian otevel jí cestu na Západ. Proti papeži
Vigiliovi hlásal Justinian, že se musí na církevní snm pozvati stejný poet len z každého patriarchátu (M a n s
9,
pijali tu teorii velmi chladn. Rozdlení církve
64). V
na pl patriarchát mlky uznávali, ale mimo to hájili vyi
ím
trvale idey
lení
tyem
Lva Velikého.
staré teorie o
(Antiochie,
16)
eho
Veliký oznámil své nastopatriarchátm, ale jinak se držel v dopisování
tech
patriarších na
Alexandrie,
Duchesne
167
tech prestolech
sv.
Petra
ím). '6)
— 170.
31
Caihradští mniši
j.)
(sv.
byzantské
hlásali proti
Maxim, Teodor Studita
teorii
a
o církevním prvenství bož-
ímského prvenství. Co do
upozorovali na obecnost církve, od níž
odpadli bludaští (obrazoboretí) caihradští biskupové a
císai. Dokazovali, že rozhodnutí o víe a církevní snmy
nejsou platný bez souhlasu ostatních patriarch. V tom smyslu rozvíjel onu teorii sv, Teodor S t u d t a^'), nej rozhodnjší obránce papežova prvenství.
skyprávní apoštolský charakter
leoric o pentarchii
i
konen
Když byly
v
po vítzství nad obrazobludy, hlásala se pak
9. století
pemoženy caihradské
borci
(843)
patriarchální pentarchii v ostatních patriarchátech
teorie o
tím více. Oslabeným východním patriarchátm byla teorie
ta vítána, ježto
zakrývaly svou skutenou (faktickou) bez-
jí
V tch patriarchátech vyvinula se
božskyprávní pentarchii patriarchát.
Na protifotiovském caihradském snmu církevním (869)
významnost a ochablost.
nejjasnji teorie o
zdrazovali božské ustanovení pentarchie nejvíce zástupcové
tí malých východních patriarchát. Eliáš, zástupce patriarchátu jerusalemského, zvlášt výslovn zastával mínní, že
sám Duch sv. ustanovil pt patriarch (Mansi 16,35). ^ podosvdují papežští legáti a zástupci patriarchy antio-
pisech
jerusalemského
chenského,
susbcripsi (ópíaa?
scripsi
(Mansi
OTcáypatJ^a),
16, 190).
alexandrinského:
a
druzí biskupové suscipiens sub-
Na
II.
nicejském
podepsali však všichni biskupové
13,
380
s.).
definieiis
Na Fotiov snmu
bpÍGai;
snmu
církevním
uTcáypa^a (JM a
n
s
i
církevním (879) nevyjaduje
se pentarchia tak jasn.
Teorie o pentarchii sama sebou nebyla obrácena proti
ímskému
nepímo se tou teorií prvenství ímzdrazoval význam pentarchie, tím více se zmenšoval význam íma. Patero patriarchát pirovnávalo se pateru smysl lidského tla (t. j.
smyslm mystického tla Kristova). V tom pirovnání jsou
patriarchové koordinováni, tebas se ímskému patriarchovi
pipisuje úloha nejvýznamnjší; právní ímský primát v tom
pirovnání není dostaten vyjáden. S pirovnáním tímto
primátu. Ale
ím
ské zatemovalo.
"
32
)
A.
S a
1
a v
i
1
1
e
více se
in
AAV
191
1
,
177
— i8c.
setkáváme se u patriarchy Tarasia po
(Markovi,
knihovník
snmu
Pap.
poglav.
Aiiastasius
Mansi
(869;
Pozdji
V
aktm
smíme
7);
kráte bylo velmi obvyklé.
chodních spisovatel.
434).
v úvodu k
16,
8.
usuzovati,
užívá
církevního
že už ten-
astji vyskutuje u vý-
se
užívá ho antiochenský
století
11.
snmu
nicejském
II.
Téhož pirovnám'
Petr (epist. ad Dominicum Gradensem),
zdrazuje božské ustanovení pentarchie.''*)
patriarcha
velmi
který
Maxim, Teodor Studit a, biskupové na protisnmu a
spojují s teorií pentarchie uznání
ímského prvenství. Pozdjší ekové (zvlášt Balsamon;
Sv.
fotiovském
j.
infra V. 2. et VI. 7.)
však mnohokráte
patriarchové rovni. Ale
mohla
teorie
i
tvrdí, že jsou všichni
v nejvýhodnjší formulaci napo-
ona mnoho k tomu, že se pojímání ímského
primátu zatemovalo.
Jest
ekm
pochopitelno, že se ta teorie
ímskému. Jako výrazu
jí
pstila
v
Caihrad.
vítaným spojencem proti právnímu
byla
primátu
církevní obecnosti a jednoty užívali
však též nejlepší zastanci papežského prvenství. Proto se
setkáváme u byzantských protivník papežství, avšak
obhájc ímského prvenství, u F' o t a, na protifotiovském církevním snmu, u A n a s t a s i a a u byzantských
chronist. F o t u s, když hovoí o církevních snmech, peliv vypoítává pítomných patero patriarch, pípadn jejich zástupc; jiných biskup neuvádí (PG 102, 632
Ó49J.
s
ní
též u
i
i
—
Rovnž
snmy
tak popisuje církevní
byzantský chronista
doby Fotiovy;
z
jeho zástupce uvádí vždy na prvém
741. 749 a
j.).
ných sled oné
Avšak u
teorie;
ševní obzor a vidli,
Hamartolos,
papeže, po pípad
Georg
sv.
možná
že
Cyrila
míst (PG no,
a
Metoda
proto, že sv. brati
teorie
ta
706.
není žád-
mli
nesrovnává se
širší
s
du-
jejich
misijním plánem samostatné slovanské církevní organisace.
zajímavo, že byzantské pojímání zaalo nepopíráním božského ustanovení ímského prvenství, skonilo však mystickou teorií o božském ustanovení
všech patriarchát. V obojí krajní form snižoval se ímský
Jest velmi
pímým
'^)
Tzéyze
Yocp
sv
(ex divinae gratiae
infra
3
V
nota
SX(p
xq)
xÓTiitp
dispensatione)
stag
ú^ó
xyjí
eTvai
-axptápyaí.
(Tr/ovo^vjíS^y]
Wil!
j^áptToc
211.
Cf.
i.
33
na týž stupe s druhými patriarchy. Prvotní
správná, ale neúplná a nejasná teorie o pentarchii nabývala znenáhla smru protiímského.
patriarchát
Z
teorie
sbor
o pentarchii jde, že vrchní
(collegium
concilium)
et
moc v církvi má
Ponvadž pak
patriarch.
jsou patriarchové (právem božským) zástupci veškeré církve,
obecným sborem církevním. Patriarchové
moc církevní pedevším na obecném
snmu.
Teodor
církevním
Studita jeho vrní žáci
je
sbor patriarch
vykonávají svou vrchní
i
má moc nad snmem
uili ješt jasn, že papež
Krajní forma pentarchie však ve spojení
s
církevním.
djinným vývo-
jem podporovala mínní o výluné vrchní moci obecného
snmu.
církevního
snm
ních
Lebed v
tvrdí, že se instituce církev-
patriarch (pentarchie)
i
a ve vzájemné odvislosti. Církevní
vyvíjela
snmy
rovnobžn
postavily patri-
snm nebylo by patrisnm církevních. Církevní
archy v elo církve; bez církevních
arch,
ale bez
snmy
jsou nástrojem vrchní moci patriarchální a výrazem
patriarch není
jednoty veškeré církve, spravované patriarchy (Duchovenstvo
245).
V novjším
východním bohosloví neuí
výslovn, protože
chodní církve, le
je
v
má
rozporu se
se již té teorii
skuteným stavem
vý-
na východní teologické
myšlení. Nepímo skrývá se ona teorie ve východní nauce
o výluné vrchní moci církevního snmu. Novjší východní bohoslovci, kteí tvrdí, že bez papeže nemže býti cír-
snm
kevní
vem
staré
ješté
obecným, jsou
teorie,
že
vliv
vdomky i nevdomky
integrální obecnost
pod
vli-
církevní jest vy-
jádena ve sboru pti patriarchátv.^^) Katolické bohosloví
bralo dosud malý zetel na tuto teorii. O pentarchii zmiují
se
katolití
pouze
djepisci
(Duchesne, Bréhier
Hergenróther
a
j.),
jedná o ní obšírnji (Photius
ale
II.
BOCTOIHOH) UjepKOBÍH) r^lHBphmckíh, bc^í^ctbíb qero
Hii Ha Boctokí HeMo;KeT'B 6biTL HCTHHHO BcejiencKaro coóopa,
HH Ha SHna^-h ^aji boctohhoh nepKBH He^ocxasTi. roaoca
piniCKaro naTpiapxa - nanti. A 6e3 cor^acin Bcfext naTpiapxoBi»
HeMo»ceTi> otiTB Bce^eHCKaro cooopa
trk Mtic^Lia ^pesnaa
HepKOBB. Pinf. L e b e d e v 246.
^^)
OT4'fe.^II.'lCH
ii-fenmin
11
OTI. C0I03a C1>
BaJKnininin naTpiapxt
-
:
—
34
132
— 146).
mentahty
K
je
porozumní východního bohosloví a východní
teba, bychom poznaU východní
teorii
o
patri-
archáhií peníarchii.
estné
prvenství.
(Prímatus honoris.)
ímský papež vykonával od prvních století na Výuitelské prvenství (primatus
na Západ právní
iurisdictionis et magisterii). Na Východ piznávali to prven12.
chod
i
i
až do definitivního rozkolu. Nkolikrát rozhodoval papež
ství
bez souinnosti církevního
snmu
o dležitých
vrouných
církevn právních východních otázkách. Východní církevní snmy piznávaly papeži nejen pedsednictví na snmu, nýbrž také prvenství právní (primatus iurisdictionis)
a moc nad církevním snmem. Ale vedle toho rovnobžn
se snahami caihradských biskup zatemovalo se právní
ímské prvenství dvojsmyslnými analogiemi, pentarchií a tei
o
orií
estném
prvenství.
Dle starých východních
západních tradic ml alexandrinský biskup estné prvenství na Východ. Takového
estného prvenství na Východ toužili dosíci též biskupové
caihradští. Caihradská církev toužila sice po jurisdikci nad
sousedními provinciemi, nikoli však po jurisdikci nad východními patriarchy, tím mén po jurisdikci nad ímským
papežem. Caihradský 3. kánon (381) jasn prohlašuje, že
caihradský biskup má míti estné prvenství, Tisea^era
i
na Východ.
Chalcedonský 28. kánon užívá
dodatku xtjAf]?. Ale z kontextu je zejmo,
že Típea^era vyjaduje pouze estné výsady, estný primát
na Východ (supra n. 8). Caihradský i chalcedonský kánon dává caihradskému biskupu estné prvenství po (post)
ímském papeži. Chalcodonský kánon tvrdí, že papeži
T-^SXtjiT^?
Tcpeapeta bez
bia.
^aacXeúeiv xrjv tíóXcv éxecvr^v
xá
Tipea^sta.
má
Tím
se
ói Traxepei;
naznauje
etxóxwi;
(innuitur),
ánoSeSwxaat
že
ímský
estné prvenství. ímské právní prvenství
se tím nejasným a dvojsmyslným vyjadováním sice pímo
nepopírá, ale pece zatemuje.
biskup
3*
toliko
35
--
Tetí caihradský
kánon
chalcedonský
28.
i
vyvolal
svou dvojsmyslností a zásadní nesprávností hlasitc protesty
Nevinjší, avšak o nic mén nebezpená byla teorie
o pentarchii, která svými dsledky papeže jurisdicky koor-
íma.
patriarchm. Ba
formulace pentarchitod T. Studity nevyjaduje právního primátu dosti zetelné
dinovala ostatním
a
pesn.
i
Teorie o pentarchii, zvlášt v krajní
má
že papež
form
(bož-
k mínní,
pouze estné prvenství, estné pedsednictví
patriarchát)
ské ustanovení
kloní
logicky
se
ve sboru patriarchv.
ímské prvenství (primatus
zatemuje a ponenáhlu mní
Právní
teorii
iurisdictionisj se v té
v
estné
prvenství
(primatus honoris). Papež se pojímá jako patriarcha. Ale
má moc
jako patriarcha
na
toliko
Západ
a jest koordino-
ván východním patriarchm. Jeho prvenství jeví se v tom,
že je jako nejvýznamnjší patriarcha pedsedou kollef;!;i
patriarch. V tom pedsednictví není však zeteln v)
jádena vrchní právní moc. Hlásáním teorie, že jsou všichni
patriarchové podstatn potebni pro obecnost a že každý
patriarcha
podstatnou
jest
ástí
obecnosti,
té
aspo nejasn
pedsednictví papežovo
podizuje:
kollegiu patriarch -j.
omezuje papežova autorita teorií, že rozdlení
na pt patriarchát jest božsky právní a
že jsou patriarchové božskyprávn ustanoveni. Z toho totiž
Ješt více
se
veškeré církve
jde, že jsou patriarchové
právem božským rovni (aequales);
božsky právní prvenství se v
peži
pozstává
toliko
estné
té
Omezování papežovy vrchní
též
pirovnání,
v
smysl
že
patero
autority je
patriarch
církevního tla. Papež se
ku, jako
tžko
teorii
udržuje.
Pa-
vyjádeno
tak-
prvenství.
jako
jest
obyejn pirovnává
nejvýznanjšímu smyslu,
ale
i
v tom
paterou
k
zra-
pímru
jest
papež v podstat koordinován ostatním patriarchm. Totéž
omezování skrývá se též v T. Studity pojímání „patero
vrchového církevního tla".-°) V tom vyjadování totiž pojímá se každý patriarcha jako vrch ili hlava. Papež je
v tom pímru pohlavár „svatých hlav", „hlava všech
^'')
Ttsvxaxópuipov
TCEvxaxópu-iov xpáTOS
36
(quinivcrtcv)
(potestas)
-rj;
šx./.AYiaiaaTixóv
fzy.Xvjoíac
^waa
TCl 99,
PG
1417.
99,
1280
s;
hlav"
ale
U
a
což
21),
dobe
není
sice
T. Studity, který
jasn
s
právním prvenstvím,
Sám sebou pímr
ml
není nejlepší,
jasný pojem o právním prvenství
na jiných místech vyjadoval,
jej
raz ten uvésti v blud.
se
rozporu
v
to nevyjaduje.
Obdobný
jest
nemže
pímr
s
5
nás vý-
smysly a
Tím však
zrakem, jako smyslem nejvýznamnjším.
se
vyjaduje více direktivní než pesn (stricte) právní prvennež právní prvenství, více estné (primus inter pares)
ství. Právní prvenství lépe se vyjaduje pirovnáním: hlava-
lenové (caput-membra).
mínní podporoval djinný
Totéž
východní církve, která své právní a
ejn
ešila na církevních
ních
snmích
Ale
prvenství.
mínní,
se
papež
že
mže
spory obycírkev-
piznávalo
ímské
opt
se
vrouné
snmech. Na východních
nejskvleji
tím
vývoj a faktický stav
své
jevilo
jaksi
a
nepímo
prvenství
podporovalo
vykonávati
toliko
na koncilu, za pomoci koncilu a závisle na koncilu.
Tak
názor o
vedle jasných
se
výlun estném
tradic
ímského právního
zatemovalo se.
jímání
ale
o papežov primátu šíil
prvenství
prvenst\í
ímského
ješt
se
papeže. Po-
uchovávalo,
Po rozkolu na Východ vbec pevládalo mínní,
ml pouze estné prvenství na podklad
historického práva, dsledkem politického významu íma.
13.
že
ímský papež
Tak vysvtluje papežovo
prvenství
encyklika východních
(Anthim VI.) r. 1848, která také caihradské
výslovn tlumoí jako pouhé estné prvenství
na Východ, a tvrdí, že papež odpadem od pravé víry
už dávno ztratil estné prvenství. (Man si 40, 401). Podobn uí encyklika východních patriarch r. 1895 (Anthim
patriarch
prvenství
VII.;
Balkán 1896,
viz
str.
46).
Tak uí novjší doglna-
(Malinovskij
563) i historikové; tak uí též východní polemické bohosloví ÍEpifanovi, protoierej I>e-
tikové
bedev a
j.).
Papežovo právní prvenství je po mínní východní teologie v rozporu s božskyprávním církevním zízením. „Nc*')
vertcx
xopuyaía
{I'G
99,
xóJv
Upwv xe^ocXmv
1317; twv
5X(ov
xiípóv/ii,
/.£-ýa?vOjv
supremum
v.scpaXTÍ
o.
sacroruni capituni
c.
1017.
37
oprávnné" dychtní papežovo po právním
prvenství,
pa-
pežovy nároky jsou dle povšechného mínní novjšího východního bohosloví hlavní píinou rozkolu. Fotius však
o tomto, nyní tak vážném dvodu, vbec ješt nemluvil;
bojem
rozkol zakrýval
Nejlepší
ímský
proti
historikové
ruští
píinou
primát hlavní
Filioque.
uí
sice
že
též,
právní
jest
rozkolu, ale soudí o primátu
L e b e d e v v knize „Istorozhodn prohlašuje, že ímský
ponkud
objektivnji. Professor
rija rozdlenija cerkvej"
papež pisvojoval si neprávem prvenství právní a tím zavinil rozkol (str. 343). V pozdjší knize ,,Duchovenstvo"
pkn
však
chodní
(str. 228 do 242), že západní a výpiznávala právní primát ímského papeže,
dokazuje
církev
ale považuje primát ten toliko za
církevn
právní.
Východní
praktické a teoretické uznání papežova prvenství považuje
tžko pochopitelný zjev djinný, ^2) Lebedcv podpisuje
242) úsudek B olova, že v dob chalcedonského sn-
za
(str.
mu
k
„idea papežova prvenství dosahovala
stedním vku"
níž se vyšinula ve
však,
(cf.
papež došel toho uznání na
že
takové výše,
již
supra n.
8).
Myslí
Východ djinným
vývojem proto, že na Východ neml mohutného protivníka,
který by se s ním mohl miti. Když pak se po 5. století
zmohl patriarcha caihradský, nastal mezi ním a papežem
boj, který skonil rozkolem (supra nota 14). V knize o rozkolu
píše,
že
církev
ímská
jest
odpovdna
za
,,
žalostné
následky rozkolu" (344). V „Duchovenstvu" však bez rekriminací líí rozkol jako výsledek boje dvou velikán-hierar-
ch.
Uspn ski
kolu a
jest
ješt
nehod
je
j
ostatních
objektivnjší;
mu
28.
píinou
roz-
chalcedonský kánon
(supra n. 9).
14.
Bojovný protoierej
Lebed v
(str.
128—139, 202
papežov
a dogmatický ád,
až 230) vyítá katolické teologii, že v nauce o
zamiuje kanonický (juridický)
církevnprávní (iure ecclesiastico, historico) papežovo prvenství prohlašuje za božskyprávní (iure divino),
prvenství
protože
právní (kanonický)
22)
HeBOJtLHo,
H V.
vývoj prvenství prohlašuje za dogma.
KaKt Ha
Sana^-fe,
TaKt h na
BocTOK-fe
BOSHHKaJia MBIC^B, HTO nanBI 4ÍCTBHTe,/lBH0
o6»ia^aion. KaKiíMH-To oco6tiMH npaBaMii bi. ii,epKBn. (str. 241.)
(bI. IV.
38
B-feK-fe)
Lebedev a všeci novjší východní dogmatikové prohlašují,
co do moci sváže jsou právem božským (iure divino)
i
lostné (potestate ordinis) všeci biskupové rovni; síotožuje
iurisdictio
se
iure
Chomjakovu
divino
(str,
= potestas
tvrdí,
137)
pežství za svátost, za zvláštní
ordinis.
Lebedev po
že katolíci považují
pa-
duchovn-milostný (duchovno-
blagodatno) stupe a že se to vyjaduje tvrzením, že papežovo prvenství nebylo dáno od církevních snmu, nýbrž
od
Krista.
Katolické teologii vyítá dále, že
zamuje
pojmy:
pr-
náelnictví. Lebedev ciMoskevského (Razgovor
ispytajušago s uvrennym), který tvrdí, že pojem prvenství znaí prvého mezi rovnými (primus inter pares), prvého mezi bratry, že však vyluuje pojem moci a právního
náelnictví. Prvenstvo (primát) znaí tedy pouze estné
venství, pohlavárství
(222
tuje
s.)
(glavenstvo),
knihu
F
i 1
a
r
e
t
a
prvenství. Jestliže tudíž církev piznávala papeži prvenství,
je už ze
samé terminologie vidno, že
mu
piznávala toliko
estné
prvenství, a nikoli právní náelnictví veškeré církve.
estné
prvenství po Filaretov
ru
mínní nutn vyluuje
veške-
pednost moci (primatus iurisdictionis).
Filaretova
etymologická
definice
prvenství
jest
píliš
umlá; pece však
jí
ruská teologie
optovn
užívá
(Le-
Malinovskij
a
j.).
bedev,
Teorie protoiereja
Lebedeva
m
a lajka C h o
j a k o v a, že je katolíkm papežství svátostí,
musí se i samé pravoslavné teologii zdáti velmi pepjatou.
Východní teologie jí také celkem nepijala. Pece však mla
teologie Chomjakova a protikatolická polemika protoiereje
Lebedeva v novjší dob (ped revolucí) znaný vliv dokonce
na ruskou hierarchii (k tomu druhu patí agilní
volyský arcibiskup Antonij).
i
Východní bohosloví
ství,
nemže
ale v celku je vykládá jako
popíti
papežova
prven-
prvenství estné, jež se
na základ politického významu starého íma.
Piznává tudíž estný primát církevnprávního (historického pvodu) pvodu (primatus honoris iure [historico] canouznávají
uico). Pouze málokteí pravoslavní djepiscové
vyvinulo
církevnprávní primát jurisdikce
(primatus
iurisdictionis
39
s
Byzantské
ecclesiastico-canonico).
iure
východní
rozkolem
faktickým
tisíciletým
teorie
vtiskly
ve
spojení
hlubokou
pee
teologii a mentalit.
Mystické pojímání církve.
15.
Byzantské zdrazování estného prvenství, cesaro
papistická církevní prakse a byzantská teorie o politickém
podkladu církevního prvenství podporovala nepímo jednocírkve. Ješt více podporovala
stranné mystické pojímání
to pojímání
o pentarcliii.
teorie
Solovjev i mnozí jiní tNrdí, že se Výcliod a Západ,
duchem. Vývýchodní a západní kesanství liší povahou
chodní kesanství kloní se k mystické kontemplaci a k úi
tku
nemá
ze svta:
dosti smyslu pro organisaci, pro reor-
ganisaci lidské spolenosti, pro sociální obnovu.
padní kesanství
je
iní pro organisaci
kevní
organisace,
Západ
více se
Východní
má
energický;
je více praktický,
smysl pro organisaci. Zá-
samo o sob více organisováno a
a obnovu veejného žití. Zevnjší
více
organism církve
na
sociální
rozvinul
politické,
a
právní
než na
sociální
žily
dále
cír-
Východ.
a církevní
tradice
pomry
podpo-
kesanstva. V bypohanského ímského
rovaly takový vývoj východní povahy
zantském císast\í
Západ však
i
Pod kesanským povrchem bujely tradice pohankultury. Boj kesanstv-a proti pohanskému státu
a proti pohanství veejného života byl tžký. Církev na Východ nemla stediska, kde by se mohly sbírati kesanské
císaství.
ské
ecké
k obran a boji. Nejideálnjší východní kesané utína pouš a do samoty. Bujný rozkvt východního
mnišstva má píinu nejen ve východním kesanském ide-
síly
kali
alismu a východní povaze, nýbrž též v politických a sociálních pomrech.23)
Východní hierarchická církevní organisace nebyla tak
samostatná a vlivná jako západní.
odvislá
-•"')
40
od
S o
1
státu,
o v
i
e v,
ím
více se
Soinenija
I\'
ím
více byla hierarchie
v církvi rozvíjelo byzantin40
s.
ství,
n,
kesa-
tím menší byla autorita hierachie u východních
tím více se kupil
církevní
ridická)
kesan
právní
vící
autorita
kolem mnich. Právní
lid
organisace
se
východních
srdci
Pojímání církve jako
morální autorit mnišstva.
hierarchické
v
ustupovala
(ju-
zatemovalo a ustupo-
valo mystickému pojímání církve.
16.
Teorie
o
pentarchii
patriarchální
\ala mystické pojímání církve a byla
pímo
podporo-
píinou zámny
cír-
kve viditelné a neviditelné. Teorie o pentarchii je sama
o sob nejapným a nedokonalým výrazem církevní obecnosti a jednoty; ješt mén jasn
o vrchní hlav církve.
je
v ní vyjádena nauka
Teorie o pentarchii zatemuje pojem monarchického
a právního prvenství a jest píinou zamování viditelné
a neviditelné církve, právního (sociálního) a mystického
církevního organismu. Pcntarchie vyjaduje viditelnou církevní organisaci, rozdlení církve viditelné na pt patri-
archát. Ale hlavou toho viditelného tla je Kristus (PG
99, 1397). V pímru „paterovrchového tla církve" není
pimeného místa pro jednu viditelnou vrchní hlavu, nýbrž
toliko pro
neviditelnou hlavu,
Krista.
Teorie o pentarchii
vyjaduje vrcnní hierarchickou právní organisaci, ale pi
otázce jedné vrchní hlavy peskoí v mystický ád. Ta
jtsiáj^aacs dc, óiXko yhoc, jest oividnou u antiochenského patriarchy Petra (11 stol.), který hlásá, že církev ídí patero
patriarch pod Kristem, jako hlavou (infra V. 2). Všichni
námstkové Kristovi; monarchický
nepímo vylouen. "*)
patriarchové jsou rovní
Kristv námstek
je
Tento nedostatek jasnosti a pesnosti nebyl by nebezpený, kdyby všichni zastanci pentarchie papežovo prvenství tak jasn pojímali, jak je pojímal Teodor Studita. Ale
takové jasné pojímání mli v té dob na Východ pouze
mniši (do konce 9. stol.). U jiných zatemovalo se pojímání papežova prvenství antipatií, opanou praksí, opaný-
mi teoriemi a opanými snahami. Ve
^*)
XcDv
(j&[j.cc
9'pávwv
.
.
újco
.
xoii
jitag
xpt^to^
.
.
•
sxxXrjaCa
ayíxa: y.sýaX^;
.
.
.
.
.
.
-ó
/ptoxoC
stínu nejasného rozttevte
cly.voup^vov
.
.
.
lisya-
(Ecciesia ... a cjuinque
magnis sedibus administrata. per unum reitur caput
.
.
.
Christum)
Will 211. 212.
41
rozlišování viditelného (sociálního,
právního) a mystirkélií)
organismu církevního skrýval se byzantský separatism, vyvíjelo se jednostranné mystické pojímání obecné církevní
jednoty a výlun mystické pojímání monarchického církevního prvenství. Mnozí Byzantinci oddalovali se v tom
nevdomky a bona fide od církevní jednoty.
Novjší pravoslavné bohosloví vyjaduje své mystické
pojímání církevní ústavy teorií o Kristu jako \ýluné hlav
stínu
církve.
ímské prvenství piznávali východní snmy círvýznamní východní biskupové a církevní otcové;
a
piznání to je kodifikováno v aktech církevních
ve východních liturgických knihách. Proti tak ctihodným
17.
kevní,
snm
starým tradicím tžko
buuje, budí odpor ba
pímo
jest
i
bojovati;
pímý
boj po-
oživuje tradice, proti nimž je na-
míen. Úspšnjší jest boj nepímý šíením positivních, dílem pravdivých, ale nejasných teorií. Takové teorie se znenáhla zakoeují, nabývají pdy a naposled zatemují a
boí staré tradice. V djinách kesanství máme mnoho
takových píklad. Jest tém zjevem každodenním, že lidé
nasakují novými ideami, které odpovídají jejich výchov a
tradici; njakou dobu udržují se rovnobžn odporující si
idee,
ale
asem dje se to
nevdomky; nežli si lovk uv-
ponenáhlu vítzí idee nové.
beze zvláštních
boj
skoro
domí protivu, už se odcizí a zproneví starým tradicím.
Pochod ten se opakuje v jedincích i ve spolenosti.
Dle takových psychologických a djinných zákon vyvíjely se
na
Východ
byzantské teorie proti
ímskému
pri-
mátu a proti jednot. S poátku jevily se byzantské teorie neurit, dvojsmysln, ale znenáhla nabývaly protiímského smru. Dlouho se udržovaly rovnobžn s tradiponenáhlu se staré tradice
zatemovaly; nové teorie získávaly pdu, zakoenily se
cemi primátu a jednoty,
ale
i
rozrostly a podryly staré tradice. Teorie o politickém pod-
kladu
církevního
prvenství
byla
r.
381
nejasn bez zejmé protiímské tendence;
se
42
již
nepímo
proti
ímu,
ale
ješt se
vyjádena velmi
r.
451
neupímn
dbrátila
a zchytra-
(Bolotov). Teorie o
skrývala
le
átku
pentarchii byla se za-
velmi nevinná, ale znenáhla nabyla nepímého, na-
pímého protiímského smru. Podobný
posled pak
rozvoj
vidíme v praktických vztazích k ímu. Tradiní církevní
jednota trhala se asto episodickými rozkoly. Nkolik století
si
nemohly
Po
se zniiti staré tradice.
íma.
Byzantinci snášeti odluku od
nem
Nežli
si
však zvykli
dobe uv-
domili rozkol, byli už odcizeni jednot.
V dob
Fotiov byly
tradice církevní sjednocenosti ješt
ímu
církevnprávními
dogmatickými dvody
tak živy, že Fotius nebojoval proti
nýbrž
teoriemi,
(Filioque).
zakrýval
ímského
svj
boj
primátu teoreticky nepopíral.
Dobe
vrouných. Již v dobé
mezi ímem a Caihradem znaná.
využil byzantské nervosity v otázkách
Fotiov byla odcizenost
Na protifotiovském církevním snmu (8Ó9) nastalo mezi
eckými biskupy a mezi papežskými legáty trapné nedorozumní v otázce praktického uznání moci papežovy (M a n s
16, 29). V II. století tradice o ímském prvenství a o
i
právní církevní jednot už tak vybledly, že antiochenský
patriarcha Petr, jemuž se
jektivnost,
neml
již
nemže
upíti bona fides a ob-
jasného pojmu o primátu a znal už
jenom mystickou obecnou jednotu pod Kristem jako hlavou
(infra
V
2).
Dávné
tradice
jednoty
církevní
temnny byzantskými
praksemi
i
byly zviklány
teoriemi.
a
za-
Už nebylo teba
dogmatickými spory. Rozkol byl již taic
hluboký, že se už následkem rozkolných snah, pedsudk
a nenávisti množily rozdíly vrouné. etí mniši, do konce
9. století ješt horoucí obráncové církevní jednoty, stali se
v II. století již rozhodnými odprci íma.
zakrývati rozkol
Po rozkolu zakoenily
ústav tak hluboko, že
se
hlavní základnou rozkolu.
V
zbraní proti
spornou
ímu. Nyní
otázkou.
byzantské teorie o církevní
se
stala
9.
však
Pvodn
otázka
století
je
církevní
ústavy
bylo Filioque hlavní
Filioque
dvojsmyslné
již
podízenou
byzantské
teorie
o primátu zmnily po tisícletém rozkolu východní teologii
a východní mentalitu, a vryly hluboké sledy do djin
1
teo-
logie.
43
Nokn'
18.
djepiscové hovoí pehnaní^ o po-
církev^ní
státnní (imperialisaci
síme doznati, že se v císaství
tsn
píliš
Byzantinství
Byzantinci v praksi
jDrvek,
eckou
skuten
církev
národností; to je
v praksi
se
jevilo
Mu-
Konstantinov.'-')
byzantském
svázala se státem a s
,,byzantinství".
a lidský
dob
církve v
1
v
i
teorii.
v teorii píliš málo rozlišovali božský
i
djinné a božské právo, nahodilou djinnou
f(jrmu a nezir.nitelnou podstatu. Církevní prvenství prohla-
jednostrann za výplod politického stavu a djinného
šovali
vývoje; pozdji zase naopak idealisovali nahodilou histori-
ckou fornui církevního
prohlašovali
Podobn
všecky
dob
v
rozdlení
patriarcháty
na
pt
patriarchát
božskyprávní
za
a
zízení.
církevního rozkolu prohlašovali historickou
formu vyznání víry za nezmnitelné dogma a považovali
každý dodatek za heresi.
Byzantské pojímání církevní ústavy zvítzilo po rozkolu
v církvi východní.-^) V novjším výi prakticky
chodním bohosloví uznává se s mnohými omezeními toliko
historické ímské estné prvenství na základ nkdejšího
politického významu íma. Východní dogmatikové uí, že
jsou božským ustanovením všichni biskupové rovni a že se
teoreticky
tudíž
ímské
moc
patriarchální a metropolitní.
prvenství vyvinulo
archální pentarchii v prvotní
nna
Od
form
se vyvinula
o
staré teorie
patri-
le zm-
bylo upuštno,
zachovala se ješt v nauce o vrchní moci církevních
snm
jakož
podobn, jako
a
i
\-
o
snm,
podmínkách všeobecných církevních
nauce o Kristu jako jediné hlav církve.
Byzantské teorie jsou typickými dokonce
pro západní
protiímské bohosloví. Galikánští teologové obnovovali v
i
°^)
Batiffol
26)
Caihradská patriarchální synoda v rozhodnutí
1920,
kterým
Jugoslávie
ád
a
s
obyej
a
124
526
(contra
Liibeck;.
povoluje
sdružení
všech
pravoslavných
autokefalní
církví
srbskou,
prohlašuje:
jest,
19.
bezna
biskupství
„Kanonický
že se záležitosti církevní správy upravují v sou-
s politickými zménami." Rozhodnutí ,,arhijereskog sabora (synody) srbské patriaršije o postavljanju prvog srpskog patriarha"
na základ 17. a 28. chalcedonského kánona ustanovuje, že se má
nynjší blehradský metropolita Dimitrij bez volby státi srbským
hlasu
patriarchou
máln
44
(28.
zvolen
za
záí
1920).
srbského
Dimitrij
patriarchu.
byl
12.
listopadu
1920
for-
rzných podobách
ímského
základu
teorii
o
prvenství
pohtickém a církevnprávaím
a o moci církevního snmu
nad papežem. Protestantské a modernistické bohosloví poímské prvenství jako výsledek djinného vývoje. By-
jímá
zantská teorie shoduje se v tom
bod ásten
zá^i-
se
dami moderního evolucionismu.
Nejlepší ruský byzantinista
Uspenskij
tvrdí,
že byl
chalcedonský kánon velikým neštstím a že má caihradský patriarchát „v mnohém odpovdnost za zalostn
stav vtšiny národ, podízených byzantskému vlivu kultur
28.
Na-
nímu" (IX a
Na Caihrad
296).
splnila se slova
Lva
Veli-
kého: „Propria perdit, qui indebita concupiscit" (supra n. 7 i,
Iva Velikého pak dosud ješt východní liturgie slaví jak
„nástupce vrchního prestolu Petrova, hlavu pravoslavné cír-
kve Kristovy"
2^)
r^iaBa iipaBOc^^aBHoíi uepKBU XpucTOBbi, oko o.iaroCTap'bmHHa BepxoBHaro cooopa lecTHaro, upaBii.ia
yHeHÍH M3B'hcTHo . Ilerpa BepxoBiiaro npecTo.ia nac.i^l^.j^iiinci,.
Markovi. Slaveni
pape I 193.
2')
^ecTÍJi...
.
.
i
43
flpostolík.
Summaríum.
In dissertatione
demonstravi,
ss.
„De orthodoxia ss. Cyrilli et Methodii'
et Methodium primátm R. P.
Cyrillum
agnovisse ac diserte docuisse.
tione dc primátu
Loquendi cogitandique
cum monachis oricum Theodoro Studita, ac discrepant
b) Papám Petro párem ponunt. c) Po-
ecclesia Cpolitana.
testatem papae supra concilium graphice docent.]
mentm
—
Argu-
e loquendi cogitandique ratione hic fusius propo-
nitur, additis novis
rationibus.
Titulus „sedes apostolica"
I.
ra-
fratres consentiunt
ss.
entalibus, praesertim
ab
[a)
antonomastice
pro se-
de Romana exeunte saec, IV. primo occurrit (in epištola Damasi ad ep. orientis circa a. 378). Ineunte saec. V. hic titulus in occidente iam tritus erat (Innoc. I., Zosimus, Aug.);
in conciliis Ephesino et Chalcedonensi adhibebatur (legati
„sedis apostolicae"). 2. Ratio dogmatica.
maxima
Romana
ecclesia
antiquissima est ecclesia apostolica (Irenaeus).
et
Peti, principis apostolorum, successor per excellentiam apo-
Antiochena, Alexandrina),
ceteris
gorii
fundatae
Petro
Ecclesiae, a
dicebatur.
stoiicus
honoe
eminebant, Sententiae Innocentii
M.
in nota marginali
i.
3.
I.,
civili
primatus
opnionem By-
pronuntiabatur;
post
I.
huius
Ecclesia Cpolitana
ecclesiae orientales,
bebant.
ratione
tituli usus non sine ratione
hune titulm vitabat; ceterae
praesertim monachi, hune titulm adhi-
concilium Cpolitanum
invaluit.
Leonis M., Gre-
Titulo j,apostolica sedes"
apostolica divinaque primatus origo contra
zantinam de
(Romana,
et titulo apostolico prae
4.
Inde a saeculo IV.
titulus „apostolatus vester"
eo
sensu adhibebatur, quo hodie „sanctitas (beatitudo) vestra".
5.
et
Alia huius
IX.
in
tituli
forma, apostolicus (dominus) saeculis VIII.
monasteriis
occidentis
signifacat ac hodiernus titulus:
(beatissimus)
apud
pater.
orientisque usitata,
Substantivus huius
Paulm Diaconum
et
idem
sanctus pater, sanctissimus
Theodorm
tituli
usus occurrit
Studitam, saepissime
vero
legendis Slavicis de
in
Stolik).
6.
pontificem appellabant,
etsi inter
nomen papá iam
niae
ignotum
nudám
Methodio
Cyrillo et
ss.
SS. Cyrillus et Methodius hoc nomine
(apo-
Romanm
Slavos Moraviae et Panno-
usitatum,
nomen apostolik autem
nomen apostolik non
Hisce in conditionibus
esset.
relationem legalem, sed sincerum devotumque ani-
Romanm prodit. Hoc nomine simplex
legendarum Slavicarum mens proditur. Nec in coaevis documentis occidentalibus de ss. Cyrillo et Methodio, nec in
monumentis litterarum Slavicarum nomen „apos:o'.icus" hoc
mum
erga pontificem
Unde
sensu iterum occurrit.
et
Mcthodium
concludi potest
solitarios fuisse in occidente,
ss.
Cyrillum
eorum
traditio-
nes interruptas obscuratasque esse.
V
1.
tije
panonských legendách o
Konstantina,
gend
o
sv.
Žitije
Cyrilu
sv.
Metodu
Cyrilu a
Methodia) a v ímské
(Vita
(Ži-
(italské)
le-
cum Iranslatione s.
apostolik = papež. Historie
[Constantini]
Clementis) budí pozornost výraz
nezná druhého dokumentu, v
nmž
by
se tak
asto
nalézal
tento výraz. Jako jsou teorie o politickém základu církev-
ního prvenství a o pentarchii
píznané
pro byzantské teologické myšlení, tak
píznaný
stolicus, áTioaxoXtxós
(substantivn)
teologie a východní
mentality mnišské.
apostolik
má
v
sob
(charakteristické)
apo-
jest apostolik,
Ješt
výraz
více!
ímské
Název
cos tak intimního a vroucího, že
nám
dává nahlédnouti v duši tch, kteí toho názvu užívali.
Pojmenování toto jest totiž výraz hluboké úcty k papeži
a výraz vroucího pesvdení o apoštolském pvodu ímského prvenství; proto má hlubší význam než nyní obvyklý
název „svatý otec".
Pídavek apostolski, apostolicus znaí od prvých kesanských století njaký duchovní nebo asový svazek s apoštoly. Sv. Ignác M. píše (okolo r. loo)
v áKoatoXtxtp
yot.gcl.Y.z^gl
žáci
(Trall.), sv.
Póly kar pa
(2.
stol.)
nazývají jeho
SíSáoxaXog áTioaxoXixó? (Martyrium Polycarpi 16). Apo-
štolskou zove se doba apoštol (aetas apostolica), apoštolští
jsou
mužové
tradici,
(viri
apoštolské
apostolici),
uení
kteí zachovali apoštolskou
(traditio,
doctrina apostolica). Cír47
—
kev nazývá se apoštolskou v alexandrinském (koplickéni;
vyznání víry (Denzinger-Bannwart n. lo) z druhé polovice
3. století. V dekretech nirejského snmu církevního jmenuje se církev xa^oXr/.ij xac
Caihradské vyznání
(Denzinger-Í3. a 55).
yznává víru si? [xíav áyav,
áTioa-oXv.T;
víry (3'Si)
\
xaS-oXíXTjv y.od aTcoatoAtxfjV xxXr^aíav.
Apoštolskou nazývala se církev veškera, apoštolskými
jednotlivé, od apoštol ustanovené církve (T e r -
se zvaly
De
Aug., De doctrina christ. 8).
Pedevším se apoštolský název pidával církvi ímské. Do
4. století byla církev ímská asto zvána „Peti cathedni"
(Cyprianus a j.). V i. listu papeže Julia I. východním
tul.,
praescr. 20. 21. 36;
biskupm (r. 336) jsou názvy: prima sedes ecclesiae, sancta
Romana sedes, beati Peti sedes universalis, beati Peti se-
(Man si
des
1 1
73
IÍ78).
Atanasius
Sv.
S-póvoc
á,nooxoÁiY.bc,
Dam. asus
Papež
733)-
25,
2,
ímská
církev
je
(Historia
že
PG
první antonomastického
užil
názvu „apostolica sedes" (Ad episcopos
orientis,
okolo
r.
Man si
378;
užit
hlásá,
Arian.
v
I.
3, 427). Tentýž antonomastický název jest polistu papeže Siricia (r. 385) ad Himerium episc.
Tarraconensem (Mansi 3, 657, 661). Na ímském snmu
církevním r. 386 se ustanovuje, ,,ne quis extra conscientiam
sedis apostolicae, hoc est primatis audeat ordinare"' (Mansi
3, 670; Hefele II, 42). Antonomastický název „apostolica
sedes" nebyl ješt tenkráte všeobecn znám; proto se vysvtloval („hoc est primatis").
V dob
papeže In
nocence
mastický název „apostolica sedes"
se
a.
ho velmi asto v jeho
I.
již
listech
(401—417) byl antono-
úpln zdomácnlý. Užívá
(Ad episcopos Africanos
417: „Scientes, quid apostolicae šedi
concil. Milevit. a
papeže
stech
j.).
Zosima
„Quamvis patrm
tatem
Rovnž
.
.
.
debeatur"; ad
tak užívá se toho názvu v
(Ad episcopos Africanos
traditio
a.
li-
418:
apostolicae šedi tantam auctori-
de eius iudicio disceptare nullus auderet"),
S názvem tím setkáváme se nkolikrát
Augustina; zvlášt znám jest jeho výrok;
tribuerit, ut
Bonifáce
ve spisech
I.
sv.
a
j.
„lam enim de hac causa duo
concilia missa šunt
ad sedem
apostolicam; inde etiam rescripta venerunt. Causa finita est"
(Sermo
131, n. 10).
Na snmu církevním
v Efesu (431) na-
(Man si
„apostolicae sedis legati"
papež Celesíin se nazývá
c),
(1.
1281
4,
nomasticky)
názvu:
;
sTiíaxoTíoe
Cyril, patriarcha
Romana"
církev
(tedy n e atito-
Firmos, biskup cesarejský (Kapad.) užívá pak
aTCoaToXtxii; xa: ayios d-pó^^oc,
xeXeaxívou
nkolikrát);
sám jmenuje
apoštolské církve alexandrinské. Cyril
„sancta apostolica sedes
ss;
xa^áopa;
6 t^s áTioaxoXcx-^i;
akoliv byl jako pedseda pítomen
ímskou
eckých aktech
v latinských a
zývají se papežští vyslanci
(Man si
4,
xou
1288). Rovnž
áytwcáTOu eTítaxó-o-j
tak v aktech chalcedon-
ského, IV. caihradského (869) i Fotiova (879) snmu církevního zovou se legáti papežovi „apostolicae sedis legati".
V
prvé polovici
zvala se tedy církev
5. století
ímská
všeobecné „apostolica sedes" bez dodatku (Romana),
s^oyýi'^
per excellentiam, antonomasticky.
To
jest
již
xa
až podnes
obvyklý úední název ímské církve.
V
vku
ranném stedním
užívalo se toho názvu
obas
pro každý stolec biskupský, ale užívání to nebylo obvyklé,
ídké. Každodenní užívání toho antonomastického
názvu pro církev ímskou dokazuje, že se ho mohlo jen
zídka užívati pro jiné církve biskupské.
nýbrž
2.
jasnili
607
Katolití dogmatikové postehli tu terminologii a ob-
mnohými
— óii;
stolica
(Straub
citáty
Wilmers
I
155
s:
Ottiger
II
Antonomasticky název „aposedes" potvrzuje katolické uení o apoštolském p208
vodu ímského prvenství;
matikv.
s).
jest
tedy hoden pozornosti dog-
Dle katolické nauky jsou biskupové nástupcové apoštol
(collegium episcoporum successit collegio apostolorum). Jednotliví
biskupové jsou tak dalece zákonitými nástupci apo-
štol, jak dalece jsou
(kollegia)
biskup.
K
leny zákonitého
(legitimního) sboru
legitimnímu kollegiu biskup patí
však pouze oni biskupové, kteí trvají ve spojení s ímským
biskupem, pedsedou sboru biskup a nástupcem sv. Petra.
ímský biskup jest tedy jako nástupce apoštola Petra ve
zvláštním
je
významu apoštolský
nástupce hlavy apoštol.
Proto se církev
antonomasticky.
4
To
ímská zove
ímská
církev
(per
excellentiam),
jest katolická
protože
nauka.
apoštolská per excellentiam,
jest
nejvýznanjší církev
49
apoštolská,
dle
Každá církev
se musí íditi veškera církev ostatní.
pouze tenkráte v plném smyslu apoštol-
níž
je
skou, když trvá ve svazku
s
církví
ímskou. To
je
staro-
dávné katolické uení. Už sv. I r e n e j prohlásil, že církev
ímská jest jako nejvýznamnjší apoštolská církev mítkem
pro církve ostatní a že se
mže
apoštolská tradice zachová-
ímskou. (Adv. haer. III 3).
a n (De praescr. 36) a j. Uení to
Podobn uí T e r t u
(v jádru) obsaženo v anotonomastickém
je „in nucleo
názoru ímské církve. Nauku tu více nebo mén vdom
leda v souhlase
vati
s církví
1 1 i
'
vyznávají všeci, kteí užívají a uznávají název „apostolica
sedes".
Tento dogmatický výklad apoštolského názvu ímského
s historickým vývojem. Na Východ bylo
shoduje se
mnoho církví založených od apoštol. Ale mezi nimi vyznamenávaly se dv zvláštní vážností a význaným apoštolským názvem: alexandrinská a antiochenská. Církev je-
pkn
rusa.lemská ztratila po zkáze msta dívjší vážnost, teprve
na chalcedonském církevním snmu došla hodnosti metropolitní a patriarchální.
Alexandrinská a antiochenská církev
byly však apoštolskými po apoštolu Petrovi. Antiochenskou
církev založil
sám
apoštol
alexandrinskou pak druh
Petr,
Petrv, Marek, Pro tento svazek
alexandrinská
žovala
církev
apoštolem Petrem pova-
s
Petra
za
svého zakladatele;
jiné církve rády piznávaly Alexandrii tuto pednost.
tedy v
kesanském svt
ti Petrovy církve významnjší
obyejn
pidával apoštolský název. Ale
autoritu;
jim se
ponvadž
se sv.
miel,
Mly
má
v
ím
Petr definitivn usadil v
svoje nástupce.
ím
Jenom ímské
a tam zecírkvi
pi-
„Peti cathedra". Rovnž
poínaje církev ímská nazývala
dával se antonomastický název
tak se od konce
4.
století
antonomastický sedes ap
stolic a
Na Západ
ten název lehko
zdomácnl, protože církev ímská byla jediná západní církev
apoštolská.
Máme tedy rovnici: Sedes (cathedra) Peti ^ se= sedes Romana. Apoštolský název pidává
des apostolica
ímské církvi,
ježto má prvenství mezi apoštolskými církvemi. Tak vykládají antonomastický apoštolský název ímské církve papese
50
tudíž
antonomastický,
per excellentinni
žové^) Innocenc
Mikuláš I. a
eho
Lev Veliký,
1.,
Veliký,
j.
Djinný
3.
Po
vývoj této terminologie je ve spojitosti
ímem
jem mezi
bo-
kesanstva nad pohanstvem jevil a uskuímského papeže stále zejmji. Proto se
vítzství
íeoval
s
a Caihradem.
se primát
též terminologie stále jasnji
vymezovala.
základ
v politickém
však
ímské
církevní prvenství
prvenství
íma, císaského
objevila se ve 4. století teorie, že
má svj
Na Východ
msta, sídelního. Teorie ta byla nepímo vyjádena v 3. kánonu I. caihradského koncilu (381). Proti této teorii zdrazovali papežové ješt více katolickou nauku o božsky-
právním a apoštolském charakteru ímského prvenství. Proto
není to jen náhodou, že se po i. caihradském snmu církevním astji užívalo názvu „apostolica sedes" a že se
poátkem
5, století již všeobecn užívalo zpravidla antonomastického apoštolského názvu. Na chalcedonském snmu
církevním (451) byla byzantská teorie vyjádena zjevnji
a pímo. Proto papežové ješt více zdrazovali apoštolský
Cum. multi sint apostoli, pro ipso tamen principátu sóla prinapostolorum sedes in auctoritate convaluil, qnae in tribus locis unius est. Ipse enim sublimavit sedem [Romanám], in qua etiam
quiescere et praesentem vitam finire dignatus est. Ipse decoravit
1)
cipis
sedem [Alex.], in quam evangelistam discipulum misit. Ipse firmavit
sedem [Antioch], in qua septem annis, quamvis discessurus, sedit.
Cum ergo unius atque una sit sedes, cui cx auctoritate divina tes
nunc episcopi praesident, quidquid ego de vobis boni audio, hoc
mihi imputo. G r e g. M. in epist. ad Eulogium ep. Alex. PL 77,899,
Non tam
•e;clesiae
'.retur
.
pro
.
in transitu
Antiochenae
quam quod prima primi apostoli sedes monsquaeque urbis Romae šedi non cederet, nisi quod illa
meruit, ista susceptum apud se, consummatumque gaudet.
.
Innocentius
epist.
I.
3.
ad Alex. ep. Antiochenum.
Man si
1055-
3,
Veraciter
per
illi
successiones
Alexandrinam
c.
hoc eidem
magnificentia
civitatis
attributum,
92
PL
119,
habendi
fundatas,
4*
prae
a.
aliis
s
i
6,
496;
205
e.
a.)
Man si
ecclesiis
.
.
qui
8,
et
I.
Gelasius
159)
sedes
Romanám
.
Nicolaus
Antiochenam.
ion.
recipiendis
patriarchae,
obtinent
et
Leo M. (M a n
libris
šunt
pontificum
tes
apostolicas
videlicet
et
ad consulta Bulg.
I.
(Decretum de
ecclesias,
a
Petro
eminere docent.
51
pvod
primátu. Užívání apoštolského
názvu stalo se ješté
všeobecnjším a obvyklejším.
Ovšem
zdomácnlo nejdíve na Západ,
ímská církev apoštolského pvodu. Na
že toto užívání
kdež byla toliko
Východ mly pednost
antiochenská,
apoštolské
jerusalcmská.
církve:
alexandrinská,
Pece však uznávali na Výle zídka ho užívali antono-
chod úední ímský název,
masticky; dávali mu pídavky „ímský"
názvu vyhýbala církev caihradská.
Lev Veliký hlásal proti byzantské
a
j.
teorii
Zvlášt se tomu
28.
chalcedon-
ského kánonu rozhodn apoštolský charakter primátu a upozoroval, že caihradská církev proto nemže míti j^rvenství na Východ, jelikož není apoštolská. Caihradské církvi
nebylo milé, že se takto pronáší protest proti vysokému
stanovisku jejích biskup ve východní hierarchii. Proto
v
Caihrad
zakrývali
svj neapoštolský charakter
tím,
že
zamlovali apoštolský charakter církve ímské, tebas ho
nepopírali. Úední název ímský byl jim jako nepíjemné
pipomenutí, jako provokace. Úední ímská terminologie
nemohla v Caihrad zdomácnti. Do konce 4. století drželi
starého caihradse z konservatismu, pozdji však
ského názvosloví, dle nhož se ímský biskup nazývá
Ž7taxoKOgT^(;7tpeafiuxépac;'P(í)p,7]?, caihradský pakx^^^véasTwjArjc.
Jak dalece jsem mohl prozkoumati, neužívá se nikdy v úedním slohu caihradském ímského antonomastického názvu
vdom
„apostolica sedes". Nkdy setkáváme se s tím názvem (s dodatkem „Romana" a j. nebo v souvislosti) nebo ním p.;dobným, ale ne antonomasticky.
Rozdíl mezi ímským a caihradským úedním názvo-
slovím jeví se zvlášt jasn, srovnáme-li dopisy
hradským
V
císam
a patriarchm
s
odpovmi
papež
z
cai-
Caihradu.
papežských dopisech opakuje se v každé dležitjší
vt
úední název „apostolica sedes", za to caihradské
odpovdi vyhýbají se tvrdošíjn tomu názvu, tebas se
obas výslovn zmiují o apoštolském charakteru ímské
církve.
Totéž
snmech,
lze
snmech, opakuje
52
na caihradských církevních
hovorech a názorech papežských
listech, jež se ítaly na církevních
pozorovati
869 a 879.
legát a v papežských
r,
se
V
asto úední ímský název, etí bisku-
pové však velmi zídka, výjimkou
Jest oividné, že v
ímského
názvu.
Ba
i
užívají
Caihrad
podobného výrazu.
nechtli uznati úedního
patriarcha Ignác drží se v dopisu pa-
úedního slohu, tebas v témže dopisu
hlásá božskyprávní povahu ímského prvenství (Man si 16,
47
49). Musíme se diviti, jak se mohli v Caihrad tak
peži Mikuláši
I.
(867)
—
bedliv vyhýbati ímskému úednímu názvu, když jej tolikrát etli v ímských písmech a snmovních aktech. Kancelá caihradských patriarch mla bez pochyby pesn ustanovenou terminologii, které jednotliví patriarchové nemohli
mniti.
dokonce
Jest zajímavo, že
s
úední
terminologií,
obas
i
byzantští císaové, v odporu
užívali
antonomastického úed-
ního názvu ímského. Císa Marcian v dopisech papeži Lvu
Vel. užívá
6, 169), ale
(Mansi
názvu „apostolica sedes" bez dodatku
souvký
patriarcha Anatol užívá toho názvu to-
vester thronus" (Mansi 6,
PL 54, 984).2) Rovnž tak nachází se antonomastický ímský název v list císae Justiniana papeži Janu II.
(Mansi 8, 795). Ty výjimky dokazují, že byl úední ímve spojení „apostolicus
liko
T77,
180;
ský název v Caihradu
vbec
mu
znám, že však se
kance-
lá caihradských patriarch schváln vyhýbala.
Ostatní
užívali
východní církve,
úedního názvu
pak východní mniši
zvlášt
„apostolica sedes" a vyjadovali ve
všech názvech rádi apoštolský charakter
Antonomastický název
kathol. Theol.
1883,
Vyznavae
,,ad
Petrm
s
z
prvenství.
teme
vapelaci
Dorylea (Zeitschrift
biskup
195), v listu illyrských
str.
(M a n
papeži Hormisdovi
ímského
apostolica sedes"
Leonem M.) biskupa Eusebia
(ad
f.
.,
i
8,
468), v listu
Illustrem".^)
mnicha Maxima
Nejastji nachází
se
antonomastický apoštolský název v rzných podobách u
Teodora S t u d t y, významného reformátora (t 826) východních mnich.
i
-)
Odsouzení Dioskura na chalccdonském snSmu pitakal Ana-
poznámkou: Tá aoxá TíJ) ájloaToXtXíj) 9'pÓV(p
cpp(i)V(í>V
('Mansi 6, 1048.) Ale to jest pouze ústní projev, který se pizpsobil úední ímské formuli.
^) ,.Beatissimum papaní, id
est aposlolicam sedem" i^PG 91,
tol
ústní
144);
zachoval
.
se
pouze
latinský
.
,
peklad.
53
^
4-
ímské
Jako byl název „apostolica sedes" úedním názvem
církve, tak byl od 4. století poínaje název „aposto-
obyejným názvem ímského
vester"
latus
papeže.
Jako
nyní titulujeme papeže: sanctitas vestra, beatitudo vestra,
sanctus (sanctissimus) pater, beatissimus pater, svatý Otec
—
tak
se,
že tentokráte bylo živjší
závažný
papeži
lují
r.
336
Ve
Jeroným
1180). Sv.
2,
apostolatus
litteras
biskup Lvovi
níka Anastasia v
u
Bernarda
sv.
mohlo
se v dopisech
Tak
se užívati
9.
(Mansi
a
190)
píše papeži
(Man si
vestri"
Vel. (Leonis
století
(epist.
i
titu-
úporní (renitentní) východní biskupové
I.
Týž název nacházíme v následujících
galských
století
4.
Zdá
významný a
jak
užívalo názvu „apostolatus vester".
(Man si
„Legi
uvdomní,
apoštolský název.
jest
vbec
papeže Julia
sovi:
papeže názvem apoštolským.
kdysi
titulovali
j.
stoletích,
M.
Dama-
2,
429).
na n. v
listu
ep. 99), u knihov-
16,
i
— 13;
nkolikrát),
Názvu toho samo o sobe
pro jiné biskupy, zvlášt pro alexandrin-
antiochenského, jerusalemského. Ale rovnobžn
antonomastickým užíváním názvu „apostolica sedes" omezoval se název ten na ímského papeže.
5. Když se název „apostolatus vester" vyjádí konkrétnji, máme formu apostolicus (dominus). estného názvu
ského,
s
užívá se už v druhém století o mužích, již jsou
vrnými ueníky nebo následníky apoštol. (Martyr. Polyc.
á.Tzoaxohy.bc,
16; Tertull.,
De
praescr. 32
aUis locis). Tertullian užívá
e.
ímského
jako heretik názvu toho ironicky pro
zývaje ho: Exhibe igitur
pla."
se
(De pudic.
21,)
v prvých stoletích
ale velmi
*)
.
.
papeže.*)
Du 'Cange
1885)
in
papeže, \y-
prophetica exem-
apostolice,
Názvu apostolicus (dominus) užívalo
nkdy
zídka; pozdji však
jenom pro
(Niort
.
Vtšinou
Glossario
320 de hoc termino
i
pro biskupy a metropolity,
(8.
a
stol.)
9.
užívalo
niediae
se
et
ho
užívalo se
názvu toho ad-
infimae
latinitatis
I.
scribit:
Papae appelatio, quae episcopis omnibus communis primo
soli summo Pontifici adscripta legitur, ita et Apostolici, qua quidem scriptores aevi medii saepe, ne dicam sempcr
Papam indigitant; quia, ut ait Gregorius M. lib. 5. Epist. 37 (recte:
1.
7. epist. 40): „Cum multi sint Apostoli, pro ipso tamen principátu, sóla Apostolorum Principis sedes in auctoritate convaluit."
Sicut
fuit,
postmodum
Rupertus Tuitiensis (ineunte sace. XIT.)
54
lib.
i.
de Divin.
Offic.
cap.
jeklivn (apostolicus dominus); tak jej máme v litanii ke
všem svatým (Ut domnum apostolicum et omneš ecclesiasticos ordines in sancta religione conservare digneris).
užívalo
názvu
se
substantivn.
toho
Substantivní
ideji
užívání
Diákona v životopisu ehoe
Velikého, který Pavel psal okolo r. 790 jako mnich v kláštee na Monte Cassino (PL 75, 54, 55, 58).
nacházíme
poprvé
u Pavla
Na Východ setkáváme se s tímto substantivním vyjadováním nejastji u Teodora Studity (PG 99, 1029,
1209, 1397). Mimo to nalézáme u nho spojení adjektivná:
áytwxaxog
(PG
aTcoatoXtxós
1029),
99,
(1209), áTioaioXr/Cos nánac, (1017),
patriarchovi jmenuje
OToXiTíóc,
x6g
á.TZoazoXr/.bq
V
á.nooiolixbg ndÍROíq (1152).
SeaTtóxy]?
(1397).
jest
papeže
Pargo
i
r
éc-^ioc,
listu
Sóasws
xilq
aTioaxoXixóc;
(I02[),
Túaxrjp
jerusalemskému
(occidentis)
e praví, že substantivutrí
árro-
áTíooxoA:-
charakteristickým výrazem Studitovým; totéž cvrdí
maurinský komentá (PL
75,
54).
Pavla Diákona
a Teodora Studity
názvu „apostolik" užívalo se pedevším v západních a východních klášteích jako uctivého
názvu pro papeže se zejmým zdrazováním božskypráv-
Ze spis
smíme
usuzovati,
že
ního apoštolského prvenství. Jest
zev ten byl
Teodora Studity
byly pod velkým vlivem
se
mnoho
pravd podobno,
že ná-
všeobecn obvyklým v eckých klášteích,
ítaly Studitovy spisy.
Rovnž
které
a v nichž
tak jest víe po-
dobno, že název ten zdomácnl ve východních klášteích
kdy
v 8.
století,
mem
a kdy v
se
mnoho stýkali s íokolí bylo nkolik eckých klášter,
výrazu v listech eckému archiman-
východní mniši
ím a
v ím (PG
T. Studita užívá toho
dritu Basilovi
99, 1029), a archimandritu Epifanovi (1029), kterého posílal do
s dopisy jako svého
íma
„Aliorum quidem Apostolorum successores Patriarchae šunt
Peti autem successor pro excellentia Principis Apostolorum,
Apostolicus nominatur ..." Tandem in concilio Remensi a. J049;
„Lectis sententiis super hac re olim promulgatis ab orthodoxis Patribus, declaratum est, quod solum Romanae sedis Pontifex universalis
Primatus esset, et Apostolicus." Hucusquc Du Cange.
Ceterum usus substantivus huius tcrmini (apostolicus) relative
27:
dicti;
rarus erat, ut etiam in
PL
159,
103 notatur.
55
vyslance. Z toho jde, že ta terminologie byla v klášteích
obvyklou.
V
hovorech kardinála Petra na Fotiov synod v Cai(879) nalézáme názvy papeže: oecumenicus papá
(nejastji; Mansi 17 A, 379 a j.), apostolicus papá (o. c.
hrad
dvakrát),
390;
dominus
apostolicus
(o.
c.
apostolicus (substantivn jedenkrát; 392).
však neužívají žádného
církevním
snmu
dobných názv.
biskupové
tchto názv. Na protifotiovském
biskupové zídka užívají po-
z
etí
(869)
vidti,
Jest
tikrát);
390;
etí
že apoštolské názvy, jak jich
užívá T. Studita, byly obvyklé pouze v klášteích; ani
ímu
biskupové
jest
Studit
v
pízniví
Cyrilv-Metodv
a
názv
neužívali
etí
takových. Proto
apostolik dojista výrazem
východní mnišské teologie a terminologie.
zvláštní
Ale nikde neužívá se toho názvu tolikráte jako v ímské
sv. Cyrilu a Metodovi. V Cy-
a v panonských legendách o
rilov panonské legend užívá se ho šestkrát, v
mimo
Metodov pak
sedmkrát:
to užívá se v
v
papež.
V
Metodov
Cyrilov legend názvu papá,
latinské
ímské legend
jest ná-
doslovn
ímské legend
zev ten ptkrát, a to na místech, která jsou skoro
na panonské Cyrilov legend.
závislá
V
užívá se jednou spojení sanctus apostolicus,
váme
jedenkrát
T.
u
Studity
(PG
99,
s
nímž
se setká-
1209) a jednou
u
Pavla Diákona (PL 75. 55).
Sv. Cyril a
z
Metod pinesli
východních klášter a chtli
tento
jej
estný název papežský
udomácniti mezi panonsko-
morav-skými Slovany, mezi kterými byl už díve zdomácnl
výraz papež. V Metodov legend užívá se jednou adjektivního spojení
,,
apoštolský papež", který se nachází též u T.
Studity; toto spojení nachází se jinak též v církevnslovan-
ské literatue, na p. v jistém rukopisu ruské Troické Lávry:
„Grigorija svtejšago i apostolskago papy starejšago Rima
slovesa"
v
"•')
Zdá
se,
že se názvu apostolik ke konci 9. století
eckých klášteích
už
zídka užívalo a
že jest
termino-
logie panonských legend z východního stanoviska archaistická.
'•)
Uvádí
Moskva
56
1889,
Š
III
c p
k
146.
i
n
\
,,Ctenijach
\-
imp.
Obšest\e
istorii",
Název
6.
jasn dokazuje,
apostolik^)
že sv. Cyril a
Me-
tod byli nejen dle svého stranického mnišského stanoviska,
nýbrž též z vrovicího pesvdení a smýšlení odprci strany
Fotiovy;
rovnž
To
rozumí,
se
tak pisatel (pisatelé) panenských legend.^)
že
Fot
se
názvech papežských
\
i
písn
jeho
a
s
pívrženci
tradicionelní
Hergenróther
minologie.
u
(III,
drželi
caihradské
ter-
338) uvádí toliko jeden
pípad, že Fotius užívá o ímské církvi antonomastického
názvu aTioaxoXcxrj xaO-áopa, když v i. listu k bulharskému
knížeti Michalovi hovoí historicky o papežských legátcch
snmu
na tomže míst užívá
východní (PG 102,
vyslance papežovy
užil
jako
historik
pro
Fotius
zde
649);
snmovních.
názvu,
který
etl
v
aktech
onoho
Cední caihradská (i Fotiova) terminologie o ímské
mén
církvi byla tak jednoduchá, že jí mohli rozumti
vzdlaní knží, a pec ješt tak dalece pravovrná, že se
jí nerušené užívalo. I mén vzdlaní duchovní lehko vycítili rozdíl mezi byzantskou a studitskou terminologií. Není
na
niceiském
II.
názvu
apoštolského
i
787), ale
(r.
pro
patriarchy
i
tedy možno, že by byl pisatel panonských legend se svou
studitskou terminologií
pívržencem Fotiovým.
Apostolik jest ješt více než apostolica sedes v rozporu
s
úední byzantsKou
ném úedním
vodu
terminologií.
slohu vyjaduje
však
prvenství. Apostolik
Apostolica sedes v chlad-
pesvdení
mimo
o apoštolském
to
p-
vyjaduje úctu
a
Název ten odpovídá pibližn obvyklému nyní
Kdo tedy užívá názvu apostolik v hovoru
oddanost.
názvu svatý ote.
nebo
spisu,
lenost,
nutn
,
užívá
uren
který není
mezi
kterou
výraz
pro papeže, nýbrž pro spoten
úctou a oddaností,
s
není
obvyklým,
podobn
ten
ho
jakoby se užívalo
názvu svatý ote ped spoleností, která není na tuto terminologii navyklá a jí nežádá ani neoekává. Psycholo^•)
Zajímavo
hlava však
její
jest,
zývá církevní hlava
jlSVr/Óg,
'')
vzal
arménský katholikos).
A. E.
Viktor o
název ten
ze
thodievskij Sborník.
že
mínní
Západ jmenuje církev^ katolická,
apoštolská; na Východ pak se nakatolickou (caihradský patriarcha oxouže se na
(papež)
to
je
v myslí,
že pisatel panonských legend
(Pogodin,
západní
terminologie
Moskva
1863, str. 402); z
uvedeného
pe-
Kirillo-Meje ;íejmo,
nesprávné.
57
nemožno^ by názvu loho za takých okolností
který by nepiznával horliv papežského prvenství. V souvkých papežských listech a jiných souvkých
západních dokumentech užívá se tohko názvu papá. Jest
pravd podobno, že pisatel panonských legend zanechal
ješt druhé slovanské spisy. A pece se v církevnslovanské
literatue mimo v panonských legendách výraz ten nikdy již
nenachází. Výraz apostolik mezi Slovany nezdomácnl. Pisatel
panonských legend zapsal tedy výraz ten nejen z úcty
z piety k velikým slovanským apoštolm.
k papeži, nýbrž
Apostolik není výrazem obyejné korektnosti nebo legálnosti, nýbrž vyjaduje vnitní pesvdení a srdencni úctu.
To není chladný úední nebo historický tón, nýbrž vroucí
tón lidí, kteí neznají diplomatické zdvoilosti a zchytralosti. Proto nenajdeš výrazu toho v chladných Luedních a
gicky
užil
jest
pisatel,
i
obyejných historických listinách, nýbrž v legendách, které
naivn a vele popisují psobení sv. Cyrila a Metoda, v legendách, které mají
pee
prostinké intimnosti.
Apostolik
pvodní mluvy
jest
nepochybn drahocenný
rila
a Metoda. Názvem tím vyjadovali naši svatí apoštolé,
cítní o apoštolském
Cyril a Metod, svoje smýšlení
sv.
ostatek
sv.
Cy-
i
prvenství papežov.
Ani v souvkých západních dokumentech ani v staroslovanské literatue již se s tím výrazem nesetkáváme. Apostolik
tedy dotvrzuje, že naši svatí apoštolé byli
osam-
lým (isolovaným) zjevem na Západ a že jen v ím,
v apostoliku, nalezli podporu a porozumní. Apostolik svédí,
že jsou sv. Cyril a Metod posledním jasným ohlasem zvláštní
mnišské teologie a terminologie sv. Teodora Studity. Apostolik vypráví smutný dj, že psobení soluských bratí
ve stedisku Evropy bylo brutáln znieno a že tradice
cyrilo-metodjské byly násiln oslabeny a zatemnny.
58
IV.
De
1.
unitate ecclesiae.
Historia quaestionís.
Notio onitatis.
2.
Notio schismatis.
3.
Conceptu primatus iurisdictionis obfuscato, unitatis
universalis quoque obscurabatur notio. Extrema
pentarchiae theoria ecclesiae universalitatem in quinque
1.
ecclesiae
patriarchatus foederatos divisit,
supremam
ecclesiae visibilis
potestatem patriarcharum collegio, quasi consilio (comité)
aut
centrali
monarchia,
non
oecumenico tribuens. Ecclesia
concilio
autonomorum
statuum
sed
foederatio
conci-
piebatur.
Ecclesiae
conditiones
orientalis
incerto
con-
unitatis
ceptui favebant, Orientis patriarchae, in ipso oriente unitatis
centrum non habentes, de primátu inter se decertabant
(Alexandria, Cpolis). Primatus Alexandrinus Cpolitanusque
quam
honoris potius
iurisdictionis
cum Róma pugnantes
Haereres
honoris
Romanm
usurpabant,
scissionesque
quoque
erat.
Episcopi Cpolitani
primátm in
primátm
orientales
unitatis
oriente
sibi
concipientes.
cum
Róma
vinculum saepe rumpebant; quo factum est, ut Byzantini
schisma aequo animo tolerare paulatim assueverint. Mentes
orientalium christianorum magis verae fidei quam socialis
unitatis sollicitudine occupabantur. Simplices fideles
facilius haeresis
Conceptus
divisae,
quam
unitatis
unitatis
malum
ccclesiasticae
usque ad Photium simul
cognitione vigebat.
visibilis
schismatis
Una cum
mysticae
ita
cum
tandem
percipiunt.
obscuratae,
vera unitatis
immo
visibilis
idea primatus etiam conceptus
ecclesiae
considerationi
locum
cedebat. Saeculo XI. iam plures orientales sociálem ecclesiae universae
unitatem bona fide ignorabant, ut ex epištola
patriarchae Peti Antiocheni ad
cludi licet.
Slavi,
qui
(post
ss.
Dominicm Gradensem
Cyrillum et
con-
Methodium) a
Graecis fidem christianam acceperunt et ab ecclesia Cpolitana dependebant, ad claram ecclesiasticae unitatis cognitionem vix pervenerunt, unde incerta Slavorum inter Romam
et
Cpolini haesitatio explicari potest.
69
.
Unitate ecolesiae disrupta. ecclcsiac
tatis
centro separatae, vinculo unitas
ab
uni-
carentes,
my-
orieiitales,
visibili
sticam unitatis considerationem magis magisque cxcoluerunt.
Secundum
2.
iraditionen christianam et doctrinam catho-
licam ccclesia Christi una esse dehet unitate a) fidei ísymb)
bolica),
cultus
(liturgica),
c)
rcgiminis (socialis). The-
ologi orientales recentiores concordant
cum
uitem
vcro regiminis mag-
fidei et cultus explicantes; unitas
catholicis,
nam ipsis parat difficultatem. Secundum theologiam
doxam" logice concilium oecumenicum centrum
uni-
„orthounitatis
Attamen concilium per se non est centrum unipermancns. Post saeculum VIII. nullum in oriente celebratum est concilium generále, inimo secundum plures
esse dcbet.
tatis
theologos (prof.
Svitlo v)
(
de
raro
orientales
tici
Lebed v,
metropolita
F'
i
1
a
r
e
Mosk.,
t
post schisma nec celehrari potest. Ideo
oecumenico
concilio
dogmaunitatis
ut
cntro tractant.
(autocephalae)
Singulae
nullis vinculis
iuridicis
ecolesiae
orientales
separatae
iunguntur. Theologi orientales, ho-
diernam ecclesiam orientalem separatam veram esse Christi
ecclesiam docentes, unitatem sociálem de ccclesia orientali
(orthodoxa quae dicitur) praedicare non possunt. Ideo
nonnulli unitatem ecclesiae sociálem negligunt. Catechismus
metropolitae Filareti
est una,
quia est
unitatem
doet
,,EccIesici
cum uno
capite
singulas ecclesias autonomas, constitutione
disiunctas, nihilominus esse
visibili
definit:
corpus spirituále
quia uno Spiritu Divino vivificaíur." Idem ca-
Christo, et
techismus
ecclesiae
unum
membra
unius corporis
uno capite Christo, una fidei professione, orationum, sacramentorumque communione iuncta.
Similiter de unitate sociali tacet compendium dogmaticum
archiepiscopi Filareti C e r n g o v e n s s Gumilevski j)
S v 1 o v fatetur visibilem unitatem ecclesiae univerecclesiae
universalis,
i
i
(
1
salis,
immo
schisma
etiam
periise.
sias orientales
plere
non
ccclesia
enim
60
unitatem
Rarum
munia
ecclesiarum
litterarum
orientalium post
commercium
inter eccle-
unitatis socialis (,,organisationis") ex-
potest. Nihilominus
secundum Svtlov vera
Christi
hac divisione non obstante servari potest; essentia
ecclesiae
est
eiusdem
pars
invisibilis.
Sicut
anima
—
sine corpore, ita eliam ecclesia sine unitate visibili exislere
vrouenie I 214 — 216).
Homjakov doet veram ecclesiam
potest (Hrist.
patriarcharum
orientis (pg. 26).
scivari
unione
in
Negat tamen unitatein
i/.ri-
dicam, docendo, ecclesiam esse societatem fraternae caritalis,
sodalicium
ecclesiam terrestrem et coelestem
caritatis,
complectens. Unitas
servatur
vera
libero
fide,
veriíate
in
consensu, caritate; manifestatur vero unitate cultus (sacra-
menrorum). Catholica unitas econtra
onis, vera unitate carens
(pg.
74
est
4
s;
solum species uni-
6;
18; 53 e. a.)
Theologi orthodoxi ecclesiam visibilem et invisibilem
confundentes saepe docent unitate ecclesiae non solum terredebere
strem, sed coelestem etiam ecclesiam complecti
(Mal in o v s k
501; Homjakov, Akvilonov, prot. Lebedev), quam unitatem ab ecclesia catholica negligi dicunt.
i
j
Nonnulli theologi recentiores unitatem historicam,
i.
e.
historicam ecclesiae identitatem (essentialem immutabilita-
tem) in hoc capite tractant; hanc unitatem notám verac
ecclesiae adhibent contra catholicos. Ita Filaret Cerii.
Malino vskij
(II
232),
(106
— no;
339
—
(501),
353). Catholici
protoiereus
Lebed v
hanc identitatem ecclesiae
indefectibilitatem dicunt.
Multi theologi de unitate iuridica quidem tractant,
tamen illam
explicant, ut limitibus
autocephalarum includatur.
potestatis
ecclesiasticae
singulárm ecclesiarum
Makarij
(de
conciliis)
in
capite de centro
doet ex
conciliari
proma-
ecclesiae constitutione perfectam ecclesiae unitatem
nare
(II
231). In capite de unitate ecclesiae
unitatem esse unitatem fidelium
cum
ita
doet
visibilem
pastoribus, in regendis
easdem leges divinas sequentibus. Addit vero,
propter abusm nonnulorum ecclesiae membroriim unitatem
non esse talem, qualis eius constitutionem sequi deberet (II
fidelibus
235).
Akvilonov
dicit
unitatem ecclesiae manifesto appa-
rere unitate episcoporum, unitate ecclesiae in conciliis
munione
inter
doet unitatem
singulas
Ma
1 i
nov
s
k
i
j
com(499
visibilem esse unitatem hierarchicae successi-
onis atque unitatem
^)
ecclesias.^)
canonum
Novozavtnoe uenic
ecclesiae; unitatem inter eccle-
146S.
6Í
autocephalas explicat secundum catechismum Filareti
sias
Bljaev
(supra citátm).
autonomas non
sias
tionis cunsistere.2)
Makarij
Ad eandem
scntentiam reducuntur, quae
aliique theologi erthodoxi de unitate visibili do-
Remanet ergo
cent.
aperte dicit unitatem inter eccle-
in unitate, sed in aequalitate constitu-
Mal
Christo iuncta.
dicit (pg. 563)
ventibusque
unitas
sóla
i
nov
s
k
i
mystica,
invisibili
capite
quidem cum nonnullis
j
aliis
unitatem visibilem litterarum commercio con-
non oecumenicis
facta ipsa luculenter
servari
quod tamen
posse,
Protoiereus
reiciunt.
Le
b e d e v ipse
autonomas unitate externa carere, ecclesiam autem catholicam perfecta gaudere
externa unitate. Propterea Lebedev cum schola Homjakovi
et cum multis aliis theologis orthodoxis ad unitatem mysticam recurrirt^); ecclesiam orthodoxam perTecta interna unitate cum Christo capite gaudere dicit, ecclesiae autem catholicae hanc unitatem denegat.
128) ecclesias orientales
fatetur (pg
Lebedev
magnopere
extollit
internám ecclesiae ortho-
doxae unitatem. Unitas ecclesiae orthodoxae, vera fide
omneš fideles cum Christo capite,
nutrita
ita Lebedev
—
—
cum
ecclesia coelesti atque
cum
apostolica traditione iungit,
Catholica unitas externa econtra pravis humanis mediis
arti-
ficiose servatur (coeca oboedientia, coelibatus, ordines religiosi, curia
papae); ideo rupta est histurica unitas fidei novis
dogmatibus, rupta unio
cum
ecclesia coelesti. Unitas catho-
Vera enim unitas ex
promanare debet. Ecclesia catholica perfecta quidem gaudet unitate externa, caret tamen unitate
interna, salutari, spirituali, quae solum in ecclesia orientali
contraria est spiritui
lica
christiano.
fide in Christum
Unitas
existit.
ecclesiae
catholicae
externa
itaque
corrigi
... HO HB o^HO ynpaB.ieHÍe (pg 60). Ergo
sed logica.
3) Ipse Milaš doet ecclesiam ut societatcm spirituálem etiam
Metrospirituali tantum unitate iungi (Crkveno právo 223).
gphanes Cristopulos (a. 1625) doet, unitatem ecclesiae con-
OAHHaKOBO
2)
non unitas
realis,
—
sistere
in
fidei
uniformitate
ecclesiae) vinculo
me
1
doxa)
larium
•62
100
II
et
s).
s.
—
Spiritus
et
simplicitate.
unam
et
„Omneš
(particulares
catholicam absolvunt" (K
Confessloiones Tetri Mogilae
i
m-
(Confessio orlho-
Dosithei unitatem invisibilem tantum ecclesiarum particu-
supponunt.
atque unitate interna compleri debet. Unitas orihodoxa rursum unione externa inter ecclesias autocephalas absolvi
v (iii
qui
debet. Hactenus protoiereus
128),
—
Lebed
principia theologiae
Hom
j
akov
usque ad horrenda con-
i
sequentia dottrinae de ecclesia applicavit.
Lebed v
ipse itaque obiter fatetur unitatem orthodo-
xam (propter defectum externae unitatis) imperfectam esse.
Eadem Makarij (II 231) indirecte doet. Multi alii orthodoxi
scriptores
sincerius
P
fatentur, Ž.
e
r
unitatis .defectum
ecclesia orientali
in
(professor iuris in universitate, Beograd)
i
laudat catholicam unitatem, quae magis respondere videtur
quam
spiritui religionis christianae
exclusiva nationalis eccle-
siae orientalis dismembratio.*) Dr.
iur.
Kazimirovi
R.
unionem sociálem ecclesiarum
fatetur necessariam esse
thodoxarum.s) Dr. theol.
E.
iur.
et.
adi
(Serbus)
or-
ve-
hementer increpat divisionem ecclesiae orthodoxae in autonomas ecclesias autocephalas, quam divisionen canonibus ecclesiae et dogmati de unitate ecclesiae contrariam
esse
dicit.6)
Theologi orthodoxi ad unitatem internám tantum
currentes
num
ciat,
explicare
servari
itaque
possit,
tate ecclesiae. Ecclesia
caret
tate
(de
libris
mano-catholico
e.
num
debent,
num
talis
satisfaciat
unitas
re-
suffi-
dogmati de
uni-
orthodoxa ceterum perfecta fidei unideuterocanonicis, de baptismate ro-
a.),
quod
ipsi
theologi orthodoxi
con-
cedunt.'')
Obscurato unitatis conceptu schismatis notio simul
3.
obscurátur. Schisma ecclesiasticum est separatio (defectio)
a legitima ecclesiae potestate.
entalis separatae
potest.
Potest
Ex
parte ergo ecclesiae ori-
schisma sine haeresi nec
quidem
oriri
fieri
merum schisma
eiusdem ecclesiae autócephalae
(e.
g.
nec
definiri
intra
limites
schisma „starovr-
stvo" in Russia), ecclesia tamen autocephala ab alia separari
non potest mero schismate, quia
nullo vinculo visibilis po-
u srpskom grád. zákoníku (Beograd 1919) 17.
Srpska crkva (Sarajevo 1920) i8i.
Naelo pravoslavnog crkvenog jedinstva (Panevo 1900)
*) Religija
^)
^)
7-16.
')
31.
Palmieri
I
5-10
e.
a.
Pravoslavje 21.
63
iunguntur. Si
testatis
omneš
Ecclesia catholica nec
dum
cst
(riiristiim
unicum caput
secundum antiquam ner secun-
recentiorem theologiae orientalis doctrinam ab eccle-
sia orientali
(Cpolitana) schismaie deficere poluit. Ecclesia
enim Cpolitana nec habuit nec vindicavit
onem
Romanám.
in ecclesiam
mani
Ex
ecclesiae,
qui vera fide iunguntur, ad ecclesiam pertinent,
sibi
non potuerunt.
resistentes, Latinos schismatis accusare
Graecorum separatiq ab
parte
propter haereses
haereticos
stiana
soliim
doctrina Chri-
fuit,
Ptoinde
iubente.
vitare
Romana
ecclesia
atque necessaria
licita
dominati-
Graeci potestati episcopi Ro-
Photius
eiusque
„haereses" Latinorum conquirebant
sectatores sollertissime
atque augebant, ut Laiinos haereticos viiandos
et abominondos demonstrarent. Theologi Graeci recentiores docent
Romana
ecclesiam orientalem a
lium
1848 ecclesiam
a.
resis
se separasse propter „hae-
Literae encyclicae patriarcharum orienta-
reses Latinas".^)
Ecclesia
accusant.
Romanám non schismatis, sed haeRomana magnam christianorum
partem doctrinis haereticis depravavit, sicut olim arianismus. Patriarchae orientales post primam atque secundam
admonitionem fraternam a Latinis sese separaverunt, reliquentes
rum.9)
ib^í
—
doctrina
eorum cogitationibus"
,,pravis
illos
xobq dg
ácóxt[iov
Eadem
autwv
Hactenus
vóov.)
schismatis
notio
in
(íiapéSwxav aO-
litterae
patriarcha-
antiqua pentarchiae
latet.
Theologi orthodoxi schisma inter orientalem et occidentalem ecclesiam a haeresi distinguere non possunt. B é 1immo hanc distinctionem damnat, dicens methodum
j a e v
catholicam, essentialem fidei consensum asserentem,
peri-
Schisma in abstracio
iheoretice distinguunt quidem a haeresi, attamen nonnulli
nec abstractam distinctionem recte percipiunt (M a 1 i n o vskij 500; Filaret
II 232).
culosam esse
orientis christianis (^133).
er.
Multi
recentissimi
archarum orientalium
doctrinam
centes
64
^)
Vide
")
:\í
an
AAV
si
de
theologi
386.
s.
387.
orientales
aliis
ecclesiae
1919, 266
40,
ab
et
a
litteris
patri-
theologis discrepant, doconstitutione
orravissimuni
Latinm". Systema catholicum errorem (hae-
esse „errorem
dogma de ecclesiae constitutione, dominandi
studium Romanorum pontificum potissimam schismatis causám dicunt. Ita plerique historici Russi recentiores atque
resim) contra
multi Graeci (supra
nonnulli
dogmatici (S
Cern.
232).
II
ve
i 1 j
s t
Homjakov
quem
Lebedev,
rej
e
r
IV
333
eiusque
— 347
de
haeresi
;
F
sectatores
Kolemin
constitutione
i 1
r
e
t
j
Vo-
ecclesiam
a.),
e.
a
et
(protoie-
Ant o ni
laudat Akvilonov; ep.
linskij, VI. Troickij,
catholicam
Homjakovi
13), tota schola
n.
lí
doctrinam
ecclesiae
christianam depravasse atque non solum singulis dogmatibus, sed etiam toto spiritu ab ecclesia orientali discrepare
Sol
dicunt. Ipse
adhaerebat.^o^
o
vjev usque ad
Mitiores
Ma
metr. Kijov.,
1 j
S v
c e v,
o
1 1
1883 ideis Homjakovi
a.
(F
theologi
i 1
a
r
e
Mosk.,
t
professor
v,
Plato
Lebedev)
ecclesiam catholicam haeresis propriae dictae (de ecclesiae
non audent, quia nullum concilium
constitutione) accusare
oecumenicum
Causám cum
damnavit.
catholicos
,,iudicio ecclesiae universalis relinquunt,
sericordiae
nam de
Filareto
catholicos Dei mi-
commendant."^!) Svtí o v catholicam doctrigravissimum quidem putat ,.errorem practi-
ecclesia
cum, canonicum" a historia damnatum, gravissimum atque
unicum unionis impedimentum, attamen non haeresim proprie dictam.i2^
vent,
cum Svtlov
Nonnulli
„latitudinarismo"' fa-
ecclesiam catholicam, orthodoxam, anglicanam (pro-
testanticam)
ramos verae
Hic ,,latitudinarismus"
cum
Christi
ecclesiae
declarantes.^^)
doctrina de Christo, unico eccle-
siae capite cohaeret.
Theoriae Byzantinae, unitatis notionem unionisque
dium obscurantes, tempore
1")
Soinenija
^^)
Apud SvStlov (Gd
III
161
Photii
stu-
ad unitatem scindendam
s.
v.
cerkov'
pg. 40-44), qui
integrum
librum de hac quaestione conscripsit.
sia
Hrist.
lam Metrophanes
est,
oationi
et
vrouenie
^2)
13)
I
5
s.
Kritopulos
ut nonnulli volunt, congregatio
evangelii
quocumque módo
haereticorum (K
nie
199
I
2og-2ii;
i
mme
1
II
100)
(a.
S v
qui praedi-
orthodo\orum inquam
credunt,
—
1625; sripsit; Eccle-
omnium eorum,
é
1 1
o
v,
Hrist.
vroue-
223-226.
65
nondum
sufficiebant, vivis
adhuc primatus unitatisque
tra-
ditionibus. Dogmalicis ilaque criminationibus schisma superstructum est. Post diuturnum demum schisma, Iradi-
tionibus usus doctrinaeque de ecclesiae constitutione interruplis,
hodie iam orthodoxi seminaristae --
dicit
—
non
fuisse.
u.t
Svtlov'^)
veram schismatis causám
temporum decursu mutatae,
didicerunt, illud Filioquc
conditiones,
Sic
orientalis theologiae ralionem mulaverunt. Orthodoxi, dog-
matm
strare
novitates
debent,
xaivoioixta^
ecclesias
catholicis
orientales
obicientes,
autocephalas
demondoctrinas
dogmaticas de ecclesiae constitutione et unitate aeque septraditiones immutatas servasse.
tem conciliorum
^*)
66
Gd
v.
cerkov'
56.
v.
De
1.
status quaestionis. 2. Hístoria termini. Doctrina
patrm
4.
capite ecclesiae.
scriptorum Graecorum usque ad saec.
et
Theologi
Christum
recentiores.
Argumenta
5.
theolog'ae
unicum esse ecclesiae caput.
6*
s.
XII.
Pauli, litargiae, ss.
3.
Libri symbolici.
pro thesi:
orientalis
Doctrina catholica de capite
ecclesiae. 7. Doctrina catholica probatur atque ad orientalium
respondetur.
1.
8.
Doctrina
catholica
a Th. Spáil exposita.
9.
argumenta
Conclusío.
Theologia orientalis recentior communiter Christum
esse caput ecclesiae doet; ideo falsam esse doctri-
unicum
nam
catholicam de
siae.
Immo
Romano
pontifice, capite visibili eccle-
nonnulli auctores eo progressi šunt, ut conten-
Romani
dant doctrina catholica de primátu
stum ex
pontificis Chris-
excludi, sicut doctrina orthodoxa de
ecclesia ita
Romani
Christo capite primatus
pontificis excludatur.
Terminus caput duplicem significationem habere potest;
a) propriam, b) metaphoricam, translatam. Rex, dux, praemetaphorice
ses
dicitur
caput
regni,
exercitus,
societatis
membra
cum praeside (duce rege) coniunguntur; subditi
non dicuntur membra ducis, nec civitas dicitur corpus regis.
propter vincula
moralia,
quibus cives, milites,
societatis
Christus autem est caput ecclesiae
lato,
non solum sensu
trans-
sed etiam sensu magis proprio per unionem vere
—
álem, intimam, quasi
physicam cum
individuae permanentes,
nae integrae
et
fiunt Christi
(vitis),
ita
ut ecclesia
sit
re-
fidelibus, qui perso-
membra
(palmites)
corpus Christi, non
quidem naturale physicum, nec solum morale, sed mysticum,
medias partes tenens inter corpus physicum et morale.
Romanus pontifex econtra est caput ecclesiae solum sensu
translato, sicut dux est caput exercitus vel princeps caput
civitatis; fideles non šunt membra pontificis Romani.
Secundum doctrinam catholicam ergo
supremam potestatem Christi
stinctio inter
multiplex est diet pontificis
Ro-
mani. Christus est caput ecclesiae primarium, sensu magis
proprio, attamen invisibile; caput
siae,
quatenus ecclesia
simpliciter (exclusive)
5*
est
corpus
unicum principále eccleunicum caput
visibile, et
corporis mystici
ecclesiae,
quatenus
67
est gratiis invisibilibus ac vita supernaturali plena (S
Romanus
883).
lí
econtra
pontifex
caput
est
t r
a
ii
b
ecclesiae
sensu translato (morali), visibile, potestate a Christo partiRomanus pontifex ergo minus proprie quam
cipata (vicaria).
Christus
multis
In
caput
dicitur
ecclesiae.
caput sensu translato etiam externa
linguis
forma distinguitur a capiíe sensu proprio (pohlavar, chef,
Oberhaupt, hlava, téte, Haupt). In lingua Latina haec distinctio exprimi non potest. Theologia Latina et Christum
papám caput
et
tamen
ecclesiae dicit, significatione
Theologi orientales, centra
primátm
diversa.
pugnantes, saepe
ad verba theologiae Latinae magis attendunt quam ad sensum. Ideo non inutile
dam
2.
de historia huius termini quae-
Paul US
S.
ecclesiam saepe corpori hiunano compa-
Christum huius corporis caput dicens. Quae mystica
rat,
loquendi ratio apud
patres Graeci
et
erit
dicere.
s.
ss. patres non raro occurrit. Liturgia
Peti supremam in ecclesia potestatem
saepe diserte pronuntiant; Petrus
TipóeSpo^
ipatóxaios,
rarius
In
(Nilles
etc
dicitur.
ápyjiyóq,
Terminus
193.)
liturgia Graeca
I
i
1
93).
Leo
M.
Petrus dicitur
xí'faAj
(PG
xecpaXrj
(^paxpca?
xfji;
46,
733)
;
s.
Markovic,
Petrm appellat
96,
xsLVr^?
xecpaArj
i
p.
twv
(ed.
Montfaucon,
VI
t.
282 j;
xs^aXr] xoú yopoQ twv á7:oaxóXwv
132).
concilio
Ephesino Philippus,
licae, patres concilii laudat,
capiti
Slaveni
Joannes Chrysostomus:
Joannes Damascenus:
In
'^paipíaš
týjs
dicitur „glava pravoslavnyja cerkve"
Gregorius Nyss.
áTcoaxóXwv
(PG
pro Petro
xecpaXiQ
adhibetur.
(Sticheron ad vesperas 17. febr.;
I
xopu-
y.opucpato;,
vos adiunxeritis''
legatus
„quod sancta
(Mansi
4,
1290).
Chalcedonensis in epištola synodica ad
aposto-
sedis
membra
.
.
.
sancto
Patres concihi
Leonem M.
scri-
bunt: „Quibus (nobis) tu quidem sicut membris caput praeeras"
(Mansi
6,
147),
„sicuti nos capiti in bonis adieci-
mus consonantiam" (Mansi
6,
154).
Postquam theoria de pentarchia patriarcharum invaluit,
pontifex Romanus non iam simpliciter caput ecclesiae dice68
primm
batur, sed
i^ficov
Stud. (PG
caput ecciesiae, caput capitum
xwv 6Xwv xscpaXwv
xei^aXi^;
óíTzoa-oAiy.ri
1025.
99,
Secundum
1017).
xecpaXi^;
Tcpwxcaxíj
T h e o d.
ideas pentarchiae
papá non est caput, quod corpori ecciesiae visibili praeest,
sed solum visus (oculus), nobilissimus quinque rsensuum
patriarcharum (supra tract. II, n. 11). Theoria pentarchiae
notionem ecciesiae visibilis obscurabat, corpus visibile a
corpore mystico parum distinguebat, Christum unicum esse
—
Pe
r u s, patriarcha Antiochenus,
Christum esse unicum caput
ecciesiae universalis, iure.divino in quinque patriarchatus^
partitae (supra tract. II n. 16; cf. Diet. de Théol. I 1408).
ecciesiae caput innuebat.
saeculo XI.
t
docuit,
implicite
Nilus Doxopatrius (medio
XII.)
saec.
doet: „Cum
unum
perfectum ecciesiae corpus esse oportebat, cuius
put
((iía xecpaXr^)
Spiritus
suit
unum
1
s
non quattuor, propterea
et
sanctus,
ut
corpus efficiunt
praestantibus
Ba
Christus, singula vero corpora quinque sen-
gubernantur,
sibus
mon
a
et
quinque
dispo
(PG
patriarchatibus"
132,
1097).
patriarchas Dei iure ecciesiae universae capita
sensuum
capitis unius, Christi
Dei nostri (1021), unius
uni versi corporis, sanctarum ecclesiarum Dei (1027).
138,
capitis
ita
quinque essent patriarchatus, qui
unam ecclesiam, sensuum vicem
esse doet, ad instar quinque
(PG
ca-
vicarios
1016.),
Christi
Theoria pentarchiae itaque viam sternebat hodiernae do
monar-
ctrinae orientali de Christo, unico, exclusivo capite
chico ecciesiae. Scriptores Graeci saec. XI. et XII. per
doctrinam de Christo capite quinque patriarcharum implicite
excludebant
Romanm
XV. demum exculía
primátm
est
iurisdictionis.
Post saec.
doctrina de Christo unico capite
ecciesiae, directe diserteque excludens
primátm Romanm.
^) Corpus
Christi, ficlelium ecclesia in diversis gentibus velut
membris cooptatum atque tamquam a quinque sensibus, a inagnis
sedibus,
quas
Et
Christum.
non
dixi,
administratum per
quemadmodum
practer
unum
regitur
quinque sensus
caput,
ipsum
alius
sensus
neque praeter quinque patriarchas alium patriarcham
concedet. Itaque ab istis quinque sedibus, quac
vicem gerunt sensuum in Christi corpore. cuncta membra ... ac
esse
per
extat, ita
quisquam
loca
dispersi
episcopatus
guntur, velut in uno
capite
disponuntur
Christo vero
unamque fidem apte coagmentati
et
ab
illo
et
Deo
Deo
decenter
nostro
ducti.
W
i
diri-
per rectam'
1 1
211
s.
69
.
Doctrina de Christo unico capite ecclesiae diserte do-
3.
cetur in libris symbolicis (qui dicuntur) ecclesiae orieníalis;
Confessione orthodoxa 'OpSóoo^os ófioXoya Peti Mogilae
in
(Synodus Hierosolymitana
Confessione Dosithei
in
1640),
1672), in Catechismo Filareti Moskovensis.
Confessio orthodoxa
C|.
85): ,,Nullum aliud ecclesiae
stum solum secundum verba apostoli
Non enim
et
Ad
doet
Mogilae)
(P.
fundamentm
(i.
Cor. 3,
.
.
.
divinam doctrinam suam ecclesiam aedificavit Christus.
haec item ex hoc articulo docemur, Christum so-
nam
apostoli (Eph.
ecclesiis,
in
stites
5,
23; Col.
i^,
18)
tamen accipiendum, quod
illud
.
.
.
doctri-
Tametsi vero
anti-
quibus praesunt, capita earum dicuntur,
sua quisque provincia
Ita
11)
super mortales homines, sed super semetipsum
lum ecclesiae suae caput esse secundum
sic
I,
(p.
esse nisi Chri-
ipsi
vicarii
Christi
quaedam capita sint
pastorm princeps sit."
et partie ularia
nimirum, ut Christus ipse
Confessio Dosithei
(canon
10.)
in
.
.
diserte distinguit
ecclesiam terrestrem ab ecclesia coelesti, doctrinam contra-
riam tamquam
haereticam
damnans.
Nihilominus
doet:
„Huius autem catholicae ecclesiae (militantis) cum universim (xa^óXou) ac perenniter caput esse mortalis homo non
caput
possit,
in
est
ipse
Dominus
noster Jesus
patrm
ministerio
siis
praepositos ac pastores, qui
.
.
instar
qui
.
gubernat;
ac
.
.
.
propterea eccleverissime capitum
Spiritus sanctus
posuit,
auctorem et consumatorem nostrae salutis
ad eum hanc, quam ratione capitum impen-
operám
referant."
Catechismus Filareti
4.
et
in
adspiciant, ut
utriusque
singulis
episcopos
praesint,
illis
quidem
dunt,
Christus,
gubernatione clavum ipse tenens hanc sanctorum
eius
Confessionis
breviter
repetit
doctrinam
praecedentis.
Theologi orientales recentiores hanc librorum symboli-
corum doctrinam
straverunt
ac
eamque novis
secuti šunt
suppleverunt.
Multi
Christo unico capite ecclesiae
theologi
rationibus
illu-
doctrinam de
tam essentialem
esse existi-
mant, ut sine illa ecclesiam nec recte concipi nec definiri
posse dicant. Haec doctrina continetur in systemate Homjakovi. Diserte
70
eam
evolverunt ac in systema redegerunt
Lebedev
protoiereus
E.
et prof.
Ak
\
i 1
ono
quos noii-
\',
nulli alii theologi secuti šunt,
Akv
E.
i
]
o n o v duos conscripsit libros de ecclesia. In
demonstrare conatur, ecclesiam nec recte
concipi nec definiri posse tamquam societatem. Conceptu
societatis enim ecclesia separatur a Christo. Ciiique societati humanae imperfectiones inhaerent, quae logice et
primo
bona
libro
(I.)
transferuntur
fide
conceptum
in
ecclesiae,
cum
si
conceptu societatis iungitur. Ita secundum Akvllonov corrupta est catholica notio ecclesiae; ecclesia cathoiica faCta
est
regnum
secundum
iam non
saeculare, ita ut
Theologia
prio.
catholica,
spiritu
sit
iudicac
leges vitae terrestris
ecclesia sensu pro-
huius
saeculi
corrupta,
de dogmatibus
re-
demptionis ac iustificationis, vanum „iuridismum" in mystéria fidei inferendo. Societas saecularis ab imperatore saeculari regi debet. Ita exorta est potestas
Potestate papae Christus ex
ut
ecclesia
A kv
tatis
i
1
ab
aveliatur
terrestris
caput est Christus
papae
(í.
78
— 123).
ecclesia visibili expellitur, ita
ecclesia
coelesti,
cuius
128).
(I
o n o v contendit conceptum ecclesiae ut socie-
contrarium esse
s.
scripturae et patribus. Archimandrita
quidam Paulus (Pavel) autem in „Bratskoe Slovo" (a. 1894)
doctrinam Akvilonovi impugnat eamque minime orthodoxam
immo
doctrinae evangelicae et
Akvilonov
in
s.
Pauli contrariam esse
„Hristianskoe tenie" (1395
eam
I
431
dicit.
— 455)
do-
solum tentamen
scientificum, neminem obligans nec doctrinam catechismi
negans. In altero opere (II) de ecclesia, quod quasi nova
prioris operis editio est, Akvilonov demonstrare conactrinam suam defendit, dicens,
tur def initionem
mam
esse atque
esse
„ecclesia est corpus Christi"
:
orthodoxam de
omnium
opíi-
ecclesia doctrinam perfectis-
sime exprimere. Ecclesiam nec cogitari posse sine Christo
capite (II 116). Sicut enim Christus unum tantum habet
corpus,
test.
ita
corpus Christi unicum tantum caput habere po-
Ideo falsam esse doctrinam catholicam. Similiter do-
ctrinam,
regnum coelorum ab
falsam esse
doet
(II
tatem esse concedit
32
(II
— 65).
65 —
ecclesia
non distinguentem,
Nihilominus ecclesiam socie-
ó'/).
71
Ak vil ono v
obiter
tantum
primátu Christum ex ecclesia
doctrina catholica de
dicit,
Muko
cxpelli.
fusius ac vehe-
mentius opinioncm hanc defendit protoiereus Lebede\-.
- agnoscunt quidem Christum,
sic doet Lebedev
Latini
—
primátm
caput ccclesiae, attamen,
invisibilc
Ro
episcopi
maní exaggerando, Christum ecclesiae caput obtegunt eumque neghgunt ac ipsum redemptionis ordinem pervertuní.
Lebedev Christum unicum esse caput ecclesiae doet; administrationem commisisse episcopis, ipsum autem unicum manere pastorem
supremum ecclesiamque
docere, sanctificare,
gubernare. Mediantibus pastoribus Christus gratias in sin-
Ad
gulos fideles effundit ipsisque iungitur.
cum
piendas atque ad unionem
Christo
has gratias acci-
consequendam
ne-
cessaria est fides in Christum caput ecclesiae. Ideo doctrina
de
iustificatione
ac salute aeterna
ctrina relatio fidelium
39
(pg.
— 41).
Hac
ad pastores atque ad Christum
doordi-
natur; oves et pastores in Christum intendunt, pastores ne-
mine ac
Christi
spiritu
pastores audiunt
Christi
papám
credunt,
ecclesiam
vicarium
esse
regunt,
Christi
•
fideles
Christiani
(42 -45).
spiritu
autem Latini
exclusivo",
,,sensu
quasi redemptorem visibilem. Latini non in Christum, sed
ín
papám mentem
tur,
ac
si
credere
(Galat.
Vo
1 i
n
s
k
,,evacuati
šunt a
Christo"
1887)
ex parte
4) .2)
Protoiereum
sequuntur
attamen
Christum,
in
5,
intendunt; papá ipsis Christi vice fungi-
Petrus ipsos redemisset. Putant quidem Latini, se
Lebedev
(prima editio
Malinovskij, Akvilonov,
i j
aliique
Hom
j
akov
i
Ant on
ep.
i
j
sectatores.
omnia fere illa
argumenta pro hac doctrina, quibus primátm
Romani pontificis impugnant. Ita Confessio orthodoxa (Peti
5.
Libri sym.bolici ac theologi orientales
proferunt
Mogilae) profert verba
s.
Pauli
i.
Cor.
3,
11
(Fundamentm
enim aliud nemo potest ponere, praeter id, quod positum
est, quod est Christus Jesus), Eph. 2, 20 (Superaedificati
super fundamentm apostolorum et prophetarum, ipso summo angulari lapide, Christo Jesu) alludendo ad Mt. 16,
16
atque
.)
19 (Tu es Petrus et super hanc petram
—
')
72
.
Lebedev
46-58.
.
.
ad
Petr
I.
(pastorm princeps)
4
5,
catechismus
repetunt
atque
Filareti
idem argumentm
;
theologi
recentiores.
atque similia argumenta praetermittendo, ad
Haec
con-
illa
vertimur, quae doctrinam de Christo capite ecclesiae propius respiciunt.
Confessio Došit hei
a)
orientales
logi
„quia universim
esse ecclesiae caput,
caput
(ecclesiae)
catechismus
Filareti
niter
necessarium
duranti,
eam
post
et
theo-
inulti
argumentantur Christum propterea unicum
homo
mortalis
docel,
esse
,,
(xa^S-óXou)
ac peren-
non
omnibus
sempiternum";
possit";
esse
saeculis
ecclesiae,
caput
similiter
multi theologi orientales recentiores.
Suš kov (pg. 72—75; Cerkovnoe predanie
cum multis aliis doet, hominem mortalem non
—
454 456)
posse esse
cum non possit videri in
omnibus regionibus dissitis; hominem mortalem et imbecillum non posse vice fungi Christi Dei omnipotentis, qui ipse
caput visibile universae ecclesiae,
„Sine
dixerit:
tilis
me
nihil
potestis facere''
(Joan.
ergo esset (secundum Suškov) debilis
15,
3).
vicarius, qui sine Christo nihil facere posset.
Ex
Inu-
Christi
visibilis
alia parte
doctrina de vicario Christi (secundum Suškov) continet doc-
trinam de absentia Christi, qui tamen promiserit se rnansurum cum apostolis „omnibus diebus usque ad consuma-
—
Ecclesia usque ad
tionem saeculi" (Mt. 28, 20; e. a.)
caput mortale,
habere
finem mundi duratura non potest
quod fraude
sia
decipi ac portis inferni vinci potest. Talis ecclecaput mortale habere non potest, quod haeresi vinci
(obezglavi) posset, sicut Honorius papá haeresi monotheo s k. apud y\ k v i 1 o n o v
victus sit (F 1 a r e t
letica
II
M
i
182).
b)
Potissimum
merica)
corporis
unicum
est,
lonov
II,
argumentm
Christi
desumitur ex unitate (nu-
mystici.
Corpus Christi unujn ac
ergo etiam unicum caput habere potest (A k v
40
— 43;
Lebed v
23
e.
i-
Hoc argumentm
profertur. F
are
a.).
t
1
modis a theologis orientalibus
Moskovensis ex hoc argumento celeberrimam illam deducit
rationem contra primátm Romanm: „Ecclesia non est cor-
variis
i
pus episcopi Romani; episcopus
ecclesiae
est;
ecclesia
non
Romanus
potest
esse
nullo sensu caput
biceps
(dvoegla73
vaja)."^)
Akv
tia
Doctrina catholica de primátu
on ov
i 1
i,
Lebedev
i,
tatem corporis Christi mystici
Ma
1
i
scindit,
Romano
nov
s
k
veram
ex sentene.
i
i
a.
uni
ccclesiae ac
redemptionis notionem corrumpit, Christum ex ecclesia ex-
ecclesiamque in regnum saeculare mutat.
cludit
Capite
visibili
nexus inseparabilis inter Christum caput
II 36,
22 e. a.),
(A k v i 1 o n o v
cuneo a Christo separaretur (L e b e d e v 23),
ecclesia visibilis a Christo atque ab ecclesia coelesti avelleretur (Akvilonov I 128, Mal i no vsk j 475. 702 e. a.).
ecclesiam rumperetur
et
í
ecclesia quasi
i
Confessio Dosithei damnavit
c)
doctrinam protestanti-
cam, ecclesiam triumphantem a militante minime distinguentem, atque diserte definivit: ,,Nequaquam vero hanc, quae
in via, cum ea, quae in patria est, ecclesiam confundimus"
Nihilominus multi theologi orthodoxi hanc distinctio-
fc, 10).
nem
negligentes ex unitate ecclesiae triumphantis ct mili-
argumentantur Christum caput ecclesiae triumphantis,
tantis
simul unicum ecclesiae militantis esse caput.
(I
85
— 94;
II
sine
ecclesia
time
atque
147
e.
coelesti
Akvilonov
diserte inculcat ecclesiam visibilem
a.)
non posse considerari utramque
inseparabiliter
iunctam
esse.
in-
Mal no vsk
i
i
j
distinctionem utriusque ecclesiae (ex Confessione Dosithei)
quidem
agnoscit,
attamen contra catholicos ecclesiam mi-
litantem a triumphante non nimis esse distinguendam do-
et,
ita
ut
idem caput pro utraque
ecclesia
non
sufficiat;
catholicos distinctionem exaggerare, ut aliud caput (vis^bile)
ecclesiae
militanti
necessarium
esse
(Mal no \"-
probent
i
skij 475).
Ad
haec argumenta roboranda Confessio (irthodoxa
Mogilae) et theologi orientales saepissime provocant ad
d)
(P.
auctoritatem
ss.
s.
Pauli
(Eph.
5,
23;
Col.
i,
18
e.
a.)
et
patrm.
6.
Catholica quoque theologia
doet Christum unicum
esse caput ecclesiae principále atque simpliciter
unicum
ca-
quatenus ecclesia est corpus mysticum (supra n. i). Ita
exponuntur verba s. Pauli et ss. patrm, ad quos theologi
orientales provocare solent. S. Paulus solum Christum caput
put,
3)
74
.'\pud
Akvilonov
II
43.
quidem memorat; non tamen negat, venotum supponit vicarium caput visibile, quod ab ipso corpore visibili ecclesiae
non excluditur sed exigitur (Straub II 883). S. Paulus et
ss. patres ad internám ecclesiae rationem magis intendunt
quam ad externam eiusdem constitutionem. Doctrina de
ecclesiae explicite
rum
potius comprehendit et aliunde
ecclesiae constitutione praxi et traditione orali magis
quam
medio aevo doctrina de
ecclesiae constitutione obiter tantum tractabatur. Recentiori
demum tempore haec doctrina (contra protestantes) in syconservabatur.
scriptis
stema redacta fusius
Similiter
tractatur.
Catholicus tractatus de ecclesia pars est theologiae fun-
damentalis
apologeticae,
vel
quae theologiae
dogmaticae
proprie dictae fundamenta ponit. Ideo de externa praeprimis ecclesiae constitutione disserit; de vita ecclesiae interna
minus
tractat,
huius generis quaestiones theologiae dogma-
Theologi orientales econtra hodie adhuc
de ecclesia in theologia dogmatica tractant, post tracíatum
de redemptione, ante (Makarij) vel post (Silj vest r,
Filaret Cernigovskij, Malino v ski jj tractatum de
ticae
relinquens.
Theologia fundamentalis vel apologetica apud Rus-
gratia.
sos de ,,vera" religione"
theologiae
sia
potest,
plicari
cur
insistimt,
vestigiis
tantum
dogmaticae
illi
tractat,
relinquens.
tractatum de eccle-
Inde
Russici theologi, qui
ex parte exj a k o v
Hom
i
catholicae doctrinae de ecclesia aridum
„iuridismum" ac „mechanismm" obiiciant.
Theologia catholica, de ecclesiae constitutione tractans,
acriter distinguit ecclesiae
animam
a corpore ecclesiae, ec-
clesiam, quatenus est corpus Christi mysticum, ab ecclesia,
quatenus est corpus visibile; attamen non separai utramque
eiusdem ecclesiae partem. Theologi orientales econtra pádistinguunt visibilem ecclesiae partem ab invisibili,
rm
ecclesiam militantem a triumphante, caput mysticum invisibile
a capite morali
*)
S v
visibili.
universali
orientalis*),
1 1
visibili
Hodierna conditione ecclesiae
unitate
carentis,
coacti
uni-
o v diserte doet, theologiam conditionem veram (ac-
respiccre debere; fatendum esse, ecclesiam universalem constitutione visibili ac unitate visibili carere; itaque ecclesiam universalem hac ratione invisibilem, spiitualem mysticamque
tualem)
ecclesiae
esse (Hrist.
vrouenie
I
216).
75
necessitatem rectamque eiusdem notionem ne-
tatis visibilis
gligunt, invisibili
Theologi orientales recentiores, ecclesiam militantem
7.
cum triumphante
idem
confundentes,
contra catholicos arguunt
sufficere caput pro ccclesia in coclis et in tcrra (supra
6
n.
sub Christo capite contenti.
unitate
reprehendunt,
Catholicos
c).
triumphantis et militantis negligant,
nexm
quod
cum
cum
gant monitum confessionis Dosithei atque
cum
ecclesiam triumphantem
post ipsum
(et
t i
1 i
et
cum symbolm
tractat,
n ov
s
quoque)
alii
etiam de invocaíione
k
i
tractatui
j
de ecclesia
in articulo (9.)
intercessione sanctorum in coelis
Nicaeno-Constantinopolitanum,
„communione sanctorum"
culo de
haereticis
militante confundant. Est ta-
discrepantia in methodo. Catechismus Pila-
men quaedam
e
ecclesiae
potius ipsi negli-
sequatur.
carens,
arti-
Ma-
de ecclesia inseruit totum tractatum
de cultu sanctorum atque de precibus pro defunctis (pg.
586 700). Catholici has quaestiones atque hune nexm inter
utramque ecclesiam non negligunt, sed alio loco tractant.
—
Sectatores
a.)
Hom akov Akv
Svtí o v, ecclesiae
i
j
atque ipse
(
i 1
o n o
\-,
Lebedev
e.
visibilem hierarchicam-
que constitutionem plus minusve negligentes ecclesiam universalem esse societatem spirituálem, ecclesiam amore magis
quam
auctoritate regi docent, unitatem ecclesiae univer-
invisibilem esse et
salis
logos
visibile
invisibilem
est,
quod
Immo
caput
ecclesiae
partem
quoque theologi
alii
ipse
similia.
celeberrimus
Nikodim Milaš doet:
unum
Christi corpus
cum
ecclesia
canonici
habere
hos theo-
est
et
mirandum vero
visibile ecclesiae
„Ecclesia
est
atque visibilem
confundere;
iuris
ideo solum caput spirituále
stulare,
Mirum non
negare
ecclesiae
caput negant.
peritus
episcopus
regnum
spirituále,
potest."-^)
Arguentibus
mysticum unum
non possit esse biceps, respondemus
caput mysticum po-
distinctione capitis visibilis et invisibilis, capitis primarii et
vicarii;
visibilis
ecclesia
caput
visibile
non
excludit,
sed
cum F a r e t Moskv. caput proprie
dictum confundunt cum capite metaphorico; ecclesia erte
non est corpus Romani episcopi, sicut nec cives vel milites
immo
^)
76
exigit.
Multi
Cikveno právo
i 1
220.
(regni).
exercitus
utile
šunt, tamen dux (rex) caput dicitur
Ceterum ad hanc confusionem vitandam
membra
regis vel ducis
erit,
caput sensu metaphorico a capite proprie dieto
etiam verbo distinguere,
(supra n.
solet
Ad omnia
et
i
multis linguis distingui
in
sicuti
6).
haec orientalium argumenta demonstratione
indirecta responderi potest. Theologia orientalis arguit Chri-
stum unicum esse ecclesiae caput; simul autem doet ecclcsiam a suprema atque infallibili potestate collegi episcoporum gubernari. Confessio orthodoxa (p. I, q. 85), accurata
doet
distinctione
sti,
episcopos esse vicarios
(xoTioxifjpTjxaí)
Chri-
capita vicaria et particularia; Christum esse ecclesiae fun-
damentm
vero
stolos
{xaxá
simpliciter
xc
xaí
10) atque
praeter
omneš
caput ecclesiae,
omnino nullum
alterum,
yial
quid
Tipwxo)?),
et
confessio Dosithei (c.
esse
fundamentm
esse
atque
Christi
vicarii,
aperte
si
contradi-
praeter caput
primarium conceditur secundaria suprema auctoritas
si
vel
praeter
ctoria šunt. Si episcopi šunt vicarii Christi,
episcoporum,
apo-
secundarium
Christum caput ecclesiae
coUegium nempe episcoporum, qui sint
et
ecclesiarum
capita
primario (áuk&(;
fere theologi orientales. Atqui haec duo:
Christum
aliquod
et
fundamentm secundum
oúxepov). Similiter doet
capita vicaria
collegi i
ideo exiguntur, ui
visibilia
ecclesiarum particularium unitas servetur, erte multo magis
requiritur caput visibile,
ut
unitas servetur in ecclesia
Theologi orientales controversiam totam aptius
eo revocarent, utrum solum collegium episcoporum supreuniversa.
mam
tem
haberet potestatem in ecclesia, an supremam potestaiure divino haberet collegium
successore
ecclesiae
s.
Peti,
universae
episcoporum simul cum
visibili capite collegii
(Straub
II
882).
Argumentationem nostram theologi
conantur rationibus supra
allatis
episcoporum atque
(n.
5
orientales
a),
effugere
supponen-
falso
Christum ex ecclesia excludi. At etiam
secundum doctrinam catholicam Christus usque ad finem
tes doctrina catholica
cum Romano
mundi
in
scopis.
Petrus in successoribus moraliter
ecclesia est
physice mortuus
vivit in collegio
est,
sicut collegium
episcoporum saeculi
cum epiquamquam
pontifice et
vivit,
apostolorum moraliter
II.
atque hoc collegium
77
coUegio episcoporum saec. líl. etc. Verum est Romanm
pontificem non esse omnipraesentem, tamen varia existunt
in
media, quibus auctoritas ducis (regis, papae) illis quoque
manifestari potesl, qui ducem (regem, papám) oculis non
vident.
—
Obiectio Filareti,
inferni vinci posse,
episcoporum
legio
si
verum
valeret;
papám fraude decipi et portis
diceret, eodem módo de colet
infallibilitas
indefectibilitas
ecclesiae periret.
Confessio Dosithei
rationem, cur
implicile addit
episcopi possint esse vicarii Christi: „Episcopos (enim) Spi-
sanctus posuit, qui quidem. in auctorem et consum-
ritus
matorem nostrae
salutis adspiciant,
ad eum hanc, quam
et
pro ratione capitum impendunt operám referant" (c. lo).
Protoierus L e b e d e v explicite doet episcopos vere esse
vicarios Christi, quia episcopi continuo in Christum caput
et
supremum pastorem
ritu
Christi
omnia
intendant,
agant
supremi pastoris
(pg.
auctoritate et spi-
— 44).
41^
Papám
autem quasi alterum Christum, quasi redemptorem visibilem
regere ecclesiam, neghgendo atque excludendo Christum
(47—49).
Ad haec
Dositeus
rios
dicunt,
respondemus, omneš
et
in
Lebedev
episcopos
Romano quoque
rationes,
illas
veros
ob quas
Christi
vica-
episcopo adesse. Suprema
in ecclesia potestas non tolUt relationem ad Christum. Romanus pontifex non secus atque episcopi persuasum habet,
se a Christo accepisse potestatem,
caput
et
supremum pastorem
Christum esse
ecclesiae.
invisibile
Romanus quoque
episcopus in Christum intendit, cuius spiritu et auctoritate
omnia agere, ad quem omnia
referre debet. Si ergo episcopi
Christi vicarii merito dicuntur, etiam,
papá Christi vicarius
dici et esse potest.
8. Ex theologis catholicis A. Straub (II 881—884) ad
argumenta theologorum orientalium acute respondet. Profundius atque dilucidius de hac quaestione recentissime tractavit T h. Spáil, Instituti Orientalis (Romae) professor.
Ex documentis theologiae orientalis Confessiunem orthodoxam (P. Mogilae) et theologiam dogmaticam N. Malinov sk ijt3.ntum commemorat; doctrinam autem catholicam
78
—
omni ex
uti non
parte uberrime exponit.^) Eius dissertatione supra
cum
potili,
lucem edita
post tractationem
meam
absolutam
Ideo eiusdem conclusiones (pg. 172
sit.
supplementi instar hic pono (quibusdam omissis):
a) Ecclesia corpus Christi nominatur, quatenus
/'irmaliter
ciefas
eius,
quatenus
supernatura/is,
et
Christus
est so-
dicitur
vitae supernaturalis est ultimus
totiiis
in
— 176)
caput
fons
et
principium.
hanc affirmationem nullo módo excluditur posse
esse in ordine visibilis hurarchiae quendam, cui suprema
iurisdictio competit et qui hoc latiore sensu caput Ecclesiae
b) Per
immo
dicitur,
talem
supremam
visibilem
auctoritatem in
Ecclesia debere esse, ex conceptu Ecclesiae ut vcrae et
vi-
ab ipsis
solum haec
societatis religiosae ita evidenter sequitur, ut
sibili^>
nequaquam negetur, et
ab ipsis non in una persona, sed
dissidentibus
orientis
summa
auctoritas
omnium episcoporum
vel
concilio
in
in coetu
universali reponatur.
Qua ratione tamen iam proprie fundamentm difficulquam ex doctrina de corpore mystico contra primátm
tatis,
faciunt, ipsi
subruunt. Si enim nulla repugnantia invenitur
quae ut societas supernaturalis habet
Christum caput tamquam eum, qui totius vitae supernaturalis est fons, simul habeat aliquam auctoritatem supremam
in ordine visibilis hierarchiae, iam nulla etiam repugnantia
in
Ecclesia,
ut
eo,
apparet dari praeter caput Christum aliud caput visibile in
summo vertice hierarchiae, i. e. summum Pontificem.
•
Non
igitur
si
esse
talem
supremam penes Pontificem
ab adversariis posset probari,
potestatem
solummodo a
posteriori
ostenderent ex fontibus positivis constitutionem Ecclesiae
Domini voluntatem debere et inde a primis
iuxta Christi
temporibus fuisse oligarchicam non monarchicam.
c)
Responsio nostra,
mátm
quam
Pontificis propositae
igitur difficultati contra pri-
damus,
est:
Christus est caput
Ecclesiae sensu pleno et proprio, quatenus Ecclesia ut societas formaliter
supernaturalis est
et
Christus Jons totius
vitae supernaturalis; Pontifex est caput Ecclesiae sensu mi6)
P.
Th.
(Bessarione
a.
Spáil,
24,
1920.
Christus
pg.
caput
corporis
mystici
ecclesiae
147-176).
79
nus proprio; quatenus
supremum locum
universam
in
terris
quoad rem cum
dicitur Christus
tamen
sed
viderí),
ipsa
-
Quae
responsio
quam
videtur, iuxta
Pontifex caput visibile, eo
invisibilc,
formalis
externum
non
non
capitis ad
differentia
(videri
relationis
vel
ponitur.
tamen adhuc explicandum, quo sensu Pontifex
dici
erte cum Christus ex
tum omnium gratiarum et
possit et debeat.
dici potest,
ille
tamquam
gratiarum
distributione
caput Ecclesiae
dictis
sit,
quan-
in
totius vitae supernaturahs
quo sensu eius vicarius omnis
Omnis
habet.
accidentale et
capuí vicarium Christi
in
hierarchiae
visibilis
iurisdictionem his in
ratio distincti(jnis utriusqiie capitis
definitione
in
d) Rcstat
Ecclesiam
Caput
indicatur aliquid
Ecclesiam
supremam
quidem coincidere
illa
quod
differt,
ordine
in
scil.
obtinet,
quo Christus
instrumente
utitur.
imma
itaque episcopus, quicumque sacerdos, clericus
et laicus
fons,
sit
baptizans, quicunque in Ecclesia sivé charismatis
praeditus
sivé
charismatis
ahis
in
vitam
supernaturalem
auget eiusque gratias communicat, Christi vicarius
est.
Ad
dona supernaturalia in Ecclesia erte etiam ipsa iurisdictio
ciím magisterio et omnia dona ab hac potestate et per ipsam
communicata pertinent. Quam potestatem praecise Pontifex
supremo in gradu et in tota plenitudine in Ecclesia obtinet.
Insuper nulla gratia in Ecclesia donatur et distribuitur sine
relatione
ad
eius
respectu
et
magisterium,
ad Ecclesiae potestatem, praesertim
cuius
est
qui
hanc potestatem
et
gradu obtinet, merito vicarius Christi
stici
etiam
supra
ipsas
examinare et probare. Ille
hoc magisterium supremo
gratias gratis datas vigilare, eas
igitur,
gr.
e.
capitis
corporis
my-
vocatur.
Sed insuper bene
Romanm
Pontificem vicarium Christi
vocare possumus, etiamsi in linea
chiae eclesiasticae consistimus
dictionis potesas,
quae
in
.
.
capite
visibilis
.,
ordinis
quatenus
hierar-
omnis
Ecclesiae his in
iuristerris
quo tota eius plenitudo
invenitur; et quidem derivatur non mediate tantum, sicuti
omnis potestas, etiam mere humana, a Deo descendit, sed
habetur,
immediaíe,
80
derivatur a C/iristo,
in
In Christo esse plenitudinem omnis iurisdictionis,
his
in
Ecclesia
terris
lam ex
possidet et
et fideles
Han
suam
item pluribus in locis nemine petrae
oves;
seu fundameiiti
angularis
vel lapidis
iurisdictionem
significatur.
Dominm
Christum
eiusque successoribus comisisse ex omnibus textibus
turae et traditionis,
quam
ornatur,
Petro
s.
Scrip-
quibus primatus veritas ostendi
solet.
Romanus
probatur.
clare
quam
manifeste
exercet,
Scriptura deducitur. Vocatur enim Christus saepe
s.
pastor
eius
Pontifex
eadem
igitur
potesíate
ipse Christus in plenitudine tota primario ha-
—
Insuper derivatur iurisdictio Papae immediate a
Domino, Divinus Ecclesiae fundator non solum moregiminis monarchicum in Ecclesia ipse determlnavit,
non solum primm Pontificem Petrm ipse constituit, sed
vere omni Pontifici potestatem immediate confert, cum pa-
bet.
Christo
dm
pal em potestatem a se
tutam
alligavit
immediate atque
determinato alicui
designationi in successorem
s,
Han
Peti.
statem Pontificis pulcherrime exhibet
strenuus assertor:
pontificii
cunctisque
apostolis
quamvis
regit
et
L e o M,, primatus^
mundo unus Petrus
s.
toto
in
Patribus
Ecclesiae
populo Dei multi sacerdotes
omneš tamen proprie
praeter
Christus
.
.
.
sint
Ego fundamentm
virtute solidaris, ut
šunt
sint
tibi
propria,
4,
c.
dictis
2,
PL
54,
ut
multique pa-
(dicit
quod nemo aliud potest ponere; tamen
mea
Ex
omnibus
praeponatur:
regat Petrus, quos principaliter
petra es, quia
(Sermo
canonicae
vicariarn pote-
qui et universarum gentium vocationi et
eligitur,
Stores,
„De
in individuo insti-
titulo videlicet
mecum
Christus),
quoque
quae mJhi potestate
participatione
tu
communia"
149).
etiam sequitur
nulluni esse inconvenícns
duo
capita in Ecclesia dici et esse.
Prima quidem quia Christus
dicitur
proprie caput in
ordine internae vitae supernaturalis Ecclesiae, Pontifex in
ordine hierarchiae
in
ordine
visibilis;
hierarchiae
secundo
visibilis
autem, quia ubi etiam
Christus
caput primarium,
Pontifex caput secundarium et vicarium esse dicitur, iam
caput sat lato sensu, de auctoritate scilicet accipitur. In hac
acceptione autem
6
ita
parum repugnat
dari
duo
capita,
unum
^l
subordinatum alteri, sicut non repugnat dari in coetu
aliquo duplicem auctoritatem, unam alteri subordinatam,
Quod iterum ipsi dissidentes orientis concedere coguntur,
cum pro singulis ecclesiis particularibus episcopos monarchicos pastores ordinarios admittunt, qui ut capita subordi-
nata potestatem iurisdictionis duce Christo capita supremo
—
exerceant.
Hucusque
Spáil.
Doctrinae ac contentiones Byzantinac coustitutionis
ecclesiasticae notionem olirn obscurabant. Hodie vero theo9.
suprema
Peti eiusque successorum potestate testimonia argumentis
logia orientalis sacrae Scripturae ac traditionis de
apric)risticis
obscurare ac enerv^are studet. Theologi orientales
episcopos
recentiores,
Christi
vicarios
esse
ac in ecclesia
regenda Christi vices gerere concedunt, attamen doctrinam
catholicam de pontifice Romano, Christi, invisibilis ecclesiae
capitis, vicario
conceptui ecclesiae ac
ipsi Christo,
ecclesiae
Quaestionem de primatus
capiti,
ecclesiae institutione argumentis aprioristicis solvi non posse,
satis patet. Nec hucusque demonstratum est corpus ecclesiae visibile potestate collegiali episcoporum aptius quam
uno visibili capite, episcopis cooperantibus, regi i)OSse, vel
congruentius esse, ut Christus, monarchicum ecclesiae caput invisibile, in ecclesia visibili collegiales solum vicarios
contrariam esse docent.
habeat.
In
de patriarcharum
doctrina
pentarchia
doctrina
de
Christo uriico ecclesiae capite monarchico olim latebat. Ho-
die post schisma diuturnum atque ecclesiae orientis in ccclesias nationales
narchici
autocephalas scissionem, notio
obscurata
est, ut
visibilis
iam
multi theologi orientales monarchicam
regiminis
clesiae potestatem
ecclesiae
supremam
doctrinis
Byzantinis
rnoita
ec-
visibilem vix concipere possint.
communiter doet Christum unicum
monarchicum, omneš episcopos iure
divino aequales esse, consensum ac concilium episcoporum
(oecumenicum) unicam esse supremam visibilem ecclesiae
Theologia
esse
orientalis
ecclesiae
potestatem.
siae
unitate
destituta,
invisibili
82
caput
Quae doctrina cum doctrina de
cohaeret.
Ecclesia
orientalis,
ad doctrinam de Christo unico
confugit.
invisibili ecclevisibili
unitate
unitatis
centro
VI.
Scholla Slavica de primátu ecciesiae.
1.
Veteroslavica versio nomocanonis. 2. Additamentum de privllegíis pa-
triarchae
4.
Scholía
Cpolitani.
Siavica.
Scholia saec. Viil. exarata, a
5. Styli et
orum:
cum
doctrinae affinitas
8.
origine scholiorum Slav.
hodiernam formám redacta.
7.
Theologiae Antiocbenae
b)
De pentarchia. Traditio orientis cum Romana consentiens.
9. Conclusio.
-
Sequítur textus Veteroslavícus cum versione Latina.
Graecorum christianorum multa
In libris scriptorum
veniuntur testimonia
orientis
in
Slav. Vita Methodíi. 6. Fontes scholi-
Leonis M.
a) Epistolae et instructio
traditio.
De
3.
Methodio
s.
de apostolica
in-
monachorum Graecorum, rraditionel^
Romani primatus origine contra ideas
canoni;3 28. Chalcedonensis strenue defendentium. z\tt:amen
nullum
nas
Graecis repertum est documentum, doctri-
in liíteris
de
Byzantinas
primátu
directc
contentioseque
(pole-
que theologiae
Unicum documentum directam opertammonasticae exhibens pugnam contra ]3yzan-
tinas doctrinas
de primátu šunt duo scholia Veteroslavica
mice) oppugnans.
in duobus codicibus Slavicae
nomocanonis Byzantini reperta. Quae scholia s.
Methodio Slavorum apostoh^ tribuuntur.
canonis Chalcedonensis,
28.
versionis
1.
Tempore
ss.
Cyrilli
Methodii in ecclesia Graeca
et
duae canonum collectiones
in
usu erant, collectio (auvaywyT^)
50 titulorum Joannis Scholastici (presbytei Antiocheni,
5Ó5
— 578
patriarchae Cpolitani)
Nomocanon
num
in
oúvxaytJia
a.
14 titulorum.
(aúvtayixa) 14 titulorum ante concilium Trulla-
compositus, deinde auctus est additis canonibus conTrullani (692)
cilii
et
novám formám
et
II.
Nicaeni (787); denique a Photio
redactus
est
(883),
unde nomocanon
Photii dicitur.
Vita Slavica
(Pannonica)
Methodium ultimo
guam Slavicam
Methodii narrat
s.
aetatis suae
Rerum Slavicarum
vertisse.
dio versionem nomocanonis Joannis
ter tribuunt.i)
15)
periti
Scholastici
s.
s.
in lin-
Metho-
communi-
Antiquissimus huius versionis codex (Rum-
^) J 2. g i
£3 G o I u b
xiaalnyj slav. nomokíuion
;
6*
(c.
anno nomocanonem
i
n
s
k
i j
(Kazai
I
645-647
1869)
;
A.
Pavlov,
Pervo-
23.
83
vestigia
prodit
Moravicae
jancovskij,
saec.
lempore
Methodii.^) Praeterea saec, IX. exeunte in Bul-
garia
s.
nomocanon
Photium)
utriiisque
in
XIII.)
usu
14 titulorum redactionis antiquioris (ante
linguam Slavicam versus est. Apud Slavos
nomocanonis versio Slavica usque ad saec. XIII.
in
erat.
dicitur.
originis
Slavica
canonum
Saeculo XIII.
usm
Photiani in
demum
collectio
in
„Kormaja Kniga"
Russia versio nomocanonis
venit.
Nomocanoni Joannis Scholastici et numocanoni 14
titulorum ante Photium plura addebantur supplemcnta. Duo
2.
codices Slavicae versionis nomocanonis
nasterii Solovec, saec.
XV.,
14 titulorum (mo-
monasterii Troickaja
n. 413, et
Sergieva Lavra, saec. XVI., n. 207) continent supplementum „O strojenii prtaago prstola Konstentina grada"
(de privilegiis sanctissimi throni Constantini urbis.) A. Pavlov textm Graecum huius capitis reperit in codice nomo-
canonis Joannis Scholastici (50 titulorum), qui (codex XII.
Medicea Laurentiana asser-
saec.) in bibliotheca Florentina
vatur.
Ex
internis
quoque rationibus
tum cohaerere cum nomocanone
J.
liquet
hoc supplemen-
Scholastici.
Fragmentm
canonis Chalcedonensis in hoc supplemento inscribitur
17.
m. P' Quae citatio implicita diserte demonstrat
supplementum additum esse nomocanoni J. Scholastici. Canon 17. Chalcedonensis enim in collectione J. Scholastici
xávwv
'X,'
revera affertur in titulo
II.
Textm Graecum et Slavicum publicavit A. Pavlo v.^}
Canon 28. Chalcedonensis in ipsum nomocanonem ante
Photium non est receptus; in hoc supplemento addebatur
nomocanoni simul cum fragmentis canonum 9. et 17. eiusdem concilii atque fragmentis illarum legum Justiniani, quae
patriarchae Cpolitano propter civilem urbis eminentiam privilegia tribuunt ecclesiastica.
Canonem
28. sequitur scholioii
explicans ecclesiam Cpolitanam in canone propterea secundo
loco poni,
una
cum
quia tunc
imperio
')J^SÍí
in
Sborník
^)
84
84;
Róma
Golubinskij
imp. akademii
Vizantijskij
adhuc „regnaret"; nunc vero
ecclesiae Cpolim tran-
primátm quoque
Vremennik
t.
88
A. J. S o b o 1 e v s k
646
(Ptb 1910), nr. 3, pg. 140—143.
1897,
i
;
pg.
143
— 154.
i
Slavica sequuntur duo scholia, in
non contenta, contra ipsum canonem scholiumque Graecum arguentia primátm Romani episcopi ab ipso
jatum
In versione
esse.
textu Graeco
J.
Christo
mátm
Petro eiusque successoribus esse collatum; pri-
s.
ergo immutabilern esse, neque a rationibus
Pavlov
poliíicis
supplementum hoc
ante a. 732. congestum atque nomocanoni additum esse.
Scholion enim Graecum, fragmento legum Justiniani additum (pg, 153), affirmat Illyricum (quod a, 732. vi avulsum
pendere.
est a
patriarchátu
Pavlov
concludit
(pg.
144)
Romano) Romanae
šedi subesse.
certum habet duo scholia Slavica a
s.
Metho-
dio huius capitis versioni inserta esse. S. Methodius enim
vertit
nomocanonem
mento de
acile
Joannis Scholastici simul
privilegiis
patriarchae
quomodo
explicatur,
Slavicae
versioni
cum
Hoc
Cpolitani.
supple-
supposito
inserta
sint
duo scholia, contradicentia eiusdem capitis argumentu.
S. Methodius a papá episcopus consecratus Romano epicopo tamquam successori s. Peti fidem iurare debuit
(p. 146). Per se patet s. Methodium hoc iuramento doctrinae Byzantinae de aequalitate patriarchae Cpolitani
episcopo
Graecae
Romano
renuntiasse.
sed papistici
originis,
Aliter
(1)
„horum scholiorum
argumenti
eorumque insertionem
Slavicum explicari non posse"
existentiam
vica
primm
Nunc quidem hoc supplementum
cum
in lingua Sla-
nomocanonem
in
(p.
147).
duobus tantum slavicis codicibus nomocanonis 14 titulorum, non vero in codicibus Slavici nomocanonis J. Scholastici occurrit, quod
mirum non est, cum alia quoque supplementa huius nomocanonis in codices Slavici nomocanonis 14 titulorum translata sint. Hucusque A. Pavlov. Quibus nonnulla addenda
mihi
in
videntur.
3.
Pavlov
scholia Slavica originis Graecae esse dicit,
de ipso auctore non disputat,
supponens.
J ug
i
e^j
s.
Methodium auctorem
probare
explicite
conatur
s.
esse
Metho-
*) Le plus ancien recueil canonique slav et la primauté du
pape (Ex Bessarione 1918) 8 s.
P. Jugie dicit hoc textu
omnia dubia de orthoxia catholica s. Methodii dissipari; hune tex-
—
tm
que
esse professionem fidei et quasi
menses
ante
ipsius
obitum
testamentm
conscriptum
s.
(pg.
Methodii, quin
10).
85
dium ipsum
auctorem horum scholioruin,Graecum atque contendit s. Me-
esse sensu proprio
propterea negat archetypum
thodium scholia lingua Slavica scripsisse. Attamen quaestio
dc auctore per se non pendet ex quaestione de lingua archetypi. Methodius enim scholia lingua Graeca primitus scribere potuit, quod valde probabile videtur.
Scholia Slavica manifeste redolent archetypum Graecum,
ergo erte e sermone Graeco translata šunt. Item certum
est scholia haec origine distare a ceteris eiusdem capitis
partibus, quamquam iam initio in versione Slavica extiterunt.
Rationibus grammaticis liquet scholia Slavica ab
iam fuisse
in huius capitis versione Slavica.
initio
Formae gramma-
eaedem šunt ac in ceteris partibus. Termini rariores
scholiorum in alliis quoque supplementi partibus occurrunt,
E. g. istitel' (lepzúq) dvovrie (ájicpipoXía) sirocnie (upovójitov)
ticae
'Ajicpt^oXía
scholio Slavico primo apte exprimitur voce
in
dvovric (ambiguitas, duplex
gibus Justiniani
{ti
fides),^)
controversiam liabere, litigare
sentire,
in
i.
fragmento e
le-
autem solum dissignificare potest, quod
usp: tcvo^ ájicptpáXXooaív)
verbo dvovrstvujuf minime exprimitur. Interpres Slavicus
idem vocabulum Graecum eodem vocabulo Slavico vertit,
non attendens ad significationem diversam.
Similiter
eodem
vocabulo Slavico (stroenie) reddidit voces ac significationes
Graecas diversas
Slav.
II.).
:
Sioíxyjat?
Prima
Veteroslavica
(can. 9.), TrpovófAiov (titulus, schoK
significatio
saepe
recurrit,
vocabuli
altera
stroenie
(Ttpovójiíov
lingua
in
-=
privile-
gium) vero minime apte exprimitur. Scholia Slavica ergo
e
Sermone Graeco
translata šunt ab
additamenti partes
ceteras
Textus Slavicus
a Russis
librariis
quioribus (papež, vaiti).
est,
ac ceteri textus Veteroslavici
nonnullis servatis formis anti-
Forma Moravica papež (forma
bica-Bulgarica-Russica: papá) originem
tem
s.
interprete, qui
vertit.
similiter
mutatus
eodem
Moravicam
et
Seraeta-
Methodii innuit.
In textu Graeco epistolarum Leonis M. ad Anatolium et ad
Marcianum terminus Latinus ambitio vertitur ,,latinismo" aji^ltKO.
ájl^lTtOVO^, á[i,ptTtOVl. Interpres Slavicus orsan hune terminm in
textu Graeco invenit eumque (cum á[l^lPoXta confundens) voce
•'')
dvovrie
86
vertit.
Caput de privilegiis patriarchae Cpolitani iam saec.
(secundum Pavlov) nomocanoni additum
Eodem saeculo monachi Graeci traditiones orientis de
4.
ineunte
VIII.
est.
cultu
imaginum atque de primátu Romani
episcopi strenue
defendebant contra patriarchas imperatoresque Cpolitanos.
Supponi non potest monachos in suis scholis silemio tolerasse huius capitis doctrinam Byzantinam de primátu Cpolitano. Scholia de divina Romani primatus origine probabiliter saeculo VIII. exeunte iam scripta atque inserta šunt
nonnullis nomocanonis exemplaribus, quae in monasteriis
adhibebantur.
Scholia Slavica accurate describunt historiam 28. canonis
Chalcedonensis. Contra ambitionem Cpolitanam Leoni M.
inhaerendo provocant ad „terminos, quos verae fidei praedicatores posuerunt"
(conc. Nicaenum).
que origo atque immutabilitas primatus
Romani
fenditur. Relatio
Apostolica divina-
Romani
acute de-
episcopi ad concilia accurate con-
cinneque determinatur. In ipso occidente tunc vix existebat tam concinnum compendium de primátu. Dicendi genus
fervidum nervosumque, argumentatio fervida gravisque, vere
„magnifique passage sur la primauté" (Jugie 9). Quae
omnia innuunt scholia quoad substantiam exeunte
saec, VIII.
esse conscripta,
cum
frequens fuisset monacho-
rum Graecorum usus cum occidente frequentesque
tiones de validitate concilii
rum scholiorum
deperiit,
II.
disputa-
Nicaeni. Textus Graecus ho-
quia exeunte saec. IX. usque ad
studium monachorum Graecorum in primátu Rodefendendo elanguit. Slavi econtra ad hanc adversus
saec. XI.
mano
doctrinam Cpolitanam argumentationem minus advertebant,
quia ambitionem Cpolitanam aegre ferebant nec aeque ac
Graeci
Romanm
in nonnullis
primátm oppugnabant.
Ideo haec scholia
codicibus Slavicis servata šunt.
Methodius traditionibus monachorum Graecorum inhaerens, haec scholia, in monasteriis Graecis eo tempore
usitata, suae nomocanonis versioni inseruit. Opinio M. J u
5.
-
g
i
e,
Methodium ipsum
vix
dictis
1 i
b
e
r
e
potest
defendi.
reddidit
atque
esse
S.
auctorem sensu stricto, ex
Methodius scholia monastica
probabiliter
quasdam
adiecit propositiones, sermonemque
rhetoricas
exornavit,
si-
87
clenchum conciliorum (Vita Meth. c. i.) rhetorice exornaverat. Propterea non solum argumentm, sed etiam dicendi gcnus similitudinem quandam prae se fert cum fragmentis sermonm s. Methodii in primo capite Vitae Mecut
thodii.
5.
In
ctrina
s.
Methodii
Slavica Vita
fideliter
expressa est do-
Methodii de apostolica origine primatus Romani
atque de potestate episcopi Romani supra conciHa. Elen-
chus conciliorum
in
i.
Vilae Methodii omnibus verbis (ad
c.
verbum) exhibet doctrinam
cum
defendunt ideas, quae
cite
s.
Methodii.*^)
Scholia
Slavica
doctrina Vitae Methodii plane consentiunt atque expli-
Methodii implicitc con-
in Vita
tinentur.
Dicendi genus
nam
s.
Methodii in elencho conciliorum mag-
prodit similitudinem
chus conciliorum
ita
cum
stylo scholiorum. Sicut elen-
etiam scholia Slavica rhetoricum pro-
dunt dicendi genus missionarii, discrepans a stylo
iuris
pe-
ritorum vel theologiae magistrorum.
Scholium lí. acute arguit primátm ecclesiae
ratorum sede non posse
currit in
epištola Gelasii
transferri.
I.
cum impeIdem argumentm oc-
papae (492
— 496)
ad episcopos
Dardaniae.') Scholium addit palatia imperatorum (Mediolani
et)
Ravennae adhuc manere. Hoc additamentum vim argu-
menti per se non auget neque
cum
scholiorum dicendi ge-
nere concordat; attamen optime explicatur,
Methodius
tribuiíur.
S.
nonnullis
discipulis
enim
pluries
itineribus
in
per
Ravennam
speciosum imperatorum palatium
mentum pro Methodio
vidit.
si
s.
Methodio
Romanis cum
transiit
ibique
Itaque hoc addita-
eiusque discipulis magni erat mo-
menti, quia argumentationis vigorem augebat. S. Methodius
quoque sententias rhetoricis additamentis
exornavit atque clausulum contentiosam (contra doctrinam
probabiliter alias
Byzantinam de ecclesiae primátu)
adiecit.
Grivec, De orthodoxia ss. C. M. pg 9 — 18. Pg. 13 proelenchum conciliorum esse fragmentm ex sermonibus (vel
scriptis) s. Methodii, eius doctrinam ad verbum fideliter exprimens.
J) Numquid apud Mediolanum, apud Ravennam, Sirmium, apud
Treviros multis temporibus non constitit imperator? Numquidnam
harum urbium sacerdotes ultra mensuram sibimet antiquitus deputatam quidpiam suis dignitatibus usurparunt ? M a n s i 8, 58.
c)
batur
88
In Vita Methodii patriarcha Cpolitanus eiusque potestas
Romanus autem
negligitur imperatori postponitur,
episcopus
honoratur titulo apostolico eiusque primatus diserte agnosSimiliter scholia patriarcham
citur.
scoporum"
Cpolitanum solum „epi-
dum
„dictum episcopum" appellant,
et
impera-
Marcianus imperatrixque Pulcheria „pii" dicuntur, papá
vero titulo „sanctus papá" et „sanctissimus papá" honoratur. Sicut in Vita Methodii, ita etiam in II. scholio loco
primo ponitur „sanctissimus papá", secundo „pius" impetor
rator, ultimo
vero loco episcopus Cpolitanus, nuUo epitheto
En mentem
honoratus.
stylm
et
s.
Methodii!
Inde concludi potest doctrinam Vitae Methodii
eodem
iiorum ex
logia et dicendi ratione
corum atque immediate ex praedicatione
Dicendi
thodii.
catur,
si
atque
in
et cogitandi
scho-
ss.
Cyrilli et
s,
nec cogitandi dicendique
inseruisse
existentia
Slavirorum
scholiorum
ratio
Me-
scholiorum optime expli-
ratio
Methodium ea nomocanoni
hodiernam formám redegisse. Secus nec
supponimus,
potest.
explicari
6.
et
nempe mediate ex theo(terminologia) monachorum Grae-
fonte emanasse,
Clausula scholii
II.
ad
epistolas
Leon
i
s
M. pro
vocat, ita fontem theologiae scholiorum ex parte indicando.
Revera ideae Leonis M. in scholiis recurrunt. Leo M. contra
ambitionem Cpoíitanam ad traditionem (ad concllium Nicaenum) et ad apostolicam originem ecclesiae Romanae,
Alexandrinae, Antiochenae provocat; episcopum Cpolitanum
monet, eius sedem non esse apostolicae originis. Similiter
scholia Slavica
diserte
apostolicae
originis
primátm
inculcant,
esse,
honores apostolicos immutabiles
esse;
ad terminos provocant, quos „verae
tores
(==
patres
sententiae,
sed
„Sancti
et
illi
concilii
etiam
phrases
fidei
Leonis
ter
recurrunt,
tur;
šunt,
ut
illi
.
.
.
et si
g.
.
.
,
leges ecclesia-
quid usquam
ali-
statuere praesumitur, sine cunctatione cassa-
quae ad perpetuam utilitatem generaliter
nulla
E.
venerabiles Patres, qui in urbe Nicaena
canonum condiderunt;
quam
praedica-
Non solum
posuerunt".
Nicaeni)
mansuras usque ad finem mundi
sticorum
ecclesiasticum
commutatione
varientur;
.
.
.
instituta
manenti89
bus tcrminis,
quos constituerunt patres" (Leonis M.
ad Anatolium. Man si 6, 203).
Auctor scholiorum probabilitcr usus est etiam instructione Leonis M., legatis ad concilium Chalcedonense data.^)
Ita explicari potest prophosito: „[Leo papá] scripsit concilio,
epist.
nihil tale se accipere." In monasteriis
Graecis
magnae
erant
librorum documentorumque collectiones (bibliothecae). Ideo
a monachis conPrima propositio scholii
IL quoad substantiam deprompta est cx epištola papae Gelasii L (supra nota 7).
Doctrina de relatione Romani pontificis ad concilium
oecumenicum apud nullum quidem theologm orientis illius
historia concilii Chalcedonensis in scholiis,
scriptis,
aetatis tanta claritate
men haec
atque apud
(PG
currit
VIIL
—
accurate describi potuit.
et IX,
doctrina
s.
in
et
in
Theodorm
99,
1020.
systema redacta invenitur. Ta-
Vita Methodii indirecte cxprimitur
1029.
Studitam quoad substantiam oc1420). De hac quaestione saec.
multum disputabatur
saepe ad episcopum
Romanm
in oriente.
Monachi Graeci
Ceterum haec
recurrerunt.
doctrina de conciliis ex factis facile deduci potuit.
Difficilius
7.
inveniri
potest
patri-
„Sancti Pa-
narrat:
II.
honorem [Hierosolymae] confirmaverunt,
non patriarchale privilegium contulerunt, quia non po-
tres
at
doctrinae de
fons
archátu Hierosolymitano. Scholium
.
.
metropolis
.
tuerunt terminos amovere,
posuerunt."
lili
quos verae
fidei
praedicatores
„verae fidei praedicatores" šunt patres con-
epištola
quorum „terminos" immobiles Leo M. in
ad Anatolium memorat. „Sancti patres", qui me-
tropolis
honorem
cilii
I.
Nicaeni,
ecclesiae
Hierosolymitanae
contulerunt,.
Huius instructionis pars tantuni in actis concilii Chalc. ser„Sanctorum quoque patrm constitutionem prolatam nulla
patiamini temeritate violari vel imminui, servantes omnimodis personae nostrae in vobis dignitatem; ac si qui forte civitatum suarum
splendore confisi aliquid sibi tentaverint usurpare, hos qua dignum
**)
vata est
est
constantia retundatis."
Man si
7,
443.
—
Eadem
instructio
in
ad Anatolium memoratur: ,,Inde enim fratres
nostri ab apostolica sede directi, qui vice mea synodo praesidebant, probabiliter atque constanter illicitis ausibus obstiterunt, aperte
reclamantes, ue contra instituta Nicaeni concilii praesumptio reprobae novitatis assurgeret."
si 6, 202.
epištola
Leonis M.
Man
90
nonnisi patres concilii Chalcedonensis esse possunt. In 7,
enim sessione
Chalcedonensis approbata est con-
concilii
Antiochenum
ventio inter patriarcham
qua
solyniitanum^),
ecclesia
episcopum
et
Hierosolymitana
sui
Hierqr-
iuris
dc-
clarata est eique dioeceses (et metropoliae) Palestinae sub-
ditae šunt. Itaque ecclesia Hierosolymitana iura patriarch ilia obtinuit eaque post concilium Chalcedonense exercebat.
Leo M. quidem antiqua Antiochiae iura contra episcopum
Hierosolymitanum defendebati"), attamen non ea firmitate
qua ambitioni Cpolitanae resistebat. Successores Leonis M.
elevationem ecclesiae Hierosolymitanae tacite tolerabant.
Episcopus Hierosolymitanus cum bona páce privilegiis patriarchalibus usus est. Titulus patriarchae ipsi non denega-
Tamen
batur.
Alexandriae, praesertim vero Antiochiae saepe
movebantur dubia de
titulo
et
potestate patriaichali eccle-
siae Hierosolymitanae.
Privilegiis
patriarchae
etiam
quenter
denegabantur.
Hierosolymitani
negatis,
conse-
episcopo
Cpolitano
privilegia
patriarchalia
Propterea
ecclesia
Cpolitana
patriarchalia
Hierosolymae prompto animo concedebat. Doctrina de pentarchia patriarcharum favebat patriarchis Hierosolymitano et Cpolitano dubiaque de eorum legitimitate
oblivione obruebat. Ipse Theodorus Studita episcopum Hie-
privilegia
rosolymitanum patriarcham dicere non dubitavit (PG 99,
161).
Scholii
de
Slavici
II.
privilegiis
ecclesiae Hierosolymi-
tanae doctrina, discrepans a theologia Cpolitana, ex traditione
Romana
Cpolitanas
explicari
potest.
praesertim
ambitiones
vero Cpolitana
non
privilegia
Romani enim
pontifices
oppugnabant.
Scholium
non aperte negat,
patriarchalia
primátm Cpolitanum acriter oppugnaí. Ss. CyMethodius episcopo Cpolitano titulm patriarchae
sed solum
et
rillus
Mansi
9)
7,
180
— 184.
Ad maximum episcopum Antiochenum
sciibit (^contra AnatoHierosolymitanum): ,,Tanta
apud me est Nicaenorum canonum reverentia, ut ea, quae šunt a
sanctis Patribus constituta, nec permiseiim, nec patiar aliqua novi1")
lium ep. Cpolitanum
tate violari."
Mansi
et
6,
luvenalem
240.
—
„Quod
stitutionibus
inveniatur adversum,
tur"
241).
(o.
c.
cp.
id
illis
318
iustitiae
patrm
(Nic.) con-
consideiatione casse-
91
non negabaiU,
sicut ex legendis
hoc loco cx traditione
scholii
Pannonicis patet. Si auctor
Romana
arguisset,
ad
epi-
Leonis provocare debuisset, minime vero ad „sanctos
stolas
Leo M. enim vehementer increAnatolium, quod abusus sit concilio, fidei tantummodo
patres" (Chalcedonenses).
pavit
negotio convocato^i); conventionem inter patriarcham Antio-
chcnum
et
episcopum Hierosolymitanuni. a concilio Chalce-
donengi confirmatam, non aprobavit. Iterum ac saepius
probavit omnia, quae
rum
in concilio
re-
Chalcedonensi de ecclesia-
decreta šunt.
privilegiis
Inde sequitur hune locum e traditione Antiochena
(et
Alexandrina) esse depromptum. Scholia quoad substantiam
exarata šunt saeculo VIII. exeunte in monasteriis Graecis,
cum monachi Cpolitani,
nantes, armorum socios
xandrino
contra patriarchas Cpolitanos pug-
haberent
patriarchatibus
in
Antiocheno. Theologia Antiochena
et
drina de constitutione ecclesiae eo tempore
et
Ale-
Alexan-
magnae
aucto-
ad propriam monachorum
Graecorum theologiae rationem. Theologia Antiochena etiam
ad doctrinam s. Methodii de numero conciliorum aliquid
contulit. In patriarchátu Antiocheno et Alexandrino tempore ss. Cyrilli et Methodii VII. concilium (II. Nicaenum)
nondum agnitum est. Ex módo, quo Photius in suo concilio a. 879/80 agnitionem VIL concilii urgebat (M a n s
í7, 494 et 507), concludi potest in Cpohtano quoque patriarchátu nonnullos (opinione Antiochena et Alexandrina comritatis
erat
multumque
contulit
i
motos) sex tantum concilia agnovisse.^^^
Antiochiae
Alexandriae de
et
titulo
ac privilegio patri-
disputationes saepe motas esse,
Peti Antiocheni et Balsamonis testantur.
Petr US, patriarcha Antiochenus (circa a. 1054), in
epištola ad Dominicum Gradensem scribit: „Quinque enim
archae
Hierosolymitani
scripta patriarchae
'
in
universo terrarum
patriarchae šunt
.
.
.
orb
ex divinae gratiae dispensatione
Sed nec eorum unusquisque proprie
sed abusive. Proclamantur autem
nuncupatur patriarcha,
11)
Mans
^")
Doctrina
doro Studita
p.
92
16)
i
202.
9,
Methodii de numeio conciliorum ex sólo Theo-
s.
(sicut
sufficientur
scripsi
explicari
in
non
diss.
,jDe
potest.
orthodoxia
ss.
C.
M.'",
Romae
pontifex
Cpolis
papá,
archiepiscopus,
Alexandriae
papá, Hierosolymorum erchiepiscopus, solus vero Antiochiae
peculiariter sortitus est, ut patriarcha audiret atque dice-
Idque inveniet,
retur.
diligenter
si
scrutata fuerit,
caritas
omnibus litteris expositum" (Wiill 211). In „litteris"
quidem non multa invenies (Petrus rem verbis auget) de
hac quaestione, attamen scripta Theodoi Balsamonis
tua in
testantur,
Antiochiae
et
Alexandriae quaestiones de
titulo
Balsamon, patriarcha Antiochenus (circa a. 1185 95) respondens patriarchae Alexandrino ad quaestionem de numero et privilegii^
et
patriarcharum
potestate
motas
esse.
—
patriarcharum atque de discrimine inter eos (PG 138,
ioi3)_,
scribit:„Cum sacrae litterae patrumque traditiones episcopum
Romanm appellent papám, item etiam Alexandrinum; Cpolitanum vero et Hierosolymitanum archiepiscopos, solum vero
Antiochenum patriarcham: qui fieri potesí, ut Antiochena
ecclesia
patiatur iniuriam, audiens reliquos etiam dici
non
Omnino hoc
patriarchas?
(1025)
šunt
.
.
.
Horm
fit
propter
identitatem honoris
quinque capitum facultas atque privilegia
eadem cum eorum nomina
sint diversa"
abundans explicatio quaestionis (PG
138, 1013
(1027).
Tam
— 1033)
sati.s
innuit saeculo XII. exeunte Alexandriae et Antiochiae
dubia
esse
mota de
privilegiis
episcopi
adhuc
Hierosolymitani.
Balsamon patriarcha Antiochenus (Cpoli residebat), centra
Alexandrina et Antiochena Byzantinam doctrinam
dubia
de aequalitate patriarcharum defendebat. Aliis vero locis.
nullum discrimen facit inter titulos patriarcharum (PG 137,
Nil US Doxopatrius (medio saec. XII.) Cpoh244 e. a.).
—
tanam sequens traditionem, episcopos Romanm et Alexandrinum appellat papas, Antiochenum et Hierosolymitanum vero patriarchas (PG 132, 1096).
Ad
distinctionem inter patriarchas orientales faciendam
certc traditio
Romana multum
contulit.
Attamen
ix
dictis
certum est auctorem (vel auctores) scholiorum Slavicorum
hanc traditionem ex theologia Antiochena (et Alexandrina)
deprompsisse.
Tempore, quo scholia monastica exarata šunt, iam
floruic doctrina de pentarchia patriarcharum, tempore vero
ss. Cyrilli et Methodii iam summum fastigium assecuta est.
8.
93
Monachi
hanc theoriam secuti šunt (T h
ipsi
H a m a r o o s)
trophanes Smyr n.) in concilio
d
i
G
a,
t
e o
r
g
o
i
s
t
praedicabant.
Mirum
Melhodii nec
in scholiis
1
Cpolitano
quod nec
est,
e o
do
r
u
s
adversarii Photii
;
in
t
u-
(M e-
869. illam
a.
Vitis
S
Cyrilli
ss.
et
monasticis ulla inveniuntur pentar-
chiae vestigia. Quin potius scholia pentarchiam aperte exclu-
negando patriarchátm Hierosolymitanum. Hac
dunt,
Antiochenas
scholia sequuntur traditiones
(et
in re
Alexandrinas
et
Romanas), pentarchiae minime faventes. Doctrina pen-
tarchiae antiquas
orientales
Romanasque
obte-
traditiones
gebat atque ideas Byzantinas indirecte saltem alebat. Mi-
nime ergo mirum est doctrinam pentarchiae nondum omnium animos occupasse. Aliam huius rei rationem supra (II.
tract. n.
memoravi.
11)
Ss. Cyrillus et
priam proíitebantur doctrinam de
Methodius enim proconstitutione.
ecclesiae
Theoria pentarchiae senilem prodit orientis coajitandi
onem, fortuitum rerum statum divino
Quae
tribuentem.
senilis
rati-
ac Spiritui sanclo
cogitandi ratio apostolico
ss.
Cy-
Melhodii animo aliena, eorumque consilio adversa
et
rilli
iuri
erat.
Vitae Methodii et scholiorum doctrina de potestate episcopi
Romani convenit cum
pentarchiae theoria,
immo
negligitur,
doctrina occidentah; orieníalis
monachis
negatur.
hausta orientique aliena dici
illius
clare probavil^^), ideas de primátu
talibus saec. VIII. et IX.
temporis
Nec ideo ex
potest. lam A.
non
non
aliena,
occidentali
fonte
Vor o nov
prae-
Romano
theologis orien-
auctorem
non ex fontibus
fuisse ignotas, ideo
Vitae Methodii
suam de
ecclesia doctrinam
occidentalibus
hausisse.
Doctrinam scholiorum orientalem
quidem ad
esse satis probavi. Auctor scholiorum provocat
epistolas Leonis
M.,
quae tamen
in
oriente praecipuo ho-
noe habebantur. Liturgia orientalis Leonem eiusque doctrinam magnis laudibus extollit. Decretis Leonis M. orientalis
ecclesia
donensis
13)
S4
non
recusavit oboedientiam; ideo
in
Kirill
i
publicas
canonum
Methodij
(Kiev
1877)
canon
collectiones
75—7^-
28. Chalce-
ante Photium
non
est
adiectus
eadem
dii
sed in proprio additamento Byzantino
receptusi*),
est.
Ceterum
mens
in scholiis
orientis ac ss.
Metho-
spirare videtur sicut in Vita Methodii,
claritate
Atqui hodie inter omneš huius
Methodii esse opus scriptoris
rei
peritos
constat,
Vitam
orientalis.
Scholia Slavica de potestate episcopi Romani, in
9.
entis monasteriis exarata atque a
formám
redacta,
gravia
šunt
s.
Methodio
theologiae
menta, historiam theologiae Byzantinae
In
nomocanone
in
ori-
hodiernam
orientalis
monu-
illustrantia.
Slavico, aucto additamento de privilegiis
patriarchae Cpolitani et scholiis monasticis, doctrinas orientales inter se pugnantes quasi in una imagine descriptas videmus. Canon 28. Chalcedonensis in ipso nomocanone (ante
Photium) non continetur. Hac ex parte nomocanon eccle-
cum
siae
Byzantinae
nae,
Alexandrinae Romanaeque congruit.
autem adiectus
est
traditionibus
canon
28.
ecclesiarum
Antioche-
additamento
In
Chalcedonensis, confirmatus
similibus et finitimis legibus civilibus et ecclesiasticis. Quin
primátm
etiam consectarium deductum est
lim esse translatum.
En ambiguam
ecclesiae Cpo-
calliditatem Byzantinam,
quae canone 28. Chalc. in ecclesia Byzantina^^) invaluit!
Contra canonis 28. Chalc. doctrinam atque contra eiusdem
consectaria strenue pugnabant monachi Graeci, qui supple-
mento Byzantino adiecerunt
scholia,
antiquas
traditiones
orientis defendentia.
Itaque
trim
nomocanon cum additamentis
theologiae
rationum
(scholarum)
opositas doctrinas
de primátu simul
i. Doctrina Byzantina ,,legalis", vitans cum
claram approbationem apostolicae originis primatus Romani
com.prehendit:
tum eiusdem primatus negationem vel primatus Cpolitani
declarationem. Canonem 3. Cpolitanum et 28. Chalcedonensem agnoscebat, pugnam cum Róma autem vitabat, etsi
semper
sine
proclivis
unitatis
1*)
ad consectaria Byzantina deducenda,
ecclesiae
Hergenrother
scissione
(Photius
fieri
I
87),
posset.
quem
si
id
(Nomocanon
aln
socuti
snnt,
quidem scribit, canonem 28. in canonum collecsiones ante
Photium non esse receptm, sed minime memorat hune canonem
in nomocanonis Byzantini supplemento esse adiectum.
1^) Th. U s p e n s k i j 296.
recto
95
ante Photium sine additamentis).
2.
Doctrina canonem 3.
Cpolitanum et 28. Chalc. publice defendens iisque ed ex
tréma consectaria Ryzantina, primátm Romanm negantia
(Additamentum de
privilegiis patriarchae Cpolitani). 3.
Doc-
originem primatus Romani strenue approbans, canonem Cpolitanum et Chalcedonensem cum contrina apostolicam
oppugnans (Scholia monastica). Quas
Byzantinis
sectariis
dissensiones theoria pentarchiae, omnibus tribus scholis ex
parte saltem communis, sensim componebat Byzantinaeque
de primátu cogitandi rationi viam parabat. Scholia monasti-
cum
ca, consentientia
pentarchiae saec. IX.
theoriam
Vitis ss. Cyrilli et Methodi,
nondum omnium
in
oriente
animoá
occupasse testantur.
Textus Veteroslavicus.
E capite ,,De privilegiis patriarchae Cpolitani" scholium
Byzantinum canonis 28. Chalcedonensis atque post ipsum
sequentia duo scholia Slavica (monastica) tantum deprompsi. In omnibus secutus sum textm a Pavlov (Vizant.
Vremennik 1897, pg. 150 152) e codice monasterii T. S
Lavra (L) editum; lectiones variantes e codice monasterii
—
Solovec
littera
S notantur.
Versio Slavica nomocanonis
fecta est,
reddit.*)
tribuitur,
I.
Scholastici valde imper-
sensum archetypi saepe imperfecte, immo falso
Similiter scholiorum versio, quae eidem auctori
imperfecta est; textus librariorum mendis rorrup-
tus est.
Signum ^ pono pro
IIspž Tcpovopitv
láiou
cyrillico
2.
scholio
*)
96
O CTpoeHiii
i. Fragmentm 9.
Fragmentm 17. canonis
canonis Chalcedonensis
Chalc.
sequenti.
Sobo
1
e v
s
k
i
j
o.
c.
upicBaxaaro
iipicTo.iaKocT^HTiiHarpa^a.
Ktovaxavxivou-
{>póvou
nasáli.
TOU x^tt-
Sequuntur:
lio.
e
141.
3.
Canon
28.
cum scho
Chalc.
cuni.
}j)(óXiov. Aeí
SeuTÉpav
ToOxo
5tá
épaacXsue
^r^atv
xotvuv xaí)-á
5tá
aúvoooc,
aOxY]
thh^
x6
áya
vOv
{xóvrjí
at,
Zf^g
£u5o>í{a
c'b6opi.,
[áaat-
Ame
cift
aane i^aptcTBOBaTB
Phmj
CTaptniHMy
OTipr
hími.
cb e^nó^aroBO^enieMt Bo-
ZKieUTy
CÍ.
necTfc Tosiy rto^ama,
0£oO
TlÓAWí pOCOlASOOÚ-
rpa^OMt
stxóxwi; auxr^ vOv xat xyjv
arjg.
Phm'í>.
oyóo ^Koace peie cb^tlih
Tiaxépes xáTcpsa^sraosocóxa-
ZdÚTY^;,
CTapifimifi
ii
uaptcTBOBaarae
Xeúetv xYjV Trpea^uxécav T(í)[iyjv
ot
rpa/\a i^epKOBt napene.
iionejKe Tor^a
i^
TcÍ)[xtj.
y^
hko
B-fe^-feTjn.
xoro pa^H BTopyio Koct^h-
žv
tyjv
xóxs xat
u)vó|xaaav, ŽTrscSyj
E
IÍ(>4o6aeTi,
éxxXTjaíav
KwvaxavxtvouTtóXec
Ttpea^uxÉpa
wg
Sípávat
Il,apLCTByiOin,ÍHM'L
Bt
npaB^y
Ttít
hlih^ mccti, iipan.
Trpoxépav xáxxrjxat.
IIo^oóaeTB SKe B^t^-tTn'). hko npineTB ct nenpíaTeHt 6y-
I.
PnMa nptCTO^^ npaB^maaro hh ctBtma Ha ce cB^TOMy bt> Ka^xH^ont
ctóopy Ht H BtcnHca k Cí>6opy HHHtcoace TaKOBa npiaxH emy auo
^eTB (úTt ó.iaaccHaaro naneaca JlBa. Tor^a cTapaaro
no noHOB^ieHi
aB0B'fepiK)2)
"
cyn;aaro eniícKona Ko-
Tor^a^)
CT^TiiHa rpa^a. AnaTo^iiio xoMy óbismíoA) T-^mi,
cama
TOMt
b7>
npiraeTij
cyme
o6p'ljTineHCQ
bi>
ir
iie
b-lcuh-
coóopií
ena-
TaKOB&i npii^erB. aane u;apLcTBOBaTH cTaptmeMy PnMy. tlctl eny ci)T4aiiia cb§tíh otiíh.
Ht c&BLinie nanana-ia coti. Bo'/Kia aaro^aTii. ctcuchh pa^H
BÍpLi. TO esKe pemii BtpxoBHOMy (úT^ aiiocToat IleTpy jiko
!0T Fa Ic Xa caMoro r.iaci. c^iwraaBine. Ileipe ^iio6Hmirjin míi [;],
CKouíí H-bi^íH. Hii
iiKosKe pe»ie
ibctl BapnBinÍHX'B
nacii OBu,a mo^,
boj
^ucTiiTe^TBxt qaHi.
m
Ame Co hkcíko peKoma. npÍ4^esan ii;apLCTBOBaTH CTapijíiiny Puwy
aptBoe cfe^a^iiine npiiTQHca.
iKamee c.iobo ycxpoHBrae.
w ^ibCTB upuT^iKHTn iiLiH§ SKc KocTQiiTnHv rpa^y ii;apLCTByK)n;}%
HaC^i^HT'^ HBCTB.
TI.
Aa
B-fecTO
II.
ecTfc. ^iko^j
bi.
Me^uo.taH-h
PaBeiíH
bi,
ii
Bt
rpa^y ujapeBe cfe^oma. nxsKe noviaTn h 40 Htiirhum^ro 4i.He
H iie Toro pa^n rpa^ojia T-fena «i&cti> uo^ana ólictb*
CTO^TL.
m6o HiiCTiiTeabCKaro 'runy uecxi. u Bapeiiíe ne
)
7
f
t-b
MnpBCK&m
BH^HllI L.
- )
ABOB-bpojo
')
Kor^a L.
*)
Hoc
5)
In
S
S
;
loco
in
sequeiite fragmento áa^tjSxXXouaí
textm
additur
valde
corruptum
essc,
Pa\
=
lo\
.\F.oB-bpi.cTByioT-
dicit.
ir.
97
j^aro^axH.
wh
wxt
6oacecTuenaaro
h
H36paHía
f
auocTO^BCKBia oó^acTH noTreHTb 6wctb. Ain,e 60 cb^tíh
rpa4'i>
Ic
Xa
tii
otu,ii
JepycoaHMT. nap^ pa^ii itap&CTByiomHxt. Ba Ta iiainero
H npHntTyio cro CTpacTB no^mcTir xoT^m,e. MnTpono^ía
iLCTB eMy oyTBep^Tima. a ne naTpiapBmBCKaro crpoenía nohama, ne BOSMonbine
B-fep&i
oitaoskhth
np-fe^lí^a.
nponoBÍi4HiTu;it no^iowcHma. icaKO
n-xte
ecxB Mnni,HO
hcthhbhím
i],apQ
pa,^ii
lew^BHaaro GomecTBOiihi^ ,^apw 11 anocTO^BCKbiíi necni npi.laraTii^) 11 nenopo^HBia nipti ofíiiaB.i^Tií noBe^-hnía [;]. Heno4oy6o ^0 CKOHHaHia cyTB CTap-íjinaro Puma ^ecTH.
H naiHHa^ BcixT. nepicoBTí. btj cb^tbi[hx'b] Bcea
BH3KHMBI
tímb
;iK03Ke
BCeaCHBIil CTj6op'fex'B TOrO CB^TIITC^B ^BCTH pa^H
iie
ny^HTBC^
CBE^mania SKe Toro n-feKBiHMH nocjiaHBíMH
íoT-B
Hero cyin,'ii[i\ní] iio/\'b npicTO^OMt ero Bcea Bce^enBifi
CBÓop-B ne 6tiBaame. ii esKe caM-B oynpaB^QHme na^HHaTH
B'B coopt. Am;e ^ii h^d;hh npoTiiBy
JiBa^ioTC^ cymeMy
*j^OBy, JiKO ne TaKOMy o chx-b 6biBaTii. xotq[h] ^a iicntiTaexB niicaHoe (otb Toroace np'356.^a3Kenaro naneiKa ^Ba MapíiaíiKy H n^TjxepHH b-b KOH^iHHy 6.4aro^iecTHBBiHMa. esKe*^)
H ktj pe^eHOMy ennoKOiiy Koctqhthhq rpa^a AnaTo^iio, n
tóTB T^ihx-B noTHHy 4a yB-iíCTB.
<íte»xo4ht[ii]c^.
6ec
Sequuntur 6 fragmenla ex legibus
Justiniani.
Versio Latina.*)
1.
sancto papá
strante.
sed
quod
Scire vero oportet,-
Leon,
tunc veteris
Nec consensit hac
canon non accipietur^ a
Romae thronum admini-
hic
re sancto
',in
(et) scripsit concilio'^, nihil tale se
dem
Chalcedonensi concilio,
accipere [posse], et qui-
propter novitatum ambiguitatem episcopi Cpolitani
temporis, Anatolio tunc episcopo (existente).
"
In ulroque manuscripto
Pavlov proponit lectioncm
*)
In
versione
guae Veteroslavicae
Uncis
rotundis
(
eme
me R. N a h t i g a 1, linLabacensi (Ljubljana) professor.
viniversitate
)
adita
versione oniitti possunt; uncis
Pavlov.
correxit
5Ke.
iuvabat
conficienda
in
Quam ob rem epi-
IIpiwaraTH textm
'')
illius
šunt
[
]
archetypi
illa
vero
illa,
quae
verba,
in
quae
in
archetypo non
inveniuntur.
Versio a M.
discrepat.
9^
Jngie
edita
(o.
c.
7
s.)
multis
locis
a
nostra
scopi nonnulli, in concilio praesentes,
non subscripserunt huic
Nec sicut hic canon
honorem ipsi [Romae] tribuerunt sancti
canoni.
[ideo]
super ab
dicit,
initio gratia divina,
„quia regnat* vetus
propter fidei
Róma,
patres."
Sed de-
gradm, id
est sup-
remo apostolorum Petro [honor collatus est]. Nam ab ipso
Jesu Christo vocem audiens: „Petre, amas me?
Pasce oves meas," honorem praecedentium in sacerdotibus,
ordinem et prim^am sedem obtinuit. Si enim, sicut dixerunt
scholion antecedens componentes, „quia regnavit* vetus Koma, et honorem obtinuit," nunc quidem Cpoh regnante,
Domino
haec [Cpolis] successit honori.
Notum
II.
Mediolani
sit,
et
Ravennae
(in
urbibus) impe-
ad hune diem stant
[manent], tamen hisce urbibus honor ideo non est collatus.
Sacerdotalis enim ordinis honor principatusque non mundi
quorum
ratores constitisse,
palatia usque
gratia [conferíur], sed divina electione atque apostolica po-
honoratus est [sacerdotum ordo].'^ Si enim sancti
Hierosolymam urbem propter regem regnantium,
Deum Dominm nostrum Jesum Christum crucique affixam
eius passionem honoraturi, metropoHs honorem ipsi firmaverunt, non autem patriarchale privilegium contulerunt, quia
non potuerunt terminus amovere, quos verae fidei praedicatestate
patres
tores posuerunt;
quomodo
possibile est, ut propter impera-
torem terrestrem dona divina atque apostolici honores trans-
immaculata praecepta mutentur. Immobiles enim usque ad finem šunt veteris Romae honores.
Ideo, quia (et) praesidet omnibus ecclesiis eius episcopus
propter honorem non cogitur, ut conveniat ad sancta uni-
ferantur,
fideique
versi mundi concilia. Ast sine eius consensu, per nonnullos
ab ipso missos suo throno subditos [legatos] universi mundi
concilium non existebat;
dium
(et)
quia ipse disponebat praesi-
(praesidere) in concilio. Si
huic sermoni, non
sanctissimo papá
ita
rem
Leon
Pulcheriae in finem
autem quidam contradicunt
se habere, exquira^
ab eodem
scriptum (epištolám) Marciano et
piis,^
quod etiam [=
item] ad dictum
episcopum Cpolitanum Anatolium^ atque ex his veritatem
discat.
7*
99
Adnotationes.
^
Hac formula
(graece: Sef eSSávat); scholium
tutn
II.
scholia iacipere solent
incipit simili
formula (no-
Scholium patres concilii Chalcedonensis ailoqui
eos monendo. Fortasse error librarii vel interpretis
- -
sit).
videtur,
Secundum sensum
scripsit concilio),
canon non est
Leo M. legatis suis scripío mandavit (=ne permitterent, ut quaestiones de ecclesi-
arum
in
obrepsit.
—
approbalus.
^
privilegiis
verti
potest:
tractarentur
concilio
i
vide supra n.
6,
nota 8); huiusmodi decreta se non esse approbaturum. Sequens propositio (ab etquidem ^=jako usque ad finem) mag-
nam
difficultatem parat, quia serviliter versa est ex Graeco.
non potuisse eruere sensum huius
„valde (gluboko) corrupli loci". Si autem textus Graecns
reconstruitur et ad epistolas Leonis M. attenditur, sensuserui potest. Verbum Slavicum hko reddit Graecum (í)?, quod
Pavlov
(p.
1
50) dicit, se
propositionem
inducit
hic
qua
causalem,
explicatur,
cur
„nihil tale accipi possit". Itaque ég hic significat siquidenb
nam,
quidem, quae significatio etiam apud auctores
et
cos et
apud patres Graecos
habel jako
occurrit.
significationem
„Nam
ab ipso Domi-
sequenti propositione:
in
classi-
Eandem
reddit
cum dativo vel locali causám significat. ^ko no
Graecum óg ra vel simile quid. Leo M. Anatolio ob-
iciebat
ambiguitatem (duplicem fidem), quia concilio con-
no
.
."
.
110
vocato ad fidei quaestiones tractandas, abusus est ad
vilegia
nova
ecclesiastica
assequenda.
pri-
Ambigue ergo appetebat
Nicaeno contraria. Verbo dvovrie
forsan redditur Latino-graecum áji^ixito (s. n. 5). luxta sensum verti potest: „propter ambiguitatem (ambitionem) Anatolii,
privilegia, concilio
illius
(verba canonis 28. Chalc).
vel
„honora ta
est
[Romaj"
ordo]", sensu essentialiter
vico propositio incipit
quitur
autem numero
versione
Latina
—
plurali
singulari
cta veneratur.
pii erant.
verti potest
vel „honoratus est [sacerdotum
non mutato.
numero
mutata
Stá^ paatXeóetv
Textus Slavicus
^
non
—
^
In textu Sla-
(contradicunt,) perse-
(exquirai, discat),
šunt.
forsan verbis „piae memoriae"
Pulcheria vere
100
—-^
temporis episcopi Cpolitani".
verti
—
"^
quae
in
„In finem piis"
potest.
Marcianus
et
Pulcheria ab utraque ecclesia san-
Slavicum blagoestivyj reddit Graecum
suaepTQ?
=
ita
titulm irnperatorum Byzantinorum. Sicut
etiam hic imperator
titulo
—
ia Vita Metli,
honoratur, Anatolius autem
solum episcopus dicitur.
In textu Slavico post verbum
scriptiim primo sequitur datíviis sine praepositione, secundo
vero praepositio k
ad.
"*
=
101
Conclusio.
Christiani orientales
tandi ratione
pria est
doctrina, sed etiam cogi-
a catholicis differunt. Sicut pro-
(mentalité)
Graecorum cogitandi
ratio
de processione Spiritus
Byzantina cagitandi ratio de primátu
sancti, ita propria est
et
non solum
discrepans a cogitandi ratione mona-
unitate ecclesiae,
chorum orientalium usque ad
9—14).
saec.
X.
('tractatus
Sedes episcopalis (patriarchalisj Byzantina,
carens,
Jico
historica
Graeci Byzantini,
civili
evolutione
exorta
imperii
principátu
pg.
I,
aposto-
tilulo
promota
et
est.
sacerdotr
elati,
quoque primátm appetebant. Primátm ecclesiae non, immobilem
esse
obscure
initio
et
incerte
autem aperte docebant,
IX.
saec.
elementa
constitutionis
cum
suspicabantur,
post
essentialia ecclesiasticae
accidentalibus
mutabilibusque
confundentes.
Titulis „episcopus veteris
Romae"
(papaj
,,episcopus
et
novae Romae" (Cpolitanus) civilis ratio primatus indirecte
innuitur, canone autem 3. Cpolitano et 28. Chalcedonensi
diserte docetur. Defectus tituli apostolici titulo
patriarcha
obtegitur,
probati)
(cf.
quo
titulm katholikos Armenorum
titulo ideae
exprimuntur
Ecclesia
oeciimenicus
et
Syrorum)
canonis Chalcedonensis (non ap-
(tract.
II,
pg.
Romana, contra ambitiones
15
—30).
ecclesiae Byzantinae
ad divinam apostolicamque primatus institutionem atque ad
apostolicam ecclesiarum patriarchalium originem provocans,
per excellentiam (antonomastice) apostolica dicebatur. Inde
antonomastici
Qui
tituli
in
tituli
sedes apostolica, apostolicus {dominus).
oriente
quoque pro Romana
ecclesia adhibe-
bantur, praesertim a monachis Graecis, qui saec.
VIÍI.
et
IX. contra haereticos Cpolitanos patriarchas ad apostolicum
saepe
recurrebant,
Monarhi Graeci, antiquas
orientis
de
primátu traditiones custodientes, a Byzantina cogitandi (mentalit) dicendique (terminologia) ratione discrepabant.
titulus
III,
102
apostolik
pg 46-58).
in
legendis
Pannonicis
explicatur
Unde
(tract.
Byzantina doctrina de primátu et unitate ecclesiae indipromovebatur doctrinis de pentarchia, de primátu ho-
recte
atque mystica ecclesiae consideratione. Quae theoriae
nec Romae adversae paulatim notionem pri-
vioris
initio incertae,
matus Romani obscurabant (pg. 30
apud
est,
— 45). Attentione dignum
Cyrillum et Methodium nulla inveniri
ss,
vestigia.
quamquam illa aetate in oriente
iam apud monachos trita esset. Quo proprium ss. Cyrilli
pentarchiae,
theoriae
et
et
Methodii ingenium proditur (pg. 33).
Saec. IX.
— XI. traditiones de primátu Romano controver-
dogmaticis (Filioque) obtegebantur, quo decursu saecu-
siis
lorum
demum
factum
est,
ut hodie primatus
cipua dissensionis causa habeatur.
-
Romanus
prae-
Si ecclesia Byzantina
apostolica fuisset, Byzantina cogitandi agendique ratio pro-
immobilem ecclehistoricam symboli formám
41-45).
babiliter alia fuisset. Byzantini senescentes,
siae
auctoritatem
negligentes,
immutabilem declarabant
(pg.
Monachos Graecos contra theorias sinistras Byzantinas
non solum usu, sed etiam doctrinis oppositis pugnasse,
scholia Veteroslavica de primátu testantur.
monumentm
tustatis
IX.)
doctrinas
Hoc grave
ve-
appositas theologiae orientalis (saec.
illustrat.
Scholia dicendi genus (_bcylum)
Methodii produnt. Stylus
s.
s.
Methodii ex elencho concilio-
rum in i. capite legendae Pannonicae cognosci potest;
hoc enim elencho omnibus verbis (ad verbum) doctrina
in
s.
cum PannoLegendae Pannonicae
scholia vero cum Leon M. „sa
Methodii exhibetur. Scholia doctrina styloque
nica
Vita
s.
Methodii
concordant.
papaní apostolik appellant,
cerdotii
primátm
ex apostolica potestate"
„apostolicos honores transferri
que
monumentm
litani traditiones
guisse;
(tract.
testatur inter
ortm
esse atquc
non posse" docent. Utrum-
monachos patriarchatus Cpo-
ecclesiae Antiochenae et Alexandrinae vi-
monachos antiquas
orientis
traditiones
custodiisse
VI.).
Theoria pentarchiae
in theologia orientali recentiore fere
oblivioni data est; indirecte
tamen
eius vestigia servantur.
103
Eiusdem loco doctrinae de
unitate
(tract.
(tract. V.)
IV.
primatui
^
et
de
Romano
schisinatis ita obscurata cst,
datur
(tract. IV., n. 3).
magnas habent
lOi
partes
invisibili
Chiisto
universalis
ecclesiae
unico ecclesiae
capite
opponuntur. His doctrinis notio
ut
cum
haeresi plane confun-
Siatus rerum conditionesque temporis
in
theologiac ratione fomiauda.
Dodatek:
Pravovrnost
De orthodoxia
Methodii.
Cyrilli et
ss.
Metoda.
a
sv. Cyrila
Quid auctor(es) Veteioslavicarum (PanoI. Status quaestionis.
nicarum) Viae Constantini- Cyrilli et Vitae Methodii, quid ss. Cyrillus
I.
de primátu R. P., II. de Filioquc.
et Methodius cogitaverint
D e p r m a t u R. P. — 2. Relationes privatae ss. C. M. al
Photium. Vinculis domesticis ss. C. M. arctius coniungebautur cum
:
'!
i
quam cum
Photii
adversariis
Photio;
nam
monachi
ut
factioni
pa-
(monachi) adhaerebant. 3. S. Methodius in caus;i
liturgiae Slavicae oboedientiam šedi apostolicae non negavit. 4. In
causa primatus R. P. ss. C. M. secuti šunt monachos orientales,
triarchae Ignatii
Theodorm
praeprimis
Studitam.
sententiam,
praeeminentiae
canon Const.
módo
tandi
siae
(3.
et
28.
c.
P.
Constantinopolitana
inniti
clvili
Romae
Chalced.); huic cogi-
est loquendi modus (,,terminologia") ecclecuriae"V Patriarchae Const. sibi trjbuebani
,.novae Romae", Romanm pontificem cpiscopi^m
appellantes. Reliquae ccclesiae orientales, imprimis
(„stylus
titulm episcopi
,,veteris
I.
R.
adaptatus
Const.
monachi
Ecclesia
5.
primátm
ambiguam tenebat
Romae"
orientales,
consueto
Romano
iinde a sace.
IV.)
cogitandi
loquendiquc módo inhaerentes, ecclesiam Romanám „sedem apostolicam" appellabant atque apostolicam divinamque primatus originem
Th. Studita papám „apostolicum" (substantiva) apelQui usus (secus rarissimus) in legendis panonicis saepissime occurrit. 7. Slavica Vita Meth. Th. Studitam sequens papám
s.
Petro párem ponit (8.) potestatemque R. P. supra concilium
graphice doet. Quae demonstrant, ss. C. M. in quaestionc de ori
gine ambituque primatus s. Theodorm Studitam secutos esse. In
elencho conciliorum omnibus verbis (^ad verbum) expressa est propria doctrina ss. C. M. 9. Vita Meth. sex solum concilia oecumenica
agnoscit, consentiens cum Th. Studita, cum traditione alexandrinoantiochena atque cum eccl. Romana usque ad loamiem VIII. 10
Fragmentm nomocanonis Slavici s. Methodii testatur, s. Metho
innuebant.
6.
lare solebat.
dium contra sententiam Const. acute defendisse, primátm Romadivini esse iuris; fragmentm nomocanonis explicite defendit
ideas, quae in Vita Meth. implicite continentur. 11. Certis hisce
argumcntis minus clari legendarum loci opponuntur; silentium de
nm
schismate,
sticae.
12.
iter
Methodii Constantinopolitanum, ideae caesaropapa-
Silentium de Photii schismate explicatur. Ss. C. M. rixas
pugnasquc Graecas fugientes
gentibus
dissitis
nuntiabant.
seque promovebant.
13.
in
solitudinem se recipiebant fidemquo
Unitatem
ecclesiae
Photius Methodium
in
positive
ingemo
suas partes trahere
105
frustra conatus
demonstrat.
15.
14. Mcthodii iter nihil contru primátm R. P.
Silentium de potestate patriarchae Constantinopoli-
est.
tani eiusque neglectio.
status
rerum solum
natur.
B.
17.
et
1.
Primatus papae
huius Vitae scriptoris,
Snopek
ner.
Romani (Byzantini)
Quo mens ipsorum ss.
in
18.
universam
Doctrina
praecipuum praebet
12.)
aliique).
Impcrator papac subordi-
describitur.
Christiani
Filioque.
II.
(c.
Idea imperii
ideae imperii Christiani.
dentali
ditur.
A. Caesaropapismus non defenditur, sed
16.
fideliter
immo
19.
C.
M. pro-
agnoscitur.
eccl.
de
Melh.
Vitae
oi-
similis
argumentm
Spiritu
S.
contra orthodoxiam
contra orthodoxiam
C.
ss.
M.
(Briick-
Multi Graeci bona fide de formula Latina
„Filioque" suspiciones habebant. Photius huic divcrso cogitandi
loquendique niodo schisma ecclesiasticum callide superstruere tentabat. 20. Ecclesia Romana FiUoquc ut additamentum symbolo Niaccurate distinguebat a dogmatico huiu,sce formulae
argumento; doctrinam profitebatur, additamentum non permittebat.
Franci econtra, minus distinguentes, additamentum urgebant, mu-
caeno-Const.
ducti
tivis
ct
politicis
reUgiosis;
et
parum
Graeci,
similiter
guentes, damnantes additamentum (ad Ephes.
distin-
provocantes) dog-
c.
maticum quoque argumentm saepe damnabant. 21. Franci (Libri
Carolini) formulam Graecam (per FiHum) respuebant. 22. S. Methodium e <:aptivitate Germanica reversm, sacerdotes Germanici propter
doctrinam de Spiritu
S.
acriter
Romae
eumqu^e
aggresi šunt
acca-
mere reUgiosis. 23. S. Methodius formulam Graecam (per FiHum) traditionemque orientalem sequens
additamentum symbolo non admisit. Eius doctrina a Latina verbo
tanlum, non re differabat. 24. Slav. Vita Meth. c. i. doet, formulam Latinám in s. Scriptura non contineri. Discipulis Methodii
ipsa additio symbolo facta haeretica videbatur, similiter ac Vita
Cyrilli adversarios liturgiae Slav. exaggerando haereticos „triliiisaverunt, ducti
motivis non
gues" appellat. Sacerdotes Germanici Filioque materialiter haeretice
interpretantes non absque ratione haeresi ,,hyopatoria" laborare dicuntur. Terminm ,,hyopatoria" scriptor Vitae Meth. (c. 12.) non
e Photii ,,mystagogia". sed e frequenti
ss.
Patrm
usu,
deprompsit.
Clemens Bulgarus, discipulus ss. C. M. (probabiliter .^criptor
Vitae Meth.) post magisti niortem forsan in errorem photianum
bona fide incidit, putans Germanos, s. Methodii discipulos violenter
persequentes, orthodoxos non esse. 26. Quae pro consilio (ten
dentia) photiano adducuntur (a Snopek, Briickner aliisquc), obscura
25.
cum
dubiaque šunt atque congruenter
bent.
27.
videtur,
rentes,
Conclusio.
In
panonicis
monachos secuti,
agendo docendoque ingcniose
qui
orientis
locis
Vitis
clarioribus
mens
C.
ss.
traditionibus
(n.
S.
et
exponi dc-
M.
orientis
17)
spirai.-
inhae-
orientem
ct
occidentem connexuerunt.
Praeter
bui: A.
10b
libros
initio
Briickner, Die
operis
memoratos
in
hoc
tractatu
adhi
VVahrheit iiber die Slavenapostel. Túbin-
gen
1913.
chiv
f.
I
d e m, Thesen zur Cyrillo-Methodianischea Frage (Ar
Philologie 1906, 186^218). C t c n j a v imperator-
slav.
i
skom obšestv
3.
a.
1895,
vom
hl.
knjiga
Wien
—
i.
I.
Heft,
Legend vom
Die
drevnostej rossijskich.
i
1S70,
venapostel.
str.
203
D mm
E.
Methodius (Archiv
Bd.
XIII.
istorii
ii
f.
145
str.
— 248). —
—
1897.
e
r,
J.
D
ii
mm
G nze
Go ub n
Grossu,
A.
i
1
—
i
1,
~
Studit.
Razné pripombe k zgodovini
str.
I
— 26). —
N.
M
i 1
a
š,
sv.
e r
Cirila
i
-
M
i
k
1
1854,
o
š
i
,
.'\kademie.
k.
Geschichte der Sla-
k i j, Istoria russkoj
Prepodobnyj Theodor
Undoljskij,
AI.
T.
i.).
Metoda
Slavenski apostoli Kiril
—
Legend
s
N.
Moskva 1904.
Ig.
Kiev 1907.
P. A. L a v r o v a V.
ment Episkop Slovenskij (Ctenija 1895, knj.
cerkvi^
1
(Denkschriften der
E.
1889, knjiga
Die Panonische
osterr. Geschichtsquellen
— 199).
Cyrillus
hl.
Gotha
Kunde
1
Moskva
i
Kli-
Lempl.
(Voditelj
Metodije
1907,
i
rim-
tká
ski, Konstantin a MetoZadar 1881.
K. Po
djelovanje sv. Cyrilla
diusz. Krakov 1905. —
F. R a k i, Viek
právo sloi
Methoda. Zagreb 1857 1859.
S. Ritig, Povijest
F. Snopek, Konvenštin u crkvenom bogoslužju. Zagreb 1910.
V. Vondrák,
stantinus- Cyrillus und Methodius. Kromíž 191 1.
Studie z oboru církevnslovenského písemnictví. Praha 1903.
ski
pape.
i
—
'
i
1. Sv. Cyril a Metod byli vzorní synové kesanského
Východu, vychovaní v duchu východního mnišstva. Mniši
byli nejvýznanjší zástupci východní církve, ohniví zastánci
východních náboženských tradic, zárove pak (do ii. stol.)
nejvrnjší obráncové jednoty s církví západní. Rovnž tak
jsou svatí brati v pojímání kesanských dogmat vrní zástupcové východních tradic a zárove apoštolé universální
kesanské jednoty. Proto jsou pravovrni ve smyslu západním i východním, hodni, by je stejn ctila západní i východní církev jako svaté záštity oné kesanské jednoty a
lásky, která kdysi sdružovala Východ a Západ v jednu kesanskou rodinu. Na rozvalinách církevní jednoty mezi Východem a Západem po tisíciletém rozkolu je tžko správn
posouditi náboženské pojímání a církevní stanovisko sv.
bratí soluských. Jest pochopitelno, že jednotliví jednostranní východní djepiscové líí je jako odprce západní
nkteí katolití historikové jednostrann ponynjšího západního stanoviska.
Mírumilovní slovanští apoštolov zapletli se v Panonii
a na Morav bezdky v nepíjemné boje s franckou (nmeckou) církevní a státní politikou. Franckými intrikami i v sa-
církve a že je
suzují
s
ím
mém
O všem
povstávaly pochyby o pravovrnosti
povrch-
není divu, že jsou v život sv. bratí
nkteré
tom nám došly zprávy
ních. Proto
sv. bratí.
pramen pomrn
nejasné body, které zavdávají
/;
píinu k nesprávnému
vi ímu
kladu jejich stanoviska
a Caihradu.
V
vý-
papež-
objeveny zajímavé papežské
listiny o sv. Cyrilu a Metodovi. Ale hlavním pramenem
jsou ješt poád dv staroslovnské „panonské" legendy
-ských a jiných archivech byly
(Žitje Konstantina-Cirila, Žitje
Mnohé
Metoda).
údaje tchto
legend jsou potvrzeny papežskými a jinými dokumenty;
rohodnost
Rzné známky
veliká.
jest
legendy jsou dílem žáka (nebo žák)
Všeobecn
se
soudí,
se
že
v
nasvdují, že
jímání
sv.
Cyrila a
Metoda
Cyrila a Metoda.
sv.
panonských legendách
íiuch sv. Cyrila a Metoda. Proto jest pro
závislo
v-
ob
jeví
mnohé vdce po
na výkladu panonských
legend.
Jest
mínním
tradicionálním
že
slavist,
ských legendách obráží mírumilovný duch
toda; hlásá se církevní jednota, prvenství
se
v panon-
sv. Cyrila
a Me-
ímského papeže
a úcta k ímu a Caihradu. Tak soudil o panonských legendách djepisec Dummler, který z pokynu a jménem Miklošie napsal komentá k panonským legendám; tak soudí
Jagi, Pastrnek, Vondrák a j. Mezi ruskými církevními histo-
podstat stejn soudil dkladný Voronov, který
riky v
že
sal,
staroslovnský životopisec
dobe
hlá-
vyjádil základní
povahy Cyrilo-Metodovy. Katolití církevní djepiscové
(Raki, Ritig, Hergenrother a j.) srovnávají se vtšinou
rys
s
tradicionálním
mínním
djepiscové však
tvrdí,
2. Met.) psány v duchu
Lempl, Snopek. Snopek
nebyl žákem
Brckner pak
sv.
z
bratí.
slavistiky.
Nkteí
z
z
toho dovozuje, že pisatel legend
Berlínský polsko-nmecký slavista
sv.
brati byli rozhod-
Rozumí
pravoslavní historikové (Milaš, Lamanskij a
1)
108
odprce íma. Tak
-A.nnus
ím,
oportunismu klamali
lické církvi více uškodili než Luther.
jako
'^zvlášt
fotiovském; tak Ginzel, Martinov,i)
legend usuzuje, že
nými Fotiovci, kteí
katolití církevní
že jsou panonské legendy
se,
j.)
a že katože
nkteí
líí sv. bratry
jsou naši sv. blahovstové ješt po-
Graeco-slavicus
(Acta
Sanctorum
1.
59)
170
.s.
-
ád pedmtem
nedorozumní a podezívání,
jak
byli
pro
následováni a podezíváni tenkráte, když psobili mezi Slo
vany.
Tžký, se stránky teologické ješt pramálo prozkoumaný problém pravovrnosti sv. Cyrila a Metoda, jest tudíž
hoden, bychom jej zkoumali ješt jednou. Problém obsahuje-
dv
I. Jak soudili sv. Cyril a Metod o prvenímského papeže a v jakému pomru byli k ímu a
Caihradu? II. O vycházení Ducha sv. (Filioque).
2. Sv. Cyril a Metod byli souvkovci Fotiovými. Svatý
Cyril byl žákem Fotiovým. Knihovník Anastasius praví, že
dležité otázky:
ství
byl Cyril „fortissimus eius (Photii) amicus." Týž Anastasius
požadoval po svých žácích a dostával od
Fotius
že
píše,
nich písemné projevy oddanosti a vrnosti své nauce (,,proprio scripto
spondere cogebat, se secundum fidem Photii
de cetero credituros" PL. 129, 13). Podobn píší etí biskupové v okružním list protifotiovského církevního snmu
r.
869 (PL 129, 184). Ale týž Anastasius sdluje, že Cyril
vystoupil proti Fotiovi, když rozšioval uení, že
rozhodn
lovk má dv
duše (PL 129,
Byl tudíž Cyril zralým
14).
a samostatným žákem Fotiovým.
Ped Fotiovým patriarchátem byl pátelský pomr mezi
Fotiem a Cyrilem možný, kdyžt Fotius slynul jako právo
vrný uenec. Jinae bylo, když Fotius vystoupil jako pívrženec
nec
Bardasv
Bardas
z
odprcem
velikým
byl
otcovského
Theokletisla,
Ignáciovi. Fotiúv spoje-
proti patriarchu
dvora Teodory a dal
píznivce
jej
logotheta
Cyrilova;
v žalái
prestol
dobe
odstranil
patriarchy
patriarchu
hrdého Fotia.
jej
Vlivem Bardasvou zbožnou matku
utratiti.
sovým odstranil zhýilý Michal III.
Teodoru od vlády a zavel do kláštera.
Bardas násiln
kanclée^
vypudil
O
rok )3ozdji (858'
a povýšil na
Ignácia
Sv. Cyril
a Metod znali
spojence Fotiovy na císaském dvoe. Osobní svazky
vázaly je více
s
Fotiovými odprci
nežli s
Fotiem.
Jako vzorní mniši-asketové byli nepochybn pívrženci
sesazeného patriarchy Ignácia, pobožného mnicha. Známo
že Ignácius byl všeobecn vážen a oblíben u lidu, zvlášt u mnich. Mniši a druzí pívrženci Ignáciovi vyhýbali
je,
se Fotiovi a
od jeho strany nechtli pijímati ani
svátostí
109^
ani církevních hodností. Patriarcha Ignácius byl však
vrn
oddán ímu. Papež Mikuláš I.
tebas vidl, že by Fotia bez tžkosti získal, kdyby Ignácia
opustil. Tato rozhodná papežova spravedlnost oživovala v Cyrilu a Metodovi a druhých mniších tradicionelní oddanost
jej
k
vytrvale
podporoval,
ímu.
To
jsou jasná a
všeobecn uznávaná djinná
fakta, která
dokazují, že sv, brati nenásledovali Fotia v jeho boji proti
ímu.
tmto jasným faktm uvádjí
Proti
se
mén
nkteré
panonských legend.
že v panonských legendách není zmínky
podivn,
Jest
o církevním rozkolu a o rozporu mezi Fotiem a svatými
jasné
rysy
V Metodov legend
bratry.
pímo
z
(beze jména)
jest
zmínka o
dvakrát
Fotiovi,
(hl.
4 a 13) ne-
ale beze stop
roz-
Piznáváme, že v legendách jest nkolik nejasností
co do pomru našich bratí k Fotiovi. Ale ty nejasnosti
nejsou ješt dostateným dvodem, bychom po píkladu
Brúcknerov brali v podezení charakter sv. Cyrila a Metoda. V celém rámci jejich života mohou se ony nejasporu.
nosti bez obtíže vysvtliti.
který by
Naopak není
ani jednoho rysu,
jasn vyjadoval fotiovskou tendenci. Jest však
které rozhodn mluví pro Cyrilovu-Metodovu
mnoho rys,
jednotu
s
ímem
a pro
ímské
stanovisko panonských
le-
gend.
Oddanost slovanských apoštol k ímu kalí pochybnost, zda Metod uznával papežovu autoritu a plnil rozkazy
papežovy ohledn slovanské bohoslužby. Jan VIII. r. 879
upozoruje Metoda, že mu zakázal (873) slovanskou bohoslužbu, že však se Metod toho rozkazu nedržel. Zdaž to není
neposlušnost? Uznáváme, že jest zde v jednání Metodov
3.
nco
nejasnosti,
sob
rozhodnutí ímských papež
jako
jsou
nejasná
odporující
do slovanže Hadrian II. slavnostn dovolil slovanskou bohoslužbu bulou
„Gloria in excelsis Deo" (869). eknme, že Jan VIII. roku
873 zakázal Metodovi slovanskou bohoslužbu. Byl Metod
povinen rozkaz ten bez podmínky vykonati ? Nikterak. Metod vidl, že to papež Jan rozkázal na základ nedostatených informací, snad i v domnce, že Metod zavedl slovan-
ské
110
bohoslužby.
Slavisté
co
všeobecn piznávají,
skou bohoslužbu bez dovolení Hadriana
piesvdcn,
že
úspch
II.
Dále byl Metod
jeho misijní psobnosti
jest
závislý
na slovanské bohoslužb. V katolické církvi dosud platí
právo, že biskupové nkterá papežská naízení neoznamují
a nevykonávají, když
že jsou v jejich církevních úze-
vidí,
mích neproveditelná. Metod mohl oznámiti po papežském
legátu Pavlu Jakinském svoje dvody, pio trvá pi slovanské bohoslužb. Papež na to mlel, a Motod dále slovanskou bohoslužbu konal. Slavistm, kteí neznají ducha církevního práva, jest to nepochopitelno (Jagi^^ 54), ale bohoslovcm zdá se jednání Metodovo pochopitelným a správnýmr (Ritig 15). Metod poslechl výzvy papežovy, by se
odebral do íma. V
(880) dokázal svon pravovrnost
ím
a oprávnnost slovanské bohosl^^žby.
Metodov oddanosti
této hlavy (11— 18).
Ostatní pochybnosti
o
budou ešeny ke konci
vi ímu
tmto nejasným pochybnostem máme jasné a
dkazy pro Cyrilo-Metodovu jednotu s ímem..
Nejzajímavjším bodem v uení sv. bratí a v pa-
Naproti
zajímavé
4.
nonských legendách
Práv
peže.
tento
nauka o prvenství ímského pa-
jest
bod
jest
nejmén
probádán. Slavisté ne-
mají pro tu stránku ani velkého zájmu, ani dostateného
bohoslovného vzdlání. Mezi katolickými bohoslovci jediný
Snopek pojednal obšírnji o bohoslovných problémech vpanonských legendách. Jemu však jest fotiovská tendence pa-
nenských legend tak oividnou, že nevidí tch bod, které
mluví rozhodn proti
A
byli
priori
jest
ní.
velmi
v otázce papežova
mnišství, zvlášt
pravdpodobné, že naši apoštolé
pod vlivem východ lího
prvenství
pod vlivem velikého reformátora východ-
ního mnišstva a slavného bojovníka za východní pravovrnost, sv.
Teodora
Studity, jehožto spisy
mnoho
se
etly a
studovaly ve východních klášteích, jehožto památka (f 826)
v mládí svatých bratí byla ješt svží a jež po zvelebení
„pravoslaví" bojem proti
ádn
obrazoborcm
(843) ješt
mimo-
byla oživena.
V dob
blahovst mli východní
takka „církev v církvi". Východní
svatých slovanských
mniši veliký vliv a tvoili
mniši bojovali ode dávna nejvytrvaleji proti
bludam, zvláš.
///
obrazoborcm a ovnili se záí
muednickou. V boji proti bludaským císam a patriarchm hledali opory v Rím. Živ obcovali s ímem.
a v okolí bylo nkolik eckých klášter, které zvláV
št kvetly v dob obrazoboreckých boj.
v boji
proslavili
se
proti
ím
V ele mnich
zmínný Teodor
dkazy pro papežský
stal
(obsahují nejjasnjší
prostedn ped rozkolem Fotiovým. V
Studita. Jeho spisy
primát v
dob
bez-
nich se jeví zvláštní
mnišská bohoslovná terminologie, rozdílná od bohoslovné
terminologie
úední caihradské
církve, zvlášt rozdílná
terminologie fotiovské.
5.
ecká
.
církev od konce
ímský papež
že
jest
starého sídelního
od
4. století
poínaje šíila
teorii,
proto hlavou církve, že je biskupem
msta
íma. Z
císaského, starého
toho
dovozovali Reci, že Caihradský biskup jako biskup „nového
íma" má
první místo po
ímském
papeži a jakési prvenství
na Východe. Nauku tuto vyjádili etí biskupové na
hradském (381) a na chalcedonském (451) církevním
cai-
I.
snmu.
Božskyprávmho základu ímského prvenství pímo nepopíale
rali,
tract.
však
II.
rádi
ho
3— ío).
dsledn
n
zapomínali (supra
umlovali a na
východní a celá západní církev
Ostatní
hlásaly, že
ímské
od prvních
již
století
má svj
prvenství
v božskyprávním apoštolském následnictví
sv.
vyjadovalo názvem
„cathedra Peti", „apostolica sedes", což
je
základ
To se
ímské:
Petra.
církve
dosud úedním
názvem církve ímské (supra tract. III.). V úedním caihradském slohu („stylus curiae") neužívá se výrazu „apostolica sedes"
jako antonomastického názvu církve /-ímská;
ímský papež nazývá
se
obyejn biskupem
starého
íma,
caihradský biskup pak biskupem nového íma.-) Ostatní \'ýchodní církev, zvlášt pak východní mniši, rádi užívali úed-
Orient VI 30 — 42;
jsou sebrány v Échos
Pargoirea 44 — 6; 189 — 96; 289 — 95 — 131.
— 57 a
Novela Justinianova užívá názvu „sanctissima apostolica sedes veteris Romae". — Na \'ýchod ovšem nemohl všeobecné zdomác
2)
118
Texty
— 25;
249
u-
nti ímský název „apostolica sedes"; na Východ mli ješt jinc
apoštolské stolice, na západ však jenom Rím. Proto jest Studi
tova a Cyrilo-Metodova terminologie tím význanjší.
1:2
ního názvu „apostolica sedes" a jasn vyjadovali ve vše:h
názvech apoštolský charakter ímského prvenství.
Lehce pochopíme, že
ímu
držeh
caihradské
už
jednou
eeno
jak
terminologie
-
duchá, že
mohli rozumti
jí
-
vi
Fotius a jeho pívrženci
se
terminologie.
tradicionelní
i
mén
Tato
byla dosti jedno-
vzdlaní duchovní, ale
pec ješt na tolik právo vrná, že se jí užívalo nerušené.
Smí nám tudíž tato terminologie posloužiti za mítko,
dle nhož bychom posoudili, ke které stran patili svatí
brati a pisatel panenských legend.
Na základ legendy ímské
6.
poznáváme, že se
a legend panenských
mnišské, studitské terminologie
protiv
s
drazem
brati se zvláštním
sv.
úední
(a
f
(j
t
i
ov
s
ko
u)
v
jasn
drželi
uvdomlé
caihradskou
Mc
terminologií, která byla s w Cyrilu a
do v nepochybn známa. Jest zajímavo, že
(viz
.
o papeži
16);
však terminologie mnišské, která
úední caihradské. To
-
ter-
ímské užívá se
zásadn rozdílná od
a církvi
jest
zvlášt dležito pro
jest
o
se v pa-
i
nenských legendách užívá o císaích úední caihradské
minologie
t
ty,
kteí
Z toho nutn následuje, že
naši blahovstové zárove s pisatelem panenských legend
rozhodn stáli na ímském protifotievském stav legendách tendenci.
hledají
novisku. Ješt
více!
Na podklad
terminologie a slohu
mžeme
dokonce sledovati úlomky Cyrile -Metodevy
úlomky
z
Cyrilo-Metodových
V ímské
legend
1
kázaní
v panenských legendách budí pozor-
výraz „apostolik"
nost substantivní
ml;.ivy,
(kateches).
pro
ímského
papeže.
Ve všech ostatních souvkých západních spisech a v pa-
dsledn toliko názvu
nám pisatel panenských
pežských listech užívá se
fest
pravdpodobné,
že
zanechal ješt jiné spisy. Ale
literatue výraz
v
pojednání
„apostolik"
„Christl.
pece
se v
,,papa".
legend
církevnslevanské
nikdy už nenachází. Mikloši
Terminologie
der
slav.
Sprachen''
k. Akademie, Wien i87> str. 12) e tem
nezmiuje, uvádí pouze: papá, papež, s po-
ÍDenkschriften der
výrazu
vbec
se
113
známkou, že jest papež starší výraz panonského pvodu.^)
V staroslovnském slovníku (Lexikon Palaeosloven. Vindobonae 1862 5) uvádí „apostolik" jako výraz, který se nachází pouze v Cyrilov a Metodo
legend. Prohledal jsem
spisy Klementa Bulharského, který se považuje za pisatele
panonských legend, ale výrazu toho jsem nenašel. Proto
jest pravdpodobným závr, že nám chtl pisatel panonské
legendy výrazem tím zachovati vzpomínku na Cyrilo-Metodovu mluvu a terminologii (supra tract.) Kdyby pisatel panonských legend ml fotiovskou tendenci, musel by tento
ímský tendenní výraz zamniti njakým jiným výrazem.
7. Teodor Studita tak zdrazuje apoštolské následnictví
—
v
s Petrem: „Ad Pesuccessorem" (PG 99, 1017): ,,Petru3 enim es
tu (tak píše papeži Paschalovi), Peti sedem exornans et gubernans" (1152). Papeže Paschala nazývá „petra fidei, su-
ímského
trm, vel
quam
per
papeže, že stotožuje papeže
eius
aedificata est catholica ecclesia" (1152).
Totéž stotožování Petra
s
papežem vidíme v Metodov
biskupm, kteí ho napadli
legend (9 a 10). Nmeckým
„Na nasej oblasti uiši" odpovdl náš
apoštol, že to není
nmeckých biskup, nýbrž „sv^tajego Petra
Moravané, kteí zahnali nmecké knze, prosí papeže,
církevní území
jest".
a
jim pošle Metoda za arcibiskupa, jelikož jejich otcové
pijali „kest od svatého Petra" (nikoli od nmeckých misioná). tyi nmecké biskupy, kteí muili sv. Meíhoda,
stihl trest Boží, že nedlouho potom umeli; Metodova legenda píše (10), že to následek „soudu sv. Petra".
V
dity*),
té
mluv
poznati ryzí východní dech Teodora Stu-
jak vál ve východních klášteích,
odkud
jej
slovanští
biahovstové pinesli našim otcm. Toho vyjadování nemohl si vymysleti fotiovský pisatel, nebo ímská tendence
jest zde píliš zejmá.
8.
který
V Metodov legend
má
na
sob
nachází se
jistý
další
úlomek,
všecky znaky ducha studitského v samo-
Konstantinova legenda píše vždy papá, Metodova pak paPastrnek má v obou legendách formu papež, ježto chtl obi'
legendy co do jazyka jednotn stylisovati.
*) Již Voroiiov zpozoroval (str. 76), že stotožování Peira a
papeže je význanou zvláštností T. Studity.
3)
pež.
114
statné formulaci našich apoštol.
Na
konci
hlavy
i.
té le-
gendy uvádí se šest všeobecných církevních snm. Z vdeckých a typografických dvod uvádím to vážné místo
v Miklošiov latinském peklade.
sanctorum apostolorum, reges baptijjSuccessores
.
.
.
multo certamine et labore paganismum extirpaverunt. Silvestr venerandus cum 318 patribus, magnum imperatorem Constantinum in adiumentum" accipiens, synodo
zantes,
prima Nicaeae convocata, Arium
vicit
damnavitque
quam excitabat contra sanctam
Abraham olim cum 318 vernaculis regem
resim eius,
hae-
et
trinitatem^ sicuti
percusserat et a
et panem
Damasus quoque
Melchisedeco rege Salem benedictionem accepit
vinumque;
et
enim sacerdos Dei
erat
cum
theologus Gregorius
altissimi.
cum magno
150 patribus et
imperatore Theodosio Constantinopoli confirmaverunt san-
cíum symbolm
et
cum
alio
.
.
.
Coelestinus et Cyrillus
cum 200
imperatore Ephesi Nestorium vicerunt
patribus
.
.
.
Leo
orthodoxo imperatore
Chalcedone
Eutychii amentiam et errorem damnaverunt. Vigilius cum
et
Anatolius
Deo
ciun
grato luštino
.
.
.
.
thon apostolicus papá
.
.
.
quinta synodo convocata
.
.
cum venerando
.
.
.
Aga-
Constantino impe-
ratore in synodo multas turbas opresserunt
.
.
.
christianam
vero fidem ad veritatem constituentes confirmaverunt."
Jako nyní, tak už dávno východní kesané prohlašovali
všeobecné církevní snmy za sloupy pravovrnosti. Pravideln je uvádli v soukromých i úedních vyznáních víry
(professio fidei); vždy tvoily vážný díl katechetského vyuování. Bezpochyby uvádli je i naši blahovstové ve svých
vyznáních
ložiti
museli
víry, která
ímu;
uvádli
pro své žáky.
To
je
optovn písemn
i
ústn ped-
ve svých symbolických formuláích
tvoilo zárove vážnou ást Cyrilo-Meto-
dova katechetského vyuování. V Metodov legend uvádí
se tudíž enicky pistižený úlomek katechetského vyuování.
Krom císa
jest
pi druhém církevním
snmu
zmínka
caihradském arcibiskupu ehoovi Nazianském a pi
tvrtém snmu o caihradském patriarchovi Anatolovi. V tom
o
se jeví
ecké
stanovisko
s
velikou umírnností. Docela
nak zvelebuje caihradskou církev
8*
Fotius,
ji-
když v dopise
115
bulharskému
—
Michalovi (PG 102, 631
49) uvádí
pi tom na prvním míst jmenuje cai-
knížeti
snmy
církevní
a
hradské biskupy (patriarchy). Jest známo, že si sv. Cyril
ehoe Nazianskcho svým vzorem a ochráncem. Proto
zvolil
uvádí
ehoe
koncem
snmu
V
uitel.
z
odstoupil.
eho
rilov (16)
tom
snmu
církevním,
tebas
Podobn
uvádí se v
legend Cy-
pi druhém
se
ped
jako nejznamenitjší východní církevní
opt
vidí,
že
jest
to
úlomek
f)pravdu
Cyrilo-Metodova kázaní.
Na prvém míst uvádí se všude dotyný
ímský
papež,
snm
nebyl pítomen. S roztebas na žádném z tch
(jako pedsemyslem uvádjí se v ele církevních
dové a svolavatelé) ímští papežové, tebas východní snm}svolali císaové; papežové svolání schválili anebo teprve
pozdji potvrdili usnesení církevního snmu. Sv. Cyril 3
Aíetod hledli pi tom více na dogmatickou nežli historickou pesnost; historické dje jsou se zetelem na papeže
nepesn vyjádeny, aby se tím více zdraznila moc papežova nad snmem církevním. Jasn jest vyjádena uitelská a
právní moc ímských papež a podízenost biskup a císa.
To jest konkrétní výraz Studitovy nauky, že Mm.ský papež
snm
iná vrchní
moc na snmu církevním (PG
bez papeže
nemže
církevní
se
snm
99,
konati
1420)
(o.
c.
a že
1020).
Toto uení Studitovo bylo Fotiovcm velmi nepíjemno.
Michael Cerularius vyškrtl okolo roku 1044 jméno Studiopírali pátelé
tovo z církevních modliteb, protože se
o
íma
tom zápisníku církevních snmu jeví
sv. bratí. Není možno, by ten úlomek
byl dílem njakého žáka, zvlášt pak to nemže býti ást
(Grossu 295J.
se moudrá rozvaha
pozdjšího
V
životopisu
s
tendencí
fotiovskou.'^)
správn dokazuje, že je staroslovnský životopis
\ýchodního pisatele, a upozoruje, že hlásání ímského prvenství není v rozporu s východními tradicemi. Ale nezpozoroval rozdílu mezi istou východní mnišskou) tradicí a mezi
úední caihradskou tradicí, zatemnnou dvojsmyslnými teoriemi.
Proto též nezpozoroval originelní peete, která jest vtisknuta zápisníku církevních
v Metodjov legend. Voronov se zmiuje, že byzantští pisateli 9. století zrovna tak uvádjí papeže ba
prvním míst, nejspíše (vrojatno) z píiny ,, kanonického nazírání o estném (1) prvenství ímského prestolu" (str. ']']'). Velmi
'j)
\'^oronov
Metoduv
dílo
í
snm
7/6
Nejvíce divno a zajímavo
9.
obecných
šest
snm.
Voronov
tendenci.
Již
(viz
úedn
ský)
neuznávali
7.
(antioch.,
církevního
le bez pravého dkazu pokouší
787);
tendenci. Snopek o
snm
se 7. církevní
etí
s
nicejský
ímskou
proto neuvádí, že na
tvrdí (9^), že
nm
byli odsou-
obrazoborci.
Proti 7.
snmu
církevnímu (787) bojovali
patriarchy Tarasia; vyítali
dvod
(II.
se vylouiti
malým rozmyslem
mnichové za vdcovství Teodora
prci
a jerusalem-
alex.
snmu
tom teologicky velmi zajímavém úlom-
ku úpln mlí. Briickner
zeni
tom vidl ímskou
správn upozornil,
v
Archiv IV 102)
že též východní patriarchové
napoítává pouze
jest, že se
Dúmmler
snm
s
poátku etí
Studity, protože byli od-
mu
laxism. Ale jejich hla\-
formáln potvrzen
papežem a že zastoupení ímského papeže a alexandrinní
byl,
že
i
antiochenského patriarchy bylo po-
1044).
T. Studita uznal pozdji obecnost
ského, jerusalemského
chybné (PG
7.
99,
církevního
cestu stední.
a
mimo
písn
to
snmu
(o. c.
Vyznává
ješt
ten nebyl ješt
2.
141 2).
totiž,
Ve
své závti však vybra)
že uznává 6
obecných synod
nicejskou synodu.'') T. Studita držel se
uení, že bez papežova stvrzení nemá církevní
zhusta se to nachází u
Teofana
kroniká Georgia Uamartola
(9.
snm
stol.)
a
dva kronikái byh mniši a držeU se
vehni písn východních tradic. Pece však u tchto kronist není
právní a uitelské prvenství vyjádeno tak jasn. Rozdíl je tak
veliký, že lehko pozorovati silnou pvodnost (originalitu) Metodovy legendy. Píslušná místa viz PG 108, 927; PG iio, Ó12. 705.
741. 779 a j. U G. Hamartola pozorovati vliv ecké teorie o pentarchii patriarch (t. j. veškera církev jest rozdlena na 5 patriarchát; snm církevní jest pouze tehdy obecný, jsou-li zastoupeny všechny patriarcháty). V Metodov legend však hlásá se
zejm vrchní moc papežova. U tí
uvádí se pouze papež
a císa. Císa vystupuje jako papežv ochránce (pomocník). To
jsou silné znaky (Cyrilo) Metodovy pvodnosti.
G. Hamartolos
ml nejvtší vliv na staroruské (Nestora) a starosrbské kronikáe;
nemohou se tedy slovanští kronisté uvádti \ této otázce jako
(8.
stol.).
Ale
ti
snm
—
dkaz
'')
samostatný.
'Euójisvoi; xxlq
TE
xat
(P
G
99,
TTjV
iyQi^(yoc,
áyíací
xai
olxo\)U.s.Y^v.odc,
auvail-poia^S^íaav
Iv
zí
N:xaa
auvóSoís
tg
Ixc
oeúispov.
1816.)
117
obecného charakteru. Pro velikou skutenou dležitost tuho
snmu proti stále ješt hrozícímu obrazoboreck-mu nebezpeí jej uznával, ale neítal jej v tuže adu
církevního
s
ostatními církevními
snmy.
II. nicejský snm biskupové frannásledkem špatného latinského pekladu nastala
nedorozumní. Papež Hadrian I. (772 795) l:>ránil proti
Frankm autoritu toho snmu, ale formáln ho nepotvrdil,
Na Západ
odsuzovali
tí, protože
—
ponvadž
caihradským dvorem. (Hergenítali pro tu píinu do doby
Jana VUT. úedn toliko 6 obecných snm, ale výslovn
nepopírali obecnosti 7. snmu, nýbrž rádi dovolili, že ho
rother
I
byl
250
—
ve sporu
s
ím
V
4j.
obecné snmy církevní. Knihovník Anastasius uspoádal nový peklad aktu II. nicejského snmu (za
Jana VIII.). V úvod píše, že dívjší latinský peklad bvl
pro nepesnosti neupotebitelný a že proto onoho snmu
eci
v
ítali mezi
ím
mezi obecné (Mansi
neítali
12,
981).
880 píše Svatoplukovi, že se Metoda tázal,
xae fidei symbolm ita crederet
sicuii
r.
.
sex universalibus synodis
V ecké
snm
víry,
poslaném do
snm
církevních
caihradský
.
.
.
.
.
.
in
sanctis
ÍI.
nicejský
obecné. Patriarcha Nikefor ve vyznání
íma
(PG
snm
.
Jan VIÍI,
orthodo-
promulgatum'".
(caihradské) církvi zaadili ihned
snmy
mezi
.
,.si
r.
(r.
806), uznává
100, 192 s);
869 (Mansi
významném okružním
list
již
rovnž
ló,
sedm obecných
tak protifotiovský
181). Fotius ve
svém
(807) východním patriarchm
doporuuje, by piznali obecnost II. nicejského snmu. Na
caihradské synod r. 880 si stžoval, že církev ímská a
východní patriarchové uznávají sice usnesení II. nicejského
snmu,
praví,
ným
ásten pochybují o jeho obecnosti; o ecích
snm tento všeobecn poítají k snmm obec-
ale
že
(Mansi
17,
494). Fotius znovu urgoval uznání tohoto
snmu. Z
Fotiova projevu a z jeho poínání teba souditi, že také v caihradském patriarchátu nebylo úplného souhlasu o obecnosti II. nicejského snmu. Tradice
církevního
patriarchátu antiochenského a alexandrinského psobily též
na patriarchát caihradský, zvlášt na mnichy. Proto se také
118
v caihradském patriarchátu šíily pochybnosti o obecnosti
II.
nicejského koncilu.^)
Na tom základ mžeme
posouditi,
pro Metodova
le-
snm. Nejvíce pravdgenda ítá pouze
podobno jest, že písní etí mnichové ásten vlivem T.
Studity a alexandrinsko-antiochenských tradic, ásten pak
následkem tradicionelní oddanosti k ímu ítali mnohdy
šest
snm
jen šest
církevních
obecných.
eckým mnichm
bylo známo,
ímská církev úedn uznává toliko šest obecných snm;
a dle uení T. Studity jest pro obecnost církevního snmu
nutno potvrzení ímského papeže. Záv T. Studity se pravideln ítala v eckých klášteích, ale v ní se II. nicejský
že
snm
nepoítá
dosti
jasn k
ímu,
Sv. brati byli oddáni
východním
snmm
ale
obecným.
práv
tak byli oddáni
by jist
kdyby nebyli
tradicím. Byli tak dalece samostatní, že
nebyli uznávali pouze šest církevních
snm,
mli
pro to podkladu ve východních tradicích.
dice
eckého mnišstva
(supra tract.
III.
et
To
byly
tra-
a tradice alexandrinsko-antiochenské
tract.
VI.
n.
7).
Ale ty tradice byly
dsledkem rozhodné oddanosti k ímu.
Ryli tedy svatí brati dslednými žáky ímu oddaných východních mnich, byli obránci východních tradic, které se
logickým
uchovávaly v alexandrinském a antiochenském patriarchátu.
snm
V
dogmatické otázce o potu obecných církevních
by upustili od východních tradic toliko v pípad, kdytoho
by se to v
bylo písn požadovalo. Ale v
byli
ím
ím
nežádali, protože nebyli proti obecnosti
mu. Tak písnými mohli
mo
však
davkm
Vc
II.
nicejského
sn-
býti pouze biskupové frantí. Zná-
vi
pemrštným požajest, že sv. brati nebyli
franckých biskup a knží ústupnými.
zejm
vyluuje fotiovskou tendenci sv. bratí
a staroslovnských legend. Metodovu legendu sepsal vrný
žák Metodv nedlouho po jeho smrti; v opaném pípad
nebylo by možno uvádti toliko šest církevních snm.
tato
8) C B'JipOJITHOCTI.IO 5I05ÍCHO ^pe/^^0a05K^T, HTO H lí CaMOH
KOHCTaHTIIHOnO^BCKOÍÍ USpiCBII foxÍK) 6hlATl COMH'hHt« OTHOCHTeaLHO aBTopHTeTa axoro co6opa, hto BLiswBa^o 3Toro
naTpiapxa (<Í>otíh) TpeóoBaTt Hco^HOKpaTHaro noTBepac^eni^
ero r.iaBencTBa.
119
fotiovec po
Každý
póru
s
eckou
867 a 880 musel vdti, že jest v roz
a zvlášt s Fotiem, když v souhlase
r.
církví
snm
ímany
a
uznává pouze šest církevních
papežovu moc nad snmem církevním.
Otázka jest tak jednoduchá, že jí pisatel Metodovy legendy
jist rozuml, pro eky však tak dležitá, že ji pisatel nes
Franky a
tendenn
hlásá
mohl pehlédnouti. Po Fotiov synod (879) není ve východní teologii už sledu, že by 7. obecný snm byl popírán
(Voronov). Jeví se tedy vdom na míst tom ímské,
stanovisko.
protifotiovské
Zárove
se
zde jeví jakýsi vý-
chodní mnišský archaism, z nhož vidno, že se staroslovnský životopisec v tomto bod držel písn nauky sv. Cyrila
a Metoda.
10.
Terminologie panonských legend zejm hlásá apoímského papeže a božskyprávní cha-
štolskou posloupnost
rakter jeho prvenství.
slovnských
tract.
scholiích
Ješt výslovnji se to hlásá v staro28. chalcedonského kánonu '^supra
VI).
Z tohoto úlomku staroslo\enského církevního práva jest
vidno, že naši apoštolé nejen positivn a nepímo bránili
katolické pojímání církevní ústavy, nýbrž že také výslovn
a rozhodn zamítali caihradskou úední církevní terminologii o teorii o papežství. Církevnprávní terminologie a cír-
kevnprávní
pkn
souhlasí
panonských legend
s tím úlomkem Staroslovnského církevního práva; Metodova legenda nepímo uí apoštolský božskyprávní pvod
.>ianovisko
papežova prvenství a papežovu moc nad církevním snmem,
Metodv nomokánon pak totéž nepímo a rozhodn dokazuje.
památky se vzájemn osvtlují a zdvojeným
leskem ozaují naše blahovsty. Veliká píbuznost mezi pa-
Ob
nenskými legendami a mezi úlomkem staroslovnského nomokánonu mže se vyložiti toliko na ten zpsob, že panenské legendy vyjadují ducha téhož apoštola, který peložil (a d(jplnil; nomokánon.
11. FanoDské legendy jasn a zásadn vyjaduji mnišski'
(lmskéj pojímání církevní ústavy. Dkazem pro opanou
(fotiovfkouj církevnprávní tendenci uvádí se nkolik mén
jasných míst z legend panonských, V panonských legeiidách
neuvádí se a neodsuzuje církevní rozkol, neodsuzuje se Fo120
úws,
organisátor a první bojovník caihradské protiímské
strany,
O
Fotiovi (beze jména) jest vzpomínka dvakrát, ale
beze známek nepízn. Metodova legenda dokonce vypravuje, že Metod (okolo r. 882) putoval do Caihradu, kdež
jej
pívtiv
(Foliusj
patriarcha
pijal.
Nadto spatují n-
kteí v legendách byzantské cesaropapistické pojímání moci
císaské.
Piznáváme,
že jsou
uvedená místa
ponkud
nejasná a
dostateným dvodem pro výklad protiímský. Uznaným pravidlem djinné kritiky jest,
nemže
neuritá, ale to
býti
ve svtle míst jasnjších a
že se nejasná místa vykládají
v souhlase s kontextem. Dle toho pravidla mžeme dokázati, že uvedené nejasnosti nejsou na odpor jasn vyslove-
nému
stanovisku
zapomenouti, že
panonských legend. Mimo to nesmíme
Cyril a Metod byli synové východního
sv.
kesanství a eckého
12.
Jak
máme
císaství.
tedy nejspíše vysvtliti
mlení o rozkolu
a zamlování Fotiova protiímského boje ?
Svatí brati byli mužové pokorní, kteí ped intrikami
byzantské politiky prchli do klášterní samoty. Jako samomniši
táští
necítili
církevní boj;
vždy
se
povolanými,
divno, že sv. Cyril a Metod, jak se
mlí
o Fotiovi,
by
zasáhli
nám
zrovna tak a ješt více
umorný Fotius v obsáhlé
literární
jeví
je
innosti
v legendách,
divno,
se
o nich
zmínil.
bratry a nikde se o nich ani
že
ne-
úpln mlí o
nejslavnjších misionáích své doby, tebas by
píin, by
v žalostný
bylo dosti jiných bojovník. Jako je
ml
dosti
úpln ignoruje svaté
pímo ani nepímo nezmiuje.
Fotius
V
okružním list východním patriarchm (867) hrd uvádí
úspchy v Arménii a Bulharsku (PG 102, 721 724).
Pro se nezmiuje o misijních úspších v Panonii a na
Morav? Úspchy byly vážné a v Caihrad známé. Svati
brati odešli mezi moravské Slovany v souhlasu s caihradským dvorem. Ospch jejich byl pro Caihrad dležic státn
misijní
—
tom úspchu mlí. Jist
Caihradu známo, že sv. Cyril a Metod
nejsou jeho pívrženci. V tom vidíme dkaz vzájemného
vyhýbání beze stop pátelských svazk. Možná, že Cyril
soukrovn upozorni! Fotia na nesprávnost jeho jednání vi
i
církevn-politicky. Ale Fotius o
proto, že bylo v
12t
ímu,
Ignácovi a
soukrom káral
pímý otevený boj
jako
jej
o dvou cHiších. Ale pro
laným. Z leologického
v
tom
I
pro jeho
uení
se
povo-
necítil
asketického stanoviska nenajdeme
i
nic nefjpiávného.
to
jest
o rt/kolu.
pcchopitelno,
Kdo
si
hagiografické legendy
že
mohl pomysleti,
že
Fotiv
mlí
rozkol ::anechá
tak hluboké sledy a tak trvale následky? Naši blahovstovc
vdli,
že
minulost
caihradské církve
plna
jest
rozkol
ml s
mohli pomysleti, že Fotiv rozkol, který
poátku povahu osobní (boj mezi Fotiem a ígnáciem;,
bude
ním
a roztržek
Jak
si
více
než krátce trvající episodou
Ignáciova (mnišská)
me
?
Vdli,
že
velmi mocná. Jak mžebrati obšírn vypravovali o chvilko-
strana
požadovati, by sv.
jest
rozkolu, Slovanm, kteí by mu tžko rozumli a který
by jim byl na pohoršení (scandalum) ? Jak smíme žádati,
by Slovanm odkrývali rány své milé domoviny? Jak mžeme od Metoda požadovati, by Slovanm tlumoil rozkol,
když sám zakusil, že také v
nejsou bez viny?
vém
—
ím
Možno
ale z
jest,
že sv. apoštolé upozornili své žáky na rozkol,
legend smíme souditi, že o tom obšírn nehovoili.
Sv. brati jednali
mnohem rozumnji, když
positivn vychovávali v duchu jednoty
s
svoje stádcc
ímem. To
inili
hojnou mrou. Teoretikové církevního enictví a náboženské výuky vbec více doporuují positivní, nepímou apc>-
pevné základy náboženského pesvdení a kesanského života. Negativní, polemická apologetika zvlášt pro lidi prosté a zaáteníky není tak prospšná; bylo jim teba pevných positivních základ, pouení ve
logetiku, která staví
víe a kesanského žití.
Naši blahovstové nemohli pedvídati,
bude církevní
rozkol tak psobiti na Slovany, jelikož nevdh, že bude
jejich panonsko-moravské dílo tak náhle znieno a první
že
slovanská církevní organisace tak násiln rozbita.
plnili
stav
Svdomit
svou povinnost pro svatou jednotu. Avšak žalostný
papežství a
násilná
panovanost nmeckých biskup
ovoce Cyrilo-Metodova misijního díla uchovalo zvlášt na pravoslavném Východ, ne však ve stední
zavinila, že se
Evrop. To uznávají
Baumstark).
J22
i
nmetí
historikové
(Hergenrother..
Tím
odmítnuto Briicknerovo
jest
tvrzení,
že
slovanšti
apoštolé podporovali svou misijní psobností Fotiovy proíi-
ímské
misijní
dobn
síliti
ilou expansivní psobností
posíliti caihradskou církev k boji proti ímu. Popodle Brcknera mli slovanští apoštolé úmysl poplány. Fotius chtl totiž
Caihrad a
oslabiti
ím. Mlení
o rozkolu a Fotiovi
muselo by se tlumoiti jako zchytralé pikrývání protiímských plán. Briicknerova hypotesa opírá se o sofickou
zásadu „post hoc, ergo propter hoc" a jest v rozporu
s jasn vyjádenou Cyrilo-Metodovou ideou církevní jednoty a
ímského
Ale jak
prvenství.
máme
si
vysvtliti,
že
apoštolé byli tak rozhodní, když bylo
mírumilovní slovanští
teba
brániti slovan-
skou bohoslužbu a slovanskou církevní organisaci? Slovanská bohoslužba a slovanská církevní organisace byla výrazem a záštitou církevní universálnosti a kesanské jednoty v duchu prvních kesanských století; to považovali
slovanští apoštolé za nutný základ svého misijního díla,
Sv. Cyril a
Metod pozvedli proto slovanský jazyk na oltá
a Slovany umístili v
adu
kulturních státotvorných národu,
aby Slované nebyli pasivním pvodem a pedmtem rozkolu mezi Východem a Západem, nýbrž samostatnými akti\
nimi prostedníky kesanské lásky a obecnosti. Tak jejidt
žáci pi smrti sv. Metoda rozumli duchu svých uitel.
Vzpomínku sv. Metoda oslavili tím, že nad rakví nezapomenutelného uitele vykonali bohoslužby latinským, i"eckým
a slovanským jazykem (Met. 17.)
13. Jako mlení o rozkolu, tak i (bezejmenná) zmínka
o Fotiovi a Metodo vo putování do Caihradu nemže se
tlumoiti ve smyslu protiímském.
Po prvé jest bezejmenná zmínka o Fotiovi po návratu
svatých bratí z kozarského misijního poslání. Metodova
legenda (4) vypráví, že chtli „císa a patriarcha" posvtiti
Metoda za arcibiskupa; protože toho nepijal, byl uinn
pedstaveným v kláštee Polychron.
Kdo by
z
toho dovozoval, že byl Metod pívržencem
Foliovým, musí vysvtliti,
biskupské hodnosti.
Známo
pro nechtl Metod
jest,
pijati arci-
že Fotius poteboval
mnoho
biskupských kandidát, aby nahradil biskupy oddané
Ignár-
123
Metod zamítnutím
ciovi.
rovati Fotia.
té
cti
dokázal, že nechce podpo-
Zamítnutí vysvtlilo by se snad
ásten
po-
Metoda a touhou po klášterní samot; ale tentýž
Metod o nkolik let pozdji pijal od papeže ješt dležitjší arcibiskupský úad. Ale nijak se nemže vysvtliti, jak
to možno, že sv. brati odešli na Moravu jako prostí misionái. Bylo by pimeno, by Metod ped odchodem pijal
aspo svcení knžské, když už ne biskupské. Lehko však
korou
sv.
se
vysvtlí se stanoviska protifotiovského.
to
totiž,
Známo
jest
že pívrženci Ignáciovi od Fotia a jeho biskup nechtli
pijímati ani svátostí ani církevních hodností.
Ale jak je možno, že Metod pijal místo klášterníh(;
pedstaveného (igumena) ? Kamsi musel jíti. Na Olymp se
nemohl vrátiti, nebo Fotius rozehnal olympské mnichy
jako pívržence Ignáciovy a spálil jejich sídla (PL 129, 13).
Lempl (3) myslí, že byl Metod v Polychronu zajatcem pod
estnou záminkou.
14. Podruhé se dje nepímo zmínka o Fotio\i pi Metodov cest do Caihradu, Metodova legenda (i;^) vypra-
caihradský císa psal Metodovi: Neobtžuj si pik nám. bychom t vidli, dokud jsi na tom svt, aby-
vuje, že
jíti
chom
,,
z
Císa pijal Metoda s „vehuení a podržel si
pijali tvou modlitbu."
kou poctou a
jeho
bohat
rovnž
radostí,
žák knze
pochválil jeho
a jáhna
s
obdaroval, doprovodil
tak
i
knihami;
jej
.
.
.
políbil
slavnostn k jeho
patriarcha." Patriarcha (Fotius)
má
jej
a
stolici,
tedy úlo-
hu podízenou.
Metodova
cesta
do Caihradu
jest
pochopitelná se
noviska jeho východní lásky vlastenecké; tím více
chopitelná v rámci tehdejších západních
kevních
jest
po-
východních
cír-
pomr.
Fotiovi
smrti
i
získalo
vyhnanství
mnoho
(86j)
Ignáciov [Sy/) znova zasedl na
sympatií.
tiovi podrobili.
J24
Fotia
autoritou,
pod-
aby se Fo-
Strana Ignáciova byla velmi oslabena,
takoka odsouzena papežskou
Po
prestol patriarchální
znan posílil svoji stranu. Jan VIII. uznal
mínen (879); pívržencm Ignáciovým naídil,
a
byla
sta-
nebo
o kterou se
díve
Papež poznal, že chybil; roku 88 1 vyobcoval
Ale následk dívjšího uznání již nebylo možno
shladiti. Pomry na Východ byly tedy nejasné.
opírala.
Fotia.
Pomry
v církvi
ímské nebyly
cen, rzné nepoádky, zápletky
s
svtlejší.
Franky
pochopitelná církevní politika Jana VIII.
papež Marina
vláda
to
vidl v
ím
pomr
(882
mohlo jenom
všecko
— 884)
mýliti
í
Vpády SaraNmci), ne882),
(f
a Hadriána
západní
(884
katolíky.
krátká
—885),
Metod
Za takových
zblízka žalostný stav papežství.
Metod osobn pipravovat pdu pro innost misionáskou a pro slovanské
bohoslužby mezi balkánskými Slovany. Svou autoritou moh)
nejspíše pekonati rzné pedsudky proti slovanské bohobylo velmi
rozumné,
že
šel
služb. Je známo, že byli ekové práv takovými nepátely
slovanské bohoslužby jako Nmci. Bylo by divné, kdyby
se
slovanská bohoslužba v macedonsko-bulharském
byla šíila jenom na
Morav
náeí
a nikoliv mezi bulharskými
ureno pro všecky SloPedevším však bylo teba, aby se slovanská boho-
Slovany. Dílo Cyril-Metodovo bylo
vany.
služba rozšíila mezi macedonsko-bulharskými
Slovany.
rozešení toho úkolu bylo závislo od Caihradu,
osady sahaly až
slovanské
slovanskou
k
Caihradu a zabíhaly
ím
neml ani na západ
bohoslužbu; nmecký nátlak
boko v ecké území.
A
ponvadž
dosti
hlu-
moci
na papeže
byl peveliký. Dobrozdání Caihradu bylo tedy potebno.
uhájiti
Legenda vypráví, že byzantský císa dal podnt k nové
cest. Císa pochválil Metodovo „uení". Rozumí se, že
Fotius byl k ctihodnému Metodo vi vlídným. Ale Metod
se proto nevzdal samostatného
soudu o Fotiovi. Nezávisle
od Fotia mohl si v Caihrad vyhledati pomocníky. Jako
nkdejší mnich ml Metod mezi Fotiovými odprci mnoho
známých, u nichž mohl získati informace a pomoc.
Snopek
(47) popírá
vrohodnost
té hlavy.
považuje tu episodu za nehistorickou povst
zantskou tendencí.
vrností.
tak
Oba
zde vidí rozpor
s
s
Lempl
(20
s)
fotiovsko-by-
Metodovou pravo-
Když už chceme hledati tendenci, pak je zrovna
že chtl Metod smíliv psobiti na císae
možno,
Basila") (867
no moh]
— 886)
dokázati,
a na Fotia.i"; Císai
že
je
rozkol
i
patriarchovi snad-
nebezpeen pro eckou
ecký stát. Vyložil jim svou misijní metodu, která
by mohla úspchy mezi Slovany býti hrází proti francké
církev
i
agresivnosti a
Reky ped každým nebezpeím od
zajistiti
západu. Není divu, že císa pochválil Metodovo „uení".")
Tuto hypotesu uvádím pouze jako pííklad, že se mže tendence, když už ji hledáme, vyložiti ve smyslu zrovna opaném, než ji tlumoí Snopek a j.
15.
Panenské legendy mlí o rozkolu a nekárají Fotia,
mlí o moci caihradského patriarchy. Nepímo,
a zrovna tak
le
caihradského
v
pednosti
dosti zetelné odsuzuje se byzantská teorie o
patriarchy
Metodov nomokánonu
nevšímán a
oste. Byzantský patriarcha v legendách jest
pezírán.
Pi
íma";
„nového
biskupa
jako
odsuzuje se ta teorie výslovn a
tak dležitém podniku, jako jest založení slo-
vanské církevní organisace, o patriarchovi není ani zmínky.
Kdyby
sv.
Cyril a
Metod
jednali jako
pímí i nepímí
Moravu v do-
spojenci Fotiovi, byli by museli odejíti na
rozumní
niti
s
Fotiem. Fotius by musel ve svých spisech ui-
jakousi zmínku o misijní psobnosti sv. Cyrila a Me-
Kdyby panonské legendy mly fotiovskou
nemohly by pi odchodu sv. bratí na Moravu
toda.
tendenci,
o Fotiovi
mleti. Jak je možno, že sv. Cyril a Metod ped odchodem
domlouvají se toliko' s císaem a ne s patriarchou?
Legendy vypravují, kterak apostolik (papež) slavn pijal
sv.
bratry a potvrdil a blahoslavil slovanské bohoslužebné
^)
Císa
Basil poslal
vým uznáním papežova
stal
ve svazku
s
koncem
prvenství
r.
867 papeži dopis
(Mansi
16,
47);
s
velmi
nkolik
let
ucti-
z-
ímem.
Z papežova
listu Metodovi r. 8S1 mohlo by se souditi, že
do Caihradu v dorozumní s papežem. Jan VITI.
totiž píše Metodovi, že církevní pomry na Morav (Wichingovy
intriky) definitivn uspoádá, „cum Deo duce reversus fueris" (viz
1°)
Metod
Jagic
^^)
cestoval
75)-
Metodovo „uení"
mže
slovanskou bohoslužbu a církevní
126
znamenati
organisaci.
misijní
jeho
metodu,
Zato
knihy.
o
caihradským patriarchou nikde
schválení
Jenom mimochodem pi cest Metodove do
Caihradu dje se zmínka o patriarchovi v takové souvislosti, že by se mohla dotyná poznámka vykládati jako schvá-
není zmínky.
lení patriarchou. Ale patriarcha zde vystupuje jako ponížený sluha císav; pipomíná se jen všeobecnou poznámpatriarcha". To jest pro patriarchu
kou: ,,zrovna tak
i
Legenda však nemže míti
nijaké tendence, nýbrž pouze prost vypravuje v;dálosti, jak
se staly. Ale z vypravování toho jest jasno, že Metod ml
ponížené
píliš
a ponižující.
tendenci vyhýbati se patriarchovi.
Rovnž
tak jest nevšímán
a pezírán caihradský patriarcha ve staroslovnských schoo
liích
primátu
Ví.).
(tract.
Toto odstrkování caihradského patriarchy mluví mno-
hem
hlasitji nežli
16.
A.
V
mlení
o rozkolu.
panonských legendách
nepochybn byeckého císae, aby
jeví se
zantský cesaropapism. Rostislav prosil
Císa pozval sv. Cyrila a Metoda; s císaOhled na císae uvádí se jako píina
cesty do Caihradu. Císa pochválil Metodovo uení. Byzantským císam dávají se estné názvy: veliký, pravovrný,
bogougodný (Met. i); zhýralý císa Michal se jmenuje
poslal misionáe.
em
se domlouvají.
(Met. 8) „blahovrný".'2)
Ale všecko to není nikterak dkazem byzantské cesarotendence panonských legend, nýbrž jen vrný
papistické
'2)
Briickner
tiovský císa
(str.
Michal
62)
III.
se
se
zvlášt hrozí toho,
že
zhýralý
nazývá „blahovrný"; výraz ten
fojest
v list Hadriana II. „Gloria in exelsis Deo", jak se uvádí v 8. hlav
Metodovy legendy. List papežv uvádí legenda v prostém pevodu
(snad s malými vsuvkami [interpolacemi]. Ale výraz „blahovrný"
nemá v sob nieho, co by se mohlo uvádti proti pravosti papežova písma nebo pro fotiovskou tendenci Metodovy legendy.
Briickner pehlédl, že „blahovrný" (pobožný) jest pouze peklad
Snopek (ve
.eckého sijae^'^!; na to upozornil již Raki a po
religiosissi(piissimus,
"Velehr. Sborníku VI 65
70). eúae^éoxoczog
mus) byl v dob Cyrilo-Metodjov úední název eckých císa.
Tak i papežové adresovali dopisy eckým císam, dobrým i špat-
nm
|
—
;ným).
(Mansi
16,
20;
206; 312 a
j.)
127
pomr. V
výraz skutených
prostince
události.
legendách popisují se naivn.
stav byl dle pravdy takový^
Skutený
zvlášt za patriarchy Fotia. Fotius se
ovým
násilnictvím
proti
Ignáciovi;
patriarchou císa-
stal
bez císae nebo proti
císai nebyl by se mohl udrželi na i)rcstole.
Krom
toho
Metoda nebylo jen náboženské, nýbrž
dílem též politické; Jest tedy pochopitelno, že Metod podával
císai zprávu o svém uení".
poslání sv, Cyrila a
,,
Avšak
sv. Cyril
a Metod
mli nepímé
politické poslání,
Moravany nmecké církevní vlády a organisos Cai-
aby
zbavili
vali
samostatné církevní území. Rostislav chtl se
hradem spojiti proti Frankm. Svatí brati nepímo sloužili
tomu zámru. Poznali, že zámr ten jest vhodným pro
šíení kesanství mezi Slovany a pro všeobecnou církevní
jednotu. To není tendence, ale moudrý zetel na faktické
pomry.
Ovšem
že
si
svatí
brati jako byzantští vlastenci páli
(svrchu 8), aby zaniklo západní francko-ímské císaství.
Pozorovali, že císaství to není na prospch církevní jednot,
ano že
i
podncuje rozkolné snahy. Ze zkušenosti vdli,
že francký
státní a
církevní imperialism
bezpeím pro slovanský
misijní
plán.
jest
hlavním,
ne-
Proto proti ímsko-
francké císaské idei hlásali byzantskou ideu císaskou. Plán
sám o sob není ani politicky ani církevn chybný.
svým územím sahali hluboko v západní Evropu, byli by pirozeným mostem mezi eckým Východem a
latinsko-nmeckým Západem, prostedníky universální kesanské jednoty, lak by se utvoila rovnováha proti petento
Slované, kteí
mocnému franckému
imperialismu a proti
bdnému
sepa-
ratismu zastaralého Caihradu.
možno, že slovanští apoštolé tak anebo tak podobn
Slovany zajistiti ped germánstvem, papeže osvoboditi franckého cesa
ropapismu, upevniti církevní jednotu, svou domovinu zachrániti od záhuby a zabezpeiti si kesanskou bratrskou
pomoc mladých slovanských národ, kteí by odplatou pijali bohaté poklady ecké kesanské kultury. Zavedení sloJest
posuzovali církevn-politický stav a že chtli
128
vanské bohoslužby a slovanské církevní organisace jest
jasným dkazem, že svatí apoštolé slovanští nebyli stoupenci
byzantského cesaropapistického imperialismu. Byzantinci cítili nebezpeí slovanské bohoslužby. Proto se slovanská bohoslužba nemohla rozvíti v byzantském císaství, nýbrž
v
macedonském náeí na
pd panonské a moravské a tam
odtud raziti si cestu v zájmovou sféru byzantskou.
Byzantského cesaropapismu nemžeme si mysliti l^ez
hlásání moci caihradského patriarchy jako biskupa ,, nového
íma", a práv ta teorie odsuzuje se v panenských legen-
dách nepímo, v Metodov nomokánona však výslovn.
Veliká úcta k císaství byzantskému mže se ásten
vysvtliti jako projev byzantského vlastenectví, které však
nijak není totožné se shnilým byzantinstvím. Teba se vmysliti v duši vrných Byzantinc. Sv. Cyril a Metod byli synové vojenského hodnostáe. Metod byl nkolik let ve vysoké státní služb; Cyril byl vychován na císaském dvoe.
Odtud pochopíme, že byli byzantskými vlastenci a že též
ve své misijní psobnosti zstali vrni byzantskému císaství.
16. B. S druhé strany však byli svatí brati pedstavitelé východního kesanství z doby ped rozkolem. S východním kesanstvím byla však již od doby Konstantina
Velikého
ta
úzce
spojena
docházela na
idea
kesanského
Východ mnohdy
výrazu v
císaství.
podob
papismu, ale nejideálnjší pedstavitelé východního
Idea
cesaro-
kesan-
císae jako ochránce kesanstva. To bylo
vyjádeno ve východní liturgii, to se prakticky provádlo
na východních obecných snmech církevních, které se kopojímali
ství
naly
za
pedsednictví papežských
legát a pod
záštitou
císa. Kesanský císa jako ochránce církve a papežství
— to byla spolená idea Západu Východu. Ta kesanská
císaská idea jest jasn vyjádena v panonských legendách.
Jest však píznano, že sv. Cyril a Metod uznávají pouze
byzantského císae za ochránce církve, tebas bylo tenkráte
na Západ již uznáno západní císaství ímské, které vyluovalo byzantské císaství ímské.
i
V
odstavcích
o všeobecných
snmech
církevních
jest
doslovn vyjádeno uení sv. Cyrila a Metoda. Ale práv
zde jest jasn vyjádena kesanská idea císaská. Slovy:
9
129
cum 318
„Silvester venerandus
magnum
patribus
impera-
torem in adiumentum accipiens, synodo prima Nicaeae convocata" jest jasn a pesn vyjádena idea kesanského
císae jako ochránce církve a papežství; pi výpotu dalších
církevních
uvádí se všude na prvém míst papež,
císa pak nepímo jako pomocník papežv. Toto pojímání
císaské idey srovnává se úpln s pojímáním západním.
Rozdíl je v tom, že sv. Cyril a Metod neuznávali západního
(franckého) kesanského císaství ímského, nýbrž toliko
snm
kesanské
byzantské
císaství.
Dle pojímání stedovkého byl kesanský ímský císa
vrchní hlavou všech národ. Tak vyjaduje císaskou ideu
réž sv. Cyril: „Dal jest Bog vlast nad všemi jezyky cesarju
kristian'sku
modrost s' vršeny," (Deus ddit potestatem
i
super omneš gentes imperatori christiano
fectam. Ž. Konst. 11.) Ale to
ímské
sapientiam per-
et
císaství
je
byzant-
„naše (byzantské) císaství není ímské, nýbrž
ské; proto
Kristovo".
kesanské
(Ž.
Konst.
císaství
ale sv. Cyril a
to.)
a tím
Papež už
zavrhl
Metod ješt
kesanské císaství
mecký císa nazývá
r.
800 prohlásil francké
byzantské
stále uznávali
ímské
císaství,
pouze byzantské
a pezírali francké císaství ímské;
n-
se v legendách pouze králem.
Východní forma kesanské císaské idey a byzantské
panenských legend jest pocliopitelno, jestliže
pedpokládáme, že legendy psal vrný žák slovanských
apoštol nedlouho po jejich smrti. Snopek nkolikráte prohlašuje (str, 26; 37; 47) byzantskou tendenci panenských
vlastenectví
mže
potom tvrditi, že jich nepsal Cyrilonkterý jiný bulharský biskup Klement
v dob slavného bulharského cara Simeona (r. 893 927) ?
V tom pípad nechápeme byzantského stanoviska. Bulhai
mli tehdy opané idee a opané tendence. Car Simeon
legend. Ale jak
Metodv
žák, nýbrž
—
je
slavný budovatel bulharské
hai mli tehdy jasnou ideu
politické
neodvislosti.
Bul-
politické a církevní nezávislosti.
Byzantské vlastenectví a byzantské pojímání kesanského
císaství bylo by pro tehdejší Bulhary smlou provokací.
zejmo, že panonské legendy sepsal Cyrilo-Metodv
ml úmysl objektivn popsati psobení a myšlení
slovanských apoštol. V byzantském stanovisku panonských
Jest tedy
žák, který
130
legend
jest
vyjádeno myšlení slov. apoštol, vyluuje
od nkterého pozdjšího slovan-
ryze
se však hypotesa falsifikace
ského
pisatele.
Mnozí
17.
slavisté
proto uznávali
padní
ve
ímské
Cyril
že sv.
myslí,
Metod pouze
a
prvenství, že pracovali na
sfée západní
církve. Z toho by
pd
zá-
plynulo,
papežova prvenství nad veškerou, nýbrž
nad západní církví. Voronov tvrdí, že se nám svatí
brati jeví jako zástupcové kesanské jednoty, aniž by však
uznávali prvenství jedné církve nad druhou. Nkteí (zvlášt) nekatolití uenci dokonce tvrdí anebo nadhazují, že
uznávání moci papežské nešlo jim od srdce, nýbrž že to
že
nepiznávali
toliko
pomry. Milaš (15)
„Tek pozváni odluuju se u Rim poi, a od sebe
ni jednoga koraka u tome ne ine". (Teprve jsouce pozváni
odhodlávají se jíti do íma, ale sami od sebe ani jednoho
kroku v tom neiní). Ješt dále jde Brúckner, který tvrdí,
inili pouze jsouce donuceni stávajícími
píše:
Z uvedených
upímn
uznávali
dkaz
ímské
jest
vi
ímu neupímní.
zejmo, že naši blahovstové
že svatí brati byli dle vzoru Fotiova
prvenství
v celém rozsahu a že
výslovn hlásali božskyprávní charakter a apoštolský pvod toho prvenství jako vzorní synové církve ped rozkolem,
i
mnich, zvlášt jako nepímí žáci Teodora Studity, reformátora východního mnišství.
V legendách jsou jasné dkazy pro ímské pojímání círjako žáci východních
kevní ústavy v duchu východního mnišstva. Naopak však
není ani jediné rty, která by jasn vyjadovala fotiovskou
církevnprávní tendenci. Ale jsou v nich nkteré nejasnosti,
které mají svou píinu ásten v nepesnosti legend, á-
sten
v
neujasnných pomrech
tehdejší
doby,
ásten
v originálnosti slovanských apoštol. Církevní historie zná
málo doklad, v nichž by tak jasn byla vyjádena protifotiovská (protibyzantská) mentalita a terminologie východního mnišstva jako v panenských legendách a Metodov nomokánonu.
Golubinskij
ba
jest
Cyrila.
327
— 330)
tvrdí, že
slovanská bohosluž-
pvodní „novotáská, revoluní"
Slovanská bohoslužba pak
nelní slovanské
9*
(str.
jest
idea pokorného
jenom ástí origi-
církevn-politické organisace.
A
originelní
131
slovanské organisaci odpovídala originclní metoda nábožen
ské výuky. Svatí Cyril a Metod nebojovali polemicky proti
rozkolu, protože byli
dkladn. V duchu
{)adem
jili
že
k tomu
církevní jednoty mezi
boji
nejsou
Východem a
Zá-
Moude
há-
slovanskou církevní organisaci.
založili
prvenství
pesvdeni,
však za jednotu positivn, ušlechtile a
povoláni. Bojovali
ímského
papeže,
a bojovali proti
caihrad-
ským církevn ústavním teoriím, v nichž tkvly koeny roznomokánonu jsou zachovány sledy
kolu. V legendách
dogmaticky správného uení o záklajejich metodicky
dech církevní ústavy. V úlomku o církevních snmech užíi
i
vá se
dobe promyšlené
teorie o církevní
jednot
s
rozhod-
ným
úctou
hlásáním ímského prvenství a vlasteneckou
k Východu. Jasn vidti stopy pvodního ducha; znáti ducha apoštol míru a jednoty. Panonské legendy jsou auten-
tickým výrazem uení našich apoštol.
povšechn tvrdí (s djepiscem Dmmlerem),.
panonských legend v duchu soluských bratí
jasn uznával prvenství ímských papež, že však byl
co do nauky vrouné pívržencem „pravoslavné" východní
církve. Pi tom myslí zvlášt na uení o vycházení Ducha
sv. Otázka tato jest mnohem tžší než otázka o uznávání
18. Slavisté
že
pisatel
ímského
prvenství.
se dvakráte otázky o Duchu
teme: „Od togože oca
sv§ty duh ishodit, jakože ree sam syn bož'jem glasom: Duh istin"n, iže oi
oca ishodit." Ostejší je poznámka v 12. hl., že Metodovi
odprci ,,bol^t (= laborant, chorují) iopatorskoj^ jeres^j'^.'
V tom vidí Snopek j. hlavní dkaz pro otiovskou tendenci
Metodova legenda dotýká
sv.
V úvod
(i)
i
i
Metodovy legendy;
slavisté
ponvadž
se v té
pak z dvou uvedených poznámek usuzují, že byl pisatel panonských legend (respective
sv. Metod), co do víry pívržencem pravoslavné východní
církve, tebas uznával papežovo prvenství. Otázka jest tím
spletitjší,
legend
nalézají nejjasnjší
d-
kazy pro ímské prvenství.
Snopek a
ímské
j.
nedbajíce projev Metodovy legendy pro
prvenství, iní závr, že pisatel byl fotiovec. Podle
Snopka není možno, aby byl pisatel Metodv žák. Slavisté
vtšinou tvrdí, že pisatel byl žákem Metodovým a že vy132
jádil Metodovo uení. Katolití, bohoslovn vzdlaní djepiscové rozlišují Filioque jako dodatek k nicejsko-caihrad-
skému symbolu (vyznání víry) a dogmatický obsah toho
dodatku a tvrdí, že Metod a jeho životopisec uili nedovolenost toho dodatku, že však správn uili v obsahu toho
uení; Metodo va legenda že odsuzuje pouze dodatek k symbolu jako blud.
Fotius a jeho nástupcové hlásali v boji proti Filioque
jinak vc dvojí: i. Filioque dle obsahu dogmatického a 2,
jako dodatek k symbolu. Ale oboje odsuzovali jako nejnebezpenjší heresi západní církve. Jest otázka, zda Me-
todova legenda rovnž tak rozlišuje a odsuzuje oboje, anebo
odsuzuje pouze dodatek bez ohledu na obsah. Ješt dle;íitjší jest, zda sv. Metod to dvoje rozlišoval; zda odsuzoval oboje nebo pouze dodatek bez ohledu na obsah; zda je
odpovden
za
mínní svého
nkterý jeho žák tak
psáti
životopisce;
Není pochyby, že staroslovanský
mohl
zda mohl
vbec
?
Metodv
životopisec
tom pípad, kdyby se dokázalo,
Kdyby každý Metodv žák musel
pravovrným proto, že Metod v tch bodech zvlášt
pravovrné uení (jak tvrdí Snopek), pak by herese
býti jeho
skuten
že byl
zstati
hlásal
žákem
v
i
fotiovec.
vbec
nebyly nikdy možný. Kristus byl pravovrný, apoštoa jejich žáci byli pravovrní, a tak by muselo býti
lov
<ÍD
konce svta. Ale církevní djiny uí
jinak.
Tím
se otázka
znan
zjednoduší a sprostí apriorního dogmatisování. Zkou-
mejme
jednotlivé
19.
body
té otázky.
Z dvou projev Metodovy legendy o
Snopek závr,
že
staroslovanský životopisec
Filio([ue
iní
Metodv
byl
uení o vycházení Ducha
sv. toliko z Otce. Uení to, tvrdí Snopek, jest tak význano
pro Fotia, že jest zárove nejvýznanjší známkou jeho pívrženc; proto se právem nazývá ,,fotiovským dogmatem".
fotiovcem. Držel se totiž Fotiova
Pr.)ti
Ritigovi hlásá, že pro Fotia a jeho pívržence není
význaným
boj proti
Filioque.^3)
Proto
13)
z
jest
ímskému
Nová kniha o slovanských
asopisu Matice Mor.
prvenství, nýbrž boj
Metodova legenda
1912) 9
apoštolích
fotiovská,
(Brno
1912.
proti
tebas
Otisk
— 11.
133
ímu. Tak
nebojuje proti
Snopek, který se dovolává
tvrzeiií
uení o vychá644),
zení Ducha sv. pouze z Otce „photianisches Dogma".
Jak rozumí Hergenrother výrazu „fotiovské dogma"?
Hcrg^cnrótherova (Photius
eci,
Hergenrother
píše
ponvadž
stále slyšeli
zdálo
jim
se
uení
v Jerusalém v
tom
se o
bod
r.
(II
649), drželi
a etli, že vychází
latinské
etí
808.
tak
že je
II.
cizí,
jako
se
rádi
Duch
písmeiic;
z Otce,
sv.
eckým mnichia
církevní Otcové nevyjadovali
jasn jako
latinští;
žárlivá
pée
o pra-
vovrnost inila eky nedvivými proti všemu, co nebylo
v úplném souhlasu s jejich tradicionelními naukami a obyeji. Snopek tedy nerozuml správn Hergenrotherovi. Hergenrother uznává, že sv. Metod nebyl pívržencem Foti(jvým. Píše pece: An sich^*) wáre es moglich, ja sogar
wahrscheinlich, dass der im byzantinischen Reiche geborciie
und erzogene Methodius nach dem erteilten Unterrichte das
Filioque der Lateiner befreundlich fand, ja dass er (bevor
die Kirche eine ausdríickliche auch
Entscheidung erlassen)
war und diesen
hielt.
als
dem
im Orient promulgierte
Irrtum des Photius befangen
Lehre der Vater im guten Glauben
ped Fotiem
znepokojovalo latinské Filioque
Byzantský bojovník za právo vrnost,
musel latinské uení o Duchu
tm
fest
621.)
(II
Již
in
(PG
sv.
Maksim
i
brániti proti
580
eky.
— 662),
monothc le-
136. Epist. ad Marinum). R. 3o8 byli
Saby v Jerusalem velmi znepokojeni, když
slyšeli, že frantí mniši v Jerusalem zpívají liturgické vyznání víry s dodatkem Filioque. PYantí mniši stží se zachránili ped eckými pepady. Aby se zbavili výitek herese, obrátili se na papeže Lva III., který jim objasnil,
že Filioque je dogmaticky správno, neschválil však toho
91,
mniši kláštera
dodatku
Snopek
v
133;
sv.
liturgickém
proti Ritigovi
(nicejsko-caihradském)
myln
tvrdí, že
symbolu.
pípad v Jerusalem
byl zjevem pouze ojedinlým, který se brzy uklidnil (Nová
10). Uený byzantinista Pargoire (289) píše, že neklidná doba vojenská a boj za obrazy v té
na as
kniha
píin
1*)
(an
Z
sich),
Filioque.
134
další souvislosti je viduo, že zde soudí
kdybychom
totiž
pouze podmíneiiiš
nemli pesnjších pramen ohledn
pervala ecké podezívání proti Latiníkm, ale že se poješt skrývaly pochybnosti o latinské pravovrnosti.
tají
Stejn soudí Hergenróther.
Snopek je v té píin v rozporu
historickými fakty.
s
Uení o vycházení Ducha sv. pouze z Otce není v tom
smyslu fotiovským dogmatem, že byl každý fotiovcem, kdo
nesprávné pojmy
pochyboval o správnosti Filioque a
ml
Ducha
o vycházení
uení
toto
jest,
že Fotius
práv
vybral za dogmatický základ rozkolu, když jako
dobrý psycholog
ek.
Pravdivo však
sv.
Práv
vdl,
nemže rozumti
úspchu
že tím dosáhne
dkaz,
to je
u
že se výrazu „fotiovské
mnohých
dogma"
výluném smyslu Snopkov.
ve
Metodovy legendy tedy nemusí býti Fotiovcem
pro svou nauku o Duchu sv. Opaná Snopkova these nePisatel
mže
se nadto uvésti v souhlas se
staroslovnskou církevn-
právní teorií a terminologií, která je v podstatném rozporu
s
úední caihradskou
terminologií.
koeny
V
caihradské církevn-
svj boj
chyte kryl bojem proti Filioque.
20. Dle Snopka jest nauka o vycházení Ducha sv, z Otce
samotného nejvýznanjší „fotiovské dogma". Mnozí slaprávní teorii
proti
visté,
tají
se
rozkolu. Fotius však
ímu
zvlášt pravoslavní,
tvrdí,
že tehdejší
ímská
církev
Fotiem a Metodem odsuzovala proti Frankm
Filioque. K vli ešení té otázky jest teba rozlišovati mezi
Filioque co do obsahu dogmatického a mezi Filioque jako
dodatkem k nicejsko-caihradskému symbolu.
ímská církev aspo ti století ped Fotiem uila, že
Duch sv. vychází z Otce Syna. V
schvalovaH Filioque
a užívali ho v soukromých vyznáních víry, ale nedovolovali
toho dodatku k nicejsko-caihradskému symbolu. V odborné
(^bohoslovné)
uznává se to vbec za jist dokázané.
Data o té vci po Régnonu (Études de theologie positive íll)
v souhlasu
s
i
ím
vd
a jiných sebral A. Palmieri (Dictionnaire de théol. cathol.
V.,
lánek
Filioque, zvlášt 2312
— 20).
Snopek
sebral samo-
statn mnoho materiálu pro ten dkaz; škoda, že nezná
De Régnona.
Dodatek Filioque nejvíce urgovali Frankové; sám Karel
Vel. ujímal se Filioque. Vidli jsme, že frantí mniši zanesli
ten obyej i do Jerusalema, ale Lev III. ho neschválil. Týž
ani Palmieriho ani
135
papež ekl poslancm Karla Vel., by se to dogma lidu podávalo v kázáních a vyjadovalo v soukromých vyznáních
ne
\íry,
však
symbolu; že
v nicejsko-caihradském
není
teba, by se v tom vyznání víry vyjadovala všecka dogmata.
Pochválil
chách
(809),
usnesení,
a
znání doporuoval,
dovolují
sitate
„novum
ultra
synod
uinná na
ohledn
ale
v
nicejsko-caihradského
se drží církevních
symbolm
snm,
Cávy-
které ne-
a cjuoquam qualibet neces-
seu salvandi homines devotione condcrc,
ct
in vete-
mutandove quidquam inserere". (Viz Palmieri 2316.) Odvolával se tedy Lev III. na církevní snm
efesský. který zapovídá mniti symbol. To jest charakteristické stanovisko papež do 11. století. Ohlíželi se na efesský
snm a na známou eckou citlivost a konservativnost.
Francká horlivost pro Filioque neplynula z pohnutek
tollendo
ribus
ist
náboženských.
Vdomky i nevdomky
psobily po-
vi ekm.
Po ustahnutky politické a národní antipatie
novení francko-ímského císaství nastala ostrá protiva mezi
Franky a Byzantinci a penášela se na pole náboženské.
Papežové poznali, že jest teba veliké opatrnosti a ohled,
ale Frankové neuposlechli papežových napomenutí. Písné
katolický orientalista M. Jugie (professor na Východním
ústavu v
píše, že dodatek Filioque byl velikou (tak-
ím)
tickou) chybou se západní strany a že horlivost západních
teolog neplynula z pohnutek ist náboženských.^') Správná západní nauka o Duchu sv. mohla se lehko vyjádili a
brániti bez dodatku k nicejsko-caihradskému symbolu.
ímská
písn
církev
rozlišovala mezi
dodatkem Filioque
a mezi jeho dogmatickým obsahem. Frankové toho ani prak-
dostaten nerozlišovali. Prakticky hepapežovým napomenutím Filioque bez
poteby vsouvali do nicejsko-caihradského symbolu. Teoreticky mnozí pehánli latinskou formuli „ex Pate Filio
ticky ani teoreticky
šili,
protože
proti
que" a odsuzovali eckou formuli
,,per
Filium".
Podobn vc zamovali eci. Byli vbec proti každému
dodatku k nicejsko-caihradskému symbolu; vždy mnohým
zdál se každý dodatek bludaským pestupkem proti efes^^)
136
Pricre pour
1'
Unité (Paris 1919)
195.
skému církevnímu snmu.
dodatku budil
datku Filioque.
s>:
Mén
sám odpor
Již
proti
jakémukoli
dogmatickému obsahu dovzdlaným duchovním a lidu zdála
podezení
proti
latinská formule podezelou,
21.
ecký zpsob
hlubokém
val nový
vyjadování a pojímání byl v tom
tajemství rozdílný od latinského. Rozdíl ten dá-
k nedorozumní. etí otcové hlásali, že
Duch sv. vychází z Otce skrze Syna jako z jednoho principu a jedné prvotné píiny. ecká formule jest správná,
ale povšechn jest ecké vyjadování mén jasné než latinské. U eckých otc nacházejí se projevy, které na první
pohled odporují katolickému uení. Sv. Jan Damascenský
uí, že Duch sv. vychází z Otce skrze Syna, ale na jiném
míst tvrdí, že Duch sv. není ze Syna a že pouze Otec jest
a'íxiOS Ducha svatého (PG 94. 894). Tím chce zdrazniti,
pvod
že Otec jest prvním principem
attía Tcpoxaxapy.XLy.iQ
Duchu
—
svatému (Ilergenróther I 686 690). ecká formule pesnji než latinská vyjaduje jednotný princip vycházení Ducha sv.; zárove hlásá rozdíl mezi Otcem a Synem, jelikož
vyjaduje Otcovu pednost, ale nevyjaduje jednoty co do
pirozenosti. Latinská formule vyjaduje jednotu pirozenosti a na venek též rozdíl Otce i Syna, ale nevyjaduje ani
dvodu
se
že
rozdílnosti
musí doplniti
z
ani jednotného
z ostatní latinské
píiny ecké formule
principu vycházení;
nauky. Jest pochopitelno,
a vyjadováním eckých
nastaly pochybnosti o latinské formuli;
chopitelno, že Latinci podezívali
Ducha
sv. z
to
eky,
Otce samého, anebo že
rovnž
otc
tak jest po-
že hlásají vycházení
jej
po ariansku pod-
bu
popírají jedekové podezívali Latince, že
notný princip vycházení, nebo že ve smyslu sabelianismu
stotožují Syna s Otcem.
izují Synu.
Za ádných klidných
stranách
boj
tolerantní.
V
pomr
rozilení
byli
v té
píin
politických
a
na obou
církevních
mezi Východem a Západem skýtalo však rzné
pojí-
mání hlubokého tajemství duchm pemrštným dosti látky
k podezívání. Církev nevydala o tom jasného, pro Východ
a Západ prohlášeného rozhodnutí. Proto lehko na obou
stranách bona fide povstávaly obžaloby z herese.
137
j
snmy
(toledský 675,
worm-
prohlašovaly definicí „Nec
''Spiri-
Západní zemské církevní
ský 868 a
tus S.)
j.)
optovn
de Pate procedit
Filium, vel de Filio procedit
in
ad sanctificandam creaturam, sed simul ab utrisque" TDenzinger-Banw.
n. 277).
Ta formule
ze sv. Augustina (De Trinitate
1.
jest
skoro doslovn vzata
c.
[5,
tract,
14;
in
loan.
zvyku všestrann teoreticky uvažuje o otázce a nejspíš nemyslil na
njaký konkrétní blud. Ale povrchnjší polemikové snadno
vytušili v tchto slovech odsouzení eckého „per Filium".
Pisatel jjKarolinských knih" (Libri Carolini, okolo r. 790
byl tak jednostranný, že odsuzoval ecké uení jako sourodé
s bludem ariánským. Zdá se mu, že by se mohla ecká
formule nesprávn vykládati, že vychází Duch sv. ,,per P^ilium utpote creatura, quae per ipsum facta sit" (PL 98,
1 18). Francký pisatel tch knih byl bez pochyby vdomky
9; viz
c.
Snopek
295). Sv. Augustin dle svého
1
i nevdomky
pod vlivem politického odporu
Bylo politickým zájmem Frank, by
rese a tak
zase
si
zajistili
obviovali z hecísaskou korunu, která by se snad
mohla vrátiti ekm.
Všechny uvedené dvody psobily,
22.
rav okolo
r.
879
ekm.
proti
eky
roznítil
ostrý
boj
ž
se
na MoKterá
pro Filioque.
Z papežských list a z jednání nmeckých biskup smíme souditi, že boj se roznítil
strana zaala první napadati?
teprve po
Metodov
návratu
z
nmeckého
zajetí a
úspšné innosti na Morav. Když vidla nmecká
po jeho
strana,
papežovu rozhodnost nemže zniiti innosti Metodovy brutální mocí, zaali nmetí knží podezívati Meže pro
toda
z
kevní
strach
herese proti Filioque.
moc na území
ped
pimen
Nmcm
politicky
Byzantinci.
šlo o politickou a cír-
neobyejn
dležitém.
Metodovo psobení mohlo by
Mli
ne-
eckou politickou moc a penésti ji opt
na Západ. Zárove zaínal boj mezi Germánstvem a Slovanstvem, které se zde opíralo o dva mocné spojence, ím
a
posíliti
Caihrad.
Významno
Cyrilov legend není sledu o boji
mnohem vzdlanjší než Metod.
Legenda jej líí jako nepemožitelného bojovníka proti blua heresím. V 15. hl. jest zmínka o mén nebezpeproti
dm
138
Filioque.
je,
že v
Cyril
byl
ných bludech a povrách, které nmetí „knží a uenci šíih na Morav". Ale není zmínky o Filioque, které nmetí
knží nepochybn pidávali liturgickému vyznání víry. Z toho je zejmo, že sv. Cyril a Metod v té vci nebyli tak
nebo zapleteni v blud jako na jedné stran
netolerantní
pívrženci Fotiovi, na druhé stran Frankové, Tedy nmecká strana roznítila boj, a to teprve potom, když Nmci vidli, že následkem papežovy rozhodnosti
mli Nmci
zniiti díla Metodova. R. 868
snm
jinský církevní
nemohou
ve
násilím
Wormsu
kra-
proti Fotiovi. Jednali také o Filioque.
Psobení svatých bratí na Morav a v Panonii bylo známo.
Ale ani ve Wormsu ani pozdji do r. 879 nedje se zmínky,
šíí Fotiovo uení.
o tom, že Metod takka na nmecké
Roku 873 byli by mli nmetí biskupové pknou píležitost, aby Metoda obžalovali u papeže. Ale toho neuinili.
O konfliktu v tom bod svdí teprve listy Jana Vlil.
pd
Metodovi a Svatoplukovi (879). Metodovi píše: .,Audivimus,
quod non ea, quae sancta Romana ecclesia ... tu docendf>
tibi
doceas, et ipsum populum in errorem mittas. Unde
ad nos de praesenti venire procures, ut
iubemus, ut
ex ore tuo audiamus et cognoscamus, utrum sic teneas et
.
.
sic
.
.
.
sicut verbis
praedices,
.
ac
ecclesiae credere promisisti."
todovo pravovrné
písemné
litteris
V
i
ím
te
sanctae
Romanae
ím bylo tedy známo
ústní
vyznání víry.
MeMetod
svoji pravovrnost, jak oznar. 879 nebo 880 dokázal v
muje Jan VIII. Svatoplukovi (880): „Interrogavimus (Meihodium) coram positis fratribus vestris episcopis, si orthodoxae fidei symbolm ita crederet, et inter missarum solemnia caneret
Nos autem illum in omnibus ecclesiasticis
doctrinis et utilitatibus orthodoxum et proficuum esse re.' Z toho vidti nmeckou žalobu proti Meperientes
,
.
todovi,
.
.
.
missarum solemnia" vypouští Filioque.
s církví ímskou.
Žaloby a intriky Metodových odprc neustaly. Po
že
„inter
Ale Metod dokázal svoji shodu
23.
Metodov smrti papež Štpán V. psal Svatoplukovi list (885),
z nhož dkladnji poznáváme nauku Metodovu o Duchu rv.
Papež zetelem na bludy, které prý se šíí na Morav, podrobn pojednává o vycházení Ducha sv. Mezi jiným pí5e:
,,Absit enim,
ut Spiritus Sanctus credatur
de Pate
in
Fi-
lium, et de Filio ad sanctificandam creaturam quasi quibus-
gradibus procedere, sed quemadmodum de Pate ita
de Filio simul procedit." Metod uil tedy dle nauky eckých otc, že Duch sv. vychází ,,e Pate per Filium". Ale
liturgické vyznání víry se modlil bez Filioque. Dodatek Filioque považoval za nedovolený; to jest vidti ze Stepáno vy
dam
et
instrukce (885), který se zmiuje, že Metod (po pípad
jeho! uí: ,,Prohibitum est (a) sanctis patribus sym-
žáci
bolo addere aliquid vel minuere."
Snopek (299
zi
listem
zamítají
—305)
upozornil na ideovou píbuznost me-
Štpánovým a mezi karolinskými knihami, které
eckou formuli, protože by se mohla tlumoiti
v duchu arianského podizování božských osob. Tytéž knihy
uvádjí vyznání víry, v nmž jest vta: „Nec est prorsus
aliquis in Trinitate gradus."
dvojsmyslnost
ecké formule
vtší pravdpodobností
Tím by bylo
s
formule
vcn
se
možná upozoruje na
že
Smíme tedy
nmecká
strana
s
tím
pode-
formuli per Filium.
velkou vrojatností dokázáno, že Metod
eckou
uznával a hlásal
té
souditi,
eckou
zívala Metodovu
Tím
per Filium.
formuli per Filium a že ve smyslu
souhlasil
s
naukou západní. Totéž
jest
ješt více pravdpodobno na podklad papežova (Jana Vlil.)
projevu, že Metod ped (franckými) biskupy dokázal svou
pravovrnost. Bez pochyby zkoumali, jak dalece je snad
Metod v nauce o Duchu sv. pívržencem Fotiovým. Slavisté
a djepisci povšechn uznávají Metodovu charakternost a
Nemžeme
Metod odsuzoval
Ducha sv. ze samého Otce.
Z pravoslavných djepisc zvlášt Milaš hlásá (str. 11
a 30 34), že sv. Cyril a Metod uili vycházení Ducha sv.
ze samého Otce v duchu Fotiov, a uvádí dkazem jakési
poctivost.
uení Fotiovo
tedy pochybovati, že
o vycházení
—
staroslovnské vyznání
víry,
o
nmž
by však teprve musel
dokázati, že jest Cyril-Metodovo. Milaš se dovolává panon(Makaria, Gorského, Lavrovských legend, ruských
uenc
a shora (. 19) uvedeného mínní
Hergenrotherova, které ve svém smyslu petvouje („.vahr-
ského, Bibljbasova a
j.)
pekládá „jamano" = jist).
Samo sebou bylo by to mínní Hergenrotherovo možno.
Piznává se. že mimo kruhy Fotiových pívrženc nkteí
scheinlich"
i
140
pochybovali o správnosti Filioque, ale toho nezdrazovali,
protože o tom ješt nerozhodl obecný církevní
papež nevydal žádného rozhodnutí.
mínní
to
podob
v této
zastávati.
Pece
snm
však se
a také
nemže
Fotius napadl Latince
Nmc
jako heretiky. Cyril a Metod však v té otázce
nena-
Metod se jen bránil proti nmeckým útokm.
Fotiovské Metodovo stanovisko nemohlo by se v té otázce
padali, nýbrž
uvésti
v souhlas
s
listem Jana
VIII.
r.
Na
880.
ústupnost
Jana VIII. oproti Fotiovi nemže se nikdo odvolávati, Sv.
Metoda Jan vyslýchal ped svdky, nejspíše i v pítomnosti
Wichinga. Nmecká strana nebyla by dovolila, by se Me
tod prohlásil za pravovrného, kdyby byl v té otázce Fotiovcem.
To
uvádí sám Hergenrother a
vci
nímu stanovisku,
tod v té
ale
(Hergenrother
Filium"
vcn
vypovídati tak, že
mohl
se
II.
623),
držeti
musel Me-
tvrdí, že
uinil zadost západ-
ecké
jak jsme
formaile
to
už
,,per
dokázali
jako pravdpodobné.
Mezi Metodem a Fotiem jest ješt jedcu vážný rozdíl.
Svatý Metod totiž jako žák a pívrženec východních mnich
vrchní
uznával
vrouných,
ímskou (papežovu)
autoritu
v
otázkách
což vidti z Metodovy legendy a z Metodoxa
nomokánonu.
Stál
na stanovisku východní církve
ped
roz-
kolem, která v dležitých dogmatických sporech appelovala
do íma a uznávala vrchní ímská rozhodnutí. V tom smyslu
byli
svatí
brati pívrženci východní církve; ano, píped rozkolem.
vrženci východní církve 9. století
24.
To krásn
gendy o papežov
souhlasí
s
prvenství.
jasnou naukou Metodovv leZda však se to mže uvésti
uením oné
legendy o vycházení Ducha sv. ?
Snopek tvrdí, že ne, a proto dokazuje, že legendy nepsal
Metodv žák. Na to odpovídáme, že Metodovu legendu na
v souhlas
s
každý pípad psal jeho žák,
gendy v otázce papežova
nebo
tak
prvenství.
svdí
Otázka o
stanovisko
pomru
le-
mezi
legendou a sv. Metodem co do nauky o Duchu sv. jest nezávislá na otázce o pisateli.
Metodova legenda vzpomíná dvakráte uení o Duchu sv.
v í. a 12. hlav. V úvodu legendy teme, že Duch sv. vychází od Otce. Tendence té poznámky jest oividná, ježto
se zvlášt
zdrazuje a objasuje
citátem z Písma (Jan 15.
141
Není pochyby, že
20).
Filioque nesouhlasí
s
citát se
Písmem
uvádí jako dkaz, že latinské
sv.
Ale nikterak není jasn vy-
jádena nauka Fotiova, že vychází Duch
Sv. Metod sml zcela klidn a správn
pouze
sv.
z
upozorniti,
Otce.
že
la-
tinská formule není nejvhodnjší; jest zcela pravdivo, že se
latinská formule nenachází
ecká
doslovn v Písm
sv.,
ehož
se
NáŠ
blahovst nemohl vdti, že snad tou poznámkí)u prospje
rozkolu a uškodí jednot. Zcela správn mohl souditi, že
jest francká pemrštnost jednot zrovna tak nebezpena
teologie ve svých kontrovcrsích ráda dovolávala.
jako Fotiova; proto je upozoroval,
mule, která (doslovn) nesouhlasí
že sv. brati
nisaci,
vdom
s
a
nevnucují svc for-
Písmem
sv.
Vidli jsme,
budovali základy nové církevní orga-
Východ a Západ a
která by pojila
jednotu proti francké
i
bránila církevní
byzantské jednostrannosti. Poznámka
sv. krásn souhlasí s tím plánem. Poznámka sama o sob není heretická. Snad není pimená,
není oportunní. Sv. Metod mohl se mýliti; omylnými nejsou
o vycházení Ducha
jen obyejní lidé, nýbrž též východní a západní svtcové.
Ostejší
je
poznámka
(v 12. hl.j, že
byli ,,hyopatorští" heretiko^•é.
Tím
Metodovi protivníci
nepochybn odsuzuje
se
Fihoque jako herese. Výrazu herese neužívalo se tenkráte
v nyrijším písném teologickém významu; heresí se nazýval netoliko
vrouný
blud, který odporuje
jasn zjevené a
víry, nýbrž vbec každý vrouný
anebo taktický blud. Tak se v Cyrilov
jasn pedložené pravd
ba
i
disciplinární
legend nkolikrát odsuzuje
uka,
totiž
,, trojjazyná
herese", totiž napouze tí bohoslužebných jazyk,
hebrejského, eckého a latinského. Pece však víme, že
že
se
smí
užívati
otázka bohoslužebného jazyka není dogmatická, nýbrž
ciplinární,
otázka
metody a
oportunity.
Rovnž
cak
disjest
otázka o dodatku k nicejsko-caihradskému symbolu sama
o
sob
disciplinární,
ovšem prostedn
pežové zakazovali dodatek Filioque
Francké neoportunní
papežovým výstrahám, tedy proti
zuje se zcela v duchu panonských
by byl nový dkaz, že jsou ob
oportunity.
duchu, tedy dílo téhož pisatele.
142
z
též
dogmatická. Pa-
dvod
discipliny
a
vnucování Filioque proti
církevní disciplin, odsu-
legend jako heretické.
To
legendy sepsány v témže
Již
svrchu jsou
uvedeny
dkazy
ekm
(. 20), že se
každé pidávání k symbolu
zdálo heretickým.
nmetí knží
velmi pravdpodobno, že
Jest
nepesn, ba
Filioque
hereticky pepínali a následkem toho
muli.
Nmetí
pisateli
nali
knží bohoslovným vzdláním stží
latinskou
pravd,
formuli
že
tím
karolinských knih,
A
klidnou objektivností.
se
pojímali
pemrštné horlivosti
odsuzovali eckou for-
hereticky, že v
i
byli
mu
rovni
tak ješt jednostrannji vykládali
a odsuzovali
nmetí
mén
rov-
se
eckou nauku. Podobá
se
a Metodovi knží živ spolu peli
dv
dva rzné
zpsoby pojímání. Již pouhá akademická rozprava mezi
dvma bohoslovnýma školama mže tak vzplanouti, že se
teologové vzájemn obviují z herese, pro což máme dosti
píklad v djinách teologie a filosofie. Ale na Morav rozprava nebyla akademická, pidružila se dávná nepíze mezi
o vycházení Ducha
eky
a Latinci,
moc, zápas na
v
prudkém
sv.
Narazily na sebe
Slovany a
život a smrt.
boji
pepínalo
školy,
Nmci, vedl se boj
V obojí nauce byly
se
o církevní
nejasnosti;
na obou stranách. Proto není
divu, že se vinili z herese.
Ale Snopek
„hyopatorská"
(str.
43) a jiní opponují
(herese)
je
výraz
nám dkazem,
že
Fotiv. Jest pravda, že
Fotius tím výrazem nazýval Sabeliovu heresi (popírání rozdílu mezi
tia
božskými osobami). Výraz utOTiaxopía pichází u Fo-
v „Mystagogii" (PG
102,
293),
sepsané
r.
885
— 6;
la-
tinské Filioque stoíožuje Fotius s heresi sabeliánskou. Ale
výrazu toho o Sabeíiov heresi astji se užívá u eckých
otc. Slephanus (Thesaurus Graecae linguae) uvádí, že se
výraz
ten
nachází u Cyrila
ského, u Atanasia, Epifania,
Jerusalemského a Alexandrinehoe Nyssenského a j. Vý-
razu toho užívalo se velmi zhusta pro heretické stotožování
tí božských osob, zvlášt stotožování Otce a Syna, Byl
znám nezávisle na Fotiovi.
Není nic divného, že se výrazu toho užívalo proti latinskému Filioque (viz . 17), Již sám dodatek Filioque bez
ohledu na dogmatický obsah mohl vyvolati název ten, který
pvodn (sabeliánsky) znaí stotožování Syna s Otcem, ale
zde vrojatn znaí nauku, že jest Syn otcem Ducha sv.
(to by bylo originelní užití toho slova) a že je tedy z pítedy
143
iny té zase totožnýi s Otcem. Jest možno, že pemrštní nmetí knží zavdali nepesným vyjadováním píinu pro
ásten oprávnné užívání toho názvu; je pravd velmi
podobno, že mnozí nmetí
myln (materieln hereticky)
jeres" není tedy
dkazem
hluboké
kncží
to
tajemství
Název „iopatorska
^•ykládali.
pro fotiovskc stanovisko panonské
Metodovy legendy.
Dvc krátké poznámky o Uucliu
v .Metodov
sv.
legend
nikterak nepostaují,
bychom mohli
pisatele
dokonce
Metoda
fotiovskýrh tendencí.
sv.
Cyrila a
z
viniti
legend nebo
uení o Duchu sv. a napjal
nmu obšírnou knihu Mystagogia) Kdyby legend}
fotiovskou tendenci, musely by o Duchu sv. obšírnji
Fotius prudce napadal latinské
proti
.
i
mly
Bylo by nepochopitelno, že
jednati.
sv. Cyril,
který se v pa-
nonské legend líí jako veliký bojovník proti všem heresím,
úpln mlí o Duchu sv. Svatý Cyril dobe vdl, že nmetí
knží ve vyznání
víry ve mši pidávají Filioque. On i jeho
dodatek astji na vlastní uši. Jak je možno,
že sv. Cyril nepouil o tom svých žák? S Fotiova stanoviska oekávali bychom v Cyrilov legend aspo jednu hlavu
žáci slyšeli ten
proti Filioque.
Domnlá
Metodovy legendy podoividné fotiovské
tendence ecké legendy o sv. Klementu Bulharském a uvádjí dkazy ze spis Klementa samého. Klementova legenda
velmi zdrazuje, že Metodovi žáci ve vrné oddanosti
k svému uiteli odsuzovali heretické Filioque. Snopek (str.
399 422) nad to dokázal, že ve dvou eech Klementových
jest tendenn vyjádeno uení Fotiovo o vycházení Ducha
sv, ze samého Otce a že se to viení po Fotiov vzoru líí
jako nauka nkterých (ne všech) Latiník.
Velmi lehko jest možno, že se nkteí žáci Metodovi
v té otázce o krok vzdálili od svého uitele. Pronásledovali
je Nmci s takým násilím jako heretiky, že si Metodovi žáci
nemohli mysleti, že by Nmci byli právo vrni; tak mohou
25.
pírá se
fotiovská tendence
od nkterých
tím, že se dovolávají
—
jednati jen heretici, mysleli
sob,
jak
jednali
Nmci,
velmi pravdpodobno,
podlehl vlivu
144
že
si
žáci Metodovi.
vpravd
Na
ten
zp-
zvtšují.
Jesi
Klement v Bulharsku ješt
více
se protivy
jednostranného eckého
uení
o
Duchu
sv.
Jest
známo^ že se to uení v
lo. století
bona
fide udržovalo
v Caihrad.16)
Snopek z toho dovozuje, že Klement Bulharský, pisatel
panonských legend, nemohl býti žákem Metodovým. Ale
Metod není tak daleko odpovden
Snopek dokázal (str. 397), že KleNaz. interpoloval v duchu Fotiov.
zmínil jsem se už, že sv.
za svého žáka (.
ment
citáty sv.
Citace
ehoe
jako (jediného)
vým dkazem,
eho
i8).
ehoe
že je
svdka eckého uení
Klement žák Cyrilo-Metodv,
Naz. byl zvlášt u
sv.
Cyrila oblíben.i^)
Interpolaci
odsuzuje Snopek jako fotiovské padlání; víme
se taková stranická parafráze
Klement pak
ehoe
mže
vysvtliti též
však,
bona
že
fide.
necituje výslovn, nýbrž pouze impli-
uvádí dle svého parafrázovaný
cite
no-
je
ježto sv.
(ehov)
text jako mí-
nní otc.
Klement byl vzdlaný a zbhlý spisovatel. Vondrák (str.
93) dokázal, že je v Cyrilov a Metodov legend (zvlášt v úvodu) mnoho podobnosti s Klementovými spisy. Bylo
by tedy konen možno, že v Metodov legend je zachována Klementova, a ne Metodo va nauka o Duchu sv.; aspo
zpsob vyjadování mže býti Klementv. Tak nadaní, ilí
žáci nkolikrát se vzdálí od svých uitel. Osláblý Metod
nemohl ve všem stále své žáky kontrolovati. Tedy i v pípad, že je mezi naukou Metodovou a mezi legendou (a
Klementovými spisy) takový nesouhlas, jak tvrdí Snopek^
není nutno, že by proto pisatel nemohl býti Metodovým
67
—
žákem.
možno, že se Klement Bulharský, domnlý
panonských legend, pozdji ponkud oddálil od svého uitele. Ale z toho nijak nenásleduje, že má Metodova
Jest tudíž
pisatel
legenda fotiovskou tendenci. Domnnky o tendenci fotiovské jsou tak nejasné a tak slab podepené, že nemohou
zviklati jasných opaných dkaz.
26.
Dkazy
proti fotiovské tendenci
panonských legend
jsou jasné a pádné. Ale v legendách (které nejsou kritické
vdecké
spisy)
bývají
nepesnosti,
nejasnosti
mrštné. Na základ takých míst spádají
") Échos
'^')
10
Or.
XVI
Ten dkaz uznává
(1913)
též
P.
se
a vci
smlé
peteorie.
940.
Lavrov
(Ctenija
if;95,
I,
str.
XL).
145
o tendennosti panonských legend. Nejkrajnjší tendenní
51).
leorii zastupují Tjruckner a Snopek (str. 12
Snopek tvrdí s Briicknerem, že legendy jsou tendenní
apologetickou pírukou, sestavenou s úmyslem, by slovan-
—
skému duchovenstvu
zbra na obranu
v Bulharsku
(i)
rozumnou
poskytla
slovanské liturgie a proti
bludm
ve víe.
Tomu úelu se podizují i historická fakta, pekrucují se a
znetvoují. Brúckner tvrdí (ve své 7. thesi), že jsou legendy
tendenn
„Lúgenden". Snopek a Briickner
lživé
tvrdí,
že.
legendy na Moravu zanášejí bludy, které se šíily v Bulharsku. Z obšírných disputací, které uvádí Cyrilova legenda,
usuzují bez poteby, že mají
logetickou
ony disputace úel tvoiti apo-
píruku. Což není pirozenjší,
že mají historické
Snopek pi-
jádro a že slouží k oslav uenosti sv. Cyrila?
chází v nemilé postavení, že ve strachu o poctivost a pravo-
vrnost našich apoštol prohlašuje legendy za dílo pisatele, který nepatil v kruh Cyrilo-Metodových žák. Vidli
jsme, že Snopek „nimis probaf'. Snopka zvlášt zaráží, že
Cyrilova legenda zmiuje se o šíení bogomilského bludaství nmeckým duchovenstvem. Praví, že to „nestydatá
lež" (str. 20). Snopek mnoho dokazuje, že na Morav netehdy bogomilstva (pavlianstva). Ale legenda (15)
nemluví o heresi bogomilské, nýbrž zmiuje se o manichejském bludu, že ábel stvoil hady. Takové manichejské
bylo
bludy mohly se šíiti v Panonii a na Morav, která byla
v sousedství Bulharska; mohly se šíiti všude v Evrop.
Není nic tak hrozného, jestliže legenda iní odpovdny za
vše bludy nmecké knze a jich žáky; vždy je známo, že
špatn konali svou misijní povinnost co do vyuování v
pravé víe a tak byli
nepímo
vinni
rozšiováním blud.
a Snopka)
Briicknera
Hlavní tendencí by byla
obrana slovanské bohoslužby. Slovanská liturgie líí se jako
dílo bohumilé, potvrzené z íma i Caihradu. Odtud píze
(dle
k
ímu
pro
se
hlavami
pro
se
i
Caihradu. Ale tendence
pece nemže
snm
s
vysvtliti,
papeži jako
snmu, pro se stotožuje papež se sv. Petrem a
aspo nepímo zamítá tradicionelní caihradská (Fo-
tiova) teorie o
církevním prvenství. Snopek se zajímá o teo-
logické otázky,
146
ta
uvádí pouze šest církevních
ale
úpln mlí
o
tch pedležitých
otáz-
kách, které podkopávají
Brúcknera
tendence,
si
pisatel
že
nemžeme
si
legend tak
boí jasnými
denci
27.
pdu
teorii. Dle Snopka a
promyšlená a vypoítavá
pedstaviti, jak to možno, že
odporuje a svou ukrytou ten-
jeho
v legendách tak
jest
zejm
opanými
Neochvjn pevn
tedy
teoriemi,
stojí
názor slavist, že jsou
panonské legendy dílem Cyrilo-Metodova žáka (nebo žák),
smrti. Hagiosepsaným nedlouho po Cyrilov a Metodo
v
úel oslaviti slovanské apoštoly bez
zvláštních postranních úmysl. Vznešeným klidem znan
se liší od ecké Klementovy legendy. V legendách se jeví
grafické legendy mají
v podstatných rysech duch
Pítomná rozprava
se
v panonských
sv. Cyrila
jde ješt
a Metoda.
o krok dále
legendách jeví
terminologie východního mnišství v kontrastu
ním)
nártem
franckého
sv.
nmž
by
s
a
úední boho-
V
slovanské církevní organisace, nezávislé od
a byzantského
separatismu.
Církevní literatura nezná žádného
v
že
legendách prozauje osobité bohobratí,!^) soumrn s osobitým (originei-
slovnou terminologií.
slovné myšlení
dkazem,
církevnprávní teorie
se tak
význan
pojilo
starého dokumentu.
východní a západní
novisko jako v panonských legendách. Ale
práv
sta-
ta origi-
nálnost jest vinna, že v legendách jest leccos nejasné. Zá-
rove však
ona jest dkazem, že jest v legendách vrn vyjádena nauka našich apoštol.
Vda bohoslovná osvtluje filosofické a historické otázky. Archaism v uení o církevních snmech, východní forma
kesanské idey, církevnprávní stanovisko panonských legend dokazuje, že byla Metodova legenda napsána nedlouho po jeho smrti; napsal ji Metodv žák (Klement Bulharský?). Jest dokázáno, že naši apoštolé byli v teologii
originálnost
1^) Ped nkolika lety
zaal jsem studovati život sv. Cyrila
Metoda pod vlivem pilného archiváe F. Snopka, který má veliké
vdecké zásluhy o tuto otázku. Ale po samostatném bádání pivedlo mne bohoslovné hodnocení panonských legend k podstatnému souhlasu s vtšinou slavist a k pesvdení, že Snopkova
teorie potebuje radikální bohoslovné revise. Prvé vydání tohoto
pojednání poslal jsem Fr. Snopkovi, který mi dne 4/II 1921 odepsal;
„Budu revidovati svoje studium a již jsen v práci. Výsledek svým
asem oznámím. Vdný F. Snopek."
a
10*
t47
žáky eckého mnišstva, zvlášt Teodora Studity, ale s druhé
strany jest dokázána veliká pvodnost slovanských apoštolu,
doslovn
Panonské legendy celkem vrné, dílem dokonce
i
(zápisník církevních
a Petra) vyjadují
snm,
apostolik, stotožování papeže,
uení slovanských apoštol.
V
panonských legendách líí se nám sv. Cyril a Metod
jako významní pedstavitelé nerozdlené veškeré církve, jako
vrní synové církve východní ped rozkolem. Jsou tedy
Metodovi
západním.
pravovrni ve smyslu východním
žáci konali nad rakví svého nezapomenutelného uitele církevní obady jazykem latinským, slovanským i eckým. Tím
vhodn vyjádili ducha slovanských apoštol, kteí jsoa
i
hodni, by je
148
slavil
Východ
a
Západ.
—
Index
nominum
alphabeticus
et rerum.*)
(Numerus indicat paginam.)
Afriana ecclesia 12; episcopi
Afriani 48.
Akvilonov
Apostolica origo ecciesiarum pátí
Evgenij Petrovi,
vide: primatus,
protopresbyter, prof. theolo-
giaefundamentalisin Academia
71-74,
61, 65,
xandrinus
Anasthasius Bibliotheca16, 33, 54,
Anatolius.
90-92, 97-99,
i
i
i
u s
s.
48.
u s
s.
48.
Autocephalaeecclesiaeorientales
30,
B
Cpo-
patriarcha
A n t h m o s VI.,
Athanas
Augu st n
109, 118.
litanus (449-458)
86,
apostolicus papá 55, 56.
9, 12, 13, 15, 21, 22,
31-33, 35, 49-51, 59, 89,
91—93, 117, 118, 119;theologia
(traditio) Alexandrina 91—93,
95, 117-119.
dogmatica 49—51;
ratio
48;
Ale-
46—58,
114; origo historiaa 47,
113,
23,
rius
vide primatus.
Apostolicus, apostolik
76.
patriarchaíus
Álexandria,
Róma.
Apostolica sedes 30, 49—57, 112;
ecclesiastica (Duchovna ja Aka-
demia) Petropolitana (t 1911)
iarchalium 12, 20,27, 50-52,
90; apostolica origo prinatus,
60-63.
m o n Theodorus, celeber
canonista Graecus, saec. XII.
exeunte patriarcha Ántioche-
al s a
nus (Cpoli
residens) 27, 33,
26, 27, 53,
69, 93.
115.
B a s li u s monachus 55.
Batiffol P. 20, 21, 27, 44.
B j a j e v Alexander Dimitriei
patriarcha
Cpo-
litanus (1845-1848; 1853-1855)
1
Anthimos VII., patriarcha
Cpolitanus (1895—1896) 37.
37
;
patriarchaíus
Antiochia,
vi, professor theologiae dogin Academia ecclesia(Duchovnaja Akademia)
Moskoviensi 62, 64.
maticae
Antio-
12, 13, 14, 24, 31—33,
90-92, 117, 118, 119;
synodusAntiochena (341?) 20;
stica
chenus9,
50, 52,
theologia (traditio) Antiochena
91-93,
A
n
t
o n
i
95, 95,
B e r n a rd u
Biologismus
Bo otov
1
117—119.
u s (A. P. Hrapovickij),
quid
ecclesiasticae
Hom-
significet
P. 54.
*)
íitulus
in
Academia
R.
n
f
i
a
t
i
u s
I.
papá (418-422)
48.
B
apostolik.
vester,
Vasiljevi
28, 30, 38, 43.
Bo
49—51; vide: apostolica sedes,
Apostolatus
Vasilij
ecclesiastica Petropolitana 15,
jakovi sectator 39, 65, 72.
Antonomastice,
11.
(18:3-1900) professor historiae
olim archiep. Volhynensis, nunc
metropolita Kijovensis,
s s. 54.
r
é h
i
e
r
L. 34.
Bruckner
A.
106,
Í08,
123,
127, 146.
Index alphabeticus pg. 9—103 praepriniis respicit.
149
;
22-27, 28, 29,
51-56, 59, 64, 83-95,
126 — 129. nova Róma v. Róma; Cpoliianum concilium i.
(381) v. 3. canon Cpolifanus:
Cpolitanum concilium IV. (860)
tanus
Byzantina cogitandi ratio (B.
íheologia)9-13, 15, 18; vide:
Coristantinopolis.
Byzantinismus 14, 40, 44, 127.
Byzantium \. Constantinopolis.
Caesaropapismus 27, 127 -129.
Canon 34. apostolicus 20; 28. canon chalcedonensis v. Chalcedon 3. canon Constantinopolitanus 15, 22-24, 26, 27, 36,
quid
Caput,
(879) 32, 47. 52, 56 92,
sit
caput
ecclesiae
20, 22, 23, 31, 49, 50, 84,
16,
15,
torum
Cy pr
Cyr
ss.
33,
15,
87,
105
I.
papá (366—384)
i.
primus
P.,
D
patriarcha
v. Ciialc,
76.
i
i
Aquileiam) 33,
59, 92.
Cpolitanuni,
Dositheus
Ephes,, Nic, Trullanum; elen-
conciliorum in Vita
Me-
115-120, reíatio
R. P. ad concilia oecumenica
88,91,116; concilii oecumenici
fessionis
59-61,
82;
fidci
contra
prote-
numero
73, 74, 78.
D
fi-
patri-
librorum symboiicorum ecclesiae orientalis habetur 62, 70,
septem
Confessio ortiiodoxa dicitur
1641),
stantes (1672), quae in
excíusiva
concilia 66.
(n.
archa Graecus Hierosolymitanu3 (1569- 1707), auctor pro-
88,
potesías
Ale-
xandrinus monophys. 24, 53.
o m n c u s, patriarcha Gradensis (apud
Communio sanctorum
rektor
Pontificii Institut! Orientaíis 10.
papá (422—
432) 49.
45.
148.
-
Delpuch
Coelibatus 62.
34,
Meíhodius,
et
Slavorum apostoli 9, 14,
46-58, 59, 83, 89, 91-96,
Dioscurus,
Cistiíer 86.
suprema
patriarcha Alexan-
Damasus
15,41,42,44,62,63,65, 67-82.
thodii
s s. 48.
s,
23, 48, 115.
Chrisíus, unicum ecclesiae caput
clius
u
1
Cyrillus
16,
95, 96, 112, 120.
Concilium,
76.
an u
i
i 1
90 -92
canon ChaIcedont;nsis
24—31, 36, 52, 83, 84,
Coelesíinus
20.
drinus 49.
Chalcedonense concilium
28.
1
;
katholikos 57, 102.
Cathollcus,
18,
29. 115.
68;
67,
caputecclesiae 36, 67-82; quo
papá
67-82.
1
imperator,
Cultus imaginum 87 cultus sanc-
significet
sensu
synodiis
Constantinus
canon Nicaenus
15, 21, 22, 24, 25.
94,118;
Photiana
16, 33, 43, 49, 52. 56,
Cpolitana
;
51, 95, 112; 6.
9, 12, 13,
37, 38,
u
Ca
n g e 54,
Duchesne
L.
9,
22,
31,
34
dei professio a Petro Mogila
Ecclesia corpus Christi mysticum
ad
67-82; doctrina catholica de
instarcatechismi exarata(1640)
ecclesiae constitutione gravis-
62, 64, 70, 72, 74. 76, 78.
sima haeresis Latina a quibus-
(metropolita
Constantinopolis
Kijovensi)
(Byzantium,
dam
theologis orientalibus di-
Carigrad), ecclesia Cpolitana,
citur 64, 65.; tractatus de eccie-
episcopus (patriarcha) Cpoli-
sia
150
(methodus)
74— 76;
eccle-
siae constitutio 13, 14, 18, 19,
44,
82,
75,
74,
94;
triumphantis di-
militantis et
Gregorius Nyssenus
conc. Cpolitano (869) 32.
Ephesinum concilium
(431)
f
a n o v
48,
29, 59;
L. 37.
i
monachus
(ar-
chimandrita) 55.
Hefele
C.
H
r
lorum 49; episcopos iure
di-
vino aequales esse 39, 82.
u s e b i u s, episcopus Dóry-
mitanus
Evolutionismus 45.
viensis, auctor catechismi, qui
a multis theologis
a
r
e
Russ.
(Gumilevskij), archie-
64, 65, 75.
13,
38,
43,
65.
109,
132-146.
a s
u
i
s,
papá (492 —496)
í.
G e r s o n 11.
G o u b n s k Evgenij Evsignevi (1834-1911), celeber-
a k o v Alekséj
o no
gna
nus
Stpanotheo-
i
53.
t
i
u
s.
s,
47.
patriarcha Cpolita-
53, 109.
110, 124.
Indefectibilitas ecclesiae 61.
n n o cen
i
(401
—
s.
68, 137.
Joannes Scholasticus,
presbyter Antiochenus, patriarcha Cpolitanus (565—578),
auctor nomocanonis 50 titulo-
rum 83-85.
í
r
e n a e u s
Jugie
s.
50.
Martinus
O. S. A.
ab.
Ass. professor Pontiicii Insti-
84, 131.
Graeca indoles
papá
sanctus 23, 68.
—
scieniiarum Petropolitanae 83,
í.
Joannes Damascenus,
ecci.
in Academia eccleMoscovensi (1861
membrum Academiae
us
i
Jean nes Chrysostomus
j
professor Iiistoriae
t
417) 48, 51.
Russicae
1895)
j
ígnaíius M.
rimus ecclesiae Riissicaehisto-
siastica
ra
Vatroslav 83, 84, 111.
iconoclastae 32.
Harmatalos,
monachus, chronista Byzantinus (saec. IX.) 16, 33, 94, 117.
ricus,
o
Jagi
1
Georgios
i
50, 52.
Illiricum 29, 85.
51. 88, 90.
1
13, 24, 31
12,
90—93; origo patriarcha-
r u s 1. papá 73.
Hormisdas papá (514-523)
I
9, 11, 44.
1
25, 27, 34,
72, 75, 76.
Qallicanismus, errores Gallicani
Ge
r J.
logus Russus laicus 39,61-65,
H
piscopus Cernigovensis 60, 61,
Filioque
h e
vi (1804— 1860) celeber
in
75—78.
t
t
tus Hierosolymitani 91,92, 99.
H
numero bibrorum symbolicorum habeíur 39, 60, 62, 65, 70,
1
21, 48.
J.
o
140.
55,
Filareí, metropolita Mosco-
i
ge n
Hieronymus s. 54.
Hierosolyma (Jerusalem), episcopus (patriarcha) Hierosoly-
laénsis 53.
F
e r
57,95, 108, 118, 122, 134, 137,
Episcopatus, episcopi 18,76-82;
episcopi successoies aposto-
70, 73,
„haereses Latinae" 64,
65; haeretici 76.
Epiphanius
E
papá
Haeresis 44, 59, 63-65; 142-144,
haereses orientales (nestorianismus, monophysitismus) 24,
49, 68, 136.
i
68.
s,
31, 51. 54, 55.
vicem gerens
(Heiias),
pat.iarchae Hierosolimiíani in
Ep
Nazianzenus 115,
116.
GregorinusMagnus
stinctio 74, 75.
Elias
Gregorius
ecclesiae
28.
tuti
Orientalis
85-87,
136.
151
Julius
papá (337-352)
I.
48, 54.
Maassen
Chomjakovi obiicitur theologiae catholicae ob „arídam
iuridicam"
interpretationem
dogmatm
redemptionis
ten
i
E.
1
(Bulgakov), metroMoskoviensis, auctor
compendii dogmatici, in ec-
imperator Byz.
vuigati 61-63, 75.
iuris utriusque
Ma
evi
logda 37,
cano-
quorundam
65.
Aleksander Aleks-
protoiereus ecclesiae Russicae
37-39, 60-63, 71-76, 78.
tator
Lebed v
Aleksj
Moskoviensi (1870-1895)
Moskoviensi
eccl.
Vo-
61, 62, 64, 72-
1
j
Aleksj. protoiereus
ce v
Russ.
Berolinensis
25, 26, 53, 86, 89, 98, 99.
Marcus
s. fundator ecclesiae
Alexandrinae 50.
Markovi
Ivan O. F. M. 33,
45, 68.
Maximus
Academia
in
N., protoiereus,
(t 1914) theologus irenicus65.
Marcianus imperator Byz.
Petrovi
(1844-1908), professorhistoriae
ecclesiasticae
j
39,
ecclesiae
Homjakovi sec-
Boli.,
i
76, 78.
Ma
(1833-1898), a. 1874-1882
Pragae
n o vs k
ticae, rector seminarii in
theologorum orientaiium
Lebed v
1 i
professor theologiae dogma-
Kormaja kniga, Slavica
num collectio 84.
Latitudinarismus
maxim
orientalibus
clesiis
62, 65.
J.
Bonn
polita
doctor (Belgrad) 63.
K mme
die al-
Patriachaikirchen.
Makarij
et
31, 53, 84, 85, 86.
Kazimirovi,
Rom und
1853) 20, 22.
iustificationis 71, 75,
lustinianus
(Primát des Bi-
F.
von
schofs
„luridismus" a theologis scholae
Confessor
32,33,
s.
53, 134.
Mentalit, cogitandi dicendique
et in universitate
ratio orientaiium 9-14, 35,40-
(1895-1908) 29. 34, 38, 39, 60,65.
44, 66.
Legendae Pannonicae dicuntur
antiquissimae
Viíae
ss.
Me th o d
Veteroslavicae
štol us
Constantini (Cyrilii)
exeunte a discípulo
M. exaratae
ss. C.
119-
Italica
(Romana)
dicitur
cum
trans-
latione
exeunte
s.
Metrophanes,
(Romae) exa-
I.
15, 23, 25, 26, 27, 45,
(440-461)
52-54, 68,
81, 86, 87, 90-92, 94.
Libri
symbolici
(qui
152
K. 44.
18-
Michael
M
i 1
(Boris) princeps Bul57.
a š Nicodim, episcopus Ser-
bicus
Dalmatiae (Zadar)
21,
26, 62, 76, 108,131,140.
dicuntur)
ecclesiae orientalis 70, 72-78.
Liibeck
15,
21, 26.
garorum
Magnus papá
metropolita
(saec. IX.), Photii
adversarius 94.
rata 47, 56, 113.
Leo
Me-
Cristopulos
Metropolitana potestas
Clemeníis" saec.IX.
in Italia
s.
62, 65.
Smyrnensis
„Vita (Constantini)
Slavorum apo-
Metrophanes
135, 141-148.
Legenda
s.,
thodii 88, 89, 115.
47, 56-58, 83, 88,
89, 95, 96, 108, 113-116,
us
dicendi genus (stylus)
et Methodii, probabilitersaec.
IX.
i
83, 85-90, 95, 107-148;
Modernismus 45.
Monachi Craeci antiquas
íis
orien-
de primátu traditiones cu-
stodiebant (theologia monastica) 14,43, 46, 47, 55-58,83, 87,
Anthimos); patriarchae orientis 59.
89, 90, 92, 94,95,107,113-118;
Paulus
patr.
pentarchiam
monachi
docebant 34, 94.
Monarchica ecclesiae constitutio
72, 74.
28, 82.
Mystica
13, 24, 29.
consideratio
esclesiae
Nestoriani
90, 91;
89,
87,
concilium
II.
I.
(325) 15,
Nicaenus
(787)
33, 57, 83,
87, 92, 117-119.
Nic
N
N
o
au
1
II e s
i
s
I.
110.
N. 68.
1
83-87, 94, 95.
Nota ecclesiae
Nova Róma
(unitas) 62.
15, 20-31. 52,
112;
16, 30,
S.
I.
ctissimus papá 89
;
apostolicus
oecumenicus papá 56;
papež (forma Moravica) 86,
papá,
1
14;
18, 50, 77, 81, 85.
Petr US
cardinalis, legatus R.
synodo Phoíiana
Petr US,
(879)
patriarcha Antiochenus
XI.)
33, 41, 43,
59, 69, 92.
O. S. A. ab. Ass.
Ki-
Jovensis, auctor Confessionis
62, 70, 74,
78.
legatus
R.
P. in
couc. Ephes. 68.
Photius
57,
14, 25, 33, 34,
38,43,
83, 84,
92, 94,
59, 64, 65,
95, 108-110, 112, 113,116,118,
120-128, 131, 133-135, 139-146.
Polycarpus M.
113, 114.
Positivismus
47,54.
10.
Potestas iuristíictionis etpotes-
55.
Pater, sanctus pater
P)
12,
Philippus,
49.
Papá, v. primatus, Romanus episcopus; sanctus papá, san-
I.
77, 81, 85,
68, 72,
tes ecclesiae a Petro
f undatae 50; Peti successores
1
orthodoxae (1640)
tarchia) 28.
Pargoire
48-50,
63.
19, 26,
18,
PetrusMogila, metropolita
56.
patriarcharum (pen-
I.
Belgrad
apostolus
(medio saec.
Orientalis indoles (character) 40.
Ottiger
Petr US
56.
:
Oligarchia
2ivoiin,professor (iuris)
in universitate
P. in
Róma.
Oecumenicus patriarcha
57; oecumenicus papá
vide
32, 36, 69.
Peri
30,
papá 51-53,
US Doxopatrius 69, 93.
Noraocanon (canorum collectio)
i
37, 43, 44, 64,68,69,91,93-96;
corporis humani comparantur
canon; Nicaenum
6. v.
peritus 83-87.
quinque patriarchae sensibus
13, 24. 29.
Nicaenum concilium
canon
i
Pentarchia patriarcharum 16,31-
17, 40-42, 59, 60.
20,
Paulus D a c o n u s 55, 56.
Pavlov A., Russ. iuris canonici
Monophysitae
20, 68, 70-
apostolus
(titulus R.
Patriarcha, patriarchalis
tas 15, 18, 21,
tas ordinis 18, 39.
Pragmatismus
47, 54,57.
26,
potes-
31-37;
(v.
7ic£c|3sTa,
10.
quid significet 27, 35.
Primatus Romani Pontificis
11,
Constantinopolis, Alexandria,
13, 15-17,
Aníiochia, Hierosolyma); origo
59, 72, 83, 87-89, 107-132; doc-
patr. potestatis 21 (v.
aposto-
lica origo); litterae encyclicae
patr.
orientalium
27,
64
(v.
trina
19,
28,
Byzantina
32, 33, 42,
de
primátu
15-45,83,87,88,93-95, 112-113;
politica ratio primatus
(nova
153
45,
Spáil
51, 52, 112; apostolica (et di-
fessor
Róma)
vina)
13,
primatus 30,
origo
49-52,
20-31, 44,
15,
57, 58,
83, 87,
primatus
113-116;
47,
89, 95,
iuris dicti-
onis causa schismatis 38; pri-
matus honoi
is 23, 27,
Protestantismus
Pulcheria
35-40, 59.
imperatrix Byz.
25, 89, 98, 99.
adi
Aemilian, theologus Ser-
Ravenna
S.
Róma (ím),
1.
ecclesia
12, 20, 25,
26, 28,
32, 38,
43, 47-58, 59, 64, 67-69,71-81,
85,89-96,107-132;
Nova Róma
primatus (ratio
Sála vili e
ab
politica).
Severin
O.
A.
S.
Ass., direcíor publicationis
periodicae „Échos d'Orient32.
Schisma ecciesiae occidení.
schisma orieníale 43, 59,
11;
60,
62, 65; notio schismatis 63-66.
Schoiasíica íheologia
Sensus,
v.
Seppelt
10,
11.
9.
(Malevanskij) epi-
eccies. Kijov;theologiara
methodo
dogm.
positiva (his-
torica) 65, 75.
inter
(384-398) 48.
Roniam
et
Cpo-
lim haesitatio 59, 87.
Snopek
F.
P.
I.
protoiereus,pro-
fessor theologiae in universitate Kijovensi 60, 65, 75, 76.
Nicaeno-Cp.
u s patriarcha
i
Terminologia
76, 135.
Cp. 33,
(dicendi
ratio)
Cpoliíana 52-57, 112; terminologia Romana (v. apostolica
sedes, apostolícus) 46-58, 113,
114; terminologia m.onachorum
orient 55-58.
TertulHanus 48, 50, 54.
Theodorus Studiía 32-34,
36,
37,
11M19,
41, 53-58,
Vladimír (Oerki
dogmata o
istorii
69, 90-94,
131.
Troickij
iz
cerkvi. Serg.
Posad 1912) 65.
Trullanum conc. 83.
ecciesiae
33,
36, 59-66,
125-127,
130,
132-135,
Universalitas
ecciesiae
32,
33,
36, 59.
Urban
S.
1.
(Krakov)
9.
rimus Russ. rerum Byz.periíus,
directorRuss. Insíituíi archaeo-
Cp.
Viktor
30, 38,
16,
Vigilius papá
45,
95.
31,
o v A. E. 57.
A. D. 94, 114, 116,
Voronov
Sobolevskij A.
84, 95.
Sólo vjev Vladimír 40, 65.
Souarn Romuald O. S. A. ab
I.
Ass., professor (iuris
canoni-
orient) in Poníif ici o Institute
Orientali 25.
unitas 60-63, 75, 76, 82;
unitas corporis Chrisíi 73.
siae
logici
107, 108, 111, 117,
140-147.
154
73.
Svt lov
Uspenskij Theodorus, celeber-
Siricius papá
Slavorum
ci
49, 68,
I.
122, 123, 132; invisibilis eccie-
scopus, olim rector Academiae
122,
S.
Stroenie 86.
Únitas
pentarchia.
Siljvestr
tracíat
Antonius
75, 77, 78.
135.
9,
Romana,
episcopus Romanus, papá 9,
v.
Straub
117.
Regnon
11,
78-82.
Taras
88.
pro-
1.
Síaroverstvo 63.
Symbolm
bicus 63.
S.
P. Institute Orien-
in
Suškov
45.
s.
tali
Theophilus
117, 131.
Wiil
C. 33, 41, 69, 93.
Wilmers
G. 49.
Zeno imperator
Zóna ras, iuris
Byz. 25.
can.
peritus
Byz. (saec. XII.) 27.
Zosimus
papá (417-418),
48.
Obsaho
(Index analyticus).
Petíniiuva (ProoemíuTi)
Literatura
I.
3
Úvod (íntroductio)
I. Východní kesané se liší od katolík mentali2. Skutený stavmá vjÍv na pojímá: í tmentou 9.
9
—
—
10.
talitu)
ím
3.
byl
stediskem Západu
turním
pevným církevním
11.
—
4,
i
kul-
Nestálá
vý-
chodní církevní organisace a pevné byzantské státní
tradice podporovaly zvláštní byzantské pojímání cír-
kevního prvenství a jednoty
lí.
12.
Byzantské pojímání církevního prvenství (Doctrina
Byzantina de primátu)
I.
Byzantští
prvenství se
15
zamovali relativní
skuteným rozvojem
zízení
patriarchátního
o církevním prvenství
18.
—
rozvoj
2.
církevního
metropolitního a
íjyzantské
teorie
19.
Nový ím:
3. Církevní a politické rozdSmysl a vliv 6. kánonu I. nicejského
snmu 21.
5. Dvojsmyslný 3. kánon I. caihradského snmu 22.
chalcedonský kánon
6. 28.
jasn vyjaduje byzantské pojímání církevního
prvenství 23.
7. Chalcedonský kánon nesprávn
tlumoí ímské prvenství 25.
8. Dvojsmyslnost
a úskonost (Bolotov) chalcedonského kánonu 27.
9. Zásady chalcedonského kánonu nabývají vrchu
ve východní církvi 29.
10. Název oíxco^svixóc vyjaduje idee chalcedonského kánonu 30.
a)
lení 20.
—
4.
—
—
—
—
—
—
b
P
)
povaze
c)
e
5
n t a r c h i a 11. Teorie o božskoprávní
patriarch 31.
:
Primatus honoris:
triarchové
toužili
cedonský kánon
jaduje,
že
je
prvenstvím 35.
i
12.
Caihradští pa-
po estném prvenství; 28. chalteorie pentarchie indirektn vy-
ímské prvenství jenom estným
13. Po rozkolu se ve východním
—
155
jmenuje ímské prvenství jako estné
14. Uení novjšího východního
bohosloví
prvenství
—
37.
bohosloví (Lebedev, Filaret a
ství
ímském
prven-
Mystické pojímání církve:
stická náchylnost východní
írkve 40.
—
15. Mypovahy a stav východní
Teorie p>entarchie podporovala vý-
ló.
iuné mystické pojímání
Závrky 42 — 44.
!JI.
o
38.
d)
<
j.)
církve
41.
a
17.
18.
Apostolik
I.
4Í>
Djiny názvu
—
2. DogNázev „apostolica sedes"
,,sedes apostolica" 47.
—
matický výklad 49.
vyjaduje apoštolský
3.
pvod ímského
prvenství proti
Apostolatus
byzantským snahám a teoriím 51. —
—
Apostolicus
Vester = Sanctitas Vestra 54.
Apostolik
Cyrila a Metoda 57.
dominus 54. —
4.
3.
sv.
6.
IV.
De
I.
3.
V.
De
i.
unitate
ecclesiae
59
-
Historia quaestionis 59.
2.
capite ecclesiae
67
Status quaestionis 67.
trina
s.
Pauli,
liturgiae
—
ss.
2.
Historia termini. Doc-
patrm
Graecorum usque ad saeculum
.
—
et
70.
—
Libri
3.
—
4.
—
—
stum unicum esse ecclesiae caput 72.
o. Doctrina catholica de capite ecclesiae 74.
7. Doctrina
catholica probatur atque ad orientalium argumenta
respondetur 76.
il exposita 78.
—
—
Doctrina catholica a Th. Spá-
o.
9.
Conclusio 82.
Ví. šcholia Slavica de primátu ecclesiae
I.
lia
Slavica 84.
rum
85.
—
4.
^3
.
Veteroslavica versio nomocanonis 83.
tanientum de
—
2.
Addi-
privilegiis patriarchae Cpolitani.
Šcho-
—
3.
De
origine scholiorum Slavico-
Scholia saec. Vílí. exarata, a
thodio in hodiernam
.-j56
scriptorum
XII. 68.
Theologi recentiores 70.
Argumenta theologiae orientalis pro thesi: Chri-
symbolici
5.
Notio unitatis 60.
Notio schismatis 63.
formám
redacta 78.
—
s.
5.
MeSt\]i
et
doctrinae affinitas
=—
6.
cum
Slav. Vita Methodii 88,
^ontes scholiorum: a) Epistolae et instructio
7- b) Theologiae Antiochenae tra-
Leonis M. 89.
—
ditio 90.
—
Romana
consentiens 93,
8.
De
pentarchia. Traditio orientis
Textus Veteroslavicus
—
9.
cum
cum
Conclusio 95.
versione
Latina
et
annotationibus
•/>
102
Conclusio
Dodatek.
Pravovrnosí
Cyrilli
I.
et
sv.
Cyrila a
Metoda (De orthodoxia
105
Jak soudili sv. Cyril a Metod o prvenství ímského
papeže a v jakém pomru byli k ímu a Cai-
,109
hradu
I!.
ss.
Methodii)
O
vycházení Ducha sv. (Filioque)
Index alphabeticus
Index analyticus
nominum
et
rerum
•
.
í3I
-149
155
157
fíkademie velehradská vydala a
(v
má
na sklad
Kromíži na Morav):
Slavorum litterae theologicae a. II. -VI.
Acta Academiae Velehradensis a. VII. -X.
Acta I., II., III. Conventus Velehradensis. O druhém a
tetím sjezde unionistiském je zpráva též rusky.
Dr. Frant, Snopek, Konstantinus-Cyrillus u. Methodius
Dr. Frant. Snopek, Die Slavenapostel.
Dr. Jos. Vajs, Misi slavnije slovšnskim. jezikom.
A. Popov, Christlicher Katechismus.
Palmieri Aur., Theologia dogmatica orthodoxa.
Palmieri Aur., Nomenclator.
Dr. Frant. Grivec, Pravoslaví.
Karel Jindich, Vladimír
Mimo
Výklad mše
,
sv,
.Apoštolát sv.
S.
Solovjev,
to lze též obdržeti
východního obadu.
Cyrila a Metoda." Ro.
I.,
:
II.,
IV. -XI.
Sborník velehradský r. I. -IV.
Al. Pozbyl, Naši milákové. Životopisy svatých.
AI. Pozbyl, Ježíš Kristus.
Al. Pozbyl, Církev Kristova.
Djiny.
Vzpomínky na cyrilometodjský rok 1863.
Rud. Stupavský, Cyiilometodjské paprsky. Básn.
Konstantin-Cyril a Methcdj, slovanští apoštolé.
Jos. Wilpert, Malby v devní basilice sv. Klimenta.
Jan Vychodil,
Í>:M.
Vytiskla
Spoleenská knihtiskárna
v Krom£iil.
A
Grivec, Pranc
Byzantské pojímání
církevního prvenství a jednoty
PLEASE
CARDS OR
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY
FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY