docMonografii o železivcích české křídové pánve naleznete ZDE
download 
Report Transcription
Monografii o železivcích české křídové pánve naleznete ZDE
Czech Speleological Society Zlatý kùò Publishers Èeská speleologická spoleènost Nakladatelství Zlatý kùò Library of the Czech Speleological Society Volume 38 Knihovna Èeské speleologické spoleènosti Svazek 38 Catalogue of selected prominent geosites of sandstone landscapes Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí IRONSTONES OF THE BOHEMIAN CRETACEOUS BASIN ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE Jiøí Adamoviè a Václav Cílek, editoøi Praha 2002 PØEDMLUVA OBSAH - Contents Pøedmluva, J. Adamoviè a V. Cílek ..................................................................................... 5 Seznam pouitých zkratek vztahujících se ke klasifikaci elezivcù List of abbreviations related to ironstone classification ..................................................... 6 Kokoøínsko Kokoøín area, Jiøí Adamoviè ............................................................................................. 7 Èeskolipsko Èeská Lípa area, Jiøí Adamoviè ....................................................................................... 37 Okolí Hamru a Svéboøic Hamr and Svéboøice area, Radek Mikulá, Jiøí Adamoviè ............................................... 47 Luické hory Luické hory Mts. and Zittauergebirge, Petr Havránek ................................................... 56 Èeské výcarsko Bohemian Switzerland, Zuzana Vaøilová ......................................................................... 73 Mladoboleslavsko Mladá Boleslav area, Radek Mikulá .............................................................................. 96 Èeský ráj Bohemian Paradise, Jan Mertlík, Jiøí Adamoviè, Marie Neporová .................................. 105 Broumovsko Broumov area, Jiøí Kopecký, Oldøich Jenka, Jiøí Adamoviè .............................................. 128 Výskyty elezivcù mimo èeskou køídovou pánev Ironstone Occurrences outside the Bohemian Cretaceous Basin, Václav Cílek ..............138 Shrnutí nových poznatkù: co nám øíkají o genezi elezivcù v èeské køídì Summary of new results: what do they say about the genesis of ironstones in the Bohemian Cretaceous, Jiøí Adamoviè ..................................................................... 146 Literatura References ........................................................................................................................ 152 Pøíloha 1 - Vliv proeleznìní a prokøemenìní na pískovcovou krajinu Der Einfluß der Vererzungen und Verkieselungen auf die Sandsteinlandschaft The effect of ferruginization and silicification on sandstone landscape, Bruno Müller ...... 161 Pøíloha 2 - elezité pískovce v Národním parku Zion v Utahu Ferruginous sandstones in Zion National Park, Utah, USA, Václav Cílek ........................ 169 Edice Knihovna Èeské speleologické spoleènosti .......................................................... 171 Titul: Pískovcová vì s poklièkou elezitého slepence ve Vojtìském dole u Jestøebic. Ilustrace K. Saudek. Zadní strana obálky: Bizardní pískovcový skalní útvar na Královì kameni u Doks. Ilustrace K. Saudek. Typography by Martin Hlaváè, 2002 © e-mail: [email protected] F 606 592 257 ISBN 80-85304-76-7 ® V roce 2001 zpracovávala skupina sloená z Radka Mikuláe, Jiøího Adamovièe a Václava Cílka podklady k tomu, aby skalní mìsta Èeského ráje mohla být nominována k zápisu do Svìtového dìdictví UNESCO. Patøièné formuláøe mají pøísnì stanovenou strukturu a kromì jiného vyadují odpovìdi na otázku, èím je dané území významné z hlediska státu, kontinentu a svìta. Zejména srovnání pískovcových mìst Èeského ráje se zbytkem svìta pøedstavuje obrovský problém, protoe sice existují lidé, kteøí mají pøehled o krasových územích Evropy, ale jen málokdo navtívil evropská pískovcová území èi se jimi dokonce zabýval v globálním mìøítku. Dva z èlenù týmu v rámci svých soukromých cest navtívili pravdìpodobnì tu nejvíc základní pískovcovou oblast svìta toti Colorado Plateau na území státù Colorado, Utah, Arizona a Nové Mexico. Byli si dobøe vìdomi monumentálnosti tamìjí krajiny, kde napø. v Utahu mùete jet po silnici s informaèní cedulí oznamující, e dalích 260 mil, co je asi vzdálenost mezi Plzní a Brnem není monost èerpat vodu èi benzín. A celé toto území je vyplnìno pískovcovými kaòony, høbety, ploinami a skalními útvary, které se táhnou jetì dalí stovky kilometrù. Èeský ráj by se zde veel do nìkterého z boèních, nepojmenovaných údolí. Patriotická hra na svìtové dìdictví mezi Jièínem a Turnovem se z arizonské perspektivy jevila ponìkud smìnì. Ale jenom do urèité míry. Pøedevím pískovcové oblasti je nutné nahlíet z pohledu daného biomu aridní èi tropické pískovce nejsou srovnatelné s pískovci mírného pásma. Utah mohu moná srovnávat s Tasílií, ale tìko s Labskými pískovci. Dál se ukazuje, e pískovcová mìsta jsou nìjak komplementární. Napøíklad na jihozápadì USA jsou velmi nedokonale a èasto jen v reliktech zachovány drobné tvary reliéfu jako jsou votiny. Máme podezøení, e americké votiny napø. z Arches jsou jen mizivými zbytky døíve hojných tvarù vyvinutých za mírnìjího a vlhèího klimatu. Votiny pak byly znièeny odlupováním exfoliaèních (èi deskvamaèních) upin. Celé to srovnání pøipomíná debatu, kdysi otevøenou kdysi anglickým filosofem Edmundem Burkem (172997), který peèlivì rozlioval vìci, napø. krajiny krásné a jemné. E. Burke se pozdìji stal jedním za zakladatelù romantického pohledu na svìt a skrze básní- ky jako W. Wordsworth ovlivnil èeské romantiky a odtud ji vede pøímá linie k cestování a kolním výletùm do Prachovských skal. Americká skalní mìsta a útvary jsou velkolepé a krásné, je to jako rána mezi oèi. Èeské pískovcové terény jsou spí jemné a nenápadné. Na první pohled nesnesou srovnání (Plakánek a Grand Canyon), ale na druhý, podrobný pohled v nich najdeme nìkteré jevy, které jinde nejsou tak dobøe vyvinuty. V èem dnes vidíme kouzlo èeských a saských pískovcových mìst ? Je to pøedevím nesmírnì bohatý a èlenitý mikroreliéf votinových polí, dál to je existence pøevisù s velkým bohatstvím archeologických materiálù mnoha rùzných kultur. Najít toti pískovcovou oblast, kde na základì zachovalé malakofauny v kombinaci s uhlíky, kostmi a archeologickými materiály èi dokonce raeliniti je moné rekonstruovat holocenní historii, je doopravdy cenné i ve svìtovém mìøítku. Jiným kouzlem je kombinace pískovcového reliéfu, støedovìkých skalních hradù a lidové architektury. A pak tu jsou dalí, moná okrajové, ale stejnì zajímavé jevy napø. neobyèejná rozmanitost snad tøí stovek významných lokalit elezivcù roztrouených po celé èeské køídové pánvi. Jetì ne zaèal J. Adamoviè a dalí badatelé soustavnì zkoumat výzkumy elezivcù nebylo patrné, e o nich bylo napsáno víc jak sto rùzných, pøevánì nìmeckých prací. Nevìdìlo se, e zajímavá místa leí i v Èeském ráji nebo na Broumovsku. Èlovìk si neuvìdomoval íøi a bohatství tohoto fenoménu. Tento sborník pøedstavuje druhý svazek zabývající se elezivci. Jádrem prvního sborníku byly obecné genetické otázky. Druhý sborník se soustøeïuje na soupis lokalit. Má slouit jako východisko pro dalí studia i jako podklad pro orgány ochrany pøírody k výbìru moných chránìných èi sledovaných lokalit a významných, krajinných prvkù. ádný soupis není nikdy úplný a vdy odráí právì jen souèasnou, vìtinou nerovnomìrnou znalost terénu. V dobì dokonèování sborníku dolo k velkým povodním a nìkolik autorù nemohlo dodat slíbené pøíspìvky. Pøesto jsme se snaili i pro chybìjící regiony uvést alespoò základní lokality. Sborník je doplnìn pøekladem klasické, ale málo známé práce B. Müllera z èasopisu Firgenwald z roku 1928 o vlivu proeleznìní a silicifikace pískovcù na tvorbu reliéfu. Pøedkládaný katalog lze oznaèit za celkovì 6 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí kolektivní dílo. Pøi jeho sestavování probíhala mezi jednotlivými autory permanentní výmìna poznatkù z terénu. Proto ani èasto nebylo moné uvést v autorském kolektivu vechny, kdo se radou nebo krátkým textem podíleli na jednotlivých pøíspìvcích. Pro poøádek tedy alespoò zde uvedeme, e na kapitole Kokoøínsko se svými poznatky podílel R. Mikulá, na kapitole Mladoboleslavsko na oplátku J. Adamoviè. J. Adamoviè pøispìl do kapitoly Luické hory struènou charakteristikou lokalit 1012a. Popisem Pravèické brány pøispìl do kapitoly Èeské výcarsko V. Cílek. Zmínku o lokalitì Pøíovská Homole do kapitoly o výskytech mimo køídové sedimenty poskytl J. Adamoviè. Èetné diskuze, které se odrazily i v textu jednotlivých pøíspìvkù, probíhaly bìhem terénních výjezdù: tìch se vedle autorského kolektivu úèastnili také Petr Kühn, Josef Peroutka, Miroslav Coubal, Vladimír Cajz, Jaromír Ulrych, Jiøí Zachariá a mnozí dalí. Poèítaèovému vykreslování mapek, jimi je opatøena vìtina pøíspìvkù tohoto svazku, se peèlivì vìnovali Jan Mertlík, Jana Rajlichová a Leo Suchánek. Celé dílo by vak bylo odkázáno k odpoèinku v uplíku, kdyby nebylo jeho vydání podpoøeno v rámci výbìrového øízení Ministerstva ivotního prostøedí ÈR na podporu projektù pøedkládaných nestátními neziskovými organizacemi. Za vekerou pomoc a podporu dìkujeme. Vìøíme a doufáme, e výsledky uvedené v tomto katalogu pøispìjí k lepímu poznání a ochranì i ve svìtovém mìøítku neobvykle rozsáhlého a mimoøádnì vyvinutého souboru lokalit elezitých pískovcù. Provodín u Èeské Lípy a Moab v Utahu, srpen 2002 Literatura k pøedmluvì A DAMOVIÈ, J. & CÍLEK, V., eds. (2002): elezivce. Ironstones. Knihovna ÈSS, 37: 172; Praha. B URKE, E. (1757, 1st edition; this edition Kokoøínsko Kokoøín area Jiøí Adamoviè Abstract The previous knowledge of ferruginization in the Kokoøín area sandstones was extended by many new occurrences. All the morphological types of ironstones so far reported from the Bohemian Cretaceous Basin are present in this area, with type 3 being accentuated in the S part and type 2 in the N part. Characteristic phenomenon, very rare in other areas, are the sets of closely spaced tube-like laminae of QRI; they are mostly linked with tectonic structures parallel to the near Útìk Fault. Most of the occurrences, with the possible exception of some tube-like forms, were found to be spatially associated with intrusive bodies of young basaltic rocks, including the classical strata-bound ferruginization in the area between Kokoøín and Meno. Unlike in other sandstone regions, products of sandstone ferruginization in the Kokoøín area are mostly protected as separate nature monuments. Úvod Tento pøíspìvek shrnuje výskyty elezivcù z oblasti mezi tokem Labe u Mìlníka a Libìchova na jihu a Mlýnským a Bobøím potokem na severu. Jde tedy o jakési irí okolí CHKO Kokoøínsko (obr. 1 a 22). Kokoøínsko je z hledika výskytu proeleznìní v køídových sedimentech specifické tím, e odtud byly popsány témìø vechny morfologické typy výskytù pøed témìø sto lety a jedná se tak v tomto smìru o území klasické (viz A DAMOVIÈ 2002b). Mimoøádné posta- J. Adamoviè a V. Cílek editoøi 1998): A philosophical Enquiry into the Sublime and Beautiful. Penguin Classics. CHRONIC, H. (1988): Geology of Western National Parks and Monuments. Seattle. Seznam pouitých zkratek vztahujících se ke klasifikaci elezivcù List of abbreviations related to ironstone classification Morfologická typizace typ 1 subvertikální deskovitá tìlesa vázaná na pukliny nebo kontakty il typ 2 zprohýbané laminy (vlnové plochy, toulce, trubice, skalní rùe), èasto v celých svazcích typ 3 subhorizontální tìlesa vázaná na vrstevnatost typ 4 izolované domény (hrudky, konkrece) typ 5 èervená nebo èervenofialová pigmentace pískovce Texturní typizace QRI (quartz-rich ironstone) køemenem bohatý elezivec: pískovec nebo slepenec, v nìm je mezizrnová hmota tvoøena oxihydroxidy Fe, zpravidla masivní QPI (quartz-poor ironstone) køemenem chudý elezivec: oxihydroxidy Fe bez klastického køemene, ve smìsi s jílovým minerálem a nìkdy i opálem, zpravidla lupenité Obr. 1. Poloha jednotlivých výskytù proeleznìní v jiní èásti Kokoøínska. 8 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí vení pøitom vdy mìly dokonale vyvinuté formy tzv. elezitých inkrustací zprohýbané laminy køemenem bohatého elezivce (QRI) vytvoøené periodickou precipitací eleza z proudících roztokù v mezerních prostorách køemenných pískovcù (5, 7, 8), diskutované napø. ji WURMEM & ZIMMERHACKELEM (1882). Svazky na sebe nahlouèených elezitých trubic (1d, 9, 12, 12a, 13, foto na obr. 2) jsou spíe kokoøínským endemitem a z jiných oblastí jsou málo známé blíí se jim napø. trubice v Èeském výcarsku a na Broumovsku. ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 9 ré tvoøí naprostou vìtinu skalních výchozù. Ve vertikálním sledu se èlení na tøi nahoru hrubnoucí cykly o mocnostech cca 40100 m. Ty jsou prozatímnì nazývány spodní, støední a svrchní èástí jizerského souvrství (ADAMOVIÈ 1997b) a v døívìjím èlenìní È. ZAHÁLKY (1895b, 1916) odpovídají pásmùm V, VIVIII a IX. Prachovité pískovce korycanských vrstev (cenoman) jsou odkryty jen na nìkolika místech v tektonicky vyzdviené køe Marovického vrchu (14a). Výskyty vulkanitù mají charakter subvulkanických (intruzívních) tìles, ádné povrchové výlevy nejsou z Kokoøínska prokázány. Pøevaují bazalty, tefrity, augitity a foidity, v mnoha pøípadech ve facii intruzívních brekcií. Ménì jsou zastoupeny kyselé typy (fonolity, trachyty), na nì se proeleznìní témìø neváe. Oxihydroxidy eleza se soustøeïují pøi stropu zmínìné slepencové polohy a pøesnì sledují její prùbìh (typ 3). Tvoøí tak subhorizontální desku elezitého slepence, uklonìnou velice mírnì k jihu, mocnou v prùmìru 1 m. V centrální èásti rokle, kde je tato deska poruena zlomy SJ, narùstá mocnost proeleznìní na 6 m. Pouze v nejvyí èásti proeleznìlého intervalu je cementace úplná, v niích polohách tvoøí oxihydroxidy Fe zprohýbané pásky a trubice s osami zhruba SJ. Proeleznìní (typ 1) bylo v rokli zaznamenáno i na subvertikálních puklinách rovnobìných s ilnými proniky nebo vybíhajících od vìtích intruzivních tìles bazaltoidù. Dále na V je zbytek proeleznìní typu 1 zachován napø. na vìi Kniha v horní èásti rokle píglovka. Ve vech pøípadech jde o texturní typ QRI. pustné polohy s vysráením eleza v dùsledku zmìn Eh/pH. 1. Rokle Moèidla a skalní útvar Poklièky Význam Geomorfologický popis Lokalizace Horní hrana rokle Moèidla smìru ZSZVJV západnì od Mena, v úseku od severního okraje Sedlece a k jejímu ústí, vèetnì pøilehlé èásti Kokoøínského dolu. Tento výskyt leí uvnitø pøírodní rezervace Kokoøínský dùl, vyhláené roku 1953. Okolí rokle Moèidla je nìkterými autory (A DAMOVIÈ a kol. 2001) pokládáno za názornou ukázku postupu elezem nabohacených roztokù od vzestupných drah (kontakty intruzivních tìles) s omezeným íøením do stran (otevøené pukliny) a po migraci podél mimoøádnì propustné polohy (slepenec) v podloí ménì pro- Minerální a chemické sloení Ve vzorku elezitého slepence z rokle Moèidla byly metodou RTG difrakce zjitìny køemen, goethit, kaolinit a ?lepidokrokit, v nerozpustném zbytku se objevily i linie typické pro rutil. Goethit detailnì prorùstá s kaolinitem a spoleènì tvoøí sekundární tmel pískovce. Koroduje køemenná zrna a tvoøí i samostatné enklávy, vzniklé pravdìpodobnì rozputìním preexistujících drobných køemenných zrn. Bodové chemické analýzy na mikrosondì prokázaly pøítomnost almandinu. Hornina obsahuje 21 hm.% oxihydroxidù Fe (A DAMOVIÈ 2001). Deskovité proeleznìní typu 3 v západním okolí Mena ovlivòuje hlavní prvky reliéfu krajiny. Nejvyí body strukturních ploin (Rovina, Na prùhonì) se nacházejí na vrcholech plochých antiklinál a z nich vybíhající údolí zpravidla upadají souhlasnì se smìrem zapadání vrstev (A DAMOVIÈ 1989). Skuteènost, e reliéf takto Geologický popis Obr. 2. Trubicovité laminy QRI v pravé stìnì údolí vábského potoka ve vábech. Osy trubic jsou protaeny ve smìru VZ. Foto J. Adamoviè. Geneze proeleznìní vázaného na vrstevní plochy byla mnohými autory diskutována v souvislosti s deskou elezitého slepence v rokli Moèidla (1) a sousední èásti Kokoøínského dolu (B. MÜLLER 1928a, ZIMA 1950, MALKOVSKÝ 1956, ADAMOVIÈ 1988, ADAMOVIÈ a kol. 2001). Dalí, stejnì nebo ménì výrazná tìlesa vrstevních elezivcù (1c, 2, 3, 6, 10b a mnohá dalí) do velké míry urèují morfologii terénu podstatné èásti Kokoøínska: ovlivòují vertikální èlenitost území a predisponují sklony strukturních ploin. Aèkoliv na Kokoøínsku najdeme i pìkné ukázky proeleznìní na puklinách (1g, 4, 10cd, 11, 14cd), alterace bazaltoidních il doprovázené nárùsty køemenem chudého elezivce (QPI) na kontaktu s pískovcem jsou zde pomìrnì vzácné (zèásti 4, 9) a na èetnosti nabývají a smìrem na Dokesko (14b). Proeleznìní je na Kokoøínsku vázáno na pískovce jizerského souvrství (støední a svrchní turon), kte- Typová lokalita cementaèního typu proeleznìní (QRI) vázaného na vrstevnatost (t.j. typu 3), v tomto pøípadì na polohu slepence a 8 m mocnou. Vrchol slepence leí pøi ústí rokle ve výce 304 m n.m., v horní èásti rokle ve výce 307 m n.m. Slepenec zde tvoøí vrchol nahoru hrubnoucího cyklu ve støední èásti jizerského souvrství (první kokoøínský kvádr = pásmo VIII), nejvyích cca 13 m støední èásti jizerského souvrství v nadloí slepence pak ji nemá gradaèní charakter a je tvoøeno vìtinou masivním jemnozrnným a støednì zrnitým pískovcem. Nad dalí ostrou hranicí jsou vyvinuty prachovité, místy vápnité jemnozrnné pískovce svrchní èásti jizerského souvrství (báze druhého kokoøínského kvádru = pásmo IXa). V západní a støední èásti rokle pøevaují pukliny smìru ZSZVJV a ZV, které také urèují prùbìh rokle. Èetné jsou i smìry SJ, na nich jsou zaloena levostranná údolí. V centrální èásti rokle byla zjitìna (ADAMOVIÈ 1989) 70 m iroká zakleslá kra protaená ve smìru SJ: výka skoku na západním okrajovém zlomu je 4 m, na východním okrajovém zlomu pak 12 m. Jiním omezením kry je jeden z horizontálních posunù smìru ZSZVJV. Zhruba východnì od rokle Apatyka pøevaují smìry puklin SSZJJV a SVJZ. Ètyøi z nich jsou vyplnìny bazaltoidní horninou. Na severním úboèí výiny Na prùhonì nad roklí Vrtoøez dochází ke køíení dvou systémù bazaltoidních il (ADA MOVIÈ a kol. 2001): výrazné íly SZJV smìøující sem od severního okraje Sedlece (zde tìleso analcimitu v místì hospody; viz té CINIBULK 1936 a ADAMOVIÈ 1989) a il SVJZ mezi vrchem k. 363 (tìleso intruzivní brekcie eliptického prùøezu, delí prùmìr 350 m) z. od hájovny Romanov a roklí V køíi. íly obou tìchto systémù procházejí pøes oblast s dokumentovaným proeleznìním. Obr. 3. Geologická mapa území mezi Kokoøínem a Menem, s. od Mìlníka. Silné edé linie a plochy intruzívní tìlesa vulkanitù, èárkované silné edé linie zlomy, tenké edé linie pukliny, rafované plochy rozsah proeleznìní. Podle ADAMOVIÈE a kol. (2001). 10 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí kopíruje vrstevnatost nelze pøièítat pouze jedné mocné poloze elezitého slepence zasahující do rokle Moèidla: v oblasti mezi Kokoøínem a Menem zprohýbané pásky oxihydroxidù eleza èasto doprovázejí ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 11 i slepencové polohy jiných stratigrafických úrovní, a výraznì je tak zpevòují. Pøítomnost desky odolného elezitého slepence na horní hranì moèidelské rokle má spolu s intenzivním rozpukáním za následek strmé zahloubení rokle, zvlátì patrné v její pravé stìnì. Tato deska vak sama tvoøí povrch a na ostrohu sevøeném mezi pravou stìnou Moèidel a Kokoøínským dolem. Výraznými klobouky zde zakonèuje pøedevím dvojici skalních vìí známých jako Poklièky (nìm. Pilzfelsen). Dokonaleji vyvinutá poklièka o rozmìrech asi 6 x 5 m zakonèuje zcela izolovanou, asi 12 m vysokou vì (obr. 5). Vìtí je poklièka (11,2 x 3,6 m) na severnìjí, asi 15 m vysoké vìi (BALATKA & SLÁDEK 1973). Votiny ze skalního útvaru Poklièky popsal MIKULÁ (2001). Literatura B. MÜLLER (1928a s. 150, 1932 s. 62, 1942 s. 204, 207), CINIBULK (1931 s. 157), ZÁRUBA-PFEFFERMANN 1939, BLUME (1943, s. 72), JOHN a kol. (1957 s. 1314), BALATKA a kol. (1963 s. 262, 1969 s. 23), BALATKA & S LÁDEK (1972a s. 11, 1973 s. 184-185, 1975 s. 148149, 1981 s. 33-35, 40), RUBÍN & BALATKA eds. (1986 s. 70, 74), A DAMOVIÈ (1988, 1989, 2001 s. 92-95, 2002a s. 30-31, 2002b s. 44), A DAMOVIÈ a kol. (2001 s. 117118), MIKULÁ (2001 s. 220, 226) Blízké výskyty Obr. 4. Geologická mapa lokality Moèidla (detail pøedchozí mapy). Vysvìtlivky viz obr. 3. Podle ADAMOVIÈE a kol. (2001). Mezi blízké výskyty byla v tomto pøípadì zaøazena øada významnìjích tìles elezitého pískovce v celé jiní èásti Kokoøínska. Nutno dodat, e zprohýbané Obr. 5. Klasická lokalita Poklièky pøi ústí rokle Moèidla do Kokoøínského dolu. Foto J. Broek. Obr. 6. elezité laminy zde v mení èi vìtí míøe doprovázejí slepencové polohy rùzných stratigrafických úrovní v pomìrnì irokém pásu mezi Kaninou a emanovicemi (A DAMOVIÈ 1988) i jinde. 1a. Rokle V køíi Na konci ostrohu v horní èásti rokle V køíi, 1350 m z. od køiovatky v Sedleci, stojí skála nahoøe (cca 332 m n.m.) zakonèená úsekem prosyceným oxihydroxidy Fe (typ 2). Ty se zde soustøeïují do blízkosti 10 cm mocné, místy zdvojené polohy slepence s køemennými valouny a 2,5 cm (obr. 6). Podobné elezité inkrustace, èasto jetì výraznìjí, jsou vázány i na dvì níe poloené slepencové polohy, ostøe omezené oproti okolnímu støednì a hrubì zrnitému køemennému pískovci, leící cca 322,5 a 315,5 m n.m. Vechny tyto úrovnì jsou souèástí svrchní èásti jizerského souvrství (druhý kokoøínský kvádr = pásmo IXb), leí tedy v nadloí elezitého slepence z Moèidel. V tìsné blízkosti skalního útvaru vede okruní znaèená turistická cesta. A DAMOVIÈ (1988, 1989) dával zdejí proeleznìní do prostorové souvislosti s tìlesem vulkanitu v Kaninì. Na základì nových zjitìní lze pøedpokládat, e do blízkosti lokality pokraèuje od návrí Na prùhonì jz. smìrem íla bazaltoidu. 1b. Jestøebické poklièky Proeleznìní ve Vojtìském dolu východnì od Jestøebic je vázáno na tuté slepencovou polohu jako v rokli Moèidla a spoleènì tvoøí jedinou souvislou desku. Slepenec zde má mocnost asi 3 m a jeho horní hrana leí Skála v horní èásti rokle V køíi, pøi znaèeném turistickém okruhu, nahoøe zpevnìná laminami QRI. Foto J. Adamoviè. 12 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí 312317 m n.m. Mocnost proeleznìlého intervalu je 1,5 a 2 m. Na horní hranì pravé stìny Vojtìského dolu asi 550 m v. od kaple v Jestøebicích je vyvinuto nìkolik vìí zakonèených výraznými poklièkami (obr. 7). Jejich popis podávají BALATKA & SLÁDEK (1981). ádná tìlesa vulkanických hornin nejsou z blízkosti známa. ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 13 kumentoval proeleznìní vázané na slepencové polohy v úseku emanovického dolu mezi Truskavnou a emanovicemi. Ve støední èásti jizerského souvrství (první kvádr) stoupá smìrem k emanovicùm, t.j. k severu, poloha elezitého slepence z 253 na 283 m n.m., ve svrchní èásti souvrství (druhý kvádr) pak podobná poloha z 281 na 315 m n.m. První uvedená úroveò stratigraficky odpovídá poloze elezitého slepence v rokli Moèidla. 1e. Vidimský dùl Proeleznìní se nevyhnula ani slepencová poloha leící zhruba v polovinì nejvyí skalní kulisy ve Vidimském dole, ve výce 330340 m n.m. Na skalách Skoøepka a Perlová vì asi 350 m ssv. od zámku v Horní Vidimi modeluje tato poloha skalní øímsy. Podobnì je tomu v okolí horolezecky vyuívaného útvaru Vidimská brána 1,1 km jv. od zámku (obr. 8), kde tato poloha tvoøí zaklenutí skalního komínu (MIKULÁ 1997a). Lokalizace jmenovaných skal viz ASTNÝ (1999). Obr. 9. Tzv. elezný masiv u Tupadel, pohled k jihu na puklinu prosycenou oxihydroxidy Fe. Foto J. Adamoviè. nadloí. Slepencová poloha leí ve výce 225228 m n.m. a je uklonìná k SZ pod úhlem 23°. Proeleznì- Obr. 7. Jedna z vìí ve Vojtìském dole, nahoøe zakonèená poklièkou QRI. Foto J. Adamoviè. 1c. Konrádov Proeleznìlá slepencová poloha tvoøí vrcholky skal v levém boku údolí Povky mezi Konrádovem a mlýnem Palác, ve výce kolem 350 m n.m. Jde napø. o skalní vìe Konrád (Talwächter) nebo masiv jinì od vìe Rabbi Löw (lokalizace viz MARTÍNEK 1999). 1g. elezný masiv u Tupadel Impregnace oxihydroxidy Fe v pravé stìnì dolu Nad itavou asi 1,2 km sz. od restaurece v Tupadlích zde tvoøí tzv. elezný masiv (OVÍÈEK 1999): na èelní puklinì 322/86° (obr. 9) je vyvinuta deska QRI a 5 cm mocná. Deska sice brání celkové destrukci puklinové plochy, v místech jejích perforací vak za ní docází ke vzniku drobných dutin. Povrch desky je nerovný a bradaviènatý (obr. 10). Dále k SV pokraèuje puklina skalní rozsedlinou bez pøítomnosti oxihydroxidù Fe. Uvedené výskyty mohou být prostorovì spojeny s ilou sodalitického analcimitu s. od Horní Zimoøe (297; B. ZAHÁLKA 1905, SHRBENÝ 1992) nebo s tìlesem pøíbuzného bazaltoidu na k. 284,3 sv. od Tupadel. 1d. emanovický dùl jih Výskyty trubicovitých forem proeleznìní (typ 2) v jiní èásti emanovického dolu jsou vázány na ílu bazaltu smìru SSVJJZ (A DAMOVIÈ 1989), asi 900 m jv. od Bøezinky, v jiním okolí vìe Malamut (lokalizace viz ASTNÝ 1999). V sv. stìnì vìe pek (asi 200 m od Malamuta) jsou vyvinuty izolované trubice QRI protaené SVJZ, zatímco úzký skalní høbítek 30 m j. od Halamovy vìe (asi 300 m od Malamuta) obsahuje nahlouèené trubice QRI protaené do smìru asi SSV JJZ, tedy pøíènì na smìr høbítku. Poklièka podmínìná elezitými inkrustacemi tvoøí také vrchol skály Sloní past 250300 m jjz. od vìe Mamutice v blízkosti skalního hrádku Kostelíèek. Na uvedené výskyty mì upozornil kolega RADEK MIKULÁ. ADAMOVIÈ (1988) zdo- ní je dobøe sledovatelné napø. na skalním útvaru Marobud, kde je v nadloí slepence výraznì vyvinuto proeleznìní QRI v podobì trubic o prùmìru do 5 cm s osami 40°220°. Polohu elezitého slepence v okolí skály Stojan (lokalizace skal STRNAD 1999) doplòují morfologicky pozitivnì vystupující subvertikální elezité destièky QRI destruovaná výplò pukliny (typ 1). V dutinkách a drobných puklinách pøechází cementace QRI do typu QPI (ADAMOVIÈ 2002b s. 45). Proeleznìní se také podílí na modelaci blízké jeskynì Dominùv sklep (ZIMERMAN 1995). Obr. 8. Skalní útvar Vidimská brána. Foto V. Strnad. Mezi dalí, málo známé výskyty v jiní èásti Kokoøínska patøí proeleznìní typu 23 na skalách u Dolní Zimoøe a tzv. elezný masiv u Tupadel (typ 1). Za seznámení s nimi dìkuji kolegovi R. MIKULÁOVI. 1f. Dolní Zimoø Proeleznìní v sv. okolí Dolní Zimoøe je vázáno na slepencovou polohu na vrcholu nahoru hrubnoucího cyklu a tvoøí i zprohýbané litovité a trubicovité inkrustace v jemnozrnném pískovci v jejím tìsném 2. Zadní luè Obr. 10. Detail stìny elezného masivu u Tupadel s bradaviènatým povrchem desky elezivce. Foto R. Mikulá. Lokalizace Ploina Zadní luè (nìm. Lutschberg) zjz. od Dobøenì s nejvyím bodem 408,1 m n.m. 14 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí Geologický popis Cementaèní proeleznìní (QRI) se váe na polohu slepence 1,5 m mocnou, tvoøící vrchol nahoru hrubnoucího cyklu. Stratigraficky lze tuto polohu na základì blízkého vrtu SK3T zaøadit ji do svrchní èásti jizerského souvrství. Vrchol slepence tvoøí v sz. cípu ploiny (kolem k. 408,1) prakticky její temeno a viditelnì se uklání k JJZ pod úhlem 5° (foto in A DAMOVIÈ a kol. 2001). Vrstevní sled je zde poruen zlomem smìru SJ a SSVJJZ s relativním poklesem východní kry o 3 m. Nejbliím známým tìlesem vulkanitu je analcimický nefelinit na pièáku asi 1,5 km na JV a aeromagneticky indikované tìleso na vrchu k. 343 ssz. od Vidimi. Proeleznìní typu 3 zde nemá tak masivní charakter jako v rokli Moèidla a spíe se skládá z jednotlivých zvlnìných lamin, které smìrem nahoru houstnou. Pukliny smìru ZSZVJV nejsou elezem impregnovány. elezitou výplò i doprovod v podobì zprohýbaných lamin elezitého pískovce (ve QRI) vak mají pukliny drceného pásma v hrubozrnném pískovci v záøezu cesty 500 m dále na východ, uklonìné pod mírnými úhly (2050°) k ZSZ. Geomorfologický popis Pøítomnost desky elezitého slepence napomohla zachování trosky strukturní ploiny Zadní luè, pøièem její sklon zde urèuje svaitost povrchu k jihu. Omeze- ný ploný rozsah tohoto ploinného prvku je nejspíe dán zlomy VZ tvoøícími jiní okraj hrásti blatecké elevace (V EJLUPEK & KAAS 1986). Morfologicky výrazná je izolovaná skalka na západním okraji ploiny nedaleko k. 408,1, nahoøe zakonèená místy pøeènívající poklièkou elezitého slepence (úroveò 404 m n.m.). Na své východní stranì je skalka 3 m vysoká (obr. 11). O dalích podobných skalních sloupech v tìchto místech se zmiòují BALATKA & SLÁDEK (1981). Literatura BALATKA a kol. (1969 s. 23), BALATKA & SLÁDEK (1972a s. 11, 1973 s. 185, 1981 s. 38, 40), ADAMOVIÈ (2001 s. 74, 2002b s. 44), ADAMOVIÈ a kol. (2001 s. 122). Blízké výskyty 2a. emanovický dùl sever Výrazné proeleznìní typu 23 (inkrustace Fe vázané na vrstevnatost) o mocnosti a 1 m sleduje polohu hrubozrnného køemenného pískovce støední èásti jizerského souvrství v emanovickém dole sz. od Jestøebic. Ze dna údolí se tato poloha vynoøuje ve výce 293 m n.m. v západním okolí vrchu pièák (378,9) a pozorovatelná je dále k severu, pøièem drí stálou úroveò asi 2 m nade dnem údolí (lesní silnice). V jiním okolí Dobøenì ji tato poloha leí 312 m n.m. Oxihydroxidy Fe zde také vyplòují pukliny (typ 1) smìru ZSZVJV. Vrch pièák je tvoøen tìlesem analcimického nefelinitu (SHRBENÝ 1992). Obr. 11. Západní hrana ploiny Zadní luè s pískovcovou skalkou modelovanou jako skalní høib. Horní deska je tvoøena polohou elezitého slepence. Foto J. Adamoviè. ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 15 3. Údolí Habrùvka a Supí hora u Osinalic Lokalizace Proeleznìní typu 3 ve høbetu táhnoucím se od Supí hory (433,6, nìm. Geiersberg) smìrem na JZ, odkryté zejména ve støední a horní èásti údolí Habrùvka, mezi Dolní Vidimí a Osinalicemi. Geologický popis Proeleznìní typu QRI je vázáno na slepencový vrchol nahoru hrubnoucího cyklu svrchní(?) èásti jizerského souvrství a je vzhledovì dosti podobné proeleznìní v rokli Moèidla. Poloha slepence jeví zøetelný úklon 2 4° k JZ a ZJZ: zatímco výe v údolí tvoøí jeho horní hranu (výka a 390 m n.m.), o 1 km dále na JZ leí tato poloha zhruba v polovinì svahu (kol. 330 m n.m.). Deska elezitého slepence je a 2 m mocná, místy zøetelnì tvoøená trubicovitými inkrustacemi s osami asi SZJV; viz foto in ADAMOVIÈ (2002b). Proeleznìní se zde nachází v oblasti hojných výskytù vulkanických hornin. Pozemním magnetickým mìøením bylo zjitìno nìkolik tìles bazaltoidù na Supí hoøe: 1. izometrické tìleso (asi bazaltoidní intruze) 50 m jinì od vrcholu, 2. ilné tìleso, jeho hlavní èást (VZ) je odkryta ve svahu nad cestou asi 100 m jv. od vrcholu (ZIMA 1950) a z nìho vybíhají odilky k SV a JZ, a 3. soustava drobných il na høbetu ze silicifikovaného pískovce, mírnì k tomuto høbetu kosá (ZSZVJV a VZ). Vedle silicifikace je v blízkosti poslednì jmenovaných il vyvinuto proeleznìní QRI na puklinách na nì kolmých. Dalí tìleso vulkanitu v oblasti údolí Habrùvka bylo indikováno aeromagnetickým mìøením (ALANSKÝ 1977) na kopci k. 343, 600 m z. od s. konce Dolní Vidimi, zatím nebylo ovìøeno pozemním mìøením. Vrchol tohoto kopce je tvoøen hrubozrnným pískovcem s pøímìsí køemenných valounù, úklon vrstev je 4° k Z. V jeho ose (smìr 16°) probíhá 70 cm mocná zóna s hustými zprohýbanými laminami elezitého pískovce (QRI). Na severním úboèí vrchu je vyvinuto proeleznìní typu 3 na vrstevních plochách v podobì svazku tenkých, mírnì zvlnìných pásek QRI. Tìleso bazaltoidu je známo také ze Sluneèní hory (Høebenáè) dále na jih (REUSS 1797). Geomorfologický popis V horní èásti údolí Habrùvka zvyuje pøítomnost elezité desky èlenitost údolní hrany tím, e chrání izolované skalní vìe pøed erozí. Do urèité míry také kontroluje prùbìh povrchu høbetu jz. od Supí hory. Nìkteré takto modelované skalní vìe jsou vyuívány jako horolezecké terény (napø. elezná brána nad znaèenou cestou do Osinalic; STRNAD 1999). Zóna proeleznìní na kopci k. 343 tvoøí jeho temeno a je vypreparovaná do podoby skalní zdi 0,7 m iroké a 1,3 m vysoké (miniatura Mariánského vrchu vèetnì skalní mísy na vrcholu) viz obr. 12. Dále na jih pak tvoøí vìièky 1,5 a 0,8 m vysoké, shora chránìné prohnutými laminami QRI obr. 13. Literatura BERNAU (1888 s. 184, 190), SÝKORA (1948 s. 51-53), Obr. 12. Skalní zeï na vrchu k. 343 u Dolní Vidimi, tvoøená elezitým pískovcem v zónì smìru 16° prosycené laminami QRI. Pohled k východu. Foto J. Adamoviè. 16 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 17 Geologický popis Obr. 13. Skalka shora chránìná litou QRI na jiním konci vrcholového høbetu k. 343 u Dolní Vidimi. Foto J. Adamoviè. ZIMA (1950 s. 303, 307), BALATKA in DEMEK ed. (1987 s. 486-487), ADAMOVIÈ (2002a s. 28, 2002b s. 44). Blízké výskyty ny (Bìch a Slavibor na S, Sobìrad na J). Jiním smìrem pokraèuje tato zóna, ji morfologicky nevýrazná, do Dolní Housky. 3a. Nedvìzí a okolí Proeleznìní typu 3 v území mezi Supí horou a ploinou Raè bylo zjitìno MALKOVSKÝM (1956) na jiním úboèí trachybazaltového vrchu Nedvìzí (458,1) v nadmoøské výce 348350 m. Je zde vázáno na slepencovou polohu pøi vrcholu støední èásti jizerského souvrství (pásmo VIII). Také silicifikovaná pískovcová vì 220 m ssz. od vrcholu Nedvìzí, pravdìpodobnì doprovázející skrytou ílu bazaltoidu, vykazuje na západní stranì nedokonale vyvinuté trubice QRI s osami uklonìnými pod mírným úhlem k jihu. B. MÜLLER (1923, 1928a) uvádí proeleznìní typu 2 (elezité inkrustace, konkrecionální tvary apod.) z celkem pìti vrcholkù v oblasti Stará louka (Alte Wiese) jv. od Nedvìzí a Na Beránkovì kopci (Halsbreche) podél zóny v jv. pokraèování fonolitové íly na Kluèeninì. Na západním svahu høbetu Staré louky, 900 m jv. od vrcholu Nedvìzí, jsou subhorizontální nepravidelné laminy QRI vyvinuty v boèní a údolní stìnì vìe Zahrádka (STRNAD 1999). 4. Dolní Houska Lokalizace Zóna proeleznìní podmiòující nesouvislý skalnatý høeben táhnoucí se ve smìru SJ po západní hranì návrí 500 m z. od Kbelska. Skalky na høebenu dosahují výky cca 370 m n.m. a jsou horolezeckými teré- Proeleznìní typu 1 je vázáno na subvertikální, asi 5 m iroké drcené pásmo smìru SJ v pøevánì hrubozrnných køemenných pískovcích spodní(?) èásti jizerského souvrství. Pískovce jsou v tomto pásmu zpevnìné sekundární silicifikací. Na nejménì tøech místech je drcené pásmo levostrannì dislokováno v øádu prvních metrù na zlomech smìru VZ. Je mono zde pozorovat cementaèní (QRI) i povlakové (QPI) elezivce na puklinových plochách, a to zvlátì v místech, kde drcené pásmo tvoøí rozsedlinu (íøka 34 m, délka i pøes 10 m) mezi vìemi silicifikovaného pískovce. Oxihydroxidy Fe tvoøí rovné i zprohýbané desky elezitého pískovce v mocnosti do 10 cm. elezivce QPI tvoøí jejich èokoládovì hnìdé lupenité povlaky na stranì rozsedliny nebo výplnì dutinek s èerným, lesklým, ledvinitým povrchem. Na povlaku QPI jsou místy (vì Slavibor) pøisedlé tmavohnìdé a èerné ploché èoèky pupínky QPI asi 2 cm v prùmìru. Pod mikroskopem byl zjitìn i pøechodný typ mezi QRI a QPI, v nìm se støídají zvlnìné polohy oxihydroxidù Fe a polohy bohaté na jemná písková zrna, take ve výbrusu pøipomíná hornina prùøez stromatolitem. Skalní povrch pak sleduje prùbìh tìchto zvlnìných poloh. Proeleznìní se místy kombinuje s hustým síováním køíících se silicifikovaných puklin (boxwork jointing). Jak ukázalo povrchové geomagnetické mìøení v letech 19992001 (J. PEROUTKA a J. ADAMOVIÈ), toto drcené pásmo propojuje dvì vìtí tìlesa bazaltoidních hornin. Na severu je to íla smìru SZJV pøicházející do oblasti pravdìpodobnì ze Smrkového høebene u Boøejova, probíhající pøes rozcestí znaèených turistických cest v Týnském dole a pokraèující na západní okraj Kbelska. Magmatem byly proniknuty i dvì ruptury tého smìru, speøené k pásmu SJ a napojující se na nìj od východu hned severnì a jinì od skal Bìch a Slavibor. Na jihu je to pak tvarovì nepravidelné tìleso intruzivní brekcie (REUSS 1797, BOØICKÝ 1874, B. ZAHÁLKA 1905), probíhající ve smìru SVJZ pøes zámek Houska. Z místa parkovitì pøed zámkem (bývalý hradní pøíkop) vybíhá po sledovaném drceném pásmu íla bazaltoidu smìrem k S a SSZ (høbet). Severnì od silnice v Dolní Housce je tato íla ménì výrazná tvoøí ploí anomálii magnetického pole, na ní jsou naloena dvì ostrá maxima 5 m od sebe. Køivky se dvìma maximy (jen 510 nT) 45 m od sebe byly získány i v celém prùbìhu drceného pásma, pøièem zvýené hodnoty se zhruba kryjí s výchozy desek elezitého pískovce na stìnách rozsedlin. Tento výsledek lze vysvìtlit buï dvojicí drobných ilných tìles tvoøících stìny drceného pásma nebo slabým feromagnetickým projevem hematitu (viz níe) pøi teplotách nad 260 K (Morinova teplota) viz ADAMOVIÈ (2001) a ADAMOVIÈ a kol. (2001). Minerální a chemické sloení Obr. 14. Geologická mapa lokality Dolní Houska. Vysvìtlivky viz obr. 3. Podle ADAMOVIÈE a kol. (2001). Analýza RTG-difrakce (prokázala, e elezivce QRI z Dolní Housky jsou na rozdíl od vìtiny ostatních vzorkù tvoøeny hematitem a ivcem (ADAMOVIÈ 2001). Výplnì dutin a povlaky QPI naopak obsahují smìs goethitu a kaolinitu. Stejného sloení jsou i èerné knoflíkovité a puchýøkovité minerální agregáty kolomorfního vzhledu o prùmìru 12 cm pøítomné na povlacích QPI. Vzorky QRI i vzorky na pøechodu ke QPI obsahují kolem 20 hm.% oxihydroxidù Fe (A DAMOVIÈ 2001). Geomorfologický popis Proeleznìní a zvlátì pak silicifikace drceného pásma vedla ke zpevnìní pískovcù, které tvoøí v nìkterých úsecích a 10 m vysoké vìe. Vznik centrální rozsedliny lze vysvìtlit intenzivním drcením pískovce v tomto úseku a soustøedìním sekundární cementace spíe do bokù pásma. V ádném pøípadì vak nejde o vytìenou èedièovou ílu. Pestrost mikrotvarù na stìnách rozsedliny je dána pøítomností více generací proeleznìní (QRI, QPI a jeho nárùsty) a rùzných forem silicifikace vèetnì krabièkovitého vyvìtrávání prokøemenìlých puklin. Literatura Vulkanické horniny na návrí naproti zámku Houska popisovali REUSS (1797 s. 32-36), BOØICKÝ (1874 s. 31,35) a B. ZAHÁLKA (1905 s. 53-54). K lokalitì samotné se vztahují publikace SLOUKA a kol. (1980 s. 418), CÍLEK a kol. (1996 s. 106), BERNDT (1999 s. 109111), A DAMOVIÈ (2001 s. 91-92, 2002b s. 44-45), ADAMOVIÈ a kol. (2001 s. 116-117). 5. pièák u Støezivojic Lokalizace Høbet protaený ve smìru ZSZVJV se skalnatým vrcholkem pièák (390 m n.m.; nìm. Spitzberg, Spitzige Stein) pøesahujícím okolní ploinu jen o 20 m, 730 m v. od autobusové zastávky ve Støezivojicích. Pøírodní památka, vyhláená v roce 1979. Geologický popis Vrcholová skalka hrubozrnného, pøevánì masivního pískovce støední(?) èásti jizerského souvrství je prostoupena oxihydroxidy Fe v podobì zvlnìných, trubicovitých a toulcovitých lamin køemenem bohatého elezivce (QRI) a 5 cm mocných. Jde o mimoøádnou ukázku proeleznìní typu 2. Urèující pro orientaci lamin jsou subhorizontální plochy vzdálené od sebe 40 70 cm, které by mohly být rovnobìné s vrstevnatostí. Horizontální úseky lamin jsou na celé skalce v pøevaze nad zaoblenými úseky tvoøícími jakési subvertikální pøepáky. Skalka tak vyhlíí jako soubor vertikálnì komprimovaných a horizontálnì mírnì protaených bunìk se stìnami z elezitého pískovce. V severní stìnì skalky je patrná subvertikální plocha (puklina?) smìru SZJV, podél ní dochází k usmìrnìní lamin a ji ádná lamina nepøekraèuje. Pøedpokládáme-li proeleznìní vlivem proudìní roztokù bohatých elezem, musíme pak chápat tuto plochu i soubor subhorizontálních ploch jako dílèí hydraulické bariéry usmìròující proudìní roztokù do smìru s nimi rovnobìného. Osy trubicovitì protaených bunìk ve východní stìnì mají orientaci VZ, zatímco ve vyí èásti západní 18 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 19 Obr. 16. Pohled na západní èást skalky elezitého pískovce na vrcholu pièáku u Støezivojic. Patrná je pøevaha subhorizontálních lamin QRI nad laminami jiné orientace. Foto J. Broek. Obr. 15. Geologická mapa lokality pièák u Støezivojic. Vysvìtlivky viz obr. 3. Podle ADAMOVIÈE a kol. (2001). stìny se jejich osy uklánìjí k JV pod úhlem 5°. Proeleznìní na vrcholu skalky získává spí charakter zkroucených, nepravidelnì kulovitých lamin typu kamenné rùe, nejlepí èást (snímek K. STREERA in B. MÜLLER 1934, 1939) byla vak nezodpovìdnì strena a rozbita. Solné výkvìty na stìnách jsou tvoøeny sádrovcem a brushitem (CÍLEK & MELKA 2000). Povrchové magnetické mìøení (A DAMOVIÈ a kol. 2001) ukázalo pøítomnost subizometrického tìlesa (magnetické pole +630 nT) o prùmìru asi 50 m, jeho støed leí 20 m severnì od okraje skalky; zøejmì jde o skryté tìleso intruzívní brekcie. Zahrnuje nejen celou vrcholovou skalku, ale i lùmek pøi jejím ssz. úpatí. Z tohoto hlediska je skalka tvoøena buï pískovcem v tìsném nadloí tohoto tìlesa nebo mùe i pøedstavovat obrovský pískovcový xenolit ve výstupní dráze vyplnìné intruzívní brekcií. Tomu vak spíe nenasvìdèuje místy patrná subhorizontální vrstevnatost pískovce. V místì skalky dochází také ke styku dvou il bazaltoidních vulkanitù, které sem pøicházejí od SZ a SV a které zde konèí. ílu smìøující k SV lze s magnetometrem sledovat skalní strí na protìjí stranu Planého dolu, kde vyplòuje úzké drcené pásmo. Dalí tìleso vulkanitu lze nejspí oèekávat na Stráném vrchu (421,6; nìm. Wenzelsberg) na s. okraji Støezivojic, v protaení høbetu pièáku a 800 m od nìj na ZSZ. Je odtud známo proeleznìní (BALATKA & SLÁDEK 1981 s. 40) a silicifikace pískovce (CÍLEK a kol. 1996 s. 105). Význam Na rozdíl od vrstevního proeleznìní typu 3 byl skalní útvar na pièáku povaován B. MÜLLEREM (1934, 1939) za projev doznívající vulkanické aktivity. Prosycení pískovce elezem pøedpokládal v místech vývìrù horkých elezitých vod Stahlquellen. Nález vìtího tìlesa bazaltoidù v pøímém podloí skály na pièáku jeho pøedstavy v zásadì potvrdil s tou výhradou, e k pøípadnému vývìru mohlo docházet a v místì tehdejího povrchu o nìkolik desítek nebo dokonce set metrù výe. Pouèné je srovnání zdejích znaènì zplotìlých, pøevánì jednovrstevných bunìk QRI s vícevrstevnými, sférickými útvary na Kamenném vrchu, kde subhorizontální plochy nemìly na proudìní Fe-bohatých roztokù zásadnìjí vliv. Minerální a chemické sloení Ve výbrusu elezitého pískovce byl jako tmel zjitìn goethit. Hornina obsahuje 26 hm.% oxihydroxidù Fe (ADAMOVIÈ 2001), pomocí mikrosondy byl v tmelu zjitìn Ca-Mn fosfát (CÍLEK & MELKA 2000). Geomorfologický popis Proeleznìní pískovce na vrchu pièák vedlo k jeho zpevnìní, a tudí i zachování v podobì reliktní skalky na vrcholu. Ta je 16 m dlouhá, 6 m iroká a 913 m vysoká a má dva dílèí vrcholy (BALATKA & SLÁDEK 1972b, NÌMEC 1985). Skalka je v pomìrnì pokroèilém stádiu rozpadu, s otevøenými rupturami vzniklými gravitaèním odsedáním, obklopená sutí elezitého pískovce. Lze uvaovat o tom, e proeleznìním je podmínìn celý høbet mezi pièákem a Stráným vrchem. Na stìnách vytváøejí elezité inkrustace nerovné øímsy nebo misky. Zajímavostí mikroreliéfu jsou vzácnì vyvinuté svislé proeleznìlé trubièky, jejich vyvìtráváním na povrchu skály vznikly v jiní stìnì skalní hodiny. Tìba V dnes zarostlém jámovém lùmku pøi ssz. patì skalky mohly být dobývány bloky elezitého pískovce ze suti jako stavební nebo dekoraèní kámen (NÌMEC 1985). Stejnì tak zde vak mohl být tìen vulkanický materiál v jeho podloí, ani REUSS (1797) zde vak ádný vulkanit nenalezl. Literatura REUSS (1797 s. 45), HANTSCHEL (1907 s. 424), B. M ÜLLER (1928a s. 148-149, 1934 s. 269, 1939 s. 70, 1942 s. 204, 208), ZIMA (1950 s. 303), KRATOCHVÍL (1963 s. 237), BALATKA a kol. (1969 s. 23, foto 17), BALATKA & SLÁDEK (1972a s. 12, 1972b s. 45, 1981 s. 39), BALATKA (1984 s. 32), NÌMEC (1985), RUBÍN & BALATKA eds. (1986 s. 136), BALATKA & DÌDEÈKOVÁ in DEMEK ed. (1987 s. 499), CÍLEK & MELKA (2000 s. 35-36), ADAMOVIÈ (2001 s. 91, 2002a s. 7, 15, 28, 30, 2002b s. 4445), ADAMOVIÈ a kol. (2001 s. 116), A DAMOVIÈ & KÜHN (2001 s. 127) 6. Ploina Raè Lokalizace Výrazná skalní ploina na levém bøehu údolí Libìchovky (cca 150 m nad jeho dnem) u Bukovce. Nejvyí bod ploiny je v mapách oznaèen kótou 394. Geologický popis Proeleznìní QRI je vázáno na polohu slepence a tìrèíkovitého pískovce tvoøící vrchol nahoru hrubnoucího cyklu. Pravdìpodobnì leí ve stejné stratigrafické úrovni jako poloha v rokli Moèidla a na vrchu Nedvìzí. Horní hranice slepence leí v nadmoøské výce 384 m, na jiním okraji ploiny cca 380 m, tektonický úklon je nepatrný a na výchozech nemìøitelný. Charakter proeleznìní je stejný jako v rokli Moèidla, elezitá deska má mocnost 0,51 m. Deska je sloená z prohnutých lamin (místy a trubic) QRI, jejich lineární prvky jsou protaeny ve smìru 8090°. Nejblií výskyt vulkanických hornin je systém bazaltoidních il zhruba smìru VZ probíhající pøes Osinalice (1,5 km na JJV), trachybazaltový peò Nedvìzí (1 km na V) a íla bazaltoidu na vrchu Kout (700 m na SV), rovnì doprovázená elezitými pásky (B. MÜLLER 1923 s. 161). Dále na sever není výraznìjí proeleznìní typu 3 20 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 21 vyobrazil B. M ÜLLER (1923). Pevný elezitý pískovec má tvoøit napø. vrcholek k. 341 (v podání B. MÜLLERA k. 368) 900 m jz. od Bukovce. 7. Kamenný vrch u Køenova Lokalizace Vrch k. 382 (nìm. Steinberg) na východním konci Køenova jv. od Dubé. Vrch je protaen ve smìru VZ. Pøírodní památka, vyhláena roku 1991. Geologický popis Obr. 17. Vrcholek vìe Stráce Kvìtnice na jv. okraji Pavlièek. Foto R. Mikulá. vyvinuto. Stratigrafickým ekvivalentem elezitého slepence na Raèi, ovem v nií tektonické pozici severnì od detenského zlomu, mùe být horizontální zvlnìná deska QRI na vìièce Stráce Kvìtnice (cca 280 m n.m.) na jv. okraji Pavlièek (R. MIKULÁ, úst. sdìl.). Geomorfologický popis Deska elezitého slepence zøetelnì podmiòuje ploinný tvar na Raèi, zèásti destruovaný levostrannými boèními údolími Libìchovky na západì a pravostrannými boèními roklemi údolí sledujícího Panenský høeben na východì. V místech irokých údolních zaèátkù vznikla v nìkolika úrovních skalní mìsta (BALATKA & SLÁDEK 1972a, 1981). Zvlátì na západním okraji ploiny jsou vyvinuty strmé skalní stìny, které elezitá deska mírnì pøesahuje a na èetných izolovaných skalních vìích tvoøí poklièky (viz BALATKA & SLÁDEK 1973). Mnohé z tìchto vìí jsou horolezecky vyuívány (SLOUKA a kol. 1980, HNILICA 1999), i ve starí literatuøe je èasto zmiòován skalní útvar Trubadùr (nìm. Jungfernstein), vyobrazený napø. B. MÜLLEREM (1942). BALATKA a kol. (1969) popisují skalní bránu na Raèi vzniklou v podloí elezité desky; je 3 m iroká, 3 m hluboká a 1,15 m vysoká. Dalí, podobnou skalní bránu v jejím sousedství uvádìjí BALATKA & SLÁDEK (1981). Vìtí prùmìry votin na Raèi (610 cm) dává M I K U L Á (2001a, b) do souvislosti s hrubozrnným charakterem pískovce. Literatura BERNAU (1888 s. 26, 180-181), B. MÜLLER (1923 s. 151152, 1928a s. 154, 1932 s. 62, 1936 s. 3, 1939 s. 72, 1942 s. 203-206), A NDERT (1929 s. 152-153, 199), BLU(1943 s. 49, 72, 113), KRATOCHVÍL (1962 s. 357), BALATKA a kol. (1963 s. 262, 1969 s. 23, foto 20+21), BALATKA & SLÁDEK (1972a s. 12, 1973 s. 185, 1981 s. 14, 28-29, 36, 40-41, 46, 1984 foto 20), SLOUKA a kol. (1980 s. 399-402), RUBÍN & B ALATKA eds. (1986 s. 78, 124, 136), BALATKA & D ÌDEÈKOVÁ in DEMEK ed. (1987 s. 428-429), HNILICA (1999 s. 185-193), M IKULÁ (2001a s. 218, 2001b s. 21), A DAMOVIÈ (2002b s. 44) ME Typová lokalita proeleznìní typu 2 pozorovatelného ve dvou skupinách vrcholových skal ze patnì vrstevnatého, støednì zrnitého a hrubozrnného pískovce støední èásti jizerského souvrství s rozptýlenými køemennými valouny do 1 cm. Skupina skalek na jiním svahu (A na obr. 19) tvoøí høbítek ve smìru asi 110°. Nejvìtí skalka (1) má v úrovni severní paty pùdorys asi 4 x 4 m a výku 5 m. Charakter proeleznìní na této skalce vyobrazil B. MÜLLER (1923) viz obr. 20. Skalka dále na V (2) má pùdorys 4,5 x 3 m a výku 3,4 m. Proeleznìní QRI má podobu sloitých vícevrstevných útvarù: bochníkovitých a pøiblinì kulovitých konkrecí o prùmìru desítek cm (èasto pøes 1 m), pokroucených trubic a toulcù, rozvitých rùí, jejich laminy tloukou málokdy pøesahují 3 cm a jsou prakticky vdy silnì undulózní. Omezení tìchto tvarù je urèováno puklinami dvou orientací, k nim se laminy pøimykají a nekøíí je. Na tìchto puklinách jsou tak vyvinuty laminy a deskovitých tvarù pøipomínající morfologický typ 1. Jde jednak o subvertikální pukliny smìru VZ (skalka 1, z. èást skalky 2) a subvertikální pukliny smìru SJ (uprostøed skalky 2 a mezi skalkami 2 a 3). Subhorizontální prùbìh laminy získávají v blízkosti nesouvislé slepencové polohy, která leí na skalce 1 ve výce 1 m a na skalce 2 ve výce 1,5 (mìøeno od paty s. stìny). Velmi podobný styl proeleznìní je vyvinut na vrcholovém skalnatém ostrohu (B na obr. 19) a 12 m vysokém, protaeném ZJZVSV. Pukliny usmìròující prùbìh lamin bývají uklonìny k Z pod úhlem 68 75° a mají frekvenci 23 m. Puklinami této orientace jsou také oddìleny skalní bloky na vrcholu ostroh. Pukliny VZ se místy jeví mladí ne proeleznìní; podél jedné z nich gravitaènì odsedá v jiní stìnì skalní upina. Ve vyí èásti jiní stìny pøecházejí kulovité útvary spí do trubic, protaených do smìru 95°. Na krátké úseky se laminy QRI pøimykají k vrstevním plochám, jak je patrno napø. v z. èásti jiní stìny. Ve východní èásti ostrohu, na jeho nejvyím bodì, je v dùsledku zahutìní subhorizontálních lamin QRI vyvinuta 70 cm mocná deska. Pískovce bez elezitého tmelu, jen s rezavými smouhami, lze nalézt pouze ve v. èásti severní stìny. Celá zóna proeleznìní na Kamenném vrchu má tedy prùbìh VZ a zasahuje z území A do støední a západní èásti území B. Spodní omezení této zóny se sklání pod mírným úhlem k jihu. Na tée zónì zøejmì leí proeleznìní typu 1 na sv. stìnì skály Vydlabanec 500 m dále na V, na úboèí Velkého Bekovského kopce (R. MIKULÁ, úst. sdìl.). Blízké výskyty 6a. Slánský kopec Na k. 312 ve vzdálenosti 500 m sz. od Slánského kopce (319,7) u Osinalièek je zalý jámový lom, v nìm se podle úlomkù pravdìpodobnì dobýval vulkanit. Kousky elezitého pískovce, zøejmì zbytky po impregnaci puklinového pásma, se odtud táhnou severním a jiním smìrem. Pøes údolíèko, 190 m odtud na jih, probíhá svahem ve smìru 30° íla bazaltoidu s doprovodným proeleznìním v okolním støednì a hrubì zrnitém pískovci s náznaky trubic protaených kolmo na ílu. Oxihydroxidy Fe je prosycená i slepencová poloha na úrovni 288,5 m n.m. 6b. Újezdský pièák Proeleznìní podobného charakteru jako na Raèi se vyskytuje také na ploinì Újezdského pièáku (348,3; nìm. Spitzberg) z. od Bukovce, v jejím støedu vystupuje tìleso bazaltoidního vulkanitu (BERNAU 1888). Proeleznìní typu 3 z okraje ploiny, jeho souèástí jsou i koncentrické konkrecionální formy, popsal a Obr. 18. Geologická mapa lokality Kamenný vrch. Vysvìtlivky viz obr. 3. Podle ADAMOVIÈE a kol. (2001). 22 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí Obr. 19. Plánek skalních výchozù ve vrcholové partii Kamenného vrchu. Povrchovým magnetickým mìøením (ADAMOVIÈ a kol. 2001) byla na lokalitì zjitìna dvojice il bazaltoidu (anomálie 2040 nT). Jedna z nich probíhá od vodojemu na severní stranì kopce k ZJZ a je zøetelnì uklonìna k jihu. Druhá íla bìí po jiním svahu ve smìru VJVZSZ a s první ilou se protíná na západním konci vrcholového ostrohu. Západním smìrem lze obì íly sledovat a do obce Køenov. Západnì i východnì od vrcholu Kamenného vrchu jsou íly pravostrannì dislokovány na zlomech SSZJJV. Tøetí, krátká íla (VZ) byla zjitìna na sz. úboèí. ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 23 z nich se obèasnì projevuje jako viklan. Subhorizontální deska QRI na nejvyím bodì tvoøí v severní stìnì poklièku o 1 m pøeènívající málo zpevnìné pískovce v podloí. Na tomto ostrohu i ve skupinì skalek na j. úboèí (oblast A) lze pozorovat øadu mikroforem skalního reliéfu spojených s proeleznìním, jako jsou øímsy, høbítky a lity, kamenné (skalní) rùe apod. Horní povrchy subhorizontálních úsekù lamin QRI místy tvoøí soubory vzájemnì se prolínajících vystouplých polokoulí (boulí) o velikosti vìtích tenisových míèkù. Ty jsou nejlépe vidìt v rozsedlinì mezi skalkami 1 a 2 v oblasti A nebo na horním povrchu vyhlídkové skály na vrcholovém ostrohu. Na této skále jsou také vyvinuty dvì skalní mísy o prùmìru asi 50 cm, na ètvrté skalce od konce ostrohu je mísa ledvinitého tvaru 1 m dlouhá. Tìba Jedinými známkami tìby na Kamenném vrchu jsou drobné lùmky na pískovcové tuky ve slabì silicifikovaných pískovcích. Literatura WURM & Z IMMERHACKEL (1882 s. 30-31), BERNAU (1888 s. 26), HANTSCHEL (1907 s. 419), ZIMMERMANN (1908c s. 310-313, 1909 s. 148, 1911 s. 177, 1923 s. 124-125), STEINMETZER (1910 s. 178), SCHEUMANN (1913 s. 726), DÌDINA (1917 s. 17), B. MÜLLER (1923 s. 153-154, 1924a s. 239, 1928a s. 147-148, 1932 s. 63, 1939 s. 71, 1942 s. 205), SEDLÁÈEK & QUAISER (1930 s. 66), BLUME (1943 s. 73), KRATOCHVÍL (1960 Význam Rané názory na genezi proeleznìní motivované podobností s bahenními eleznými rudami (WURM & ZIMMERHACKEL 1882) se vyvinuly a po pøedstavu o pøínosu eleza vystupujícími horkými roztoky v souvislosti s vulkanickou èinností v terciéru (ZIMMERMANN 1908c, s. 369), BALATKA a kol. (1969 s. 23, foto 25), BALAT& SLÁDEK (1972a s. 12, 1972b s. 45, 1981 s. 39, 1984 s. 34), BALATKA (1984 s. 32-33), RUBÍN & BA LATKA eds. (1986 s. 136-137), BALATKA in DEMEK ed. (1987 s. 260), ADAMOVIÈ (1998 s. 9, 2001 s. 87-90, 2002a s. 7, 15, 17, 20-21, 30, 2002b s. 45), ADAMOVIÈ a kol. (2001 s. 115-116), KÜHN (1999a s. 188), MIKULÁ (2002a s. 47) KA 8. Mariánský vrch u Drchlavy Lokalizace Skalnatý høbet smìru SSVJJZ na temeni jiního vrcholku Mariánského vrchu (372; nìm Marienberg), 900 m jv. od okraje Drchlavy. Geologický popis Proeleznìní na Mariánském vrchu je vázáno na støednì zrnitý køemenný pískovec s pøímìsí a podílem valounù do 5 mm, vrstevnatý; vrchol nahoru hrubnoucího cyklu (valouny do 1 cm) leí 2,8 m pod vrcholkem kopce. Náleí støední èásti jizerského souvrství. Nejvýraznìjí výchozy elezitého pískovce (QRI) tvoøí asi 50 m dlouhý høbet protaený ve smìru 18° na jiním úboèí jiního vrcholku. Tento prùbìh je zjevnì dán smìrem drceného pásma, jeho pukliny byly nasyceny oxihydroxidy Fe. Z hlediska morfologie proeleznìní jsou na tomto høbetu zhruba rovnomìrnì zastoupeny pukliny smìru zhruba 10°, uklonìné strmì k V nebo k Z, impregnované oxihydroxidy Fe (typ 1). Z nich ikmo vybíhají tenké, undulózní laminy QRI a 4 cm mocné tvoøící více- Obr. 21. Pukliny uklonìné strmì k západu v jiní stìnì vrcholového skalnatého ostrohu Kamenného vrchu výraznì ovlivòují morfologii útvarù tvoøených laminami QRI. 1923), co bylo nedávným nálezem bazaltoidních il víceménì potvrzeno. Lokalita je zajímavá tím, jak jsou útvary vícevrstevných lamin elezitého pískovce ve svém tvaru i rozmìru kontrolovány systémem ortogonálních puklin. Geomorfologický popis Obr. 20. Styl proeleznìní na skalce (1) na jiní hranì vrcholové ploiny Kamenného vrchu. B. MÜLLER (1923). Zpevnìní pískovce vedlo ke vzniku morfologicky výrazného skalního ostrohu na vrcholu Kamenného vrchu (vyhlídkový bod, BALATKA & SLÁDEK 1972b), obklopeného balvanitou sutí elezitého pískovce. Skalní bloky na tomto ostrohu jsou v dùsledku mrazového pùsobení rozvolnìny podle pøíèných puklin a jeden Obr. 22. Poloha jednotlivých výskytù proeleznìní v severní èásti Kokoøínska. 24 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 25 Obr. 24. Usmìrnìní lamin QRI v pískovci na skalce 150 m jz. od vrcholu Mariánského vrchu. Pohled k východu. Foto J. Adamoviè. Obr. 23. Sloená struktura tvoøená nìkolika girlandovitì uspoøádanými laminami QRI více øádù. Západní stìna hlavního pískovcového høebene na Mariánském vrchu. Foto J. Adamoviè. vrstevné trubice, toulce nebo uzavøené konkrece tvaru elipsoidu (typ 2). Podélné osy tìchto struktur mají v celém høbetu zhruba shodný smìr SVJZ (hodnoty 4250°). Z nich vybíhají tenèí laminy niího øádu, obloukovitého prùbìhu, spojující hlavní laminy. Aèkoliv øídící pro styl proeleznìní je zde typ 1, lokalita je cenná pøedevím nejrùznìjími varietami homogennì orientovaných struktur typu 2 a jejich prùøezy (laminy více øádù, tvoøící girlandy) obr. 23. Vrcholová skalka je intenzivnì proeleznìlá jen ve vrcholové partii, zatímco pøi patì se proeleznìní omezuje jen na rezavý pigment nebo prouky stejné orientace, jako mají nedaleké mineralizované pukliny. Mineralizované roztoky tedy nebyly pøivádìny pøímo zespoda, a tato skalka tedy mùe pøedstavovat i relikt proeleznìní typu 3 (subhorizontální deskovitá tìlesa). Otevøená puklina v polovinì høbetu uklonìná mírnì k severu (352/23°) se zdá být mladí ne samotný proces proeleznìní, pøesto je i ona pokryta na obou stìnách 1 cm krustou QRI. V bazaltoidní horninì v lomu na SSV (viz níe) jsou zøetelná subvertikální drcená pásma smìru 16°. Dalí projevy proeleznìní podobného stylu jsou vyvinuty v hrubozrnném pískovci s podílem køemenných valounù do 1 cm asi 150 m dále na JZ, smìrem na Drchlavský vrch. Laminy QRI o mocnosti ca. 1 cm (max. 2,5 cm) zde tvoøí stìny vícevrstevných koncentrických válcù s osami smìru 51°, z dùvodu velkého prùmìru válcù se laminy jeví jako víceménì planární. Laminy vícevrstevných, zhruba kulovitých útvarù na skalce na horní hranì svahu jsou místy usmìrnìny (plo- cha 26/81°) viz obr. 24. Zóna proeleznìní zde má zhruba stejný prùbìh jako na hlavní lokalitì. Na jednom místì je zde tato zóna pravostrannì horizontálnì dislokovaná o ca. 20 m na zlomu smìru asi VZ. Nejbliími tìlesy bazaltoidních hornin jsou ilný systém Drchlavského vrchu doprovázený výraznou silicifikací a tìleso komínové intruze na severním vrcholku Mariánského vrchu, jen 120 m ssv. od hlavní lokality. Povrchové magnetické mìøení (J. PEROUTKA a J. ADAMOVIÈ v roce 2001) neprokázalo pøítomnost intruzívního propojení mezi tìmito dvìma výskyty podél zóny proeleznìní s výjimkou drobných anomálií (1015 nT) indikujících tenké a krátké íly(?) bazaltoidu smìru SSVJJZ a ZSZVJV. Lze tedy pøedpokládat, e elezem bohaté roztoky nesledovaly kontakty ilných tìles a od intruze na severním vrcholu Mariánského vrchu mohly pronikat k jihu pouze s vyuitím propustnìjího drceného pásma, jak ji pøedpokládal ZIMMERMANN (1909). Ve stìnách lomu otevøeného v tomto intruzivním tìlese pozoroval ZIMMERMANN (1909) na kontaktu bazaltoidu a elezitého pískovce, dnes patnì odkrytém, i lupenité krusty QPI a B. MÜLLER (1925) odtud popsal celou pøikontaktní sukcesi proeleznìní. Podle B. MÜLLERA je oxihydroxidy Fe tmelená i slepencová poloha 4 m pod horní hranou lomu. Geomorfologický popis Smìr proeleznìlého drceného pásma pøedurèil prùbìh høbetu Mariánského vrchu. Skalnatý høbet na jiním úboèí Mariánského vrchu je tvoøen tøemi skalami podmínìnými pøítomností lamin elezitého pískovce, vysokými (od J k S) 2,5 m, 4,5 m (nìkolik vrcholkù, délka 20 m) a 5 m. Na stìnách jsou èasté prohlubnì a skalní rùe. Na vrcholové skalce jsou na prùøezech sférických elezitých útvarù vyvinuty skalní mísy o velikosti kolem 20 cm. Sutì balvanù elezitého pískovce na úboèí høbetu jsou výsledkem mrazového pùsobení v pleistocénu. Tìba V oputìném jámovém lomu o rozmìrech ca. 20 x 30 m na severním vrcholu Mariánského vrchu byla dobývána sloupcovitì odluèná bazaltoidní hornina, pouitá jako tìrk pøi stavbì øíské silnice z Dubé do Èeské Lípy ve 30. letech 19. stol. (ZIMMERMANN 1909, STEINMETZER 1910). Literatura GRABER (1908 s. 482), ZIMMERMANN (1909 s. 148-149, 1911 s. 177, 1923 s. 124-125), STEINMETZER (1910 s. 177-178), WURM (1916c s. 179), B. MÜLLER (1925 s. 138-139, 153-155), BLUME (1943 s. 49), KRATOCHVÍL (1957 s. 354-355, 361), MIKULÁ (1992 s. 351-352), CÍLEK a kol. (1996 s. 104-105), BALATKA in DEMEK ed. (1987 s. 342), KÜHN (1999a s. 188-189, 192, 194), A DAMOVIÈ (2002a s. 18, 23) mina elezitého pískovce (QRI), zhruba horizontálního prùbìhu. V horní èásti skalky jsou vyvinuty zhruba kulovité, koncentricky uspoøádané laminy QRI otevøené západním smìrem. Na západì a na jihu je skalní palice omezena mírnì zvlnìnými silicifikovanými puklinami. Teprve pøi obcházení paty nejvyí kulisy skalního ostrohu lze nalézt dalí projevy proeleznìní, a to soubor zprohýbaných lamin QRI, pøevánì pozorovatelný jen v balvanech, 20 m západnì od skalní palice. Zdá se, e tato zóna nemíøí na skalku samotnou, ale táhne se po jejím západním úboèí ve smìru 9°. Tímto smìrem se vyskytují dalí impregnace oxihydroxidy Fe podél znaèené cesty smìrem na Zámecký vrch. Jde pøedevím o trubice QRI s osami ve smìru SJ a SSZJJV (napø. skalka proti napojení znaèené cesty vedoucí sem po Zámeckých schodech) a subvertikální deskovité proeleznìní QRI na puklinách zhruba smìru SJ. Mocnosti tìchto desek QRI dosahují a 3 cm, jsou místy zdvojené nebo potaené a 1 cm vrstvou køemenem chudého elezivce (QPI). Na severním vrcholku Zámeckého vrchu jsou vyvinuty mohutné trubice a 6 cm mocných krust QRI, orientované SJ. Vrcholek kopce (cca 394 m n.m.) 450 m sv. od Zámeckého vrchu je také prosycen laminami QRI, které zde místy vytváøejí pøevislou skalní desku. Pozemní geomagnetické mìøení (J. PEROUTKA a J. ADAMOVIÈ, 2002) ukázalo, e ruptury obsahující elezivce QPI vdy pøedstavují pøímé exokontakty il vulkanitù. Výskyt sodalitického bazanitu a sodalititu na Zámeckém vrchu (WURM 1915, KLEIN a kol. 1966) pøedstavuje køíení íly VZ s ilami SSVJJZ, z nich jedna se táhne dále v ose høbetu smìrem na Èap, pøièem vytváøí krátké odilky a mení pnì. Jeden z pòù pak leí ve vzdálenosti jen 25 m vsv. od skalní palice. S hlavní ilou je propojen 15 cm mocným odilkem smìru 164°, vycházejícím v boku pøíèné sníeniny (býv. hradní pøíkop?) na znaèené cestì. Jiním smìrem hlavní íla patrnì pokraèuje v ose zóny proeleznìní na západním úboèí skalního masivu Èapu. Skalní palice tak leí v ose ostrého úhlu sevøeného dvìma bazaltoidními ilami, podobnì jako napø. elezivce na Kamenném vrchu (7). Geomorfologický popis Palicovitý skalní útvar Èap (386,7, nìm. Tschapkeule) 1,5 km sz. od Pavlièek a pískovcový høbet pokraèující odtud k SSV na 310 m vzdálený Zámecký vrch (jiní vrchol asi 400 m n.m., Schloßberg). Høbet mezi Zámeckým vrchem a Èapem je jednoznaènì podmínìn zpevnìním pískovce (proeleznìní, silicifikace) podél rozvìtvené íly bazaltoidu. Sama èapská palice je 5 m vysoká a 2,53 m tlustá (BALATKA a kol. 1969) a za své zachování v této podobì a exponované pozici na hranì údolí vdìèí kromì prosycení oxihydroxidy Fe také silicifikovaným puklinám. Laminy QRI na vrcholku palice tvoøí morfologicky vystupující lity. Na vzniku velkého skalního výklenku (pøevisu) na zsz. úpatí nejvyí skalní kulisy se proeleznìní nepodílí. Geologický popis Literatura 9. Èap Lokalizace Skalní palice na Èapu je tvoøena vrstevnatým hrubozrnným pískovcem støední èásti jizerského souvrství s pøímìsí køemenných valounù do 1 cm. V asi 1/3 výky skalky je vyvinuta 23 mm mocná zprohýbaná la- ZIMMERMANN (1905 s. 446-447, 1908c s. 313, 1911 s. 177, 1923 s. 124-125), HANTSCHEL (1907 s. 430-431), WURM (1915 s. 222), È. ZAHÁLKA (1916 s. 50-51, obr.19), B. MÜLLER (1923 s. 155 ,163, 1928a s. 148, 26 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí Obr. 25. Pískovcová vì v západním zakonèení høbetu Èíøe, nahoøe zakonèená polohou QRI. V jejím jiním okolí probíhá íla bazaltoidu. Foto J. Adamoviè. Obr. 26. Silicifikovaná pískovcová skalka na vrcholu Máselníku s èetnými impregnacemi a povlaky QRI na puklinách. Pohled k SV. Foto J. Adamoviè. 1932 s. 62, 1942 s. 205, 208-209), SEDLÁÈEK & QUAISER (1930 s. 52-53), BLUME (1943 s. 73), KRATOCHVÍL (1957 s. 255, 1963 s. 56, 282, 428), KLEIN a kol. (1966 s. 149, 153), BALATKA a kol. (1969 s. 23, foto 35), BA LATKA & SLÁDEK (1972a s. 13, 1973 s. 184, 1975 s. 149, 1981 s. 40, 43), BALATKA in DEMEK ed. (1987 s. 137), ADAMOVIÈ (2002a s. 20-21, 30, 2002b s. 43). nina krátkého tektonického segmentu íly tvoøí skalku asi 1 m vysokou. Blízké výskyty 9a. Èíø Bìhem terénního mapování v roce 2001 (J. PEROUTKA a J.ADAMOVIÈ) byla s pomocí magnetometru identifikována íla bazaltoidu smìru VSVZJZ táhnoucí se ze západního okolí Lhoty na vrch Èíø (422,3, nìm. Tschirberg). íla je na nìkolika místech levostrannì dislokována na zlomech smìru SJ a SZJV. Na místa odskoèení íly je vázáno proeleznìní pískovcù (svrchní èást jizerského souvrství) v podobì desek QRI na puklinách paralelních s ilou nebo pøíènými zlomy, napø. na vrchu k. 403. Høbet Èíøe na západì (170 m zsz. od vrcholové kóty) zakonèuje izolovaná pískovcová skála nahoøe zakonèená subhorizontální polohou elezitých inkrustací. V jejím jiním okolí se v blízkosti íly nacházejí nízké skalky silicifikovaného pískovce se sloupkovitou odluèností. Sloupky jsou pøevánì ètyøboké, 23 cm iroké, uklonìné zhruba k jihu pod úhlem 58° (pøi bázi) a 76° (pøi vrcholu). Na dnì rokle zde sloupcovitì odluèná bazaltoidní hor- 9b. Máselník Zachování reliktní skalky (toru) na høbítku Máselníku (383,3, nìm. Butterberg, Butterstein) protaeném ve smìru SJ, jz. od Døevèic, je podmínìno silicifikací pískovce a jeho prosycením oxihydroxidy Fe (typ 2). Nejblií intruzivní tìleso vulkanitu leí 70 m na ZJZ na sousedním vrcholku (B. MÜLLER 1925), podle pozemních geomagnetických mìøení vak nezasahuje ádným výbìkem do oblasti vrcholové skalky. 10. Husa Lokalizace Krátký høbet (Gänsberg) v pravém boku Dlouhého dolu protaený ve smìru SSZJJV, na severu zakonèený soliterní skalkou elezitého pískovce; ta tvoøí jeho nejvyí bod (449, nìm. Gans). 1,6 km jv. od Hvìzdy. Geologický popis Høbet je tvoøen støednì zrnitým a hrubozrnným pískovcem svrchní èásti jizerského souvrství, vrcholová skalka je zakonèena hrubozrnným pískovcem s køemennými valouny vrcholu. Stejnì jako celý pøilehlý úsek Dlouhého dolu se høbet Husy vyznaèuje pomìrnì slabým tektonickým postiením. Pukliny na jz. svahu høbetu (podél znaèené cesty) se místy sdruují do drcených pásem smìru 2434°, nebývají ale prosyceny ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 27 Obr. 27. Geologická mapa lokality Husa. Vysvìtlivky viz obr. 3. Podle ADAMOVIÈE a kol. (2001). oxihydroxidy Fe. Ojedinìlé pukliny v severní èásti høbetu mají smìry kolem 120°. Podél odboèky znaèené cesty vedoucí na vrchol jsou v pískovcích na z. okraji høbetu vyvinuty decimetrové a metrové útvary tvoøené laminami elezivce QRI, jednovrstevné i vícevrstevné, zhruba kruhového pùdorysu, bez viditelného jádra. Celkovým tvarem se tyto útvary nejspíe blíí svislým trubicím (t.j. morfologický typ 2), v nìkterých pøípadech vak mùe jít i o izometrické konkrecionální útvary. Aèkoliv je místy naznaèeno jejich uspoøádání v zónách smìru 50°, nejsou nikde propojeny puklinami obr. 28. Vrcholová skalka 1,7 m vysoká, kdysi snad pøipomínající svým tvarem husu sedící na vejcích (hlava husy byla prý vandalsky znièena), je ve své horní polovinì hustì prostoupena laminami QRI tvoøícími tak subhorizontální elezitou desku (typ 3). Na západní stranì jejího podstavce je pøítomna puklina 303/75° prosycená oxihydroxidy Fe (typ 1) foto in ADAMOVIÈ a kol. (2001). Tato puklina i pruh v jejím pokraèování jeví zvýené hodnoty magnetického pole (+8 nT), a mùe tak obsahovat málo mocný pronik bazaltoidu. Dalími blízkými výskyty vulkanitù je dvojice il SV JZ geomagneticky zjitìná pøi jv. patì høbetu (obr. 27). Kromì zde popsaných projevù proeleznìní uvádí B. MÜLLER (1924c) 23 cm mocné proeleznìní na puklinách vybíhající od høbetu Husy smìrem na západ. Význam Na Huse jsou zastoupeny vechny tøi hlavní morfolo- gické typy proeleznìní (13). Nevyøeen zùstává zpùsob pøínosu eleza pro vertikální trubicovité útvary, protoe v jejich blízkosti nejsou pøítomny ádné ruptury, které by mohly usnadòovat proudìní roztokù bohatých Fe. Jeliko pøítomnost intruzívního tìlesa v jejich podloí se geomagnetickým mìøením nepotvrdila, lze za nejpravdìpodobnìjí povaovat døívìjí existenci tìlesa vulkanitù v nadloí høbetu. Podobné formy proeleznìní jako na Huse (kulovité konkrece) vznikly v Èeském støedohoøí v podloí lávových proudù (V. CAJZ, úst. sdìl.). Geomorfologický popis Proeleznìní zpevòuje a tvarovì ostøeji modifikuje západní okraj skalního høbetu. Vrcholovou skalku je mono nazvat jednostranným skalním høibem, protoe její jiní stìna je pøevislá o asi 1 m. Na severním konci je vyvinuto skalní okno. Druhé skalní okno, jetì zachycené na fotografii in BALATKA a kol. (1969), je dnes znièeno. Vertikální trubicovité útvary dále na J podmiòují vznik nejrùznìjích tvarù skalního mikroreliéfu. Typické jsou skalní mísy svým prùmìrem i reliéfem pøesahující 1,5 m, pøirovnávané BALATKOU & SLÁDKEM (1981) ke gejzírovým stalagmitùm, dále zprohýbané øímsy a skalní rùe, èasto vyvinuté na podstavcích a 0,5 m vysokých. Bez návaznosti na proeleznìní jsou na høbetu Husy vyvinuty lábkovité krapy a 40 cm hluboké (BALATKA a kol. 1969). 28 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 29 Obr. 30. Trubièka QRI v zónì proeleznìní smìru SJ, 650 m s. od k. 458,9 Bischofsküppe u Husí cesty. Osa trubice je uklonìná 9° k JV, tedy ikmo k celkovému smìru zóny a blízké íle bazaltoidu. Prùmìr 4,5 cm. Pohled k jihu. Foto J. Adamoviè. Obr. 28. Konkrecionální a trubicovité útvary QRI na høbetu Husy. Foto J. Adamoviè. Literatura: ZIMMERMANN (1905 s. 444-445), HANTSCHEL (1907 s. 431), B. MÜLLER (1924c s. 16-17, 25, 1928a s. 148, 1932 s. 62, 1942 s. 205), SEDLÁÈEK & QUAISER (1930 s. 51), BLUME (1943 s. 73), KRATOCHVÍL (1957 s. 438, 1958 s. 292), BALATKA a kol. (1969 s. 23, foto 31-33), BA LATKA & SLÁDEK (1972a s. 13, 1973 s. 184, 1981 s. 3840, 48-49), BALATKA (1984 s. 33), BALATKA & DÌDEÈKOVÁ in DEMEK ed. (1987 s. 219), ADAMOVIÈ a kol. (2001 s. 114-115, 120-123), ADAMOVIÈ (2001 s. 83, 86, 2002a s. 8, 22, 30, 2002b s. 43) nìní høbetu je dáno m.j. rùznými formami proeleznìní. V nejbliím sv. okolí vodojemu na v. konci Skalky je proeleznìní vázáno na dvì polohy konformní s vrstevnatostí (t.j. asi 4° k JJV): horní poloha tvoøí temena skal a spodní poloha leí o 5 m níe. Jsou zde vyvinuty typické zprohýbané laminy QRI pøecházející do trubic s osami uklonìnými pod úhlem 27° k SSZ, proeleznìní na puklinách je ménì èasté. elezité pískovce zastihneme i na výrazném vrcholu stoupání 800 m v. od vodojemu. Zde doprovázejí zvl- Obr. 31. Kresba B. MÜLLERA (1924c) znázoròující styl proeleznìní na k. 432,1 v severním zakonèení zóny proeleznìní, vybíhající sem z prostoru Husí cesty. nìnou ílu bazaltoidu vybíhající k JJV z intruzivního centra na k. 458,9 Bischofsküppe na sever odtud (WURM 1916c, A DAMOVIÈ 2001). Dále k severu tvoøí íla osu výrazného høbetu a pokraèuje a na k. 432,1, t.j. 1,2 Blízké výskyty 10a. Kraví doly Na pravé stranì rokle Kraví doly severnì od Obroka vybíhá z vrchu k. 426 k jihu skalnatý pískovcový høbet 500 m dlouhý a jen cca 20 m iroký. Na jeho jiním konci stojí osamocená, asi 6 m vysoká skalka ze støednì zrnitého pískovce, ve vrcholové èásti perforovaná. V jedné tøetinì její výky je pískovec (zde bez litologické zmìny) prostoupen souborem zvlnìných lamin elezivce QRI sledujícím vrstevnatost. Výskyt leí v jv. pokraèování bazaltoidní íly Koòského vrchu. Výrazné proeleznìní typu 2 z Kravích dolù je vyobrazeno BALATKOU a kol. (1969). 10b. Husí cesta Høbet Husí cesty, klikatící se mezi vrchem Husa a Skalkou zhruba ve smìru VZ naruuje jinak pravidelnou sí údolních tvarù odvodòujících území buï k JJV do povodí Obrtky (jinì od Husí cesty) nebo k SSZ do povodí Litického potoka (severnì od Husí cesty). Zpev- Obr. 29. Geologická mapa lokality Husí cesta. Vysvìtlivky viz obr. 3. Podle ADAMOVIÈE (2001). Obr. 32. Geologická mapa Malého Vlhotì a jiního úboèí Vlhotì. Vysvìtlivky viz obr. 3. Podle ADAMOVIÈE a kol. (2001). 30 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 31 Obr. 34. Deskovité proeleznìní (typ 1) v pravé stìnì rokle Die Hemme blízko jejího ústí s charakteristickým zpùsobem destrukce. Foto J. Adamoviè. Geologický popis Obr. 33. Proeleznìní morfologického typu 1 tvoøící osu høbetu k. 447, protaeného ve smìru VZ, na jiním úboèí Vlhotì. Tento høbet ikmo protíná série bazaltoidních il. Foto J. Adamoviè. km od Husí cesty. Celý prùbìh této íly je kromì silicifikace doprovázen výrazným proeleznìním: trubicemi a deskami QRI zhruba rovnobìnými s prùbìhem íly. Nejlepími ukázkami jsou laminy QPI a QRI v >2 m iroké zónì 122/49° v pláti íly 100 m ssz. od k. 458,9 a soubor trubic QRI o prùmìru 460 cm (osy 152/9°) 70 m s. od k. 442 dále na S obr. 30. Proeleznìní na k. 432,1 popisuje B. MÜLLER (1924c) jako elezité desky uklonìné strmì k VJV a koncentrické inkrustace (obr. 31). 10c. Støíbrný vrch Osou severního výbìku Støíbrného vrchu (400, nìm. Ziebern Berg) mezi Husou a Vlhotìm procházejí pukliny orientované 325/83° s produkty dynamické silicifikace potaenými oxihydroxidy Fe. Na nìkterých jsou patrny nezøetelné subhorizontální striace. Povrch jiných puklin je mírnì vertikálnì zvlnìný jako na vale pøevrácené na bok (odtud termín elezná valcha pouívaný P. HAVRÁNKEM ); konvexní èásti vln jsou snadnìji erodovány, a na puklinové ploe pak zùstávají úzké svislé pásky elezitého povlaku. Podobné páskování lze pozorovat i na subvertikálních puklinách VSVZJZ uprostøed prostøední skalní kulisy na Vlhoti. elezem zpevnìný je i høbítek smìru VZ pøekonávaný znaèenou cestou vedoucí odtud do Dlouhého dolu, 500 m dále na JJZ. Zde jsou vyvinuty trubicovité inkrustace QRI s osami uklonìnými k S pod úhlem cca 4°. Tyto projevy zaznamenal i B. MÜLLER (1924c) a mohou souviset s proeleznìním na Husí cestì (10b). Stìny rokle jsou tvoøeny fialovì naèervenalými pískovci spodní èásti jizerského souvrství. Tyto pískovce mají v odkryté mocnosti asi 40 m podobu dvou nahoru hrubnoucích cyklù. Nií cyklus je na 315 m n.m. zakonèen 30 cm mocnou nesouvislou polohou slepence, vyí cyklus pøedstavující vrchol spodní èásti jizerského souvrství je zakonèen na 335 m n.m. vrstevnatým hrubozrnným pískovcem s podílem køemenných valounù. Hranice s nadloním lutým, jemnì a støednì zrnitým arkózovitým pískovcem, odkrytá v záøezu silnice, je zvýraznìna 1 cm mocnou krustou elezivce QRI. Pigmentace spodní èásti jizerského souvrství a specifická odluènost pískovcù podle vrstevních ploch v této oblasti vedla B. MÜLLERA (1925) k vymezení zvlátní facie Dolského údolí (Gründenmühlfazies). Je zpùsobena potaením køemenných zrn hematitem (KLEIN 1962). V rokli Hemme i v sousední rokli se silnicí do Suice jsou dominantní otevøené pukliny smìru VSV ZJZ a VZ s tenkými povlaky i silnìjími krustami oxihydroxidù Fe (typ 1). Proeleznìní na urèitou vzdálenost sleduje i pukliny k nim speøené. Dislokovány jsou mladími puklinami SVJZ. Subvertikální desky 10d. Vlho Pískovce jizerského souvrství na jz. a z. svazích Vlhotì (613,5, nìm. Willhoscht) jsou postieny nejrùznìjími typy alterace vzhledem k blízkosti významného pásma útìckého zlomu. Tenká elezitá poklièka na jednom z pískovcových sloupù omezených proeleznìlou puklinou byla napø. vyobrazena BALATKOU a kol. (1969). Nejvýraznìjí proeleznìní (typ 1 a 2) vak tvoøí osu v.z. høbetu k. 447 na jiním úboèí Vlhotì. Krusty elezitého pískovce sledují drcené pásmo s hlavní puklinou uklonìnou pod úhlem 72° k jihu a bìnì dosahují mocnosti 10 cm (ADAMOVIÈ 1997a). Povrchové geomagnetické mìøení ukázalo, e høbet je prostoupen systémem kulisovitì uspoøádaných il bazaltoidu pøevaujícího smìru SVJZ (ADAMOVIÈ a kol. 2001). 10e. Ptaèí dùl Proeleznìní podobné jako na lokalitì 10a je vyvinuto v horní èásti Ptaèího dolu (Vogelborntal) 1,3 km jjv. od Ostrého u Útìka (mimo mapku). Nejlepí ukázky souboru subhorizontálních zvlnìných lamin (typ 3) i deskovitého proeleznìní na puklinách (typ 1) poskytuje skalní útvar oznaèovaný jako Stráce Ptaèího údolí 130 m jv. od pramene Vogelbrunnen v rozvìtvení údolí. 11. Die Hemme Lokalizace Krátká rokle upadající k SZ, ústící zprava do Loubského dolu 150 m jz. od vyústìní silnice ze Suice (j. od Holan). Na JV rokle zaèíná v osadì Suice. Obr. 35. Geologická mapa lokality Chvístec. Vysvìtlivky viz obr. 3. Podle ADAMOVIÈE a kol. (2001). 32 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 33 QRI na nìkterých puklinách jsou z velké èásti destruovány a jejich zbytky nalepené na puklinových plochách tvarem pøipomínají knoflíky (B. MÜLLER 1925; viz obr. 34). V samotné rokli Hemme se pak uplatòují i subvertikální pukliny smìru SZJV. Jejich jz. stìny jsou pokryty 12 mm silným povlakem QRI, zatímco na sv. stìnách jsou vyvinuty velmi krátké trubice QRI (reliéf 1 cm) s osami kolmými na puklinovou plochu, které vak hloubìji do stìny nepokraèují. B. MÜLLER (1925) odtud popisuje i skály kryté poklièkou elezitého pískovce. Výskyty vulkanických hornin nejsou z blízkého okolí známé. Minerální a chemické sloení elezitá krusta na vrcholu spodní èásti jizerského souvrství obsahuje podle RTG-difrakèní analýzy tyto minerální fáze: køemen, goethit, kaolinit, slída, ?lepidokrokit. Obsah oxihydroxidù Fe je 22 hm.% (ADAMO VIÈ 2001). Geomorfologický popis Zvlátností jsou relikty krust elezitého pískovce na puklinových stìnách. Jejich oddìlení tenkou stopkou od vlastní stìny mùe být výsledkem solné subflorescence v zónì za krustou a moného vyklizení této zóny jetì pøed opadem vìtí èásti elezem chránìné stìny (srv. CÍLEK 1998). Literatura B. MÜLLER (1924b s. 86, 1925 s. 126128, 130, 159, 1928a s. 149), KRATOCHVÍL (1958 s. 51, 1962 s. 215, 1963 s. 290), ADAMOVIÈ (2001 s. 53, 2002a s. 23, 2002b s. 43). 12. Chvístec Lokalizace Návrí zvané Pavlovická skála (ca. 340 m n.m., nìm. Weinberg) leící 150 m zsz. od rozvalin samoty Chvístec (Quis) 600 m s. od Pavlovic v pravé stìnì vábského neboli Pavlovického dolu. Geologický popis Na v.z. protaeného høbetu z. od Chvístce vycházejí støednì zrnité a hrubozrnné vrstevnaté pískovce svrchní èásti jizerského souvrství. Proeleznìní je v mení míøe vázáno na pukliny VZ: napø. na drcené pásmo ve skalách u silnice 100 m z. od odboèky silnice do Pavlovic. Pukliny tého smìru na západním konci høbetu mají jen velmi slabé povlaky oxihydroxidù Fe. Daleko výraznìjí je vak trubicovité proeleznìní (typ 2) tvoøené a 2 cm mocnými laminami køemenem bohatého elezivce (QRI), pozorovatelné na èetných balvanech a drobných skalních výchozech na j. úboèí høbetu a zvlátì pak na vrcholové skalce. Zde jsou na sebe trubice hustì nahlouèeny. Jejich osy se uklánìjí do smìru 280° pod úhlem 18° (západní èást) a 23° (východní èást). Trubice mají nejrùznìjí prùmìry, jsou jednovrstevné a v prùøezu velice nepravidelné. Na balvanech na temeni skály jde spí o subvertikální pásky Obr. 36. Pavlovická skalka u Chvístce je jednou z ukázek trubicovitého stylu proeleznìní pískovcù jizerského souvrství v blízkosti útìckého zlomu. Pohled k východu. Foto J. Adamoviè. Obr. 37. Trubicovité proeleznìní v pravé stìnì Loubského dolu tìsnì pøed vyústìním Dolského údolí. Osy trubic zapadají pod úhlem 5° k východu. Pohled k VSV. Foto J. Adamoviè. Kellerberg, kde byly v elezitém pískovci vyhloubeny sklípky (BERNAU 1888). Literatura QRI smìru zhruba SVJZ. V severní stìnì skalky je elezem prosycena puklina 13/82° (proeleznìní typu 1). Pavlovická skála leí na východním zakonèení B. MÜLLEREM (1925) vymezené zóny proeleznìní Quisgang. Jetì dále na východ smìøuje tato zóna na v.z. protaený høbet elezitého pískovce na vrchu Popelov (365,1) a dál do oblasti Újezda. Zhruba tak sleduje pokøídový zlom, na nìm dolo k poklesu s. kry (t.j. kry s proeleznìním) o 120 m. Povrchovým geomagnetickým mìøením (ADAMO VIÈ a kol. 2001) byla nalezena na j. úboèí dvojice il bazaltoidu smìru SVJZ, smìøujících na východní konec skalky. Tøetí íla stejného smìru leí blíe zbytkùm samoty Chvístec. Geomorfologický popis Vrcholová skalka je 18 m dlouhá a asi 6 m vysoká, její zachování v této podobì nepochybnì souvisí s prùbìhem zóny proeleznìní. Z drobných tvarù skalního reliéfu jsou na stìnách rovnobìných s prùbìhem trubic vyvinuty skalní øímsy, na stìnách kolmých skalní rùe. Tìba Jiní èást hospodáøství na Chvístci stávala na vrku BERNAU (1888 s. 369-372), HANTSCHEL (1907 s. 456), B. MÜLLER (1924b s. 86, 1925 s. 127, 143, 157, 1928a s. 154), KRATOCHVÍL (1958 s. 374, 1962 s. 214-215), RÜCKL (2000 s. 287), A DAMOVIÈ a kol. (2001 s. 113114), A DAMOVIÈ (2002a s. 8, 23, 2002b s. 42) Blízké výskyty 12a. Loubský dùl V pravé stìnì Loubského dolu (nìm. Laubner Tal) tìsnì pøed jeho stykem s Dolským údolím vymapoval B. MÜLLER (1925) dalí v.z. orientovanou zónu proeleznìní. Podle jeho zjitìní pokraèuje tato zóna západním smìrem a k hájovnì Vlho. Na uvedeném místì pøi ústí Loubského dolu bylo zjitìno proeleznìní QRI s trubicemi, jejich osy mají stejný smìr jako u Chvístce, ale opaèný smìr zapadání (97/5°). Tento výskyt leí na stejné zlomové linii jako výskyt u Chvístce, a proto lze pøedpokládat, e jde o jedinou, by místy pøeruovanou zónu proeleznìní. 13. Borek Lokalizace Hlavní výskyt tvoøí asi 80 m dlouhý pískovcový høbet (303 m n.m.) smìru VZ v pokraèování Dlouhého høebene, leící 1 km v. od obce Borek (Regersdorf), mezi Zahrádkami a Jestøebím. Geologický popis Støednì zrnitý pískovec svrchní èásti jizerského souvrství s pøímìsí køemenných valounù je zpevnìn laminami køemenem bohatého elezivce (QRI) a 2 cm mocnými. V pøeváné èásti prùbìhu høbetu mají laminy charakter navzájem se dotýkajících jednovrstevných trubic o prùmìru 1030 cm, jejich osy zapadají jednotnì k V pod úhlem 6°. Na samém západním konci høbetu je pravidelnost tìchto trubic ji mení elezem je zde impregnována výrazná puklina 214/40°. Ve východní, nejvyí èásti høbetu zapadají osy trubic k V a VSV pod úhlem 2324° nebo jsou vyvinuty planární laminy uklonìné pod úhlem 18° k SV. Skalka støednì zrnitého masivního pískovce na jiním svahu høebene obsahuje tenké zprohýbané laminy QRI pøecházející a do trubic o prùmìru pøes 1 m; jejich osy zapadají k SV pod úhlem 3040°. Zhruba 100 m severnì od høbetu probíhá rovnobìnì s ním hlavní plocha pásma útìckého zlomu, na nìm dolo k poklesu severních ker o cca 250 m. Útìcký zlom je souèástí systému støedohorského zlomu omezujícího z jihu tektonický pøíkop oherského riftu. Asi 150 m jinì od hlavního høbetu je v pískovci vyvinuto pøes 3 m iroké drcené pásmo smìru SVJZ (132/77°). Doprovodné proeleznìní typu 1 pískovec zpevnilo a ve stìnách pásma se vytvoøily výraznìjí pískovcové vìe (Zloèinec, Soudce). Od výe uvedených skal je tento výchoz oddìlen zlomem VSVZJZ. Výjimeèné trubicovité proeleznìní je vyvinuto také 400 m jv. od vrcholku hlavního høbetu, v pravé stìnì rokle na s. úboèí høbetu Dubovce. Trubice jsou opìt 34 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí jednovrstevné, ve shlucích i izolované, o prùmìru prvních centimetrù a desítek centimetrù. Jejich osy jsou subhorizontální, orientované jednotnì ve smìru SSZ JJV. Na severu trubice konèí na proeleznìlé puklinì 198/88°. V okolí lokality Borek nebyla døívìjími autory ani novým povrchovým geomagnetickým mìøením zjitìna ádná tìlesa bazaltoidních hornin. pøítomnost hloubìji uloeného tìlesa typu loní íly nelze zcela vylouèit, jak ukazuje ploná anomálie intenzity magnetického pole (+50 nT), ostøe ukonèená na SZ (ADA MOVIÈ a kol. 2001). Nejblií intruzí je tak Roec (340) 1,5 km na VJV. V jeho blízkosti bylo vak zjitìno jen proeleznìní typu 1: elezité krusty na puklinách smìru SVJZ, t.j. rovnobìných s ilami bazaltoidu. Význam Obr. 39. Soubor trubic QRI v pravé stìnì rokle na s. úboèí høbetu Dubovec, 400 m jv. od klasického výskytu na Borku. Trubice mají jednotný smìr SSZJJV. Foto J. Adamoviè. Na hlavním høbetu jde o typickou ukázku trubicovitého proeleznìní (typ 2). Zvlátní je zde pøedevím omezení trubic na pomìrnì úzkou zónu rovnobìnou s jejich protaením a absence tìles neovulkanitù. Význam lokality si uvìdomoval B. MÜLLER, který Borku (Regersdorfer Eisenerzsäulengang) vìnoval samostatný èlánek (1924b). B. MÜLLER (1924b, 1925, 1928a a zejména 1932) pøedpokládá nejprve vznik sloupkù v dùsledku proniku horkých vulkanických par do tektonické zóny, její otevøené pukliny byly pøedtím s povrchu vyplnìny pískem a tìrkem. V druhé fázi pak dolo k prostoupení pískovce koloidy bohatými elezem. Aèkoliv je napadání cizorodého materiálu s povrchu nepravdìpodobné, zóny rozpojení pískovce tzv. íly písku v pískovci byly popsány z oblasti ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 35 stráského bloku (PAZDÍREK 1991), kde vznikají v dùsledku intenzivního proudìní podzemní vody. Úvaha B. MÜLLERA tak mùe být zèásti správná: drcené pásmo rovnobìné s útìckým zlomem mohlo kanalizovat fluida a pískovec nejprve rozloit na písek a pak opìt zpevnit elezem. Pøesné umístìní výskytu mohlo být pøitom dáno ji prùbìhem osy kozelské antiklinály (VZ), která pøedcházela vzniku útìckého zlomu (COUBAL & KLEIN 1992). Geomorfologický popis Høbet je pøi svém západním zakonèení modelován a do tvaru pískovcové zdi asi 6 m vysoké a místy jen 2 m iroké, s výchozy zvlátì na severní stranì. Trubice QRI dávají vznik pøedevím skalním øímsám a lábkùm. Literatura B. MÜLLER (1924b s. 85-86, 1925 s. 156-157, 1928a s. 153-154, 1932 s. 63), BLUME (1943 s. 73), KRATOCHVÍL (1957 s. 407, 1960 s. 103, 1962 s. 398-399), BALATKA a kol. (1969 s. 24), BALATKA & SLÁDEK (1972b s. 46, 1981 s. 17, 40), RUBÍN & BALATKA eds. (1986 s. 136), RÜCKL (2000 s. 287), A DAMOVIÈ a kol. (2001 s. 113114), A DAMOVIÈ (2002a s. 8, 21-23, 30, 2002b s. 42, 2002c s. 34-35), MIKULÁ (2002a s. 47) 14ad. Drobné výskyty v okolí Marovického vrchu Obr. 40. Západní stìna Pazourkové vìe na sv. úboèí Marovického vrchu. Foto R. Mikulá. 14a. Podolecký zlom a QPI bazaltoidní ílu na skalce na jjz. konci oplocenky 600 m sv. od kostela. íla leí na zlomu omezujícím kru Marovického vrchu na východì, má smìr 61° a mocnost 22 cm. Vedle pøevládajících silicifikovaných puklin se i proeleznìlé pukliny nacházejí v horní èásti obce, podél chlumského zlomu omezujícího kru Marovického vrchu z jihu. Do okolí Marovického vrchu, zejména pak do blízkosti zlomù omezujících vyzdvienou kru Marovického vrchu ve smyslu COUBALA & KLEINA (1992) a ADAMOVIÈE a kol. (1998), je soustøedìno nìkolik drobnìjích výskytù oxihydroxidù Fe, zpravidla tvoøících výplnì puklin. Za podolecký zlom (GRABER 1907, B. MÜLLER 1925) se oznaèuje poklesový zlom smìru SSVJJZ mezi Újezdem a Podolcem, oddìlující kru Marovického vrchu od kry leící o 40 m níe dále na západ. Na návrí severnì od Podolce má tato struktura podobu dvou ohlazených zlomových ploch tektonických zrcadel prosycených oxihydroxidy Fe (ADAMOVIÈ & COUBAL 1994). Na jejím køíení s popelovským zlomem v Újezdì je v místì bývalého lomu západnì od hlavní silnice naproti hostinci pana Dornause odkryt jemnozrnný bioturbovaný pískovec jizerského souvrství prostoupený nepravidelnými inkrustacemi QRI o mocnosti a 2 cm. Døíve zde byly k vidìní i laminy zvlnìné a trubicovité (GRABER 1907). Se samotnou zlomovou strukturou nejspí nesouvisí elezité konkrece z lomu v prachovitých pískovcích korycanských vrstev v Podolci, o nich uvádìjí GRABER (1907), B. MÜLLER (1925) a HÄNTZSCHEL (1929), e nìkdy obsahují sulfidická jádra (markazit?). 14b. Chlum Obr. 38. Geologická mapa lokality Borek. Vysvìtlivky viz obr. 3. Podle ADAMOVIÈE a kol. (2001). V obci Chlum doprovázejí 11,5 cm silné krusty QRI 14c. Pazourková vì Asi 9 m vysoká Pazourková vì (Feuerstein) se nachází 980 m sv. od Marovického vrchu (CÍLEK a kol. 1996, GANTZE 1996) a její vrcholek leí 364 m n.m. Tvoøená je rezavým masivním hrubozrnným pískovcem støední èásti jizerského souvrství, celkovì slabì silicifikovaným. Západní stìna skalky leí pøi kontaktu íly bazaltoidu. Je tvoøená puklinou 117/89° s výraznými inkrustacemi QRI. Ta je poruená drceným pásmem 203/66°, doprovázeným silicifikací. Severnì od Pazourkové vìe zaèíná 1,1 km dlouhá zóna proeleznìní táhnoucí se k východu smìrem na Staré Splavy. Doprovází ílu bazaltoidu v ose návrí Nový svìt (Neue Welt). 14d. Dlouhý dùl Èelní, subvertikální puklina smìru SZJV s nesouvislou deskou elezivce QRI vychází v pravé stìnì Dlouhého dolu 150 m pøed jeho ústím do Èerné rokle, 600 m s. od kaplièky v Nové Skalce (R. MIKULÁ, úst. sdìl.). Nejblií tìlesa bazaltoidu jsou známa z jiního úboèí Holého vrchu (B. MÜLLER 1914). 36 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí jv. od Jestøebí. Povrch tìchto desek odpovídá povrchu úlomkù elezitých krust nacházených v pleistocénních vátých píscích na øadì míst jestøebského úvalu: má hedvábný lesk, místy s náznakem faset a s jemnými dùlky. Z toho lze soudit, e na jeho dotvoøení se podílela eolická èinnost. Proeleznìlé pukliny mají smìr SVJZ a sledují krátkou ílu rozloeného olivinického èedièe (ANDERS 1897, B. MÜLLER 1914, KLEIN 1962), døíve roztìenou, která vak dnes nevychází na povrch. V tìsném západním okolí skalek lze pøedpokládat zlom, na nìm dolo k relativnímu poklesu zsz. kry o 70 m. Podìkování Obr. 41. Detail povrchu deskovitého QRI v sz. stìnì skalky na Dìdku jv. od Jestøebí. Povrch skály má podobný hedvábný lesk a drobné dùlky jako hrance z elezitých pískovcù nalézané v okolí Jestøebí. Pravdìpodobnì byl dotvoøen eolickou èinností. 14e. Dìdek Subvertikální desky elezivce QRI jsou pøítomny na skalkách pískovce spodní èásti jizerského souvrství na vrcholku návrí Dìdek (270,1, nìm. Jokelsberg) 1 km Vøelý dík patøí kolegùm, kteøí mì doprovázeli v terénu a s nìkterými výskyty mì seznámili, zejména J. Peroutkovi, R. Mikuláovi, P. Havránkovi, M. Coubalovi a P. Kühnovi. Za doplnìní výètu o nìkteré mnì neznámé výskyty dìkuji R. Mikuláovi. Nìkteré místní názvy i výskyty byly konzultovány s L. Poøízkem (Správa CHKO Kokoøínsko). Za doprovod v terénu dìkuji také J. Brokovi, od nìho zpravidla pocházejí snímky poøízené v nároèných zimních podmínkách. Analýzy fázového sloení elezivcù metodou RTGdifrakce, jejich výsledky jsou v pøíspìvku publikovány, byly provedeny K. Melkou, mikrosondové analýzy A. Langrovou a Z. Korbelovou (vichni Geologický ústav AV ÈR Praha). Hlavní výsledky tohoto pøíspìvku byly získány v rámci øeení grantového projektu A3013910 Grantové agentury AV ÈR a výzkumného zámìru CEZ Z3-013-912 Geologického ústavu AV ÈR. Publikaci tohoto katalogu umonila podpora Ministerstva ivotního prostøedí ÈR v rámci projektu 3475/322/02. Adresa autora Mgr. Jiøí Adamoviè, CSc., Geologický ústav AV ÈR, Rozvojová 135, 165 02 Praha 6 e-mail: [email protected] Èeskolipsko Èeská Lípa area Jiøí Adamoviè Abstract The specific phenomenon in the area of Èeská Lípa is the occurrence of spherical single-layered ferruginous concretions, found as isolated remnants of former ferruginization, free-lying on the surface. Despite many finds reported 100 or more years ago, such finds are rather rare now. Some occurrences described in this paper are related to the course of major faults (Dvojdomí) but the most prominent are ferruginous crusts (QRI, QPI) lining basaltic dykes subjected to hydrothermal alteration (Havíøský vrch, Brada) or even more acid volcanics (Mlýnský vrch). Altered basaltic dykes, the material of which was referred to as Toneisenstein, were exploited in several hiostorical periods as iron ore in the Èeská Lípa area. Úvod Výèet nejvýznamnìjích výskytù proeleznìní v tomto pøíspìvku se týká území mezi Èeskou Lípou na západì a Svéboøicemi na východì. Na jihu byla jako hranice oproti území Kokoøínska zvolena linie sledující tok Okenského, Mlýnského a Bobøího potoka. Na severu pøechází území Èeskolipska do oblasti Luických hor, zpracovaných v jiném pøíspìvku. Novìjí pøedstavy o geologické stavbì byly publikovány KLEINEM a kol. (1966), KLEINEM & RÙIÈKOU (1991), ADAMOVIÈEM (1997b) a KLEINEM (1998). Pískovce jizerského souvsrtví (støední a svrchní turon) zde tvoøí èetné výchozy podél jestøebského úvalu a v hluboce zaøíznuté rokli Peklo, v oblasti Hradèanské pahorkatiny (tzv. Kumerského pohoøí) i v okolí Mimonì (polesí Boreèek, oblast Ralska). Na severu, resp. SZ, je jejich rozíøení omezeno okøeickým a stráským zlomem, které zde tvoøí jiní tektonický okraj pøíkopu oherského riftu. V severní èásti Èeskolipska, v bloku leícím cca o 300 m níe, tak vystupují pøevánì vápnité prachovce teplického a bøezenského souvrství (svrchní turon a coniak), místy pøikryté výlevy bazaltoidù (Kozel). Z této zakleslé kry byly ji pøed 140 lety (WATZEL 1862) pod oznaèením Pickerte nebo Gewitterkugeln popisovány nálezy kulovitých elezitých konkrecí, vìtinou jednovrstevných, o prùmìru nìkolika centimetrù a prvních desítek centimetrù. Nejúplnìjí popis a pøehled výskytù podávají WURM (1881, 1912) a GRABER (1904, 1908). Nacházely se na poli mezi Manuicemi a Dolní Libchavou, na Holém vrku (297) a Rasovì Hùrce (327,2) v Èeské Lípì, na Mariánské výinì (371) u Zákup, Ptaèím vrku (345) u Lasvic i jinde. Podle analogie s kulovými konkrecemi elezivce z vrchù Pleivec a Trabice u Litomìøic nebo od Dolních Zálezel (V. CAJZ a T. WIESNER , úst. sdìl.) lze soudit, e bouøkové kulièky na Èeskolipsku vznikaly v podloí dnes ji destruovaných lávových pøíkrovù a souvisely s migrací eleza z nich uvolnìného. Pískovcové koule s elezitou slupkou byly popsány i z blízkosti íly bazaltoidu z Provodínských kamenù (ZIMMERMANN 1908b). Zvlátností jsou krápníky jílovitého elezivce popsané LUBICHEM (1900) ze záøezu od Srní. V tomto pøípadì se jedná nejspíe o urèitou formu orttejnu proeleznìlého iluviálního horizontu pùdního profilu. Témìø souvislé krusty orttejnu bylo mono pozorovat na bázi kvartéru v plynovodním výkopu mezi Provodínem a Srním v roce 1993. elezité krápníky byly popsány také z pískù mezi Malým Borem a Kozly jz. od Èeské Lípy (HANTSCHEL 1911). Rùzné formy a geneze proeleznìní byly detailnì zpracovány pro oblast Provodína a Srní, kde oxihydroxidy Fe pøedstavují neádoucí pøímìs skláøských a slévárenských pískù. PROCHÁZKA (1968) se napø. zmiòuje o tzv. Hainovì porue proeleznìlé puklinì v hlavní pískovnì v Provodínì probíhající od silnice do Srní k hlavnímu dopravnímu pásu. Pozdìji bylo odkryto nìkolik proeleznìlých zlomù smìru SVJZ v jiní stìnì tìebny Srní. Podrobná studie PRACHAØE (1987, 1988) ukázala, e pukliny v okolí Provodína jsou vyplnìny hematitem, na který narùstají dvì generace goethitu. Mezi formy výskytu elezivcù typické pro pískovcové oblasti Èeskolipska patøí zcela nebo èásteènì rozloené (alterované) íly bazaltoidních hornin. Zvlátì v okolí Mimonì jde o melilitické lamprofyry polzenitové øady (SCHEUMANN 1913). Na kontaktu s pískovcem jsou doprovázeny krustami køemenem chudého elezivce (QPI) a dále v pláti pak krustami i nepravidelnými laminami køemenem bohatého elezivce (elezitého pískovce, QRI). Øada takových il byla popsána z okolí Máchova jezera B. MÜLLEREM (1914). Na uranových loiscích Strá a Hamr takto zjílovìlé íly komplikují proudìní podzemní vody, protoe fungují jako úèinné hydraulické bariéry (PAZDÍREK 1991, 1992). Jak naznaèují geologické a geochemické údaje, alterace samotné íly na jedné stranì i jejího pískovcového plátì na stranì druhé byla zpùsobena migrací teplých, elezem bohatých roztokù podél tohoto kontaktu: ve vulkanitu i pískovci pøitom dolo k nabohacení Fe, As, Zn, U a REE (A DAMOVIÈ 2001). 1. Dvojdomí Lokalizace Výrazná zóna proeleznìní tvoøí osu v.z. høbetu (cca 285 m n.m.) pøi západním okraji obory vojenských lesù u Provodína, 850 m sz. od hájovny Dvojdomí (Zweihäuser). 38 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí Geologický popis Høbet je tvoøen pískovci støední èásti jizerského souvrství, hlavní skalní defilé rezavým vrstevnatým støednì zrnitým pískovcem s podílem hrubých køemenných zrn. Skály jsou ze severu omezeny puklinou 173/85° zèásti pokrytou deskou køemenem bohatého elezivce (QRI) s tektonickými ohlazy. Proeleznìní lze sledovat i na dalích puklinách s ní rovnobìných a na puklinách smìru zhruba SJ. Laminy QRI sledující vrstevnatost (9° k ZSZ) se soustøeïují do asi 70 cm moc- ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 39 ného intervalu kolem 280 m n.m. Pukliny uklonìné strmì k ZSZ jsou bez proeleznìní. Svým prùbìhem høbet souhlasí se smìrem východní vìtve útìckého zlomu, která probíhá asi 100 m jinì odtud. Høbet leí v pøímém pokraèování íly bazaltoidu smìru VZ v levé stìnì Vápenné rokle 600 m v. odtud, pokraèování této íly do blízkosti popsaného výskytu vak nebylo spolehlivì ovìøeno. Nejbliími ovìøenými tìlesy jsou bazaltoidní íly pronikající drcené pásmo SSVJJZ asi 100 m na Z. Obr. 2. Peckovité útvary QPI v bloku silicifikovaného pískovce 650 m jjz. od vrcholu Havíøského vrchu. Foto J. Adamoviè. 2. Havíøský vrch Lokalizace Vrchol Havíøského vrchu (341, nìm. Schachtenberg) leí 3 km ssv. od námìstí v Doksech. Geologický popis Obr. 1. Poloha jednotlivých výskytù proeleznìní na Èeskolipsku. Osu vrchu ve smìru SSVJJZ tvoøí subvertikální íla rozloené bazaltoidní horniny, která dnes nikde nevychází na povrch. Pøi jjz. úpatí kopce je íla levostrannì odskoèena (v místì znaèené cesty) o cca 30 m a pokraèuje dále k JJZ a J na vzdálenost dalích 700 m. V tomto jiním úseku je íla doprovázena výraznou silicifikací pískovcù. Vì Èihadlo (Taubenstein) je 8 m vysoká a 15 m dlouhá zeï 160 m j. od znaèené cesty (viz Foto 9 in BALATKA a kol. 1969), tvoøená jemnì a støednì zrnitým pískovcem spodní èásti jizerského souvrství s plovoucími valouny o velikosti do 1 cm. Silicifikace je nejvýraznìjí v jiní stìnì a k severu ji ubývá. Na severní stìnì je 2,7 m nad zemí vyvinuta silnì zplotìlá trubice QRI asi 60 cm iroká a 10 cm vysoká, se subhorizontální osou smìru 7°. Balvany silicifikovaného støednì zrnitého pískovce se nacházejí 300 m jinì od znaèené cesty. Nejvìtí z nich, jen mírnì pøemístìný, obsahuje v západní, silnìji silicifikované stìnì pecky QPI a 4 cm v prùmìru (obr. 2). V severním úseku, t.j. opaèným smìrem od vrcholu Havíøského vrchu, íla pokraèuje pøes silnici k SSV a na jiní úpatí Kumerského pohoøí, kde je trojnásobnì levostrannì dislokována na zlomech VZ a VJVZSZ (východní vìtev útìckého zlomu) o cel- kem 150 m a moná je dokonce propojena s tìlesem vulkanitu na k. 404,7 bei der Schuttbrücke (B. MÜLLER 1914) na Dìlové cestì. V celém úseku mezi jjz. úpatím Havíøského vrchu a svahem Kumerského pohoøí byla íla v 18. století intenzivnì tìena jako surovina pro zhutòování eleza (REUSS 1797). Ve stìnách tìebních rýh a achtic jsou na øadì míst zachovány a 10 cm mocné desky køemenem bohatého elezivce (QRI) s a 3 cm silným povlakem køemenem chudého elezivce (QPI). Místy obsahují xenogenní velké køemenné valouny, podobnì jako výstelky na Královì stolci (viz lok. 3). Vytìená surovina byla oznaèována jako jílovitý elezivec (Toneisenstein). íla proniká pískovci spodní a støední èásti jizerského souvrství. Význam Jde o jediný výskyt elezivcù v èeské køídì podrobnì litologicky a geologicky zdokumentovaný jetì z doby, kdy byl dobýván jako elezná ruda (REUSS 1797, komentáø A DAMOVIÈ & KÜHN 2002). Geomorfologický popis Pùvodní tvar høbetu Havíøského vrchu pøed vytìením íly lze stìí odhadnout. Zajímavý je 100 m dlouhý a jen nìkolik metrù iroký skalní ostroh vybíhající od vrcholu k V a stáèející se obloukovitì k SV. Na pøedposlední skalce ostrohu leí 1,8 m pod vrcholem nevýrazná slepencová poloha s elezitými inkrustacemi, na poslední skalce je vyvinuto malé skalní okno. Nejvýraznìjí skalní útvary charakteru protáhlých pískovcových zdí se vytvoøily v jiním úseku íly, kde 40 - Obr. 3. Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí Skalka silicifikovaného pískovce 2,8 m vysoká, 550 m jjz. od vrcholu Havíøského vrchu (220 m jinì od znaèené cesty). Silicifikace doprovázená pigmentací elezem je nejintenzivnìjí pøi východní stìnì orientované 122/90°. Pohled k severu. Foto J. Adamoviè. silicifikace svými projevy pøevauje nad proeleznìním (Èihadlo a skalky 50 m na JZ, skalky v rezervaci Swamp atd.). Tìba Tìební rýhy v severním úseku íly mají íøku kolem 2 m a délku od 3 do 15 m, dnes pozorovatelná hloubka nepøesahuje 5 m. Protaeny jsou do smìru 2432°, nejèastìji pak 2627° (smìr íly). V jiní blízkosti silnice jde o témìø souvislou jámu. achta na jiní patì vrcholové skály Havíøského vrchu je vyhloubena v èistém pískovci 2 m v. od okraje rýhy, má pùdorys 1 x 2,2 m a hloubku asi 6 m. V 10 m dlouhé rýze 340 m ssv. od silnice je patrný v detailu zvlnìný prùbìh íly (amplitudy 2030 cm, vlnová délka kolem 2 m). Literatura: REUSS (1797 s. 74), ZIMMERMANN (1906a s. 325, 338, 1908a s. 327, 1923 s. 126-127), HANTSCHEL (1907 s. 440), B. MÜLLER (1914 s. 1, 28, 54, 1933 s. 71), R. MÜLLER (1922 s. 64), SEDLÁÈEK & QUAISER (1930 s. 30), KRATOCHVÍL (1957 s. 332, 1962 s. 200, 1963 s. 48), BALATKA a kol. (1969 s. 25), BALATKA in DEMEK ed. (1987 s. 187), MIKULÁ (1992 s. 350), DANÌÈEK (1995 s. 30), CÍLEK (1996a s. 24), CÍLEK a kol. (1996 s. 106-107), GANTZE (1996 s. 68, 70), A DAMOVIÈ (1997b s. 85, 98-99), KÜHN (1997 s. 147, 151, 1998 s. 3-6, 1999a s. 183, 189, 194, 2001 s. 139), RÜCKL (2000 s. 286), ADAMOVIÈ & KÜHN (2001 s. 126-127), KÜHN a ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 41 nìní (typ 1) ve vazbì na ilné intruze vulkanitù. V záøezu cesty na jz. konci høbetu zde B. MÜLLER (1914) vymezil rùzné alteraèní zóny ve vulkanitu, vnitøní elezitou výstelku (innere Eisenerzbesteg, odpovídá QPI) a vnìjí elezitou výstelku (äussere Eisenerzbesteg, odpovídá QRI). Hornina tvoøící ílu je hrubì porfyrický kamptonit melabazanitového sloení (J.K. NOVÁK a kol. 1998), triviálnì oznaèovaná jako wesselit (SCHEUMANN 1922). Obsahuje vyrostlice amfibolu, pyroxenu a biotitu. Na sv. konci høbetu je íla 2,4 m mocná, subvertikální, protaená ve smìru VSVZJZ (s. kontakt 167/84°, j. kontakt 349/84°) se zjílovìlými a proeleznìlými zónami o íøce 7090 cm na kadé stranì (obr. 5). Krusty QPI a QRI mají mocnost 13 cm, pøièem krustu pøi s. kontaktu oddìluje od íly samotné 30 cm mocná poloha rezavého pískovce. V místì výchozu je íla dislokována drobným zlomem smìru VSVZJZ. Plá íly zde tvoøí køemenné pískovce støední èásti jizerského souvrství v nahoru hrubnoucích cyklech, samotný vrchol høbetu pak hrubozrnný pískovec s podílem valounù do 5 mm. Kra s. od íly leí o 2,2 m níe ne jiní kra. Podle povrchových geomagnetických mìøení se v sv. okolí výchozu íla stáèí k východu a po 600 m k JV (A DAMOVIÈ a kol. 2001). Zde vybíhají dva mení odilky smìrem k SSV a jeden z nich tvoøí osu Králova stolce (asi 310 m n.m.) s jasnì patrnou rozsedlinou 1,2 m irokou, lemovanou deskami QRI a QPI (obr. 6). Valouny køemene obsaené v desce QRI na pukli- nì 304/79° v západním omezení rozsedliny jsou vìtí (2,5 cm) ne bìné klasty v okolním pískovci, a musí být proto xenogenní. Význam Jeden z mála výchozù v èeské køídové pánvi, kde je mono sledovat ve výchozu íly vulkanitu rùzné alteraèní zóny od ménì postieného støedu íly a do jejího pískovcového plátì. Minerální a chemické sloení Kompletní chemické analýzy QRI a nealterovaného pískovce uvádí A DAMOVIÈ (2001), analýzy QPI (vnitøní výstelky) a QRI (vnìjí výstelky) publikovali KÜHN (1999b) a KÜHN a kol. (2001). V QPI byl zjitìn obsah oxihydroxidù Fe 51,4 hm.%, v QRI 23,129,3 hm.%. Fázové analýzy metodou RTG-difrakce byly provedeny na vzorku QRI ze severního kontaktu íly (mikroskopicky zjitìn hematit, goethit a opál) a na vzorku edého jílu tvoøícího pøiokrajovou èást íly (A DAMOVIÈ, nepubl.) a z rozloených vyrostlic z tée facie (MACH & DVOØÁK 1995). Podle tìchto analýz se QRI skládá z køemene a goethitu, a zjílovìlá íla z kaolinitu, fáze TiO2 (rutil, anatas) a dalího jílového minerálu (montmorillonit nebo chlorit). Rozloené vyrostlice tvoøí smìs jílových minerálù s pøevahou kaolinitu. Geomorfologický popis V celém ilném systému støelnièní íly tvoøí vulkanity osy høbetù pøevýených oproti okolí o 1015 m. kol. (2001 s. 130, 132), A DAMOVIÈ (2002a s. 15, 17), MIKULÁ (2002a s. 47, 2002b s. 75) Blízké výskyty 2a. Borný Dalí rozloená íla bazaltoidu v minulosti tìená jako elezná ruda (REUSS 1797) je sledovatelná na j. úboèí Borného (446, nìm. Bornay Berg) v místech, kudy donedávna vedla na vrchol znaèená cesta a odtud na jih. Podle KLEINA (1962, 1963) jde o hauynit, dnes vak íla nikde výchozy netvoøí. V okolí íly lze nalézt vìtí mnoství úlomkù elezitých krust (QRI, QPI). Stopy po tìbì pøedstavují kruhová jáma o prùmìru 4 m a hloubce 2 m jinì od znaèené cesty a rýha o rozmìrech 4 x 1 m, hluboká 1,2 m a protaená ve smìru 8°, asi 30 m dále na jih. Podle analogie s drcenými pásmy v blízkých pískovcových skalách na úboèí Borného je íla asi uklonìná k západu. 3. Doksy Schießstätte Lokalizace Bazaltoidní íla tvoøící osu høbetu Schießstätte (306,6, tzv. støelnièní íla) smìru SVJZ na jv. okraji Doks. Nejlepí odkrytí je dnes v místì bývalého lùmku na sv. konci høbetu, v místì vrcholové kóty. Geologický popis Typová lokalita subvertikálního deskovitého proelez- Obr. 4. Zjednoduená geologická mapa východního okolí Doks. Silné edé linie a plochy intruzívní tìlesa vulkanitù, èárkované silné edé linie zlomy, tenké edé linie pukliny. Podle ADAMOVIÈE a kol. (2001). 42 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 43 Høbety vak nejsou predisponovány samotnými rozloenými ilami, ale právì proeleznìním jejich plátì. To je zøejmé ze srovnání s negativním reliéfem v místì rozloených il mezi Veselím a Boreèkem, kde je alterace sousedního pískovce minimální. Tìba íla kamptonitu je ve støední èásti høbetu Schießstätte v úseku asi 50 m vydobyta a vzniklý prostor byl pouíván jako støelnice. K tìbì rozloeného vulkanitu zøejmì docházelo i v jejím pokraèování na Královì stolci. Úèel této tìby není bezpeènì znám, podle ZIMMERMANNA (1906b) se zde dobýval jak vulkanit, tak pískovec. Literatura Obr. 5. íla wesselitu na pískovcovém høbetu Schießstätte na jv. okraji Doks. Patrny jsou rùzné alteraèní zóny a v pozadí severní kontakt íly s krustami QPI a QRI. Pohled k západu. Situace z bøezna 1995. Foto J. Adamoviè. Obr. 6. Erodovaná (vydobytá?) íla bazaltoidu tvoøící osu Králova stolce u Doks. Kontakty íly s pískovcem jsou lemovány krustami QPI a QRI. Pohled k SZ. Foto J. Adamoviè. SOMMER (1834 s. 172), ZIMMERMANN (1906a s. 323, 1906b s. 385), HANTSCHEL (1907 s. 437), B. MÜLLER (1912 s. 2, 1914 s. 28, 32, 55, 1923 s. 128, 1925 s. 154), SCHEUMANN (1913 s. 727, 744), DÌDINA (1917 s. 17), KRATOCHVÍL (1957 s. 332), KLEIN (1962 s. 152), BALATKA in DEMEK ed. (1987 s. 495), MACH & D VOØÁK (1995 s. 238), J.K. NOVÁK a kol. (1998 s. 41-44), KÜHN (1999a s. 192-193, 199, 206, 1999b s. 169-172, 2001 s. 146), ADAMOVIÈ (2001 s. 78-80, 2002a s. 7-8, 18-19, 33-34), ADAMOVIÈ a kol. (2001 s. 112, 120-123), KÜHN a kol. (2001 s. 128-130) Obr. 7. 4. Mlýnský vrch Lokalizace Jiní svah Mlýnského vrchu u Bøehynì. Geologický popis Drcené pásmo smìru SSVJJZ v ose Mlýnského vrchu (389, nìm. Mühlberg) v pískovcích støední a svrchní èásti jizerského souvrství je vyplnìno témìø 2 km dlouhou a a 10 m mocnou ilou tefrifonolitu (ULRYCH a kol. 1998). Na jiním úboèí byla íla tìena na tìrk v protáhlých jámových dobývkách. V jejich stìnách je mono pozorovat pískovce bezprostøednì pøiléhající k íle, s deskami køemenem bohatého elezivce (QRI) a 6 cm mocnými. íla je levostrannì dislokována o první metry na drobných zlomech uklonìných k JJZ. Jiní úsek íly tvoøí pøirozenou hráz Bøehyòského rybníka, v jeho výpustí je v pøíèném øezu odkryt. I zde jsou kontakty íly doprovázeny zvlnìnými deskami QRI a 3 cm silnými, èásteènì vybíhajícími i do okolního pískovce (zde spodní èást jizerského souvsrtví). Význam Tento výskyt bývá uvádìn jako pøíklad málo èastého proeleznìní podél íly kyselého vulkanitu. Nemusí jít vak o nic neobvyklého, uvìdomíme-li si, e elezo Mikroreliéf elezitých výstelek QRI na východním kontaktu trachybazaltové íly na Mlýnském vrchu u Bøehynì. Pohled k JV. Foto J. Adamoviè. 44 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí na kontaktu vulkanitu a pískovce nepochází z bezprostøedního okolí, ale z roztokù, které jen vyuily kontaktní plochy jako diskontinuity pro svùj výstup. Stejná ruptura, kterou vyuilo trachybazaltové magma na Mlýnském vrchu, navíc obsahuje i odilky bazaltoidu støelnièní íly na Královì stolci. Oba ilné výskyty vak oddìluje asi 1 km dlouhý úsek pásma bez vulkanické výplnì a bez viditelných produktù proeleznìní. Minerální a chemické sloení Ve vzorku køemenem bohatého elezivce ze z. kontaktu íly byl metodou RTG-difrakce kromì køemene stanoven goethit, kaolinit a slída. Vzorek obsahuje 18 hm.% oxihydroxidù Fe (ADAMOVIÈ 2001). Geomorfologický popis Ve vrcholové partii tvoøí íla stìnu vysokou 3 m (z. strana) a 8 m (v. strana). Povrchy elezitých krust na stranì pøiléhající k íle mají èasto výrazný mikroreliéf vzhledu rozpraskané chlebové kùrky (obr. 7). Na krustì na východním kontaktu íly jsou jednotlivé brázdy a høbítky od sebe vzdáleny 11,5 cm, jsou strmé i mírnìji uklonìné, vìtvící se nebo naopak sbíhající se. Vykazují urèitou podobnost s mikroreliéfem krust QRI v pískovcích jiných èástí pánve (Kohout a Janovice v Luických horách, U pomníkù v Èeském ráji, Supí skály na Broumovsku), kde tyto linie zøejmì indikují smìr proudìní fluid transportujících elezo. sycená oxihydroxidy Fe (QRI). Tìleso bazaltoidu na Víku pøedpokládal ji B. MÜLLER (1914). Povrchovým geomagnetickým mìøením (A NTON a kol. 1993) zde byla ovìøena dvojice il smìru SJ. Západnìjí se táhne pøímo pøes vrcholovou kótu, východnìjí o 70 m dále na V. Geomorfologický popis Morfologicky nejvýraznìjí je skála vyobrazená B. MÜLLEREM (1914) na sz. úboèí kopce (obr. 8). Dalí vìe z elezitého pískovce leí na j. svahu (GANTZE 1996). Literatura B. MÜLLER (1914 s. 11-12, 15-16, 44, 67), BALATKA & SLÁDEK (1984 s. 39), BALATKA in DEMEK ed. (1987 s. 545), GANTZE (1996 s. 85, 90), ADAMOVIÈ (1997b s. 97, 104), A DAMOVIÈ (2002a s. 7) Blízké výskyty 5a. lutý kámen Instruktivní ukázka proeleznìní je vyvinuta ve støednì zrnitém pískovci s promìnlivou pøímìsí køemen- Obr. 9. Východní skalka na lutém kameni u Kuøívod. Z pukliny s elezitou deskou QRI (vpravo) vybíhají toulcovité laminy QRI k ZJZ (245/4°). Pohled k ZSZ. Foto J. Adamoviè. ných valounù støední èásti jizerského souvrství na lutém kameni (ca. 295), 2 km východnì od Víku. Na západní i východní skále jsou dominantní desky QRI na èelní puklinì 43/86° (typ 1). Z tìchto desek vybíhají k JZ laminy QRI okapovitého, toulcovitého a trubicovitého tvaru, jejich osy se uklánìjí pod úhlem 4 7° k ZJZ (obr. 9). Povrchovým geomagnetickým mìøením (ANTON a kol. 1995) byla zjitìna pøeruovaná íla bazaltoidu smìru SVJZ, pøecházející zhruba pøes vrchol. Zatímco hlavní proeleznìlá puklina je tedy na tuto ílu kolmá, osy trubic QRI jsou k ní kosé. Tato konfigurace naznaèuje, e fluidy bohatými Fe byla nejprve nasycena otevøená pøíèná ruptura, z její plochy u nezávisle na hydraulickém gradientu v bezprostøední blízkosti íly dále pronikala fluida horninovým masívem k ZJZ. Tìba Jámové lomy pøes celou mocnost íly se táhnou od jiního úpatí Mlýnského vrchu smìrem k vrcholu na vzdálenost asi 400 m. Drcený tefrifonolit se vyuíval pro stavební úèely (B. MÜLLER 1914). Literatura REUSS (1797 s. 43, 73), SOMMER (1834 s. 171), ZIMMER MANN (1906b s. 386, 1923 s. 126), HANTSCHEL (1907 s. 439), B. MÜLLER (1912 s. 2, 1914 s. 39-41,58,72, 1923 s. 128, 1939 s. 65), SCHEUMANN (1913 s. 698, 727, 750751), DÌDINA (1917 s. 17), WURM (1917 s. 135), SEDLÁÈEK & QUAISER (1930 s. 24), SENGER (1930 s. 117), KRATOCHVÍL (1957 s. 169, 332, 1964 s. 218), KLEIN (1962 s. 142), BALATKA & DÌDEÈKOVÁ in DEMEK ed. (1987 s. 357), A DAMOVIÈ (1997b s. 93, 97, 2002a s. 14), ADAMOVIÈ & MIKULÁ (2001 s. 7) Lokalizace Skalní výchozy v jiním úboèí vrchu Víek (307,6, nìm. Wischkenberg), 2,6 km jv. od Hradèan. Geologický popis Obr. 8. Pískovcová vì prosycená deskami QRI na sz. úboèí Víku v podání B. MÜLLERA (1914). Pískovec bílý (a), lutý s prohlubnìmi (b), èervený mìkký (c) a pevný, silnì proeleznìlý (d). blízkosti jsou vrstevní plochy naklonìny k JV a J a do sklonu 39°. Podle povrchového geomagnetického mìøení (A NTON & P EROUTKA 1994) pøichází na západní návrí od JZ tenká íla bazaltoidu, která se ve vrcholové partii stáèí k V a vykliòuje. Na kontaktu je pískovec silicifikovaný, na nejvìtí skalce jsou èetné pukliny 117140/50° a 167/85° vyplnìné oxihydroxidy Fe (QRI). Východní návrí je protaeno ve smìru SZJV, pøítomnost íly zde vak nelze geofyzikálnì ovìøit z dùvodu naruení magnetického pole elezným stoárem na vrcholu. Høbet je tvoøen èerveným hrubozrnným pískovcem, témìø masivním, intenzita proeleznìní zde roste do nadloí. Geomorfologický popis Lokalizace Dvojice kopcù spoleènì oznaèovaná jako Lièí vrch (321, nìm. Fuchsberg) 2,3 km zjz. od námìstí v Mimoni. Asi 25 m jv. od vrcholu východního návrí (na konci høbetu) je na skalní hranì vyvinutý 1,7 m vysoký skalní høib (obr. 10). Tvoøený je èerveným, patrnì hematitizovaným hrubozrnným pískovcem. Zúení nohy je dáno pøítomností subhorizontálních puklin doprovázených drcením v úrovni 1,2 a 0,7 m pod vrcholem klobouku. Geologický popis Tìba 6. Lièí vrch 5. Víek Víek je tvoøen rezavým masivním støednì zrnitým a hrubozrnným pískovcem støední èásti jizerského souvrství, pøi vrcholu s podílem valounù o velikosti do 4 mm. V jiní a západní stìnì jsou patrna drcená pásma a jednotlivé pukliny pøevaujícího smìru SVJZ, pro- ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 45 Obì návrí jsou tvoøena èervenými vrstevnatými, støednì a hrubì zrnitými pískovci spodní èásti jizerského souvrství. Tìsnì západnì probíhá ve smìru SVJZ zlom Lièího vrchu drcené pásmo s proeleznìním a silicifikací, na nìm relativnì poklesla sz. kra o 70 80 m (COUBAL a kol. 1994, A DAMOVIÈ 1997). V jeho Pøi sv. patì východního návrí jsou nad cestou rozeznatelné staré haldy po tìbì elezných rud. Literatura È. ZAHÁLKA (1916 s. 74), MÜLLER (1924d s. 9, 14, 3132), ANDERT (1929 s. 148), KRATOCHVÍL (1957 s. 436, 46 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí Okolí Hamru a Svéboøic Hamr and Svéboøice area Radek Mikulá Jiøí Adamoviè Abstract Ferruginization in sandstones of the Hamr and Svéboøice area, east of Èeská Lípa, is generally linked with NE SW-striking dykes of melilitie-bearing mafic rocks. These dykes are the oldest products of post-Cretaceous magmatic activity and clearly preceded graben formation in the Ohøe Rift region. The dykes themselves are hydrothermally altered into a mixture of clay minerals and iron oxihydroxides and were extensively mined as iron ore in the 1618th centuries. Subvertical tabular bodies of QRI and QPI, tens of centimetres thick in places, form linings on dyke contacts or fill open joints in sandstone parallel to the dykes (13, 4a5). Less common are ferruginous linings of dykes striking NWSE (6). Excellent examples of type-2 ferruginization can be found at locality 4 single-layered tubes of QRI several metres long. Dyke contacts can be viewed as ideal pathways for the ascent of mineralizing fluids bringing not only Fe but also U, Th and REE, the accumulations of which were mined in this area until recently. Úvod Obr. 10. Skalní høib z pískovce prosyceného elezitým pigmentem na východním návrí Lièího vrchu u Mimonì. Pohled k JV. Foto J. Adamoviè. 1964 s. 267), BALATKA & SLÁDEK (1973 s. 186, 1984 s. 41), BALATKA & DÌDEÈKOVÁ in DEMEK ed. (1987 s. 324), CÍLEK a kol. (1996 s. 107), A DAMOVIÈ (1997 s. 9394,107-109, 2002a s. 22), ADAMOVIÈ & MIKULÁ (2001 s. 8-9), MIKULÁ (2002a s. 48, 2002b s. 76) Blízké výskyty 6a. Polesí Boreèek O celé oblasti polesí Boreèek mezi Brennou a Boreèkem jz. od Mimonì se traduje, e se zde dobývalo støíbro (WÜNSCH 1892, TILLE 1903). Jakkoli se tato monost zdá nepravdìpodobná, na øadì míst v této oblasti jsou zachovány stopy po døívìjí tìbì. Ve vìtinì pøípadù lo patrnì o dobývání alterovaných il bazaltoidu (zpravidla ze skupiny polzenitu) jako elezné rudy. Tyto íly zde nedávno byly geologicky a geofyzikálnì vymapovány (ANTON & PEROUTKA 1994, COUBAL a kol. 1994). Haldy a pinky jsou na Lièím vrchu, v okolí skalní místnosti 650 m zjz. od východního vrcholu Lièího vrchu, 300 m sv. od Jeleního vrku a nad Ferdinandovou strouhou 1200 m zsz. od Jeleního vrku. Jáma z paty skalního defilé 1150 m sz. od Jeleního vrku vyobrazená RANDUSEM (2001) a stotoòovaná se støíbrnými doly slouí patrnì jako jezevèí nora a v její blízkosti se ádné tìleso vulkanitu nenachází. Výrazným pozùstatkem po vyhledávání elezné rudy je dvojice achet na návrí k. 288, 800 m v. od Jeleního vrku. achty zhruba sledují ílu bazaltoidu smìru SZJV v ose návrí. Dobývky v polesí Boreèek nejsou vìtinou tak velkorysé jako na Havíøském vrchu, v hamerském nebo svéboøickém revíru. Mùeme se domnívat, e v urèitém období zde byly kutací práce na eleznou rudu vydávány za prospekci na støíbro v zájmu získání urèitých výhod pro majitele panství. Podìkování Za významnou pomoc v terénu (magnetometrie) dìkuji J. Peroutkovi, za konzultace P. Havránkovi, P. Kühnovi, V. Cajzovi a T. Wiesnerovi, za poskytnutí základny pro terénní výzkumy a pohostinnost dìkují rodinì J. Pekárka. Analýzy fázového sloení elezivcù metodou RTG-difrakce, jejich výsledky jsou v pøíspìvku publikovány, byly provedeny K. Melkou a J. Dobrovolným (Geologický ústav AV ÈR Praha). Hlavní výsledky tohoto pøíspìvku byly získány v rámci øeení grantového projektu A3013910 Grantové agentury AV ÈR a výzkumného zámìru CEZ Z3-013-912 Geologického ústavu AV ÈR. Publikaci tohoto katalogu umonila podpora Ministerstva ivotního prostøedí ÈR v rámci projektu 3475/322/02. Adresa autora Mgr. Jiøí Adamoviè, CSc., Geologický ústav AV ÈR, Rozvojová 135, 165 02 Praha 6 e-mail: [email protected] Výskyty proeleznìní v okolí Hamru a Svéboøic leí v okrajové køe pøíkopu oherského riftu (v tzv. stráském bloku), jihovýchodnì od stráského zlomu a blízko jeho køíení s luickým zlomem. Výchozové partie køemenných pískovcù jsou pøiøazovány ke spodní a støední èásti jizerského souvrství (ADAMOVIÈ 1997b). Zvlátì støednì a hrubì zrnité pískovce spodního jizerského souvrství se vyznaèují nápadnou èervenou barvou, která je zpùsobena rozptýleným oxidickým pigmentem (hematit v povlacích zrn). Mezi neovulkanity jednoznaènì pøevaují ilná tìlesa hornin polzenitové øady t.j. bezpyroxenické olivinické nefelinické melilitity, zahrnující napø. polzenity s.s. a mikromelilitolity a s nimi spojená tìlesa olivinických melilitických nefelinitù táhnoucí se od Svìtlé v Podjetìdí smìrem na Bezdìz. Poslednì jmenovaná skupina tìles tvoøí morfologicky výrazné útvary Malé a Velké Èertovy zdi, které jihozápadním smìrem vyznívají (výskyt 5). Polzenity s.l. se od vìtiny tìles neovulkanitù Èeského masivu vyèleòují svým vysokým stáøím (7949 mil. let) a jejich intruze pøedcházely vytvoøení riftového pøíkopu (U LRYCH & PIVEC 1997). íly mají zpravidla smìr SVJZ, co odpovídá pøevaujícímu stlaèení v tomto smìru v dobì jejich proniku, t.j. od nejsvrchnìjí køídy do eocénu (ADAMOVIÈ & COUBAL 1999). Podobnì jako na Dokesku byly íly neovulkanitù nejspíe v pøímé návaznosti na jejich intruzi postieny hydrotermální alterací, projevující se zjílovìním a proeleznìním. Vzniklé jílovité elezivce (Toneisenstein) byly dobývány jako chudá, ale snadno zhutnitelná elezná ruda ji v 16. století a moná jetì døíve (TILLE 1902, ZIMMERMANN 1923, B. MÜLLER 1927a). Proeleznìním a silicifikací byly postieny i pískovce ve stìnách il. Nejbìnìjí jsou subvertikální desky morfologického typu 1 tvoøené vnitøními i vnìjími elezitými výstelkami (QPI, QRI), rovnobìné s prùbìhem il. Rùznì zprohýbané laminy a trubice QRI náleící typu 2 jsou ménì èasté, zato vak dokonale vyvinuté (výskyt 4), protaeny bývají rovnobìnì s ilami. Z bazálních køídových horizontù v okolí Hamru a Svéboøic byly v 60. a 90. letech 20. století tìeny uranové rudy (loiska Hamr, Oseèná a Holièky, resp. Strá). Uran a prvky vzácných zemin byly zøejmì pøináeny tými roztoky a stejným mechanismem jako elezo, jak ukazují zvýené obsahy U, Th a REE v elezivcích typu QPI i QRI (A DAMOVIÈ 2001) a koncentrace uranového zrudnìní do blízkosti il neovulkanitù (ÈESKOSLOVENSKÁ 1984). Zásluhou prùzkumných prací souvisejících s tìbou uranu a následnou sanací území je geologická stavba okolí Hamru a Svéboøic podrobnì zmapována (BLAEK & PROKOP eds. 1979, COUBAL & A DAMOVIÈ 1995). Zvlá podrobnì jsou dnes známy zvlátì kontury intruzivních tìles: ta mají v dùsledku svého zjílovìní znaèný vliv na proudìní podzemních vod. Napø. prùbìhu il byla vìnována zvýená pozornost od roku 1973, kdy dolo k zatopení dolu è. 1 v Hamru a ztrátám na ivotech v dùsledku profárání jen 20 cm mocné polzenitové íly Aneka, která vak vzdouvala hladinu podzemních vod o nìkolik metrù (PAZDÍREK 1991, 1992). 1. ibenice lom U ètrnácti pomocníkù Lokalizace Oputìný lom v místì U ètrnácti pomocníkù 900 m jjv. od trestnice ve Strái pod Ralskem, v bezprostøední blízkosti kóty 381,4, nacházející se 600 m jjz. od vrcholu ibenice (382). Nìmecký název Galgenberg se vztahoval k návrí k. 328 dále na SZ, u dnení vìznice. Lom vytváøí úlabinu ve smìru SVJZ dlouhou 100 m. Severovýchodním smìrem od lomu smìøují dvì paralelní øady starých jam, které se táhnou a k jinímu okraji prùmyslové zóny ve Strái pod Ralskem. Výskyt lze tedy sledovat na vzdálenost 1200 m. Geologický popis Vesmìs lutavé, støednì zrnité a jemnozrnné pískovce spodní èásti jizerského souvrství odkryté v lomu v mocnosti asi 15 m obsahují ve spodní èásti odkrytého sledu nìkolik dm mocnou polohu slabì litifikova- 48 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ného slepence nápadnì impregnovaného tmelem èervené barvy. Výrazná vertikální puklina ve smìru 35° tvoøící sz. stìnu lomu je pokryta výraznou, souvislou, místy zvlnìnou, èásteènì ji odvìtralou deskou køemenem bohatého elezivce (QRI) silnou 38 cm, v jejím rámci lze místy rozeznat dílèí laminy. Vulkanity v lomu odkryty nejsou. Prùzkumnými pracemi GP UP (PAZDÍREK & P RES 1991, COUBAL & A DAMOVIÈ 1995) bylo ale ovìøeno, e kadá ze dvou øad jam sleduje ílu bazaltoidu. Tyto íly k SV pokraèují do oblasti vrchu Kalvárie v Hamru, severnìjí z nich je tvoøena horninou polzenitového typu a je zcela rozloená. Severní svah kopce k. 381,4 navíc tvoøí tìleso intruzivní brekcie bazaltoidu. Minerální a chemické sloení Vzorek èerveného, nafialovìlého elezitého pískovce byl odebrán na vrcholu høbetu z blízkosti severnìjí z obou il, 270 m jv. od k. 383 ibenice. Metodou RTGdifrakce byl zjitìn køemen, hematit a kaolinit. Geomorfologický popis Makroformy a mezoformy: Klasický pøíklad vlivu zpevnìní pískovce vulkanity a proeleznìním na reliéf. Ve smìru desek proeleznìní vedlo zpevnìní pískovce ke vzniku høbítkù, které jsou zvlátì nápadné v. od vrcholu ibenice zde jejich relativní výka dosahuje 20 m pøi íøce zhruba 100 m. Jihovýchodnì a jinì od vrcholu ibenice se ji impregnace pískovce na ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 49 konfiguraci terénu prakticky neprojevuje. V èeské køídové pánvi ménì obvyklou mezoformou je skalní pyramida osamìlá, 1015 m vysoká pískovcová vì kuelovitého tvaru 350 m jv. od lomu. Mikroformy: Vìtinou antropogenní tvary; na pøirozených výchozech jemnozrnných, neproeleznìných a slabì litifikovaných pískovcù jsou zastoupeny votiny, vrtby solitérních vèel, skalní øímsy aj. Tìba Od sz. stìny lomu se táhne ve smìru 35° øada jam místy vytváøejících souvislý pøíkop (obvykle bez výchozù, obèas s úlomky QRI) k jinímu okraji prùmyslové zóny ve Strái pod Ralskem. Od jv. stìny lomu pokraèuje obdobná øada jam, tentokrát doprovázená drobnìjími výchozy pískovce s QRI, ve smìru 40°, dosahující délky asi 600 m. Dobývky sledují íly bazaltoidu a s nejvìtí pravdìpodobností slouily k tìbì elezných rud (B. MÜLLER 1926). Literatura SCHEUMANN (1913 s. 715), R. MÜLLER (1922 s. 52), B. MÜLLER (1926 s. 316), BLAEK & PROKOP eds. (1979 s. 178). Obecnìjí informaci o proeleznìní v okolí podávají B. MÜLLER (1928a), KÜHN (1999a) a ADAMOVIÈ & MIKULÁ (2001). Projevy bioeroze byly popsány MIKULÁEM & CÍLKEM (1998). Blízké výskyty 1a. ibenice vrchol Pøímo na vrcholu ibenice (382) jv. od Stráe pod Ralskem stojí skalka èerveného hrubozrnného pískovce spodní èásti jizerského souvrství, pøímo na kontaktu s ilou mikromelilitolitu smìru SSZJJV. Pozorovatelné jsou zde rùzné formy køemenem bohatého elezivce (QRI), popsané ji R. MÜLLEREM (1922). Jde o krusty na puklinách 273/67° a na puklinách k nim zhruba kolmých a o trubicovité laminy QRI s osami 173/ 5°, vázané pøedevím na slepencové polohy (obr. 3). Obr. 3. Styl proeleznìní na vrcholu ibenice jv. od Stráe pod Ralskem. Pohled k SSV. Foto J. Adamoviè. 2. Kozí høbet Lokalizace Nápadný høbet (nìm. Ziegenrücken) 3,54 km j. od støedu obce Hamr na Jezeøe. Høbet má smìr SVJZ (pøesnì 45°), délku 1000 m, íøku ve støední èásti 150 300 m; vrcholová kóta 422,6 m se nachází asi 300 m od sv. konce høbetu. Relativní výka høbetu nad okolním peneplénem je 6070 m. Geologický popis Obr. 2. Obr. 1. Poloha jednotlivých výskytù proeleznìní v okolí Hamru a Svéboøic. Prùbìh bazaltoidních il v okolí ibenice podle B. M ÜLLERA (1926). Køíkem je oznaèeno místo s hezkými ukázkami elezitého pískovce. Høbet je tvoøen pískovci støední èásti jizerského souvrství. Výchozy s proeleznìním (vesmìs vertikální desky QRI a s nimi spojené drobnìjí výskyty QPI) jsou na tøech skalních vìích 200250 m sv. od kóty 422,6 m a dále na ostrozích a jamách pøi jz. konci høbetu (600 m jz. od kóty 422,6 m). Vesmìs jemnozrnné a støednì zrnité pískovce jsou proniknuty 23 m mocnou ilou bazaltoidu ze skupiny polzenitu, která tvoøí osu høbetu a propojuje jej s tìlesem Malého Jeleního vrchu. Druhá íla tée horniny je s ní rovnobìná, leí 100 m dále na SZ a táhne se ze z. okolí k. 422,6 k SV. Reliéf podmínìný touto ilou je pak na sv. konci høbetu výraznìjí ne na hlavní ose høbetu. Na hlavní ílu je vázáno úzké (nìkolik dm) vertikální pásmo s proeleznìním typu 1 (QRI a QPI). Zonace dnes pozorovatelná na výchozech je (smìrem od 50 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 51 Tìba dentní, e zachovalé desky pøedstavují vnìjí elezitou výstelku polzenitové íly, která byla vytìena, pøíp. erodována (cf. KÜHN 1997, 1999a). Èetné stopy po tìbì alterovaných il jako elezné rudy se soustøeïují do sedla mezi Kozím høbetem a Malým Jelením vrchem a na sv. konec høbetu, kde jsou vázány na druhou ílu leící dále na SZ. Surovina byla zhutòována v nedalekém provozu v Hamru (KREJÈÍ 1870). Podle B. MÜLLERA (1924a) se na jz. konci høbetu dobývala nejen elezná ruda, ale i èerstvìjí vulkanit. Význam Ve svém celku pøedstavuje tìební komplex nejlépe zachovalou ukázku hlubinného dobývání elezné rudy v rámci elezivcù èeské køídové pánve (které bylo pochopitelnì kombinováno s tìbou povrchovou). Jako na jednom z mála míst je zde proeleznìní spolehlivì datováno, protoe je geneticky spjato s intruzí známého stáøí. Literatura: REUSS (1797 s. 135), KREJÈÍ (1870 s. 107), LOWAG (1909 s. 446), SCHEUMANN (1913 s. 697, 715), WURM (1915 s. 218), ZAHÁLKA (1916 s. 89), DÌDINA (1917 s. 15), R. MÜLLER (1921 s. 19, 1922 s. 46-47), B. MÜLLER (1924a s. 244-246, 262-263, 1927a s. 34), SENGER (1931 s. 100, 105), KRATOCHVÍL (1957 s. 312, 1958 s. 62, 1964 s. 217), BALATKA & SLÁDEK (1984 s. 45), BALATKA in DEMEK ed. (1987 s. 290), GANTZE (1996 s. 49), KÜHN (1997 s. 151-152, 1999a s. 196-197), KÜHN a kol. (2001 s. 132), ADAMOVIÈ (2002a s. 20), MIKULÁ (2002a s. 47). Minerální a chemické sloení Podle SCHEUMANNA (1913) jsou elezité výstelky na Dìvínì tvoøeny hematitem. V alterované íle polzenitu byl zjitìn maghemit (P. K Ü H N , úst. sdìl.). Z chemických analýz (KÜHN 2001) vyplývají nejvyí obsahy eleza ve vnitøních výstelkách (QPI) il polzenitu 68,1 hm.% Fe2O3. Podstatnì nií obsahy byly zjitìny v døíve tìeném materiálu alteraèním produktu polzenitu, a to 13,219,8 hm.% Fe2O3. 3. Hamerský pièák a Dìvín Geomorfologický popis Lokalizace Obr. 4. Deskovité proeleznìní v severozápadní stìnì vìe Záøivá blízko sv. konce Kozího høbetu. Foto R. Mikulá. íly): 1. Nepravidelné, maximálnì nìkolik cm mocné výskyty QPI; 2. 510 cm mocná deska QRI; 3. 1030 cm mocná deska silicifikovaného pískovce, pøecházející plynule nebo prostøednictvím nepravidelných, krabièkovitì vyvìtrávajících ilek do lutého, slabì litifikovaného pískovce. Tato deska tvoøí jednak údolní stìnu dvojvìí Záøivá vì Jedová vì (GANTZE 1996), která je a 16 m vysoká a 35 m iroká (obr. 4), jednak náhorní stìnu drobnìjí skalní vìe zvané Uranová, která je posunutá zhruba o 6 m jv. vùèi stìnì pøedchozí. V tomto druhém pøípadì se jedná pouze o zbytek desky QRI a lze proto odvodit, e se jedná o samostatnì vzniklou desku a nikoliv o tektonicky posunutou kru. Na jz. konci Kozího høbetu pak lze zjistit drobné vertikální desky QRI ve dvou jamách a na skalním ostrohu. Geomorfologický popis Celý høbet vdìèí za svùj vznik odolnosti proeleznìného a prokøemenìlého pískovce. Nejvýraznìjím geomorfologickým projevem jsou tøi výe zmínìné skalní vìe, které mají tvar zdí protaených ve smìru JZ SV, o výce jv. stìny asi 8 m a sz. (proeleznìlé) stìny 15 m. Postupnou destrukcí vertikální elezité desky vznikly èetné prvky mikroreliéfu jako hroty, talíøe, skalní hodiny bizarních tvarù apod. Na jz. konci høbetu tvoøí elezitý pískovec skalní bránu (B. MÜLLER 1924a). Komplex jam, pøíkopù, pøirozených i umìlých skalních výchozù a historických podzemních objektù v irím okolí Hamerského pièáku (452,2 m, nìm. Spitzberg). Nejlepí odkryvy jsou vázány na trojici vrcholù vytváøející linii ve smìru SVJZ (smìr 37°), a to od JZ Schächtenstein (372 m), Hamerský pièák (452,2 m) a Dìvín (nìm. Dewin) se zøíceninou stejnojmenného hradu (pøiblinì 435 m; v mapách neuvádìno). Tyto vrcholy vytváøejí bizarní høeben o celkové délce 1,2 km. Dalí objekty (zasypané achty, pinky, balvany a drobné skalky) se nacházejí na nevýrazném lomeném høebínku smìru SSZJJV, sledujícím zhruba smìr silnice z Hamru ke Stohánku a býv. Svéboøicùm. Táhne se od Schächtensteinu na jihu k chatové osadì Hutník 300 m jv. od hráze Hamerského rybníka na severu. Tento høebínek je stejnì jako linie hlavních výskytù dlouhý 1,2 km. Mapu zdejích dobývek uvádìjí KÜHN a kol. (2001). Geologický popis Popisovaný skalnatý høbet Schächtenstein Hamerský pièák Dìvín protaený ve smìru SVJZ je budován pískovci spodní a støední èásti jizerského souvrství. Osu høbetu tvoøí asi 3 m mocná íla mikromelilitolitu horniny polzenitové øady (BLAEK & PROKOP eds. 1979, U LRYCH a kol. 1988), na nìkolika místech dobøe odkrytá a doprovázená elezitými výplnìmi paralelních puklin v pískovci (obr. 5). Smìrem k JZ se íla ztenèuje na asi 1,5 m. Pøi obou kontaktech je lemována zónami rùzného stupnì alterace (REUSS 1797) od èistého vulkanitu a po vnìjí elezitou výstelku QRI. Nejlépe je odkryta v mohutných, pøiblinì vodorovnì uloených sloupech v cestì ke vstupu na zøíceninu Dìvína (KÜHN a kol. 2001). V pískovci na jejím kontaktu je zde zachována plotna QRI. íla mik- Obr. 5. Výchoz alterované íly mikromelilitolitu na Dìvínì, v pozadí subvertikální deska elezivce na kontaktu s pískovcem. Pohled k západu. Foto J. Adamoviè. romelilitolitu patøí k nejstarím intruzím v sedimentech èeské køídy: byla radiometricky datována na 77 milionù let (PIVEC a kol. 1998). Na nìkolika místech je pøíènì dislokována (COUBAL & A DAMOVIÈ 1995). Ve spodní èásti severozápadní stìny lomu na Hamerském pièáku (MIKULÁ 1992, KÜHN 1997) je typicky vyvinuté proeleznìní typu 2 (nepravidelné trubice a zvlnìné laminy) pøecházející a v kombinaci typù 2 a 3 (cf. KÜHN 1997, Foto 34). Tlouka elezitých inkrustací (QRI) je 0,5 a 3 cm (KÜHN 1997), osy trubic zhruba odpovídají smìru íly. V sv. stìnì lomu vystupuje kuriózní, asi 30 cm mocná kolmá deska, témìø 2 m dlouhá zeï silnì elezitého pískovce (KÜHN 1997). Jv. stìna lomu je èásteènì tvoøena proeleznìním typu 1 nìkolik cm mocnou deskou QRI pøecházející místy v QPI (MIKULÁ 1992, Pl. II, fig. 2; KÜHN 1997). Morfologicky bizarní svislá deska QRI je dále vyvinuta v celé výce (asi 18 m) skalní vìe zvané Dìvínská (GANTZE 1996) asi 200 m jz. od vrcholu Hamerského pièáku. Mimoøádných mocností a 50 cm dosahuje místy subvertikální krusta QPI (vnitøní výstelka) ve stìnì tzv. velké pinky na Schächtensteinu (KÜHN a kol. 2001). Jednotlivé dobývky na Schächtensteinu, Hamerském pièáku i Dìvínì pak v nìkterých pøípadech poskytují monost pozorovat obdobné desky proeleznìní typu 1. Ve vech popsaných pøípadech je evi- Vìtina tvarù je ovlivnìna antropogenní èinností. Skalní vì zvaná Dìvínská je protaena ve smìru JZSV, o výce sz. stìny 6 m a jv. (proeleznìlé) stìny 18 m. Destrukcí vertikální elezité desky zde vznikly velmi instruktivní hroty a talíøe paøezovitého tvaru o prùmìru nìkolika dm. Na sv. høebeni Hamerského pièáku je neúplnì oddìlená skalní vì tvoøená s podstatné èásti prokøemenìlým pískovcem (jediná ukázka èisté silicifikace pískovce v okolí Hamru), zvaná Dìvínská palice. Pìkné jsou pseudokrapy vyvinuté ve slabì litifikovaném pískovci v jv. úboèí Hamerského pièáku. Tìba Hydrotermálnì alterované partie íly byly na Dìvínì, na sousedním Hamerském pièáku i Schächtensteinu døíve tìeny jako elezná ruda, a to i prostøednictvím podzemních dìl, z nich nìkterá se jetì zachovala (TILLE 1903, Z IMMERMANN 1920, 1923, B. M ÜLLER 1927a, BRZÁK 1995, KÜHN 1997, 2001 a øada dalích prací). Svými rozmìry vyniká tzv. velká pinka na Schächtensteinu, která je 75 m dlouhá a a 17 m hluboká (KÜHN 2001, KÜHN a kol. 2001). Na Hamerském pièáku se rùznì velké a hluboké jámy starých dobývek táhnou po celé délce íly. Nejvìtím pozùstatkem je lom asi 40 m dlouhý, a 20 m iroký a max. 5 m hluboký, otevøený zhruba 300 m jz. od vrcholu. Masiv Dìvína zahrnuje dvì dosud otevøené toly, z nich první, pøímá, je asi 16 m dlouhá a sleduje kontakt pískovce (sz. od toly) s polzenitem (jv. od toly). Pøi ústí zapadá do masivu pod úhlem 20°, posléze stoupá pod úhlem 26° a v závìru opìt zapadá (BRZÁK 1995). Druhá tola má sloitìjí pùdorys, zhruba tvaru T, a celkovou délku asi 42 m (BRZÁK 1995, GANTZE 1996, KÜHN 2001). Obì toly pøedstavují chodby sledující okrajové rozruené partie polzenitu a ke stìnám tvoøeným 52 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 53 vnìjí (QRI) nebo vnitøní (QPI) výstelkou. Ze situace vyplývá, e tìena byla pouze alterovaná èást íly; naopak QPI (a tím spíe QRI) byly i pøes moný vysoký obsah Fe opomíjeny (asi z dùvodu obtíí pøi tìbì; KÜHN 1999a). Literatura REUSS (1797 s. 126, 131-135), SOMMER (1834 s. 249, 253), KREJÈÍ (1870 s. 106-107, 118), WURM & ZIMMERHACKEL (1882 s. 8-9), J AKSCH (1880 s. 260), WURM (1883 s. 4-6), PAUDLER (1898 s. 25-26), TILLE (1903 s. 13, 1925 s. 20), GRABER (1908 s. 479, 484, 491-492), LOWAG (1909 s. 447), HANTSCHEL (1911 s. 15), SCHEU MANN (1913 s. 715-716, 760), È. ZAHÁLKA (1916 s. 89), DÌDINA (1917 s. 15), ZIMMERMANN (1920 s. 26, 1923 s. 117, 121), R. MÜLLER (1921 s. 16, 1922 s. 45-46), B. MÜLLER (1927a s. 33-34, 44, 1928a s. 152, 1928b s. 75, 1939 s. 69), SENGER (1931 s. 99-100, 104-105), KRATOCHVÍL (1957 s. 312, 1958 s. 21-22, 1961 s. 264, 1963 s. 49, 185, 220, 304), BLAEK & PROKOP eds. (1979 s. 71, 172), BALATKA & SLÁDEK (1984 s. 45), BALATKA & D ÌDEÈKOVÁ in DEMEK ed. (1987 s. 160, 186), L. KOPECKÝ (1988 s. 11), ULRYCH a kol. (1988 s. 201-202, 1990 s. 11, 14, 16, 1991 s. 51, 65), MIKULÁ (1992 s. 351, 1995 s. 28), BRZÁK (1995 s. 44-49), GANTZE (1996 s. 53-56), A DAMOVIÈ (1997b s. 86, 94), KÜHN (1997 s. 147-152, 1999a s. 182, 188, 195-197, 2000 s. 24-31, 2001 s. 139-148), RÜCKL (2000 s. 285-287), A DAMOVIÈ & MIKULÁ (2001 s. 7, 10), KÜHN a kol. (2001 s. 130131, 133), A DAMOVIÈ (2002a s. 15, 18, 20, 33) 4. Skalní divadlo Lokalizace Mìlké podkovovité údolíèko (nìm. Amphitheater) 3 km jv. od støedu obce Hamr na Jezeøe, pøesnì 500 m z. od kóty 442,6 Novinské Horky. Osa údolíèka a høbetù, které ho lemují, má smìr zhruba smìr SVJZ (severozápadní høbet má smìr 50°, jihovýchodní 60°). íøka údolíèka je 110120 m, délka závìru lemovaného skalami je 150 m. Geologický popis Vechny výchozy v oblasti Skalního divadla jsou tvoøeny jemnozrnnými, vesmìs slabì litifikovanými pískovci jizerského souvrství. Na obou boèních høebenech, které jsou pravdìpodobnì zpevnìny ilami bazaltoidních hornin, stojí nìkolik výrazných, vìovitých nebo zdi podobných skalních útvarù. Jejich íøka ve smìru kolmém na smìr høbetù je kolem 6 m, délka a 30 m, prùmìrná výka 10 m. Jedna ze skal uprostøed ssz. høebene vytváøí pìknou skalní bránu (MIKULÁ 1995), která je známá jako varcvaldská brána podle blízké, dnes zaniklé obce Èerná Novina (Schwarzwald). Na vrcholu této skály, dostupné pouze lehkým horolezeckým výstupem, je èásteènì vyvìtralá, pøímá, velmi pravidelná, vodorovnì uloená trubice s koncentricky stavìnou elezitou stìnou (QRI), nìkolik cm silnou. Výrazné je paralelní podélné rýhování stìny, patrnì sledující pùvodní smìr proudìní elezem nabohacených fluid. Prùmìr útvaru je kolem Obr. 6. Pohled na jednu z podélnì rýhovaných trubic QRI elezných klád na Skalním divadle u Hamru. Foto J. Broek. Obr. 7. Pøíèné prùøezy trubic QRI na Skalním divadle u Hamru. Foto J. Broek. 40 cm, délka zachovalého úseku asi 450 cm. Vyvìtrání útvaru je umonìno mnohem vìtí pevností elezité impregnace ve srovnání s okolním velmi mìkkým jemnozrnným pískovcem. Dalí podobný útvar je vyvinutý ve spodní èásti jiné skály na téme høbetu, asi 100 m vsv. od brány. Ménì dokonale vyvinutých útvarù tohoto typu je na tomto høbítku jetì nìkolik. Jejich délka je a nìkolik desítek metrù. Jejich prùøez se na vìtí vzdálenosti ponìkud mìní a jednotlivé trubice a laloky se rozmrují. Nápadná je naprostá shoda smìru tìchto trubic se smìrem celého høbítku, co je nejspíe dáno prùbìhem íly bazaltoidu. MIKULÁ (1995 s. 28, 1997b s. 117), GANTZE (1996 s. 47), ADAMOVIÈ & MIKULÁ (2001 s. 10) Význam Blízké výskyty Zvlátností popsaných útvarù je kromì jedineèného pøirozeného vypreparování a evidentní návaznosti na morfologii terénu pøedevím izolovanost trubic. Výskyt podobných útvarù ve shlucích nebo trojrozmìrná trubicovitá inkrustace celých skalních partií jsou mnohem èastìjí. Geomorfologický popis Protoe elezité trubice na ssz. skalním høebeni vznikly nepochybnì døíve ne dnení reliéf okolí, jsou impregnace s nimi spojené jednou z pøíèin jeho vzniku (erozivního vypreparování). Fenomén pravidelných, velmi dlouhých a izolovaných trubic je na této lokalitì natolik výrazný, e vedl MIKULÁE (1997) k vytvoøení zvlátního termínu elezné klády. Z mezoforem jsou zastoupeny výe zmínìné skalní vìe, skalní brá- na a skalní zdi; jedna ze skal nazývaná Borový plátek (té tìtináè; GANTZE 1996) odpovídá tvarem kombinaci skalní vìe a skalní pyramidy. Kuriózní je i skála Velbloud, protáhlá, témìø 30 m dlouhá skála s výrazným hrbem ve støední èásti. Z mikrotvarù se kromì elezných klád a jejich rýhování vyskytují zhruba sférické, 10 i více cm velké votiny, vrtby solitérních vèel aj. B. MÜLLEREM (1927a) vymapovaná proeleznìlá zóna táhnoucí se pøes Kavèí kopec (Kühtaler Berg) ve smìru SZJV, sv. od Kavèích kamenù, je ve skuteènosti ilou bazaltoidu kombinovanou s tìlesem intruzívní brekcie (Kavèí kopec viz KLEIN 1998). Proeleznìní na Kavèích kamenech pøièítal B. MÜLLER jednotlivým fázím zahlubování hladiny podzemních vod. Literatura 4b. Chrastenský vrch 4a. Malá Kavèí skála Jako Kavèí kameny (nìm. Dohlenstein) se oznaèují tøi výrazné skalní vìe 1,5 km jz. od kaplièky v Chrastné, nacházející se v blízkosti íly bazaltoidu. Nejvìtí z nich, Kavèí skála, je asi 20 m vysoká a má tvar høbetu ve smìru SZJV. Dùvodem vypreparování skály je nevýrazná silicifikace tenkých (cm), tektonikou podmínìných deskovitých tìles nìkolika smìrù. Okolní hornina je slabì litifikovaný jemnozrnný køemenný pískovec, místy vápnitý. 200 m dále na J vystupuje ve svahu Malá Kavèí skála, tvoøená køemenným pískovcem s výraznou, nìkolik cm silnou, subvertikální (na výchoze mírnì pøevislou) deskou elezivce v jv. stìnì. Jedná se o erozní relikt QRI typu 1 smìru 50°, o výce asi 8 m. Vrchol (452 m, nìm. Krassaberg) budovaný pøevánì jemnozrnnými køemennými èi vápnitými pískovci jizerského souvrství, se zdvojenou ilou mikromelilitolitu ve smìru JZSV (stáøí 67 mil. let, PIVEC a kol. 1998). Hlavní, jihovýchodní íla má mocnost 3 m, je sloupcovitì a deskovitì odluèná (WURM 1883, SCHEUMANN 1913). Její èervenì a edì zjílovìlé produkty byly podle B. MÜLLERA (1927a) odkryty záøezem Hamerské strouhy. Zejména na sv. úpatí vrchu jsou mohutné dobývky po tìbì alterovaného vulkanitu, v jejich stìnách i úlomcích v okolí lze nalézt elezité výstelky. Surovina byla zhutòována v hamru v Chrastné (R. MÜLLER 1922). Laminy QRI jsou vyvinuty té ve skalách poblí íly na východním úboèí vrchu. Na západním úboèí je vyvinuta zcela proeleznìlá pískovcová vì (Hodináø; B. MÜLLER 1927a, GANTZE 1996). Vrcholové partie pískovce mezi obìma ilami mikromelilitolitu jsou zèásti silicifikované a tvoøí výraznou skalní kulisu. 54 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí 5. Høebínek Lokalizace Návrí protaené ve smìru SVJZ (408,4 m, nìm. der Kamm), nacházející se 3,5 km z. od Hlavice u Èeského Dubu a 2,5 km jz. od hostince Na Pince v Tìnovì v údolí Zábrdky. Geologický popis Na návrí se nacházejí jámy po dobývání melilitického olivinického nefelinitu. Zdejí výskyt tvoøí jz. zakonèení íly tzv. Velké Èertovy zdi (U LRYCH a kol. 1988). Naprostá vìtina jejích výchozù byla ji dávno odtìena a ílu lze sledovat jako pøíkop táhnoucí se terénem pøes drobná návrí smìrem k SV do údolí Zábrdky k Tìnovu. V rozsáhlejích jamách sv. od temene Høebínku je odkryt kontakt nefelinitu s køemennými a vápnitými pískovci jizerského souvrství. V decimetrových vzdálenostech od kontaktu jsou vyvinuty vertikální desky elezivce QRI, na kontaktu i QPI. Laminy QRI charakteru vícevrstevných konkrecí (kamenné rùe) odtud uvádí SCHEUMANN (1913). Tìba Kromì tìby kamene nelze vylouèit získávání elezivcù k hutnìní eleza (MIKULÁ 1992) nebo ve smyslu poznatkù KÜHNA (1999a) tìbu rozloených èástí íly neovulkanitu k tému úèelu. Obr. 8. Geomorfologický popis Pùvodní mezoformou byla patrnì klasická èertova zeï (zachovalý relikt tée íly u Kotle 6,5 km sv. od temene Høebínku je národní pøírodní památkou a lze jej povaovat za typovou lokalitu fenoménu èertových zdí v ÈR). Dnení morfologie je vak zcela zmìnìna tìbou kamene a patrnì i elezné rudy, take jediným pùvodním prvkem reliéfu je samotný høbet, nepravidelnì vypreparovaný, pøesahující okolní reliéf nejèastìji o 5 40 m výky a zvolna nepravidelnì klesající pøes dvì výraznìjí kóty smìrem do údolí Zábrdky. Literatura SCHEUMANN (1913 s. 720-721), R. MÜLLER (1921 s. 12, 21), MIKULÁ (1992 s. 351) 6. Brada u Svéboøic Lokalizace Lom na vrcholu Brady (405,5, nìm. Kalvariberg) jv. od bývalých Svéboøic, 6,5 km v. od okraje Mimonì. Geologický popis V malém oputìném lomu je odkryto intruzivní tìleso (peò) bazaltoidu s irokým lemem intruzívní brekcie s hojnými pískovcovými xenolity. Hornina je silnì freatická, s èetnými vesikulemi. Tìleso je porueno strmým drceným pásmem smìru SJ (87/77°). Tìsnì Geologická mapa lokality Brada u Svéboøic. Silné edé linie a plochy intruzívní tìlesa vulkanitù, tenké edé linie pukliny, rafované plochy rozsah proeleznìní. Podle ADAMOVIÈE (2001). ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 55 východnì od lomu probíhá pøes vrchol Brady íla bazaltoidu smìru SZJV, její prùbìh lze sledovat podle øady pinek. V pinkách i jejich okolí se nacházejí èetné krusty elezivcù, v pùvodní pozici pøedstavující vnitøní (QPI) a vnìjí výstelky (QRI) kontaktu této íly. Minerální a chemické sloení Z jedné z dobývek 30 m jv. od vrcholu byl odebrán vzorek elezité krusty, který byl separován na masivní, køemenem bohatý elezivec (QRI) a lupenitý, køemenem chudý elezivec (QPI). V nerozpustném reziduu QPI byl metodou RTG-difrakce stanoven kaolinit, køemen a anatas. Vzorek QRI obsahuje 30,1 hm.% a vzorek QPI 44,8 hm.% oxihydroxidù Fe. Mezi ostatními vzorky jsou oba typy elezivcù z Brady anomální vysokými obsahy As a Zn (ADAMOVIÈ 2001). Tìba Brada u Svéboøic zøejmì pøedstavuje jednu z tìeben svéboøického rudního revíru (REUSS 1797), který zasahoval z tìchto míst k severu na Jelení vrchy. Samotný lom slouil spíe pro tìbu kamene na tìrk. Literatura Brada: REUSS (1797 s. 128), SOMMER (1834 s. 249), È. ZAHÁLKA (1916 s. 88), B. MÜLLER (1924a s. 269), KRATOCHVÍL (1963 s. 303-304), ADAMOVIÈ (2001 s. 95, 98) tìba eleza v okolí Svéboøic: REUSS (1797 s. 124-128), KREJÈÍ (1870 s. 106), È. ZAHÁLKA (1895a s. 5), TILLE (1902 s. 195, 1903 s. 13, 1925 s. 20), LOWAG (1909 s. 447), R. MÜLLER (1922 s. 46), ZIMMERMANN (1923 s. 117), B. MÜLLER (1924a s. 264, 1928a s. 153), KÜHN (1999a s. 182), A DAMOVIÈ & KÜHN (2001 s. 126-127), A DAMOVIÈ & MIKULÁ (2001 s. 8), KÜHN a kol. (2001 s. 133), ADAMOVIÈ (2002a s. 15) Podìkování Analýzy fázového sloení elezivcù metodou RTGdifrakce byly provedeny K. Melkou (Geologický ústav AV ÈR Praha). Hlavní výsledky tohoto pøíspìvku byly získány v rámci øeení grantového projektu A3013910 Grantové agentury AV ÈR a výzkumného zámìru CEZ Z3-013-912 Geologického ústavu AV ÈR. Publikaci tohoto katalogu umonila podpora Ministerstva ivotního prostøedí ÈR v rámci projektu 3475/322/02. Adresa autorù RNDr. Radek Mikulá, CSc. a Mgr. Jiøí Adamoviè, CSc., Geologický ústav AV ÈR, Rozvojová 135, 165 02 Praha 6, e-mail: [email protected], [email protected] ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 57 Luické hory Luické hory Mts. and Zittauergebirge Petr Havránek Abstract Most of the ironstone occurrences in the Luické hory Mts. and Zittauergebirge are confined to sandstone succession of the Jizera Formation (Middle to Upper Turonian) and spatially associated with intrusive bodies of basaltic rocks. Dykes of melilitic rocks polzenites, generally striking NESW in the proximity of the Lusatian Fault (3, 8, 910?, 13?), and rarely also trachytic rocks (1b, 2, 3) were completely decomposed by the effect of circulating hydrothermal fluids and exploited as poor iron ores in the past. Walls of excavated corridors after iron mining provide perfect examples of thick crusts of QRI and QPI. Linings of FeMn-crusts are also developed along younger basaltic dykes (12). This region contains some of the best examples of type-2 ferruginization with a wide variety of perfectly developed tubes and elliptical concretions of QRI and rock roses. In the Zittauergebirge (13, 8) and at some sites in the Luické hory Mts. (6, 6a), ferruginization is accomapnied by prominent silicification of sandstone. Worth mentioning is also the modern precipitate of Fe oxyhydroxides (4). Úvod Luické hory stály v posledních desetiletích stranou zájmu geologù, aktualizaci poznání alespoò západní èásti pøinesly a aktivity bývalého ÈGÚ (V ALEÈKA ed. 2001), následující popis oblasti z nich vychází. Oblast budují dvì velké regionální jednotky luický pluton a èeská køídová pánev. K luickému plutonu náleí zachovalé zbytky plátì: jde o drobové fylity v okolí Jiøetína pod Jedlovou. Tyto nejstarí horniny oblasti jsou øazeny k machnínské skupinì svrchního proterozoika, resp. k tzv. Görlitzer Schichten v saské èásti. Pùvodnì geosynklinální sedimenty byly kontaktnì metamorfovány spodnopaleozoickými intru- Obr. 1. zemi granitoidù luického plutonu støednì zrnitým biotitickým granodioritem zawidovským, novìji popsaným jako václavický granodiorit, a mladím rumburským granitem. Tyto horniny se vyskytují v okolí Rybnitì, Jiøetína, Lesné a Dolního Podluí a tvoøí velkou èást podloí køídy. Granitoidy luického plutonu se pak staly zdrojem materiálu pro sedimentární jednotky platformního pokryvu. Horniny jetìdského krystalinika sudetské jednotky se vyskytují jak v podloí køídy, tak i podél luického zlomu na východì oblasti. Mladopaleozoické kontinentální pánve (perm autun) byly v oblasti vìtinou denudovány jetì pøed mezozoikem, jejich relikty jsou zachovány v malé míøe Poloha jednotlivých výskytù proeleznìní v západní èásti Luických hor. v podloí køídy a na den vystupují nepatrné tektonické útrky na luickém zlomu (Kyjov, Rybnitì, novì Lesné). Ve stejné pozici jsou i jurské sedimenty (pískovce, kalové vápence) stáøí dogger malm u Doubice. Nejvìtí èást oblasti zaujímají klastické sedimenty èeské køídové pánve v luickém vývoji, který odráí blízkost sedimentaèního prostoru, resp. subsidenèní funkci luického zlomu. Na povrchu pøevaují pískovce jizerského a bøezenského souvrství, v blízkosti luického zlomu i starí èásti vrstevního sledu, pøedevím perucko-korycanské souvrství. Jizerské souvrství má souvislou mocnost nìkolik set metrù. Spodní èást tvoøí negativnì gradované cykly rùznozrnných pískovcù a po drobnozrnné (tìrèíkové) slepence. Negativní gradaci mají vesmìs i dílèí slepencové polohy, báze i strop bývá ostrá (erozní). V typickým vývoji je tato facie v okolí Jonsdorfu, Lückendorfu a Rynoltic. Vyí èást souvrství pøedstavují velmi dobøe vytøídìné jemnozrnné pískovce lavicovité nebo deskovité s masivní texturou. Ojedinìlé hrubé vloky ji mají pozitivní gradaci, vyskytují se vápnité polohy. Typické výchozy jsou u Maøenic a Petrovic. Teplické souvrství má vápnitý vývoj a omezený ploný rozsah (Chøibská). Bøezenské souvrství má v oblasti nejvìtí ploný rozsah. Pøevládají jílovitoprachovité pískovce, pøevánì jemnozrnné, s masivní texturou, místy se subhorizontální laminací, pøíp. nápadnými polohami tmavých (vápnito)jílovitých prachovcù. Hrubí pískovce s proudovými texturami, s ojedinìlými valounky pøíp. òùrkovými konglomerátovými vlokami tvoøí výchozy v okolí Kytlice, Chøibské, Lesné, Nové Huti a Horní Svìtlé. Zvlá stojí silnì prokøemenìlé pískovce a køemence, èasto s úplnì setøenými sedimentárními znaky v blízkosti vulkanitù (okolí Nadìje, Horní Svìtlé, Nové Hutì, Lesné, Kytlice). Tektonický obraz oblasti je pomìrnì komplikovaný a zejména na èeské stranì znaènì neúplný. Disjunktivní struktury paralelní nebo kolmé k luickému zlomu èlení oblast na mozaikovì uspoøádáné segmenty. Vertikální pohyby na luickém zlomu i na uvedených strukturách zpùsobují nestejnou tektonickou pozici jednotlivých segmentù (ker). Projevy terciérní vulkanické aktivity jsou èetné, pøestoe oblast leí na periferii severoèeské alkalické vulkanické subprovincie, rovnì diferenciace vulkanické øady je znaèná. Pøevaují tefrity a bazanity, ze svìtlých hornin pak trachyty a fonolity. Vulkanity vystupují hlavnì jako velká, obvykle smìrovì protaená subvulkanická tìlesa i jako pravé subvertikální íly smìru SVJZ, ménì pak SZJV. Kromì il bazaltoidù se vyskytují i íly fonolitù, rovnì doprovázené proeleznìním. K terciéru jsou øazeny kamenité tìrky a balvanité sutì silnì prokøemenìlých pískovcù, slepencù a brekcií (u Lesné, Svoru), obvykle se vyskytujících spolu s balvany pískovcù a køemencù, jejich prokøemenìní je dáváno do souvislosti s blízkostí kontaktù vìtích vulkanitù. K významným kvartérním sedimentùm patøí autochtonní balvanité sutì (kamenná moøe), deluviální balvanité a blokové sedimenty a pak glacigenní tìrky obsahující hlavnì krystalinické horniny a silicity (Jítrava, Rynoltice). Luické hory a pøilehlé itavské pohoøí (Zittauer Gebirge) lze z hlediska geomorfologického popsat jako plochou hornatinu s výchozy pøedevím kvádrových pískovcù a proniky vulkanitù bodovými nebo smìrovými. Eroznì denudaèní reliéf je silnì rozèlenìn v závislosti na tektonických a litologických podmínkách. Nápadné jsou osypy a proluviální kuely s klasty vulkanického pùvodu, pískovcové strukturní stupnì, høbety podél vulkanitù a neèetné tory. Podhùøí je èlenitou pahorkatinou s kerným strukturnì-denudaèním reliéfem, kdy ze zarovnaného povrchu vystupují vulkanické suky a skály silicifikovaného a proeleznìlého pískovce. 1. Klein Orgel Lokalizace Tato lokalita, stejnì jako její blízké výskyty, leí podél nauèné stezky Orgelweg u Kurort Jonsdorf, v chránìném území Landschaftschutzgebiet Zittauer Gebirge, pøevánì pak uvnitø rezervace Naturschutzgebiet (NSG) Jonsdorfer Felsenstadt. Skalní sloup Klein Orgel leí asi 700 m jjv. od rybníèku Gondel Teich na j. okraji Kurort Jonsdorf. Geologický popis Skály køemenného pískovce spodní èásti jizerského souvrství vystupují podél koridoru íly èásteènì zvìtralého fonolitu. Celkový profil pískovcù èiní asi 40 m, jsou pøevánì hrubozrnné, s polohami slepence. Izolovaný skalní sloup Klein Orgel je oválného prùøezu, tvoøený svìtle edým støednì a hrubì zrnitým silicifikovaným pískovcem. Podíl tìrèíku do 15 %, s plovoucími valouny subangulárního edého køemene o velikosti do 2 cm. Nízko nad patou sloupu je neostrá, 0,7 m mocná slepencová poloha s pøevaujícími klasty edého subangulárního køemene do 4 cm, neuspoøádaná a hnízdovitá. Na bázi skalky je silicifikovaná poloha 1 cm mocná drobný zlom s dynamickou silicifikací (viz té Groß Orgel), výe mìkèí interval asi 0,2 m mocný, v nìm se místy vytvoøily tafoni. Vrstevní plochy mají orientaci pøiblinì 355/10°. Otevøená puklina ve slepencové poloze je bez posunu, orientace 45/85°. Subvertikální íla fonolitu smìru SVJZ bìí asi 10 m jv. odtud ve skalním koridoru. íla je zèásti zvìtralá na bílý jíl, navìtralé úlomky horniny jsou edé, s typickou odluèností, bez viditelných vyrostlic. V horní èásti sloupu nad slepencovou polohou jsou vyvinuty subvertikální sloupky nepravidelnì polygonální, do 10 cm v prùøezu, smìrová priorita ploch v omezení sloupkù je nejasná, ale celý sloup je v pùdorysu mírnì protaen do smìru 142°. elezivce se vyskytují pøedevím jako jednoduché zprohýbané laminy QRI (morfologický typ 2). Na skal- 58 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 59 obecnì pìtiúhelníkové. Urèující pro sloupkovitou odluènost je zde jasnì drcené pásmo zhruba kolmé na prùbìh íly fonolitu (216/85°); tvar nìkterých sloupkù zvlátì na západním okraji skalky je tímto pásmem natolik ovlivnìn, e jejich prùøezy jsou obdélníkové, s delími stranami tvoøenými puklinami 40/85°. Sloupky jsou vytvoøeny a v nadloí slepencové polohy tìsnì nad patou skály. Na tuto slepencovou polohu jsou také vázány laminy QRI: horizontální nebo uklonìné asi 30° k J. Vícenásobné laminy QRI jsou 13 cm silné, osy ohybù mají smìr 50° a úklon 510°. Podobnì jako na Klein Orgel laminy zèásti kopírují stìny sloupkù, ale vcelku si zachovávají svùj tvar (lze je pøirovnat k hrubì digitalizovanému kruhu). Na vrcholu slepencové polohy lamina naduøuje a na 5 cm a je nerovná dle povrchu valounù. 1b. Kaffekanne Löwe Obr. 2. Prùbìh laminy QRI ve sloupkovitì odluèném pískovci Klein Orgel u Jonsdorfu. Foto J. Adamoviè. ním sloupu tvoøí velkou neuzavøenou trubici o prùmìru pøes 1 m s osou orientovanou 8/2°, procházející sloupkovitì odluèným pískovcem. Prùbìh lamin 12 cm mocných je slabì usmìrnìn plochami v omezení sloupkù: laminy vyuívají tìchto ploch jen zèásti a spíe k nim konvergují (obr. 2). Laminy QRI o síle do 2 cm tvoøí vìtinou konvexní plochy o velikosti max. prvních metrù ètvereèních na vrcholech okolních skal (proeleznìní morfologického typu 3); v blízkosti zlomù pøíèných k íle se laminy stáèejí dolù. Geomorfologický popis Ve 2 m vysokém, zèásti sloupkovitì odluèném skalním sloupu jsou vyvìtralé oválné dutiny o prùmìru do 5 cm a hloubky max. 15 cm. Na vrcholcích okolních skal tvoøí subhorizontální laminy elezivcù zprohýbané poklièky. Literatura SIEGERT (1897), È. ZAHÁLKA (1916 s. 82), A NDERT (1929), SITTE (1933) Blízké výskyty 1a. Groß Orgel Nízká (výka 2 m) skalka jen nìkolik metrù jz. od Klein Orgel. Subhorizontální silicifikovaný zlom je zde lépe pozorovatelný, má orientaci 222/7°, místy s ohlazy s rýhami ve smìru 146°. Na skalní stìnì pøilehlé k íle je puklina orientace 282/45°. Prùøezy sloupkù jsou Asi 140 m sv. od Klein Orgel je øada skal podél vulkanického koridoru rozdìlena pøíènými poruchami. Pískovec je støednì zrnitý a hrubozrnný, s roztrouenými køemennými valouny do 2 cm a slepencovými polohami. Hlavní slepencová poloha, uklonìná 42/15°, je tvoøená klasty subangulárního edého i primárnì rùového køemene, ojedinìle i klasty (detritem) elezivcù, døíve povaovanými (COTTA 1838, SIEGERT 1897, È. Z AHÁLKA 1916) za materiál z jurských sedimentù. Na bázi i na stropu slepence jsou laminy QRI. Na pøíèných poruchách je dobøe patrné výkové odskoèení slepencových poloh o 0,5 m, na jejich stìnách jsou nevýrazné válcové plochy do 1 m délky. Výrazné slepencové polohy jsou patrné na sz. stranì skal, kde èlení jinak masivní hrubozrnné pískovce s bìnými klasty køemene do 1 cm. Horní poloha je 0,4 m mocná, s negativní gradací edých a rùových subangulárnì opracovaných klastù køemene obsahuje pøímìs (asi 5 %) klastù elezivcù. Tyto vesmìs vyvìtrávají, zbarvují lavice do rùovìfialového tónu. Tmel je køemenný, základní hmota je místy silnì silicifikovaná mléènì edým køemenem. Spodní poloha je 1 m mocná, podíl klastických elezivcù je vìtí (15 %), pøevaují destièky do 5 cm, bìné jsou i sférické tvary se zøetelnì koncentrickou stavbou. Ojedinìle jsou zastoupeny úlomky nebo závalky jemnozrnných pískovcù cementované oxihydroxidy Fe. Na vnitøní stranì fonolitové íly v koridoru jsou zachovány èetné zbytky slabých lamin QRI i s vnitøní výstelkou ledvinitým èerným povlakem QPI a 2 cm silným. Dalí elezivce morfologického typu 1 sledují pukliny paralelní s ilou a otevøené pukliny k íle pøíèné. Deska QRI 120/85° je jen 1 cm silná, s nesouvislými zbytky spojení se stropem nií slepencové polohy. Povlaky QRI jsou vyvinuty té na otevøených puklinách pøíèných ke stìnì koridoru; jejich orientace mají vìtí rozptyl, napø. 20/85°, 48/85°, 80/50°, nebo na ohlazené puklinì 14/75° a na nìkolika puklinách orientace asi 315/85°. Vìtí poruchová pásma jsou dvì: první (28/65°) s blokovou výplní a nevýraznými ohlazy, druhé (15/75°) je prùchodné, asi 2 iroké a prochází napøíè skálou. Obr. 3. Skalní útvar Drei Tische u Jonsdorfu. Foto J. Adamoviè. Kromì výe popsaných desek QRI na puklinách je v poruchové zónì vyvinut jednoduchý systém lamin QRI nepravidelnì trubicového tvaru, max. 3 cm silných, které pùsobí jako izolátor vody v horninì. Zpravidla jde o ploché trubice válcového prùøezu o prùmìru 210 m (typ 2). Významné jsou elezivce typu 3 vázané na strop slepencových poloh, jejich torza tvoøí vrcholy jednotlivých vìí. Kromì stratiformních poklièek mùe jít o prùnik trubicových lamin velkých prùmìrù slepencovou polohou. Vyvinuta jsou i skalní okna. 2. Bärloch Lokalizace Stìnový lom na mlýnské kameny hned za jiním okrajem Kurort Jonsdorf, 700 m vjv. od rybníka Gondel Teich. Geologický popis V lomu vystupuje edolutý jemnì a støednì zrnitý pískovec, silicifikovaný a vìtinou velmi pevný. Slepencové polohy jsou obvykle mocné do 0,5 m, neuspoøádané a hnízdovité, s klasty køemene do 2 cm, obvykle s ostrou bází. Hlavním tektonickým prvkem je puklina orientace 60/85°, pozorovatelná na pilíøi v dolní èásti lomu (s ohlazy), dalí pukliny 10/30°. Lomem probíhá subvertikální íla fonolitu smìru SZJV (218/84°) promìnlivé mocnosti (kolem 1 m), zcela zvìtralá na bílý jíl. Z lomu je té uvádìn nefelinický bazanit. Sloupkovitì odluèné pískovce jsou odkryty v rùzných øezech pøi kontaktu íly, v sv. stìnì mají osy 47/55°, v jz. stìnì pod schody 295/67°. elezivce tvoøí výplnì subvertikálních puklin (rozsedlin cm rozmìrù), kde tvoøí zoxidované náteky, na kontaktu s vulkanitem èásteènì upinaté povlaky QPI nebo sférické agregáty QPI do 3 cm v prùmìru. Klastické elezivce ve slepencích se pøedevím podílejí na èervenofialovém zbarvení lomových stìn; není jasné, zda povrchovém nebo prostorovém. Tìba Lom Bärloch je nejstarí z místních lomù na mlýnské kameny (pøevánì jámových), oznaèovaných jako Mühlsteinbrüche. Ji v roce 1570 zaèal s lámáním Hieronymus Richter a lom byl èinný a do 20. století. Lomy byly zaloeny podél il a pòù bazaltoidù a fonolitoidù. Dnes jsou upraveny jako geologické a technické památky, je zde nauèná stezka a muzeum Steinbruchschmiede. Literatura SIEGERT (1897), È. ZAHÁLKA (1916), SITTE (1933) Blízké výskyty 2a. Drei Tische Poloizolovaná skalní vì na sv. výbìku skalní oblasti Mühlsteinbrüche. Vì je pøedsunutým pilíøem stìny Bärwand èlenìné silnými deskami elezivcù poklièek v konglomerátech. Je tvoøená svìtle edým støednì zrnitým køemenným pískovcem s a 30 % jemných zrn a cca 10 % valounù edého, mléèného i rùového, subangulárnì opracovaného køemene. Vrstevnatost je sledovatelná na hrubích polohách, jinak je pískovec 60 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 61 pomìrnì dobøe vytøídìný s ojedinìlými valouny køemene do 1 cm. V horní tøetinì vìe (obr. 3) je 1,5 m mocná hrubí poloha: odspoda rezavý slepenec (0,2 m) s klasty køemene do 5 cm, tìrèíková lavice (0,4 m) s èetnými klasty rùového subangulárného køemene do 2 cm a rezavý hrubì písèitý slepenec (0,25 m) s klasty køemene do 2 cm. Nad touto hrubí polohou je bìlavý, støednì a jemnì zrnitý pískovec o mocnosti 0,4 m s ikmým zvrstvením 300/15° a 30/20°. Na nìj nerovnì nasedá masivní støednì zrnitý pískovec (2,3 m). Profil je zakonèen 0,3 m mocnou rezavì hnìdou slepencovou polohou s náznakem negativní gradace. Tato poloha je pevná prosycená oxihydroxidy Fe. Èetné pukliny sledovatelné v hrubí vrstvì mají orientaci 20/30°, ménì èetné 205/80°. Na vrcholku vìe je vyvinuta poklièka podmínìná deskou elezitého slepence (217/4°), rozèlenìná erozí na tøi samostatné desky (= Drei Tische). Výrazné poklièky jsou vyvinuty na sousedním, lépe pøístupném bloku (2b). Prakticky vechny konglomerátové polohy (lavice) na sousední stìnì Bärwand jsou silnì proeleznìlé, mohutný skalní blok vrcholí opìt poklièkami. 2b. bezejmenný blok naproti Drei Tische Vrcholová èást meního skalního bloku mezi Drei Tische a Bärwand má klínový profil s erodovanou úzkou základnou (skalní okna) a irokou horní plochou. Tuto plochu tvoøí hnízdovitá slepencová poloha s pøevahou bílého subangulárního køemene do 2 cm, impregnovaná oxihydroxidy Fe. Plocha tvoøí poklièku s nerovným povrchem, orientovanou 16/12° a omezenou puklinou 30/85°. Na sousední stìnì bloku Bärwand lze sledovat pukliny se vztahem k popisovanému bloku (130/80°, 50/75°) s proeleznìním. 3. Zigeunerstuben (Felsengasse) Lokalizace Zigeunerstuben je jeden ze skalních koridorù vzniklých erozí rozloených il neovulkanitù v sv. èásti skalního masivu Nonnenfelsen, vystupujím nad plochým údolím na j. konci Kurort Jonsdorf. Leí 150200 m sz. od hostince Gondelfahrt. Lokalitou prochází znaèená turistická stezka. Geologický popis íla proniká svìtle edým støednì zrnitým pískovcem jizerského souvrství. Pískovec obsahuje pomìrnì èasté edé køemenné valouny (do 15 %) o velikosti do 1 cm, èasto drcené, i èetná rùová zrna. Slepencové polohy mají nerovnou erozní bázi, nejvìtí valouny edého a bílého køemene dosahují 5 cm. Významný podíl (3040%) tvoøí sedimentární elezivce úlomky limonitových kùr v podobì destièek rovných i rùznì zprohýbaných, sférických tvarù, mnohdy s dutinami, a valounù proeleznìlého pøevánì støednozrnného pískovce. Slepencové polohy s obsahem elezivcù jsou èervenofialovì zbarveny oxidací elezivcù a zbarvení se recentnì íøí vymýváním. Obr. 5. Obr. 4. Skalní koridor Zigeunerstuben u Jonsdorfu. Silicifikací a proeleznìním zpevnìné stìny vytváøejí pozitivní reliéf na hranách koridoru. SITTE (1933). íla (dnes koridor) má orientaci 204/85°, je na 4 místech odskoèená na pøíèných zlomech 280/85° s amplitudou prvních metrù. Mezi stìnami je výkový skok, potvrzený i silnì prokøemenìlými ohlazy s rýhováním. Koridor je doprovázen oboustrannou tektonickou zónou s èetnými paralelními puklinami, vesmìs volnými se sklonem k rozevírání v závislosti na odsedání okrajových èástí skalních blokù. Ohlazy jsou jak na výstelce, tak v pískovci za ní, pohyby se odehrávaly na více paralelních plochách. Dílèí mnohaèetné pukliny 250/35° jsou vyhojené mléèným køemenem. íla je povaována za fonolit. Od JZ na ni kolmo smìøuje bazaltoidní (polzenitová?) íla skalního koridoru Nonnenfelsen. Pøítomna je vnìjí výstelka (QRI) o tlouce do 7 cm, vnitøní výstelka (QPI) je hladká, místy lupenitá, ale zpravidla masivní. Ojedinìle jsou pøítomny ploché agregáty oxihydroxidù Fe, hojné hnízdovité útvary charakteru kulovitého rozkladu vulkanické horniny. Podstatnì ménì výrazné jsou doprovodné trubicovité laminy QRI. Geomorfologický popis Spolu s masivní vnìjí silicifikací (i nìkolikanásobné ohlazové plochy, bílýopálový? tmel) tvoøí pro- elezité sintry ve stropu skalního pøevisu. Míeòská dolina u Jiøetína pod Jedlovou. Foto M. Plekanec. eleznìní na horní hranì koridoru subvertikální øímsy a 1 m vysoké, mnohdy velmi tenké (20 cm). Jde o svislou obdobu skalních poklièek (obr. 4). Samotné skalní koridory jsou místy a 25 m hluboké. Podobná situace v mením je vyvinuta na Hieronymusstein a jinde v Jonsdorfu. Literatura È. ZAHÁLKA (1916 s. 83), A NDERT (1929), SITTE (1933), KRESSLING (1987), BOTHE & WINKELHÖFER (1989) 4. Míeòská jeskynì Lokalizace Nehluboký pøevis pod skalním prahem na Cestáøské cestì, 800 m sv. od nádraí Jedlová v Míeòské dolinì. Míeòská dolina, jinak Sýkoøí dùl, je iroké údolí mezi Toltejnem, Jedlovou a høbetem Stoce. Prameny i povìsti vypovídají o dolování a rýování (drahých) kovù, jsou zde staré dobývky, pece (1 vápenka) a strusky po zpracování kovù(?) viz napø. PLEKANEC (2000). Geologický popis Jeskynì je vytvoøená ve svìtle lutém støednì a jemnì zrnitém køemenném pískovci bøezenského souvrství. Tmel je pøevánì kaolinický, akcesorické subangulární valouny edého, rùového a mléèného køemene, ojedinìle závalky slínovce do 5 cm. Skalní srub je rozpukán èetnými sevøenými puklinami 38/85°, 45/85° a 105/85°, na výchozech v pøíkopu (200 m na SV) je poruchová zóna 130/85°. Pukliny 20/25° jsou na èele prahu a èásteènì na stropì jeskynì.V blízkosti jesky- nì (150 m na SV) byla novì zjitìna íla olivinického nefelinitu smìru 140° v pøíkopu lesní cesty. Vìtí výchoz tefritu je asi 150 m na Z, výchoz polzenitu asi 400 m na SZ (KØELINA & VALEÈKA 2000). Skalní práh 0,31 m silný je zpevnìný køemenem bohatým elezivcem (QRI), v jemnozrnných polohách jsou a 1 cm mocné ledvinité agregáty QPI (nález v opadu), jinak masivní proeleznìní levé èásti subhorizontální lavice. V eluviu pískovcù je orttejn a 7 cm silný, komunikuje s proeleznìlou poruchou v pískovci. Recentní, zøejmì mikrobiálními procesy podmínìné je vysráení oranových, lutých nebo vzácnìji bílých kaskádovitých sintrù. V závìru jeskynì je vyvinuta oranová sintrová záclona tvaru èásteèného pagodového stalagmitu 0,5 m vysokého, pøedstavující bodový výron oxihydroxidù Fe (obr. 5). Podobné jevy jsou známy i z jiných míst Luických hor (KÜHN 2002). Geomorfologický popis Skalní práh, zpìtnou erozí toku vyhloubená jeskynì pøevis, výzdoba eleznými sintry. Literatura KØELINA & V ALEÈKA (2000), PLEKANEC (2000), HANUS (2001), KOLAØÍKOVÁ (2001) 5. Lom na Stoci Lokalizace Mení stìnový lom na v. svahu Stoce k. 663 m, 300 m z. od sedla ébr. 62 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí Geologický popis Odkryt je edolutý masivní jemnozrnný, dobøe vytøídìný, slabì kaolinický køemenný pískovec bøezenského souvrství. V suti byly nalezeny bloky s laminami s bioglyfy, i lumachely (Rhynchostreon), rozpad na drobné ploché kvádry. Ze z. okolí lomu (300 m) je známa øada víceménì lineárnì uspoøádaných vulkanitù: olivinický èediè, tefrity, komínové brekcie, podobnì v. smìrem. Ve stìnì lomu o výce 3 m jsou odkryté pukliny 30/85° s pevnou tektonickou brekcií místního pískovce tmelenou elezivci a køemenem, dále 300/85°, 100/70° a 130/80° se slabì vyvinutými válcovými plochami. Tyto pukliny jsou vyplnìny slabými laminami elezivcù, podstatnì ménì elezivcù je obsaeno v diaklázách subhorizontálních. Na puklinì 30/85° tvoøí elezivec v deskovité laminì zøetelné proudové nebo oscilaèní pásky, místy nábìhové barvy. Ve svahových sutích se hojnì vyskytují silnì silicifikované balvany s obsahem masivních QPI, a na skalních pískovcových výchozech bìné laminy QRI. Tìba Staré dobývky pøedstavují 34 pinky za sebou v pískovcích pøi kontaktech s vulkanity na høbetu Jeleních kamenù. Literatura: REUSS (1797), FEDIUK (2000), KØELINA & V ALEÈKA (2000), HANUS (2001), KOLAØÍKOVÁ (2001), V ALEÈKA ed. (2001) 6. Miltejn I Lokalizace Nápadný skalní útvar u zøíceniny hradu Miltejn (nepatrné zbytky), k. 542 m. Geologický popis Skála je tvoøená svìtle edým masivním, støednì a hrubì zrnitým køemenným pískovcem bøezenského souvrství. Pískovec je zpravidla velmi silnì silicifikovaný, místy ve spodní èásti zachován v malé míøe pùvodní hrubozrnný pískovec, nepostiený silicifikací. Hojné jsou subangulární valouny masovì rùového køemene. Skála je podstatnì naruena tìbou, pùvodní tvar byl skalní koridor s ilou vulkanitu uprostøed. Hlavním tektonickým prvkem je puklinová plocha sledující pøedpokládaný prùbìh íly s orientací 310/85°, s paralelní poruchovou zónou nìkolik m mocnou. Èastá je tektonická brekcie s úlomky do 15 cm, ojedinìle vìtími. Tuto strukturu poruují pukliny 220/65° a 190/ 60° s brekcií, silnì silicifikovanou a skelnou, o velikosti i kamenù, na puklinì 35/20° je náznak ohlazu. Významnou strukturou je poruchová zóna smìru V Z, která je té sledovatelná v podzemních prostorech, na z. stranì skal podmínila vytvoøení jeskynního výklenku. elezivce QRI tvoøí slabé laminy, spí povlaky lemující hlavní puklinovou plochu (SVJZ), ve vìtí míøe pak pukliny pøíèné. V brekcii jsou slabé laminy, ilky s rozmrsky. Èasté je dispergované proeleznìní (fialové) na subvertikálních, silnì prokøemenìlých a skelných plochách hlavního smìru. Souvislé výskyty prostorových oxidovaných vícenásobných paralelních lamin jsou mezi puklinovou jeskyní a skalní bránou a nad ní. Ve výklenku na z. stranì skal jsou na subvertikální puklinové ploe laminy QPI do 1 cm tlouky, místy a ledvinité agregáty. Laminy se rozpadají vlivem solného zvìtrávání, místy mají nerovný struskovitý povrch odpovídající proeleznìní typu 4. Na Miltejnì se pøedpokládá pøítomnost subvertikální íly vulkanitu smìru SVJZ jako osy, podél ní dolo k silicifikaci. Tomu odpovídá morfologie zbytku skal pøímo na Miltejnu. Ve vzdálenosti 200 m na SV je skalní koridor, typický pro tyto íly v Luických horách a Zittauergebirge, dokonce zachován (viz 6a). Podobné koridory jsou známy na Orgelsteig (1), Nonnenfelsen Zigeunerstuben (3), Gr. Felsengasse (8), na Vraních skalách (10) a jinde. Kontaktní plocha nebo relikt vulkanitu nebyl zjitìn, na blízkost íly upozoròují hlízovité povrchy proeleznìní (typ 4). íla je sledovatelná podle projevù alterace pískovcù na znaènou vzdálenost k SV. Pravdìpodobné je pøeruení íly s posunem, pøípadnì i s odilkem (køíení?) smìru VZ. Prostorovì nejblií potvrzené vulkanity jsou trachytoidy vystupující v rùznì velikých výchozech na svazích a vrcholech Suchého vrchu a na Trávnickém vrchu. Na v. svahu Suchého vrchu je malý výchoz ilného bazaltoidu (analcimického?) tefritu protaený ve smìru VZ. Pod ním se také nalézají èetné volné kameny vnitøní elezité výstelky (QPI) z kontaktu pískovec vulkanit o mocnosti a 30 cm, pøedevím 0,51 km na SV, nad z. okrajem osady Nadìje (pøedevím u Homolkova sedátka). Celistvé ledvinité agregáty goethitu, pùvodnì tvoøící výplnì puklin, byly nalezeny 1 km na SZ, na vrcholu mírné elevace protaené jv. smìrem. ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 63 stìna má orientaci 124/80°. Slepencová poloha 305/ 15° asi 1 m mocná tvoøí patu v. skály. íly vulkanitu jsou zde nejménì dvì: jedna prochází obìma skalními útvary Miltejn I a II s malým odskokem mezi nimi, dalí pøiléhá na z. stranì zejména ke skále Miltejn II. Víceménì paralelnì se stìnou koridoru jsou protaené trubicovité laminy QRI, první laminy u stìny jsou zdvojené. elezivec QRI tvoøí i ploché útvary chobotnicového vzhledu vznikající podél ploché desky elezivce na kontaktu s vulkanitem a trubicovými laminami, nezasahující do nitra skály. Z vertikálních èástí lamin (trubic) vystupují bílé subangulární valouny køemene o velikosti do 1 cm, z odstupu elezivec vypadá jako pískovaná lepenka. Vìtímu rozvoji forem elezivcù brání masivní silicifikace (mléèný køemen), pozorovatelná místy na stìnách koridoru. 7. Lesní vrch Lokalizace Malá skalka na sv. úpatí Lesního vrchu k. 445 nad Hamerským potokem poblí koupalitì bývalého PT Bonex, 1,6 km zsz. od kostela v Maøenicích. Geomorfologický popis Skalní útvar je 25 m vysoký. Puklinové a vrstevní jeskynì s pozoruhodnou výzdobou (evorzní stropní koryta), skalní okna, skalní mísy. Tìba Lomová tìba silicifikovaného pískovce na mlýnské kameny se datuje od støedovìku, podle B. MÜLLERA (1933) zde v roce 1873 pracovalo pøes 100 dìlníkù. Staré dobývky, nejspí na elezo, 100 m z. od skal. V okolí pece (vápenky). Literatura A NDERT (1929), B. MÜLLER (1933), HAVRÁNEK (1982b, 1996a, b), BRZÁK a kol. (2000), HAVRÁNEK a kol. (2001) Blízké výskyty 6a. Miltejn II Jde o pokraèování skalního výchozu silicifikovaného pískovce 200 m na SV. Skalní koridor (vytìená íla vulkanitu) má výku stìn a 7 m, jeho západní vnìjí Obr. 6. Poloha jednotlivých výskytù proeleznìní ve východní èásti Luických hor. 64 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 65 Geologický popis Skalka je tvoøená svìtle lutým hrubì a støednì zrnitým pískovcem s ojedinìlými klasty bílého a rùového køemene do 1 cm, tmel kaolinický. Stìna orientace 120/85° je kontaktní plochou subvertikální íly vulkanitu, zcela rozloeného na barevný jíl. Místy je plonì silicifikovaná, kontakt pokraèuje v potoku jako køemenné ebro. Pøítomny jsou slabé zbytky vnitøní výstelky a paralelní, slabé laminy QPI. Tìba íla byla tìena jako surovina na výrobu eleza nìkolika pinkami pøedevím na z. svahu vrchu. Na v. úpatí jsou zbytky po zpracování rudy (struska). Podobné, zhruba paralelní, morfologicky nenápadné íly 1 km j. od této lokality byly té tìeny. Dalí paralela byla zastiena ve tole náhonu v Maøenièkách. Na vrcholu je lùmek na pískovcové kvádry s naèatým dílem. Literatura Dobývky v okolí popisují HAVRÁNEK (1996a) a HAVRÁNEK a kol. (2001). Východní èást Luických hor a Zittauer Gebirge poskytuje dokonalé výchozy spodní èásti jizerského souvrství, v blízkosti luického zlomu jsou ji pískovce výraznì uklonìné a znaènì rozèlenìné podél vulkanotektonických struktur. Obr. 7. 8. Große Felsengasse Lokalizace Výrazný høbet se skalním koridorem smìru SVJZ mezi Kurort Oybin a Luftkurort Lückendorf, ohranièující jv. èást Ojbínského kotle. Geologický popis Høbet je tvoøen svìtle edým masivním hrubozrnným pískovcem jizerského souvrství, s podstatným podílem subangulárních valounù rùového køemene a ojedinìlými valouny nebo destièkovitými klasty elezivcù. Tenké, øetízkové slepencové polohy jsou tvoøeny valouny bílého køemene do 4 cm. Koridor se stìnami 310/80° pøedstavuje vytìenou ílu polzenitu. Vlastní vulkanická íla je doprovázena nejménì dvìma dalími ilami, které se morfologicky tolik neprojevují: jde pøedevím o ílu podél Muschelsaal 305/70° a ílu (patrnì té polzenit) na Brandhöhe. Obì íly mají místy i nevýrazný koridor. Pøíèné pukliny mají orientaci 50/80°, kosé 35/60°. Poruchová zóna na sz. stranì koridoru je a 15 m iroká, pukliny jsou volné, mírnì odsedlé, paralelní s ílou. Na stìnì koridoru je místy zachována vnitøní výstelka QPI a 2 cm silná, na stranì protìjí, t.j. sz., jsou vyvinuty silné desky QRI a 5 cm silné. Na jz. okraji skalního koridoru se nachází systém lamin QRI v podobì velkorozmìrových, vìtinou paralelních koncentrických trubic Muschelsaal (obr. 7), mezi jednotlivými laminami je hluboce vyvìtralý pískovec. Høbet ji bez koridoru pokraèuje vyhlídkami Schar- Koncentrické laminy elezivce na lokalitì Muschelsaal u Luftkurort Lückendorf. Foto P. Havránek. fenstein a Töpfer. Nejhodnotnìjí ukázkou proeleznìní je skála na zaèátku skalnatého høbetu mezi turistickými stezkami Große Felsengasse a Kl. Steinadler Weg (obr. 8), kde jsou soubory silných lamin QRI vázány na pukliny smìru SVJZ (H AVRÁNEK 2003 v tisku). Tìba Èásti il byly tìeny jako surovina na výrobu eleza mìlkými rýhami nebo pinkami, tìba oproti jiným lokalitám je nevýrazná. Tmavá sklovitá elezitá struska byla nalezena na Brandhöhe, slitky kovu bílé barvy tamté. Literatura È. Z AHÁLKA (1916 s. 79), A NDERT (1929), KRESSLING (1987), HAVRÁNEK (2003 v tisku) 9. Podkova Lokalizace Pískovcové skály (nìm. Hufeisenstein) na høbetu k. 518 m, 600 m jz. od Popovy skály (565,3 m), 2 km jz. od Dolního Sedla. Vytìený koridor. Geologický popis Høbet Podkovy je tvoøen svìtle lutým hrubì a støednì zrnitým køemenným pískovcem jizerského souvrství s podílem valounù (tìrèíku) do 30 %, tmel køe- Obr. 8. Trubice QRI podél puklin paralelních s ilou vulkanitu na Kl. Steinadlerweg u Luftkurort Lückendorf. Foto P. Havránek. menný. Slepencové polohy jsou pomìrnì øídké, se subangulárními valouny edého, bílého i rùového køemene o velikosti 210 cm. V klastickém materiálu se ojedinìle objevují i elezivce, krystalinické èi metamorfované horniny. Na stìnì koridoru je patrno típání valounù ze slepencových poloh. Nií poloha slepence vykazuje negativní gradaci (vnìjí pata sz. skalní stìny). Poloha obsahuje kromì obvyklých edých a bílých klastù køemene do 4 cm i 5 % elezivcových klastù, vesmìs ji zvìtralých na èervenofialovou hlinku. Vrstvy se uklánìjí pod úhlem 20° do smìru 250° (z. stìna spodního koridoru). Koridor pøedstavuje vytìenou ílu alterovaného vulkanitu smìru zhruba SVJZ (150/85°), o mocnosti 23 m. V celém známém prùbìhu je íla rozloená na edofialový jíl. Výkový skok na stìnách koridoru neurèen, pøíèné poruchy mají orientaci 240/80°. Lokalita leí asi 1 km od luického zlomu. Plocha na kontaktu íly a pískovce je v z. stìnì tvoøena deskovitým elezivcem QPI o síle a 30 cm, na v. stìnì jsou zachovány zbytky proeleznìlého vulkanitu vesmìs konkávního tvaru nebo tvoøící masivní, 12 cm mocné náteky struskovitého nebo møíkovitého tvaru. Na vrcholu kopce je koridor na elezivce chudí, v z. stìnì je masivní deskovitý QRI, laminy postupují dovnitø skály po puklinách obvyklého pravoúhlého systému. Na vnìjí sz. stranì skalního defilé podél vìtí soubìné pukliny (prùchodná rozsedlina) jsou na skalním bloku vyvinuty laminy elezivce o tlouce do 1 cm, konformní s vrstevnatostí, dnes pøeruované dílèími puklinami. Jsou èástí plochých tru- bic o prùmìru 1520 m. V detailu jsou laminy tvoøeny páskami rùzné intenzity proeleznìní (?proudové textury). V podobné rozsedlinì o nìkolik metrù tvoøí laminy oblouky o polomìru do 1 m, které se k pøívodní puklinì se bezprostøednì pøimykají (stylovì podobné girlandovitým laminám u Janovic lokalita 13). Jednoznaènì je patrný vìtí význam doprovodných paralelních puklin pro dotaci elezitých roztokù ne vlastního kontaktu. Tam dochází ke kolmataci horninové vrstvy za vzniku masivní výstelky QRI (v podstatì filtr), stìejní pohyb roztokù se dìje po pøíèných puklinách, které dotují paralelní pukliny. Ty jsou zpravidla otevøené, bez výplnì vulkanitu, co umonilo lepí proudìní fluid a rozvoj koncentrických trubicových lamin. Význam Lokalita dokumentuje funkci paralelních struktur (bez vulkanitu) jako pøívodních drah pro elezem bohaté roztoky. Tìba íla je vytìena pinkami a pøíkopy. V nejbliím okolí se vyskytuje stejný typ proeleznìní: elezivce na kontaktech dnes ji vìtinou vytìených il bazaltoidù: Vraní skály, ModlaPekaøka (Rolleberg), Pískový vrch (Welsberg), èetné íly mezi Vraními skalami, Modlou a Císaøským dolem. Literatura HAVRÁNEK (1982a, b), KÜHN a kol. (2001) 66 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 67 Obr. 10. Deska QRI 319/89° v tìsné jv. blízkosti hlavní íly na Vraních skalách. Pohled k JJZ. Foto J. Adamoviè. 10. Vraní skály Lokalizace Vraní (té Havraní) skály (500 m, nìm. Spittelgrunder Rabenstein) leí 1,1 km z. od Horního Sedla, sv. od Jablonného v Podjetìdí. Geologický popis Dvì øady skal protaené ve smìru SVJZ, tvoøené hrubozrnným køemenným pískovcem s ostøe omezenými slepencovými polohami a 50 cm mocnými. Pískovce jsou øazeny k jizerskému souvrství (HAVRÁNEK 1982a), vzhledem k absenci vùdèích fosilií vak nelze vylouèit ani jejich cenomanské stáøí (korycanské vrstvy). Vrstvy se uklánìjí pod úhlem asi 45° k JZ, co souvisí s tím, e sv. konec Vraních skal leí asi jen 300 m od hlavní pøesmykové linie luického zlomu. Pukliny jsou pøevánì subvertikální, smìru SVJZ. Stejný prùbìh má dvojice il bazaltoidních vulkanitù pøedpokládaná HAVRÁNKEM (1982a) a pozdìji ovìøená povrchovým geomagnetickým mìøením (ADAMOVIÈ 2001). Mení íla bìí pøi jv. patì skal (anomálie 30 nT) a mocnìjí íla asi 40 m dále na SZ (anomálie 1150 nT). Tuto ílu sleduje nejvýraznìjí puklinová plocha tzv. Fellerova stìna (Fellerwand). Ta je výraznì silicifikova- Obr. 11. Bradaviènatý povrch proeleznìlé pukliny v hlavní stìnì Kohoutu. V jádrech jednotlivých hrudek QRI byl mikroskopicky zjitìn amorfní SiO2. Foto J. Adamoviè. ná a jen slabì proeleznìlá. V asi 20 m irokém pruhu odtud na JV jsou ale èetné paralelní ruptury vyplnìny køemenem bohatým elezivcem (QRI) obr. 10. Z proeleznìlých puklin vybíhají zhruba kolmo do stran trubicovité laminy QRI. Slepencové polohy prùbìh lamin elezivce nijak neovlivòují. Texturnì nejpestøejí kála elezivcù tvoøí výstelky vytìené íly rozloeného vulkanitu v jz. pokraèování skal (viz obr. 9): na stìnách skalního koridoru jsou zde vyvinuty a 5 cm mocné krusty QRI (vnìjí výstelka) a QPI (vnitøní výstelka), na haldách lze nasbírat i úlomky zcela rozloeného (proeleznìlého) vulkanitu. Nepatrná íla bazaltoidu, opìt smìru SVJZ, leí 240 m sz. od hlavní íly. ních prací na alterované okrajové partie il pøi jejich sz. kontaktu s pískovcem. Minerální a chemické sloení 11. Kohout Masivní èervenohnìdé elezivce QPI odebrané ze stìny tìební rýhy jsou tvoøeny hematitem, goethitem a opálem. Obsahy oxihydroxidù Fe jsou velmi vysoké: 61,967 hm.%, pomìrnì vysoké jsou i obsahy P2O5 (kolem 2 hm.%), Cu a Zr (ADAMOVIÈ 2001). Tìba Obr. 9. Geologická mapa lokality Vraní skály u Horního Sedla. Silné edé linie a plochy intruzívní tìlesa vulkanitù, èárkované silné edé linie zlomy, tenké edé linie pukliny, rafované plochy rozsah proeleznìní. Podle ADAMOVIÈE (2001). Prùbìh hlavní íly je v terénu zvýraznìn sérií pinek. Slabí, jihovýchodní íla byla natìena a 10 m hlubokou rýhou, pøi dnì 22,5 m irokou, zaèínající za pøíèným zlomem (zde odskoèení íly) 180 m jz. od støedu skal. U vech il jsou osy magnetických maxim posunuty oproti nejhlubí èásti rýhy nebo kutacích jam o 5 m k JV, co nejspíe souvisí se zamìøením tìeb- Literatura B. MÜLLER (1928a, 1933), HAVRÁNEK (1982a, b, 1996b, 1999), SLÁDEK & D ÌDEÈKOVÁ in DEMEK ed. (1987), ADAMOVIÈ (2001), KÜHN a kol. (2001) Zdálky nenápadné výchozy spodní èásti jizerského souvrství, morfologicky velmi pestré, se nacházejí mezi Rynolticemi a Janovicemi v Podjetìdí. Zde se ji morfologicky výraznìji projevují ilné vulkanity jako osy táhlých pískovcových høbetù v ploché pahorkatinì. Lokalizace Oznaèení Kohout (nìm. Hahn) se vztahuje na nepøíli výrazný høeben (432 m) smìru zhruba SVJZ asi 1 km j. od Rynoltic. Geologický popis Osu høbetu tvoøeného køemennými pískovci jizerského souvrství tvoøí puklinové pásmo smìru SVJZ, na nìm jsou patrny projevy proeleznìní a silicifikace. Tyto projevy, jakoto i série tìebních jam na sz. hranì høbetu, vedly ji starí autory k domnìnce o pøítomnosti íly vulkanitu (napø. A DAMOVIÈ 2001). Pozemní magnetometrické mìøení v roce 2001 (J. PEROUTKA) zjistilo dvojici lineárních magnetických anomálií 68 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí Obr. 12. Alterace (proeleznìní) periferních èástí bazanitových sloupcù na jv. úboèí vrchu Honigberg. Foto J. Adamoviè. smìru SVJZ na sz. hranì høbetu (dobývky) a podobnou dvojici na jv. úboèí høbetu, co nejspíe odpovídá projevu dvojice loních il uklonìných velice mírnì k JV. íly jsou nìkolikrát levostrannì dislokované na pøíèných zlomech v øádu prvních metrù, a se v nejsevernìjí èásti høbetu ztrácejí (uloeny hloubìji?). Proto lze pøedpokládat oddìlení nejsevernìjí èásti høbetu zlomem s vertikálním pohybem (pokles sv. kry?). Ve køe za zlomem byly zjitìny dvì pravé íly smìru zhruba SVJZ. Níe na sv. svahu kopce, snad v nadloí jedné z loních il, je otevøen zalý lùmek se sloupkovitì odluèným pískovcem (sloupky 4-boké, prùmìr 48 cm, úklon k S pod úhlem 58°). Tento jev odtud popsali u B. MÜLLER (1933) a BALATKA & SLÁDEK (1972c). Nejvýznamnìjí výchoz z hlediska proeleznìní leí v nejvyí èásti høbetu. Hrubozrnný pískovec zde obsahuje dvì slepencové polohy, jejich prùbìh distribuci oxihydroxidù Fe nijak neovlivòuje. V hlavní stìnì, paralelní se smìrem íly, je odkryt soubor lamin QRI ve tvaru zplotìlých trubic. Laminy se uklánìjí pod rùznými úhly k Z a ZSZ, t.zn. osy trubic mají prùbìh SJ a SSVJJZ. Pískovec v podloí lamin QRI je prosycen tìsnì nahlouèenými hrudkovitými konkrecemi QRI, jejich vyvìtráváním vzniká na èelní stìnì charakteristický bradaviènatý povrch (proeleznìní typu 4) obr. 11. S podobnými texturami elezivcù se setkáváme i v Èeském ráji (Pøíhrazy, U pomníkù, Borecké skály) a na Broumovsku (Supí skály útvary Obr. 13. Øez sz. kontaktní zónou bazanitové íly na sv. konci Pískového návrí (lom Honigberg). 1 sloupcovitì odluèný, slabì alterovaný bazanit; 2 silnì alterovaný bazanit: rezavý jíl blíe k íle a edý jíl dále od íly; 3 lupenitá výstelka QPI; 4 silnì alterovaný bazanit: edý jíl s okrovými pásky; 5 vesikulární elezitá výstelka, blíe k íle lupenitá (QPI), dále od íly masivnìjí QRI; 6 lutorezavý pískovec. Odebrané vzorky jsou oznaèeny èísly 111 116. ADAMOVIÈ (2001). ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 69 Obr. 14. Dokonale vyvinuté laminy QRI na pískovcovém balvanu na sz. konci paseky na vrchu Johannesberg. Foto J. Adamoviè. Rohatá a elezný pilíø). Výbrusy tìchto povrchù z Kohouta ukázaly pøítomnost amorfního SiO2 v jádru hrudkovitých konkrecí (ADAMOVIÈ 2001). Na pískovcových skalkách 30 m dále na SV jsou vyvinuty trubicovité laminy QRI s osami uklonìnými pod úhlem 10° k SZ. turnì pøipomínajícími QPI, nìkolik centimetrù mocnými (obr. 12). Sz. kontakt íly je v lomu dobøe odkrytý (øez na obr. 13). Zajímavostí je 25 cm mocná, rozmrtìná poloha QPI uvnitø íly. Vnìjí kontakt íly je uklonìný do lomu (285/66°), s 5 cm krustou, sloenou z lupenitého elezivce QPI uvnitø a QRI vnì. V zónì podél kontaktu o celkové íøce 1 m je bazanit rozloen na edolutý jíl s okrovými pásky. Minerální a chemické sloení Minerální a chemické sloení Ve výbrusech elezivcù byl mikroskopicky zjitìn hematit, goethit a opál (A DAMOVIÈ 2001). Literatura B. MÜLLER (1927b, 1928a, 1933), BALATKA & SLÁDEK (1972c), HAVRÁNEK (1999), ADAMOVIÈ (2001) 12. Pískové návrí Lokalizace Høbet Pískového návrí (484,8 m) 2 km jv. od Rynoltic je na SV zakonèen vrchem Honigberg (475 m) s pomìrnì rozsáhlým lomem otevøeným k severu. Geologický popis V lomu je odkryta íla bazaltoidní horniny (podle SHRBENÉHO 1989 jde o ?nefelinický bazanit) tvoøící osu celého høbetu, 2,53 m mocná, se sloupcovitou odluèností kolmo na stìny íly. estiboké prùøezy sloupcù v lomové stìnì pøipomínají vèelí plástev, co dalo název celému kopci. Odluèné plochy jednotlivých sloupcù jsou lemovány rezavými alteraèními produkty tex- Sloení elezitých výstelek sledoval ADAMOVIÈ (2001). V zónì QPI uvnitø íly je podle RTG-difrakèní analýzy hlavním jílovým minerálem Na-montmorillonit, jinak obsahují elezivce (mikroskop. studium) goethit i hematit. Pozoruhodné je, e QPI v zónì uvnitø íly má mení obsahy oxihydroxidù Fe (28,8 hm.%) ne QPI na vnìjím kontaktu íly (36,1 hm.%). Ten navíc obsahuje mimoøádné mnoství MnO (2,6 hm.%) øádovì vyí ne obdobné elezivce odjinud. Tìba Lom byl otevøen pro lámání kvádrù pískovce z plátì íly, postieného slabou masivní silicifikací. Pinky sledující prùbìh íly bazanitu dále na JZ (HAVRÁNEK 1999) ukazují na tìbu elezné rudy. Literatura È. ZAHÁLKA (1916 s. 90), B. MÜLLER (1933), BALATKA & DÌDEÈKOVÁ in DEMEK (1987), SHRBENÝ (1989), HAVRÁNEK (1982a, 1999), A DAMOVIÈ (2001) Blízké výskyty 12a. Johannesberg Jako Johannesberg je oznaèováno návrí (462 m) protaené ve smìru SZJV, na JV se sbíhající se høbetem Pískového návrí. Podle B. MÜLLERA (1933) probíhají v ose návrí alespoò dvì íly, ani jedna z nich vak není odkryta ve výchozech (geofyzikálnì nebyly ovìøovány). Na sz. konci je návrí zakonèeno pnìm bazaltoidu nad obcí Nová Starost. V úseku asi 500 m je høbet poset balvany a drobnými skalkami køemenného pískovce jizerského souvrství, protkaného laminami QRI a 10 cm mocnými, uspoøádanými do mimoøádnì pravidelných mnohovrstevných koncentrických trubic nebo eliptických a kulovitých konkrecí. Tyto útvary dosahují èasto i nìkolika metrù v prùmìru a v detailu jsou doprovázeny drobnìjími odtìpenými laminami girlandového prùbìhu (obr. 14). Na nìkterých balvanech lze nalézt a tøi hierarchicky uspoøádané øády lamin. Jde o nejlepí ukázku vícevrstevných trubicovitých lamin (typ 2) v èeské køídì. 13. Janovice Lokalizace Skalní defilé na z. svazích k. 375 m nad levým bøehem Dubnického potoka, 500 m jz. od køiovatky na jv. konci Janovic v Podjetìdí. Geologický popis Skály jsou tvoøeny svìtle lutým støednì zrnitým køe- 70 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 71 Literatura HAVRÁNEK (1999, 2003 v tisku) Závìr Obr. 15. Svazky lamin QRI pøecházející tvarovì do girland a trubic. Vrch k. 375 m u Janovic v Podjetìdí. Foto P. Havránek. menným pískovcem, místy s podstatným podílem hrubozrnné sloky, se tìrèíkem do 5 % a, s ojedinìlými klasty mléèného køemene do 1,5 cm. Ve spodní èásti skal (asi 10 m) masivní pískovec s oválnými formami zvìtrávání, 2 m pod vrcholem leí 0,8 m mocný hrubí interval, kde se støídají polohy patnì vytøídìného tìrèíkovitého pískovce s ojedinìlými valouny do 24 cm a jednoduché polohy øetízkového slepence; tyto polohy vesmìs k V vykliòují. Sz. stìnu defilé tvoøí kontakt vydobyté íly vulkanitu s orientací 315/85°. Mocnost íly èiní zhruba 2 m. Na vrcholu skalního defilé blízko jeho sv. konci je vulkanit pøetnut ilou smìru VZ, která se morfologicky pøíli neprojevuje není lemována zpevnìnými pískovcovými skalami. Pøíènì na hlavní ílu jsou vyvinuty pukliny, vesmìs volné, rozevøené do íøe 20 cm, 35/85°. elezivce se nacházejí v pøíèných puklinách jako ledvinité agregáty oxihydroxidù Fe o síle do 1 cm, pøedevím tvoøí mnohoèetné paralelní laminy QRI o síle do 7 cm. Laminy jsou sledovatelné v èásteèném prùøezu na sv. boku a na plochém vrcholku skalního defilé. Ve slepencové poloze jsou laminy jednoduché, pevné a vystupují z pískovce, v jemnìjím intervalu nad ní se laminy roztékají do desítek rezavých lamin, postupnì se ve smìru od íly zeslabujících, smìru 260 280° (obr. 15). Laminy místy tvoøí jednoduché nebo sloené girlandy, konvexní stranou pøivrácené k íle (obr. 16). Na jz. konci jsou osy girland rovnobìné s prùbìhem hlavní íly mají smìr 48°. Dále se vyskytují trubicovité laminy QRI, nejlépe vyvinuté na vrcholové skále celého defilé v blízkosti køíení obou il a smìrovì blízké s mení, pøíènou i- lou (VZ). Jedna dokonale odkrytá elezná kláda o prùmìru 0,5 m má osu smìru 282° (obr. 17). Na obvodu jedné z trubic je patrná proudová textura v podobì více proeleznìlých høbítkù roubovicového prùbìhu s levostranným vinutím (obr. 18). Také (ménì dokonalé) trubicové laminy podél hlavní íly jsou s ilou zcela paralelní, uklonìné mírnì k JZ, a na kontaktu jsou valchovitì zprohýbané (obr. 19). Ve výchozu na sv. patì skalního defilé se zdá, e do trubicovitých struktur pronikaly roztoky s Fe spíe z paralelních puklin ne ze samotného kontaktu íly. Podél vulkanických il, vesmìs indikovaných starými pinkami, se na dalích lokalitách v oblasti Janovice ibøidice Nová Starost nalézají nápadné koncentrické trubice, skalní rùe, cibule, pøedevím na táhlém høbetu k. 436 a 432 m s. od Janovic, za hájovnou aj. Obr. 16. Laminy QRI girlandovitého prùbìhu v blízkosti íly bazaltoidu (vlevo, vytìena). Vrch k. 375 m u Janovic v Podjetìdí. Pohled k SV. Foto J. Adamoviè. Vìtina popsaných elezivcù se nalézá v psamitech jizerského souvrství, kde lze nalézt celou kálu forem, obvykle v nejsloitìjím vývoji. elezivce ve stratigraficky vyích jednotkách jsou ménì èetné a jejich formy jsou nevýrazné, pøestoe vulkanity (pøevánì kyselejí) zde mají obecnì vìtí ploné zastoupení. Bazaltoidní ilné vulkanity jsou zde v meninì, i kdy jejich poèet roste s prozkoumaností území. Mùe jít té o podpovrchová tìlesa. Dalím faktorem èetnosti výskytu elezivcù je blízkost luického zlomu: ruptury na nìj pøíèné jsou injikovány ilami vulkanitù s doprovodným proeleznìním. Na nìkolika lokalitách byly zjitìny proudové textury lamin elezivcù (5, 9, 13), jim se zde zatím pøíli pozornosti nevìnovalo. Po potvrzení souvislosti tìchto textur se smìrem proudìní Fe-bohatých fluid tak bude mono rekonstruovat jejich cirkulaci ve vìtím prostoru. V jednom pøípadì (13) byla popsána diskordance dvou systémù lamin, evidentnì se protínajících, dokládající fázový prùbìh pohybu fluid. Zcela jednoznaènì byla zjitìna smìrová závislost os trubic na smìru vulkanické íly, toti jejich soubìnost. Této skuteènosti lze vyuít k indikaci vulkanitu, který neposkytuje bìné známky výskytu. Na mnoha lokalitách zjitìné klasty straích elezivcù jsou v konglomerátech obsaeny v takovém mnoství, e jejich recentní zvìtrávání vede k plonému zbarvení podloního pískovce, nemající souvislost s hydrotermální aktivitou. Dalím recentním jevem je sráení elezitých roztokù, spí podmínìné pøí- Význam Díky køíení dvou il poskytuje lokalita názornou ukázku závislosti prostorové orientace lamin na prùbìhu ilných tìles vulkanitu, patrná je diskordance proeleznìní z rùzných fází hydrotermálního procesu. Tìba Hlavní íla je sledována sérií pinek a vìtích tìebních jam (HAVRÁNEK 1999), pøíèná íla tøemi pinkami. S nejvìtí pravdìpodobností byly tìeny rozloené vulkanity za úèelem zhutòování eleza. Povrchová i podzemní tìba rozloených vulkanitù jako chudé elezné rudy je zdokumentována z blízkého Lemberka (HAVRÁNEK 1997, KÜHN a kol. 2001). Obr. 17. Izolované trubice QRI rovnobìné s pøíènou ilou vulkanitu. Vrch k. 375 m u Janovic v Podjetìdí. Foto P. Havránek. 72 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí Èeské výcarsko Bohemian Switzerland Zuzana Vaøilová Abstract Ferruginization in sandstones can be found throughout almost the whole area of the Bohemian Switzerland National Park. Iron oxyhydroxides mostly form subvertical planar tabular bodies of type 1 (45, 8) striking generally NESW and EW. Their association with basaltic dykes of this direction was, however, rarely encountered, and their orientation is probably mostly fault-controlled. Irregular laminae of QRI of type 2 (2, 6, 1011) are often preserved in perfect tube-like forms. A combination of both these types is best observed at the notouriously known Rudolfùv kámen (3). Strata-bound subhorizontal body of QRI at the locality of Tøi stoly (1) gives rise to mushroom rocks. Ferruginization is one of the processes of surface hardening which, together with the antagonistic salt-weathering processes, control the geomorphology of the sandstone relief. A specific problem is posed by ferricretes of Cretaceous age, whose fragments can be commonly found as constituents of conglomerate beds, particularly in the proximity of the Lusatian Fault. Úvod Obr. 18. Detail trubice se roubovitou texturou na povrchu, pravdìpodobnì indikující smìr proudìní elezem bohatých fluid. Pohled k Z. Vrch k. 375 m u Janovic v Podjetìdí. Foto P. Havránek. Národní park Èeské výcarsko (spolu s Národním parkem Saské výcarsko) pøedstavuje nejsevernìjí èást èeské køídové pánve a také jednu z významných oblastí výskytu proeleznìní. To se zde, stejnì jako v ostatních skalních mìstech, podílí na tvorbì charakteristické geomorfologie a díky své vìtí odolnosti vùèi zvìtrávání i odnosu se významnì uplatòuje jako rezistentní prvek v pískovcovém reliéfu. Na skalních stìnách tvoøí èasto jedineèné bizarní a nepøehlédnutelné tvary, a zvyuje tak estetickou hodnotu krajiny. Pøestoe pøíklady tìchto skalních útvarù z oblasti Èeského výcarska je moné øadit k jednìm z nejtypiètìjích, nebyla jim dosud vìnována systematická pozornost. K autorùm, kteøí se o daném jevu zmiòovali ve svých studiích, patøí napø. BECK (1897), È. ZAHÁLKA (1916), BLANCK (1922), RAST (1958) a zejména SEIFERT (1939), který vytvoøil mapu rozíøení elezivcù v areálu mezi Dìèínem a saskou Pirnou. Ve své studii se vìnuje popisu proeleznìní, jeho rozdìlení, chemickému sloení i vzniku. Podrobnìji vak zpracoval pouze nìmeckou èást dané oblasti (tj. pravý tomností mikroorganismù ne fyzikálnì-chemicky. V této souvislosti je zøejmé, e k proeleznìní pískovce dochází (v podstatì prostou filtrací elezitých roztokù) i dnes. Popsáno bylo také vymývání pukliny s elezivcem tekoucí povrchovou vodou za vzniku orttejnu. Dále byl pozorován vztah mezi ilou a doprovodnými (paralelními, pøíènými) strukturami, které se zpravidla ukazují pøíznivìjí k vedení fluid a vývinu rozvinutých forem elezivcù, zatímco pøímý kontakt íla/pískovec vykazuje spí projevy infiltrace a následné kolmatace. Potvrzena byla absorpèní funkce slepencových poloh, které ze vech sedimentárních prvkù nejvíce ovlivòují prùbìh elezivcù. Nìkterá skalní defilé, zejména oboustranná, dovolují s jistou dávkou opatrnosti prostorovì rekonstruovat rozmìrné elezivce. Ukazuje se, e nìkdy jde o pytlovitá tìlesa, jejich delí strana leí subhorizontálnì a zároveò paralelnì s pøívodní strukturou (ilou). V pøíèném prùøezu lze pozorovat zajímavé, velmi pravidelné uspoøádání: v okrajích tìlesa jsou vyvinuty trubice, které do støedu tìlesa pozvolna vyznívají ve stále se ztenèujících laminách (spíe u jen v páscích). Ve støedu tìlesa by teoreticky mìla probíhat pøívodní struktura, od které se masivní laminy, zatoèené do trubic, postupnì odvalovaly za vzniku chvostu ze slábnoucích lamin. Sloitì uspoøádané laminy (undulózní tvary) lze pak pokládat za trojrozmìrné Liesegangovy obrazce deformované hydraulickými efekty (napø. turbulencí). Adresa autora Obr. 19. Trubice a zprohýbané laminy QRI paralelní s hlavní ilou vulkanitu. Úpatí vrchu k. 375 m u Janovic v Podjetìdí. Foto P. Havránek. Mgr. Petr Havránek, Referát ivotního prostøedí Okresního úøadu Èeská Lípa, Dìèínská 389, 470 35 Èeská Lípa e-mail: [email protected] Obr. 1. Mapa Národního parku Èeské výcarsko s vyznaèením studovaných lokalit proeleznìní. Zpracováno s vyuitím podkladù SEIFERTA (1939) a VALEÈKY ed. (1997). 74 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí labský bøeh sz. od Bad Schandau, oblast proti proudu Labe jv. a v. od Bad Schandau a k dnení státní hranici a levý bøeh Labe od Dolního lebu pod Königstein). Na území dneního Národního parku Èeské výcarsko zmiòuje v textu SEIFERT výskyty elezivcù, v oblasti s. od Jetøichovic na Rudolfovì kameni (80°), u Tokánì a v Haovém dole, které se dle jeho závìrù èetností i svou orientací neodliují od výskytù v sousedním Nìmecku. Lokalizace proeleznìní v NP Èeské výcarsko dle SEIFERTA (1939) je vyobrazena v mapì na obr. 1. elezité polohy v pískovcích je moné nalézt ve vìtí èi mení míøe témìø na celém území národního parku. Vyskytují se zde vechny tøi hlavní typy definované A DAMOVIÈEM (2000, 2001). Vìtinu tvoøí akumulace oxihydroxidù Fe sledující subvertikální a mírnì uklonìné plochy, zlomy a pukliny (typ 1 - pokud není v popisu jednotlivých lokalit uvedeno jinak, tak jde o køemenem bohatý typ) èi nepravidelné, rùznì zprohýbané, koncentrické a trubicovité útvary uvnitø skalního masivu (typ 2). Zastoupena jsou zde rovnì deskovitá tìlesa sledující vrstevnatost (typ 3), která ojedinìle tvoøí mezoformy pískovcového reliéfu (napø. skalní poklièky). irí veøejnosti známé elezivce Èeského výcarska (napø. Rudolfùv kámen èi Baldurova jehla) jsou v populárních publikacích i prùvodcích èasto uvádìny jako oblíbené turistické èi horolezecké cíle. Preference jednotlivých morfologických typù i charakter pøítomného proeleznìní odráí specifickou geologickou stavbu území a vlastnosti pískovce jako hostitelské horniny (viz ADAMOVIÈ 2001). Území NP Èeské výcarsko pokrývají pískovce svrchnokøídového stáøí. Vìtina studovaných lokalit je tvoøena jizerským souvrstvím (350420 m, stø. turon nií svrch. turon). Tyto pískovce jsou petrograficky klasifikovány jako køemenné, obecnì se vak nazývají kvádrové, nebo u nich dochází k charakteristickému blokovému rozpadu podél puklinových ploch a vrstevních spár. V jizerském souvrství se pravidelnì støídají jemnozrnné a hrubozrnné pískovce (místy i drobnozrnné slepence) vìtinou uspoøádané do cyklù hrubnoucích smìrem do nadloí (tj. inverzní sedimentaèní cykly), které jsou mocné od nìkolika metrù do desítek metrù, lokálnì a 70 m. Více ne 90 % hmoty tìchto pískovcù tvoøí køemenná zrna a drobné valounky køemene, zbytek je jílovitá (kaolinická) pøímìs, zrnka ivcù a tìkých minerálù (hlavnì zirkonu, turmalínu a rutilu). Køemenná zrna spojuje køemitý tmel a místy i slouèeniny eleza, které zbarvují horniny do rezavì hnìdého odstínu. Pomìrnì èasto se zde setkáváme s výraznými polohami slepencù, které obsahují chaoticky uspoøádané úlomky elezitých ferikret, o jejich synsedimentárním pùvodu se zmiòuje CÍLEK (2002). Výjimku v oblasti národního parku tvoøí hluboko zaøízlá soutìska øeky Kamenice (lokalita è. 6 - Nad jeskyní Peklo), kde jsou skalní masivy lemující tok øeky budovány starím bìlohorským souvrstvím (sp. stø. turon), zastoupeným støednì a hrubì zrnitými pískovci. (KLEIN a kol. 1967, 1971, PRAÁK a kol. 1970, VA - Obr. 2. ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 75 Pùdorysné schéma lokality Tøi stoly s vyznaèením jednotlivých skalních masivù, výskytu proeleznìní i hlavních tektonických smìrù. 1979, 1989, 2000, V ALEÈKA ed. 1997, V ALEÈKA a kol. 1992, 1998). Látkový a genetický vztah jednotlivých typù proeleznìní k intruzívním tìlesùm bazaltoidù potvrdil ve své práci A DAMOVIÈ (2001). Zdrojem fluid obohacených Fe se v pøípadì Èeského výcarska staly z velké èásti terciérní vulkanity (nerozliené bazaltoidy, olivinické bazaltoidy, limburgity, tefrity a hojné subvulkanické bazaltoidní brekcie) v oblasti národního parku zachované vìtinou jako plonì nevelká podpovrchová tìlesa výplnì pøívodních kanálù, která byla obnaena a po denudaci nadloních sedimentù. K hlavním potenciálním zdrojovým tìlesùm popisovaných lokalit patøí Sluneèný vrch, Sokolí vrch, Kolitì, Kitzenberg, Mlýny, Zámecký vrch, Rùovský vrch, Großer Winterberg a rovnì výskyty bazaltoidù doloené pouze pozùstatky po jejich tìbì (napø. dobývky nedaleko Tokánì i Rudolfova kamene, lom v Kyjovském údolí apod.). LEÈKA 1. Tøi stoly Støedové patro skal tvoøící vìe a kolmé stìny nad údolím Bílého potoka, dosahující výky pøes 20 m. Zájmová lokalita proeleznìní se nachází na nesouvislém, èlenitém skalním høbetu stáèejícím se do výrazného oblouku. Lokalizace: V blízkosti hranice se SRN, 470 m jjv. od Vosí vyhlídky (k. 398) a 490 m ssz. od Vysokého kamene (k. Obr. 3. Profil skalním masivem 1 2 (pohled k SSZ), výøez detailu bazální slepencové polohy s hojnými úlomky elezitých ferikret (foto Z. Vaøilová). 375). Lokalita je dostupná z modré turistické stezky vedoucí podél Brtnického potoka nebo ze luté turistické stezky pøímo z údolí Bílého potoka, nachází se vak v 1. zónì NP, kam je vstup mimo znaèené cesty zakázán! N 50° 55,9´, E 14° 24,0´ Geologický popis Pískovec. Profil skalním masivem 1 2 je znázornìn na obr. 3 (výka 025 m). 1. Bázi støedového patra skal tvoøí více ne 1,8 m mocná poloha velmi hrubozrnného pískovce a slepence, která obsahuje vìtinou subangulární zrna køemene (dosahující prùmìrné vel. 0,1, a 0,31 cm, max. 3 cm) a velké mnoství ostrohranných a polozaoblených úlomkù ferikret (vel. 0,516 cm, prùmìrnì 13 cm). elezité klasty jsou tvoøeny QPI, jsou rozlámané a chaoticky uspoøádané. Zøetelné jsou dva horizontálnì uspoøádané sedimentaèní cykly, nejvìtí akumulace elezitých úlomkù se vyskytuje podél svrchní hranice hrubozrnné vrstvy. Hrubozrnná poloha obsahující ferikrety má svìtle rezavou a sytì rezavou barvu (zejména v oblas- tech vysokých koncentrací elezitých klastù) a je intenzivnìji zvìtralá - v místì popisu tvoøí mìlký pøevis. 2. Støednì zrnitý a jemnozrnný masivní pískovec, který vytváøí ostrou vodorovnou hranici s podloní slepencovou vrstvou (viz foto na obr. 3), má typickou horizontální vrstevnatost. Dosahuje celkové mocnosti 2022 m a ve dvou výkových úrovních je prostoupen rùznì intenzivním proeleznìním typu 23. Obsahuje nepravidelné vloky hrubozrnného pískovce (a slepence) mocné 1020 cm. 3. Celé skalní patro uzavírá horizontální proeleznìlá poloha (typ 3), je je souèástí nejsvrchnìjí hrubozrnné polohy pískovce viz níe. Tektonika. Nesouvislý skalní høbet je rozèlenìn puklinami rùzných smìrù. Existují zde dva puklinové systémy mající smìr hlavních, vùèi sobì kosých roklí: SVJZ a JJVSSZ (A, B). Dalí výraznìjí pukliny, které pøíènì dìlí skalní høbet, mají orientaci: 250/85° (C), 155/80° (D), 160/80° (E), a 160/85° (F). Pøehledné schéma situace s vyznaèením hlavních roklí i puklin je znázornìno na obr. 2. Vulkanity. V blízkém okolí lokality Tøi stoly neby- 76 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 77 Na stejné lokalitì se na dvou místech vyskytuje v mení míøe proeleznìní typu 2 s laminami o mocnosti 25 cm, které procházejí ikmo napøíè vrstevnatostí sedimentu. Utváøí zde sloitì zvlnìné koncentrické a válcovité útvary, které jsou jen tìko specifikovatelné a svým tvarem mohou pøipomínat velké trubice o prùmìru 2 m. V jednom z pøípadù je vnitøní èást tìlesa vyplnìna velmi hrubozrnným materiálem a slepencového charakteru (hojná zrna køemene dosahují vel. 4 cm, úlomky pøítomných ferolitù mají vel. a 10 cm). Na minimální ploe byly objeveny na skalní stìnì pøi sv. konci popisovaného pískovcového høbetu rovnì náznaky pùvodnì rozsáhlejí elezité inkrustace typu 1. Jde o dva velmi malé relikty témìø vertikálních desek pokrývající plochu pouze cca 20 x 40 cm (mocnost proeleznìní je 0,5 cm, smìr 150/85°). Geomorfologický popis Obr. 4. Skalní vì Tøi stoly s charakteristickými poklièkami, pohled k JJZ (foto V. Sojka). Proeleznìní typu 3 vytvoøilo dokonale vyvinuté mezoformy pískovcového reliéfu, dobøe známé napø. z oblasti Kokoøínska, které jsou vak v NP Èeské výcarsko ojedinìlým jevem tzv. skalní poklièky. Vyskytuje se zde celkem 9 poklièek na dvou samostatných masivech leících v linii smìru SVJZ a jednom odlehlejím skalním bloku. Zachovaný ploný rozsah desek tvoøících jednotlivé poklièky je cca 0,5 m (a 1,5) x 2 m. Nejvýraznìjím objektem jsou tøi mení vìovité útvary, které jsou kryté spoleènou vodorovnou deskou elezivce, nazvané Tøi stoly (viz. obr. 4). Proeleznìlá deskovitá poloha tvoøí rovnì výraznou hranu celé rokle a smìrem k JV se noøí pod nadloní sedimenty. 2. Temný dùl lo nalezeno ádné vìtí tìleso, nejbliím terciérním vulkanitem je tedy a Sluneèný vrch (k. 442, nerozliený bazaltoid) èi na nìmeckém území vrch Taubenstein (k. 403, nerozliený bazaltoid). Proeleznìní. Nejvýraznìji se zde projevuje proeleznìní typu 3, které je zastoupeno subhorizontálním deskovitým tìlesem QRI o mocnosti 210 cm (prùmìrnì 35 cm). Z prùøezu je zøejmé, e jde o nejsvrchnìjí masivní desku a nìkolik dalích paralelních mírnì zvlnìných lamin, které se smìrem do pískovcového masivu postupnì ztenèují. V tìchto elezitých polohách je pøítomné velké mnoství angulárních a subangulárních zrn køemene (vel. 0,54 cm), stejnì jako v okolních velmi hruborznných pískovcích a slepencích. Ve výplni dutinek byly objeveny rovnì drobné oválné enklávy QPI, tvoøící pøiblinì 30 % klastického materiálu, mající výraznìji rezavé zabarvení a velikost v prùmìru 12 cm. Studovaným skalním masivem probíhají dvì výraznìjí horizontální polohy proeleznìní typu 23, které je zde zastoupeno mírnì èi více zvlnìnými tenkými laminami QRI (mocnými 0,2 0,5 cm), místy koncentrického a trubicovitého tvaru. Proeleznìné polohy tohoto typu leí nad sebou ve vzdálenosti pøiblinì 4 m a dosahují mocnosti mocnosti 2 m a 1 m (viz obr. 3). Spodní patro skal dosahující výky prùmìrnì 10 m tvoøí výchoz s nepøehlédnutelnou skalní stìnou, která probíhá v délce více ne 60 m a místy pøechází v mìlký skalní pøevis. Jde o ukázkovou lokalitu s výskytem proeleznìní typu 2 a 3 i jejich pøechodù. Lokalizace Skály lemující s. stranu Temného dolu (tj. údolí odboèující z modré turistické trasy u hranièního pøechodu se SRN tzv. Zadní Doubice), 520 m s. od Sluneèného vrchu (Kozího høbetu; k. 442) a 360 m sz. od Sokolího vrchu (k. 404). N 50° 55,2´, E 14° 24,2´ (v. okraj høbetu, u pøevisu) Geologický popis Pískovec. Profil východní èástí skalního masivu (dolní partie stìna pod pøevisem) je znázornìn na obr. 5 (vodorovná vrstevnatost, výka 07 m). 1. Bazální poloha, v tomto úseku mocná 2,2 m, je tvoøena velmi hrubozrnným pískovcem a drobnozrnným slepencem. Prùmìrná velikost subangulárních køemenných zrn je 0,10,3 cm (max. vel. 2,3 cm). Sediment má okrové, v blízkosti proeleznìní a rezavé zabarvení. Jde o inverzní sedimentaèní cyklus, tedy o typický sled hrubnoucí smìrem do nadlo- Obr. 5. Profil východním koncem skalního masivu v Temném dolu (spodní èást pod pøevisem), pohled k S (foto Z. Vaøilová). í. Nejsvrchnìjí èást polohy slepencového charakteru má mocnost pøiblinì 1 m a obsahuje proeleznìní typu 3 (foto B na obr. 5). 2. Støednì zrnitý a hrubozrnný pískovec s obèasnými vrstvami hrubích klastù i ojedinìlými samostatnými zrny køemene slepencové velikosti. I tato poloha je cyklem hrubnoucím do nadloí a její mocnost se pohybuje v rozmezí 1,51,7 m, je zakonèena vrstvou drobnozrnného slepence (vel. klastù a 3 cm) s proeleznìním typu 3. Celou polohou procházejí velmi tenké laminy (typ 2). I v samotném pískovci vytvoøil Liesegangùv jev barevnì odliné struktury, je jsou na skalní stìnì pozorovatelné jako opticky zajímavé ornamenty (viz foto A na obr. 5). 3 V celé své mocnosti (1,82 m) intenzivnì proeleznìlá (typem 2) èást skalní stìny, kterou buduje barevnì laminovaný a sytì rezavì zbarvený, støednì a hrubì zrnitý pískovec. Nejsvrchnìjí vrstvu zde, stejnì jako v podloních vrstvách, tvoøí materiál slepencového charakteru, kterým pronikají elezivce typu 2 a 3 (foto C na obr. 5). 4. Horní partii a strop pøevisu tvoøí poloha støednì a hrubì zrnitého, barevnì laminovaného pískovce pokrytého velkým mnostvím votin, bez výraznìjího proeleznìní. Ve spodních partiích pøevisu se nacházejí rovnì solné výkvìty, které pokrývají pískovec a èásteènì i samotné elezivce. Na skalním výchozu pokraèujícím smìrem k Z byl zjitìn v poloze oznaèené 2) a 3) hojný výskyt drobných votin i vìtích skalních dutin (vel. >20 cm). Tektonika. Výe popsaným patrem skal probíhá pøíèný systém puklin, který rozèleòuje pùvodní høbet na samostatné bloky a masivy smìru SZJV (60/86°) a ménì èetné pukliny mající smìr SSZJJV a SJ (80, 90, 95/6580°). Vulkanity. Sluneèný vrch (k. 442, nerozliený bazaltoid). Proeleznìní Typ 2: laminy dosahující prùmìrné mocnosti 0,2 cm (max. 1,5 cm) formují výraznì vyvinuté, nepravidelnì zprohýbané a vzájemnì propojené struktury, místy koncentrického a rùicovitého tvaru (tzv. skalní kvìty). Typ 3: proniká subhorizontální slepencovou polohou mocnou pøiblinì 3050 cm (vdy na konci jednoho sedimentaèního cyklu viz obr. 5). Je zastoupeno velkým mnostvím tenkých, zvlnìných (místy a boulovitých), vodorovnì uspoøádaných lamin o mocnosti 0,10,2 cm, které se ztenèují smìrem dolù do pískovcového masivu. Cykly obsahující proeleznìní typu 2 a 3 se opakují dále smìrem do nadloí zhruba ve vzdálenosti 2 m. Ve vyím patøe skal pøímo nad studovanou lokalitou bylo objeveno proeleznìní stejného typu i rozsahu a také 1,5 m mocná poloha slepence obsahující velké mnoství úlomkù ferikret. Od pøevisu smìrem k Z se intenzita proeleznìní spíe zmenuje. V celé délce høbetu jsou vysledovatelné pouze tøi hlavní subhorizontální elezité polohy typu 23. 3. Rudolfùv kámen (Ostroh) Výrazná dominanta krajiny izolovaný podélný skalní masiv, je je stupòovitì èlenìný a od úpatí stìn vysoký 20 m, celkem cca 40 m. Pøíèným puklinovým systémem je rozdìlen na 3 samostatné celky (viz obr. 6). Na vrcholu Rudolfova kamene se nachází známá turistická vyhlídka s altánem (484 m.n.m.). Tato lokalita je klasickou a zøejmì také nejnavtìvovanìjí 78 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí Obr. 6. Pùdorysné schéma lokality znázoròující rozloení skalních masivù a výskyt jednotlivých typù proeleznìní. lokalitou výskytu elezivcù v pískovcích NP Èeské výcarsko. Pøesto, e jde o skalní útvar malého ploného rozsahu, vyskytují se zde pohromadì dva a tøi definované typy proeleznìní. Lokalizace Tento, z okolního terénu nepøehlédnutelný, skalní útvar se nachází 2160 m severnì od obce Jetøichovice (køiovatky silnic) a 1 km jz. od Tokánì (chaty Správy NP Èeské výcarsko). Je pøístupný z èervené turistické znaèky vedoucí z rozcestí Pohovka smìrem k vyhlídkám Vilemínina a Mariina skála. N 50° 52,3´, E 14° 24,0´ Geologický popis Pískovec. Na Rudolfovì kameni je zøetelné uspoøádání pískovcù promìnlivé zrnitosti do jednotlivých inverzních sedimentaèních cyklù. Spodní èást ostrohu tvoøí velmi hrubozrnné pískovce a drobnozrnné slepence (tj. svrchní poloha jednoho cyklu) a na nì ostøe nasedají støednì zrnité pískovce dalího cyklu, které opìt smìrem k vrcholu ostrohu hrubnou. Nejvyí partii skalního masivu tvoøí hrubozrnný pískovec místy a slepenec. Pøítomná subangulární zrna køemene, dosahující prùm. vel. 35 mm, tvoøí 3050 % hmoty a jsou zároveò hlavní zrnitostní frakcí v proeleznìlých polohách (max. vel. klastù v pískovci je 1,5 cm, ojedinìle 3 cm). Vrstevnatost zde upadá pod úhlem 6° smìrem k S. Pískovec má okrovì a rezavì-hnìdé zbarvení, v polohách intenzivního proeleznìní je patrné výraznìjí rezavé laminování. Tektonika. Pøevauje pøíèný systém puklin smìru SSZJJV a SZJV, který dìlí skalní masiv na 3 hlav- ní a mnoho meních blokù. Pukliny pøeruují kolmo prùbìh trubicovitých tìles typu 2, je procházejí soubìnì masivem, a je jsou díky tomu dobøe patrná v prùøezu (foto B na obr. 7). Smìr jmenovaných puklinových ploch sleduje proeleznìní typu 1 (viz obr. 6): 251/88° (A), 243/85° (B), 252/87° (C), 243/87° (D), 245/88° (E), 250/75° (F). Vulkanity. Oblý pahorek nedaleko Rudolfova kamene tzv. Purkartický les, kde v terénu zøetelné výchozy vulkanických hornin tvoøí staré dobývky (olivinický bazaltoid spolu se subvulkanickou bazaltoidní brekcií). Vzdálenìjími vulkanickými elevacemi vìtího rozsahu jsou Kolitì (k. 453, olivinický nefelinit) nebo Suchý vrch (k. 481, nerozliený bazaltoid). Proeleznìní. Pøevaují zde hojnì zastoupené elezivce typu 2, prostupující v rùzné intenzitì celým skalním masivem. Nejhojnìji zastoupené a dobøe patrné jsou zejména ve vrcholové partii (mocné cca 2,5 m), kde tvoøí v prùøezu nepøehlédnutelné impozantní, nepravidelnì zkroucené, válcovité a trubicovité tvary, jejich osy jsou orientovány v dominantním smìru ZJZVSV, ménì èasto i VZ (osy trubic 7075°, 60º). Proeleznìní dosahuje v tìchto místech nepravidelné mocnosti 0,5 a 1 cm a kolem 5 cm, a místy utváøí i celé zvlnìné elezité plochy. Pøímo na vyhlídce jsou èásteènì vypreparované hrany velkých zvlnìných proeleznìlých ploch, paralelnì uspoøádané a tvoøící dojem subvertikálních desek. Na ssz. stìnì Rudolfova kamene, pøímo pod altánem, se nachází dvì horizontálnì orientované klínovité masivní desky (lokální proeleznìní typu 3) o mocnosti 10 cm, umístìné nad sebou ve vzdálenosti cca 3 m, které èásteènì navazují na proeleznìní typu 1 i 2 a ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 79 Obr.7. Rudolfùv kámen: A celkový pohled na skalní masiv smìrem k SZ (foto Z. Vaøilová), B trubicovité elezivce ve vrcholové partii, pohled smìrem k ZJZ (foto Z. Vaøilová), C skalní høib tvoøený proeleznìním typu 2, pohled k VSV (foto Z. Patzelt). stávají se jeho souèástí (na obr. 6 zóna oznaèena písmenem X). Celým masivem Rudolfova kamene probíhá soustava paralelních deskovitých tìles (typ 1), sledujících jeden hlavní smìr (SSZJJV), odpovídající pøítomnému puklinovému systému, a uklonìných mírnì k VSV. Tìlesa jsou více èi ménì perforovaná, spíe ménì zachovaná a mají prùmìrnou mocnost 0,5 cm (v jednom pøípadì 1015 cm). Oba zde popisované základní typy proeleznìní jsou vzájemnì propojené a vznikly tak pøechodné tvary mezi typem 1 a 2. pøítomnosti proeleznìní v jeho nejsvrchnìjí èásti (viz foto C na obr. 7). Tento útvar øazený mezi bìné formy pískovcového reliéfu èeské køídové pánve je v Èeském výcarsku spíe vzácností. Vznikl selektivním zvìtráváním a èásteèným odnosem 2,5 m mocné polohy pískovce, její horní partii pøedstavuje odolnìjí poloha elezivce typu 23. Intenzivnì zvìtralý pískovec zde tvoøí navíc typické mezo- a mikroformy pískovcového reliéfu jako napø. skalní dutiny, skalní okna, hodiny apod. Geomorfologický popis Úzký pískovcový høbet táhnoucí se ve smìru JZSV podél hranice 1. zóny (v lese znaèeno èervenými pruhy na stromech). Høbet je souèástí významné tekto- Jednou z dominant Rudolfova kamene je skalní høib ve východní samostatné èásti masivu, vytvoøený díky 4. Èínská zeï 80 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 81 minimálnì perforované. V urèitých úsecích je pøítomen rovnì QPI jako svrchní vrstva pokrývající QRI (je hnìdo-èerné barvy s lupenitou strukturou, místy tvoøí polohy mocné a 6 cm, èastìji se vak vyskytuje pouze jako reliktní tenký povlak mocný pouze 0,11 cm). Dobøe znatelný je zejména na místech, kde tvoøí plastické ledvinité (boulovité) útvary. Kontakt elezivce typu 1 s pískovcem je nepravidelný, tvoøí více èi ménì ostrý pøechod, smìrem do skalního masivu èasto navazuje na proeleznìní typu 2. Dalí deskovitá tìlesa se nacházejí na skalách soubìných s hlavní cestou Malým Mokrým dolem (jv. od Èínské zdi). Zde byly objeveny dva hlavní, na sebe kolmé smìry elezitých desek (245/85° a 155/85°). Typ 2: Nepravidelnì zprohýbané samostatné, èastìji vak paralelní laminy pøevánì válcovitého a trubicovitého tvaru tvoøí více ne 7 m mocnou polohu ve vyím patøe skalního høbetu. Jsou orientovány ve smìru hlavního høebene a mají mocnost 0,58 cm. Samotné trubice jsou jednovrstevné, jádra mají vyplnìna pískovcem a dosahují prùmìru 315 cm. Pøevaující mocnost elezivce je v tomto pøípadì 0,5 cm. Osy elezitých trubic mají rovnì orientaci ve smìru JZSV a zapadají pod úhlem 1012° k JZ. Obr. 9. Obr. 8. elezná jáma dokládající vyuívání køemenem chudého elezivce typu 1, Èínská zeï (foto Z. Patzelt). Tìba Podél skalního høbetu byly v tìsné blízkosti deskovitých tìles objeveny minimálnì 3 oválné a kruhové Pùdorysné schéma lokality Èínská zeï zobrazující charakter skalního høbetu s vyznaèením puklin, výskytù proeleznìní i elezných jam. nické poruchy probíhající v délce více ne 6 km východní polovinou NP, délka tohoto studovaného úseku èiní 950 m. Výka skal se zde pohybuje v rozmezí 5 a 15 m (prùmìrnì cca 12 m). Lokalizace Zamìøený bod è. 4 je vzdálený 880 m ssv. od vrchu Kolitì (k. 453) a 620 m z. od Rudolfova kamene (k. 484). Høbet protíná cestu procházející Malým Mokrým dolem (na rozcestí u starého sklípku) a pokraèuje dále smìrem k SV. Svým jz. okrajem èásteènì zasahuje do PR Babylón. jz. konec høbetu: N 50° 52,1´, E 14° 23,0´; rozcestí: N 50° 52,4´, E 14° 23,5´ (v mapì oznaèen è. 4) Geologický popis Pískovec. Jde o støednì a hrubì zrnitý, patnì vytøídìný pískovec (max. vel. klastù 1,3 cm), vrstevnatý, místy je zøetelné ikmé zvrstvení. Tektonika. Celý pískovcový høbet je nepravidelnì rozèlenìn na jednotlivé, velikostnì odliné samostat- né bloky, skalky èi vìtí skalní masivy. Charakter høbetu i rozmístìní náhodnì zmìøených puklin a roklí je znázornìno na obr. 8: 15/63° (A), 30/70° (B), 3/70° (C), 20/75° (D), 5/75°(E). Vulkanity. Nejblií známá tìlesa jsou na vrchu Kolitì (k. 453, olivinický nefelinit) nebo na blízkém pahorku Purkartický les (olivinický bazaltoid spolu se subvulkanickou bazaltoidní brekcií). Proeleznìní. Je zastoupeno svislým, mírnì uklonìným deskovitým tìlesem (typ 1) lemujícím v celé délce jiní linii høbetu. V horním patøe pískovcových skal se nachází poloha tvoøená elezivcem typu 2 s výraznými trubicovitými útvary. Oba typy proeleznìní jsou èásteènì vzájemnì propojené. Typ 1: elezitá deska (tmavì èerveno hnìdý masivní QRI) dosahující mocnosti 210 cm (prùmìrnì 4 cm) probíhá ve smìru høbetu JZSV a upadá mírnì k SZ (140/75°). Vyskytuje se nepravidelnì a v rùzném stupni zachování podél celého høbetu na jednotlivých skalních výchozech. Lokálnì tvoøí témìø souvislé plochy mající délku X0 m (max. 50 m), které jsou jen Obr. 10. Proeleznìní typu 2 ve formì trubic, koncová (sv.) èást høbetu Èínská zeï (foto Z. Patzelt). 82 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 83 jámy vázané na výskyt køemenem chudých elezivcù (QPI), zjevnì dokládající jejich tìbu nebo tìbu rozloeného vulkanitu. 5. Baldurova jehla Osamocený komplex pískovcových skal tvoøící vrcholovou partii terénní elevace Malý Koèièák s hojným výskytem proeleznìní typu 1. Ploný rozsah studované oblasti se pohybuje kolem 6750 m2. Zajímavým krajinným prvkem je zde horolezecky vyuívaná úzká skalní vì nazývaná Baldurova jehla. Lokalizace 320 m s. od vrchu Kitzenberg (Velký Koèièák, k. 326) a 630 m zjz. od vrchu Kolitì (k. 453), 560 m vpravo od èervené turistické trasy odboèující z Èeské silnice a vedoucí dále na Rudolfùv kámen, v mírné zatáèce cesty v blízkosti velkého pøevisu. Lokalita se nachází tìsnì za hranicí národního parku, na území CHKO Labské pískovce. N 50° 51,8´, E 14° 22,6´ Geologický popis Pískovec. Skalní jehla je tvoøena støednì zrnitým pískovcem s vlokami hrubozrnnìjího materiálu, èetnìjími pøedevím v nejspodnìjí partii. Normální pískovec je zbarven do svìtle okrového odstínu. Oproti tomu polohy prosycené Fe mají výraznì lutavou a rezavou barvu a místy utváøí nepøehlédnutelné laminování, které tvoøí ostøe ohranièené polohy a rovnì kopíruje pøítomné ikmé zvrstvení. Pøevaující vodorovná vrstevnatost je dobøe patrná pøedevím díky vyvìtrání ménì odolných poloh pískovce. Na pozvolné (tj. jiní) stranì vìe jsou hojnì zastoupené skalní dutiny, votiny i skalní hodiny. Tektonika. Danou oblastí probíhá systém paralelních puklin pøevaujícího smìru VSVZJZ (prùmìrnì 343/ 85°), který sledují dvì hlavní rokle i deskovité polohy proeleznìní a vedlejí (pøíèný) puklinový systém smìru SJ (95/80°). Rozmístìní a orientace jednotlivých puklin je znázornìna na obr. 12. Vulkanity. V blízkosti leí vrch Kitzenberg (k. 326, olivinický bazaltoid), event. Kolitì (k. 453, olivinický nefelinit). Proeleznìní. Typ 1 elezitá inkrustace deskovitého tvaru o mocnosti 0,52 cm (v horní èásti dosahující mocnosti 58 cm) pokrývá horní polovinu svislé stìny horolezecké jehly a má smìr 345/85°. Kontakt elezivce s okolním pískovcem je ostrý pouze lokálnì, pøevládá zde nepravidelný prùnik tvoøený pøechodným typem 1 a 2 (nepravidelnì zprohýbané tvary, boule, záteky apod., mocné 1025 cm) anebo více paralelními tenkými deskami vzdálenými od sebe nìkolik cm. Stejný typ proeleznìní mající orientaci VSVZJZ se nachází také na skalní stìnì pøímo proti výe jmenované jehle na obr. 12 znaèeno písmenem B (343/ 88°), v jejím blízkém okolí na obr. 12 znaèeno C (338/88°), D (338/80°), E (340/75°), F (342/80°), G (348/85°) a H (348/89°) i na vzdálenìjích pískovcových stìnách lemujících turistickou stezku smìrem Obr.13. Obr. 11. Skalní vì zvaná Baldurova jehla, pohled smìrem k VSV (foto Z. Vaøilová). Poloha pískovce tvoøící strop pøevisu s vypreparovanými elezivci válcového a trubicovitého tvaru, Nad jeskyní Peklo (foto V. Sojka). k Èeské silnici. Lokálnì byly objeveny relikty deskovitých elezivcù sledující kolmý puklinový smìr SJ. Geomorfologický popis Úzká skalní vì Baldurova jehla podélného tvaru dosahuje výky 13 m, je 8 m dlouhá a 3 m iroká. Má nepravidelný pøíèný prùøez díky pøítomnosti deskovitého elezivce na její severní stranì. V NP Èeské výcarsko je tato vì ojedinìlým pøíkladem vzniku zajímavého geomorfologického útvaru tzv. skalní jehly, v dùsledku selektivního zvìtrávání pískovce se zachováním a izolací jeho odolnìjí, v tomto pøípadì proeleznìlé partie. 6. Nad jeskyní Peklo patnì pøístupná vodorovná poloha pískovce vysoko ve skalní stìnì nad øekou (20 a 25 m nad hladinou øeky), v úrovni odluèné jizvy exfoliaèní upiny tvoøící pøevis, ze kterého byly selektivní erozí vypreparovány impozantní elezité struktury válcovitého a trubicovitého tvaru. Jde o pøíklad nejvìtí koncentrace tìchto útvarù dosud nalezených na území NP Èeské výcarsko. Lokalizace Obr. 12. Pùdorysné schéma lokality Baldurova jehla s vyznaèením rozmístìní skalních masivù, orientace hlavních puklin i pøítomných deskovitých elezivcù. Horní soutìska údolí øeky Kamenice, 690 m od Dolského mlýna smìrem po toku øeky, 340 m vsv. od raelinitì PR Nad Dolským mlýnem. Lokalita se nachází na pravém bøehu øeky asi 1,5 km za boèním údolím (Kostelní stezkou) vedoucí z Vysoké Lípy, pøímo nad úzkým skalním prùchodem tvoøeným odlomenou pískovcovou upinou (tzv. jeskyní Peklo). Je v oblasti 1. zóny NP, kam je vstup mimo znaèené cesty zakázán! N 50° 51,2´, E 14° 20,5´ Geologický popis Pískovec. Studovanou polohu buduje hrubozrnný pískovec masivního charakteru s horizontální vrstevnatostí (s ojedinìlými zrny slepencové velikosti max. 0,8 cm). Oblast odluèné plochy exfoliaèní upiny tvoøí vrstva velmi hrubozrnného pískovce a slepence (mocná a 70 cm), která pomìrnì dosti intenzivnì hloubkovì zvìtrává. Okolní pískovec má sytì lutavé a rezavé zbarvení, tmavì rezavé pouze v bezprostøední blízkosti proeleznìní. Jeho povrch místy pokrývají bílé solné výkvìty. Drobné votiny se nacházejí jak na samotném pískovci, tak i na pískovcové výplni jader nìkterých vìtích trubic. Pro celý skalní masiv je typická cyklická sedimentace s hrubozrnnìjí polohou na bázi jednotlivých cyklù (mocnou nìkolik cm). Tektonika. Dva hlavní systémy puklin mají orientaci VSVZJZ 170/8085° a SSZJJV (245250/85°). Jedna z puklin procházející napøíè pøímo skalním výchozem zpùsobuje výrazné lokální pøeruení prùbìhu trubic. Vulkanity. Nejblíe studované lokalitì se nachází subvulkanická bazaltoidní brekcie Na zámeèku. Moným zdrojem proeleznìní mohl být rovnì velký Rùovský vrch (k. 619, bazaltoid nerozliený). Proeleznìní. Skalní výchoz dlouhý cca 50 m je zakonèený pøevisem, jeho strop tvoøí proeleznìní typu 84 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 85 ve smìru SVJZ, tvoøí nejspodnìjí patro skal pod Pravèickou bránou, které se esovitì stáèí a pokraèuje dále smìrem na západ i na východ. Høbet lemuje slepé údolí vpravo od èervené turistické stezky smìøující k Pravèické bránì. Nachází se pøiblinì 270 m z. od vlastního tìlesa brány a 620 m sv. od Tøí pramenù (tj. køiovatky èervené turistické stezky a hlavní silnice vedoucí do Høenska). Lokalita je na území 1. zóny NP, kam je vstup mimo znaèené cesty zakázán! sv. konec høbetu: N 50° 53,0´ E 14° 16,6´ (v mapì oznaèen bod è. 7) jz. konec høbetu: N 50° 53,0´ E 14° 16,5´ Geologický popis Obr.14. elezité trubice vyènívající ven ze skalního masivu, Nad jeskyní Peklo (foto Z. Patzelt). 2 ve formì velkého mnoství prùbìných trubicovitých tìles. Trubice jsou jednovrstevné, mírnì zvlnìné, s kulovitým i zplotìlým prùøezem. Dosahují minimální mocnosti 0,5 cm a prùmìru 5 a 30 cm. Jednotlivá trubicovitá tìlesa jsou pomìrnì dobøe zachovalá (celistvá, event. polovièní), paralelnì uspoøádaná vedle sebe i nad sebou a nìkterá z nich jsou vzájemnì propojená. Vlivem selektivní eroze jsou témìø dokonale vypreparovaná a vyènívají smìrem ven ze skalního masivu (viz obr. 14). Jádra trubic vyplòuje písèitá, málo zpevnìná hmota, která èasto pøedevím u okrajù snadno vyvìtrává. Osy trubicovitých elezivcù jsou vodorovné a mají orientaci pøiblinì smìru VJVZSZ (prùmìrnì 110°). Samostatné (z pískovce vypadané) trubice leí rozmístìné na úzké skalní øímse pod pøevisem. Mocnost intenzivnì proeleznìlé polohy je 5,2 m. Pokraèování výe popsané polohy prostoupené elezivci typu 2 bylo vysledováno i na levém bøehu øeky Kamenice, kde se noøí dále do pískovcového masivu. Pískovec. patnì vytøídìný, støednì a hrubì zrnitý pískovec (prùmìrná vel. klastù 0,51 cm, max. vel. 2 cm), vyvìtralý podél subhorizontální vrstevnatosti, zejména ve spodních polohách a rovnì v blízkosti proeleznìní sytì lutooranovì zbarvený. Tektonika. Pøíèný systém puklin smìru SZJV rozdìluje studovaný høbet na jednotlivé skalní masivy, bloky i vysoké skalní vìe. Charakter høbetu se schematickým vyznaèením jednotlivých mìøených puklin je znázornìn na obr. 15: 45/90° (A), 47/85° (B), 35/ 83° (C), 39/90° (D), 33/85° (E), 25/90° (F), 43/80° (G). Vulkanity. Nejbliím vulkanitem je zde okolí vrchu Kobylka se starými dobývkami (k. 319, limburgit). Pravdìpodobnìjím zdrojem eleza mohlo být v tomto pøípadì rozsáhlé vulkanické tìleso Großer Winterberg (k. 556, tefrit) na nìmecké stranì. Proeleznìní. Nìkolik metrù iroká tektonicky poruená zóna, vyplnìná proeleznìním typu 1 (podrunì typem 2), které tvoøí dvì a ètyøi paralelní deskovitá 7. Pod Pravèickou bránou Dlouhý pískovcový høbet s intenzivním proeleznìním typu 1, které se vyskytuje témìø v celé jeho délce, a tvoøí tak smìrovì na sebe navazující systém samostatných, pomìrnì dobøe zachovaných subvertikálních a mírnì uklonìných desek. Výka jednotlivých skalních stìn se pohybuje v rozmezí 615 m. Lokalizace Více ne 300 m dlouhá, rovná èást høbetu probíhající Obr.16. elezité desky procházející pískovcovým masivem, pohled do jedné z puklin smìrem k SV, Pod Pravèickou bránou (foto Z. Patzelt). tìlesa procházející pískovcovým høbetem v celé jeho délce. Desky pokrývají vnìjí (severozápadní) stìny høbetu a v jiní polovinì pokraèují dále støedem masivu (viz obr. 16). Prostor mezi nimi je z velké vìtiny vyplnìn pískovcem. Jsou od sebe vzdáleny buï cca 1 m nebo pouze 5 cm (napø. v pøípadì dvojice desek lemujících z obou stran jednu puklinu). Tato mírnì zvlnìná deskovitá tìlesa jsou subvertikální nebo uklonìná pod úhlem 25° k JV a mají pøevaující orientaci SVJZ (305-320/8590°). Na urèitých místech jsou jen minimálnì perforovaná a tvoøí nepøehlédnutelné, esteticky zajímavé celky. Na vìtinì skalních stìn vak zùstaly pouze relikty pùvodnì souvislé desky. Jejich mocnost se pohybuje mezi 0,5 a 2,5 cm (prùmìrnì 1,5 2 cm). Povrch desek pokrývají boule a drobné hrbolky, které dosahují prùmìru 2,510 cm (obr. 17). Kontakt s pískovcem není ostrý, tvoøí ho nìkolik ztenèujících se paralelních desek èi pøechodné formy tvoøené elezivci typu 23. Tìlesa typu 1 jsou kombinována s proeleznìním typu 23, které je nejlépe patrné ve støedové èásti høbetu (pøiblinì 2 m nad úrovní terénu), kde probíhá výraznìjí vodorovná poloha mocná 20 cm a 1 m, obsahující mnoho tenkých zvlnìných lamin. Pokraèování této polohy bylo objeveno takté na dalích skalách podél èervené turistické stezky. 8. Kyjovské údolí Obr.15. Pùdorysné schéma lokality Pod Pravèickou bránou znázoròující charakter skalního høbetu, prùbìh puklin a výskyt pøítomných deskovitých tìles. Údolí dlouhé pøiblinì 5,2 km sledující tok øeky Køinice smìrem na ZSZ od obce Kyjov ke státní hranici Obr.17. Detail povrchu deskovitého elezivce s charakteristickými hrudkovitými a boulovitými útvary, Pod Pravèickou bránou (foto Z. Patzelt). se SRN. V celé délce údolí vede oblíbená turistická stezka (zároveò i cyklostezka) èervené barvy. Je zde dobøe zøetelné proeleznìní, které se projevuje v terénu zejména jako typ 1 a typ 2, objeveny byly rovnì nejménì dvì lokality s proeleznìním typu 3. 8a) Typ 3 pøevis Velký pøevis (15 m dlouhý, necelé 3 m vysoký a max. 7,5 m hluboký) vytvoøený ve skalním masivu lemujícím pravý bøeh øeky Køinice (u vnìjí strany meandru øeky), za odboèkou do Volského dolu. Je vzdálený 180 m jv. od rozcestí u Brtnického mostu a 470 m jz. od vrcholu skal nad Brtnickým potokem (k. 364). N 50? 55,5´, E 14? 24,3´ Pískovec budující samotný pøevis i jeho okolí je hrubozrnný a støednì zrnitý (pomìrnì dobøe vytøídìný) a vodorovnì zvrstvený. Má masivní charakter a edé a lutavé zbarvení. V urèitých zónách jsou v profilu dobøe znatelné polohy ikmého zvrstvení. Okolní terén je rozèlenìn vùèi sobì kosým systémem puklin dvou pøevaujících smìrù: SSZJJV (235/80°) a SSVJJZ (120/87°), je zde vytvoøil vysoké skalní zdi s témìø rovnými stìnami i hranami. Pøímo pøevisem procházejí tøi výrazné pukliny smìrù 202/88°, 235/ 90°, 230/85°. Strop pøevisu pokrývá proeleznìní typu 3 ve formì vodorovných, dobøe vypreparovaných, boulovitì zvlnìných tenkých desek o mocnosti cca 2 cm (viz obr. 18). V zadní, tj. nejnií èásti pøevisu je dobøe zachovaná spodní partie stropu, kterou tvoøí velmi hru- 86 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 87 nìlá, subangulární zrna køemene slepencové velikosti (a 1 cm), která jsou rovnì opticky výraznou souèástí elezitých poloh. Proeleznìní typu 2 je zastoupeno paralelnì uspoøádanými a chaoticky pokroucenými laminami o mocnosti 0,10,5 cm, které místy formují válcovité a trubicovité útvary. Prùmìrná vzdálenost jednotlivých lamin od sebe je 3 a 5 cm. 8c) Typ 1 + 2 u lomu Obr. 18. Boulovitì zvlnìná deska tvoøící strop, pohled smìrem do koncové èásti pøevisu, Kyjovské údolí (foto Z. Vaøilová). bozrnná slepencová poloha s intenzivním proeleznìním typu 23 (koncentrické a kulovité útvary, hrudky). Tato poloha, je intenzivnì vyvìtrává, je mocná 10 a 15 cm a obsahuje velké subangulární a oválné klasty dosahující prùmìrné vel. 24 cm. Dno pøevisu je tvoøeno více ne 20 cm mocnou vrstvou støednì zrnitého, sytì èerveného písku, ve kterém je napadané velké mnoství klastù slepencové velikosti, ostrohranných kusù elezivcù i celé velké elezité desky (dosahující rozmìrù 1 x 2 m a mocnosti 58 cm). Lokalita je ukázkovým pøíkladem velmi dobøe zachované historie vzniku a formování pøevisu, kde jednu z hlavních rolí hrálo právì proeleznìní pískovce. Na levém bøehu øeky Køinice nedaleko popisovaného pøevisu stojí dvì vysoké skalní vìe (Orlí vì) s proeleznìním typu 3, které jejich vrcholové partie formuje do tvaru skalních høibù. Jde pravdìpodobnì o polohu proeleznìní pokraèující dále ve Volském dole (viz kap. 9). 8b) Typ 2 výchoz u silnice V Kyjovském údolí jsou dosti hojné té výskyty paralelních, nepravidelnì zvlnìných a obvykle jen nìkolik mm mocných poloh elezivcù. Jedním z dobøe dostupných reprezentativních výchozù je skalní masívek na levém bøehu Køinice, pøímo u silnice vedoucí smìrem ke státní hranici (pøed odboèkou do Volského dolu, 250 m s. od vrcholu skalního høebene s k. 350). N 50° 55,4´, E 14° 24,6´ Stìnu dlouhou 9 m a vysokou 2,5 m zde tvoøí hrubozrnný, patnì vytøídìný pískovec obsahující ojedi- Pískovcové skály obklopující malý oputìný lom pøímo u silnice (na levém bøehu Køinice, pøes údolí - naproti Jeskyni Víl, 160 m vsv. od vrcholové partie k. 421). Dobývané tìleso vulkanitu je podle geologické mapy (V ALEÈKA ed. 1997) limburgit. Skalní bloky v bezprostøedním okolí lomu byly tak intenzivnì prostoupeny roztoky eleza, e se èasto ztrácí rozdíl mezi elezivcem typu 1 a 2 (i jejich pøechodù) a samotným pískovcem. Typ 2 zde formuje nepravidelnì zprohýbaná, trubicovitá, èasto i nìkolik cm mocná tìlesa (prùmìrnì 24 cm) masivního charakteru, jejich povrch je èasto pokrytý drobnými dutými hrudkami èi boulemi. Trubice dosahují prùmìru 1025 cm. Typ 1 je úzce provázán s druhým typem a sleduje systém paralelních puklin smìru SVJZ (145/80°) a nìkolik ménì významných puklin s orientací SSZJJV (250/90°). Mocnost desek se pohybuje v rozmezí 0,5 a 1,5 cm. Objeveny byly kromì klasického výskytu obou výe jmenovaných typù výchozy s velmi rigidním, elezem kontinuálnì prosyceným pískovcem (jemnì a støednì zrnitým), který se projevuje témìø èernou barvou, netypickým rozpadem a místy výraznì hrudkovitým povrchem (viz obr. 19). Popsaná poloha pozvolna pøechází smìrem do nadloí v tmavì èervenohnìdì zbarvený pískovec (støednì zrnitý a hrubozrnný) s hojným proeleznìním typu 2. Pøíèinou vzniku tohoto neobvyklého jevu byla pravdìpodobnì tìsná blízkost intruzivního bazaltického tìlesa, avak pøímý kontakt s vulkanitem ani køemenem chudý elezivec (QPI) nebyl na této lokalitì nalezen. Typ 1 deskovitá tìlesa mezi lokalitou 8c a východním koncem Kyjovského údolí: Proeleznìní typu 1 dobøe patrné pøímo ze silnice je hojné zejména v první ètvrtinì údolí tj. v úseku mezi výe popsaným bazaltovým lomem (lokalita 8c) a Kyjovem, pøevánì na levém bøehu øeky Køinice. Pøítomná mírnì uklonìná deskovitá tìlesa jsou ménì èi více zachovaná, mají mocnost prùmìrnì 0,22 cm (max. 8 cm) a jsou jednotnì orientována ve smìru VSVZJZ (160/85°), nìkteré z nich rovnì ssvjjz. smìrem (235/85°). Vzdálenost mezi deskami je promìnlivá (od 2 m a do nìkolika desítek m). Obr.19. elezem intenzivnì prosycený pískovec s netypickým rozpadem (A) a místy výraznì hrudkovitým povrchem (B). Kyjovské údolí, lokalita 8c (foto Z. Vaøilová). 9. Volský dùl Lokalizace Osamocený shluk nìkolika meních skalních masivù a vìí (k. 350, horolezecká vì nazývaná Vyhlídka), lemujících po levé stranì pìinu vedoucí Volským dolem tj. roklí odboèující z Kyjovského údolí. N 50° 55,2´, E 14° 24,7´ Geologický popis Pískovec a tektonika. Hrubozrnný pískovec a slepenec s horizontální vrstevnatostí, kde spodní (vidi- telnou) èást skalního masivu tvoøí výrazná slepencová poloha mocná 23 m. Spíe ménì hojnì jsou zde zastoupené votiny a drobné skalní dutiny. Pøevládající puklinový systém má smìr VSVZJZ (165/7080°). Vulkanity. Sluneèný vrch (k. 442, nerozliený bazaltoid). Proeleznìní. Po lokalitì Tøi stoly je oblast Volského dolu a pøilehlých skal dalím výskytem proeleznìní typu 3, které se i zde podílí na tvorbì pro NP Èeské výcarsko pomìrnì vzácných skalních útvarù. elezivce zde tvoøí mimo jiné nejsvrchnìjí èást samostatné Vulkanity U lokalit 8a i 8b byl pravdìpodobným zdrojem Fe nedaleký Sluneèný vrch (k.442, nerozliený bazaltoid). V pøípadì lokality 8c byl zdrojovým tìlesem bezpochyby prùnik vulkanitu (limburgitu) dobývaný v blízkém lomu; èetnost a intenzita proeleznìní klesá s rostoucí vzdáleností od tohoto vulkanického tìlesa. Obr. 20. Proeleznìní typu 3 v nesvrchnìjí partii skalní vìe ve Volském dole tvoøící skalní høiby a poklièky (foto Z. Vaøilová). 88 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 89 Obr. 22. Vypreparované trubicovité útvary vyènívající ze skalního masivu, Tetøeví kout (foto Z. Vaøilová). Obr. 21. Pohled na z. stìnu skalního bloku zdobenou velkým mnostvím tenkých paralelních lamin, Tetøeví kout (foto Z.Vaøilová). skalní vìe. Selektivním zvìtráním zde vzniklo 5 a 6 nepøíli plonì rozsáhlých skalních høibù a poklièek (viz obr. 20). Tato témìø vodorovnì probíhající elezitá poloha, mocná pøiblinì 2 m, je sloena z vìtího mnoství tenkých, paralelních, zvlnìných lamin (o mocnosti 0,21 cm). Místy laminy získávají trubicovitý charakter a pøecházejí tak èásteènì do typu 2. elezitá deska pokraèuje pod nadloní pískovcové sedimenty masivu dále smìrem k V. Stejný typ elezivce, rovnì ve formì poklièek, byl spolu s typem 1 a 2 nalezen i na dalích skalách hloubìji ve Volském dole (napø. elezná vì). Pomìrnì intenzivní proeleznìní typu 2 proniká také výe popsanou slepencovou polohou. Je zde zastoupeno nepravidelnì pokroucenými laminami (0,3 0,6 cm), které mají výraznì hrubozrnnou strukturu odpovídající okolnímu slepenci. 10. Tetøeví kout Lokalizace Zájmová lokalita se nachází v lese na návrí proti Stülpnerovì boudì. Tento osamocený skalní blok leí nedaleko postranního údolí Divoké rokle (tj. odboèky z cesty podél toku Èerveného potoka, která spojuje modrou turistickou znaèku s tzv. Tøetí bránou) a 550 m zsz. od vrchu Sokolího vrchu (Limberka, k. 486). V pùdorysu má pøiblinì ètvercový tvar (cca 15 x 12 m) a je vysoký 710 m. N 50° 53,8´, E 14° 25,2´ Geologický popis Pískovec. Skalní blok je tvoøen hrubozrnným, výraznì luto-oranovým (místy a naèervenalým) pískovcem. U paty skály znatelné zvrstvení pískovce, upadající pod úhlem 3° k jihu, v horních partiích zcela zaniká vlivem pøítomného proeleznìní. Vulkanity. Výskyt bazaltu v blízkosti Tetøevího koutu (k. 432), event. Sokolí vrch (k. 486, olivinický bazaltoid). Proeleznìní. Intenzivní proeleznìní typu 2 tvoøí polohu mocnou 56 m. Je vyvinuto v husté, zvlnìné a koncentrické paralelní laminy plonì velkého rozsahu, které jsou v pøeváné vìtinì je nìkolik málo mm mocné (prùmìrná mocnost je 0,10,5 cm). Vzdálenost mezi jednotlivými laminami èiní pøiblinì 13 cm. Prostor mezi nimi vyplòuje rovnì hrubozrnný pískovec, který je vak èasto jednostrannì zabarven pøímìsí Fe, a vytváøí tak dojem stínování. Vznikají tím zajímavé grafické ornamenty, dobøe patrné zejména na z. stìnì skalního bloku (obr. 21). Tenké paralelní laminy èasto sledují tvary v mení míøe zastoupených nepravidelných èi neúplných trubic, které jsou v urèitých místech dobøe vypreparované a vyènívají ze skalního masivu i nìkolik cm (obr. 22), osy trubic nemají jednotný smìr napø. 85°, 105°, 187°. V horním patøe skalního bloku se èetnost lamin sniuje a jsou od sebe vzdáleny cca 10 a 20 cm. Obr. 23. Koncentrické, nepravidelnì zvlnìné, paralelnì uspoøádané laminy vytváøející dojem letokruhù. Markùv kemp (foto Z. Vaøilová). 90 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí Obr. 24. Drobné skalní hodiny vzniklé vyvìtráním pískovce mezi jednotlivými elezitými polohami. Markùv kemp (foto Z. Vaøilová). 11. Markùv kemp Lokalizace Pískovcový høbet, který má v okolí popsaného proeleznìní smìr SSZJJV, je vysoký 1215 m a z levé strany lemuje Jelení rokli (tj. jedno z boèních údolí Velkého mùstkového dolu). Zájmová lokalita se nachází 560 m s. od lovecké chaty u Eustacha a pøiblinì 50 m ssz. od pøevisu zvaného Markùv kemp. Jde o èást skalní stìny (vysoká 4,5 m a dlouhá 7 m), která tvoøí výraznìjí výklenek, kde jsou dobøe patrné esteticky zajímavé elezivce typu 2 (3). N 50° 53,6´, E 14° 25,4´ Geologický popis Pískovec a tektonika. V celé délce høbetu je zøetelná vodorovná vrstevnatost. Vyvìtráním polohy ménì odolného pískovce vznikly v rùzných výkových patrech skalní øímsy a pøevisy. Hojnì zastoupené jsou zde také votiny a skalní dutiny. Samotnou skalní stìnu s proeleznìním buduje hrubozrnný pískovec okrové, v místech která kopírují elezité polohy a sytì rezavé barvy. Pøítomny jsou rovnì ojedinìlé klasty o prùmìru do 1 cm. Skalní høbet je rozèlenìn na jednotlivé vìtí èi mení bloky a masivy puklinami pøíèných smìrù: VJVZSZ (10/85°). Vulkanity. Sokolí vrch (k. 486, olivinický bazaltoid), event. Tetøeví kout (k. 432, nerozliený bazaltoid). Proeleznìní. Paralelnì uspoøádané laminy mocné pouze 0,10,2 cm jsou formovány do nepravidelnì zvlnìných, koncentrických a oválných tvarù. Jsou od sebe vzdáleny prùmìrnì 12 cm a jejich èetnost i uspoøádání vytváøí dojem letokruhù (obr. 23). Mezi jednotlivými plochami lamin vyvìtrává pískovcový materiál do nìkolika drobných skalních hodin (viz obr. 24). Pokraèování elezité polohy bylo zaznamenáno v mení míøe dále ve skalním høbetu smìrem k S, kde se vak objevuje pouze jako 12 m mocná vrstva s proeleznìním typu 23. 12. Úzké schody (Myí díry) Lokalizace Pískovcový masiv nevelkých rozmìrù (cca 7 m vysoký) v blízkosti skalního komínu nazvaného Úzké schody (event. Myí díry), 370 m jinì od vrchu Jedlina (k. 490) a 290 m ssv. od rozcestí na Tokáni. Jde o první výraznìjí skalní útvary lemující po pravé stranì lutou turistickou stezku vedoucí z rozcestí u Tokánì smìrem do obce Doubice. N 50° 52,7´, E 14° 25,1´ Geologický popis Pískovec. Jemnozrnný a støednì zrnitý pískovec s polohami hrubích klastù (nìkolik cm mocné). Témìø vodorovná vrstevnatost je zde zvýraznìna rùznì barevnými odstíny pískovce, je místy tvoøí rezavì zbarvené pruhy. ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 91 Obr. 25. Mírnì uklonìné trubice vybíhající z pískovcového masivu Úzkých schodù, pohled smìrem k S (foto Z. Patzelt). Obr.26. Vulkanity. Drobné výskyty vulkanitù v okolí rozcestí Na Tokáni (subvulkanická bazaltoidní brekcie), nejbliím vìtím tìlesem je Suchý vrch (k. 481, nerozliený bazaltoid). Proeleznìní. Zastoupeno je zde proeleznìní typu 2 ve formì mírnì uklonìných jednovrstevných trubicovitých tìles QRI, která dosahují prùmìru 2, 5, 20, 25 i 30 cm (nejhojnìjí jsou trubice o prùmìru 2025 cm). Pískovcová jádra trubic mají stejný charakter jako okolní sediment, pouze místy intenzivnìji zabarvená vlivem pøímìsí Fe. Jsou èásteènì vyvìtralá a místy zdobená votinami rùzné velikosti. Samotné proeleznìní dosahuje mocnosti 0,51 cm (max. 5 cm). Osy trubic mají pøevládající smìr SVJZ (60°, zapadají pod úhlem 810° k SV). Trubice vybíhají ze skalního masivu a jejich prùbìh je dobøe sledovatelný v terénu na dalí vzdálenost. Linie pískovcových skalních blokù s výe popsaným proeleznìním typu 2 pokraèuje dále ve smìru SV a VSV. obsahuje místy polohy hrubozrnného pískovce a slepence o mocnosti X0 cm X m (prùmìrná vel. klastù je 0,30,5 cm, ojedinìlé valouny køemene dosahují vel. a 2 cm). Vulkanity. Drobné výskyty vulkanitù v okolí rozcestí Na Tokáni (subvulkanické bazaltoidní brekcie), nejbliím vìtím tìlesem je Suchý vrch (k. 481, nerozliený bazaltoid). Proeleznìní. Jde o èlenitý skalní masiv (vysoký místy a 20 m) s dobøe vyvinutým proeleznìním typu 1 a 2 i jejich pøechodù. Plonì rozsáhlé, vcelku dobøe zachované, zvlnìné, mírnì uklonìné desky (typ 1) dosahují mocnosti 0,51 cm a sledují dva hlavní, na sebe kolmé systémy paralelních puklin smìru SSZJJV (235/80°) a SVJZ (140/85°). Hojné jsou té elezivce typu 2, které tvoøí cyklicky proeleznìlou zónu mocnou více ne 10 m, probíhající ikmo vùèi horizontální vrstevnatosti. Klasicky zvlnìné paralelní tenké laminy, v prùmìru 0,5 cm mocné, kopírují tvar výrazné koncentrické polohy mocné a nìkolik cm (v prùmìru od 2 cm a témìø do 10 cm). Tyto polohy mají válcovitý i trubicovitý, mnohdy èásteènì zplotìlý tvar a èasto vystupují ven ze skalního masivu. Osy tìchto velkých trubic mají smìr 35 a 45° a upadají pod úhlem 10 a 15° k JZ. 13. Táborový dùl pod Tokání Lokalizace Pískovcové skály u horního konce Táborového dolu tj. v první zatáèce vpravo od asfaltové cesty spojující rozcestí na Tokáni s Èeskou silnicí, pøímo pod chatou Správy NP Èeské výcarsko (Na Tokáni), pøiblinì 260 m sv. od vrchu pièák (k. 440). N 50° 52,5´, E 14° 24,7´ Geologický popis Pískovec. Støednì zrnitý, patnì vytøídìný pískovec Vysoká skalní stìna s dobøe zachovaným proeleznìním typu 1 v Táborovém dolu, pohled smìrem k SV (foto Z. Patzelt). 14. Pod Pohovkou Lokalizace Dva skalní výchozy lemující zelenou turistickou stezku vedoucí z rozcestí zvaného Pohovka (k. 355) a pokraèující dále smìrem na Jetøichovice, v blízkosti prv- 92 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 93 Obr. 27. Kontakt íly rozloeného vulkanitu s deskovitým tìlesem tvoøeným QRI i QPI, 170/80°. Pod Pohovkou (foto Z. Vaøilová). ních dvou ostrých zatáèek, nedaleko tzv. Kesslerovy desky. Výchozy jsou vzdálené 740 m jz. smìrem od Rudolfova kamene (k. 484), 560 m v. od vrchu Kolitì (k. 453) a 400 m zsz. od vrchu Èertovka (k. 387). N 50° 52,0´, E 14° 23,5´ Geologický popis Pískovec a tektonika. Skalní masivy jsou zde budovány støednì zrnitým pískovcem s polohami hrubozrnnìjího materiálu (mocnost X X0 cm, max. velikost klastù je 1,2 cm). V okolí studovaných lokalit probíhají dva vùèi sobì kolmé puklinové systémy smìru SJ a VZ. Vulkanity. Paralelnì probíhající dvì íly (nerozliené bazaltoidní horniny). Proeleznìní. Pøímý kontakt elezitého tìlesa s ilou vulkanitu je dobøe pozorovatelný na dvou místech: 1. Skalní výchoz 12 m dlouhý a 57 m vysoký, tvoøený dvìma subvertikálními deskovitými tìlesy typu 1 o mocnosti 1,58 cm (prùmìrnì 4 cm). Povrch desek je nerovný hrbolatý a boulovitý a místy je pokrytý vystouplými, èernì zbarvenými relikty QPI. elezité desky oboustrannì ohranièují prùbìh íly vulkanitu smìru VZ (170/80°) mocné cca 1m, zachované pouze ve formì bílého a lutavého jílu. 2. Záøez pøímo u cesty, kde je dobøe patrný deskovitý elezivec typu 1 sledující kontakt s ilou vulkanitu podobného charakteru jako u lokality 1) o mocnosti 0,52,5 cm, mající rovnì smìr VZ (175/90°). Pøechod proeleznìní smìrem do pískovce není ostrý tvoøí ho pokroucené laminy elezivce typu 2 (viz obr. 27). Tìba. V blízkosti obou výe popsaných lokalit byly objeveny podlouhlé rýhy v terénu pøiblinì stejného smìru, které mohou dokládat historické dobývání il vulkanitu. Obr. 28. Pohled na sz. èást pøevisu Kemp Tramtárie jeho zadní stìnu tvoøí deskovitý elezivec typu 1 (foto Z. Vaøilová). 15. Kemp Tramtárie Lokalizace Obr. 29. Jihozápadní konec skalního výchozu s intenzivním proeleznìním typu 2 nad údolím Suché Bìlé (foto Z. Vaøilová). Jedno z úzkých boèních údolí vedoucí z Mlýnské rokle (t.j. odboèky z Èeské silnice) smìrem k JV, 920 m s. od vrchu Mlýny (k. 475). Pøevis nepravidelného tvaru pojmenovaný Kemp Tramtárie se nachází po pravé stranì, témìø v samém závìru údolí. Je 11 m dlouhý, 2,5 m vysoký a pøiblinì 5 m hluboký. Jeho zadní stìnu tvoøí deskovité tìleso elezivce typu 1. N 50° 53,0´, E 14° 22,2´ (dnes ji minimálnì dochované) desky. Obì jmenovaná tìlesa jsou od sebe vzdálena cca 10 cm a sledují jednu z výrazných puklin smìru VZ (180/90°). Jejich pokraèování lze vysledovat ve vyím patøe skal i ve stejné úrovni masivu do vzdálenosti více ne 50 m smìrem na V. Rovnì v okolních roklích byly objeveny dalí elezivce typu 1, mající velmi podobný smìr (170/88°). Geologický popis 16. Høbet nad údolím Suché Bìlé Pískovec a tektonika. V okolí pøevisu se nacházejí støednì zrnité a hrubozrnné, masivnì vyhlíející pískovce, tvoøící vysoké, témìø rovné stìny. V urèitých polohách je dobøe znatelné ikmé zvrstvení. Pískovcové stìny jsou zdobeny drobnými mìlkými votinami. Pukliny rozèleòující skalní masiv tvoøí mnoho paralelních linií v pøevaujícím smìru VZ (180185/ 90°), dalí, ménì významné pukliny mají orientaci JJVSSZ (255, 240/80°). Vulkanity. Výskyty bazaltoidù na vrchu Mlýny (k. 475, limburgit). Proeleznìní. Subvertikální deska pokrývající zadní stìnu pøevisu je mírnì zvlnìná a boulovitá, místy hrudkovitého charakteru. Je pouze èásteènì zachovaná, její relikty jsou perforované a díky selektivnímu zvìtrávání místy i dokonale vypreparované. Toto deskovité tìleso má mocnost 0,51,5 cm a ostrou hranici s kontaktním pískovcem, na rozdíl od s ní paralelní Lokalizace: Vrcholová partie skal na konci vysokého stupòovitého skalního høebenu jz.sv. smìru, dosahujícího celkové výky více ne 30 m, je má pøiblinì tvar písmene V a lemuje údolí Suché Bìlé a rokli vedoucí k Matz-Seidelovým a Tetøevím stìnám. Nachází se 360 m jz. od vrcholové partie Tetøevích stìn (k. 451). Lokalita je na území 1. zóny NP, kam je vstup mimo znaèené cesty zakázán! N 50° 53,3´, E 14° 16,0´ Geologický popis Pískovec a tektonika. Hrubozrnné pískovce lutavé a sytì oranové barvy (max. velikost zrn kolem 1 cm) jsou masivní, bez výraznìjí vrstevnatosti. Systém paralelních puklin procházející ikmo napøíè vrcholovou èástí skalního høebenu má pøevládající smìr SZ JV, SSZJJV. Vulkanity. Rozsáhlá vulkanická elevace na nìmeckém území Großer Winterberg (k. 556, tefrit). Proeleznìní. Délka studovaného výchozu èiní cca 50 m. Mocnost proeleznìné zóny (zahrnující nejvyí 2 patra) je 58 m. Zóna intenzivního proeleznìní typu 2 je mocná 1,22 m a tvoøí jednu souvislou horizontální polohu, která se pouze místy dìlí do dvou samostatných pásù. Je tvoøena témìø vodorovnými, ménì èi více zvlnìnými paralelními laminami, které formují skalní rùe a trubice (osy trubicovitých tvarù mají smìr SVJZ, 5560°). Vzdálenost jednotlivých lamin je prùmìrnì 13 cm, jsou dobøe vypreparované, a tvoøí tak nepøehlédnutelné tvary vystupující a nìkolik cm (max. 10 cm) z okolního pískovce. 17. Nad Kráèmerovým dolem Lokalizace Skalní masivy lemující po levé stranì úzkou pìinu vedoucí po vrstevnici z Kráèmerova dolu smìrem do údolí Suché Bìlé (20 m jz. od ledopádu), 540 m sv. od Støíbrných stìn (k. 459). Lokalita se nachází v 1. zónì NP, kam je vstup mimo znaèené cesty zakázán! N 50° 53,4´, E 14° 15,9´ Geologický popis Pískovec a tektonika. Jemnozrnný a støednì zrnitý pískovec, místy obsahující nepravidelná hnízda hrubích klastù, má v blízkosti kontaktu s proeleznìním 94 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 95 Obr. 31. Detail proeleznìní typu 2 nad Kráèmerovým dolem tvoøící trubièky o prùmìru pouze nìkolika mm (foto V. Sojka). Obr. 30. Detail proeleznìní nad údolím Suché Bìlé, které místy vytvoøilo pùsobivé koncentrické útvary skalní rùe (foto Z.Vaøilová). sytì lutou a rezavou barvu. Dobøe zøetelná je vodorovná vrstevnatost zvýraznìná navíc vyvìtralými polohami. Hojné jsou zde bíle zbarvené solné výkvìty pokrývající okolní pískovec i samotné elezité útvary. V okolí popisovaného proeleznìní jsou èasté votiny a drobné skalní dutiny. elezivce se zde díky své odolnosti podílí na vzniku, dotváøení a zvýrazòování zajímavé mikromorfologie popsané lokality. Skalním masivem probíhají dva, vùèi sobì kosé systémy puklin: dominantní systém smìru SVJZ (145/70°) a ménì èetný systém smìru VJVZSZ (200/80°). Vulkanity. Rozsáhlá vulkanická elevace se nachází na nìmeckém území Großer Winterberg (k. 556, tefrit). Proeleznìní. Popisovaná proeleznìlá poloha neprochází celým skalním masivem, nachází se pouze v niím patøe skal a dosahuje mocnosti pøiblinì 15 m. Jsou zde zastoupeny elezivce pøechodných tvarù mezi typem 1 a typem 2. Deskovitá tìlesa jsou zde prùmìrnì 12 cm mocná, mírnì zvlnìná a vícevrstevná. Nìkolik paralelních desek sleduje jeden pøevládající puklinový smìr (140/80°). Tyto desky vedou uvnitø pískovcového masivu anebo tvoøí ploché stìny pokryté hrudkami, hrbolky (vel. 15 cm) èi drobnými trubicemi (viz obr. 31). Dvì hlavní desky jsou od sebe vzdálené cca 2 m, v okolí je moné nalézt dalí dvì a tøi deskovitá tìlesa, z nich nìkterá postupnì vyznívají. Ve vzdálenosti cca 10 m od popisované lokality smì- rem k JZ se nachází podél cesty klasické proeleznìní typu 2. 18. Pravèická brána Lokalizace Popisovaný výskyt leí na vrcholu Pravèické brány, zejména v èásti obrácené do údolí. Geologický popis Jedná se o úlomky nahnìdlých a naèervenalých elezitých pískovcù o velikosti kolem 46 cm (i ménì), které jsou nìkdy ostrohranné, ale jindy zaoblené. Jsou uzavírány v okolním hnìdém svrchnokøídovém pískovci, zvlátì se koncentrují do slepencových poloh. Velmi pravdìpodobnì se jedná o povrchové elezité povlaky, které byly dalí moøskou èinností (proudy, skoèný pøíliv apod.) rozruovány a v rùzném stádiu zpevnìní transportovány do vzdálenìjí pøíbøení zóny. Význam Doklad svrchnokøídové tvorby ferikret. Závìr Z dalích oblastí s hojným výskytem proeleznìní typu 1 a 2 je moné jmenovat Støíbrné stìny (trubicovitá tìlesa), skalní masivy lemující soutìsku øeky Kamenice za Dolským mlýnem (paralelní deskovitá tìlesa i trubice velkých rozmìrù), okolí Èeské silnice (napø. Soudkový dùl zachovaná subvertikální deska), okolí býv. Zadních Jetøichovic (na nìmecké stranì napø. elezitá deska tvoøící stìnu èi Fe-prostoupené Rabensteine), skalní stìny sz. a ssz. od obce Jetøichovice (desky naproti Falkentejnu èi dvì tìlesa podobného charakteru jako Baldurova jehla poblí Vilemíniny vyhlídky), okolí vulkanického vrchu Na Valech (relikty subvertikálních desek), dále rokle v blízkosti Sokolího vrchu (napø. Velký mùstkový dùl, Horní dvoják více deskovitých tìles probíhajících v jedné linii) a bezprostøední okolí vulkanického vrchu Mlýny (kde byly napø. v Plavuòové rokli nalezeny také køemenem chudé elezivce). K ménì èetným pøíkladùm elezivcù typu 3 náleí kromì výe popsaných lokalit takté napø. poklièka ve skalách tvoøících j. úboèí Temného dolu a horolezecká vì zvaná Velký mu nacházející se s. od Kyjovského údolí. Uvedený výèet lokalit proeleznìní na území Národního parku Èeské výcarsko není kompletní. Pro danou studii byly vytipovány reprezentativní èi urèitým zpùsobem zajímavé lokality, které byly charakterizovány a podrobnìji zdokumentovány. Studium problematiky elezivcù v NP Èeské výcarsko je tedy prozatím ve fázi rozpracovanosti. Vysledované dominantní orientace deskovitých tìles prvního typu i os trubicovitých elezivcù (SVJZ a VZ) odpovídají v pøeváné vìtinì smìrùm uvádìným SEIFERTEM (1939). Absolutní shody jak v lokalizaci, rozsahu, tak i smìru bylo dosaeno na lokalitì Èínská zeï (4), Baldurova jehla (5), nad jeskyní Peklo (6), nad Kráèmerovým dolem (17) a èásteènì také na Rudolfovì kameni (3), v Kyjovském údolí (8a) a u kempu Tramtárie (15). Z terénního výzkumu je vak zøejmé, e se na èeské stranì území proeleznìní nachází ve vìtí míøe také na místech, kde nebylo na Seifertovì mapì uvádìno. Nìkterá subvertikální deskovitá tìlesa (i osy trubic) kopírují s malými odchylkami (øádovì 05°) prùbìh dlouhé tektonické poruchy, která prochází smìrem JZSV témìø celou východní polovinou národního parku. Z výe popsaných lokalit jde o Èínskou zeï, na ni navazující v textu neuvádìné dalí vý- skyty deskovitých elezivcù v Táborovém dole a nedaleko Dolského mlýna (v mapì na obr. 1 jsou znaèeny køíkem). Ostatní vymapované, porue blízké elezivce typu 1 (napø. Baldurova vì, proeleznìní v okolí Sokolího vrchu a v Kyjovském údolí) mají stejnou orientaci a s svírají s poruchou ostrý úhel. Tato tektonická linie (dle získaných dat pravdìpodobnì ruptura s Riedlovými støihy) je významným, novì zmapovaným prvkem, který je v celé své délce dobøe patrný z leteckého snímku a má klíèový význam pro výskyt a orientaci proeleznìní této èásti NP Èeské výcarsko. Na nìkolika lokalitách v oblasti Národního parku Èeské výcarsko i v okolní CHKO Labské pískovce byla terénním ohledáním prokázána tìba elezitých poloh v pískovcích tzv. elezné jámy, které jsou ve vìtinì pøípadù vázány na výskyty køemenem chudých elezivcù (podél Èínské zdi, nedaleko Tokánì, na levém bøehu øeky Køinice pøes údolí proti Kyjovskému hrádku a rovnì na skalním høbetu sz. od Brtnického hrádku). Dosud zjitìná fakta i následné interpretace jsou zaloeny na studiu pouze omezeného mnoství vybraných lokalit. Je tedy velmi pravdìpodobné, e plánovaný výzkum proeleznìní i na dalích místech v NP Èeské výcarsko pøinese nová a doplòující zjitìní i srovnávací údaje, které by mohly napomoci k vytvoøení uceleného pøehledu o daném území. Podìkování Za pomoc pøi vyhledávání zajímavých lokalit a za zapùjèení fotodokumentaèního materiálu dìkuji V. Sojkovi a Z. Patzeltovi. Publikaci tohoto katalogu umonila podpora Ministerstva ivotního prostøedí ÈR v rámci projektu 3475/322/02. Adresa autorky Mgr. Zuzana Vaøilová, Národní park Èeské výcarsko, Praská 52, 407 46 Krásná Lípa, e-mail: [email protected] Obr. 32. Rùicový diagram znázoròující výsledky mìøení orientace deskovitých elezivcù typu 1 (A) a smìrù os elezitých trubic (B) na studovaných lokalitách (interval 10°). ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 97 Mladoboleslavsko Mladá Boleslav area 1. Mladá Boleslav ostroh pod hradem Lokalizace Radek Mikulá Abstract Although the Turonian sediments in the Mladá Boleslav area are not developed in the typical facies of quartzose sandstone, which is the most favourable for the migration and precipitation of Fe oxyhydroxides, the local calcareous silty sandstones with coarser intercalations also show valuable examples of ferruginization. The most common are type-1 ferruginous coatings on joint planes, usually very far from the nearest basaltic body (14, ?6), while type-2 laminae are less common (6). An excellent site is Komoín Hill (5) with perfectly developed effects of ferruginization and caustic alteration of sandstone at contact of a basaltic dyke. The combination of calcareous and ferruginous cement in sandstones provides unique microforms on rock surfaces. Úvod Pro potøeby pøedloeného katalogu vymezujeme skalní oblasti Mladoboleslavska jako údolí Jizery a jejích pravostranných pøítokù, tj. Strenického potoka, Zábrdky, Mohelky a Malé Mohelky na území okresu Mladá Boleslav. Jednotlivé výchozy jsou i na elevacích (nìkdy vulkanicky podmínìných) na území zhruba vymezeném povodím jmenovaných pøítokù Jizery. Do oblasti nezahrnujeme støedoèeskou èást Èeského ráje, leící na území okresu Mladá Boleslav; Èeský ráj je popsán jako celek samostatnì. V takto vymezené oblasti pøevládají výchozy vápnitých pískovcù støednì turonského stáøí, náleející ji- zerskému souvrství. Smìrem k západu vak narùstá podíl køemenných pískovcù, vesmìs jemnozrnných, nìkdy s plochými konkrecemi vápnitých pískovcù a vápencù. Vápnité pískovce jsou nahrazovány køemennými pískovci laterálnì, jak lze sledovat napø. podél toku Strenického (Skalského) potoka (napø. V. MÜLLER 1974, ÈAPEK in NÌMEC ed. 2000). Tìlesa neovulkanitù ve vymezené oblasti pøedstavuje komplex Baby (362,8) mezi Kosmonosy a Bakovem nad Jizerou, vrch Káèov (350,5) u Mnichova Hraditì a rozptýlené výskyty na západním okraji území (napø. ZAHÁLKA 1905, HORNÝ ed. 1963, SHRBENÝ 1992). Jiní a západní úpatí ostrohu, na nìm leí mladoboleslavský Hrad a Staromìstské námìstí. Pøirozené, èásteènì vak nejrùznìjími zpùsoby opracované výchozy dosahují na západním úpatí ostrohu délky cca 350 m a výky 412 m ve dvou patrech, pøièem úpatí spodního patra je cca 200 m n.m., svrchního patra asi 215 m n.m. Geologický popis Jemnozrnné, tence vrstevnaté a lavicovité, v dolní èásti výchozù výraznì vápnité, výe málo vápnité a klasické kvádrové køemenné pískovce. Jedná se o klasický vývoj jizerského souvrství (turon). Ve vápnitìjích polohách jsou èetné fosilie a bioturbace, køemenné pískovce nemají viditelnou sedimentární ani biogenní texturu. Významnìjí prùbìné pukliny jsou neèetné, striktnì vertikální, v odstupech desítek metrù. Jedna z nich je rozestoupena do podoby pomìrnì velké puklinové jeskynì s pestrou kulturní (støedovìkou a novovìkou) výplní (obr. 3B). Smìr puklin je souhlasný s luickým zlomem, tj. ZSZVJV. Kromì tìchto puklin mají pøirozené výchozy rùzné drobné rozpukání (exfoliaèní upiny aj.). Vrstvy jsou uloeny horizontálnì. Na ètyøech puklinách luického smìru byly zjitìny zbytky proeleznìní typu 1 v podobì nìkolik mm mocných desek køemenem bohatého elezivce, a to jak na vápnitém, tak na køemenném pískovci bez rozdílu. Zbytky tìchto desek jsou drobné; jedná se o rezavì hnìdé ploky, talíøe a hroty rozmìrù nìkolik cm a nìkolik dm (obr. 2A, 3A), tvoøené køemenem bohatým elezivcem (QRI). Tato fragmentárnost je ale evidentnì dùsledkem eroze a nikoliv pùvodním rysem zdejího proeleznìní. Vulkanity v okolí nejsou známy. Celkový objem elezité hmoty je výraznì mení ne u lokalit v hrubozrnných køemenných pískovcích. Za samostatnou zmínku stojí bodové výskyty (konkrece cm rozmìrù) oxihydroxidù Fe v pískovci asi 300 m od j. okraje ostrohu (obr. 3C). V nìkterých z nich nalezneme zbytky elezných høebù (a tedy je mùeme datovat jako støedovìké nebo i mladí). Geomorfologický popis Makroformy a mezoformy: skalní stìny, puklinová jeskynì, rozsáhlé historické podzemí (sklepení, chodby). Mikroformy: Drobné talíøe a hroty, exfoliaèní upiny tvoøené QRI. Zajímavé jsou nepravidelné, bochníkovité a zhruba kulovité, a nìkolik dm velké dutiny na jedné ze stìnek køemenného pískovce (v horním patøe, pod tzv. Novým hradem). Pøipomínají votiny, v nìkterých z nich jsou vak vápnité skalní pecky v rùzném stadiu destrukce. Výskyt je neobvyklý tím, e na jednom odkryvu je pøítomný vápnitý i elezitý precipitát (obr. 2B). Literatura Obr. 1. Poloha jednotlivých výskytù proeleznìní na Mladoboleslavsku. NÌMEC ed. (2000) veobecný popis jizerských vrs- tev na území Mladé Boleslavi, bez zmínek o fenoménu proeleznìní. 2. Radouè Lokalizace Skalnaté srázy, èásteènì i oputìné lomy v údolí Jizery mezi severním okrajem Mladé Boleslavi a místní èástí Debø, táhnoucí se zhruba 100400 m jinì od kóty Radouè (255,7 m). Geologický popis Jemnozrnné, obvykle lavicovité, ménì èasto tence vrstevnaté vápnité pískovce, výjimeènì glaukonitické, místy polohy hrubozrnnìjích hornin (a slepencù), nìkde s èetnými fosiliemi (mli) a bioturbacemi. Jedná se o klasický vývoj jizerského souvrství støedního turonu shodný s pøedchozí lokalitou. Vrstvy jsou uloeny horizontálnì. Tektonické postiení (rozpukání) pískovcù je velmi nevýrazné, pøítomny jsou vertikální, nerozestoupené pukliny smìrù VZ, SJ a ZSZVJV a SSV JJZ. Právì jedna z puklin poslednì jmenovaného smìru (tzv. jizerského smìru) nese proeleznìní (obr. 6A). Jedná se o fragment desky proeleznìní typu 1 v podobì asi 2 m vysokého pásu nesoucího na 40 % povrchu nìkolik mm silné skoøápky køemenem bohatého elezivce (QRI) na vápnitém pískovci. Jedná se o rezavì hnìdé podlouhlé ploky nìkolik dm velké. Pozoruhodné je jejich protaení úklon 50° k SSV, nejspíe dùsledek tektonického smykového pohybu. Není zøejmé, zda vertikální omezení jevu na 2 m iroký pás je dùsledkem odliné litologie pískovcové lavice nebo nedávné èi souèasné konfigurace terénu (odvìtrání elezivce pod pásem i nad ním). Vulkanity v okolí nejsou známy. Geomorfologický popis Skalní stìny místy s abri. Celé údolí Jizery má charakter irokého kaòonu se stìnami o sklonu 2040° s kolmými skalními stupni, na Radouèi vesmìs dotvoøenými nìkdejí lomovou èinností. Literatura PETØÍÈEK & NÌMEC in NÌMEC ed. (2000) veobecný popis lokality obsahující zmínku o elezitých pískovcích. 3. Michalovice Lokalizace Ostroh stejnojmenného hradu 600 m v. od kóty Radouè (255,7 m; viz pøedchozí lokalitu). Geologický popis Pískovec se shoduje stáøím i zastoupenými litotypy s lokalitou Mladá Boleslav ostroh pod hradem. V jiní èásti ostrohu, pod hradbami, je asi 3 m vysoká stìnka s deskou se slabou, difúznì ohranièenou, ale velmi nápadnou èervenou impregnací vytvoøenou na vertikální spáøe smìru VZ (obr. 4A). Jedná se tedy o rudimentálnì vyvinutý typ proeleznìní 1. Stìnka je 98 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí Obr. 2. A Mladá Boleslav ostroh pod hradem. Zbytky vertikální elezité desky na puklinì luického smìru ve vápnitém pískovci. Foto J. Broek.; B Mladá Boleslav ostroh pod hradem. Køemenný pískovec. Dutiny s vápnitými peckami ve stìnì pod tzv. Novým hradem a zbytky vertikální desky impregnované elezitým tmelem. Foto J. Broek. ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 99 Obr. 3. A Mladá Boleslav ostroh pod hradem. Nìkolik cm vysoký elezitý hrot na vápnitém pískovci ve stìnì puklinové jeskynì v jiní èásti ostrohu. Foto R. Mikulá; B Mladá Boleslav ostroh pod hradem. Celkový pohled na puklinovou jeskyni s kulturní výplní. Foto J. Broek; C Mladá Boleslav ostroh pod hradem. Nìkolik cm velké konkrece oxihydroxidù Fe asi 300 m od j. konce ostrohu. Jejich antropogenní pùvod dokládají zbytky høebù zachované v ose nìkterých z nich. Foto J. Broek. 100 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí tvoøena jemnozrnným, lutým, nevápnitým pískovcem; v nadloí, ale i v laterálním pokraèování stìnky se objevuje vápnitý pískovec s èetnými skalními peckami a dutinami vzniklými jejich zvìtráváním. Geomorfologický popis Údolí Jizery má charakter irokého kaòonu se stìnami o sklonu 2040° s kolmými skalními stupni. Stìny michalovického ostrohu jsou vesmìs umìlé, s tesanými sklepy; pozoruhodné jsou pøechodné formy mezi votinami a dutinami vzniklými vylouením konkrecí. Literatura NÌMEC ed. (2000) veobecný popis jizerských vrstev v kaòonu Jizery s. od Mladé Boleslavi. 4. Bezvel støelnice Lokalizace Lom na jiním úpatí nápadného, kuelovitého vrchu Bezvel (341 m) 2 km s. od Katusic. Geologický popis Jemnozrnné, hrubì lavicovité, výe tence lavicovité, køemenné pískovce jizerského souvrství (støední turon), odkryté v mocnosti 10 m a íøce asi 50 m. Tektonické postiení je minimální, systémy puklin nejsou vyvinuty, uloení vrstev je horizontální. V dolních (hrubì lavicovitých) polohách je intenzivní bioturbace (ichnostavba s Ophiomorpha isp.), v horní èásti paralelní laminace. Jediným typem proeleznìní je slabá, ale vizuálnì výrazná impregnace celých partií pískovce tmelem èervené barvy, podobnì jako tomu je napø. ve skalách pod Ralskem (ADAMOVIÈ & MIKULÁ 2001). Na lokalitì lze sledovat laterální pøechod mezi impregnovaným (èerveným) a neimpregnovaným (lutým) pískovcem a jeho prstovitý prùbìh. Jedna z lavic pískovce (zhruba 13 m nade dnem lomu) je vak impregnovaná v celé íøi lomové stìny (obr. 4B). Významným prvkem z tektonického hlediska jsou subhorizontální silicifikovaná tektonická zrcadla ve vrcholové èásti kopce (MALKOVSKÝ 1979). Po vrstevních plochách zde dolo k posunu nadloních ker k JV, co ukazuje na stlaèení ve smìru SZJV (COUBAL & KLEIN 1992). Geomorfologický popis Jedná se o umìlou lomovou stìnu, nicménì pozornost budí rychlá tvorba dutin decimetrových rozmìrù podél spár odluènosti mezi pískovcovými lavicemi. Geomorfologický popis dalích výchozù na Bezvelu obsahuje práce MIKULÁE (1998). Literatura BALATKA & VANÌÈKOVÁ in DEMEK ed. (1987) a CÍLEK in NÌMEC ed. (2000) struèný geologický a geomorfologický popis Bezvelu, MIKULÁ (1998) detailní popis geomorfologie vrcholové èásti Bezvelu, ADAMOVIÈ & MIKULÁ (2001) popis analogicky impregnovaných hornin. ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 101 5. Komoín Lokalizace Plochý, pøiblinì symetrický vrch (351,2 m) 1 km severnì od obce Bøezovice s rozsáhlým, asi 60 m irokým, 200 m dlouhým a 815 m hlubokým jámovým lomem. Geologický popis V lomu jsou odkryty køemenné pískovce jizerského souvrství (svrchní èást støedního turonu), vìtinou støednì zrnité, místy i hrubozrnné, nìkde velmi slabì litifikované, jinde silicifikované. Pøi jiní stìnì lomu jsou odkryty dvì íly analcimického nefelinitu se sloupcovitou odluèností kolmo na svùj prùbìh. Prùmìry sloupcù se pohybují kolem 30 cm. Severnìjí íla je vypreparována tìbou okolního pískovce v mocnosti 70 cm, je subvertikální a má smìr 119°. Jinìjí z il tvoøí èást jjz. stìny lomu a její úklon je 33/ 78° (obr. 5B). Má dokonale vyvinutý kontaktní dvùr sloený z alterovaného vulkanitu a vypálených køídových pískovcù s kombinací deskovité a sloupkovité odluènosti. Jak na kontaktu mezi nealterovanou vyvøelinou a kontaktním dvorem, tak na pøechodu mezi kontaktním dvorem a bìným, slabì litifikovaným pískovcem jsou vyvinuty nepravidelné, a 15 mm mocné desky køemenem chudého elezivce (obr. 5C), nezøídka i v podstatì mineralogicky èisté lebníkovité útvary oxihydroxidù eleza (cf. ZIEGLER in NÌMEC ed. 2000). Ve svém typu (proeleznìní typu 1 v pøímém kontaktu s vulkanitem) se jedná patrnì o nejlepí trvale odkrytou ukázku v ÈR, navíc vhodnì vyuitelnou exkurznì (po domluvì monost ubytování a 20 lidí pøímo v chatì na dnì lomu). Na západì (jetì v prostoru lomu) jsou íly ukonèeny na zlomu smìru SSVJJZ a levostrannì posunuty o 60 m. Podle povrchového geomagnetického mìøení (P. NAKLÁDAL a J. A DAMOVIÈ 2002) vykliòuje po dalím odskoèení o 200 m jiní íla v prostoru køiovatky Víska Bøezovice Bezdìdice, zatímco severní íla pokraèuje západním smìrem na Bezdìdický Kluèek a dále do Bezdìdic. Geomorfologický popis Jedineèným fenoménem jsou èertovy zdi, aèkoliv byly vytvoøeny umìle bìhem tìby pískovce. Severnìjí z il vytváøí na dnì lomu pìkný skalní útvar asi 3,5 m vysokou zeï (obr. 5A). Jinìjí z nich vytváøela skalní bránu (foto in NÌMEC ed. 2000), která se vak v r. 2001 sesula. Pískovce nevytváøejí pøirozené výchozy. Literatura B. ZAHÁLKA (1905) popis vulkanitu, BALATKA in DEMEK ed. (1987) veobecný popis, ZIEGLER in NÌMEC ed. (2000) podrobnìjí popis geologické stavby Blízké výskyty 5a. Bezdìdický Kluèek Plochý høbet (351,4 m, nìm. Klutschken Berg) 1,5 km z. od Komoína, protaený ve smìru ZSZVJV, budo- Obr. 4. A Michalovice. Puklina smìru VZ pod hradbami na jiní stranì ostrohu se zbytky vertikální desky impregnované elezitým tmelem. Pískovec je jemnozrnný, vápnitý, v okolí pukliny vak zøejmì druhotnì odvápnìný. Foto J. Broek; B Bezvel. Stìna lomu na j. úpatí s vertikálními i laterálními pøechody pískovce s elezitým tmelem èervené barvy (oznaè. È) do pískovce luté barvy (bez oznaèení). Hranice vyznaèena teèkovanou linií. Foto J. Broek. 102 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE Obr. 6. Obr. 5. A Komoín. Severnìjí z il analcimického nefelinitu vytváøející na dnì lomu asi 3,5 m vysokou zeï. Foto R. Mikulá. B Komoín. Jinìjí z il tvoøící èást jjz. stìny lomu. Foto J. Broek. C Komoín. Zleva nealterovaný pískovec støednì turonského stáøí, vnìjí výstelka køemenem chudého elezivce, deskovitì a sloupcovitì odluèný alterovaný vulkanit a alterovaný pískovec, vnitøní výstelka køemenem chudého elezivce, sloupcovitì odluèný vulkanit. Foto R. Mikulá. - 103 A Radouè. Fragment desky proeleznìní typu 1 v podobì pásu nesoucího na 40 % povrchu nìkolik mm silné skoøápky køemenem bohatého elezivce na vápnitém pískovci. elezité ploky jsou protaené se sklonem 50° k SSV, nejspíe v dùsledku tektonického smykového pohybu. Foto J. Broek. B Skalsko Zadní Hrádek. Rezavì hnìdé, 23 mm silné vertikální desky køemenem bohatého elezivce vyvinuté na køíení puklin smìru ZSZVJV a SSZJJV v pravé èásti vjv. stìny vrcholového suku. Foto J. Broek. C Skalsko Zadní Hrádek. Zsz. konec vrcholového suku s proeleznìním typu 2: max. 8 mm mocné laminy køemenem bohatého elezivce zprohýbané do tvarù nepravidelných trubic, kapustových èi zelných listù apod. Pøevaující smìr lineace tìchto útvarù je ZSZVJV. Foto R. Mikulá. 104 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí vaný køemennými pískovci jizerského souvrství. Vrcholovou partii ale tvoøí tìleso intruzívní brekcie bazaltoidu protaené SZJV, odkryté drobným zasuceným lùmkem, a systém pravých il analcimického nefelinitu. Na poli se zde nacházejí èetné úlomky krust køemenem bohatého elezivce, celý kopec je ale bez výchozù. Vulkanity popsali B. ZAHÁLKA (1905) a SHR BENÝ (1992). 6. Skalsko Zadní Hrádek Lokalizace Ostroh nad soutokem Skalského (Strenického) potoka a nepatrného bezejmenného toku smìøujícího od Spikal a Katusic, asi 700 m severnì od Skalska. Proeleznìné partie jsou na výrazném protáhlém suku na temeni ostrohu. Geologický popis Vrcholový suk ostrohu je tvoøený pomìrnì pevným, jemnozrnným, horizontálnì uloeným, místy bioturbovaným pískovcem edé èi luté barvy, s výkou stìn 36 m. Smìr suku se zcela shoduje se smìrem luickým (ZSZVJV), pøítomny jsou i pukliny na tento smìr kolmé a dále systém puklin SSZJJV smìru. V pravé èásti vjv. stìny suku se nacházejí dvì tenké, rezavì hnìdé vertikální desky køemenem bohatého elezivce (èi spíe pískovce obohaceného elezitým tmelem), pouze 23 mm silné, vyvinuté na køíení puklin smìru ZSZVJV a SSZJJV (obr. 6B). Zsz. konec suku je oddìlen jako samostatná, snadno dostupná vìièka; v prùrvì mezi vìièkou a hlavní èástí masivu je vyvinuto slabé, tvarovì vak zcela standardní proeleznìní typu 2: max. 8 mm mocné laminy køemenem bohatého elezivce zprohýbané do tvarù nepravidelných trubic, kapustových èi zelných listù apod. Pøevaující smìr lineace tìchto útvarù je ZSZ VJV (obr. 6C). Geomorfologický popis Skalní ostroh, skalní stìny, místy s drobnými sférickými votinami. Literatura CÍLEK in NÌMEC ed. (2000) Èeský ráj Bohemian Paradise Celkové hodnocení oblasti Mladoboleslavsko je mezi regiony, v nich byl studován výskyt elezivcù, jedinou oblastí s pøevahou jemnozrnných vápnitých pískovcù. Vyskytují se vak i èetné laterální i vertikální pøechody mezi jemnozrnnými køemennými pískovci a vápnitými pískovci. Proeleznìní v podobách popsaných ADAMOVIÈEM (2001) je fenoménem charakteristickým pro støednì zrnité a hrubozrnné køemenné kvádrové pískovce. Ukazuje se, e ve vápnitých pískovcích je proeleznìní typu 1 rovnì obèas pøítomno, vertikální desky jsou vak obvykle jen nìkolik mm silné a nelze sledovat jejich vztah k vulkanitùm. Proeleznìní typu 2 bylo zjitìno pouze na lokalitì Zadní Hrádek v jemnozrnných køemenných pískovcích. Objem vysráeného eleza je zde velmi malý, vztah k vulkanitùm nelze prokázat, tvarem precipitaèních tìlísek se vak projevy nijak neodliují od plnì vyvinutých forem typu 2. Mladoboleslavsko tak na jedné stranì pøináí ménì efektní ukázky proeleznìní, na druhé stranì vak pomáhá fenomén ohranièit ve smyslu litologie substrátù, ve smyslu geografickém i vìcném; nedokonale vyvinutý jev je navíc pro úvahy o genezi èasto stejnì podnìtný jako plnì vyvinutá forma. Mezi popsanými lokalitami vyboèuje lokalita Komoín, která pøedstavuje jasným vztahem k vulkanismu i litologií okolních pískovcù pokraèování klasické oblasti Kokoøínska a Dokeska. Podobný charakter má patrnì i lokalita Bezdìdický Kluèek, kde lze vak t.è. pouze sbírat ukázky hornin na polích. Podìkování Publikaci tohoto katalogu umonila podpora Ministerstva ivotního prostøedí ÈR v rámci projektu 3475/ 322/02 a akademický projekt CEZ: Z3-013-912. Adresa autora RNDr. Radek Mikulá, CSc., Geologický ústav AV ÈR, Rozvojová 135, 165 02 Praha 6 e-mail: [email protected] Jan Mertlík Jiøí Adamoviè Marie Neporová Abstract Little attention was previously given to ferruginization phenomena in quartzose sandstones (Upper Turonian to Coniacian) of the Bohemian Paradise PLA and Cenomanian sandstones along the Lusatian Fault. Systematic mapping, the results of which are summarized in this paper, revealed the wide variety of occurrences of Feoxyhydroxides in this territory. Many sites with ferruginous linings (QRI, QPI) of basaltic dykes and sills were found and permitted to study continuous profiles from fresh basaltic rock across ironstone to unaltered quartzose sandstone (2, 8, 10). On the other hand, numerous subvertical planar bodies of QRI were encountered at sites with no volcanic bodies (6, 6ad, 12), sometimes in close connection with tensional tectonic structures (11, 13d e). Systems of perpendicular joints completely filled with Fe-oxyhydroxides are not exceptional (1, 11). Instructive is the ferruginization along a basaltic dyke in Borecké skály Cliffs (5), where subvertical planar bodies of QRI and axes of QRI laminae are parallel to the dyke. A special example is the modern formation of Fe- and Mnrich crusts in a sandstone depression near Krupníkov (7b). The style of exploitation of some hydrothermally altered basaltic dykes suggests that they could have been mined for smelting iron. Úvod Výskyty proeleznìní jsou vázány na a 140 m mocný klín písèitých sedimentù zasahující od severního okraje pánve jiním smìrem a po linii Knìmost Sobotka Jièín, kde se rychle ztenèuje; jedná se o tzv. hruboskalský kvádr, tvoøící vyí èást teplického souvrství (svrchní turon a spodní coniak, ÈECH a kol. 1995). Podloí tohoto tìlesa tvoøí jílovce bazálního teplického souvrství, místy redukované jen na pár metrù. Pøi vrcholu kvádru lze pozorovat známky epizodických zdvihù relativní úrovnì moøské hladiny a pískovce zde mají podobnou cyklickou stavbu jako na Kokoøínsku, a nakonec pøejdou do vápnitých prachovcù bøezenského souvrství. S výjimkou této vrcholové èásti je celý hruboskalský kvádr povaován za tìleso delty s gilbertovským profilem progradující do moøské pánve (U LIÈNÝ 2001). Hranice jednotlivých jednotek pánevní výplnì jsou v dùsledku tektonického poruení v pásmu luického zlomu uklonìny smìrem do pánve, t.j. k JZ. Pásmo luického zlomu je uklonìné pod støedními úhly k SSV a od nejsvrchnìjí køídy a do nejmladího terciéru je na nìm dokumentováno nìkolik fází pohybu (COUBAL 1990). Z nich nejstarí a nejvýznamnìjí fáze mìla za následek pøesmyk eleznobrodského krystalinika pøes permokarbonské a køídové horniny, s celkovou výkou skoku asi 1000 m. V blízkosti CHKO probíhá hlavní linie tohoto pásma mezi Malou Skálou a Kozákovem. Zde vystupují na povrch jednotlivé bloky pískovcù korycanských vrstev: jsou silnì rotované uklonìné smìrem do pánve a pøekocené a rozpukané, postiené silicifikací a proeleznìním. Smìr luického zlomu mají i zlomy, na nich se utvoøila údolí Libuòky a ehrovky a èetná drcená pásma s projevy proeleznìní. Pomìrnì hojná tìlesa mladých bazaltoidních hornin, která se také ve znaèné míøe uplatòují na tvorbì reliéfu, jsou pøedstavována zejména ilami decimetrových a metrových mocností a komínovými intru- zemi. íly mají pøednostní smìr VSVZJZ a VZ (PACÁK 1947) a jsou tvoøeny pøedevím bazanitem. Z komínových intruzí jmenujme Muský, Vyskeø a Humprecht. Bazanitová intruze na Støeleèské hùøe byla radiometricky datována na 24,6 mil. let (svrchní oligocén, WILSON a kol. 1994). Podél luického zlomu v sv. okolí Turnova zùstala dokonce zachována povrchová tìlesa: lávové proudy bazanitu, datované na 74 mil. let (miocénpliocén), viz ULRYCH & PIVEC (1997). Jejich relikty tvoøí pruh mezi Sokolem a Kozákovem, je zøejmì fungovaly jako pøívodní dráhy. Bazanitovou horninou je tvoøen i vrchol Trosek zbytek vulkanického kuele typu spatter cone (V. CAJZ, úst. sdìl.). Z hlediska sekundární cementace pískovcù bylo území Èeského ráje donedávna oblastí jen minimálnì prozkoumanou. Popis pøikontaktních alteraèních jevù podél intruzívních tìles neovulkanitù se omezoval na nìkolik poznámek v práci PACÁKA (1947). Proeleznìní v pískovcích bylo popsáno z nìkolika lokalit BALATKOU (1986) a to pøedstavovalo donedávna jedinou znalost (s výjimkou detailního studia loiska Støeleè PRACHAØ 1987) o tomto jinak veobecnì rozíøeném jevu. Soustøedìný výzkum v posledních letech nejen odhalil desítky dalích lokalit s výskyty køemenem bohatého i køemenem chudého elezivce, ale navíc prokázal, e jednotlivé formy proeleznìní si svou pestrostí a mìøítkem v nièem nezadají s jinými pískovcovými oblastmi u nás. Nìkteré jevy lze navíc nejlépe studovat právì v Èeském ráji. Na jednu stranu zde nacházíme mnoství instruktivních profilù napøíè intruzívními tìlesy bazaltoidních neovulkanitù i s doprovodnými elezitými výstelkami (2, 8, 10), na druhou stranu zjiujeme hojnost podobných forem cementace oxihydroxidy eleza i na lokalitách bez zøejmého spojení s vulkanismem (6, 6ad, 12), nìkde naopak v tìsném spojení s extenzní tektonikou (11, 13de). Zcela instruktivní pøípad je proeleznìní v Boreckých skalách, kde jsou elezité desky i trubicovité útvary rovnobìné s ilou vulkanitu. Ra- 106 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí Lokalizace Východní okolí vrchù Velká Svinèice (451 m) a Malá Svinèice (448 m) na jiním okraji Prachovských skal. Skalní mìsto je tvoøeno slabì a støednì litifikovanými, køemennými pískovci teplického souvrství, vìtinou støední velikosti zrna, o celkové mocnosti a 140 m. Pískovce jsou uspoøádány do nahoru hrubnoucích cyklù, obsahují ikmé zvrstvení decimetrových rozmìrù s laminami uklonìnými pøevánì k jihu (SKOÈEK & VALEÈKA 1983). Vrstevnatost je zøetelná pøedevím na stìnách s vyvinutým mikroreliéfem (votiny, lity). Pukliny pøevládajících smìrù 105-125° a 15-35° tvoøí skalní kulisy a vìe obdélného pùdorysu. Vrchy Svinèice a Malá Svinèice jsou tvoøeny olivinickým nefelinitem a bazanitem a intruzívními brekciemi. Tìlesa byla tìena jako stavební kámen, ale jejich kontakt s pískovcem není odkrytý. V proeleznìní pøevauje morfologický typ 1, t.j. torza subvertikálních desek køemenem bohatého elezivce. Napø. v elezných vìích 100 m ssz. od ikmé vìe je na puklinì 349/87° vyvinuta deska QRI 2-7 mm mocná, na povrchu s køemennými zrcátky (dynamická silicifikace). V protìjí stìnì tée pukliny jsou na povrchu obdobné desky pøítomny shora dolù protaené nátekové kapkovité útvary bezkøemenného(?) elezivce. Jejich zachování v kontrastu s dynamickou silicifikací na protìjí stìnì lze vysvìtlit smykovým pohybem po zvlnìné puklinové ploe. Mezi jiním okolí ikmé vìe a lomem na Velké Svinèici je skalní defilé porueno subvertikálními puklinami a drcenými pásmy smìru VJV-ZSZ s elezitými povlaky. V zónì nìkolika desítek metrù od lomu jsou v pískovci pøítomny rovnomìrnì rozptýlené drobné hrudky QRI (typ 4). V horní èásti èlenité rokle Fortna východnì od Malé Svinèice je opìt pøítomno deskovité proeleznìní na puklinách pásma VJV-ZSZ. Tyto pukliny navíc levostrannì dislokují pukliny smìru SV-JZ, na nich je také vyvinuto proeleznìní. Ve spodní èásti rokle pøi turistické znaèce jsou k vidìní vìe omezené párovým puklinovým systémem SZ-JV a SV-JZ, kde jsou oba smìry zvýraznìné deskami QRI, místy rozèlenìnými lábky do svislých pruhù. Literatura Poloha jednotlivých výskytù proeleznìní v centrální èásti Èeského ráje. 1. Prachovské skály oblast Babince, Fortny a Svinèice Geologický popis Obr. 1. ritou je recentní vznik krust bohatých Fe a Mn v pískovcové depresi u Krupníkova (7b). ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE B. ZAHÁLKA (1924), PACÁK (1947 s. 119-121, 1952 s. 441), VÍTEK (1980), KVOR (1982), MERTLÍK (2002) Blízké výskyty 1a. Prachovské skály Køíkovského vyhlídka Ve vrstevnatém, støednì zrnitém køemenném pískovci je pøítomna po kadých 2025 cm výraznìjí rezavá poloha s výraznìjím kaolinickým podílem. Pukliny mají pøevládající smìr 105-120° a 10-20°, vzácnìji smìr 50-70°. Proeleznìní typu 1 tvoøí zbytky desek køemenem bohatého elezivce na puklinách smìru 4570°, ale i 100°. 1b. Prachovské skály 80 m jv. od Vyhlídkové vìe a jv. okolí Krkavèích skal Ve støednì zrnitém køemenném pískovci je patrna vrstevnatost 170/20°. Proeleznìní typu 2 pøedstavují nepravidelné trubice a válcové plochy 120130/90°, typ 1 torza desek køemenem bohatého elezivce 30/ 90°. 1c. Prachovské skály skalní vì Obelisk Ve støednì zrnitém køemenném pískovci je zøetelná vrstevnatost 180/15°. V rámci 10-15 cm mocných vrs- - 107 tev je nìkdy vyvinuto ikmé zvrstvení s 0,51cm mocnými laminami s rùzným podílem kaolinického tmelu a rùzným rezavým zbarvením. Pískovec má výrazný mikroreliéf (lity, votiny). Na puklinì 29/90° jsou pøítomna torza desek køemenem bohatého elezivce (typ 1). Tìleso neovulkanitu není známé, podle balvanù a vegetace ale není vylouèeno, e se nachází v høebeni probíhajícím 200 m s. od Turistické chaty. 1d. Prachovské skály jiní okolí Císaøské chodby Vrstevnatý støednì zrnitý køemenný pískovec, mocnosti vrstev 10-20cm, uvnitø ikmé zvrstvení. Pukliny mají pøevládající smìry 110-120°a 10-20°. Proeleznìní typu 1 pøedstavují zbytky desek køemenem bohatého elezivce na puklinách smìru 110°, typ 2 je zastoupen nepravidelnými trubicemi a válcovými plochami. 1e. Prachovské skály Kobyla Na skále Kobyla v sz. èásti Prachovských skal (300 m jv. od hradu Paøez) je vyvinuta trubice QRI uklonìná k Z pod úhlem asi 10°. 1f. Prachovské skály Paøez V z. okolí hradu Paøez, 150 m jz. od bývalé pískovny jsou ve støednì zrnitém a hrubozrnném pískovci vyvinuty nepravidelné trubicovité laminy QRI (typ 2) a jednovrstevné trubice. Jejich osy zapadají pod mírnými úhly (kolem 20°) k Z a ZJZ. Deskovitá tìlesa typu 1 tvoøená QRI jsou 0,40,5 cm mocná, nalezeno bylo i køíení desek smìru 70°a 110° a vìjíøovité vìtvení z pùvodního smìru 110° na 60°, 110° a 150° (sklon 8090°), ménì èasté jsou desky orientace 200/80°. Akumulace QRI sledují i vrstevní plochy uklonìné k JJZ pod úhlem 10-20°. Svým protaením jsou trubice rovnobìné s ilami nefelinického bazanitu ze systému Velké (Støeleèské) hùry (455,9 m), z nich íla na Blatecké Horce (351,3 m) na jiním bøehu Paøezského rybníka leí jen 300 m odtud na JZ (B. ZAHÁLKA 1924). Sama Velká hùra je tvoøena olivinickým bazanitem (PACÁK 1952, TÍMA a kol. 1999), jeho intruze byla radiometricky datována na 24,6 mil. let (WILSON a kol. 1994). Tìleso bylo tìeno na stavební kámen. Na hradì samotném jsou èasté pukliny smìru V-Z a VSV-ZJZ s povlaky QRI. 2. Støeleè Lokalizace Soubor intruzívních tìles v sz. èásti pískovny Støeleè, 0,5 km z. od Hrdoòovic. Geologický popis V pískovnì firmy Eximos Sklopísek Støeleè je odkryta nejvyí èást køemenných pískovcù teplického souvrství (svrchní turon a spodní coniak). Køemenné pískovce jsou bìloedé a naloutlé, jemnozrnné a støednì zrnité, s polohami slepencù. Vloky èervenavého hematitizovaného jemnozrnného jílovito-prachovitého pískovce a prachovce v nejvyí èásti (KLEIN & TAJOVSKÝ 1986) oznaèované jako svrchní èervená 108 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 109 N Obr. 3. 20 m Obr. 2. Geologická mapa intruzívního komplexu v pískovnì Støeleè. Silné edé linie a plochy intruzívní tìlesa vulkanitù, tenké edé linie pukliny, rafované plochy rozsah proeleznìní. Podle ADAMOVIÈE (2001). poloha jsou na základì faunistického obsahu povaovány za ekvivalent rohateckých vrstev (ÈECH a kol. 1995). Asi 30 m v jejich podloí je vyvinuta spodní èervená poloha jemnozrnných pískovcù s goethitem a hematitem. Vrstvy jsou uklonìny asi 10° k JZ. Pískovce jsou navíc porueny nìkolika drobnými zlomy vesmìs smìru SZ-JV (napø. NEDOMLEL 1990). Tzv. skaøíovská porucha, omezující loisko na SV, je injikována rozloenou ilou bazaltoidu s doprovodnou silicifikací okolního pískovce (PRACHAØ 1987). PRA CHAØ (1987, 1988) se podrobnì vìnoval mineralogii a geochemii elezivcù na loisku Støeleè a popsal odtud napø. i sférické konkrece typu bouøkových kulièek. Dále zjistil, e povlaky goethitu na køemenných zrnech mívají èasto charakter tabulkovitých krystalù nahlouèených do podoby øetízkù nebo uzavøených vìneèkù, co naznaèuje vznik goethitu z ferrihydritu. Pøed asi 5 lety byl tìbou odkryt soubor intruzívních tìles, zahrnující peò, pravou ílu a loní ílu (obr. 2). Peò má kruhový prùøez asi 10 m v prùmìru a je tvoøený sloupcovitì odluèným bazanitem. Svislá íla je 2,12,3 m mocná, smìru VSV-ZJZ, a teènì se dotýká pnì na jeho severním okraji. Je tvoøená zcela rozloeným bazaltoidem zelenohnìdé barvy s planárními rezavými (proeleznìlými) zónami v odstupech 5-10 cm od sebe. Tyto zóny jsou mírnì kosé ke kontaktùm íly a lemují drobné trhliny se subhorizontálními striacemi. Na jiním kontaktu íly je vyvinut tento sled (od vulkanitu do pískovce): 0-3 mm okrového jílu, 0- 3 mm bílého písku a prachu (dynamická silicifikace) a 5 mm rezavého elezitého písku. Na severním kontaktu íly je místy vyvinuta 5 mm silná elezitá krusta. Loní íla vybíhá do stran z pravé íly v úrovni horizontu s vyím obsahem hrubých køemenných valounù. Je max. 80 cm mocná a zcela alterovaná. Pøi horním kontaktu je vyvinuta 220 mm mocná krusta QPI a nad ní 10 mm mocná krusta QRI. Pøi dolním kontaktu je proximální krusta QPI mocná do 40 mm a distální krusta QRI mocná 10 mm. Do podloí íly pronikají oxihydroxidy Fe v podobì nahoru konvexních girland rùzné intenzity proeleznìní od lamin QRI po rezavé smouhy (obr. 3). Minerální a chemické sloení Vzorky byly odebrány z celého profilu od osní èásti pravé íly a po nealterovaný pískovec 1,5 m severnì od ní (ADAMOVIÈ 2001). V tomto smìru klesají obsahy eleza z 18,6 hm.% pøes 11,8 hm.% ve vnìjí elezité výstelce a po 0,1 hm.% v èistém pískovci. Ve stejném smìru klesají i obsahy Al2O3, TiO2, CaO, P2O5, Ba, Cu, Zn, Zr, Th a lanthanoidù s výjimkou La. Nabohacení elezité výstelky ve srovnání s vulkanitem bylo zjitìno v pøípadì Na2O, MnO, As, Sr, U a La. Vnìjí výstelka je tvoøena køemenem, goethitem a opálem. Obsah oxihydroxidù Fe v QRI na kontaktu loní íly je 32,7 hm.%, kromì toho zde byly zjitìny øádovì vyí obsahy U ne podél pravé íly. Proeleznìní pøi spodním kontaktu loní íly bazaltoidu v pískovnì Støeleè. Foto J. Adamoviè. Literatura Geologická stavba pískovny Støeleè je popsána napø. v tìchto pracích: KLEIN & TAJOVSKÝ (1986), PRACHAØ (1987), NEDOMLEL (1990). Specielnì elezivcùm se vìnují PRACHAØ (1987, 1988) a ADAMOVIÈ (2001). 3. Apolena Lokalizace Skalní mìsto na jv. úboèí vrchu Trosky (488,1 m). Pøírodní rezervace od r. 1998. Geologický popis Skály jsou tvoøeny slabì litifikovanými pískovci teplického souvrství s náznaky cyklické stavby pøi vrcholu. Pískovce jsou vìtinou jemnozrnné, v nejspodnìjích èástech nìkterých skalních útvarù støednì zrnité a hrubozrnné. Vrstevnatost je zøetelná pøedevím na stìnách s vyvinutým mikroreliéfem (votiny, lity). Na jedné výraznìjí vrstvì se vyvinulo mnoství skalních perforací a pøevisù. Pukliny jsou v pøevládajícím smìru 100-125° a 5-25°. Asi 500 m na SSZ se nachází vrchol Trosek tvoøený komínovou brekcií a extruzí(?) olivinického nefelinitu lineárnì protaenou ve smìru V-Z. Vzhledem k pøítomnosti dalích ploných aeromagnetických anomálií (ALANSKÝ 1966) lze v blízkosti pøedpokládat dalí, mení tìlesa: napø. 200 m v. od s. okraje skalního mìsta. Pøevauje proeleznìní typu 1: zbytky desek køemenem bohatého elezivce (QRI). Vzhledem ke slabé litifikaci lze pøedpokládat, e vìtina desek odpadla. Na malé skalní vìi na severním okraji skalního mìsta se nacházejí laminy QRI typu 2. Minerální a chemické sloení Na horní hranì skalního mìsta, 320 m jv. od východního vrcholu Trosek, byl nalezen ètyøhranný sloupek QRI. Tmel je tvoøený goethitem a hematitem. Vzorek obsahuje 24,2 hm.% oxihydroxidù Fe a mimoøádnì vysoký obsah Al2O3 (12,9 hm.%), zøejmì zpùsobený pøítomností kaolinitu (A DAMOVIÈ 2001). Literatura MERTLÍK (2002) Blízké výskyty 3a. Ktová V nezøetelnì vrstevnatém støednì zrnitém køemenném pískovci v lomu nad Ktovou, cca 600 m sv. od vrcholu Trosek, je vyvinuto deskovité proeleznìní typu 1 ve formì svislých pruhù QRI. 4. Skály u Vidláku Lokalizace Asi 1 km ssz. od Trosek a 300 m jjz. od vrchu k. 330 (Hlavatá skála) u Rokytnice viz obr. 4. Geologický popis Skály vrstevnatého a ikmo zvrstveného støednì zrnitého køemenného pískovce teplického souvrství jsou èlenìny puklinami krunohorského a sudetského smìru. Pøítomna jsou torza desek køemenem bohatého elezivce (typ 1), pøípadnì i laminy typu 2 v podobì nepravidelných válcových ploch. Tìleso olivinického bazaltoidu na kopci v blízkosti Hlavaté skály bylo tìeno na stavební kámen. 110 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí 5. Borecké skály Lokalizace Oblast Boreckých skal s nejvyím vrchem Bor (360,4 m) leí v západním okolí Rovenska pod Troskami. Jde o kuestu uklonìnou k ZJZ, v ní dvojice zaøíznutých tokù vyhloubila údolí roziøující se smìrem k èelu kuesty, t.j. k VSV. Podle horolezeckých map se severnìjí údolí nazývá Na tìpánské, jiní údolí pak Sluneèné údolí. Po severní hranì Sluneèného údolí vede znaèená turistická cesta. Pøírodní památka, vyhláená roku 1985. & & & & & & & & & & & - 111 WN MHE 28+ODYDWpVNiO\ )HGHVNDWRU]R )HLQNUXVWDFH )HLQNUXVWDFH )HLQNUXVWDFH EUiQ\SXNOLQRYiMHVN\Q VW HSiN)H )H )H )H )H )HQRUDOLãN\ )H Tabulka 1. Seznam projevù proeleznìní u Hlavaté skály. Sestavil J. Mertlík. Geologický popis Skalní výchozy jsou tvoøeny støednì zrnitými a hrubozrnnými, slabì tmelenými køemennými pískovci hruboskalského kvádru (teplické souvrství). Tektonická predispozice spoèívá v blízkosti luického zlomu (cca 1 km v. od okraje skal): vrstvy jsou uklonìny zhruba 5-10° k JZ. Ze sedimentárních textur je v pískovci pozorovatelné ikmé zvrstvení decimetrových rozmìrù. Puklin mají smìry ZJZ-VSV a SZ-JV, pøièem zvlátì pukliny prvního smìru tvoøí a drcená pásma. Povrchové geomagnetické mìøení (J. PEROUTKA v roce Obr. 6. Puklinová plocha 191/85° s proeleznìním typu 1 v blízkosti kontaktu íly bazaltoidu. Údolí Na tìpánské v Boreckých skalách. Foto J. Adamoviè. 2000) ukázalo, e nejvyí partií Boreckých skal probíhá ve smìru ZSZ-VJV (smìr 125130°) souvislá, ale nikde neodkrytá íla bazaltoidu, na Z zakonèená souborem intruzívních tìles na vrchu Kozinek (328,6), v oblasti Na tìpánské doprovázená na svém jiním okraji dvìma odilky (speøené struktury?) viz obr. 5. Podrobná mapa výskytù jednotlivých projevù proeleznìní u Hlavaté skály. Sestavil J. Mertlík. BALATKA (1976b), MERTLÍK (2002) Obr. 4. Literatura ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE UR WN H6 Obr. 5. Geologická mapa oblasti Boreckých skal. Silné edé linie a plochy intruzívní tìlesa vulkanitù, tenké edé linie pukliny, rafované plochy rozsah proeleznìní. Podle ADAMOVIÈE (2001). 112 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí Prakticky v celém prùbìhu íly jsou pískovce impregnovány oxihydroxidy eleza v podobì køemenem bohatého elezivce (QRI). V severní stìnì údolí Na tìpánské v místì vyústìní pravostranné boèní rokle s hlavní ilou vulkanitu se jedná o trubice a zvlnìné laminy (typ 2) a výrazné zbytky výplní subvertikálních puklin (typ 1) viz obr. 6. Osy trubic i smìry desek jsou rovnobìné s prùbìhem il vulkanitu (ZSZVJV), osy trubic jsou subhorizontální nebo uklonìné asi 30° k VJV. O 100-150 m dále na JZ dominují trubicovité útvary vìtích rozmìrù (i pøes 1,5 m), stranovì nebo výkovì zplotìlé. Osy vìtiny trubic jsou uklonìné pod mírným úhlem k VJV nebo ZSZ, ve vyí èásti stìny mají ale osy trubic prùbìh SV-JZ. Asi 200 m jz. od boèní rokle (v okolí chatky) se nakonec trubice soustøeïují do jediné výkové úrovnì 5-6 m pod horní hranou skal. V severním okolí vrchu Bor je íla bazaltoidu sledována souborem proeleznìlých puklin (QRI) uklonìných pod úhlem 70-80° k JJZ a JZ (napø. skála elva), pøímý kontakt íly s pískovcem ale nebyl nalezen. V zónì podél íly je vyvinuto i proeleznìní typu 4 hrudkovité, bradaviènatì vyvìtrávající útvary QRI v pískovci. V západním okolí vrchu Bor byly na temeni skal zjitìny trubice QRI protaené ve smìru SZ-JV. Geomorfologický popis Novì zjitìná íla bazaltoidu tvoøí spíe negativní formy reliéfu: rozsedliny a údolíèka. Pískovce podél íly nebyly zpevnìny natolik, aby se pøi tvorbì reliéfu významnìji uplatnily. Z hlediska mikroreliéfu je zajímavým jevem bradaviènatý povrch pískovce podmínìný Literatura O výskytu rùzných forem elezitých inkrustací v Boreckých skalách se zmiòují B ALATKA (1976a, 1986a, b), A DAMOVIÈ (2001) a MERTLÍK (2002). 6. Konice u Valdtejna Lokalizace Skalnatý ostroh protaený SSV-JJZ, asi 250 m jjz. od samoty Konice, 1 km z. od zámku Valdtejn. Geologický popis Ostroh je tvoøen vrstevnatým jemnozrnným a støednì zrnitým køemenným pískovcem, místy ikmo zvrstveným. Zdejí pískovce jsou souèástí hruboskalského kvádru (teplické souvrství). Porueny jsou pomìrnì hustou sítí otevøených subvertikálních puklin dvou systémù: SZ-JV a SV-JZ. Na pukliny smìru SV-JZ jsou vázána deskovitá tìlesa køemenem bohatého elezivce QRI (typ 1), z nich místy vybíhají do bokù trubicovité nebo sloitì zprohýbané elezité inkrustace (typ 2). Jednu ze skal na konci ostrohu lemuje kolem dokola subhorizontální (mírný úklon do smìru 200°), undulózní deskovité tìleso QRI a QPI a 10 cm mocné, spletené z drobnìjích lamin elezivce (obr. 8). Pukliny smìru SZ-JV nebývají tak silnì proeleznìlé a zdají se být mladí ne hlavní fáze proeleznìní. Letecký ani povrchový geomagnetický prùzkum neobjevil v blízkosti lokality ádné tìleso vulkanitu. V západní stìnì ostrohu byl lámán slabì silicifikovaný pískovec na tuky. Lámání bylo usnadnìno výe popsaným stylem rozpukání. Pøes skalky tvoøící vstup do prostoru tìby probíhá zóna hustího rozpukání (po 1 m) ve smìru 142°. Literatura A DAMOVIÈ (2001), MIKULÁ a kol. (2001), MERTLÍK (2002) Blízké výskyty 6a. Kalvárie u Valdtejna Výrazná skalní kulisa na východním okraji Kalvárie (419,5 m) je tvoøená støednì zrnitými køemennými pískovci hruboskalského kvádru (teplické souvrství). Nejlepí ukázky proeleznìní jsou pozorovatelné podél paty kulisy 450550 m sz. od zámku Valdtejn. Desky QRI typu 1 sledují pukliny smìru SV-JZ, výraznìjí jsou vak álovitì zprohýbané laminy a trubice, jejich osy se uklánìjí pod úhlem 3-5° k VJV a JV. Pozemním geomagnetickým mìøením nebylo zjitìno ádné tìleso vulkanitu. Obr. 7. Geologická mapa lokality Konice u Valdtejna. Tenké edé linie pukliny, rafované plochy rozsah proeleznìní. Podle ADAMOVIÈE (2001). - 113 bodovým vysráením oxihydroxidù Fe, známý je vak i z jiných lokalit v Èeském ráji (1, 810) i odjinud (Kohout v Luických horách). Tìba Konice ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE 6b. Nouzov Na plochém høbetu v sz. pokraèování vrchu Stávek Obr. 8. Undulózní krusta QRI a QPI sledující pomyslnou plochu mírnì uklonìnou k JJZ na lokalitì Konice u Valdtejna. Foto J. Adamoviè. (415,6 m) z. od Hrubé Skály stávala ves Nouzov. Údolí západnì od bývalého Nouzova smìøuje k západu a po cca 400 m pod skálou Kapelníèek ústí do horní èásti údolí Pøedìl; nìkdy se oznaèuje jako Údolí faraónù. Poslední pravostrannou boèní rokli tohoto údolí pøetíná asi 70 m od ústí subvertikální puklina smìru 120°, rovná, ale mírnì zvlnìná. Na desce køemenem bohatého elezivce na této puklinì se støídají tmaví a svìtlejí pruhy (asi dáno rozdílnou tloukou desky nebo koncentrací eleza), které mohou indikovat smìr proudìní fluid transportujících elezo. Pruhy jsou protaeny v linii 133/58°. Tìlesa neovulkanitù nejsou z této oblasti uvádìna a ani povrchové geomagnetické mìøení v úseku Stávek Nouzov Bukovina ádná tìlesa nezjistilo. 6c. Hrubá Skála Bukovina 1 V uzávìrové èásti rokle SSZ-JJV asi 200 m severnì od bývalého Nouzova a 200 m jinì od Bukoviny jsou skály vytøídìného støednì zrnitého køemenného pískovce s èastým výmolovým ikmým zvrstvením s køemennými valouny na bázi. Pukliny strmì uklonìné k SV mívají slabé povlaky QRI, pøièem nìkteré kopírují votinovitý reliéf puklinové plochy natolik, e pravdìpodobnì vznikly a po jeho èásteèném vytvoøení (záteky? skalní kùry?). Nejzajímavìjím jevem jsou ale zcela izolované útvary QRI charakteru úzkých a dlouhých rourek (trubièek) nebo protáhlých hrudek (MERTLÍK 2002). Rourky jsou zcela izolované, èasto vzdálené nìkolik metrù od sebe, probíhají kose k puklinatosti a nìkdy vyènívají nìkolik centimetrù z okolní skály; napø. jsou vyvinuty uvnitø tafone. Mají prùmìr 2,5 a 4,5 cm, protaené jsou ve smìru V-Z a jsou témìø vodorovné s úklony do 7° na tu èi onu stranu. 6d. Hrubá Skála Bukovina 2 Skály v pravé stìnì rokle Spálenka j. od Bukoviny jsou tvoøeny lutým støednì zrnitým pískovcem (hruboskalský kvádr) s pravidelnì se opakujícími rezavými pásky na výraznìjích vrstevních plochách (po 10-15 cm). Rezavé pásky jsou ménì odolné vùèi erozi a celkový styl skalní modelace zde pøipomíná lampionové skály v tzv. facii Dolského údolí (B. MÜLLER 1925) viz Kokoøínsko, lokalita 11. Asi 220 m s. od vrcholu Stávku je vedle údolní cesty vyvinuta rovná èelní puklina 38/87° s deskou QRI. Støídání rezavých a èervených zón na puklinì je dáno nesouvislou pøítomností nejsvrchnìjí vrstvièky a mùe indikovat smìr proudìní fluid bohatých elezem; pruhy jsou protaeny podél linií uklonìných 6-10° k SZ. 7. Pleskotský mlýn Lokalizace Dobývky na ostrohu na levém bøehu ehrovky 180 m jz. od Pleskotského mlýna, 2 km j. od vrchu Vyskeø. Geologická stavba Ostroh je tvoøen pískovci hruboskalského kvádru (teplické souvrství), v nejsvrchnìjí èásti pak vápnitými 114 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí jílovci bøezenského souvrství. Na jeho východním konci je pozorovatelná 100 m dlouhá jáma smìru VSVZJZ (77°), ze severní strany lemovaná valem a v okolí doprovázená dalími pinkami. Povrchovým geomagnetickým mìøením v roce 2000 (J. PEROUTKA) bylo zjitìno, e jde o vydobytou ílu bazaltoidu. Západním smìrem íla pokraèuje jetì 50 m za z. konec jámy, kde na okraji pole náhle konèí (zlom?). Na východì se rozpadá do dvou segmentù pøi souèasném stáèení do smìru SV-JZ a konèí asi 80 m sv. od v. konce jámy. Malý poèet nalezených úlomkù èerstvého vulkanitu nasvìdèuje, e zde mohl být dobýván alterovaný bazaltoid jako elezná ruda. Blízké výskyty 7a. Krupníkov 1 Ve skalách u východnìjích domkù Krupníkova, 350450 m sz. od pøedelé lokality, je vyvinuto proeleznìní typu 1 (zbytky desek QRI na puklinách). 7b. Krupníkov 2 V závìru levé vìtve boèního údolí ústícího u Krupníkova zleva do ehrovky, 650 m z. od lokality Pleskotský mlýn, se pøi hladinì v tùni a periodickém potoce recentnì tvoøí precipitát nabohacený elezem a manganem. Odebraný vzorek ji pevné krusty, její stáøí lze odhadnout na nìkolik týdnù, obsahuje 11,9 hm.% ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 115 oxihydroxidù Fe a 1,6 hm.% MnO, vìtinu tvoøí amorfní a klastický SiO2. 7c. Podsemínský mlýn Pøímo nad mostkem u Podsemínského mlýna v údolí ehrovky jsou vyvinuty zbytky desek køemenem bohatého elezivce (typ 1). 7d. Údolí Jordánky V rokli od Krèkovic (Osady Vosákù) v pravé stìnì hned za soutìskou se nachází inkrustace typu 4 (konkrece) o rozmìrech do 2 cm. Na levém bøehu Jordánky pod rybníkem Krèákem, 2 km z. od Trosek, vystupují støednì zrnité køemenné pískovce hruboskalského kvádru s proeleznìním typu 1 (tenké povlaky na puklinách). 7e. Libnov U è.p. 5 na dvoøe dlaba z kamenù s Fe inkrustacemi, vylámaných pøi raení studny. Informaci nebylo moné ovìøit, nebo stìny studny byly zabláceny, ale zdroj je vìrohodný. 8. U Pomníkù Lokalizace Vydobytá íla po obou stranách silnice 1,8 km sz. od hradu Kost, 750 m sz. od køiovatky Pomníky. Obr. 10. Podrobná mapa výskytù jednotlivých projevù proeleznìní u mlýna Vysoké Kolo. Sestavil J. Mertlík. Geologický popis jiním kontaktu (170/82°) je íla lemována výstelkami obou texturních typù elezivce (QPI, QRI). Podobnì jako na lokalitì Dolní Houska na Kokoøínsku jsou na vnitøní výstelce narostlé drobné èoèkovité útvary QPI tmavohnìdé a èerné barvy. V pokraèování íly dále na Z, 200 m z. od silnice je íla doprovázena puklinami VSV-ZJZ a SZ-JV vyplnìnými elezivcem QRI s bradaviè*1DGSUDPHQHPX9\VRNpKR.ROD natým povrchem. Tlouka elezi)H]YOQ QpSORFK\ té krusty na kontaktu íly zde dosa)H]YOQ QpSORFK\GXWLQD huje a 7 cm. Do vìtí vzdálenosti )H]YOQ QpSORFK\YRãWLQ\ od íly projevy proeleznìní neza)H]YOQ QpSORFK\ sahují. )H]YOQ QpSORFK\ Jak bylo zjitìno povrchovým )H]YOQ QpSORFK\ geomagnetickým mìøením v roce )H]YOQ QpSORFK\YRãWLQ\ 2000 (J. PEROUTKA), íla konèí asi )H]YOQ QpSORFK\)HPLVND 300 m z. od silnice. Její pokraèová)H]YOQ QpSORFK\ ní bylo nalezeno 300 m dále na jih, )H]YOQ QpSORFK\ co mùe být zpùsobeno jejím le)HQDYUVWY YSUED]DOWRYpEDOYDQ\ vostranným odskoèením na zlomu )HGHVNDWRU]R SSZ-JJV (obr. 9). Dále na západ )H]YOQ QpSORFK\ íla vybíhá na temeno vrchu Chr)HGHVNDD]YOQ QiSORFKD by (345,7 m). Po obou stranách silnice je odkryta zèásti vytìená bazanitová íla. Má smìr VSV-ZJZ, mocnost asi 2 metry, a je tabulkovitì a deskovitì odluèná podle puklin rovnobìných s kontaktem. Alterace íly dosahuje rùzného stupnì. Na severním kontaktu (171/81°) i na * Obr. 9. Geologická mapa lokality U pomníkù v ehrovském lese. Silné edé linie intruzívní tìlesa vulkanitù, èárkované silné edé linie zlomy, tenké edé linie pukliny, rafované plochy rozsah proeleznìní. Podle ADAMOVIÈE (2001). * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * )HGHVNDD]YOQ QiSORFKD )HLQNUXVWDFHVWUXVNRYLWpVWUXNWXU\ UR]VHGOLQRYiMHVN\Q SRGQtYHOPLY\GDWQêSUDPHQ)HGHVN\ GXWLQDV)HLQNUXVWDFt)H]YêUD]Q QpN tåRYp]YUVWYHQt )HGHVN\ )HGHVN\ Tabulka 2. Seznam projevù proeleznìní u mlýna Vysoké Kolo. Sestavil J. Mertlík. Minerální a chemické sloení Analyzovány byly vzorky v profilu od nealterovaného vulkanitu v ose íly pøes alterovaný vulkanit a vnitøní výstelku (QPI) po vnìjí výstel- 116 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ku (QRI). V této øadì se zvyuje obsah oxihydroxidù Fe z 12,4 hm.% a na 52,3 hm.% v QPI a dále klesá na 27,2 hm.% v QRI. Obsah Al2O3, Ba, Cu, Rb, Zn, Th a lanthanoidù je nejvyí v alterovaném vulkanitu, zatímco obsah As a U dosahuje maxima v krustì QPI. Tìba Pravdìpodobnì zde byl tìen pevný vulkanit na tìrk, nelze ale vylouèit ani dobývání alterovaného vulkanitu v meních jamách za úèelem výroby eleza. ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE Literatura A DAMOVIÈ (2001), M E RT L Í K (2002) Blízké výskyty 8a. Vìtrák Na vrchu Vìtrák (360,5) 1,7 km sv. od Srbska je tìleso nefelinického bazanitu s lemem intruzívní brekcie. Z nìj vybíhá k VSV íla olivinického nefelinitu (TÍMA a kol. 1999). Na skalkách hrubozrnného pískovce 100 m vjv. od vrcholu jsou patrné ilky QRI smìru SV-JZ a zvlnìné laminy QRI s horizontálními osami ve smìru 36°. 8b. Údolí ehrovky nad Vysokým Kolem Nad mlýnem Vysoké Kolo (200 m na JV) jsou v levém bøehu ehrovky v pískovci vyvinuty nepravidelné válcové laminy QRI o síle kolem 1 mm (typ 2) a torza desek QRI (typ 1). Lokalita leí 70120 m s. smìrem od íly olivinického nefelinitu a limburgitu Na rovinách. Viz obr. 10. Obr. 11. Podrobná mapa výskytù jednotlivých projevù proeleznìní u Skokov. Sestavil J. Mertlík. U R W N H 6 - 117 W N MH E äHKURYVNêOHV 2 $ $URKN% HOOHYXH $ )HYRãWLQRYpãNUDS\YêãHVW $ )HLQNUXVWDFH $ )HGHVND % %6NRNRYVNiþHUWRYD]H % )HSRY\KRMHQêFKSXNOLQiFK % QDY % )HSRYODN % )HGHVND % )HGHVNDEUiQDRNQR % )HGHVN\WUXELFHSXNOLQRYiM HVN\Q % UR]VHGOLQRYiMHVN\Q % )HSRY\KRMHQêFKSXNOLQiFKWUXELFH % )HGHVN\ % WXQHO'FFDPQHYêUD]Qp)H % )HWUXELFHDYOQ\ % S HYLVYSUDYR]E\WN\)HYOHYRLFKQRIRVtOLH % )HGHVN\ % )HYOQ\ % Y\W % )HYOQ\GHVN\ % )HYOQ\ % åHOH]LYFH % SRNOLþND % )HLQNUXVWDFH % åHOH]LYFH QNDVH]iURGN\YRãWLQRYêFKãNUDS åLþFHQi]QDN)HWUXELFRNQRYP DVLYXQDGQtQHSUDYiEUiQDRNQR )HWUXELFH åHQiþHGLþRYiåtODGHVNRYLWiRGO XþQRVWRGOiP DQpåHOH]LYFH Tabulka 3. Seznam projevù proeleznìní u Skokov. Sestavil J. Mertlík. Obr. 12. Podrobná mapa výskytù jednotlivých projevù proeleznìní u Mlýnice. Sestavil J. Mertlík. 118 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE Obr. 13. Olenice Mlýnice, bod è. 17. Pøíèný øez tìlesem elezivce typu 1. Foto J. Mertlík. Obr. 14. Olenice Mlýnice, bod è. 16. Nepravidelné obrazce vytvoøené proeleznìním. Foto J. Mertlík. 8c. íla u Skokov deskovité i trubicovité inkrustace a zprohýbané laminy, jejich výskyt vyznívá po témìø 1,5 km jihovýchodnì od Mlýnice. Viz podrobné mapky na obr. 11 a 12. kovci nebo naopak). Na západním konci vrcholové ploiny je pøítomna dvojice puklin (192/88° a 211/88°) s proeleznìním QRI. 9. Sokolka Literatura Od lomu pøi silnici z ehrova ke Kosti se táhne íla limburgitu vsv. smìrem. V její blízkosti se nacházejí ' ' ' ' ' ' ' ' ' ' ' ' ' ' ' ' ' ' ' ' ' ' ' U R W N H 6 W N H M E äHKURYVNêOHV 2 Y \W åHQiåtODþHGLþHY ROQpåHOH]LYFH )HWUXELFHDYOQ\ Lokalizace Sokolka (322 m) je vrch s plochým temenem 0,5 km sz. od Srbska. BALATKA (1977, 1986a), ADAMOVIÈ (2001), MERTLÍK (2002) )HGHVN\GXWLQDRNQR )HWUXELFHDYOQ\ )HY OQ\PiORY êUD]Qp )HGHVN\ )HGHVN\ )HGHVN\ )HSRYODN\Y OHYRPSGXWLQD )HGHVN\ )HY OQ\DGHVN\ )HY OQ\ )HY OQ\ )HGHVN\ )HGHVN\ )HGHVN\ MiPDVHåHOH]LY FL )HSORWQDQDVXEKRUL]RQWiOQt GXWLQ\]E\WN\)HGHVN\QHY êUD]Qp)HY OQ\ QHSUDYiEUiQDQHYêUD]QQp)HYOQ\ ]E\WN\)HGHVN\ )HGHVN\ Tabulka 4. Seznam projevù proeleznìní u Mlýnice. Sestavil J. Mertlík. Geologická stavba Vrch je tvoøen jemnozrnným, výe støednì zrnitým pískovcem hruboskalského kvádru (teplické souvrství). Pískovce jsou z velké èásti bioturbované, zbytky vstevních ploch jsou místy zvýraznìné rezavým pigmentem a poruené konvolucí, výe je èasté ikmé zvrstvení a klinoformy uklonìné k SV. Jiní omezení Sokolky je zlomové: výrazné pukliny smìru V-Z jsou vyhlazené a silicifikované, s vertikálními striacemi. Na silicifikovaných puklinách smìru S-J jsou spíe horizontální striace. Na skalce z hrubozrnného pískovce s plovoucími køemennými valouny do 1,5 cm 140 m vjv. od vrcholu je vyvinuto proeleznìní typu 1 na puklinì 205/88°. Vrcholová partie je typická proeleznìním typu 4: volnì rozptýlené v pískovci jsou zde elezité pecky, hrudky i jednovrstevné kulovité konkrece o prùmìru 4-5 cm (obr. 15). Nezvyklé jsou kulovité, eliptické a ledvinité útvary s rezavým lemem o velikosti 5-10 cm nebo podobné, ale vìtí útvary bez kontrastního lemu, odliující se svou barvou od okolí (edé v rezavém pís- 10. íla u Zakopané Lokalizace íla limburgitu o celkové délce pøes 2 km se táhne ze s. okolí Branee k VSV do obory Bellevue (TÍMA a kol. 1999). 350 m s. od osady Zakopané pøechází pøes ílu, zde zèásti vydobytou, lesní silnice. Geologický popis RNQRGUREQi)HYOQD Obr. 15. Okrovì hnìdá konkrece elezivce s jádrem z vybìleného písku na vrchu Sokolka u Srbska. Prùmìr konkrece 4,5 cm. Foto J. Adamoviè. - 119 Po obou stranách silnice jsou kontakty íly dobøe pozorovatelné. Východnì od silnice je jiní stìna íly pøevánì pøesucená, ale v severní stìnì o orientaci 147/ 87° je vyvinuta mírnì zvlnìná, 1-2 cm mocná krusta QRI paralelní s ilou, ale oddìlená od kontaktu 3-5 cm mocnou zónou pískovce bez proeleznìní. Povlaky QRI jsou i na puklinách v pískovci, které jsou orientovány pøíènì k íle, napø. 234/82°. Západnì od silnice lze pozorovat i samotný vulkanit. Na rozdíl od íly ve Støelèi zde nejsou patrny jakékoliv podélné rezavé pruhy ani prùbìné pukliny, ale v zónì 80 cm pøi s. kontaktu je íla alterovaná vybìlená (kaolinizace?) a kostièkovitì rozpadavá. Celková mocnost íly je 3 m. Severní i jiní kontakt íly je doprovázen vnitøní i vnìjí výstelkou (t.j. QPI a QRI) v celkové mocnosti 1-3 cm. Na jiním kontaktu (151/84°) je patrná ledvinitá Fe-krusta, vybíhající po dvou rùzných vrstevních plochách v pískovci smìrem pryè od íly. Ve svém dalím prùbìhu k ZJZ je íla nìkolikrát levostrannì dislokovaná vdy o 4-5 m. V dobývkách o 900 m dále na ZJZ je patrna sloupcovitá odluènost limburgitu pøíèná na prùbìh íly. 120 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 121 cykly zakonèenými slepencovými polohami. Nejblií známé tìleso neovulkanitu je peò olivinického nefelinitu na vrcholu Muského (TÍMA a kol. 1999). Samotný masiv elezných vìí je zajímavý tím, e proeleznìní typu 1 je zde vyvinuto na subvertikálních puklinách dvou rùzných smìrù. Desky køemenem bohatého elezivce rùzné orientace pøitom èasto pøecházejí jedna v druhou a na styku tvoøí ostré hrany. Nejvýraznìjí v tomto smìru jsou pukliny uklonìné pod úhlem 8289° k JJZ (do smìru 207222°), místy s výraznými mísovitými odtrhy. Ty jsou kombinovány s puklinami uklonìnými 8389° k JJV (do smìru 148157°), rovnì vykazujícími tahové struktury, jako napø. mísovité odtrhy nebo pérové struktury. Na elezných vìích i ve skalách pøes údolí dál na JV je velmi èastým jevem páskování dané rùznou intenzitou prosycení oxihydroxidy Fe na puklinách (obr. 16). Pásky bývají na puklinách obou systémù: na puklinách uklonìných strmì k JJZ jsou pásky protaené pod mírným úhlem (do 30°) k VJV nebo k ZSZ, na puklinách uklonìných strmì k JJV jsou pásky protaené pod støedním úhlem (3065°) k VSV. Tam, kde je zároveò pøítomno trubicovité proeleznìní, se zdá, e osy trubic jsou rovnobìné s protaením páskù. To naznaèuje význam páskování pro poznání smìru proudìní fluid bohatých elezem. Literatura Obr. 16. Proeleznìní typu 1 s páskováním zpùsobeným rùznou intenzitou mineralizace. Lze pøedpokládat, e pásky jsou rovnobìné se smìrem proudìní mineralizaèních fluid. Pravá stìna údolí jv. od elezných vìí u Pøíhraz. Foto J. Adamoviè. BALATKA (1986a), A DAMOVIÈ (2001), MIKULÁ a kol. (2001), MERTLÍK (2002) Minerální a chemické sloení: Analyzována byla krusta QRI ze severního kontaktu íly asi 160 m v. od silnice (A DAMOVIÈ 2001). Obsah oxihydroxidù Fe je 21,7 hm.%. V pravém svahu rokle Krtola se nachází zvlnìné laminy a deskovité inkrustace. Tìba O úèelu tìby se nepodaøilo nic zjistit. Kromì tìby na tìrk nelze vylouèit ani dobývání alterovaného vulkanitu v meních jamách za úèelem výroby eleza. Literatura A DAMOVIÈ (2001), MERTLÍK (2002) 11. elezné vìe u Pøíhraz Lokalizace Jako elezné vìe se oznaèuje skalní masiv na ostrohu Kobylí hlavy (391 m) 750 m z. od Pøíhraz. Jde o nejvýchodnìjí výbìek ploiny Muského (463,4 m). Geologický popis: Ploina Muského je tvoøená pískovci hruboskalského kvádru (teplické souvrství) køemennými pískovci bez výraznìjí zrnitostní gradace, s výrazným výmolovým zvrstvením a mírnì uklonìnými vrstevními plochami (klinoformami). Nejvyí partie skal vykazují cyklickou stavbu pískovce s nahoru hrubnoucími Blízké výskyty 11a. Krtola 11b. Nad pøíhrazským hotelem Nad pøíhrazským hotelem ubíhá k ZJZ skalní defilé s velmi èastým výskytem slabých inkrustací typu 1, výjimeènì i lépe vyvinutých, a na nìkolika místech s inkrustacemi typu 2. 11c. Nad Vlèím dolem Zhruba 200 m jv. smìrem od Køíových vìí nad Pøíhrazy stojí v blízkosti nepravé skalní brány vì, kterou prochází subhorizontální elezitá deska typu 3. Deska je tenká a leí pøi patì skály, proto se morfologicky neprojevuje. 12. Kozlov - Chlum Lokalizace Vrchol Chlumu neboli Kozlova (357,9 m) leí 2,5 km jz. od Turnova. Geologický popis Skalní mìsto je tvoøeno køemennými pískovci hruboskalského kvádru (teplické souvrství), støední velikosti zrna, vrstevnatost je ménì zøetelná. Pískovcová deska vytváøející výchozy je mocná pouze asi 20 m; v jejím Obr. 17. Proeleznìní typu 1 kombinované se ikmým zvrstvením. elezné vìe u Pøíhraz. Foto J. Mertlík. podloí jsou slínovce (které nejsou trvale odkryty). Na ploinì, na ní leí obec Pohoøí, jsou v nadloí pískovcù dochovány slínovce bøezenského souvrství. Tìlesa neovulkanitù nejsou známa. Smìrovì pøevládají pukliny rovnobìné s luickým zlomem a pukliny SV-JZ. Na puklinách jsou vyvinuta torza desek køemenem bohatého elezivce (typ 1), v mocnosti do 2 cm, nìkdy zachovaná v podobì svislých pruhù; proeleznìní typu 2 pøedstavují nepravidelné válcovité plochy s nízkým obsahem Fe. Geomorfologický popis Skalní mìsto pøedstavuje denudaèní zbytek západní èásti hruboskalské kry. Vrcholové partie skal pøecházejí smìrem do severního úboèí vrchu v reliéf modelovaný pøevánì gravitaèními skluzovými pohyby (MIKULÁ a kol. 2001). Jedineèná je dále pomìrnì rozsáhlá puklinová jeskynì asi v polovinì výky severní strany høbetu: je vyvinuta v obrovském bloku pískovce, jeho vrstevní plochy jsou v dnení poloze kolmé; pomocí sedimentárních biogenních a mechanických struktur lze doloit, e boèní stìny jeskynì, vzdálené od sebe asi 2 m, pøedstavují negativ a pozitiv tée vrstevní plochy. Literatura MIKULÁ a kol. (2001) 13. Klokoèské skály Lokalizace Pískovcová oblast vsv. od Turnova, pøírodní rezervace vyhláená v roce 1985. Geologický popis Skalní oblast je vyvinuta v tìlese køemenných pískovcù hruboskalského kvádru (teplické souvrství) o mocnosti asi 140 m. Nejvýraznìjí primární texturou v pískovcích jsou klinoformy uklonìné k JJZ pod úhlem 12-15°. Jejich pùvodní sklon lze získat odeètením zhruba 5° tektonického úklonu (k JZ) celého pískovcového tìlesa, který podmínil vznik kuesty. Na nì je naloeno ikmé zvrstvení a nìkolikametrových mocností. Místy výrazná puklinatost bývá doprovázena silicifikací a je vesmìs paralelní s luickým zlomem (SZJV). Tìlesa neovulkanitù nejsou z tohoto území známa, ale jz. od Rozumova se táhne ve smìru SV-JZ rýha neznámého pùvodu v místì aeromagnetické anomálie; mùe jít o vydobytou ílu neovulkanitu. íla nebyla geofyzikálnì ovìøována, protoe záøez byl pouíván k ukládání odpadu a v tìsném soubìhu je vedení 35 kV. Impregnace oxihydroxidy Fe se soustøeïují do trubic nebo výplní puklin, zejména na skalách v èele kuesty. Nad obcí Klokoèí tìsnì nad Prùchody jsou horizontální i svislé desky QRI ve smìru shodnì s luickým zlomem (SZ-JV). 150 m j. od Prùchodù jsou laminy QRI v podobì trubic 550 cm v prùmìru, s osami orientovanými SZ-JV (316/3°). Na vìích Radnice a Bedrunka jsou proeleznìlé pukliny orientované kolmo na luický zlom a o 100 m dál podobné pukliny i trubice QRI (Dbán) paralelní s luickým zlomem. Smìrem k JZ ubývá Fe-inkrustací, zbytky desek typu 1 najdeme v Betlémských skalách v sestupu ke skalní vìi Koník a dále pak 270 m severnì od parkovitì na kraji Rozumova a v puklinové jeskyni jv. od Rozumo- 122 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí va. (Od výe zmínìného parkovitì cca 100 m sv. smìrem a odtud vpravo odboèující místní komunikací. V jejím prodlouení 350 m od køiovatky je puklina s jeskyní.) Drobnìjí inkrustace pøevánì typu 4 se nacházejí ve výchozech nalevo od silnièky ze Zaholic do Rozumova. koèské skály je specifický výskyt vertikálních a ikmých lábkù èi eber a s nimi spojených pískovcových tìles nìkolikacentimetrové tlouky, zøejmì zpùsobený drobným pohybem po rupturách nebo støiných zónách v pískovci (blíe viz MIKULÁ a kol. 2001). Geomorfologický popis Geomorfologii Klokoèských skal se vìnuje napø. VÍTEK (1987), o proeleznìní se zmiòují BALATKA (1986a) a MERTLÍK (2002). Území Klokoèských skal má charakter kuesty, co je zpùsobeno úklony klinoforem i celého tìlesa k JZ. Na èele kuesty se vytvoøily výrazné skalní stìny. Pro Klo- Literatura Obr. 18. Poloha jednotlivých výskytù proeleznìní v severní èásti Èeského ráje. ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE 14. Oblast podél luického zlomu 14a. Zbirohy a Sokol Na hranì kry Zbirohù (452,5 m) naproti skalnímu mìstu na Kalichu se táhne rovnobìnì s luickým zlomem smìrem na Michovku zóna proeleznìní v køemenných pískovcích hruboskalského kvádru (teplické souvrství). Má délku cca 530 m, nejvýraznìjí je na svém SZ konci na odsedlém høebínku. Pak se hrana nepatrnì stáèí víc k Z a proeleznìní zcela mizí. Zhruba uprostøed má zóna íøku asi 200 m, ale nejsou zde vyvinuty nejkrásnìjí ukázky. Pøevaují trubicovité tvary lamin QRI (typ 2) nejrùznìjích rozmìrù, ale stálého smìru 140°. Typické pro tuto oblast jsou hoøické trubièky o prùmìru do 2 cm se sílou stìny kolem 3 mm a horizontálnì i vertikálnì smáèknuté trubice, které probíhají vrstevními plochami. Vyskytují se zde i duté trubice, které zjevnì nikdy nebyly vyplnìny pískem: vystlány jsou vrstevnatým elezivcem bez zjevných køemenných zrn. Subhorizontální desky jsou pøítomny, ale záhy vykliòují. Pokud se nìkde vyskytují vertikální Fe-desky, pak se jedná spí o inkrustace na puklinách o témìø nemìøitelné tlouce. Desky na puklinách a 10 cm mocné popisuje ze z. okolí lomu v Michovce BALATKA (1986a). Vedle blokových jeskyní a nepravých bran zde tvoøí proeleznìní nejvýznamnìjí fenomén. Ve skalním mìstì Chlévitì na úboèí Sokola (562,5 m) jsou vyvinuty trubice (typ 2) o prùmìru pøes 10 cm, horizontální i svislé, a shluky hrudek Fe v pískovci (typ 4). Poblí Michovky u skalní vìe Král a ve skalním mìstì Chlévitì se nacháze- - 123 jí døevité zbytky inkrustované Fe (MIKULÁ & M ERTLÍK 2002). 14b. Kozákov JZ. úboèí Kozákova tvoøí tektonicky uklonìná kra pískovcù korycanských vrstev (cenoman), namìøené úklony pøi jejím sv. okraji se pohybují mezi 32-45° k ZJZ (COUBAL 1989). Bloky elezivcù leí na výrazném høbítku, který se nachází východnì od Mìsíèního údolí a míøí k Drábovnì. Na Drábovnì samotné tvoøí QRI subvertikální desky i trubicovité laminy. Pod Radostnou studánkou byla cenomanskými pískovci vyraená tola s cílem dobrat se permského uhlí; tola protíná nìkolik deskovitých inkrustací, které vak nejsou na puklinách. U hlinitého závalu v závìru toly dochází ke sráení oxihydroxidù Fe z pramenící vody. (MERTLÍK 2002). Nad Vescem, Smrèím a východním koncem Koberov na pískovcových krách jsou inkrustace typu 2. 14c. Koberovy U silnice z Koberov do elezného Brodu, 100 m pod odboèkou do Besedic se na levé stranì u odboèky místní komunikace nachází malý lom ve svìtle lutém, slabì litifikovaném pískovci. Ve stìnì jsou vyvinuty laminy QRI ve tvaru nepravidelných trubic (typ 2), a v nezpevnìném písku na kraji lomu výrazná subhorizontální deska o tlouce cca 7 cm s odboèující tenèí deskou. Na protìjí stranì silnice se nachází lom ve svìtle èerveném pískovci, svrchní vrstvy jsou pak svìtle luté. V pokraèování této kry k JV se ve lutém pískovci nacházejí inkrustace typu 4 (konkrece). Obr. 19. Podrobná mapa výskytù jednotlivých projevù proeleznìní v okolí Sokola. Sestavil J. Mertlík. 124 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí U WR N H 6 $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ % % W N H M E 2 Q \ N V H - 6RNRO ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE LV Y H 3 D Q i U % R Q N 2 \ LQ W ã R 9 \ LQ O K U 7 $QDG0LFKRYNRXNH=ELURKX SURåHOH]HQpG HYR )HWUXELFHVP U )HWUXELFHVP U )HWUXELFHVP U )HWUXELFHVP URG6EXEOLQ\ 9 )HWUXELFHVP U )HWUXELFH )HWUXELFHQDSDGOpPEORNX ]SORãW Oi)HWUXELFHYVHVXWpPEORNX )HWUXELFHVP U )HWUXELFHLGHIRUPRY DQpVP UMHGQDWUXELFHVNRQNUHFtY MiGUX )HQHSUDYLGHOQpGXWp~WY DU\ )HQHSUDYLGHOQpGXWp~WY DU\ ]SORãW Oi)HWUXELFHVP UQHP LWHOQê )HQHSUDYLGHOQpGXWp~WY DU\]SORãW OpWUXELFH )HWUXELFHVP U )HWUXELFHVP U )HWUXELFHVP UQHP 9 HQ )HWUXELFHVP UYVHVXWpPEORNX )HWUXELFHVP U Y HONiNRQNUHFHQD"VY LVOpSXNOLQ QHURY QRP UQ SURåHOH]HQi )HLQNUXVWDFHVP UQHP LWHOQê QHSUDYpRNQRQHSUDY pEUiQ\ )HLQNUXVWDFHVODEpQHP % 2 LWHOQêVP U )HLQNUXVWDFHQHSUDYLGHOQpQHP Obr. 20. Horizontální deska v Besedických skalách, oblast Sokola. Foto J. Mertlík. LWHOQêVP U RGKDOHQiY UVWHY QtSORFKDQDSDGOpPEDOY DQXOHKNp)H )HGHVNDVP UGROHQHSUDY iEUiQD 14d. Suché skály % QHYêUD]Qp)HLQUXVWDFHS HY LV\ Vztyèené vrstvy køemenných pískovcù korycanských vrstev (cenoman) v blízkosti luického zlomu prodìlaly nìkolikafázový tektonický vývoj (COUBAL 1990, COUBAL & ADAMOVIÈ in BUDIL & TÌPÁNEK eds. 1999). Zachovány jsou pøedevím zbytky krust QRI na puklinách pøíèných k hlavnímu zlomovému pásmu (SSVJJZ): na Sokolí vìi, Borové vìi a na východní stranì Bílé vìe byly na drcených pásmech tohoto smìru zjitìny neohlazené povlaky oxihydroxidù eleza. Na vìi M. Èerného mají v drceném pásmu 306/82° nárùsty oxihydroxidù Fe dokonce ledvinitý povrch. Tyto jevy svìdèí o malém stáøí elezitých krust (vznik a po vytvoøení ohlazových ploch) a o trvale tahovém charakteru pøíèných ruptur. Na rupturách rovnobìných s luickým zlomem jsou povlaky oxihydroxidù Fe vyvinuty napø. na Èihulovì vìi. 3 )HGHVN\VP UD QHSUDYiEUiQDGROH)HGHVNDQDSURW MãtVW Q Y\KRMHQpSXNOLQ\ % )HGHVNDQHSUDYiEUiQD Y 7 % WãtPQRåVWYtQHSUDY êFKEUDQDEORNRYêFKMHVN\ )HLQNUXVWDFH - % %6NiO\QD=ELURKXKUDQDSURWLEOXGLãWLQD.DOLFKX )HWUXELFHVP UDOHLLWpP VY LVOpY~GROQtVW Q EXEOLQ\S HYLVQD 3 2 9 Y UFKROXQHSUDY pRNQR % % % % % % % & & & ' ' ' - 125 )HSHFNDXY QLW N HPHQHPFKXGêåHOH]LY HF )HWUXELFHVP UVNORQ )HWUXELFHSU )HQHSUDYLGHOQiGXWiW OHVD )HY \NOL XMtFtKRUL]RQWiOQtGHVNDYSUDY RGDOãt XNORQ Qi)HSORFKDWY R HQiGHIRUPRYDQêPLWUXELFHPLWUXELFHNROHP RG] tFHQLQ\=ELURKX ãLNPp]Y UVWY HQtS HYLV\Y\KRMHQpSXNOLQ\PiORYêUD]Qp)H ' 7 14e. Vranovský høeben RG=ELURKX )HGHVND )HGHVNDQDVW )H]YOQ ' ' 3 WRU]R)HGHVN\VP U '2VWURKVHYHUQ 3 )HQHSUDYLGHOQiGXWiW OHVD &9êFKRGQ QiN-9 P UGRFPS HY LVRKQLãW 9 Q LQDS LOHKOpSORãHEDOYDQXY HVW QHQi]QDN\VODE SURåHOH]HQêFK QêFKSORFKDKRUL]RQWiOYtFKSORFKWY R tFtFK tPV\Y RãWLQ\ )HGHVND )HGHVND)HKRUL]RQWiOQtQDPpQ ]SHY Q QêFKY UVWY iFKãLNPp]Y UVWYHQtS HYLV 3 )HGHVNDWRU]R Tabulka 5. Seznam projevù proeleznìní v okolí Sokola. Sestavil J. Mertlík. Obr. 21. Slabé, zvlnìné subhorizontální laminy QRI v Besedických skalách, oblast Sokola. Foto J. Mertlík. Vranovský høeben podél luického zlomu sz. od Malé Skály je ve svých vrcholových partiích tvoøen pøevánì køemennými pískovci korycanských vrstev (cenoman), jejich báze je uklonìná strmì k JZ nebo dokonce pøekocená (a 70° k S). Její prùbìh je také poruen pøíènými horizontálními posuny. V úseku mezi vyhlídkou Belveder a areálem Pantheonu jsou pískovce místy prostoupeny tenkými zvlnìnými deskami QRI sledujícími vrstevní plochy, pøecházejícími do koncentrických elipsoidních tvarù. Reliéf jedné takové vícevrstevné konkrece (silnì zvlnìné desky?), sloené 126 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE Èeského ráje do seznamu UNESCO a snah o rozíøení CHKO tímto smìrem. Nìkteré výsledky uvedené v tomto pøíspìvku (geofyzika, geochemie) byly získány v rámci øeení grantového projektu A3013910 Grantové agentury AV ÈR a výzkumného zámìru CEZ Z3013-912 Geologického ústavu AV ÈR. Publikaci tohoto katalogu umonila podpora Ministerstva ivotního prostøedí ÈR v rámci projektu 3475/322/02. - 127 Adresy autorù Ing. Jan Mertlík, Správa CHKO Èeský ráj, Dvoøákova 294, 511 01 Turnov, e-mail: [email protected] Mgr. Jiøí Adamoviè, CSc., Geologický ústav AV ÈR, Rozvojová 135, 165 02 Praha 6, e-mail: [email protected] Mgr. Marie Neporová, Pøírodovìdecká fakulta UK Praha, Albertov 6, 128 43 Praha 2 Obr. 22. elezité konkrece u Koberov. Foto J. Mertlík. z mnoha dílèích lamin, je dobøe vidìt ve stìnì 50 m vpravo od vstupu na skalní blok vyhlídky: v prùøezu má charakter koncentrických kruhù a 3 m v prùmìru (obr. 23). Nejvýraznìjí krusty QRI jsou pozorovatelné v jiní stìnì høebenu 70100 m z. od sedla oddìlujícího skalní blok vyhlídky jsou a 6 cm mocné a vázané na pukliny uklonìné k V (kolem 97/41°, neohlazené) a k Z (kolem 288/68°, slabì ohlazené). Také v západní èásti bloku vyhlídky je na puklinách orientace asi 265/65° pøítomna slabì ohlazená silicifikovaná vrstva s oxihydroxidy Fe. Ve východní èásti bloku vyhlídky jsou èasté a 4 mm mocné krusty QRI na pøíèných rupturách (kolem 284/86°), bez známek ohlazení. 14f. Drábovna Pískovcová kra oddìlená od Zbirohù hluboce zaøíznutým meandrem Jizery. Na hranách smìrem vranovskému høebeni jsou patrné desky (typ 1) a místy i velmi málo zøetelné trubice. Lokalita nebyla podrobnìji zkoumána, smìry nebyly mìøeny. Podìkování Za úèinnou pomoc v terénu dìkujeme J. Peroutkovi (geofyzikální mìøení) a za komentáøe k textu R. Mikuláovi. Pøístup do pískovny ve Støelèi nám byl umonìn díky zájmu J. Ciprýna (Sklopísek Støeleè Eximos) o danou problematiku. Podrobnìjí zdokumentování oblastí severnì od Turnova bylo moné díky astné èasové shodì pøípravy podkladù pro zapsání Obr. 23. Prùøez koncentricky uspoøádanými laminami obøí elezité konkrece nebo souboru silnì zvlnìných ploch QRI blízko vstupu na vyhlídku Pantheonu v Malé Skále. Puklina protínající tuto strukturu je uklonìná strmì k severu. Foto J. Adamoviè. ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE skal. Asi 700 m jv. smìrem probíhá významnìjí skalský zlom. V pruhu 250x50 m, protaeném ve smìru SZJV, je zde vyvinuta pestrá kála rùzných projevù proe- Broumovsko Broumov area leznìní morfologického typu 1, 2 a 3 (viz terminologie v úvodu sborníèku). Vdy jde o køemenem bohatý elezivec (QRI). Mapka s lokalizací jednotlivých skalních útvarù s výraznìjím proeleznìním je na obr. 1. Jiøí Kopecký Oldøich Jenka Jiøí Adamoviè Abstract No products of sandstone ferruginization were known from the NE part of the Bohemian Cretaceous Basin until recently. It occurred, however, that such products are relatively common in the Turonian and Coniacian formations of the Broumov area and, moreover, are fully comparable with those in other regions in their style and variety. No young volcanic rocks are present in the Broumov area and the QRI occurrences are mostly linked with major fault structures. Especially the locality of Supí skály shows all morphological types of ironstone bodies on a very small area. Ferruginized portions are responsible for the preservation of top levels of sandstone relief. Úvod Pøíspìvek se týká pískovcových skalních oblastí Polické vrchoviny, zahrnující celý komplex Adrpaskoteplických skal, Broumovské stìny, mení skalní mìsta ve støedu Polické pánve (Osta, Hejda a Koèièí skály) a èeskou èást Stolových hor. Pro tuto èást èeské køídové pánve, pøesahující i do Polska, je charakteristický psamitický vývoj støedního turonu a spodního coniaku, který zde vymezuje hejovinskou facii ve smyslu DVOØÁKA (1958). Na rozdíl od pískovcových oblastí dále na západ zde byl zdrojem klastického materiálu tzv. východosudetský ostrov, nacházející se za sv. okrajem pánve (SKOÈEK & V ALEÈKA 1983). Arkózovité pískovce Broumovských stìn jsou øazeny k jizerskému souvrství (støední a svrchní turon), jejich ekvivalentem na polské stranì je radkówský pískovec. Jsou patnì vytøídìné a kromì køemene obsahují asi 1015 % ivcù. Pískovcové tìleso zde dosahuje mocnosti asi 40 m a je uklonìné k JZ pod úhlem 58° v dùsledku mladí tektonické deformace (TOMANOVÁ 1998). Vnitøní stavba tìlesa s plochami uklonìnými k ZJZ pod úhlem 2025° (po odeètení tektonického úklonu) byla interpretována JERZYKIEWICZEM & WOJEWODOU (1986) a WOJEWODOU (1986) jako soubor setù ikmého zvrstvení vzniklý migrací obøích pískových dun na moøském dnì. Naopak ULIÈNÝ (2001) tyto plochy vysvìtluje jako èelní plochy (foresety) delty gilbertovského typu, vytvoøené na hranì zlomovì omezeného okraje pánve. Omezení Broumovských stìn zlomem s významnìjím pokøídovým pohybem se vak nepøedpokládá (ÈECH & GAWLIKOWSKA 1999). Adrpasko-teplické skály jsou tvoøeny køemennými pískovci teplického souvrství pøedstavujícími nejmladí výplò polické pánve. Mocnost pískovcového tìlesa je 100120 m, pøièem výky nìkterých skalních stìn pøesahují 70 m, denivelace nejvyích skalních seskupení (pilíøù) je a 110 m. Tìleso je víceménì ploe uloeno. Bìné je výmolové ikmé zvrstvení, erozní plochy rùzných øádù, ve vyí èásti tìlesa pak nahoru hrubnoucí cykliènost. Nejvýraznìjí sedimentární texturou jsou ale nad sebou leící sety obøího ikmého zvrstvení (220 m mocné). Podle U LIÈNÉHO (2001) nejde o ikmé zvrstvení, ale o èelní plochy deltových tìles. I pøes místy intenzivní rozpukání uvnitø skalního mìsta není podle dosavadních poznatkù tato pískovcová oblast zlomovì omezena. Jediná vìtí dislokace Adrpasko-teplických skal skalský zlom oddìluje oblast Èápu, Supích skal a Kraví hory na SZ od zakleslé kry Rùku a Jiráskových skal na JV; v pokøídové dobì na nìm dolo k vertikálnímu pohybu o asi 70 m (ÈECH & GAWLIKOWSKA 1999). Zlomy také poruují pískovce teplického souvrství v oblasti Ostae. Podélný polický zlom (smìr SZJV) omezuje na JZ Koèièí skály vùèi Ostai pøi poklesu o 80100 m a na nìkolik èástí také èlení strukturní ploinu Hejdy; pøíèný zlom (smìr JZSV), na který je vázáno údolí potoka Klùèanky oddìluje Osta (700 m) a Koèièí skály (603 m) od severnìji situované Hejdy (626 m). Sekundární cementace pískovcù oxihydroxidy eleza nebyla z Broumovska popisovaná, co se dávalo do souvislosti s absencí mladých (terciérních) vulkanitù v této oblasti. Od nedávné doby, kdy zaèal být tento jev systematicky sledován pøi geomorfologickém mapování a dokumentaci skalních výchozù, byla nalezena øada výskytù plnì srovnatelných s výskyty v oblastech s pozdìjí magmatickou aktivitou (J. KOPECKÝ 2002). Vzhledem k blízkosti zjitìných výskytù k pokøídovým zlomovým strukturám lze uvaovat o tektonické podmínìnosti transportu eleza v této oblasti. Zdroj eleza je pak tøeba hledat v podloí køídových sedimentù, t.j. v permokarbonských horninách vyplòujících vnitrosudetskou pánev nebo v horninách pøedplatformních. 1. Supí skály Lokalizace Èást Supích skal (771,4) v prostoru sedla Nad údolím Tøí muketýrù a pøi høbetní hranì kuesty ve smìru na JV, v jiní èásti Teplického skalního mìsta. Geologický popis Území je tvoøeno vrstevnatým køemenným pískovcem teplického souvrství. Pískovec je pomìrnì dobøe vytøídìný, hrubozrnný s podílem støedních zrn, bez výraznìjích zrnitostnì odliných poloh. Vrstevnatost se uklání k JZ pod úhlem 4°, vyí úklony (zvrstvení, klinoformy?) byly pozorovány jen v nejvyích partiích Obr. 1. - 129 Plánek výskytù proeleznìní na lokalitì Supí skály v Teplickém skalním mìstì. 130 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí Obr. 2. Trubicovité proeleznìní na skalním útvaru Zkamenìlý blesk. Pohled k JV. Foto O. Jenka. Zkamenìlý blesk (1): proeleznìlá zóna tvoøí pruh 1,7 m iroký, uklonìný pod úhlem cca 80° k JZ. elezivce jednak sledují pukliny uklonìné pod mírným úhlem k J a jednak tvoøí trubicovité laminy, nejlépe patrné v sz. stìnì. Trubice mají kruhový, zklkacený prùøez, dotýkají se nebo pøecházejí jedna v druhou. Prùmìr trubic je 0,5 a 1 m, tlouka lamin 3,57 cm. Jejich osy zapadají pod plochými úhly (do 10°) do smìru 124 132°. Asi 1,5 m pod vrcholem skalky je vyvinuta 1020 cm mocná subhorizontální deska QRI rovnobìná s vrstevnatostí (typ 3), místy roztìpená do dvou poloh. Tato deska volnì pøechází do asi 1 cm silné subvertikální (222/85°) desky QRI na sv. stranì skalky, z ní zùstaly zachovány jen její torza na zúených stopkách. Ryzec (2): vrchol tvoøí prohnutá deska QRI podmínìná prùbìhem lamin ikmého zvrstvení, vyvinutého v horní polovinì skalky. Deska amalgamovaná z tenèích, undulózních lamin QRI dosahuje celkové mocnosti 40 cm. Pøi bázi zapadá 30° k S, ale smìrem nahoru (souhlasnì s prùbìhem lamin ikmého zvrstvení) zestrmuje. Na skalce sousedící s Ryzcem na JV jsou pøítomny subhorizontální zprohýbané polohy 7 cm mocné, sbíhající se jiním smìrem. elezný komín (3): skalní útvar vyobrazený na obr. 3 in J. KOPECKÝ (2002). Na jz. konci skalky je soubor strmých zprohýbaných lamin QRI o tlouce 12 cm s osami zhruba 325/66°. Na jednom místì jsou tyto laminy uzavøené do podoby strmé trubice s køídlem. Trubice má støedním prùmìr 32 cm a výku 3,1 m, její osa má orientaci 344/73°. Na horním konci tvoøí odolnìjí oxihydroxidy Fe skalní mísu, trubice zde má prù- Obr. 3. Deskovité proeleznìní na vrcholu vìe Ryzec. Foto O. Jenka. mìr 42 cm a tlouku stìn 23 cm. Na dolním konci jde o dvojici propojených trubic o prùmìrech 25 a 27 cm, se stìnami a 4 cm mocnými. Po obvodu trubice jsou husté ikmé høbítky, sledující zóny s intenzivnìjím proeleznìním a pravdìpodobnì indikující smìr proudìní mineralizaèních fluid. Deskovitá tìlesa QRI jsou vyvinuta na sv. konci skalky. Bobeèek (4): skalka se dvìma výraznými, mírnì zvlnìnými deskovitými laminami QRI ve výplni puklin (276/83° a 151/88°), výe se sbíhajícími do pièky. Laminy tvoøí hrany skalky, které jsou tak modelovány do podoby pøipomínající tygøí tlapy. krap (5): proeleznìní na puklinì orientované 85/ 88°. tít (6): pomìrnì rovná, 12 cm mocná deska QRI na puklinì orientované 337/89°. elezná stìna (9) obsahuje, podobnì jako protìjí masiv Rohaté, zvlnìné laminy QRI. Ty sledují svislé pukliny (43/90°) a jejich reliéf je zpestøen proudnicemi. Krajka (11): ve stìnì orientované kolmo na smìr protaení lamin elezivce je mono pozorovat prùøezy sloitou soustavou trubic a zprohýbaných lamin o tlouce a 10 cm. Osy záhybù lamin mají orientaci 143/012°. Malý bratr (12), první skalka ze skupiny bratrù v ikmo zvrstvené facii køemenného pískovce, obsahuje elezitou výplò obloukovité pukliny 123/83° o tlouce 3 cm. Velký bratr (13) je prostoupen dvojicí témìø kolmých puklin s výplní QRI. Puklina na obr. 6 vlevo má ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE Obr. 5. Obr. 4. Spodní èást elezného komína, kde dochází ke zdvojení trubice QRI. Foto J. Adamoviè. orientaci 135/90° a desku elezivce o tlouce 2,5 cm, puklina vpravo má orientaci 224/87° a desku elezivce o tlouce 3 cm. Tlustý bratr (14) kromì zprohýbaných lamin QRI na temeni skalky obsahuje také dvojici puklin s výplní QRI. Puklina na obr. 7 vlevo dole má orientaci 136/ 82°, èelní puklina vpravo dole 220/80° a z ní vybíhají mírnì uklonìné zvlnìné laminy QRI. elezný pilíø (15): v celém masivu pøevládají zvlnìné laminy QRI s osami záhybù ve smìru SZJV. Ty pøecházejí jednak do zvlnìných výplní puklin uklonìných strmì k JJZ a JZ, jednak do trubicovitých forem. Skulptace (rýhování) povrchu lamin je silnì ovlivnìna páskováním s rùznou intenzitou proeleznìní, zøejmì sledujícími døívìjí smìr transportu eleza. Proudnice jsou kosé k vrstevnatosti, zapadají pod mírnými úhly k SZ nebo JV a nìkde se v daném øezu dokonce stáèejí do protismìru. Na rozdíl od elezného komínu (3) jsou trubice rýhovány podélnì. Nejhezèí z trubic, srovnatelná s eleznými kládami MIKULÁE (1997b), je pøes 2,5 m dlouhá, 0,5 m v prùmìru, a orientovaná 130/10°. Kopeèky (16): proeleznìlá puklina uklonìná strmì k JZ je prosycena oxihydroxidy Fe s periodicky promìnlivou intenzitou v koncentrických kruzích pøipomínajících letokruhy stromu (obr. 10). - 131 Deskovité proeleznìní na skalce Bobeèek. Pohled k SSV. Foto O. Jenka. 2. tìpánská koruna Lokalizace Severozápadní okrajová èást Adrpaského skalního mìsta se seskupením nejznámìjích a nejmohutnìjích skalních vìí (Rychta : Starosta, Starostová, Konelé, tìpánská koruna a dalí). Skupina tìchto skal je pøístupná zelenì znaèeným prohlídkovým okruhem (tzv. Nová partie). tìpánská koruna se nalézá cca 50 metrù západnì od znaèené stezky, západnì od skalního útvaru Starosta; pøístupná je ze skalní terasy Za tìpánkou, vrchol s intenzivním proeleznìním je dostupný pouze horolezecky. Geologický popis a význam Objekt leí a pøi severovýchodním okraji strukturní ploiny, která je v této èásti také i v tektonické predispozici nejvíce naèlenìna a ve velkém výkovém rozpìtí (vìe vysoké i pøes 100 metrù) zvìtrávacími procesy a odnosem rozrueného materiálu pøetvoøena do podoby nejrozsáhlejího skalního mìsta ÈR. Celý masív Adrpaského skalního mìsta je tvoøen køemennými kvádrovými pískovci teplického souvrství (turon a coniak). V celém výkovém profilu skalní vìe tìpánská koruna je nìkolikeré prostøídání partií jemnozrnných pískovcù s pískovci hrubozrnnými. Proeleznìní se vyskytuje v celém výkovém rozpìtí skalní vìe, ale v rùzné intenzitì a formách. Ve spodní polovinì jde pøevánì o pigmentaci a øídký 132 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE výskyt elezitých konkrecí (pecek) v centimetrových rozmìrech. Intenzivní proeleznìní je v horní tøetinì masívu, pøevánì ve východní èásti. Proeleznìní ob- Obr. 6. Subvertikální desky QRI na skalním útvaru Velký bratr. Pohled k západu. Foto O. Jenka. Obr. 7. jektu dosahuje pozoruhodné intenzity i forem (typ 2, 3 a 4) pøedevím ve vrcholové partií souvìí (vertikálními puklinami a skalním komínem naèlenìné skalní Subvertikální desky QRI na skalním útvaru Tlustý bratr. Pohled k východu. Foto O. Jenka. Obr. 9. Obr. 8. - 133 Trubicovité laminy QRI s podélným rýhováním na povrchu, pravdìpodobnì indikujícím smìr proudìní Fe-bohatých fluid. Vyobrazená elezná kláda z masivu elezného pilíøe má osu 130/10°, prùmìr 50 cm a viditelnou délku 2,5 m. Pohled k VSV. Foto O. Jenka. Dalí forma lineárnì protaených zprohýbaných lamin QRI na elezném pilíøi. Pohled k VSV. Foto J. Adamoviè. Obr. 10. Koncentrické páskování za kompaktní deskou QRI uklonìnou strmì k JZ na souvìí Kopeèky. Pohled k SV. Foto J. Adamoviè. 134 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí temeno má rozmìr cca 20 x 5 metrù), a v kolmých stìnách hlavnì východní èásti vrcholu. Zde zcela pøevládají laminy QRI ve formì proeleznìní typu 2, které v mocnosti lamin a 10 cm a morfotvarech a nìkolika metrù mají ve velké frekvenci zcela chaotické uspoøádání horizontálních, subhorizontálních i témìø kolmých (a 70°) jednoduchých i vícevrstvých trubic rùzného prùmìru a rùznì deformovaných; dále v podobì lamin zvlnìných èi rùznì nepravidelnì zprohýbaných. Geomorfologický popis Proeleznìním zpevnìné èásti skalního masívu na temeni a na obvodových stìnách vrcholu vystupují v èlenitých tvarech rour, øíms, labù, trubic, pohárù a rùic, vypreparovaných z ménì odolného okolního pískovce a na hloubku pøes 0,5 metru. Tato morfologicky èlenitá a pestrá obruba vrcholu skalního pilíøe je dobøe patrná i z chodníku turistického prohlídkového okruhu a právì pro tuto mimoøádnost i podobenství se tomuto skalnímu útvaru dostalo pojmenování tìpánská koruna (maïarský korunovaèní klenot). Poznámka Z hlediska intenzity a geomorfologických forem proeleznìní kvádrových pískovcù patøí objekt tìpánské koruny k nejpozoruhodnìjím a nejhodnotnìjím. Objekt by si proto zaslouil i mimoøádnou pozornost odborníkù a podrobný geologický, geochemický a geomorfologický výzkum a podrobnou dokumentaci. Tento poadavek je vak podmínìn pouze horolezeckým pøístupem na vrchol objektu i nutností lanového zajitìní vech provádìných aktivit (nejlehèí pøístup: Stará cesta /1924/, IV. St. hor. Obtínosti). 3. Koèièí skály Sluj èeských bratøí Lokalizace Jiní èást Koèièích skal, pojmenovaná jako Polické defilé. Skalní vìe o výce a 30 metrù jsou seøazeny do 24 øad v linii shodné se smìrem polického zlomu (SZJV), který na západì pokleslou kru Koèièích skal (pokleslo o 80100 metrù) oddìluje od vyího Ostae. K východu kra Koèièích skal stupòovitì upadá v profilu shodném s prostøídáváním lineárních øad skalních vìí s hlubokými roklinami èi rozsedlinami mezi nimi. Geologický popis a význam Území je tvoøeno køemennými pískovci teplického souvrství svrchního turonu a coniaku, s vazbou na celou soustavu tektonických poruch smìrovì vázaných na polický zlom, nejdùleitìjí z podélných zlomù. Proeleznìní zdejích pískovcù má zøejmì pøímou souvislost s hustou frekvencí tektonických poruch vázaných jak na polický zlom, tak na blízký pøíèný zlom, na který se váe údolí Kluèánky a severní ohranièení Koèièích skal. Husté tektonické poruchy zøejmì byly i v tomto prostoru cestou pro obohacování nadloních pískovcù o slouèeniny eleza. ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 135 Geomorfologický popis Kra Koèièích skal dosahuje plochým temenem jen výku 603 m n.m. zde pøes linii polického zlomu pøiléhá k východnímu svahu Ostae. Na východì je kra tvoøena vysokým strukturním, stupòovitì ustupujícím svahem. Na vhloubené tvary pískovcového reliéfu je vázán i výskyt nìkolika meních pseudokrasových jeskyní. Podrobnìjí geomorfologický a speleologický výzkum provádìný zde jeskyòáøi ze ZO ÈSS 5-03 Broumov byl zamìøen i na výskyt Fe-mineralizace na svislých puklinách a rozsedlinách s cílem zjistit nejvhodnìjí lokalizaci pro instalaci geodynamometrù terèových mìøidel TM-71 k monitorování pohybu skalních mas i vlivem recentní seismiky. Sluj èeských bratøí je cca 50 dlouhá skalní rozsedlina, 12,5 m iroká a 25 m vysoká, omezená vysokými skalními stìnami. elezivce typu 1, 2 a 4 se vyskytují ve skalním masívu po obou stranách rozsedliny v promìnlivé intenzitì i prostøídávaní uplatnìní jednotlivých typù. Pøevauje vak typ 1 s tence vrstevnatým QRI v pøeruovaných plochách (odpadlé vlivem zvìtrávání) pøedevím na svislých skalních stìnách protaených ve smìru SZJV. Nejbohatí formy proeleznìní vykazuje východní skalní pilíø na vnìjí stìnì (stìna nejníe po svahu), na které je hustá frekvence chaotické mineralizace QRI jednak v husté laminaci typu 2 a rovnì v silné pigmentaci pískovce s barevným projevem od lutavého pøes okrové a po tmavì rezavé zbarvení pískovce. Blízké výskyty Nìkolik skalních vìí ve smìru na SZ od sluje èeských bratøí, kde pøedevím na stìnách vnitøních puklin a rozsedlin (s podélnou osou SZJV) se vyskytují QRI slabých deskovitých svislých forem, silnì odvìtralých. Stejná situace je na obdobných rozsedlinách v severním okraji Koèièího hradu (skalní seskupení v severní èásti Koèièích skal). 4. Boanovský pièák Lokalizace Jiní èást Broumovských stìn prostøední ze tøí tektonicky oddìlených pískovcových strukturních ploin, které tuto èást Broumovských stìn tvoøí. Skalní masív v jiním cípu strukturní ploiny dosahuje výky 772,7 m a je nejvyím vrcholem Broumovských stìn. Geologický a geomorfologický popis Území je tvoøeno vrstevnatým køemenným a arkózovým pískovcem, øazeným do jizerského souvrství (støední a svrchní turon) svrchní køídy. Geologické pomìry celých Broumovských stìn mají pøímou závislost na lokalizaci tohoto území do jihovýchodního okraje Polické pánve. Terén je tvoøen tektonicky naklonìnou vnìjí kuestou, její jednotlivé èásti mají pøíkøejí èi mírnìjí úklon samotných geologických souvrství ve smìru k JZ, ke støedu a ose pánve (mimo Obr. 11. Pseudokrasová modelace intenzivnì proeleznìné vrcholové partie objektu Pod elvou. Foto O. Jenka. Boanovský píèák). Západní ohranièení tohoto protáhlého území (cca 12 km) je tvoøeno bìlským zlomem, který má geomorfologicky výrazný prùbìh. Soustava vícesmìrných tektonických poruch v prostoru mezi Machovem a Boanovem pak od sebe oddìluje geologicky shodnou, ale geomorfologicky výraznì naèlenìnou nejjinìjí èást Broumovských stìn od pøilehlého úseku (jinì od Machovského sedla) èeské i polské èásti Stolových hor. Tektonicky podmínìnou zvlátností strukturní ploiny Boanovského píèáku je, e se její terén od SZ zvyuje k JV s mírným úklonem celé ploiny k SV (sousední strukturní ploiny jiní èásti Broumovských stìn mají úklon opaèný), take je odvodòována k severovýchodu a východu na Martinkovický a Boanovský potok a rozvodí LabeOdra probíhá a po západním okraji strukturní ploiny. Vrcholové plató Boanovského pièáku je po obvodu a v celé støední a západní èásti pokryto hustou frekvencí skalních torù s výkou a 20 metrù. Èást tìchto skalních seskupení pøi jihozápadním a jiním okraji ji má charakter malého skalního mìsta pro bizardnost tìchto skalních útvarù se mu dostalo místního pojmenování Zvìøinec (podstatná èást tìch nejzajímavìjích skalních útvarù je zpøístupnìna lutì znaèeným turistickým okruhem). Zde se také nachází nejvìtí frekvence skalních torù oznaèovaných jako skalní høiby, které jsou navíc modelované (pøedevím ve vrcholové partii hlavy) mnostvím mikro- tvarù pseudokrasové modelace (skalní mísy, krapy, votiny ap.). Proeleznìní pískovcù vech ètyø typù se v rùzné míøe uplatnìní vyskytuje v celé oblasti Boanovského pièáku. Nejvìtí frekvence hustoty i výraznosti uplatnìní QRI na modelaci skal je pøi jihozápadní hranì vrcholové strukturní ploiny a v pøíkrém svahu tìsnì pod touto hranou, kde se skalní útvary vyskytují ji rozptýlené s vìtím rozestupem. Do evidence zde byly vybrány dva charakteristické a na QRI bohaté objekty: (1) Pod elvou: tøi bezprostøednì sousedící skalní vìe s plochými temeny zhruba ve stejné úrovni se nacházejí ve svahu pod hranou ploiny, pod lutì znaèenou turistickou stezkou, asi 40 metrù jz. od skalního útvaru elva. Proeleznìní tvoøí jednak laminy o tlouce 0,53 cm chaoticky protínající svrchní polovinu výky vech tøí skalních vìí, hlavní proeleznìlá zóna se vak vyskytuje jako pøipovrchová vrstva celého temene tìchto skal, s nejvìtí mocností na skalní vìi nejníe po svahu (nejvíce k JZ). Rozdílnost mocnosti této vrstvy je pravdìpodobnì také zpùsobena i nestejnou denudací temen skal. Zpevnìná vrstva mocná 3080 cm je vak vlivem nestejného nasycení Fe nestejnì odolná proti zvìtrávacím procesùm a proto je velice bizardnì pøemodelována v podobì skalních mís, krapù a rùzných skalních perforací, s úzkými a køivolakými zbytkovými høbítky a hroty, které tyto vhloubené tvary oddìlují. Mocnost tìchto vhloubení je a 60 cm. 136 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE 2) 3) 4) 5) Obr. 12. Èást temene objektu Pod Varanem. Vlevo vrcholový skalní pilíø Boanovského pièáku, v pozadí Stolové hory (ji v Polsku) s dvouvrcholem Hejoviny (Szczeliniec Wielki), 919 m n.m. Foto O. Jenka. (2) Pod Varanem: ve smìru SZJV protáhlá (cca 15 x 3 m) skalní vì se nachází asi 30 m jz. od skalního útvaru Varan, pod ním rovnì prochází lutì oznaèený turistický okruh. Proeleznìní skalního útvaru tvoøí jednak slabé laminy chaoticky protínající støední èást stìn (o síle max. l,5 cm), hlavní proeleznìlá zóna se i zde vyskytuje jako pøipovrchová subhorizontální vrstva celého temene skály o mocnosti 6080 cm. Tato vrstva má nestejnou intenzitu nasycení Fe, take partie bohatího QRI vytváøejí krapovité høbítky, hroty a hrany mezi vhloubenými tvary rychlejího zvìtrávacího procesu na ménì odolných partiích. Zahloubené tvary ve formì nìkolika skalních mís (i propojených skalními korýtky) a rùzných perforací jsou hluboké 30 80 cm, na více místech otevøené a do kolmých skalních stìn. Závìr V oblasti pískovcù køídového útvaru na Broumovsku bylo k øeení problematiky elezivcù pøistoupeno a v posledních letech. Pøedtím byly elezivce v rùzných geologických, geomorfologických èi speleologických pracích o zdejích skalních oblastech pøipomínány jen sporadicky, s odkazem na jejich podílnost (v podobì elezitých konkrecí, elezitých inkrustací èi elezitých kùr) na mezo- a mikrotvarech pseudokrasového reliéfu. Kdy byly rozbìhnuty iroké aktivity studia této problematiky v pískovcových skalních terénech na Kokoøínsku, Èeskolipsku a Dìèínsku v rámci grantových akcí AV ÈR, dolo k zapojení do prací i místních Správ velkoploných chránìných území (NP a CHKO), pøípadnì i èlenù místních základních organizací Èeské speleologické spoleènosti a její Komise pro pseudokras. Na Broumovsku to byla ZO ÈSS 5-03 Broumov. První základní pøehled stavu problematiky elezivcù v pískovcových skalních terénech Broumovska (struèný a nedostateèný) byl pak uveden ve sborníku terénního semináøe elezivce konaného na Kokoøínsku v roce 2001 (J. KOPECKÝ 2002). Dalí aktivity v tìchto terénech v prùbìhu let 2001 a 2002 jen stvrdily, e pískovcové skalní terény nejen èeské, ale i polské èásti hejovinské facie (oddìlené sudetské køídlo èeské køídové tabule) jsou na fenomén elezivcù stejnì bohaté jako terény ve støedních a severních Èechách èi v nìmeckém Sasku. Tento pøíspìvek na podkladì nových (vhledem k rozsahu fenoménu opìt jen dílcích) poznatkù si dìlá nárok jen na dalí posun ve studiu zdejích elezivcù, pøedevím vak je pøíspìvkem a podkladem k novým a irím aktivitám pro systematický a i detailní pøístup k této problematice v nejblií budoucnosti. V tomto smìru je nutné cílení pokraèujících aktivit v dílèích úkolech : 1) V podmínkách souèasného nezájmu vedení Správy CHKO Broumovsko o základní výzkum a monitoring neivé pøírody je nutné ve spolupráci GLÚ AV ÈR, Èeské geologické sluby a zdejích jesky- 6) òáøù (ZO ÈSS 5-03 Broumov) vytvoøit alespoò malý pracovní tým a dohodnout koordinovaný postup v øeení nejpotøebnìjích terénních a odborných (i laboratorních) úkolù na problematice elezivcù na Broumovsku. Dokonèit prùzkum terénù pískovcových skalních oblastí na Broumovsku a provést evidenci skalních objektù s významnìjím uplatnìním elezivcù podle jednotnì dohodnuté metodiky (jednotného evidenèního listu). Dohodnout a realizovat základní (nutnou) dokumentaci kadé evidované lokality (evidovaného objektu elezivcù). Ve spolupráci s odbornými partnery provést modelovì a metodicky (tøeba i formou pracovního terénního aktivu èi semináøe pro irí okruh zájemcù z dalích pískovcových oblastí): a) evidenci, geomorfologické a typologické zhodnocení a základní dokumentaci celé skupiny objektù s výrazným uplatnìním elezivcù na morfologii skalního terénu (napø. v èásti Supích skal), b) geologické a geomorfologické zhodnocení a komplexní dokumentaci vybraných skalních objektù ètyø základních typù proeleznìní pískovcù (na objektech v Broumovských stìnách). Provìøit souvislost místních elezivcù se zdroji Fe a vysledovat zpùsob jeho transportu do nejsvrchnìjí èásti horninové výplnì vnitrosudetské pánve (do hornin svrchní køídy). Ve spolupráci s V pøírodovìdného zamìøení dohodnout cílení postupových i závìreèných studentských prací na problematiku elezivcù na Broumovsku. - 137 7) Ve spolupráci se Správou NP Góry Stolówe a jejím Poradním sborem (Rada Naukowa NPGS, ved. prof. Cacoñ z AR Wroclaw) prosadit realizaci studia elezivcù i v polské èásti hejovinské facie. 8) Pestré formy proeleznìní jsou významnou souèástí reliéfu pískovcového fenoménu a pøi jejich uplatnìní v pestrých mikro- i mezoformách (mnohde i makroformách) jsou i výrazným a mnohdy i vysoce cenným pøírodním a krajinotvorným prvkem evidence, dokumentace a studium tìchto dùleitých èástí chránìných území na Broumovsku (vechny objekty elezivcù jsou v terénech MCHÚ s ochranným reimem v kategorii NPR, PR nebo PP) vyadují, aby byly podpoøeny a motivovány zaøazením do grantových akcí MP ÈR, nebo do hrazených (zadaných) akcí plánovaných orgány státní ochrany pøírody (S CHKO ÈR, AOPK ÈR) nebo dalích pøísluných orgánù státní správy. Podìkování Dokumentace skalních výchozù byla prací ZO ÈSS 503 Broumov. Nìkteré výsledky tohoto pøíspìvku byly získány v rámci øeení grantového projektu A3013910 Grantové agentury AV ÈR a výzkumného zámìru CEZ Z3-013-912 Geologického ústavu AV ÈR. Publikaci tohoto katalogu umonila podpora Ministerstva ivotního prostøedí ÈR v rámci projektu 3475/322/02. Adresy autorù Jiøí Kopecký a Oldøich Jenka, ZO ÈSS 5-03, Husova 154, 550 01 Broumov Velká Ves Mgr. Jiøí Adamoviè, CSc., Geologický ústav AV ÈR, Rozvojová 135, 165 02 Praha 6, e-mail: [email protected] ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE Výskyty elezivcù mimo èeskou køídovou pánev Ironstone Occurrences outside the Bohemian Cretaceous Basin Václav Cílek Abstract Different types of feruginized rocks are abundant not only in the Bohemian Cretaceous Basin but also in other areas of the Bohemian Massif. Several phases of ferricrete origin can be distinguished, with the the most important ones dating to the Late Cretaceous (Hosín, detrital ironstones in Lusatia) and Early Miocene (Sulava near Prague). Cretaceous ferricretes were formed as subaerial hardpan located on the surface of flat sandy outwash cones either in intertidal zone or on the shore of former shallow lakes or alluvial plains. The Late Cretaceous period of ferricrete formation can be attributed to kaolinization processes and iron-rich crusts are often found close to kaolin deposits. The origin of thick, massive Lower Miocene ferricretes could be the result of marshy flat relief and iron input via enhanced volcanic activity spreading volcanic ash over the Bohemian Massif. Proeleznìní je charakteristickým rysem mnoha zvìtrávacích procesù a týká se proto iroké kály hornin kromì pískovcù zejména neovulkanitù, rùzných písèitých a jílovitých zvìtralin, krasových výplní a tenkých puklin v mnoha rozmanitých horninách. V následujícím textu se soustøeïuji nejenom na lokality s nápadným èi dùleitým proeleznìním (a v jednom pøípadì i vznikem Mn-speleotém). Snaím se postihnout irí kálu nejenom projevù proeleznìní, ale rovnì zvìtrávacích procesù. odolný stavební kámen, díky erozní èinnosti potoka jsou v Èertovì strouze odhaleny ve velkém mnoství, rùzném faciálním vývoji. Zajímavá paleontologická lokalita v souèasné dobì jediná, která umoòuje sbìr. Význam Geomorfologický popis Výskyt není spjat s ádnou termální aktivitou, ale má zvìtrávací charakter. Odpovídá jedné velké fázi feritizace, která se projevuje na mnoha výskytech v èeské kotlinì. Mùe být zpùsobena jak existencí èetných moèálù s nízkým pH (bahenní rudy) a/nebo pøítomností vulkanického popela z hlavní fáze vzniku Èeského støedohoøí, který snadno zvìtrává a pøitom uvolòuje zvýené obsahy Fe. Tìba Poznámky Jinì od Tachlovic na hromadì kamenù z pole jsem nalezl feritizovaný kmen o délce 30 cm, který pøipomínal podkrkonoské araukarity, ale byl tvoøen hlavnì goethitem. Ve výklizovém materiálu v lomu Specialistù (nejzápadnìjí, hluboký lom pásma Amerika u Moøiny) jsem nalezl elezitou dr sloenou z drobných feritizovaných zbytkù rozpadlých kmenù (neurèitelné Z. KVAÈEK, úst. sdìl.). Nálezy ukazují, e fosilní døeva mohou být kromì bìné silicifikace rovnì feritizována. 1. Sulava u Kosoøe Lokalizace Jedná se o 1 km dlouhý pruh lokalit, který se táhne od pískovny na Sulavì (leí naproti køiovatce silnic RadotínKosoøTøebotov asi 1 km j. od Kosoøe). Pruh se táhne dál smìrem k jihu ke Staòkovce a Èernoicím. Poslední významná lokalita tohoto pásu leí v drobné pískovnì na hranì údolí Berounky u cesty, kterou prochází turistická znaèka od Èernoic. Literatura KETTNER (1911), V.J. N OVÁK (1934), NÌMEJC (1949), CÍLEK (1996b). 2. Èertova strouha u Malé Chuchle Lokalizace Èertova strouha je údolí, které smìøuje od bývalých lázní v Malé Chuchli na sliveneckou ploinu; vedla zde stará silnice do Prahy. Bloky elezivcù se nalézají asi 300 m nad posledními budovami a táhnou se korytem potoka v délce asi 300 m. Geologický popis Feritizované polohy pøedstavují horizontální, subhorizontální, místy ikmo uklonìné povrchové, ale èastìji blízko pod povrchem precipitované pancíøe a záteky do rozpadavých pískù klíneckého stádia spodního miocénu. Sulava pøedstavuje významnou tøetihorní fytopaleontologickou lokalitu a jeden z opìrných bodù pro poznání paleopotamologických pomìrù støedních Èech. V samotné pískovnì jsou tìbou odkrývány 1020 cm mocné pancíøe elezitých pískovcù, které mají nepravidelnì èoèkovitý vývoj. V nìkterých pøípadech se jedná o výplnì drobných depresí elezitých louí snad podobných dnením rezavì zbarveným, elezitým sedimentùm ve vrchovitích a raelinitích. Jindy se jedná o impregnace více porézních partií fluviálního souvrství nebo vzácnì o ikmé jazyky elezitých zátekù. Od pískovny se pruh dá vysledovat podle úlomkù na polích zde jsou obvykle zachovány pevné, èásteènì silicifikované partie o váze do nìkolika kg. V pískovnì na hranì údolí pozorujeme nejenom sypké i pevné subhorizontální, elezité polohy o mocnosti kolem 510 cm, ale v jednom pøípadì také zbytky feritizovaného kmenu. V Radotínì a Kosoøi jsou sulavské ferikrety vyuívány jako ménì kvalitní stavební kámen napø. na podezdívky plotù. Úvod Geologický popis Jedná se o feritizované písky a tìrky klíneckého stádia (viz Sulava). elezivce zde jsou vyvinuté jako mimoøádnì pevné, ostrohranné bloky o rozmìrech a 1 m 3, mocnost (tedy pùvodní vrstevnatost) dosahuje kolem 60 cm, ale nejvìtí bloky mohou být víc jak metrové. elezivce jsou vyvinuty v nìkolika faciích jako feritizované tìrky a písky, ale rovnì v podobì masivních, jemnozrných hnìdo-edých, místy naèervenalých, tìkých ferikret. Fytopaleontologické zbytky odpovídající sulavským nálezùm (Z. KVAÈEK, úst. sdìl.) byly zjitìny jen ve velmi jemnozrnné facii. Obr. 1. Profil písky klíneckého stádia u Sulavy nad Èernoicemi. - 139 Význam elezivce byly v okolí Prahy vìtinou vysbírány jako Jedná se o rozvleèený kamenný proud sjídìjící z vyích poloh údolí, jemná mezivrstevní hmota proudového sesuvu je vymyta potokem, bloky leí v mladé erozní rokli, která v mladém holocénu postihla i níe leící tìleso pìnovcù. Tìba Zde se dotýkáme zatím sporného a dosud nevyjasnìného jevu nìkteré prehistorické a ranì historické nálezy elezitých rud v Praze (Újezd, oblast Struh pod Rooseveltovou ulicí v Praze 6) typovì odpovídají elezitým pískovcùm a bývají obvykle øazeny mezi cenomanské bazální, elezité pískovce. Tøetihorní ferikrety, zejména jemnozrnné partie, jsou výraznì tìí a obsah eleza je vyí. Nalézají se rozptýlenì v celém jz. a sv. východním okolí Prahy, take povauji za pravdìpodobné, e byly vyuívány v pravìku jako zdroj eleza. Nejasného pùvodu jsou i elezité pískovce, jejich bloky nalézáme v Karlovì mostì, jako bosá øady barokních budov i na stavbu portálù a sloitìjích ozdobných prvkù (Mostecká ulice). Poznámky Èertova strouha je vybrána jako typová lokalita z velkého mnoství rozptýlených nálezù. Literatura CÍLEK (1996b) 3. Lhotka u Berouna Lokalizace Lokalita leí 4 km sz. od Vráe u Berouna v údolí potoka V pánvích. Potok smìøuje od myslivny na sz. okraji obce smìrem do údolí Berounky. Hlavní èást lokality je vázána na asi 400 m dlouhý úsek mezi hájenkou a nápadným zúením s malým vodopádem. Geologický popis Rokle proøezává terciérní souvrství typovì odpovídající klíneckému stádiu, které bylo po povodni v srpnu 2002 významnì odkryto a erodováno. Na bázi terciéru leí ordovické køemence s vlokami masivních bílých, kaolinických jílù, které pøedstavují pùvodní bøidlièné polohy. Na nì navazují rezavé písky s èetnými ikmo zvrstvenými partiemi, obèasnými závalky bílých jílù a patinovanými køemenci. Výe se objevují svìtlé písky. Potok rozplavuje èetné úlomky ferikret typu Sulava. Ve spodní tøetinì výchozu vystupuje vodorovná lavice ferikret in situ o mocnosti asi 1,3 m, nedaleko proti proudu se objevují horizontální ferikrety pøímo v korytì potoka (jedná se moná o sesuv). Na jednom místì byly pozorovány ferikrety kryjící bílé jíly. 140 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí Jedná se vìtinou o masivní, hnìdé ferikrety, u kterých bìnì pozorujeme nepravidelnì trubicovitý vývoj nebo pøítomnost sypkých partií. Volné úlomky ferikret dosahují bìnì váhy kolem 50 kg i více. Význam Celková mocnost odkrytého terciéru je asi 50 m! Rovnì v nedalekém sedle bylo navrtáno 60 m terciéru. Jedná se o zásadní lokalitu støedoèeského fluviálního terciéru a pravdìpodobnì o zbytek koryta terciérní Berounky. Je to spoleènì se Sulavoules a drobnými lùmky nad Radotínem jediné známé místo s výskytem ferikret in situ. Poznámka Lokalita byla objevena K. ákem (Èeská geologická sluba), v souèasné dobì zde probíhá výzkum tìkých minerálù a paleopotamologických pomìrù. 4. Vápenice u Hýskova nedaleko Berouna Geologický popis elezivce se nalézají poblí báze køídového souvrství, nejblií neovulkanické výskyty jsou velmi vzdálené, jedná se jednoznaènì o elezivce zvìtrávacího pùvodu. elezité pískovce jsou vyvinuté v nepøíli výrazné formì jako deskovité (5 a max. 10 cm) mocné, rychle vyznívající elezivce nebo jako agregáty o prùmìru kolem 15 cm sloené z drobných konkrecí (pizolitický typ). elezité polohy místy zvýrazòují a zviditelòují sedimentární rysy jako je ikmé zvrstvení èi ichnofosilie. R. MIKULÁ nalezl proeleznìní i na povrchových skalkách v okolí. Význam Pro srovnání s výskyty, které mají vazbu neovulkanity. Literatura O proeleznìní ádná, plán podzemí DANÌÈEK a kol. (1993). 6. PrahaProsek a Vysoèany (Kelerka) Lokalizace Lokalizace Geologický popis Geologický popis V souèasné dobì aktivní pískovna leící necelý 1 km pod samotou Vápenice (silur, devon v anomálním vývoji) pøi polní cestì do Hýskova. Pískovna odkrývá asi 15 m mocné fluviální souvrství nazelenalých, rezavých a bílých jílovitých pískù klíneckého stádia; èasté faciální pøechody a náhlé zmìny sedimentace pravdìpodobnì v morfologicky èlenité krajinì (snad v místì boèních splachù do centrálního údolí). Proeleznìlý kmen leí asi 5 m pod souèasným povrchem terénu v masivních, rezavých píscích. elezivce zde jsou vyvinuty jen jako ojedinìlý nález proeleznìlého kmenu o prùmìru 20 cm, který dál pokraèuje do stìny pískovny. Kmen je tvoøen rozsýpavým, porézním agregátem Fe-hydroxidù. Význam Ojedinìlý nález (srovnej Sulava) ukazuje na existenci vìtího terciérního toku, který unáí celé kmeny. Poznámka Lokalita je sledována K. ákem (ÈGS), probíhá zde výzkum. 5. Prahaárka Lokalizace Nad silnièkou vedoucí od koneèné tramvaje Divoká árka asi 1 km západnì. Pøiblinì proti cestièce pøicházející pøes pole smìrem od benzínové pumpy na Evropské ulici leí podzemní pravoúhlý systém nedokonèeného nìmeckého letitì z let 194445, který je vyraen v cenomanských pískovcích, chodby umoòují studium sedimentárních pomìrù (jeden z nejlepích profilù na území hl mìsta) a místy i elezitých pískovcù. Rozptýlené bloky ve stráni pod Kelerkou (Prosecká ulice) smìrem k Podvinnímu mlýnu. Významnìjí bloky podél bývalé umìlé sjezdovky. Volné bloky elezitých pískovcù o maximální délce 180 cm a váze pøes 1 tunu. Poblí bývalé sjezdovky obsahují placièky opuk nebo vylouené dutiny po opukách èi tìrèíkové polohy, typovì odpovídají sulavským ferikretám. Pravdìpodobnì relikt døíve rozsáhlejího výskytu. Pøi stavebních pracích jsou podobné, ale mení ferikrety nalézány na ploe nìkolik km2 mezi Prosekem, Èakovicemi a Hloubìtínem. ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE do rozplavených bílých vrstev a hnìdých písèitých zemin se spraovitou matrix v poloze paroviny nebo v niích, svahovými procesy pøemístìných polohách. Teprve pøibírkový pruh o délce asi 400 m a výce 25 m odhalil kolik blokù elezivcù mùe na pomìrnì malé ploe existovat, i kdy dnes nevystupují na povrch. Význam Nález ukazuje na dostupnost a iroké rozíøení tohoto materiálu. Tìba Obèasný stavební materiál, nìkteré obce v okolí Prahy (Tachlovice aj.) jsou postaveny z ferikret a silicifikovaných ferikret snad z jedné tøetiny; jednalo se o materiál vysbíraný na polích. Dodnes se øada kamenných hromad nalézá u Chotèe, Chýnice, Nuèic aj. Poznámky Bloky elezivcù se dají nalézt v mìlkých, mísovitých údolích jz. èásti Prahy, nìkdy vystupují ve zvìtralinách, jako na výklizu lomu Cikánka a Hvíïalka v Radotínském údolí, rovnì v okolí Hluboèep a Velké Chuchle. Nìkdy jse o bloky pøes metr velké s plochými placièkami opuk, nesoucí bìné fluviální stopy ikmého zvrstvení, rozmyvové gravelity, tìrkové výplnì struek, hnìdé velmi jemnozrnné amorfnì pùsobící silicifikované partie. Význam Geologický popis Ojedinìlé bloky o prùmìru pøes 1m, typovì odpovídající sulavským ferikretám, byly odkryty ve zvìtralinách pøi roziøování nájezdu na dálnièní most. Jsou to hnìdé, masivní elezité pískovce, místy s polohami tìrkù tvoøených mléèným køemenem. Bývají zapadlé Význam Pomìrnì nezvyklý jev v oblasti budované karbonskými arkózami. Ukazuje, e mnohé dnes enigmatické skalní tvary mohly vznikat za skalní kùrou, která pozdìji odpadla. Geomorfologický popis Výchozy arkóz jsou díky kaolinické matrix modelovány do podoby fantastických útvarù, pøevisù a jeskynìk (u tunelù). FeSi skalní kùra je na nìkolik místech prodìravìlá, za kùrou vznikají oválné deprese. Tìba Nadloní karbonské horniny byly v boèní rokli pøi severním vyústìní tunelu pokusnì tìeny na uhlí a pelosiderit pro výrobu elezné rudy moný zdroj eleza. Geologický popis Tìba Rùièkova rokle leí pod Barrandovem, je to boèní rokle Prokopského údolí, vede pøes ni dálnièní pøemostìní. Bloky leely podél severního okraje dálnice smìrem na západ v délce asi 400 m. Pøi jiním okraji areálu skalek se cesta pøibliuje na nìkolik metrù ke svislé skalní stìnì pokryté tenkou, ale nápadnou hnìdou FeSi skalní kùrou. Lom na zlatou opuku pøi sz. okraji obce. Ojedinìlé bloky roztahané svahovými pohyby po stráni, rovnì v údolí potoka. Lokalizace Geologický popis Lokalizace Geomorfologický popis 7. PrahaBarrandov (Rùièkova rokle) a Nelahozevsí (turisticky znaèena), asi 2 km j. od Nelahozevsi vede tìsnì podél výchozu karbonských arkóz. 8. Praha Pøední Kopanina Na puklinách opuk bìlohorských vrstev èasto pozorujeme 26 mm mocné elezité kùry obvyklé hnìdì-zemité barvy a záteky po tenkých puklinách. Jednoznaènì zvìtrávací, èasovì nezaøaditelný fenomén (spodní pleistocén?). Podél sjezdovky se táhne nìkolik meních jam, nelze vylouèit tìbu (spí sbìr) jako elezná ruda, místní stavební kámen. - 141 Jde o jeden z mnohých pøíkladù málo intenzivní feritizace skalních povrchù a puklin, který je vázán na zvìtrávací horizont a smìrem dolù vyznívá. Jev je bìný témìø na vech opukách vèetnì lokalit ve východních Èechách. Tato lokalita je volena jako typová pro snadnou dostupnost a dobrou odkrytost. Tìba Aktivnì tìený lom, jeho kámen se pouívá ke stavebním úèelùm. Ji na románských stavbách pozorujeme, e stavitelé kladli opukové kvádøíky nebo lomové zdivo pokryté elezitou kùrou smìrem ven ze stavby, aby tenká elezitá kùra chránila mìkèí opuku. 9. Dvoøákova stezka u Nelahozevsi Lokalizace Dvoøákova stezka prochází podél øeky mezi Kralupy Obr. 2. Ochranné skalní SiFe kùry na karbonských arkózách. Dvoøákovy skály u Nelahozevsi. Poèáteèní stádium destrukce pod kùrami se zaèínají vyvíjet dutiny. Foto H. Rysová. 142 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí Poznámky Na polích nad spraovou roklí u Zemìch u byly nalezeny kusy feritizovaných a silicifikovaných arkóz. Literatura CÍLEK (1995a, b) 10. Prostøední lom u Tachlovic v Èeském krasu Lokalizace V horní èásti Radotínského údolí asi 2 km nad Chýnicí leí u silnice smìrem na Rudnou samota Prostøední mlýn. Ze silnice zde odboèuje polní cesta k malému zatopenému lomu. Asi 200 m za Radotínským potokem odboèuje do stránì úzká pìí stezka vedoucí do zarostlého jámového lomu. Ve dnì lomu je vyraena dopravní tola. Kontaktní limonity jsou vyvinuty v témìø kadém vìtím lomu Èeského krasu. Mezi zajímavé lokality patøí komín pod skaliskem blí u øeky v Tetínské rokli, dále Volné úlomky na polích a ve zvìtralinách, sypké a èásteènì zpevnìné silicifikované záteky do krasových kapes v pozici a 60 i více metrù pod souèasným povrchem. Vzácnì úlomky elezitých pískovcù (Konìpruské jeskynì) s anatasovým tmelem. Èást ferikret makroskopicky odpovídá typu Sulava, anatasové elezivce jsou pravdìpodobnì starí, jinak stáøí nejisté. Význam Nálezy ukazují na existenci hlubokých Fe-zátekù, na úzkou spjatost silicifikace a feritizace; enigmatické jsou nálezy elezivcù typu Sulava v témìø nejvyí poloze vùbec moné v Èeském krasu pod vrcholem Bacína. Vìtina ferikret vzniká v aluviální pláni poblí hladiny spodní vody pokud by to platilo, musíme uvaovat o existenci øíèního systému v nejvyí èeskokrasové úrovni, anebo volit neotektonické øeení. Zpùsob vyuití elezivcù není znám, moná k výrobì eleza. Poznámky Bliná 3. patro dolu Václav. Profil krasovou dutinou vyplnìnou Fe- a Mn-okry. 1 vápence, 2 hnìdé, páskované, jemnozrnné Fe-okry, 3 hnìdoèerný elezitý jíl s útrky lutého a èerveného jílu, 4 edoèerný sediment místy s masivními kùrami oxidù Fe a Mn. Poznámky V tomto soupisu není uvádìna ádná lokalita z pásma ferikret, které se táhne od Hosína smìrem k Bechyni, Sobìslavi, Milevsku a Táboru. Znám jenom nìkteré výskyty na polích, ale nenavtívil jsem pískovny u Veselí nad Lunicí, kde mìly být odkryty a 50 cm mocné ferikrety in situ. Lokalizace Tìba Obr. 3. Kaolinický pískovec byl dobýván jako kaolinová surovina, elezité pískovce zareznutím znehodnocovaly své okolí. 11. Konìpruská oblast (Velkolom Èertovy schodyBacín) Geologický a geomorfologický popis Poznámky Tìba Soubornì viz CÍLEK (1993b), kde je citována øada prací, dále CÍLEK (1997), popis lokality u Prostøedního mlýna viz CÍLEK & BEDNÁØOVÁ (1992). Význam V této èásti Èeského krasu se jedná o jeden z nejvìtích krasových jevù se zajímavými typy zvìtralin, v rámci krasových lokalit se jedná spí o druhoøadou lokalitu. Prokazatelnì svrchnokøídová ferikreta, rovnì dalí nález (Pravèická brána, pravdìpodobnì i Nevøeò) svìdèí o svrchnokøídové etapì feritizace. Dùl je nádherný geologický a technický objekt. Literatura tola nafárala nìkolik krasových dutin, je místy obsahují kusy limonitu o váze a 30 kg. Jde o starou krasovou výplò se zvìtralinami, útrky bílých vrstev a kontaktními limonity. Z krasového komína pùvodnì vyplnìného melaní zaklesávajících zvìtralin do toly vypadly volné bloky a úlomky. Dalí ferikrety jsou rozptýleny snad po vìtinì území Èeského krasu pole mezi Berounem a Tetínem, Mìòany, terasové výchozy mezi Tobolským vrchem a Konìprusy. Podobné horniny je moné zastihnout v meních úlomcích na øadì míst ve støedních Èechách, ale nalézají se také napø. v okolí Valèe pod Doupovskými horami. Rozíøení a datování ferikret je pravdìpodobnì jedním z velkých témat tøetihorní historie - 143 Význam výplnì dutin pod svánou cestou v lomu na Chlumu, krabièkovité limonity v oputìném lomu pod Kuchaøíkem. Nejslavnìjím místem s výskytem krasových limonitù jsou Nìmèice v Moravském krasu (pøed vytìením se jednalo o jeskyni s limonitovými sintry a krápníky), dále Straínská jeskynì i krasové dutiny vyplnìné okry na Bliné v Poumaví. Jedná se o soubor lokalit. První èást výskytù leí v úrovni spodní etáe Velkolomu Èertovy schodyzápad v krasových depresích pøiléhajících ze severu ke Karmazínovì skále. Dalí lokality jsou odkrývány a nièeny tìbou na Velkolomu Èertovy schodyvýchod. Na polích mezi Pleivcem a Bacínem se vyskytují úlomky elezivcù, pøi archeologickém výzkumu byly zjitìny elezivce v pozici asi 10 m pod vrcholem Bacína (499 m, nejvyí vrchol Èeského krasu). Geologický popis ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE 13. Nevøeò u Horní Bøízy na Plzeòsku Lokalizace Podzemní kaolinový dùl severnì od obce. Geologický popis Souborná práce CÍLEK & BOSÁK (2001) s øadou citací, k tématice feritizace krasových výplní CÍLEK & B EDNÁØOVÁ (1993, 1994). Ferikrety jsou vyvinuty v zadní èásti kaolinových komor, v místech propadù na povrch indikace èerveným kaolinem. Geologická charakteristika je nejistá, protoe se dají obtínì odliit karbonské arkózy od rozpadlých a na krátkou vzdálenost transportovaných (pøípadnì vícenásobnì transportovaných) arkóz. Podle analogického sedimentárního vývoje pøedpokládám senonské stáøí, ale rùzní autoøi uvaují o stáøí kaolinových poloh podstatnì mladím oligocén a pliocén. Jsou zde vyvinuty dvì ferikrety o mocnosti 510 cm. Spodní ferikreta je masivní, hnìdá, hrubozrná, svrchní ferikreta je jemnozrná, lístkovitá, místy pokrytá èernými Mn-oxidy. Velké kusy masivních hnìdých a èervenì zvìtralých ferikret vystupují v lese a v èetných okolních jamách po dobývání kaolinu. 12. Hosín u Èeských Budìjovic Význam Obr. 4. Chodby v kaolinovém dole v Hosínì. Foto J. Broek. Èeského masivu. Ferikrety unikají pozornosti, pøestoe jsou rozíøené srovnatelnì s atraktivnìjími sluòáky silkretami. Literatura Lokalizace Podzemní kaolinový dùl s celkovou délkou kolem 4 km chodeb. Geologický popis Dùl je raen v mìkkých, kaolinických pískovcích klikovského souvrství svrchní køídy (senon). V erozních roklích mezi Borkem a Hosínem jsou èasté velké úlomky ferikret. Ferikrety se vyskytují v podobì nepravidelnì vyvinutých, vìtinou horizontálních poloh o mocnosti kolem 10 cm, vìtinou poblí kontaktu s nadloními èervenými kaoliny, místy trubice a konkrece (530 cm) se støedem vyplnìným bílým èi narezlým pískovcem. V jednom úlomku byl nalezen zlomek døeva, který ukazuje, e ferikrety vznikaly (alespoò èásteènì) jako povrchový pancíø. Jedná se o feritizované pískovce a místy i slepence. Asi nejvìtí význam spoèívá v podobnosti s klikovským souvrstvím. Tìba Ferikrety nemají ádné praktické vyuití, pomáhají vak udrovat tíhu nadloí, které je tvoøené málo zpevnìnými edými a èervenými kaolinickými pískovci a jílovci, a tím èásteènì a místnì chrání komory pøed zavalením. Literatura NÌMEJC (1956) 14. Pleivec u Rejkovic (Høebeny) Lokalizace Vrcholová partie skaliska, výhledová ploina na Brdy, na akropoli hraditì. 144 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí Geologický popis Jedná se o dva typy výskytù v ordovických køemencích. Jednak na puklinách køemencù se setkáváme s tenkými rezavými povlaky, které jsou nìkdy uspoøádány do Liesegangových kruhù, jednak jsou okrajové polohy køemencù podél puklin sytì èervenì zbarvovány jemnì rozptýlenými Fe-oxidy. Køemence mají tendenci se rozpadat do podoby nepravidelných sloupù (napø. høbet Babky u Øevnic). Roztoky, které pronikaly podél puklin køemen rozpoutìly a v rozíøených intergranulárních puklinách deponovaly elezité slouèeniny. Na výchozech jsou jasnì patrné svìtlá køemencová jádra obklopená èervenými elezitými lemy. Význam Poznámky Geologický popis Literatura Význam Károvské údolí pøedstavuje díky dobré dostupnosti a dobrému odkrytí typovou lokalitu staroholocenních sutí tmelených Fe-hydroxidy, dalí lokality jsou známy na Køivoklátsku. ÁK a kol. (2001) 16. Kutná Hora Kaòk Lokalizace Oputìné doly na Kaòku pøístupné od Malína dìdiènou tolou Ètrnácti svatých pomocníkù. Geologický popis Je pravdìpodobnì znaèný, podobné skvrny a lemy Feoxidù èi hydroxidù se nalézají i na jiných místech v Brdech a v praském okolí (árka). Ukazují, e v rámci této fáze zvìtrávání docházelo k rozpoutìní køemene, zvìtování intergranulárních prostor, místy dokonce rozpadu na písek (hora Písek v Høebenech) a to nepravidelnì a v rámci jednìch z nejvíce odolných hornin Èeského masivu, které pak podléhají selektivnímu zvìtrávání. Krápníky a elezité sintry povlékají døevìnou podlahu a korýtko snad z 16.18. století, jiné výskyty jsou souèasné. Jedná se hlavnì o skelnì a jantarovì lesklé, laminované sintrové útvary o mocnosti pøes 10 cm, které se kostièkovitì rozpadají. Výzdoba vzniká rozpadem pyritu a arzenopyritu ve výraznì kyselém prostøedí. Uvolòovaná kyseliny sírová je schopná pøemìnit okolní edé ruly na vybìlené, jílovité zvìtraliny pokryté jarositem a sádrovcem. Tìba Význam Vzácnì vyuití jako ozdobný kámen. Poznámky Analogií epigeneticky zèervenalých køemencù jsou epigeneticky zèervenalé vápence, jak je známe z Èerveného lomu na Kobyle v Èeském krasu, z okolí Sv. Jana pod Skalou a øady dalích lokalit. Na køemencových dlaebních kostkách mùeme èasto pozorovat èervené skvrny zvìtralých køemencù. Literatura CÍLEK (1989) 15. Károvské údolí pod Závistí u Zbraslavi Lokalizace Spodní èást údolí asi 300 m za posledními chatami. Geologický popis Jedná se o holocenní skalky o výce i pøes 2 m tvoøené horninami proterozoika a tmelené jemnì rozptýlenými Fe-hydroxidy. Význam Doklad jedné fáze zvìtrávání hornin ve starém holocénu, pøi kterém vznikají tmelené sutì. Ve vápencových oblastech jsou sutì tmelené dotykovým karbonátovým tmelem, v proterozoiku se místy jedná o tmel sloený z rezavì luto-hnìdých Fe-hydroxidù. Geomorfologický popis Tmelená suová tìlesa proøíznutá mladou erozí. ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE Pøi rabì toly byla pøekøíena rudní pásma obsahující velké mnoství arzenopyritu. Ten rychle zvìtrává, ale uvolòovaný arzén se váe do hydroxidù eleza, odkud mùe být napø. následkem bakteriální èinnosti opìt uvolnìn do ivotního prostøedí, tedy pøes malínskou tolu do povodí Labe. Sanace starých tìeb je znaènì obtíná a dlouhodobá, jedná se o závanou kontaminaèní zátì, které není zatím vìnována odpovídající pozornost. elezité krápníky zde mají význam doèasného èi víceménì trvalého meziskladu arzénu. Minerální a chemické sloení Základem sintrových útvarù je rtg. amorfní minerál blízký schwertmannitu, který mùe obsahovat a 17 % As a velká mnoství sorbované H2SO4. Dotyková zkouka lakmusovým papírkem ukazuje pH = 2,2 ! Geomorfologický popis Bìné jsou nepravidelné, mìkké rezavì-èerné krápníky o délce i pøes 20 cm. Poznámky Podobné elezité krápníky, ale vìtinou jen s malým mnostvím stopových prvkù se vyskytují na Jáchymovsku, v okolí Mikulova v Kruných horách, v jesenické oblasti a jinde. Mùe se jednat o stalagmity a stalaktity, které jsou pøes 1 m dlouhé. Obvyklou slokou je rtg. amorfní Fe-hydroxid obsahující èasto sorbovanou H2SO4. 17. Pøíbram Dìdièná tola Lokalizace Vzhledem k monosti znièení nebude uvedena. Souèasná krápníková výzdoba ve tole, v této èásti maximálnì 200 let staré. Pozor v tomto pøípadì se nejedná o elezité, ale o manganové precipitáty o pøibliném sloení birnessit. Estetický záitek negativní èerné výzdoby, poznání tvorby speleotém, moná bakteriální precipitace. Nejkrásnìjí výskyt Mn-útvarù, jaký z ÈR znám, nutnost ochrany. Geomorfologický popis Jedná se o neuvìøitelné útvary, které vìrnì kopírují klasickou krápníkovou výzdobu tak, jak ji známe z krasových jeskyní. Objevují se zde krápníky a 20 cm dlouhé, èerná brèka do 30 cm, dále egutaèní jamky plné èerných, jeskynních perel o prùmìru kolem 2 cm tvoøených zemitými Mn-oxidy a rùzné formy sintrù. Podobné útvary byly nalezeny v Kutné Hoøe a v Krunohorské oblasti. Odebrané vzorky dehydrují, rozpadají se a jsou nìkdy povlékány dalími sekundárními minerály. Literatura CÍLEK (1993a) 18. Homolka u Pøíova Jde o produkt pliocénního vulkanismu na Plzeòsku (WINKLER 1911), kde dolo ke kaustické pøemìnì tufitù starí explozivní fáze a k jejich masívní impregnaci oxihydroxidy eleza. Ostøe omezené subvertikální proeleznìlé zóny jsou a 60 cm mocné, tvoøené systémem protínajících se ilek a v podobì morfologicky vystupujících desek lemují vydobyté subvertikální íly augititu (J. ULRYCH, úst. sdìl.). Souèástí starích tufitù jsou i úlomky døev prosycené slouèeninami eleza (BARE 1959). - 145 Zhodnocení výskytù Tento soupis je znaènì neúplný, protoe projevù feritizace je prostì pøíli mnoho. Z lokalit, které jsou dùleité pro nìjakou formu ochranu èi evidence v rámci významného krajiného prvku, je nutné uvaovat o Sulavì (odkryv u lesa), dále o Èertovì strouze a Károvském údolí. Z popisu vyplývá, e hlavní fáze feritizace se na území Èeského masivu odehrávaly ve svrchní køídì a spodním miocénu. Feritizace je èasto spjata se silicifikací, mùe probìhnout velmi rychle ji bìhem nìkolika let. V souèasné dobì mají hydroxidy eleza velký environmentální význam, protoe váí (ale také mohou uvolòovat) øadu stopových prvkù a kontaminantù do ivotního prostøedí. Mimo rámec této publikace leí výskyty elezitých pískovcù na Moravì. Napø. pøi vstupu do pseudokrasové jeskynì Nadìje v Kopcích u Lideèka (Valasko) mùeme na místních paleogénních pískovcích pozorovat zbytky asi 1 cm mocné elezité kùry. Rovnì na nedalekém Pulèínském skalním mìstì se setkáváme s projevy feritizace. V pøehledu lokalit není uvedena ani jedna lokalita, kde se vyskytují elezité inkrustace a impregnace na øíèních valounech (tzv. skalní laky sensu TIPKOVÁ & CÍLEK 1992) nebo na pískovcích, které jsou pohøbeny v hnìdých svahovinách a zvìtralinách. Z hlediska vyuívání elezitých pískovcù je nutné uvést, e nejstarí doklad pochází z paleolitické stanice Landek u Ostravy, kde vypálené elezivce byly pouívány jako barvivo (CÍLEK & JAROOVÁ 2000). Podìkování Publikaci tohoto katalogu umonila podpora Ministerstva ivotního prostøedí ÈR v rámci projektu 3475/ 322/02 a akademický projekt CEZ Z3-013-912. Adresa autora RNDr. Václav Cílek, CSc., Geologický ústav AV ÈR, Rozvojová 135, 165 02 Praha 6, e-mail: [email protected] ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE Shrnutí nových poznatkù: co nám øíkají o genezi elezivcù v èeské køídì Summary of new results: what do they say about the genesis of ironstones in the Bohemian Cretaceous Jiøí Adamoviè Abstract This volume provides descriptions of tens of localities with prominent ferruginization of sandstones in the Bohemian Cretaceous Basin (BCB) as regards sandstone lithology, distribution of intrusive bodies, tectonic deformation and the character and extent of ferruginization products. The distribution of Fe-oxyhydroxides in N and NE part of the BCB is of the same diversity and intensity as in the classical area of north-central BCB. Typology of Fe occurrences was proposed by A DAMOVIÈ et al. (2001) and A DAMOVIÈ (2001, 2002a). Quartz-poor ironstone consists of goethite I, kaolinite, anatase, ± opal, ± detrital quartz, and a younger generation of goethite II ± lepidocrocite. It contains 43.4 wt.% Fetot. on average (20.9867.01). Quartz-rich ironstone is dominated by detrital quartz with accessory detrital minerals, cemented by goethite ± lepidocrocite ± hematite, and contains 24.3 wt.% Fetot. on average (11.7532.68). The ironstones are enriched in incompatible elements relative to quartzose sandstones and, in the case of Fetot., As and Zn, U, Th and REE, even relative to fresh volcanic rocks. With the exception of Ba and Sr, quartz-rich ironstones of macromorphological types 13 show similar major-element and trace-element composition (ADAMOVIÈ 2001). Although a close spatial relation was generally proved between the distribution of intrusive bodies of basaltic rocks and Fe-oxyhydroxides, some prominent occurrences are developed in areas free of volcanic rocks. The most important in this respect are the finds of bodies of basaltic intrusive breccia and dyke systems at pièák Hill near Støezivojice and in the Moèidla Gorge, classical sites of type-2 and type-3 ferruginization products, respectively (ADAMOVIÈ et al. 2001). Transport of ferrous iron in low-Eh fluids of late magmatic origin and its precipitation in zones of mixing with oxygenated meteoric waters seem to be the most probable mechanisms producing macromorphological types 13. Minor redepositions of iron by cold groundwater cannot be excluded. Pyrite oxidation or supergene enrichment in iron from superficial volcanic products are the mechanisms to explain the genesis of morphological type-4 concretions. Hematitized sandstones of type 5 are sediments of red-beds type, formed by dehydration of weakly goethitized clayey sandstones during sediment burial. Ferruginization in sandstones of the BCB is viewed as a polygenetic process with a primary hydrothermal impulse. Geological and geochemical evidence indicates that the dissolved mineral content of iron-bearing fluids is of complex provenance, probably combining 1) primary magmatic source, 2) component leached from the adjacent upper crustal rocks (mostly granitic rocks in the area studied), and 3) component produced from decomposed volcanic rocks, the bodies of which represent principal ascent paths for the iron-bearing fluids. Source 3) was probably of major importance over most of the basin.´ Makroskopické charakteristiky elezivcù Ji v poèáteèních fázích výzkumu byly v souladu s B. MÜLLEREM (1914) vymezeny dva texturní typy elezivcù a novì definovány tøi základní makromorfologické typy dané distribucí oxihydroxidù Fe v rámci skalního výchozu nebo celé lokality (A DAMOVIÈ a kol. 2001). K nim pøibyly dalí dva distribuèní typy a na základì pozdìjí terénní dokumentace. Vech pìt typù je charakterizováno A DAMOVIÈEM (2002a) v pøedchozím sborníèku elezivce (Knih. ÈSS, sv. 37). Zde se omezíme jen na struèný popis. Texturní typy elezivcù Lupenitý, køemenem chudý elezivec (quartz-poor ironstone, QPI) odpovídá vnitøní elezité výstelce B. MÜLLERA (1914) a masivní, køemenem bohatý elezivec neboli elezitý pískovec (quartz-rich ironstone, QRI) odpovídá vnìjí elezité výstelce B. MÜLLERA. Pøi mikroskopickém studiu byly P. KÜHNEM v nìkterých vzorcích lupenitého QPI novì zjitìny zbytkové struktury vulkanitù. Prokázalo se tak, e alespoò na nìkterých lokalitách vznikl tento texturní typ úplnou alterací okrajové partie bazaltoidní íly. Dokládají to svým zpùsobem i pozorování z Pískového návrí (Luické hory), kde je na kontaktech bazanitových sloupcù pozorovatelný pøechod mezi vulkanitem a plnì vyvinutou vnitøní elezitou výstelkou. Je vak otázkou, zda lze tento pùvod QPI zeveobecnit pro vechny pøípady. Ojedinìle byly krusty QPI zjitìny i v místech, kde povrchová geomagnetická mìøení pøítomnost vulkanitu nepotvrdila. Na druhou stranu ale mùe velmi tekuté magma ultrabazických hornin polzenitové øady tvoøit pravé nebo loní ilky nìkolik milimetrù mocné, zasahující pomìrnì daleko od hlavního tìlesa (napø. PAZDÍREK 1992, ANTON a kol. 1995). Není pak jasné, zda byl u podobných ilek zcela goethitizovaných vdy správnì rozpoznán jejich magmatický pùvod. Ledvinité povrchy QPI na samém kontaktu s ilami bazaltoidù ukazují na dorùstání do volného prostoru, napø. do otevøené pukliny nebo prostoru uvolnìného teplotní kontrakcí magmatu pøi chladnutí. To je jasnì i pøípad mikroskopicky zjitìných goethitových výplní dutinek v krustách QPI (A DAMOVIÈ 2001). Naopak QRI vznikl vyplnìním mezizrnových prostor pískovcù a èásteèným nahrazením jejich matrix oxihydroxidy eleza. Pøi mikroskopickém studiu bylo zjitìno, e spíe ne jasnì vymezitelné skupiny pøedstavují QPI a QRI spíe koncové èleny kontinuální øady. Makromorfologická typizace Rùzné formy distribuce Fe-oxihydroxidù v terénu lze shrnout do pìti morfologických typù: 1. subvertikální deskovitá tìlesa sledující kontakty il bazaltoidù nebo vyplòující puklinové a zlomové struktury, 2. undulózní elezité krusty, 3. subhorizontální tìlesa sledující vrstevnatost, 4. drobná izolovaná tìlesa ve vìtích vzdálenostech od sebe, napø. jednovrstevné konkrece (Gewitterkugeln) nebo izolované enklávy goethitového tmelu, a 5. velká tìlesa fialovì èerveného pískovce. Vznik jednotlivých morfotypù mùeme nejlépe rozpoznat na základì studia vzájemných pøechodù mezi nimi. Èastým jevem na puklinách v rùzných pískovcových oblastech jsou jednoduché nebo i sloené (koncentrické) kruhové nebo oválné struktury s lemem tvoøeným QRI, rozmìru od nìkolika centimetrù do nìkolika metrù. Pravdìpodobnì pøedstavují periodické precipitaèní struktury vzniklé difúzí (Liesegangovy kruhy, viz CÍLEK a kol. 1996, CÍLEK 1998). Jejich pùvod lze nejspíe hledat v pøínosu fluid o nízkém Eh do prostøedí s vysokým Eh a cyklické precipitaci oxihydroxidù eleza opakovaným pøekraèováním prahu nukleace v Ostwaldovì cyklu (ORTOLEVA 1994). Kruhy tvoøené QRI s nízkým reliéfem pøedstavují variantu morfologického typu 1 a jsou omezeny jen na výplò pukliny (napø. die Hemme na Kokoøínsku). Pøestoupením oxihydroxidù Fe z pukliny do sousedního pískovce vznikají trojrozmìrné trubice typu 2 s osami orientovanými kolmo nebo mírnì ikmo na puklinu; èasto lze sledovat celou pøechodovou kálu mezi obìma typy. Trubicovité laminy QRI, zpravidla jen mírnì uklonìné, jsou jedním z nejefektnìjích a nejèastìjích projevù proeleznìní. Pravidelnì sledují íly vulkanitù, s nimi jsou rovnobìné napø. na øadì lokalit v Luických horách, v Boreckých skalách v Èeském ráji a jinde. Svazky stejnì orientovaných jednovrstevných trubic jsou typické pro Kokoøínsko, kde vak na vulkanity nemusejí být vùbec vázány (Borek). Namísto toho sledují puklinová nebo zlomová pásma s intenzivním drcením, umoòujícím rychlé proudìní fluid. Podobná situace byla pozorovaná i v Èeském výcarsku (napø. Rudolfùv kámen). Dokonale vyvinuté izolované trubice (tzv. elezné klády) jsou známy ale i z jiných pískovcových oblastí: napø. z lokalit Skalní divadlo u Hamru, Janovice v Luických horách nebo Supí skály na Broumovsku. Jak vyplývá z terénních poznatkù (napø. rovnobìnost s ilami vulkanitù), osy trubic QRI jsou protaeny ve smìru proudìní mineralizaèních fluid. To sou- - 147 hlasí s výsledky dosavadního modelování a laboratorních pokusù zamìøených na vznik podobných struktur difúzí (HENISCH 1988, ORTOLEVA 1994). Protaení lamin QRI lze tedy povaovat za prvek vyuitelný pøi rekonstrukci cirkulace fluid v èeské køídové pánvi. Na výskytech proeleznìní typu 2 byla vysledována byla obecná závislost mezi poètem koncentrických lamin a elongací dané struktury. Rovné, dlouhé a pravidelné trubice bývají vdy jednovrstevné. Naopak vícevrstevné struktury s koncentrickými laminami nebývají pøíli elongované a spíe ne trubice tvoøí protáhlé konkrece nebo toulce. Tento jev zøejmì souvisí s rychlostí proudìní fluid: v pøípadì dokonalých trubic neumoòoval vìtí hydraulický gradient významnìjí laterální difúzi eleza, a tudí ani vytvoøení dalích lamin. Rùzná distribuce rychlosti proudìní fluid v blízkosti il vulkanitù se pak odrazila ve vzniku komplexnìjích struktur, jak jsou popsány v závìru èlánku o Luických horách. Pronik elezem bohatých fluid do pískovcového masivu s pravidelnou sítí otevøených puklin bez vìtího drcení vedl ke vzniku vícevrstevných konkrecionálních tvarù omezených elezitými puklinami: to je pøípad mnoha lokalit na Kokoøínsku (Kamenný vrch, Mariánský vrch). V pøípadì pièáku u Støezivojic byla v tomto modelu funkce subvertikálních puklin pøevánì nahrazena jinými plochami o vyí propustnosti (patrnì vrstevní plochy). Z amalgamovaných trubicovitých útvarù nebo harmonicky zprohýbaných lamin jsou ve vìtinì pøípadù sloena i vìtí stratiformní tìlesa (typ 3). Smìr protaení lamin je v tìchto pøípadech a pøekvapivì homogenní i na vìtích plochách a navíc snadno mìøitelný (Moèidla a Raè na Kokoøínsku). Pravdìpodobnì i v tomto pøípadì indikuje protaení lamin a trubic smìr proudìní fluid pùvodním propustnìjím horizontem. Jak ukázaly práce na tomto katalogu, i v jemných detailech proeleznìní lze pøekvapivì najít podobnosti mezi rùznými pískovcovými oblastmi. Jmenujme alespoò nìkteré jevy (v závorkách èísla lokalit): - bradaviènaté elezité výrùstky: vyvìtrávající hrudkovité konkrece o prùmìru kolem 1 cm, zpravidla jasnì oddìlené od sebe navzájem. Konkrece ve vìtích vzdálenostech od sebe lze povaovat za typ 4 (povrch horní ploiny Sokolky v Èeském ráji). V nìkterých pøípadech jde o zbytky desky QRI sledující ílu vulkanitu, její svrchní (k íle blií) èást byla ji erodována. Jejich uspoøádání do linií mùe ukazovat smìr pohybu mineralizaèních fluid. Na Kohoutu v Luických horách je v jádru konkrecí obsaen opál. Vedle Kohouta jsou nejbìnìjí v Èeském ráji (1, 5, 89, 11), jsou i v Èeském výcarsku (8c); - èoèkovité útvary QPI narostlé na vnitøní stranì krust QPI (blíe k íle vulkanitu): zøejmì vypreparované výplnì mikroprasklin uvnitø krusty QPI. Známy jsou z Kokoøínska (4), Èeského ráje (8) a Luických hor (2); - fasetování povrchu krusty QRI: vyhlazení povrchu desky QRI do hedvábného lesku, s drobnými dùlky a fasetami je známo z lokality Dìdek na Koko- 148 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí øínsku (14e) a z èetných úlomkù QRI z irokého okolí. Je pøièítáno eolickým procesùm vìtrné korazi v pleistocénu; - síování QPI na krustách QPI a QRI: nízké valy QPI uspoøádané do tvaru nepravidelné sítì nebo møíe na kontaktu s vytìenou ilou vulkanitu. Mùe jít o zbytky proeleznìní sledujícího plochy sloupcovité odluènosti ve vulkanitu, jakýsi negativ tohoto jevu na Pískovém návrí v Luických horách. Zjitìno v Luických horách (9), v náznacích na Èeskolipsku (2); - pásky a høbítky s rùznou intenzitou proeleznìní: zóny intenzivnìjího proeleznìní o íøce milimetrù a centimetrù s èasto velice jemným reliéfem, v katalogu èasto oznaèované jako proudnice nebo proudové textury se vyskytují jak na deskách typu 1, tak na trubicovitých útvarech (typ 2). Pravdìpodobnì indikují smìr proudìní mineralizaèních fluid. V rámci mení oblasti mají proudnice na deskovitých tìlesech pomìrnì stálé smìry viz oblast elezných vìí u Pøíhraz (Èeský ráj 11). Na trubicích jsou pásky zpravidla rovnobìné s jejich osami v okolí Hamru (4) nebo na Broumovsku (1), ale mohou být i ikmé nebo sledovat povrch trubice po roubovici v Luických horách (13). Celkovì jde o jev spíe veobecnì rozíøený (aè nìkdy patnì viditelný), ne vzácný; - girlandovitý prùbìh lamin QRI: obloukovitì prohnuté, tenké laminy QRI, z nich vybíhají dalí, hustí laminy niího øádu. Smìr prohnutí bývá na vech laminách stejný a jak je patrno na nìkterých lokalitách konvexní smìrem k sousedící (vzdál. do 1 m) íle bazaltoidu. Girlandy jsou známy napø. z Kokoøínska (8), Èeského ráje (2) a Luických hor (9, 13). Souvislost proeleznìní s vulkanismem a tektonikou Ji døíve bylo známo, e vertikální deskovitá tìlesa elezivcù (typ 1) bývají èasto vyvinuta pøímo na kontaktech intruzívních tìles bazaltoidù (B. MÜLLER 1914). Souvislost proeleznìní typu 2 s vulkanity se jen tuila a v pøípadì typu 3 byla vìtinou odmítána. Na klasických lokalitách proeleznìní bylo v posledních letech provedeno podrobné geomagnetické mapování vedené J. PEROUTKOU . S výjimkou nìkolika lokalit (Borek na Kokoøínsku, Konice v Èeském ráji, Rudolfùv kámen v Èeském výcarsku) byla pravidelnì zjiována prostorová vazba proeleznìní (typy 1-3) na intruzívní tìlesa bazaltoidù, a to i tam, kde nebyla pøítomnost tìchto tìles starími autory uvaována. Z tohoto hlediska nejvýznamnìjí jsou nálezy tìles intruzivní brekcie se systémem pravých il v místì klasických výskytù proeleznìní typu 12 v Boreckých skalách v Èeském ráji (ADAMOVIÈ 2001), proeleznìní typu 2 na pièáku a Èapu a proeleznìní typu 3 v rokli Moèidla, nebo køíení pravých il na Kamenném vrchu (ve Kokoøínsko, ADAMOVIÈ a kol. 2001). Na nìkolika lokalitách ilných bazaltoidù byla zjitìna nejvýznamnìjí koncentrace proeleznìní v pískovcích v místech ukonèení il (napø. Husí cesta na Kokoøínsku, U pomníkù v Èeském ráji). Vyí intenzita proeleznìní byla zjitìna v zónách podél hlubinných zlomù: luického zlomu a støedohorského zlomu. To lze vysvìtlit silnìjím rozpukáním hornin v tìchto zónách a úèastí tìchto struktur na obìhu vod bohatých elezem. V nìkterých úsecích tìchto zlomù je proeleznìní spojeno s hydrotermální sulfidickou mineralizací (V AVØÍN a kol. 1975, KUNDRÁT 1992), mineralizací UZr (SYKA a kol. 1978, ÈESKOSLOVENSKÁ 1984, RUTEK & K UÈERA 1995) nebo mineralizací fluoritbarytovou (ÈADEK a kol. 1963, HÖHN DORF a kol. 1994). Zóny trubicovitých elezitých krust typu 2 na severním Kokoøínsku byly pravdìpodobnì podmínìny vytvoøením pokøídové kozelské antiklinály a puklinatostí doprovázející útìcký zlom. Proeleznìní typu 1 se vyskytuje na kontaktech il a na puklinách s nimi rovnobìných. Proeleznìní typu 2 je vázáno na výskyty tìles intruzívní brekcie, ale i na drcená pásma, která se do kontaktu s magmatem dostala jen v urèité èásti svého prùbìhu. Vrstevní deskovitá tìlesa jsou vázána na propustnìjí polohy v pískovci a vybíhají z výe uvedených struktur. Mineralogie a geochemie Metodika mineralogického a geochemického studia byla popsána ADAMOVIÈEM (2001). Minerální a chemické sloení elezivcù je uvedeno v tomto sborníèku u jednotlivých lokalit. Uvádíme zde proto jen struèný pøehled, umoòující úvahy o genezi rùzných typù elezivcù. Minerální sloení Jak bylo zjitìno mikroskopickým studiem, analýzou fázového sloení (RTG difrakce, TG, DTG, DTA) a chemickými mikroanalýzami, spíe ne o èisté minerální fáze jde v pøípadì tmelu obou texturních typù o minerální smìsi goethit-opál, goethit-kaolinit nebo goethit-kaolinit-fosfát. Køemenem chudé elezivce jsou tvoøeny goethitem I, kaolinitem, anatasem, fosfáty (Al-vivianit, Al-strengit), ± opálem a ± klastickým køemenem. Mladí generace radiálnì paprsèitého goethitu II ± lepidokrokitu vyplòuje mikropukliny zhruba paralelní s plochou nárùstu. Klastický køemen mùe v nìkterých vzorcích zcela chybìt, bývá vak zastoupen elezitým opálem. Ten pøibýváním obsahu eleza pøechází do mikrokrystalického goethitu. Køemenem bohaté elezivce jsou tvoøeny klastickým køemenem a klasty akcesorických minerálù, tmelenými goethitem ± lepidokrokitem ± hematitem. Hematit tvoøící povlaky køemenných zrn v nìkterých vzorcích pøevauje. Goethit II ± lepidokrokit ojedinìle tvoøí radiálnì paprsèité výplnì dutin. Vzácnì lze v pískovci pozorovat opálem tmelené (reliktní?) enklávy zcela obklopené elezitým tmelem. Na høbetu Kohouta v Luických horách tyto enklávy tvoøí støedy mammiformních výrùstkù na výchozech QRI. Tmel obou texturních typù elezivcù vykazuje korozivní úèinky na zrna køemene a ivcù. ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 149 Chemické sloení Vzorky køemenem chudého elezivce obsahují prùmìrnì 43,4 hm.% Fetot. (20,9867,01), vzorky køemenem chudého elezivce obsahují prùmìrnì 24,3 hm.% Fetot. (11,7532,68), pøièem pomìr Fe2O3+FeO/FeO v hm.% se pohybuje mezi 19,6364. Obsahy MnO v elezivcích jsou vesmìs velmi nízké (prùmìrnì 0,25 hm.%) a pøíli se nelií mezi rùznými vzorky z tée lokality; zvýené obsahy byly zjitìny na Pískovém návrí v Luických horách (a 2,62 hm.%) a v recentním precipitátu od Krupníkova v Èeském ráji (1,57 hm.%). Obsahy P 2O5 v elezivcích (prùm. 0,79 hm.%) jsou vázány na goethit a v elezitém tmelu mohou bodovì dosáhnout a 5,48 hm.%. Významná pozitivní korelace byla zjitìna mezi obsahy Al2O3 a TiO2 (0,82) a obsahy Fetot. and TiO2 (0,71). Významná negativní korelace byla zjitìna mezi obsahem SiO2 a obsahy Fetot. i TiO 2. Obsah TiO2 vykazuje pozitivní korelaci také s obsahy Cu a Zr. Variaèní diagram Fetot. vs. As (obr. 1) vykazuje dva trendy: trend vysokého As pro køemenem bohaté elezivce a trend nízkého As pro køemenem chudé elezivce. Ve srovnání s køemenným pískovcem jsou elezivce nabohaceny inkompatibilními prvky a ve srovnání s èerstvými vulkanity vykazují vyí obsahy Fetot., As, Zn, U, Th a REE. Køemenem bohaté elezivce morfologických typù 13 mají podobné zastoupení hlavních a stopových prvkù, elezivce typu 1 jsou vak ponìkud bohatí na Ba a Sr (viz tab. 1). Fluidní inkluze v odebraných vzorcích studoval J. ZACHARIÁ. elezivce vìtinou neobsahují viditelné (tj. >1 µm) fluidní inkluze. Pouze u nìkterých mikrotrhlin v køemenných klastech byla zjitìna koexistence Fe-oxihydroxidù s jednofázovými kapalinovými inkluzemi o salinitì 1.2 a 0.7 hm. % NaClekv. a s pravdìpodobnou teplotou vzniku <50 °C. Naproti tomu lze vylouèit vznik elezivcù v souvislosti s hydrotermálními roztoky o teplotì >130 °C (pro absenci dvoufázových, kapalinou bohatých fluidních inkluzí), nebo s pùsobením orientovaného napìového pole (absence orientovaných trailù fluidních inkluzí). SU 6ORåND P DOWHU N HP HQHP YXONDQLF YXONDQLF FKXGê KRUQLQD KRUQLQD åHOH]LYHF Q Q Pùvod a transport eleza Proeleznìní typu 1-3 nejspíe souvisí s transportem dvojmocného eleza prostøednictvím teplých, pozdnì magmatických fluid o nízkém Eh a jeho vysráením v zónách mísení s oxidickými meteorickými vodami. Sníení Eh fluid mohlo být dosaeno jejich nasycením SO3 a Cl, uvolnìnými z magmatického zdroje. Pro hydrotermální zpùsob transportu svìdèí: 1. cementaèní charakter oxihydroxidù eleza s korozivním úèinkem na zrna klastického køemene a ivcù, 2. na øadì vzorkù patrný pøechod mezi elezitým tmelem a opálovým tmelem, u nìho lze pøedpokládat vysráení za vyích teplot, 3. známky zadrení fluid bohatých elezem pod ménì propustnými strukturami v nadloí a 4. èastá asociace s výskyty epitermální sulfidické a fluoritbarytové mineralizace. Zvlátì u rùzných modifikací morfologického typu 3 pøitom nelze vylouèit urèitou míru redepozice chladnými podzemními vodami. Nejvýznamnìjím zdrojem eleza pro tyto typy byly pøitom mladé vulkanické horniny, jak vyplývá z jejich velkých objemù a pomìrnì vysokých obsahù snadno uvolnitelného eleza vázaného na olivín, biotit, pyroN HP HQQê StVNRYHF YãH Tab. 1. N HPHQHP ERKDWêåHOH]LYHF Q )HWRWZW Variaèní diagram obsahù Fe vs. As v elezivcích. Údaje v hm.% a ppm. ADAMOVIÈ (2001). UQêREVDKSRþHWY]RUN þHUVWYi Q Obr. 1. W\S Q W\S W\S Q Q Q $VSSP %DSSP &XSSP 5ESSP 6USSP =QSSP =USSP Prùmìrné hodnoty obsahu Fe a vybraných stopových prvkù v rùzných skupinách horninových vzorkù. Vzorky køemenem bohatého elezivce jsou také dìleny podle morfologického typu výskytu (1-3). Do tabulky nebyly zahrnuty vzorky, které pravdìpodobnì pøedstavují produkty zvìtrávání a recentní precipitáty. ADAMOVIÈ (2001). 150 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí xen, magnetit a jiné minerály. Odpovídá tomu i èasté prostorové sepìtí proeleznìní s tìlesy neovulkanitù. Významnì zvýené obsahy As, Zn, U, Th a REE oproti neovulkanitùm lze vysvìtlit nabohacením tìmito prvky z hornin z podloí køídy (granitoidy), ale i vysokou sorpèní schopností goethitu vùèi tìmto prvkùm i pøi jejich nízkých koncentracích v roztoku. Jiný ne magmatický zdroj eleza je tøeba hledat pro elezivce na Broumovsku. Proeleznìní typu 4 lze vysvìtlit i oxidací pyritu nebo pøínosem eleza z nadloního vulkanického pokryvu. Hematitizované pískovce typu 5 pøedstavují nejspíe sedimenty typu red beds, vytvoøené dehydratací slabì goethitických jílovitých pískovcù pøi hlubím pohøbení. Nasvìdèuje tomu skuteènost, e se vdy jedná o pískovce nejniího cyklu jizerského souvrství a smìrem do nadloí hematitizace ztrácí na výraznosti. Geotermální systém Podle doposud nashromádìných poznatkù je proeleznìní pískovcù èeské køídové pánve nejspíe výsledkem polygenetického procesu, naloeného na primární impuls hydrotermálního charakteru. Ten si lze pøedstavit jako mobilizaci fluid uvnitø èeské køídové pánve i v jejím podloí v dùsledku prohøátí skrytým magmatickým systémem, jeho vrcholové èásti pøedstavují vulkanické projevy v oblasti ohareckého riftu a labské zóny. Aèkoliv dnes dostupné údaje nepostaèují pro vytvoøení vìrohodného hydraulického modelu neoidní mineralizace v èeské køídové pánvi, je potøeba vzít v úvahu tyto skuteènosti: 1. Dvì èasovì odliné fáze pozdnì køídové a pokøídové magmatické aktivity (pøedriftová série a riftová série, U LRYCH & PIVEC 1997, A DAMOVIÈ & COUBAL 1999) je tøeba pokrýt dvìma rùznými superponovanými modely z dùvodu jejich odliného geometrického a tektonického plánu. 2. Vertikální komunikace mezi cenomanským kolektorem a vyími kolektory v pánvi musela být, podobnì jako dnes, velmi omezená (PAZDÍREK 1991, HERÈÍK a kol. 1999). K pøednostnímu výstupu teplých vod proto muselo docházet podél intruzívních tìles v místech absence spodnoturonského izolátoru (t.j. zejm. podél luického zlomu), v centrálních èástech pánve pak podél kontaktù tìles intruzívních brekcií. Platnost uvedených pøedpokladù, stejnì jako primární závislost základních typù proeleznìní na mladém vulkanismu, se zdají být na základì získaných poznatkù dostateènì ovìøeny. Závìr Katalog, kterým jste se moná právì prokousali, pøedstavuje ucelené dílo zavrující urèitou etapu terénního i laboratorního studia elezivcù jako jednoho z aspektù pískovcového fenoménu. V prùbìhu uplynulých ètyø let jsme mìli monost spoleènì navtìvovat pískovcové oblasti v èeské køídové pánvi a sledovat nejrùznìjí formy, které na sebe vzaly slouèeniny eleza v okamiku, kdy jim podmínky v daném místì pánevní výplnì nedovolily dalí pohyb v roztoku èi koloidu a pøimìly je k vysráení. I pøes znalost døívìjích prací v tomto oboru jsme pøi kadém výjezdu do terénu nacházeli nové a nové výskyty, byli jsme udiveni pestrostí tvarù, které tìmito prostøedky pøíroda vykreslila, a nesèetnìkrát jsme se zamýleli nad nalezenými paralelami nebo naopak neèekanými odlinostmi. Beze ví pochybnosti se ukázalo, e v èeské køídì neexistují pískovcové oblasti bez dokonale vyvinutých forem proeleznìní. Zasvé vzala i pùvodní pøedstava, e vìtí akumulace oxihydroxidù eleza v pískovci nemohou být pøíli vzdáleny od tìles mladích bazických vulkanitù jako hlavního zdroje eleza. Geochemicky bylo prokázáno, e tyto horniny nejsou jediným zdrojem eleza a jak ukazuje masivní proeleznìní na Broumovsku nemusí se na vzniku elezitých impregnací v pískovcích dokonce ani zèásti podílet. Aè v mení míøe ne jak pøedpokládal B. MÜLLER (1928a), mùeme pøi zmìnì chemizmu prostøedí poèítat s remobilizací eleza ji jednou vysráeného, napø. v dosahu pùsobení huminových kyselin, pùsobením mikroorganismù atd. Formy vzniklé zpìtnou precipitací takto uvolnìného eleza vìtinou nelze na morfologickém základì odliit od forem primárních, s nimi dosahují a pøekvapivé podobnosti. Na nìkterých lokalitách ostatnì není výjimkou vzájemné pøetínání lamin elezivcù rùzných orientací. Pøi øeení geneze elezivcù popsaných v tomto pøehledu byly diskutovány otázky ze dvou základních okruhù. Jeden okruh se zamìøil na moné zdroje eleza, druhý pak na okolnosti jeho transportu a vysráení. V obou pøípadech byly pouity metody geologické (formy proeleznìní, charakter hostitelského sedimentu a strukturní stavba pánve v daném území), mineralogické (fázové sloení) a geochemické (chemismus, pomìry stabilních izotopù, fluidní inkluze). Pøestoe ne vechny metody dosud poskytly jednoznaèné závìry a na jejich zefektivnìní se stále pracuje, mùeme dnes tvrdit, e vznik vech vìtích akumulací eleza v køemenných pískovcích èeské køídy (samozøejmì s výjimkou bazálního cenomanu) mùeme pøisoudit hydrotermálnímu procesu, jeho motorem bylo prohøívání fluid v podloí pánve a jejich výstup do úrovnì pánevní výplnì. V severoèeské køídì lze poèítat s opakovaným nastartováním tohoto motoru vdy v souvislosti se zvýením aktivity magmatického krbu ve strukturnì podmínìných intruzívních centrech. Výstupy teplých, elezem bohatých fluid dále na východ byly nejspíe podmínìny stejnými zmìnami napìového pole jako v severních Èechách, zde vak ji bez pøítomnosti zdroje magmatu. Neèekané souvislosti pøinesly doklady pro tvorbu ferikret na konci køídy: tyto doklady jsou k dispozici jak ze severního okraje èeské køídové pánve, tak z kontinentálních svrchnokøídových sedimentù jihoèeských pánví. Do budoucna by bylo jistì zajímavé porovnat podmínky jejich vzniku s pozdìjí etapou vzniku ferikret ve spodním miocénu, dobøe zdokumentovanou napø. ze Sulavy u Radotína. ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE Nae dlouhodobé dokumentaèní úsilí, jeho výsledkem je tento svazek, zdaleka nepostihlo a ani nemohlo postihnout vechny výskyty povlakových èi cementaèních forem elezivcù v prostoru èeské køídy. Na to je fenomén proeleznìní pøíli rùznorodý a pøíli vudypøítomný. Poskytlo vak doposud nejhlubí sondu do naeho povìdomí, a doufejme e i do povìdomí pøírodovìdnì orientované veøejnosti, o íøce a pestrosti tohoto jevu i o jeho provázanosti s èinností dalích geologických procesù v naem regionu. To byl také ná hlavní zámìr. Stejnì tak vìøíme, e se pro mnohé zájemce stane uiteènou pomùckou pøi cestách za poznáním po naich pískovcových oblastech. - 151 Podìkování Hlavní výsledky tohoto pøíspìvku byly získány v rámci øeení grantového projektu A3013910 Grantové agentury AV ÈR a výzkumného zámìru CEZ Z3-013912 Geologického ústavu AV ÈR. Publikaci tohoto katalogu umonila podpora Ministerstva ivotního prostøedí ÈR v rámci projektu 3475/322/02. Adresa autora Mgr. Jiøí Adamoviè, CSc., Geologický ústav AV ÈR, Rozvojová 135, 165 02 Praha 6, e-mail: [email protected] ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE Literatura References A DAMOVIÈ, J. (1988): Distribuce oxidù Fe v kvádrových pískovcích Kokoøínska. MS, Pøírodovìd. fak. Univ. Karlovy Praha. 37 s.; Praha. A DAMOVIÈ, J. (1989): Geologické pomìry a faciální vývoj kvádrových pískovcù Kokoøínska. Diplomová práce, Pøírodovìd. fak. Univ. Karlovy Praha. 162 s.; Praha. A DAMOVIÈ, J. (1997a): Posouzení geologické stavby zøizované pøírodní rezervace Vlho, CHKO Kokoøínsko. MS Archiv Èeská geologická sluba, 25 s., pøíl. Praha. A DAMOVIÈ, J. (1997b): Vývoj poznání geologické stavby západní èásti VVP Ralsko. Bezdìz, 5: 85-146; Èeská Lípa. A DAMOVIÈ, J. (1998): Geologické památky (5). Kamenný vrch u Køenova. Místní noviny Podbezdìzí, 1998, 12: 9; Kruh. A DAMOVIÈ, J. (2001): Ferruginization in sandstones of the Bohemian Cretaceous Basin. Kand. dis. práce. Geol. úst AV ÈR: 1-148; Praha. A DAMOVIÈ, J. (2002a): Occurrences of Fe-oxyhydroxides in sandstones of the Bohemian Cretaceous Basin. In ADAMOVIÈ, J. & CÍLEK, V. (eds.): Pseudokrasový sborník 2 elezivce. Knih. Èes. speleol. spol., 37: 7-40; Praha. A DAMOVIÈ , J. (2002b): Pøehled stylù proeleznìní v pískovcích CHKO Kokoøínsko. In ADAMOVIÈ, J. & C ÍLEK, V. (eds.): Pseudokrasový sborník 2 elezivce. Knih. Èes. speleol. spol., 37: 41-46; Praha. A DAMOVIÈ, J. (2002c): Stop Thu/2: Borek near Èeská Lípa. In ULRYCH, J., CAJZ, V., ADAMOVIÈ, J. & BOSÁK, P. (eds.): Hibsch 2002 Symposium. Excursion Guide. Abstracts. Czech Geol. Surv.: 34-35; Praha. A DAMOVIÈ, J. & COUBAL, M. (1994): Nové poznatky o litologii a tektonice svrchní køídy z plynovodního výkopu na Èeskolipsku (úsek JestøebíZakín). Zpr. geol. Výzk. v Roce 1993: 7-9; Praha. A DAMOVIÈ, J. & COUBAL, M. (1999): Intrusive geometries and Cenozoic stress history of the northern part of the Bohemian Massif. Geolines, 9: 5-14; Praha. A DAMOVIÈ, J., COUBAL, M. & FEDIUK, F. (1998): Stop 10: Marovický vrch Hill. In U LRYCH, J., C AJZ, V. & ADAMOVIÈ, J. (eds.): Magmatism and rift basin evolution. Excursion Guide. Abstracts. Czech Geol. Surv.: 37-38; Praha. A DAMOVIÈ, J. & KÜHN, P. (2001): Poznámky ke geologickým bádáním F.A. Reusse na Èeskolipsku. In Reussové z Bíliny. Památce velkých pøírodovìdcù. Monografické studie Regionálního muzea v Teplicích, 36: 123-132; Teplice. A DAMOVIÈ, J. & MIKULÁ, R. (2001): Geologické zajímavosti bývalých VVP Ralsko a Mladá. Pøíroda, 8: 7-12; Praha. A DAMOVIÈ, J., U LRYCH, J. & PEROUTKA, J. (2001): Geology of occurrences of ferruginous sandstones in N Bohemia: famous localities revisited. Geol. Saxonica, Abh. Staatl. Mus. Miner. Geol. Dresden, 46/47: 105-123; Dresden. A NDERS, J. (1897): Das Habsteiner Torfmoor. Mitt. Nordb. Exc.-Clubs, 20, 1: 79-88; Èeská Lípa. A NDERT, H. (1929): Die Kreideablagerungen zwischen Elbe und Jeschken. II. Die nordböhmische Kreide zwischen Elbsandsteingebirge und Jeschken und das Zittauer Sandsteingebirge. Abh. der Preuss. Geol. Landesanstalt, Neue Folge, 117: 1-227; Berlin. A NTON , J. & PEROUTKA, J. (1994): Geologické a geofyzikální mapování jihozápadního pøedpolí loiska Strá, etapa 1994. Kniha I. Zpracování a výsledky geofyzikálních prací. Radium Liberec. MS Archiv Diamo Strá pod Ralskem. A NTON , J.; PEROUTKA, J. & P AZDÍREK, O. (1995): Geologické a geofyzikální mapování jihozápadního pøedpolí loiska Strá, etapa 1995. Díl I. Geofyzikální práce. Radium Liberec. MS Archiv Diamo Strá pod Ralskem. A NTON , J.; PEROUTKA, J. & WRNATA , V. (1993): Geologické a geofyzikální mapování jihozápadního pøedpolí loiska Strá, etapa II.1993. Zpracování geoelektrických a geomagnetických povrchových mìøení a vrtné prozkoumanosti. Radium Liberec. MS Archiv Diamo Strá pod Ralskem. BALATKA, B. et al. (1984): Dìèínsko. Turistický prùvodce ÈSSR, sv. 18. Olympia, Praha. BALATKA, B. (1976a): Borecké skály. Pam. Pøír., 1: 551-553; Praha. BALATKA, B. (1976b): Hlavatá skála. Pam. Pøír., 1: 442; Praha. BALATKA, B. (1977): Sokolka. Lidé a Zemì, 26: 323325; Praha. BALATKA, B. (1984): Ornamenty skalních stìn. Turista, 23, 11: 32-33. Praha. BALATKA, B. (1986a): Geomorfologie Chránìné krajinné oblasti Èeský ráj. MS Archiv SCHKO Èeský ráj, 57 s.; Praha. BALATKA, B. (1986b): Inkrustace. In: J. RUBÍN & B. BALATKA (eds.): Atlas skalních, zemních a pùdních tvarù. Academia: 136-137; Praha. BALATKA, B., LOUÈKOVÁ, J. & SLÁDEK, J. (1963): Zpráva o geomorfologickém výzkumu jiních èástí Polomených hor a Útìcké tabule. Sbor. Èeskosl. Spol. zemìpisné, 68, 3: 259-264; Praha. BALATKA, B., LOUÈKOVÁ, J. & SLÁDEK, J. (1969): Vývoj pískovcového reliéfu Èeské tabule na pøíkladu Polomených hor. Rozpr. Èeskosl. Akad. Vìd, Ø. mat.-pøír. Vìd, 79, 5: 1-39, foto 1-40; Praha. BALATKA, B. & SLÁDEK, J. (1972a): Povrchové tvary Polomených hor. Ochr. Pøír., 27, 1: 10-14; Praha. BALATKA, B. & SLÁDEK, J. (1972b): Kamenné rùe v Polomených horách. Lidé a Zemì, 21, 1: 45-46; Praha. BALATKA, B. & SLÁDEK, J. (1972c): Sloupkovitý rozpad pískovcù v Ralské pahorkatinì. Ochr. Pøír., 27, 10: 234-235; Praha. BALATKA, B. & SLÁDEK, J. (1973): Skalní høiby a poklièky v Èechách. Ochr. Pøír., 28, 8: 183-186; Praha. BALATKA, B. & SLÁDEK, J. (1975): Za kamennými krásami Polomených hor. Lidé a Zemì, 24, 4: 145149; Praha. BALATKA, B. & SLÁDEK, J. (1981): Geomorfologie Chránìné krajinné oblasti Kokoøínsko a pøilehlého území. Bohemia centralis, 10: 7-53; Praha. BALATKA, B. & SLÁDEK , J. (1984): Typizace reliéfu kvádrových pískovcù èeské køídové pánve. Rozpr. Èeskosl. Akad. Vìd, Ø. mat.-pøír. Vìd, 94, 6: 180; Praha. BARE, M. (1959): Pøíovská sopka. Sbor. Vyí pedag. k. (Plzeò), Biol.Chem., 2: 231-248; Plzeò. BECK, R. (1897): Erläuterungen zu Blatt HinterhermsdorfDaubitz; Leipzig. BERNAU, F. (1888): Der politische Bezirk Dauba (umfallend die Gerichtsbezirke Dauba und Wegstädtl). Dauba-Wegstädtler Bezirks-Lehrerverein. 588 s.; Dubá. BERNDT, K. (1999): V Skály u Housky. VI Skály u Blateèek. In Horolezecký prùvodce Dubské skály. Klub lezcù Meno: 109-111, 112-121; Meno. BLANCK, E. (1922): Die ariden Denudations- und Verwitterungsformen der sächsisch-böhmischen Schweiz als Folge organischer Verwitterungsfaktoren im humiden Klimagebiet. Tharandter forstl. Jahrb., 83: 38-60, 93-134; Berlin. BLANCK, E.; SEIFERT , A. & GIESECKE , F. (1932): Über eigenartig gefärbte Ausblühungen und Inkrustationen im Elbsandsteingebirge. Chemie d. Erde, 7: 35-50; Jena. BLAEK, J. & PROKOP, L. EDs. (1979): Strukturnì geologické mapování stráského bloku. MS Archiv Diamo, s.p., 203 s.; Strá pod Ralskem. BLUME, H. (1943): Die Oberflächenformen des Daubaer Landes in Böhmen. Mitt. Gesell. Erdkde Leipzig, 56 (1940/41): 17-155; Leipzig. BOØICKÝ, E. (1874): Petrografická studia znìlcového horstva v Èechách. Arch. pøír. Výsk. Èech, 3, 2; Praha. BOTHE, M. & WINKELHÖFER, R. (1989): Petrographische und morphologische Verhältnisse im Zittauer Gebirge (DDR). Beitrag zur Genese von Sandsteinhöhlen. In 2. Symposium o pseudokrasu sborník referátù. Knih. Èes. speleol. spol., 10: 21-25; Praha. BRZÁK, P. (1995): Podzemí hradu Dìvín u Ralska. Speleo, 20: 44-49; Praha. BRZÁK, P.; FABIÁNEK, O. & HAVRÁNEK, P. (2000): Jeskynì na Miltejnì. Bezdìz, 9: 253-268; Èeská Lípa. BUDIL, P.; TÌPÁNEK, P. (EDS.); A DAMOVIÈ, J.; COUBAL, - 153 M.; CHLUPÁÈ, I.; OPLETAL, M. & V ALEÈKA, J. (1999): Examples of important geological localities in the Sudetes (Czech Republic). Polish Geological Institute Special Papers, 2: 27-32; Warszawa. CÍLEK, V. (1989): Limonitové kruhy na Pleivci u Bratkovic a Liesegangùv jev. Studie z dìjin hornictví III: 205-212; Pøíbram. CÍLEK , V. (1993a): Birnessitové krápníky, jeskynní perly a dalí formy výskytu oxidických Mn-minerálù v jeskyních a starých dolech. In Krasové sedimenty. Knih. Èes. speleol. Spol., 21: 91-93; Praha. CÍLEK, V. (1993b): Kras a minerály eleza. In Krasové sedimenty. Knih. Èes. speleol. Spol., 21: 20-29; Praha. CÍLEK, V. (1995a): Nález jaspisových a karneolových valounù v karbonských arkózách kladenské pánve. Zpr. geol. Výzk. v Roce 1994: 22; Praha. CÍLEK, V. (1995b): Limonitové kùry na pískovcích a jejich vliv na genezi nìkterých pseudokrasových jevù. In Svìt v podzemí. Knih. Èes. speleol. Spol., 25: 40-41; Praha. CÍLEK, V. (1996a): Jeskynì Psí kostel v pohoøí Kummer. Speleo, 23: 17-24 + 26; Praha. CÍLEK, V. (1996b): Význam a rozíøení ferikret typu Sulava v jádru Èeského masivu. Zpr. geol. Výzk. v Roce 1995: 28-30; Praha. CÍLEK V. (1997): Okrové jeskynì dolu Václav v Bliné v Poumaví. Speleofórum 97: 23-25; Praha. CÍLEK, V. (1998): Fyzikálnì chemické procesy vzniku pískovcového pseudokrasu. Pískovcový fenomén: klíma, ivot a reliéf (V.Cílek and J.Kopecký eds.), Knih. Èes. speleol. Spol., 32: 134-153; Praha, Broumov. CÍLEK, V. (1999): Morfologická klasifikace elezitých poloh v pískovcích Èeské køídové tabule. Èeská speleologická spoleènost; Praha. CÍLEK, V. (2002): Výskyty elezivcù a elezitých hornin mimo oblast èeské køídové pánve. In A DAMOVIÈ, J. & C ÍLEK, V. (eds.): Pseudokrasový sborník 2 elezivce. Knih. Èes. speleol. spol., 37: 64-69; Praha. CÍLEK, V. & BEDNÁØOVÁ, J. (1992): Krasové jevy u Prostøedního mlýna jv. od Tachlovic (29. oblast). Speleo, 8: 41-42; Praha. CÍLEK, V. & B EDNÁØOVÁ, J. (1993): elezitý pískovec z jeskynì Eròa ve Slovenském krasu. Krasové sedimenty: 42-48; Praha. CÍLEK, V. & BEDNÁØOVÁ, J. (1994): Bahenní elezné rudy v krasových výplních lomu Gombasek ve Slovenském krasu. Slov. Kras, 32: 41-46; Liptovský Mikulá. CÍLEK, V. & BOSÁK, P. (2001): Køemen-goethitové akumulace v krasových výplních Èeského krasu se zvlátním zøetelem na konìpruskou oblast. Èeský Kras, 27: 15-20; Beroun. CÍLEK, V. & JAROOVÁ, L. (2000): elezité horniny a minerální barviva z paleolitického sídlitì v Petøkovicích u Ostravy. Archeol. Rozhl., 52: 85-100; Praha. 154 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí CÍLEK , V. & MELKA, K. (2000): Brushit ze pièáku u Støezivojic na Kokoøínsku. Speleo, 32: 35-36; Praha. CÍLEK , V.; MIKULÁ , R.; LOEK, V.; J AROOVÁ, L.; S VO BODA, J.; KRDLA, P. & KARLÍK, M. (1996): Výzkum pískovcových pøevisù v sz. èásti CHKO Kokoøínsko. Èást III. Ochr. Pøír., 51, 4: 104-108; Praha. CÍLEK, V. & VAØILOVÁ, Z. (2001): Jeskynì Peklo v údolí Kamenice v Národním parku Èeské výcarsko. Speleofórum 2001, 20: 31-33; ÈSS Praha. CINIBULK, J.B. (1931): Kokoøínsko Houska Bezdìz Doksy. Bezdìz, 2: 146-163; Èeská Lípa. CINIBULK, J.B. (1936): Výpis z kroniky z r. 1851 o získání pitné vody pro Meno z pramene lomu na návrí Spravedlnosti dopis. 4 s. + pøíl. MS Archiv Geofond P 6322. COTTA, B. (1838): Geognostiche Wanderungen II. Die Lagerungsverhältnisse an der Grenze zwischen Granit und Quader-Sandstein bei Meißen, Hohnstein, Zittau und Liebenau. Arnoldischen Buchh.: i-viii, 1-64; Dresden and Leipzig. COUBAL, M. (1989): Projevy saxonské tektogeneze v centrální èásti èeské køídové pánve. Kand. dis. práce, Èes. geol. Úst.; Praha. COUBAL, M. (1990): Compression along faults: example from the Bohemian Cretaceous Basin. Miner. slovaca, 22: 139-144; Bratislava. COUBAL, M. & A DAMOVIÈ, J. (1995): Strukturnì tektonické mapování zájmové oblasti. In ANTON, J. a kol.: Geologické a geofyzikální mapování jihozápadního pøedpolí loiska Strá, etapa 1995. Radium Liberec. MS Archiv Diamo Strá p.R. COUBAL , M.; A DAMOVIÈ, J. & PAZDÍREK, O. (1994): Geologické a geofyzikální mapování jihozápadního pøedpolí loiska Strá, etapa 1994. Kniha II. Zpracování a výsledky geologických prací. - Radium Liberec. MS Archiv Diamo Strá pod Ralskem. COUBAL, M. & KLEIN, V. (1992): Development of the Saxonian tectonics in the Èeská Lípa region. Vìst. Èes. geol. Úst., 67, 1: 25-45; Praha. ÈADEK, J., KAÈURA, G. & M ALKOVSKÝ, M. (1963): Genetické vztahy mezi termami a neoidní mineralizací hornin v oblasti Teplic a Ústí nad Labem. Vìst. Ústø. Úst. geol., 38, 4: 265-268; Praha. ÈECH, S. & GAWLIKOWSKA, E. (1999): Góry Stolowe. Mapa geologiczno-turystyczna. Adrpasko-teplické skály. Geologická mapa pro turisty. Pañstwowy instytut geologiczny Èeský geologický ústav; Warszawa Praha. ÈECH, S.; HRADECKÁ, L. & TÍMA, V. (1995): Køída na listu geologické mapy 1:50 000 Sobotka. Zpr. geol. Výzk. v Roce 1994: 24-26; Praha. ÈECH, S.; KLEIN, V.; K ØÍ J. & VALEÈKA, J. (1980): Revision of the Upper Cretaceous stratigraphy of the Bohemian Cretaceous Basin. Vìst. Ústø. Úst. geol., 55, 5: 277-296; Praha. ÈESKOSLOVENSKÁ LOISKA URANU (1984). Èeskosl. uranový prùmysl: 1-368; Pøíbram. DANÌÈEK, V. (1995): Jeskynì Na Klùèku u Máchova jezera. [autor omylem uveden jako R. Mikuláek] Speleo, 19: 29-31; Praha. DANÌÈEK, V.; BOHÁTKA, J. & CÍLEK , V. (1993): Historický podzemní objekt v Praze-árce. Speleo, 12: 32-38; Praha. DAVID, P. & SOUKUP, V. (2002): Èeskosaské výcarsko Prùvodce po Èechách a Slezsku, 5. Soukup & David, Praha. DÌDINA, V. (1917): Pøíspìvek k poznání morfologického vývoje èeské tabule køídové. III. Rozpr. Èes. Akad. Cís. Fr. Josefa pro Vìdy, Slov. a Umìní, Tø. 2, 26, 25: 1-43; Praha. DEMEK, J. ed. (1987): Zemìpisný lexikon ÈSR Hory a níiny. Academia, 584 s.; Praha. DVOØÁK, J. (1958): Vývoj stratigrafie køídového útvaru v oblasti Èeského masivu. Knih. Ústø. Úst. geol., 30: 1-163; Praha. FEDIUK, F. (2000): Petrografický výzkum terciérních vulkanitù na listech 02-224 Varnsdorf a 02-242 Dolní Podluí v severních Èechách. Zpr. geol. Výzk. v Roce 1999: 22-24; Praha. GANTZE, H.H. (1996): Kletterführer Kummergebirge und andere Gebiete Nordböhmens. Lezecký prùvodce Kummerské pohoøí a ostatní oblasti Severních Èech. Selbstverlag, 106 s.; Naundorf. GLÖCKNER, P. (1995): Fyziogeografické a geologické pomìry okresu Dìèín. Nadace Vlastivìda okresu Dìèín; Dìèín. GRABER, H.V. (1904): Geologisch-petrographische Mitteilungen aus dem Gebiete des Kartenblattes Böhm.-Leipa und Dauba, Zone 3, Col. XI der österr. Spezialkarte. Jb. K. k. geol. Reichsanst., 54, 3-4: 431-460; Wien. GRABER, H.V. (1907): Der Maschwitzberg bei Habstein in Nordböhmen. Jahresbericht der Staats-Realschule in B.-Leipa für das Schuljahr 1906-1907, 43 s.; Èeská Lípa. GRABER, H.V. (1908): Eisenreiche Kernkonkretionen aus dem Quadersandstein der nordböhmischen Kreideplatte. Neu. Jb. Mineral. Geol. Paläont., Beil.-Bd. 25: 467-492; Stuttgart. HANTSCHEL, F. (1907): Nordböhmischer Touristen-Führer für die Gegend zwischen der Landesgrenze im Norden, der Sprachgrenze im Süden, dem Komotauer Erzgebirge im Westen und dem Riesengebirge im Osten. 2. Auflage. J. Künstner, 703 s.; Èeská Lípa. HÄNTZSCHEL, W. (1929): Pyrit-Konkretionen im TuronQuader des Elbsandsteingebirges und ihre Bedeutung für die chemische Verwitterung. Zbl. Min. Geol. Paläont., 1929, Abt. B, 1: 19-26; Stuttgart. HANUS, R. (2001): Geologicko-mineralogické pomìry Míeòské doliny (Luické hory). Diplomová práce, Pøírodovìd. fak. Univ. Karlovy Praha. HAVRÁNEK, P. (1982a): Geologické pomìry podél luického zlomu v úseku Hrádek nad Nisou Køíany. Diplomová práce, Pøír. fak. Univ. Karlovy Praha: 69 s.; Jablonné v Podjetìdí. HAVRÁNEK, P. (1982b): Chránìná krajinná oblast Luické hory. Pam. Pøír., 7, 4: 235-242; Praha. ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE HAVRÁNEK, P. (1996a): Dobývání elezných rud v okolí Maøenic. Bezdìz, 4: 153-162; Èeská Lípa. HAVRÁNEK, P. (1996b): Geologie Luických hor. Bezdìz, 4: 97-114; Èeská Lípa. HAVRÁNEK, P. (1997): tola Lemberk. Jiz. Lu. Hory, 2, 5: 36; Liberec. HAVRÁNEK, P. (1999): Dobývání elezných rud u Janovic v Podjetìdí. Bezdìz, 8: 297-304; Èeská Lípa. HAVRÁNEK, P. (2003, v tisku): Atraktivní elezivce. Bezdìz, 12; Èeská Lípa. HAVRÁNEK, P.; TIKA, J. & PLEKANEC, M. (2001): Nové poznatky o zpracování a dobývání elezných rud v Luických horách. Bezdìz, 10: 119-148; Èeská Lípa. HENISCH, H.K. (1988): Crystals in gels and Liesegang rings. Cambridge Univ. Press: 197 p.; Cambridge, New York, Melbourne. HERÈÍK, F.; HERMANN, Z. & VALEÈKA, J. (1999): Hydrogeologie èeské køídové pánve. Èes. geol. Úst.: 1-115; Praha. HNILICA, J. (1999): IX Skály u Draejova a Nedvìzí. XVII Skály na Raèi. In Horolezecký prùvodce Dubské skály. Klub lezcù Meno: 134-138, 185-193; Meno. HÖHNDORF, A.; KÄMPF , H. & DULSKI, P. (1994): Sm/Nd and Rb/Sr isotopic investigations on fluorite mineralization of the eastern Erzgebirge. In SELTMANN, R.; KÄMPF, H. & MÖLLER, P. (eds.): Metallogeny of collisional orogens, Èes. geol. Úst.: 116-128; Praha. HORNÝ, R. ed. (1963): Vysvìtlivky k pøehledné geologické mapì ÈSSR 1:200 000 M-33-XV Praha. Ústø. úst. geol., 220 s.; Praha. JAKSCH, F. (1880): Bauernunruhen. Nephelinpikrit. Mitt. Nordb. Exc.-Clubs, 3, 4: 260-261; Èeská Lípa. JERZYKIEWICZ , T. & WOJEWODA, J. (1986): The Radków and Szczeliniec Sandstones: an example of giant foresets on a tectonically controlled shelf of the Bohemian Cretaceous Basin (Central Europe). In KNIGHT, J.R. & MCLEAN, J.R. (eds.): Shelf sands and sandstones. Can. Soc. Petrol. Geol. Mem., 11: 1-15. JOHN, O.; ZENGER , Z.M. & HELLMUTH-B RAUNER, V. (1957): Kokoøínský dùl. Pøírodní reservace a kulturní památky. Sportovní a turistické nakladatelství, 38 s.; Praha. KETTNER, R. (1911): O uloeninách tøetihorních tìrkù a jílù u Sloupu a Klince ve støedních Èechách. Vìst. Král. èes. Spol. Nauk, 25: 1-10; Praha. KITTLER, A. (2000): Böhmische Schweiz kletterführer, Band III. Eigenverlag von Albrecht Kittler; Naundorf. KLEIN, V. (1962): Geologické pomìry území jinì a jihovýchodnì od Èeské Lípy. Kand. dis. práce, MS Archiv Èeské geologické sluby: 313 s.; Praha. KLEIN, V. (1963): Podklad pro geologickou mapu 1:50 000, list Doksy. Ústø. Úst. geol. Praha. KLEIN, V. (1998): Geologická mapa ÈR 1:50 000, 0331 Mimoò. Èes. geol. Úst. Praha. - 155 KLEIN , V.; BÙEK, È.; GABRIELOVÁ, N.; HERCOGOVÁ, J.; KOPECKÝ, L.; MACOUN, J.; OPLETAL, M.; PRAÁK, J.; ØEHÁKOVÁ, Z. & IBRAVA, V. (1966): Vysvìtlivky k listu mapy 1:50 000 M-33-53-B Útìk. Ústøední ústav geologický, 265 s. + pøíl., Praha. MS Archiv Èeská geologická sluba Praha. KLEIN , V.; DOMEÈKA, K.; ELIÁ , M.; OPLETAL, M.; NAKLÁDAL, V. & S HRBENÝ, O. (1971): Vysvìtlující text k základní geologické mapì 1 : 25 000, list M-3341-B-d (Chøibská). MS Archiv Èes. geol. Sluba Praha. KLEIN , V.; B. MÜLLER, V. & VALEÈKA, J. (1979): Lithofazielle und paläogeographische Entwicklung des Böhmischen Kreidebeckens. Aspekte der Kreide Europas, IUGS Series A, 6: 435-446; Stuttgart. KLEIN , V.; OPLETAL, M. & PRAÁK, J. (1967): Vysvìtlující text k základní geol. mapì 1 : 25 000, list M33-41-A-c (Königstein) a M-33-41-A-d (Høensko). MS Archiv Èes. geol. Sluba Praha. KLEIN, V. & RÙIÈKA, M. (1991): Geologická mapa ÈR 1:50 000, 02-42 Èeská Lípa. Èes. geol. Úst. Praha. KLEIN , V. & TAJOVSKÝ, P. (1986): Zpráva o výsledcích prací na loisku Støeleè (s výpoètem prognózních zásob skláøské a slévárenské suroviny). MS Archiv Èes. geol. Sluba; Praha. KLUMPAR, V. (1998): Labské pískovce Turistický prùvodce. Kletr Plzeò, Freytag & Berndt; Praha. KOLAØÍKOVÁ, I. (2001): Geologicko-loiskové pomìry v Milíøské dolinì u Jiøetína pod Jedlovou. Diplomová práce, Pøírodovìd. fak. Univ. Karlovy Praha. KOPECKÝ, J. (2002): Proeleznìní pískovcù skalních oblastí Polické vrchoviny. In ADAMOVIÈ, J. & CÍLEK, V. (eds.): Pseudokrasový sborník 2 elezivce. Knih. Èes. speleol. spol., 37: 57-62; Praha. KOPECKÝ , L. (1988): Mladý vulkanismus Èeského masívu, èást 4. Geol. Hydrometal. Uranu, 12, 2: 3-40; Strá p. R. KRATOCHVÍL, J. (1957): Topografická mineralogie Èech I (A-G). Nakl. Èeskosl. Akad. Vìd, 456 s.; Praha. KRATOCHVÍL, J. (1958): Topografická mineralogie Èech II (H-CH). Nakl. Èeskosl. Akad. Vìd, 380 s.; Praha. KRATOCHVÍL, J. (1960): Topografická mineralogie Èech III (I-K). Nakl. Èeskosl. Akad. Vìd, 408 s.; Praha. KRATOCHVÍL, J. (1961): Topografická mineralogie Èech IV (L-N). Nakl. Èeskosl. Akad. Vìd, 386 s.; Praha. KRATOCHVÍL, J. (1962): Topografická mineralogie Èech V (O-Ø). Nakl. Èeskosl. Akad. Vìd, 492 s.; Praha. KRATOCHVÍL, J. (1963): Topografická mineralogie Èech VI (S-T). Nakl. Èeskosl. Akad. Vìd, 440 s.; Praha. KRATOCHVÍL, J. (1964): Topografická mineralogie Èech VII (U-). Nakl. Èeskosl. Akad. Vìd, 358 s.; Praha. KREJÈÍ, J. (1870): Studie v oboru køídového útvaru 156 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí v Èechách. I. Veobecné a horopisné pomìry, jako i rozèlenìní køídového útvaru v Èechách. Arch. pøírodovìd. Prùzk. Èech I., Sekce II.: 35-161; Praha. KRESSLING, S. (1987): Exkursionsführer zu geologisch interessanten Objekten des Kreises Zittau. Ges. Nat. u. Umwelt; Zittau. KØELINA, J. & VALEÈKA, J. (2000): Nová tìlesa terciérních vulkanitù na listu 02-242 Dolní Podluí. Zpr. geol. Výzk. v Roce 1999: 31-33; Praha KÜHN, P. (1997): Pozùstatky staré tìby na jiním úboèí Hamerského pièáku. Bezdìz, 5: 147-164; Èeská Lípa. KÜHN, P. (1998): Pøíspìvek k datování tìby elezných rud na Èeskolipsku. Terra, 4: 3-6; Jeseník. KÜHN, P. (1999a): Povaha elezných rud, tìených v minulosti na Èeskolipsku. Bezdìz, 8: 181-207; Èeská Lípa. KÜHN, P. (1999b): Støelnièní íla v Doksech. Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz. (Praha), 7: 169172; Praha. KÜHN, P. (2000): Pozùstatky po eleznorudném dole na Schächtensteinu u Hamru na Èeskolipsku. Rozpr. Nár. tech. Muz. v Praze, 162 Stud. Dìjin Hornictví, 28 (1999): 24-31; Praha. KÜHN, P. (2001): Die Eisenerzstollen auf dem Dìvín bei Hamr in Nordböhmen. Geohistor. Blätter, 4, 2: 137-149; Berlin. KÜHN, P. (2002): Sirný pramen u Horní Svìtlé. Bezdìz, 11: 327-332; Èeská Lípa. KÜHN, P.; HAVRÁNEK, P. & ADAMOVIÈ, J. (2001): Geologische Aspekte des Eisenerz-Bergbaus in den Sandsteinen der Lausitzer Kreide. Geol. Saxonica, Abh. Staatl. Mus. Miner. Geol. Dresden, 46/47: 125-137; Dresden. KUNDRÁT, M. (1992): Mineralogická charakteristika tìké frakce jemných podílù a sulfidického zrudnìní z uranových sedimentù lokality Heømánky. MS, Archiv Diamo, s.p.; Strá pod Ralskem. LENTSCHING-SOMMER, S. (1961): Petrographische Untersuchung der Wabenverwitterung des Elbsandsteine. Jb. Staatl. Mus.Mineral. Geol., 1960: 111126; Dresden, Leipzig. LOWAG, J. (1909): Die Brauneisenerzvorkommen in der Gegend bei Gabel im Jeschkengebirge (Böhmen). Montan-Zeitung für Österreich-Ungarn und die Balkanländer, 16: 446-447. Berlin. LUBICH, W. (1900): Stalaktitische Formen von Mineralien in der Umgebung Leipas. Mitt. Nordb. Exc.-Clubs, 23, 3: 259-260; Èeská Lípa. MACH, K. & DVOØÁK, Z. (1995): Mineralogicky zajímavá vulkanická íla u Doks. Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz. (Praha), 3: 238; Praha. MALKOVSKÝ , M. (1956): Geologické pomìry køídového útvaru severozápadní èásti Polomených hor. Rozpr. Èeskosl. Akad. Vìd, Ø. mat.-pøír. Vìd, 66, 6: 1-55; Praha. MALKOVSKÝ, M. (1979): Tektogeneze platformního pokryvu Èeského masívu. Knih. ÚÚG, 53: 1-176; Praha. MARTÍNEK, L. (1999): I. Skály u Mena. III. Skály v Planém dole. IV. Skály u Tuboe. In Horolezecký prùvodce Dubské skály. Klub lezcù Meno: 15-36, 71-108; Meno. MERTLÍK , J. (2002): elezité inkrustace v pískovcích Èeského ráje. In ADAMOVIÈ, J. & CÍLEK , V. (eds.): Pseudokrasový sborník 2 elezivce. Knih. Èes. speleol. spol., 37: 49-51; Praha. MIKULÁ, R. (1992): Pozùstatky po dobývání elezných rud v køídových pískovcích Dokeské a Ralské pahorkatiny. Èas. Mineral. Geol., 37, 4: 349-352; Praha. MIKULÁ, R. (1995): Pseudokrasové výklenky a skalní brána u Oseèné a Hamru. Speleo, 19: 28-29; Praha. MIKULÁ, R. (1997a): Poznámky k pískovcovému pseudokrasu Máchova kraje. Speleo, 25: 25-35; Praha. MIKULÁ, R. (1997b): elezné klády výjimeèné skalní útvary v køídových pískovcích Ralské pahorkatiny. Ochr. Pøír., 52, 4: 117-118; Praha. MIKULÁ, R. (1998): Pískovcový fenomén Skalské tabule. Ochr. Pøír., 53, 4: 107-111; Praha. MIKULÁ, R. (2001a): Gravity and orientated pressure as factors controlling honeycomb weathering of the Cretaceous castellated sandstones (northern Bohemia, Czech Republic). Bull. Czech Geol. Surv., 76, 4: 217-226; Praha.. MIKULÁ, R. (2001b): Poznámky ke vzniku nìkterých prvkù mikroreliéfu pískovcových skal. Ochr. Pøír., 56, 1: 19-21; Praha. MIKULÁ, R. (2002a): Prostorová a genetická souvislost proeleznìní a prokøemenìní pískovcù v CHKO Kokoøínsko. In ADAMOVIÈ, J. & CÍLEK, V. (eds.): Pseudokrasový sborník 2 elezivce. Knih. Èes. speleol. spol., 37: 46-49; Praha. MIKULÁ, R. (2002b): Silkretizace moný mechanismus prokøemenìní nìkterých pískovcù v regionu Dubských skal. Ochr. Pøír., 57, 3: 75-76; Praha. MIKULÁ, R. & CÍLEK, V. (1998): Terrestrial insect bioerosion and the possibilities of its fossilization (Holocene to Recent, Czech Republic). Ichnos, 5: 325333; Amsterdam. MIKULÁ, R.; CÍLEK, V. & A DAMOVIÈ, J. (2001): Geologicko-geomorfologický popis skalních mìst Èeského ráje. MS Archiv Správy CHKO Èeský ráj, 37 s.; Praha. MIKULÁ, R. & MERTLÍK, J. (2002): Proeleznìní døevitých zbytkù v pískovcích èeské køídové pánve. In ADAMOVIÈ, J. & CÍLEK , V. (eds.): Pseudokrasový sborník 2 elezivce. Knih. Èes. speleol. spol., 37: 62-63; Praha. MÜLLER, B. (1912): Die Entstehung der Seebecken im Gebiete des oberen Polzentales in Nordböhmen. Int. Revue des ges. Hydrobiologie u. Hydrographie, Suppl., Ser. I: 1-4; Leipzig. MÜLLER, B. (1914): Der geologische Aufbau des Hirschberger Teichgebietes mit petrographischen Gesteinsbeschreibungen von Dr. Georg Irgang. In: Der Grossteich bei Hirschberg in Nordböhmen. Mo- ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE nographien und Abhandlungen zur Internat. Revue der gesamten Hydrobiologie und Hydrographie, 5: 1-81; Leipzig. MÜLLER B. (1923): Der geologische Aufbau des Daubaer Grünlandes. Sbor. Stát. geol. Úst. Èeskosl. Rep., 3: 123-181; Praha. MÜLLER, B. (1924a): Geologische Sektion Niemes Roll des Topogr. Planes 3753/2 (Kartenbl. B.Leipa Dauba). Sbor. Stát. geol. Úst. Èeskosl. Rep., 4: 231-288; Praha. MÜLLER, B. (1924b): Die Eisenerzsäulengänge zwischen Habstein und dem Willhoscht. Mitt. Ver. Heimatkunde Jeschken-Isergaues, 18: 85-86; Liberec. MÜLLER , B. (1924c): Der geologische Aufbau des Auschaer Rotlandes. Leitmeritzer heimatkundl. Arbeitsgemeinschaft, 37 s.; Litomìøice. MÜLLER, B. (1924d): Die Geologische Sektion Reichstadt Brenn der Spezialkarte Böhm.-Leipa Dauba. Mitt. Ver. Naturfreunde Reichenberg, 46: 440; Liberec. MÜLLER, B. (1925): Die geologische Sektion Hohlen des Kartenblattes Böhm.LeipaDauba in NordBöhmen. Sbor. Stát. geol. Úst. Èeskosl. Rep., 5: 111-174; Praha. MÜLLER, B. (1926): Die geologische Sektion Wartenberg des Kartenblattes Böhmisch-Leipa-Dauba. Sbor. Stát. geol. Úst. ÈSR, 6: 297-332; Praha. MÜLLER, B. (1927a): Die geologische Sektion Oschitz Hammer des Kartenblattes Turnau in Nordböhmen. Mitt. Ver. Naturfreunde Reichenberg, 49: 3-55; Liberec. MÜLLER, B. (1927b): Eine geologische Entdeckung bei Ringelshain. Mitt. Ver. Heimatkunde JeschkenIsergaues, 21: 128-130; Liberec. MÜLLER, B. (1928a): Der Einfluss der Vererzungen und Verkieselungen auf die Sandsteinlandschaft. Firgenwald, 1, 4: 145-155; Liberec. MÜLLER, B. (1928b): Die geologischen Grundlagen der nordböhmischen Teichwirtschaft. Firgenwald, 1, 2: 65-76; Liberec. MÜLLER, B. (1932): Erdgeschichte, Erdgestaltung und Naturdenkmäler des Daubaer Landes. Jb. Dtsch. Gebirgsver. Jeschken Isergeb., 42: 58-68; Liberec. MÜLLER, B. (1933): Erläuterungen zur geologischen Karte des Bezirkes Deutsch=Gabel in Böhmen. Firgenwald, 6, 1: 8-85; Liberec. MÜLLER, B. (1934): Basaltgänge in der Sandstein-Landschaft. Senckenberg. naturforsch. Ges. Natur und Volk, 64: 264-271; Frankfurt a.M. MÜLLER, B. (1936): Gesteinsbedingte Verebnungsflächen in der nordböhmischen Kegelberglandschaft. Mitt. Ver. Geographen Univ. Leipzig, 14/15: 111; Leipzig. MÜLLER, B. (1939): Erdgeschichte und Bau des Sudetenlandes. Deutscher Boden, 9: 1-150; Berlin. MÜLLER, B. (1942): Naturdenkmäler aus Eisenerz im Daubaer Grünlande. Sudetendeutsche Monatshefte, 1942: 203-209; Teplice-Schönau. - 157 MÜLLER, R. (1921): Vor Schlot und Gang. Jb. Dtsch. Gebirgsver. Jeschken Isergeb., 31: 6-23; Liberec. MÜLLER, R. (1922): Zwischen dem Jeschken und dem Bösige. Jb. Dtsch. Gebirgsver. Jeschken Isergeb., 32: 43-66; Liberec. MÜLLER, V. (1974): Stratigrafie a faciální vývoj èeské køídové pánve. In Malkovský, M. ed.: Geologie èeské køídové pánve a jejího podloí. Ústø. Úst. geol.: 101-115; Praha. NEDOMLEL, A. (1990): Závìreèná zpráva úkolu Støeleè V. Geologie. MS, Geoindustria GMS Praha, Archiv Geofond Praha; Liberec. NÌMEC , J. (1985): CHPV pièák u Støezivojic. Pam. Pøír., 10, 9: 565-566; Praha. NÌMEC, J. ed. (2000): Pøíroda Mladoboleslavska. Consult Praha, 216 s.; Praha. NÌMEJC, F. (1949): Rostlinné zbytky støedoèeských neogénních ostrovù. Stud. Bot. Èech, 10, 1-3: 14103; Praha. NÌMEJC, F. (1956): Pomìr fosilních kvìten ku kaolinizaèním a laterizaèním zjevùm v plzeòské a jihoèeské pánvi. Èas. Mineral. Geol., 1, 1: 53-58; Praha. NOVÁK, J.K.; U LRYCH, J. & A DAMOVIÈ, J. (1998): Stop 13: Doksy. In ULRYCH, J., CAJZ , V. & ADAMOVIÈ, J. (eds.): Magmatism and rift basin evolution. Excursion Guide. Abstracts. Czech Geol. Surv.: 41-44; Praha. NOVÁK, V.J. (1934): Geomorfologický význam klíneckých usazenin. Vìst. Král. èes. Spol. Nauk, 6; Praha. OPLETAL, M. ed. (1996): Geologická mapa ÈR. List 02-22 Varnsdorf, 1 : 50 000. Èes. geol. Úst.; Praha. ORTOLEVA , P.J. (1994): Geochemical self-organization. Oxford Monogr. Geol. Geophys., 23: 1-411; Oxford. PACÁK, O. (1947): Èedièové vyvøeliny mezi Mladou Boleslaví a Jièínem. Sbor. Stát. geol. Úst. Èeskosl. Rep., 14: 1-224; Praha. PACÁK, O. (1952): Chemická povaha èedièových vyvøelin na území speciální mapy l. Mladá Boleslav. Sbor. Ústø. Úst. geol., Geol., 19: 421-488; Praha. PAUDLER, A. (1898): Spitzberg und Wachberg. Mitt. Nordb. Exc.-Clubs, 21, 1: 24-29; Èeská Lípa. PAZDÍREK , O. (1991): Synteza poznatkù o tektonické stavbì stráského bloku s posouzením jejího vlivu na hydrogeologické pomìry. MS Archiv Diamo s.p., 24 s. Strá pod Ralskem. PAZDÍREK , O. (1992): Geologické posouzení nadloí loiska v ploe Hamerského jezera. MS Archiv Diamo s.p., 23 s. Strá pod Ralskem. PAZDÍREK , O. & PRES, J. (1991) : Pøehledná strukturnì geologická mapa loiska Strá. In Analýza CHT II. ÈSUP Liberec. MS Archiv Diamo Strá p.R. PIVEC, E.; ULRYCH, J.; H ÖHNDORF , A. & R UTEK, J. (1998): Melilitic rocks from northern Bohemia: geochemistry and mineralogy. Neu. Jb. Mineral., Abh., 173: 119-154; Stuttgart. 158 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí PLEKANEC, M. (2000): Míeòská dolina. Bezdìz, 9: 417-435; Èeská Lípa. PRACHAØ, I. (1987): Skláøské písky, jejich petrologie, mineralogie a chemismus. Kand. dis. práce, Èeskosl. Akad. Vìd: 164 s.; Praha. PRACHAØ, I. (1988): Authigenic mineral coatings on quartz grains from Mesozoic quartz sandstones. Proc. Tenth Conference on Clay Mineralogy and Petrology, Ostrava 1986: 219-227; Ostrava. PRAÁK, J.; CHALOUPSKÝ, J.; KAÈURA, G. & SHRBENÝ, O. (1970): Vysvìtlující text k základní geologické mapì 1 : 25 000, list M-33-41-B-c (Rùová). MS Archiv Èes. geol. Sluba; Praha. PROCHÁZKA, J. (1968): Provodín. Surovina: skláøské a slévárenské písky. MS Archiv Geofond, FZ 4952; Praha. RANDUS, P. (2001): Støíbrné jámy. Èeskolipský deník 26. èervna 2001; Èeská Lípa. RAST, H. (1958): Geologischer Führer durch das Elbsandsteingebirge. Bergakademie Freiberg, 224 s.; Freiberg. REUSS, F.A. (1797): Mineralogische Geographie von Böhmen II. Mineralogische Beschreibung des Bunzlauer Kreises in Böhmen. 498 p.; Dresden. RUBÍN, J. & BALATKA, B. eds. (1986): Atlas skalních, zemních a pùdních tvarù. Academia: 388 s.; Praha RÜCKL, P. (2000): Dobývání elezných rud na Èeskolipsku. Minerál, 8, 4: 285-287; Brno. RUTEK, J. & KUÈERA, M. (1995): Závìreèné zpracování prací Uranového prùzkumu v èeské køídové pánvi za léta 1959-1990. Èást II. Geologická charakteristika svrchnokøídových sedimentù. Nepublikovaná zpráva, Archiv Diamo, s.p.; Strá pod Ralskem. SCHEUMANN, K.H. (1913): Petrographische Untersuchungen an Gesteinen des Polzengebietes in NordBöhmen. Abh. Kön. sächs. Gesell. Wiss., math.phys. Kl., 32, 7: 607-776; Leipzig. SCHEUMANN, K.H. (1922): Zur Genese alkalisch-lamprophyrischer Ganggesteine. Zbl. Min. Geol. Paläont., 2, 16-17: 495-545; Stuttgart. SEDLÁÈEK, O. & QUAISER, J. (1930): Dr. F. Hantschels Nordböhmischer Touristenführer. Teilführer Nr. 4. Das Hirschberger und Daubaer Land (Daubaer Schweiz). 3. Aufl. Verlag Johann Künstner, 73 s.; Èeská Lípa. SEIFERT, A. (1939): Gerichtete Brauneisenanreicherungen im Elbsandsteingebirge (Brauneisenschwarten und -röhren). Abh. Sächs. geol. Landesamts, 19: 1-38; Freiberg. SENGER, A. (1930): Granatführende jungvulkanische Eruptivgesteine der Hirschberger Gegend. Firgenwald, 3, 3: 117-119; Liberec. SENGER, A. (1931): Melilithbasalt und Polzenit zwischen Mittelgebirge und Jeschken. Firgenwald, 4, 3: 99-108; Liberec. SHRBENÝ, O. (1992): Chemistry of Tertiary alkaline volcanics in the central-western part of the Bohemian Cretaceous Basin and the adjacent area. Èas. Miner. Geol., 37, 3: 203-217; Praha. SIEGERT, T. (1897): Erläuterungen zur geologischen Specialkarte des Königreichs Sachsen. Section Zittau Oybin Lausche, Blatt 107 (5154). 86 p. W. Engelmann; Leipzig. SITTE, J. (1933): Die jungvulkanischen Eruptivdurchbruche im Mühlsteingebiete von Jonsdorf bei Zittau. Abh. Naturforsch. Gesell. Görlitz, 32, 2: 127151; Görlitz. SKOÈEK, V. & V ALEÈKA, J. (1983): Paleogeography of the Late Cretaceous Quadersandstein of Central Europe. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology, 44: 71-92; Amsterdam. SLOUKA, V. a kol. (1980): Pískovcové skály v Èechách - horolezecký prùvodce (2). Severní Èechy. Olympia, 462 s.; Praha. SOMMER , J.G. (1834): Das Königreich Böhmen; statistisch-topographisch dargestellt. Zweiter Band. Bunzlauer Kreis. J.G. Calveschen Buchhandlung: IXXXVI, 1-420; Praha. STEINMETZER , J. (1910): Der Marienberg bei Dürchel. Mitt. Nordb. Exk.-Klubs, 33, 3: 177-178; Èeská Lípa. STRNAD, V. (1999): II. Skály v Kokoøínském dole (èást). X. Skály u Osinalic. XIII. Skály u Dolní Zimoøe. XVI. Skály u Nových Osinalic. In Horolezecký prùvodce Dubské skály. Klub lezcù Meno: 3770, 139-144, 162-167, 180-184; Meno. SVOBODA, J. & CÍLEK , V. (1993): Dva valounové artefakty z Èeského krasu. Archeol. Rozhl., 45: 315318; Praha. SUMMERFIELD, M.A. (1983) Silcrete. In GOUDIE, A.S. & PYE, K.: Chemical sediments and Geomorphology: 59-62. Academic Press; London. SYKA, J.; È ADEK, J.; BLAEK , J.; HERÈÍK, F.; CHABR, P.; STUDNIÈNÁ , B. & V ESELÝ, T. (1978): Charakteristické rysy uranových a zirkonium-uranových akumulací ve svrchní køídì severních Èech. Sbor. geol. Vìd, lo. Geol. Mineral., 19: 7-33; Praha. SÝKORA , L. (1948): Pøírodní pomìry Polomených hor a co z nich vyplývá pro ochranáøství a hospodáøské plánování. Ochr. Pøír., 3, 3: 49-60; Praha. ALANSKÝ, K. (1966): Zpráva o leteckém geofyzikálním mìøení v roce 1963-64. VI. Severovýchodní Èechy. MS Úst. u. geofyz.; Praha. ALANSKÝ, K. (1977): Základní geofyzikální výzkum ÈSR. Letecké geofyzikální mapování 1:25,000. XVIII. Severní Èechy. Tinovsko. MS Geofyzika, n.p. Brno; Geofond P 25 973. KVOR, J. (1982): Makroreliéf a mezoreliéf Prachovských skal. Acta Univ. Carol., Geogr., 19, 1: 6179; Praha. ASTNÝ, J. (1999): XI. Skály u Vidimi. XII. Skály u emanovic. XV. Skály u Chudolaz. XIX. Skály u Obroku (èást). In Horolezecký prùvodce Dubské skály. Klub lezcù Meno: 145-161, 173-179, 198211; Meno. OVÍÈEK, P. (1999): II. Skály v Kokoøínském dole (èást). XIV. Skály u elíz a Tupadel. In Horolezecký prùvodce Dubské skály. Klub lezcù Meno: 37-70, 168-172; Meno. ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE TILLE, J. (1902): Eisenbergbau. Mitt. Nordb. Exc.Clubs, 25: 195; Èeská Lípa. TILLE, J. (1903): Geschichte der Stadt Niemes und ihrer nächsten Umgebung. Verl. von A. Bienert, 540 s.; Mimoò. TILLE, J. (1925): Aus der Vergangenheit von Niemes und seiner Umgebung. Mitt. Nordb. Vereines Heimatf. Wanderpflege, 48, 1-2: 20-22; Èeská Lípa. TÍMA, V.; STRAKA, J.; VALÍN, F.; SHRBENÝ, O. & KØELINA , J. (1999): Geologická mapa ÈR 1:50 000, 0334 Sobotka. Èes. geol. Úst. Praha. TIPKOVÁ, J. & CÍLEK, V. (1992): Skalní laky subakvatického pùvodu z Èeského krasu. Èes. Kras, 17: 43-46; Beroun. TOMANOVÁ , R. (1998): Facie a architektury pískovcù Broumovských stìn; polická pánev. Diplomová práce, Pøírodovìd. fak. Univ. Karlovy Praha. 98 s.; Praha. U LIÈNÝ, D. (2001): Depositional systems and sequence stratigraphy of coarse-grained deltas in a shallow-marine, strike-slip setting: the Bohemian Cretaceous Basin, Czech Republic. Sedimentology, 48: 599-628; Amsterdam. U LRYCH, J.; A DAMOVIÈ, J. & NOVÁK, J.K. (1998): Stop 14: Mlýnský vrch Hill. In ULRYCH, J., CAJZ , V. & ADAMOVIÈ , J. (eds.): Magmatism and rift basin evolution. Excursion Guide. Abstracts. Czech Geol. Surv.: 44-45; Praha. ULRYCH, J. & PIVEC, E. (1997): Age-related contrasting alkaline volcanic series in North Bohemia. Chem. Erde, 57: 311-336; Jena. U LRYCH , J.; P IVEC , E.; POVONDRA , P. & R UTEK , J. (1991): Rock-forming minerals of polzenite and cognate melilitic rocks from northern Bohemia, Czechoslovakia. Acta Univ. Carol., Geol., 1991, 1-2: 39-70; Praha. U LRYCH , J.; POVONDRA, P.; HUSPEKA, J.; PIVEC, E. & RUTEK, J. (1990): Chemismus melilitických vulkanitù severní èásti Èeského masívu. MS Archiv PøF UK Praha, 123 s.; Praha. ULRYCH, J.; POVONDRA, P.; RUTEK, J. & PIVEC, E. (1988): Melilitic and melilite-bearing subvolcanic rocks from the Plouènice River region, Czechoslovakia. Acta Univ. Carol., Geol., 1988, 2: 195-231; Praha. V ACHTL, J. & EMLIÈKA , J. (1958): K charakteristice fosilního vìtrání na jiním okraji mostecké hnìdouhelné pánve. Sbor. Ústø. Úst. geol., 25: 313333; Praha. V ALEÈKA, J. (1979): Geografie a litofaciální vývoj severozápadní èásti èeské køídové pánve. Sbor. geol. Vìd, Geol., 33: 47-75; Praha. V ALEÈKA, J. (1989): Sedimentology, stratigraphy and cyclicity of Jizera Formation (Middle-Upper Turonian) in the Dìèín area (N Bohemia). Vìst. Ústø. Úst. geol., 64, 2: 77-91; Praha. V ALEÈKA, J. ed. (1997): Èeské výcarsko. Geologická a pøírodovìdná mapa 1 : 25 000. Èes. geol. Úst.; Praha. V ALEÈKA, J. (2000): Èeské výcarsko Geologie národních parkù èeské republiky (Bohemian Switzer- - 159 land Geology of National Parks in the Czech Republic). Èes. geol. Úst.; Praha. VALEÈKA , J. ed. (2001): Vysvìtlující text k základní geologické mapì ÈR na listu 02-242 Dolní Podluí. Èes. geol. Úst.; Praha. VALEÈKA, J.; KADLEC , J.; SHRBENÝ , O., KØELINA, J. & OPLETAL, M. (1998): Geologická mapa ÈR. List 02 24 Nový Bor, 1 : 50 000. Èes. geol. Úst.; Praha. VALEÈKA, J.; K ADLEC, J.; SHRBENÝ, O. & SCHOVÁNEK, P. (1992): Geologická mapa ÈR. List 02-23 Dìèín, 1 : 50 000. Èes. geol. Úst.; Praha. VAVØÍN, I.; H LADÍKOVÁ, J. & MEJKAL, V. (1975): Isotopic composition of sulphur in the sediments of the Lusatian region of the Bohemian Cretaceous Basin. Vìst. Ústø. Úst. geol., 50: 131-139; Praha. VEJLUPEK, M. & KAAS, A. (1986): Strukturnì-tektonická stavba køídy Roudnicka. Èas. Mineral. Geol., 31, 3: 279-284; Praha. VÍTEK, J. (1980): Pseudokrasové tvary v Prachovských skalách. Ès. Kras, 31(1979): 45-56; Brno. VÍTEK, J. (1987): Pseudokrasové tvary v pískovcích Klokoèských skal. Ès. Kras, 38: 71-85; Praha. WATZEL, K. (1862): Beschreibung der im Horizonte vom Böhmisch=Leipa vorkommenden Gesteine und Mineralien. Programm d. k. k. Ober-Gymn. zu B.-Leipa am Schlusse des Schuljahres 1862: 328; Èeská Lípa. WILSON, M., R OSENBAUM, J. & ULRYCH, J. (1994): Cenozoic magmatism of the Ohøe rift, Czech Republic: Geochemical signatures and mantle dynamics. Abstracts, Int. Volcanolog. Congress: 1 p.; Ankara. WINKLER, A. (1911): Über den Aufbau und das Alter der Tuffitkuppe Homolka bei Pøischow (Bezirk Pilsen). Mitt. d. Geol. Ges. Wien, 2: 311-321; Wien. WOJEWODA, J. (1986): Fault-scarp induced shelf sand bodies: Turonian of the Intrasudetic Basin. In TEISth SEYRE, A.K. (ed.): IAS-7 European Regional Meeting Excursion Guidebook: 31-52; Ossolineum Wroclaw. WÜNSCH, V. (1892): Silbergruben in der Brenner Heide. Mitt. Nordb. Exc.-Clubs, 15, 1: 76; Èeská Lípa. WURM, F. (1881): Limonitenconcretionen in der Umgebung von Böhmisch-Leipa. Verh. K. k. geol. Reichsanst., 1881, 9: 153-154; Wien. WURM, F. (1883): Über das Vorkommen von Melilithbasalt zwischen Böhmisch-Leipa und BöhmischAicha. Sitzungsberichten der königl. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften: 1-8; Praha. WURM, F. (1912): Von sagenhaften Gewitterkugeln. Mitt. Nordb. Exk.-Klubs, 35: 204-206; Èeská Lípa. WURM, F. (1915): Beiträge zur Kenntnis der Eruptivgesteine der B.-Leipaer Umgebung III. Verh. der k. k. geolog. Reichsanstalt, 1915, 12: 217-227; Wien. WURM, F. (1916c): Beiträge zur Kenntnis der Eruptivgesteine der B.-Leipaer Umgebung VII. Mitt. d. 160 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí Nordb. Vereines f. Heimatf. u. Wanderpflege, 39, 4: 179-184; Èeská Lípa. WURM, F. (1917): Beiträge zur Kenntnis der Eruptivgesteine der B.-Leipaer Umgebung VIII. Verh. der k. k. geolog. Reichsanstalt, 1917, 8: 127-137; Wien. WURM, F. & ZIMMERHACKEL, P. (1882): Basalt- und Phonolithkuppen in der Umgebung von B.-Leipa. Separat-Abdruck des Programmaufsatzes der Kommunal-Oberrealschule zu B.-Leipa. 32 s.; Èeská Lípa. ZAHÁLKA, B. (1905): O nìkterých eruptivních horninách z okolí Mìlníka a Mena. Vìst. Král. èes. Spol. Nauk, Tø. mat.-pøír., 1905, 3: 1-79; Praha. ZAHÁLKA, B. (1924): Geologická mapa okolí Prachovských skal s vysvìtlivkami. Vl. nákl., 11 s.; Praha. ZAHÁLKA, È. (1895a): Pásmo IX. køidového útvaru v okolí Øipu. Nebuelské podolí. Vìst. Král. èes. Spol. Nauk, Tø. mat.-pøír., 21, 1-26; Praha. ZAHÁLKA, È. (1895b): Pásmo IX køidového útvaru v okolí Øipu s poznámkou o geologických nárysech. Kokoøínské podolí mezi Lhotkou a Kokoøínem. Vìst. Král. èes. Spol. Nauk, Tø. mat.-pøír., 43, 127; Praha. ZAHÁLKA, È. (1916): Severoèeský útvar køidový z Rudohoøí a pod Jetìd. vl.nákl.: 98 p.; Roudnice n.L. ZÁRUBA-P FEFFERMANN, Q. (1939): Poklièky u Mena. Naí Pøírodou, 3: 431-433; Praha. ZIMA , K. (1950): Geologické pomìry jihozápadní èásti Polomených hor. Sbor. Stát. geol. Úst. Èeskosl. Rep., Geol., 17: 289-339; Praha. ZIMERMAN, V. (1995): Jeskynì Kokoøínska - místo prùvodce. Místní noviny Podbezdìzí, 40 s.; Kruh. ZIMMERMANN , K. (1905): Über den Gänsweg in die Daubaer Schweiz. Mitt. Nordb. Exk.-Klubs, 28, 4: 444-447; Èeská Lípa. ZIMMERMANN, K. (1906a): Geologische Streifzüge zwischen Mittelgebirge und Jeschken. Mitt. Nordb. Exk.-Klubs, 29, 4: 321-356; Èeská Lípa. ZIMMERMANN, K. (1906b): Eine geologisch merkwürdige Schießstätte. Mitt. Nordb. Exk.-Klubs, 29, 4: 385-386; Èeská Lípa. Z IMMERMANN, K. (1908a): Aus Hirschberg. Mitt. Nordb. Exk.-Klubs, 31, 4: 327; Èeská Lípa. ZIMMERMANN, K. (1908b): Eisenoxydreiche Kugeln im Sandstein. Mitt. Nordb. Exk.-Klubs, 31, 4: 326; Èeská Lípa. ZIMMERMANN, K. (1908c): Peschkabner Berg und Steinberg im Bezirke Dauba. Mitt. Nordb. Exk.-Klubs, 31, 4: 306-314; Èeská Lípa. ZIMMERMANN, K. (1909): Der Marienberg bei Dürchel im Daubaer Bezirk. Mitt. Nordb. Exk.-Klubs, 32, 2: 148-150; Èeská Lípa. ZIMMERMANN, K. (1911): Der Einfluß des Gesteins auf das Landschaftsbild. Mitt. Nordb. Exk.-Klubs, 34, 3: 173-178; Èeská Lípa. ZIMMERMANN, K. (1920): Burgenkunde und Geologie. Mitt. Nordb. Ver. Heimatforsch. Wanderpflege, 41, 4: 159-180; Èeská Lípa. ZIMMERMANN, K. (1923): Die Eisenerze in der Umgebung von Niemes, ihre Entstehung und ehemalige Verhüttung. Mitt. Nordb. Ver. Heimatforsch. Wanderpflege, 46: 116-128; Èeská Lípa. ÁK, K.; CÍLEK, V.; LOEK, V. & ZÁHRUBSKÝ , K. (2001): Karbonátem tmelené holocénní sutì u Otroèinìvsi a loukovic. Èes. Kras, 27: 34-35; Beroun. Pøíloha 1 Vliv proeleznìní a prokøemenìní na pískovcovou krajinu Der Einfluß der Vererzungen und Verkieselungen auf die Sandsteinlandschaft The effect of ferruginization and silicification on sandstone landscape Bruno Müller Firgenwald, 1 (4): 145-155 1928 Bohatý svìt tvarù naich pískovcových krajin, vysoké zubaté skalní vìe, rùznì èlenìné høebeny a úzké rokle odjakiva podnìcovaly pøátele pøírody k pøemýlení. Laik tyto útvary obdivoval jako výtvory obrù, ale odborník v nich brzy rozpoznal o nic ménì velkolepé denudaèní zbytky. V procesu rozruování musely klást tvrdé a odolné èásti pískovce vìtí odpor a nakonec vyènívají nad málo odolnou hmotou jako øímsy a hrany. V tomto èlánku dokazujeme, e rozdíly tvrdosti urèující tvary pískovcových skal nepøedstavují ádnou pùvodní vlastnost pískovce, nýbr e mu byly dány pozdìji v dùsledku proeleznìní a prokøemenìní. Vliv tìchto geologických pochodù na utváøení pískovcové krajiny je mnohem vìtí, ne jak se dosud pøedpokládalo. Pøi mém geologickém mapování ve zvlátì silnì denudovaném pískovcovém území mezi Èeským støedohoøím a Jetìdem jsem jasnì poznal, e utváøení této krajiny závisí pouze na terciérní impregnací pískovcù sopeènými horninami, kyselinou køemièitou a elezitými roztoky. Samy diluviální (t.j. pleistocénní) síly nemohly vtisknout tomuto území vlastní charakter, nýbr musely v úplné závislosti na daných podmínkách jednodue erodovat ve, co nebylo zpevnìno. Význam sopeèných hornin byl èásteènì znám: vìdìlo se, e èedièový komín mùe vytvoøit osu a vrcholovou skálu vysokého pískovcového kuele, a také, e úzká èedièová íla vytváøí høbet protaeného pískovcového vrchu. Ménì známá byla skuteènost, e ádné údolí neprotíná vìtí sopeèný komín. Zcela podhodnocen v oblasti Plouènice byl vak vliv impregnace pískovcù roztoky. Proto zde bude pojednáno výhradnì o nich. Abychom prokázali zákonitost tìchto jevù, uvádíme mnoství pøíkladù z mých prací, zapsaných v seznamu na s. 76 tohoto roèníku èasopisu Firgenwald. Na tento seznam bude poukázáno v kadém jednotlivém pøípadì. Zatímco v uvedených èláncích byly popsány tyto pøíklady zejména z hlediska jejich pøíèiny vzniku a geneze v rámci popisu pøesných místních pomìrù se zdùraznìním a zobrazením jednotlivých zvlátností, budou zde pøednostnì popsány veobecnì platné zákonitosti tvarù a vliv na osobitý charakter krajiny. Proto pro zaøazení nebyl uvaován zpùsob vzniku, ale velikost a tvar. A. Malé formy 1. Bloky kvarcitu Na kopci u Kamenice (Kamnitz) (1926, sekce Sloup, s. 21, 22) leí mezi poli a loukami lesík, v jeho stínu leely èetné hladké bloky kvarcitu jako stádo spících hrochù. Nìkteré byly a 6 m dlouhé, mnoho jich vyènívalo z pískového podkladu jen svými høbety, zatímco ostatní v nìm byly zcela pohøbeny. Dnes ji jsou vechny krásné kusy vykopány: byly pouity jako brusné kameny pro jablonecký skláøský prùmysl, jako stavební kameny a mezníky. Místo vyhlíí jako po dìlostøelecké bubnové palbì, kráter vedle kráteru, èasto plné vody. Kvarcit je buï bílý, zrnitý jako cukr, nebo v nìm koloidní roztoky eleza vykreslily pestré obrazce. Mnohé kusy vyhlíejí se svými hustì nahlouèenými hnìdými Liesegangovými kruhy jako dubové døevo. Tento vrch je tvoøen svrchnoturonským jílovitým slínovcem stupnì Inoceramus cuvieri, který zde uzavírá velké pískové hnízdo. Postupným tmelením pískových zrn kyselinou køemièitou vznikly na jednotlivých místech tyto bloky kvarcitu. Jemnozrnný vnitøek je více krystalický, hladká kùra se skládá zøejmì z chalcedonu. Stejné nakupení blokù kvarcitu u Velenického kopce (Wellnitzberg) se zøítilo po mazlavém jílu ze zvìtralých slínovcù do rokle a tam zùstalo leet. Loisko na jiním svahu Brniského vrchu (Laufberg) je rovnì èásteènì pøemístìné. Odkryté bloky tam mají tvar obøích hrancù nebo polírovaných hlíz z moøské pìny, mladé tvary mají podobu bochníku chleba nebo cicvárù. Wiesners Busch, zalesnìný pískový kopec v bainatém a loukami pokrytém slínovcovém území u Velkého Grunova (Groß-Grünau) (sekce Strá p.R., s. 305), je plný kvarcitových blokù, které si vzácnì zachovaly svou bílou barvu, nýbr byly zbarveny koloidními roztoky. Vude vykazují kresby z tmavì rezavì hnìdých kroukù, pøecházejících do jemných rùových obláèkù. Kvarcitové bloky z pískových hnízd návrí Lada (Lattenhübel) u Rybnova (Rübenau) (1925, sekce Holany, s. 148) obsahují neuvìøitelné mnoství velmi malých moøských mulí a zvnìjku jsou jako nalakované. Vzhledem k pøedpokládanému vzniku blokù v málo mocných pískových hnízdech je jejich rozíøe- 162 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí Obr. 1. Vìe z kvarcitových blokù na Ostrém kopci (Schneideberg). Pískovec prokøemenìlý vlivem termálního pramene. Foto Karl Streer. ní vdy ploché, paklie nedolo v dùsledku zemìtøesení k jejich nahlouèení. Naopak kvarcity pouívané na výrobu mlýnských kamenù na Ostrém kopci (Schneideberg) u Korcù (Kortschen) stojí èasto vztyèeny v podobì svislých sloupù, protoe vznikly prokøemenìním v dùsledku stoupajících horkých pramenù (viz obr. 1 a sekce Doksy, 1915, s. 20-23 a obr. 16 a 17). Pøes sebe leící bloky pøedstavují prokøemenìlé zbytky jednotlivých pískovcových lavic. Na Ostrém kopci jsou pøirozenì té jednotlivé obrovské bloky, jejich jemná sí pøívodních puklin pro kyselinu køemièitou je rovnì vyplnìna krystalickým køemenem. Obrovské bloky ani sloupy nemìly døíve hladký povrch. Tøetí tvar kvarcitových blokù nebo skal vytvoøily takové horké prameny, které z horninových puklin stoupaly jejich výplní. Èasto dolo k vytvoøení pozoruhodných tvarù, kdy puklina vícekrát po sobì praskla a vdy se vyplnila materiálem rùzné zrnitosti a povahy. Kdy nedolo k prasklinì ve stejném místì, nové praskliny spíe ikmo proaly staré praskliny i s prokøemenìlou výplní. Pøi tom docházelo k vyluèování kyseliny køemièité nìkde spíe v krystalické podobì a jinde spíe v podobì amorfní. Taková pestrá skalka stojí u Bøevnitì (Märzdorf) a byla vyobrazena v doprovodném textu k sekci Oseèná Hamr u Èeské Lípy (1927, s. 22, 23, obr. 2). 2. Jednotlivé skály z elezitého pískovce Nesèetné èedièové íly a komíny nacházející se v severoèeském køídovém útvaru jsou vùèi okolnímu pískovci zpravidla ohranièeny dvojitou vrstvou elezitého pískovce. Jeho pojivo je toti impregnováno roztoky eleza tak dùkladnì, e se vytvoøila èervenohnìdá elezná ruda, která v závislosti na velikosti zrn køeme- ne a na pùvodní povaze pojiva vyhlíí tu jako èokoláda, tu jako borová kùra a tu jako pekáèek. e se nejedná o prosté pøemístìní eleza ze zvìtralého èedièe íly vyplývá z toho, e tyto rudní desky nejen doprovázejí èediè jako kontaktní výstelka, ale také jej opoutìjí a samy zasahují stovky metrù daleko do pískovcové pukliny, ba dokonce se vyskytují bez souvislosti s èedièovými ilami. Za svou existenci zøejmì vdìèí roztokùm eleza, které jako ocelové prameny (Stahlquellen) stoupaly z vyhasínajících sopeèných krbù vemi puklinami, které byly k dispozici. K nim ale nepatøily jen pøesmykové a poklesové zlomy, ale také rozpukané a silnì rozvolnìné plochy na styku pískovce s èedièem. Kdy toti èediè pøi ochlazování zmenoval svùj objem, musel se silou uvolnit od obou stìn rozsedliny, nebo alespoò od jedné stìny, protoe u nemohl vyplòovat celou íøku rozevøené pukliny. K jetì silnìjímu rozruení pískovce ale dolo také na mnoha poklesových a pøesmykových zlomech, zejména v místech jejich vzájemného køíení nebo na køíení se starími poruchovými zónami. Nejkrásnìjí pøíklad tohoto druhu, pozoruhodnou pøírodní památku, mùeme vidìt na Kamenném vrchu (Steinberg) u Panské Vsi (Herrndorf) (1923, sekce Dubá, s. 153 a obr.). Pøiloený obr. 2 ukazuje v pozadí mohutný èedièový komín Velkého Bekovského kopce (Großer Beschkabner Berg) se skalní galerií kontaktního pískovce. V popøedí se rozprostírá polem pokrytá pískovcová deska Kamenného vrchu, na jejím okraji se zdvíhá více skal z elezitého pískovce. Fotografie ukazuje dvì nejhezèí z nich. Obr. 3 pøedstavuje strukturu podobné skály u Støezivojic (Schedoweitz); stoupající roztoky eleza zcela impregnovaly vekerou pískovcovou hmotu, zbarvily ji do èervena a luta a vytvoøily tmavohnìdé elezité krusty (konkrecionální tvary typu Liesegangových kruhù). Zvìtrávání vypreparovalo tvrdé desky z málo pevného pískovce a odhalilo jejich pestrou mnohotvárnost, o ní mùe obrázek jako malý výøez poskytnout jen slabý dojem. Vechny tyto skály pøirozenì ve velké míøe zamìstnávaly fantazii lidu, nebo ádné dítì by nemohlo vytvoøit plastiky smìlejí: tu se vinou silní hadi, mezi nimi se pnou tenkolisté plné rùe, tam proplétají divoké koøeny kámen a v onom výklenku leí hromada sloních stolièek, na vysokém vikýøi se nadouvají k usuení povìené zvíøecí kùe a pøed námi spoèívá na skále zkamenìlá ruka obra. Podobné skály elezitého pískovce tvoøí vrcholy pahorkù u plání Halsbreche a Alte Wiese (sekce Dubá, s. 153). Patøí sem té povìstmi opøedená skála Èap (Tschap-Keule) (sekce Dubá, s. 155): pískovcový kolos Zámeckého vrchu (Schloßberg) ponìkud vyènívá elezitými krustami obrnìnou beranidlovou ostruhou do dalekých lesù. Obrnìní je nahoøe zakonèeno výe uvedenou palicí (Riesenkeule), vedle které stál u v roce 1302 døevìný hrad. Ze skalního hnízda se zachovalo pouze sklepení, ale pøírodní památka vyhlíí stále jetì majestátnì nad moøem vrcholkù stromù. Nedaleko odtud byla také obdivována na skále sedící elezná husa, která bohuel prý ji utrpìla nièivou cham- ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE Obr. 2. - 163 Jednotlivé skály z elezitého pískovce na Kamenném vrchu (Steinberg) u Panské Vsi. Zkamenìlý ocelový pramen. Foto Karl Streer. tivostí pøátel pøírody (sekce Útìk, 1924, s. 25). Máselník (Butterstein) u Lhoty (Wellhütta) (1925, sekce Holany, s. 140) je skála z hrubozrnného pískovce, prostoupená tenkými elezitými ilkami. 3. Jednotlivé skály, které mají jen vnìjí projevy elezité mineralizace Tento typ je daleko hojnìjí ne pøedchozí. Jak bylo zmínìno, pískovec obsahuje neobyèejnì hojné íly elezitého pískovce (Erzgänge). Kdy eroze vypreparovala volnì stojící skály z okolního masívu, byla ve svém postupu zastavena tvrdými a témìø nerozpustnými elezitými deskami il a jejich výstelek, a ty pak pokrývají jako volnì visící títy svislou pískovcovou stìnu. Nìkdy je také elezitá deska rozdìlena do mnoha malých kusù; pak to vyhlíí, jako by ze skalní stìny vyrùstaly houby s hnìdými klobouky a èervenolutými nohami. Oba tyto jevy je moné pozorovat v rokli Hemme, boèní rokli malebného Dolského údolí (Gründenmühltal) (sekce Holany, s. 128, 129, obr. 3). U obce Hvìzda (Sterndorf) zdobí takové elezité títy, pocházející z uklonìné íly, skálu stoupající pod úhlem 45° (sekce Útìk, s. 25, obr. 6 a obrázek na obálce). Zcela jiný vzhled má proeleznìní na úpatí Ovèího vrchu (Schafberg) za skalní kaplí (1926, sekce Sloup, s. 32, 33). Tam vyvìtrává z èervenoluté pískovcové stìny øada proeleznìlých silnostìnných oválných kra- bic na chleba. Nad nimi leí porézní pískovcová lavice, naplnìná meními takovými dutými tìlesy, tzv. bouøkovými kulièkami (Gewitterkugeln). Toto celé území je proniknuto nesèetnými tenkými a nepravidelnými ilami elezitého pískovce, z nich se roztoky íøily v jemnozrnném, propustném pískovci na vechny strany. Jetì krásnìjí bouøkové kulièky sousedního vrchu V oboøe (Mariannenhöhe) jsou sbìratelùm dávno známy. Na bøevniském Mlýnském vrchu (Märzdorfer Mühlberg) v umìlé jeskyni je moné pozorovat vzájemný vztah a jeden metr velkých, karmínovì èervených konkrecí z elezitého pískovce s elezitou výstelkou èedièové íly (1927, sekce Oseèná, s. 14). Vodorovné vloky elezitého pískovce mohou vyvìtrávat ze skalní stìny jako øímsy a mohou být ozdobeny kvìtinami a kapradím (sekce Holany, s. 139, obr. 6). 4. Skalní høiby V okolí Dubé (Daubauer Grünland) dolo pomìrnì èasto k proeleznìní jednotlivých vodorovných vrstev pískovce. Ty odolávaly zvìtrávání lépe ne pískovce v jejich podloí, a je nakonec pøeènívají jako iroké klobouky høibu nad nízkou nohou. Obr. 4 nám ukazuje takový skalní høib u Vojtìchova (Albertsthal). Aèkoliv se vyskytují také celé skupiny skalních høibù a nìkdy se uzavírají dokonce do velkých skalních galerií, zùstal tento nápadný jev pøece jen naim geolo- 164 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 165 kupy, s. 13, 14). Nedaleko odtud je Hofhölle (Dvorní jeskynì?), u Velkého Grunova (Großgrünau) leí Holièka (Stäbchenhügel) (1926, sekce Strá pod Ralskem, s. 310, 311, obr. 2) a u Cvikova (Zwickau) známý Dutý kámen (Hohlstein). Vechny tyto tøi pøírodní památky mají kupovitý nebo kuelovitý tvar, jsou tvoøeny prokøemenìlými a koncentricky uspoøádanými sloupky, ale jsou jetì èásteènì ukryty v okolním pískovci; nebyly tedy jetì erozí tak dobøe odkryty jako Jelení vrek. 2. Kuelové vrchy z elezitého pískovce jsou pomìrnì vzácné a malé. Popelovský Windmühlhügel je posazen na pískovcové desce a skládá se z ohnivì èervených pískovcù s hojnými projevy proeleznìní (1925, sekce Holany, s. 143). Na západním svahu èedièového Chrastenského vrchu (Krassaberg) polzenit! odkryla eroze tvrdé infiltrace ocelového pramene (Stahlquelle) jako obnovovanou pískovcovou kupu (Rückfallkuppe) (1927, sekce Oseèná, s. 32). 3. Prokøemenìlé horské høebeny, strmé stìny a volnì stojící skalní zdi Obr. 3. elezitý pískovec u Støezivojic (Schedoweitz). Foto odborný uèitel Rimpel, Doksy. gickým mapám a fotografiím skrytý. Tyto galerie, které udávají charakteristický ráz celých èástí krajiny, budou popsány v kapitole o velkých formách. Ale ani jednotlivé skalní høiby nezaostávají ve své pouèné zvlátnosti za opakovanì znázoròovanými zemními pyramidami. 5. Úlomky elezitých pískovcù v krajinì Pøi denudaci pískovcové krajiny zùstávají leet vechny tyto popsané útvary z elezitých pískovcù v podobì úlomkù a ve velkém rozsahu se nacházejí v pùdì a na povrchu. K nim se ale také pøidruují úlomky elezitých pískovcù zcela jiného pùvodu. Jejich vznik pomùe objasnit tento pøíklad. V Zálezlech (Salesl a.d. Elbe) se vymývá terciérní kaolinický písek. Jestlie ve skrývce zùstane leet kus eleznièní kolejnice, dochází v prùbìhu nìkolika let v dùsledku transportu eleza v okolním písku ke vzniku elezitých konkrecí. Stejným zpùsobem rozehrávají roztoky eleza bez ustání svou pestrou hru také v pískách severoèeského køídového útvaru. V mnoha pískovnách mùeme pozorovat, e se v nadloí hloubìji uloeného snìhobílého pískovce vyskytují záøivé barvy, prouky, krouky a vzory vech druhù, pøirozenì vdy nad hladinou podzemní vody. Výtvorem tìchto roztokù je také obávaný elezivec (orttejn), který se napøíklad v bývalých vøesovitích u Máchova jezera (Hirschberger Großteich) snaí bránit v rùstu dokonce i umìlé kultuøe nenároèného borového lesa. Sotva stromy dosáhnou urèité výky, zaèínají chøadnout, protoe se zatím kolem kadého silnìjího koøene vytvoøí obal z elezivce. Tyto útvary se postupnì dokonce uzavírají do vodorovné pancéøové desky, která leí v malé hloubce pod povrchem a mùe být dosaena a vyorávána vìtím pluhem. Brzy vak zaèíná rùst nová deska. Tak se tyto nové útvary, vytvoøené z pùvodního proeleznìní, obnovují (1915, sekce Doksy, s. 61 a tam uvedená cizí literatura o elezivci, jeho vzniku a zdolávání). B. Velké formy Velké formy vystupují v obrazu krajiny sice mnohem zøetelnìji, ale mohou být pøesto popsány struènìji, protoe vìtinou pøedstavují jen zvìtené malé formy, které ji byly podrobnì popsány. Proto chceme velké formy popsat ve stejném poøadí jako malé formy. 1. Prokøemenìlé kuelové vrchy V mírnì zvlnìné pahorkatinì polesí Borek (Heidedörfel Revier) stojí jako iroký, nízký kuel Jelení vrek (Hirschhübel), jen byl ovem ji o svùj vrcholek oloupen kameníky. Sopeèné páry nebo horké prameny zde zpùsobily prokøemenìní pískovcù s vápnitým a kaolinickým pojivem, jejich rozloení do hladkých lavic a roztìpení do sloupkù. Masovì kvetoucí èervený náprstník prozrazuje úrodnost tohoto kvarcitu. Vytìený vrchol Jeleního vrku prý svými sloupkovitì se rozpadajícími a koncentricky uspoøádanými lavicemi pøipomínal obrovský kvìt chryzantémy (1925, sekce Zá- Z pradávného zámku na ikovì vrchu (Schischkenschloß) (1925, sekce Holany, s. 144) smìøuje klikatý kvarcitový val k východu a zvedá se asi 50 m vysoko nad staré stromy obory ve Wiesengrunde. Oputìným lomem na kvarcitové mlýnské kameny byla odtìena jiní polovina hlavního vrcholu a v blízkosti povrchu byl nalezen modravì èervený a tmavìji proukovaný kvarcitický pískovec; pod ním byl odkryt velmi nestejnomìrnì zrnitý kvarcit s lasturnatým lomem. Strmì uklonìné pukliny o íøce prstu a ruky jsou prorostlé krystalickým køemenem. Oba dalí vrcholy tohoto kvarcitového valu jsou tvoøeny podobným, ale více hnìdým kvarcitem s pevným, pøitom vak velmi porézním pojivem, na jeho lomných plochách vyènívají køemeny rùzné velikosti. Nejpodivuhodnìjí, pøes kilometr dlouhý kvarcitový høeben nalezl autor pøi mapování dosud neuveøejnìné sekce Jablonné v Podjetìdí u Rynoltic (Ringelshain). Je to nanejvý pozoruhodná puklina vedoucí sopeèné páry (Dampfspalte). Sedláci nazývají tento pruh pahorkù pro nasazený kvarcitový høeben Kohout (Bruno Müller, Geologický objev u Rynoltic Eine geologische Entdeckung bei Ringelshain, Mitt. Ver. Heimatkunde d. Jeschken-Isergaues, 21, se. 2-3, Liberec, 1927). Jsou zde vyvinuty luté sloupky kvarcitického pískovce s èetnými malými dutinkami po minerálních zrnech, které byly dozajista rozputìny minerálními vodami. Podél høebenu se táhne zeï kvarcitického pískovce a slepence, která obsahuje i jevy proeleznìní. Na Èinkovì kopci (Pohlberg) (1927, sekce Oseèná, s. 28, obr. 3) vyènívá volnì stojící zeï z kontaktního kvarcitu vysoko nad snadno zvìtrávající eruptivní horninou (polzenit). V ikmém úhlu roztìpené kvádry se skelnì hladkým povrchem se kupí na sebe a vdìèí za svou promìnu ani ne tak áru èedièové horniny, jako spíe párám nebo horkým pramenùm, vystupujícím po erupci. Takto pronikavá pøemìna pískovce je opravdu Obr. 4. Skalní høib s kloboukem z elezitého pískovce u Vojtìchova (Albertsthal). Foto odborný uèitel Rimpel, Doksy. vzácná. Vìtinou není prokøemenìní pískovce vùbec nápadné a objevuje se a v dùsledku eroze, pøièem kontaktní zóna eruptivní íly vyènívá v podobì zdi. Pøíkladem toho je pøes Køiany (Unter-Kriesdorf) probíhající pískovcová zeï Havraního návrí (Rabensteine), její vìtrem a poèasím naruenou vrcholovou linii korunuje skála Drei Zinner (Tøi Cimbuøí) (tamté, s. 16). Pøívodní kanály, jimi byla do pískovce pøivádìna kyselina køemièitá, pronikají pískovcem jako jemná sí ilek a jsou zcela vyplnìny køemenem. Jetì krásnìjí zeï kontaktního pískovce obdivujeme na Fellerovì zdi (Fellerwand) u Dolního Sedla (Spittelgrund) a na nepøíli vysoké, ale pozoruhodným prokøemenìlým slepencem tvoøené skalní zdi na Rollebergu (sekce Zdislava a Jablonné v Podjetìdí, obojí v tisku). Sem také náleí pískovcové stìny na obou stranách polzenitové íly na Chrastenském vrchu (Krassaberg) a skalní cimbuøí, na nìm stál hrdý hrad Dìvín (Dewin). Studna Michelsbrunnen a iroká døevìná vì jezdecké koly se nacházely na západní kontaktní stìnì; eruptivní íla pak prochází prostøedkem zámeckého dvora a okolní zbytky budov stojí napravo a nalevo na obou pískovcových zdech. Na jiní stranì vrchu pøebírá zase západní stìna strmì stoupající høebenovou linii. Ta slouila jako základna pro daleko pøedsunutou vì (sekce Oseèná, s. 32 a 9) atd. 166 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí Nedaleko myslivny Senná Brána (Heuthor) (sekce Zákupy, s. 17) se táhne od V k Z køemenná íla Pfahl (Kùl). Tvoøí okraj malé ploiny a zvedá se jako nejvýe 2 m vysoká zeï nad lesní pùdou. Je 1 m iroká a skládá se z èetných úzkých rovnobìných trhlin, které díky tvrdé køemenné výplní spoleènì s pískovcem nacházejícím se mezi nimi odolaly erozi. Strmì klesající skalní stìna Töschner Leite (Töschen = Detná, Leite = stráò) s bohatými výhledy vznikla takovým zpùsobem, e zpìtná eroze mohla proniknout jen k roji paralelních kvarcitových il. Tam jsou toti hrubozrnné pískovce a konglomeráty protnuty svislými rozevøenými puklinami, které byly nejdøíve vyplnìny jemným pískem a pak byly impregnovány kyselinou køemièitou, take vznikly tvrdé kvarcitové íly (sekce Dubá, s. 150). 4. íly elezitého pískovce jako páteø øetìzce pahorkù U Stáe pod Ralskem (Wartenberg) jsou tøi íly smìøující k SZ a ètyøi íly smìøující k SV, které tvoøí møí. Jsou vyplnìny zèásti èedièovými horninami, zèásti jen elezitými pískovci a zèásti obojím. Tato møí byla i s pískovci vypreparována z nezpevnìné pískovcové hmoty na kontaktech il. Vznikly tak øetìzce pahorkù více ne 3 km dlouhé, které se navzájem protínají pod úhlem asi 60o (sekce Strá pod Ralskem, s. 314-316, obr. 4). Tato pahorkatina je pøímo vzorovým pøíkladem vlivu il na vývoj tvarù terénu. íly jsou tvoøeny vìtinou jen elezitým pískovcem, ale i tam, kde obsahují èedièové horniny, jsou tyto zvìtralé na èervený jíl. Proto je ve vech pøípadech urèována odolnost vùèi erozi, tedy i valový tvar pahorkù, jen zpevnìným pískovcem nebo výstelkami il z elezitého pískovce. Tyto jednotlivé elezité íly se skládají z více paralelních puklin a na vhodných pøíkladech mùeme pozorovat, jak z nich elezité roztoky pronikaly do pískovce a rùzným zpùsobem jej zrudnily. Konec jednoho z tìchto øetìzcù pahorkù tvoøí hrázovitá vyvýenina stráské støelnice (Schießstätte), v jejím pokraèování leí Zámecký vrch (Schloßberg). Ten je skrz naskrz karmínovì èervený a hojnì proniknutý ilami elezitého pískovce. Na základì èetných sesutých blokù je moné usuzovat, e zámek byl vybudován na zdi z elezitého pískovce. Podobné elezité íly tvoøí základ kopcù ve svéboøickém revíru (Schwabitzer Revieres) (1924, sekce Mimoò, s. 267), zèásti i vrchu Slavíèek (Slabitschken) a Mariánské výiny (Marianenhöhe) (sekce Sloup, s. 28, 29, 32) a mnoho kilometrù dlouhého rozvodí na Husí cestì (Gansweg) (sekce Útìk, s. 5, 16, 17), vrchu Dubovec (Eichkamm) (sekce Holany, s. 143) a valu pahorkù jihozápadnì od Dubé (sekce Dubá, s. 154). 5. Novì objevené íly ze sloupù elezitého pískovce Nejvelkolepìji jsou vyvinuty íly elezitého pískovce na sekci Holany (s. 156-160). Pozoruhodné jsou z tìchto dùvodù: za prvé se skládají z dlouhých sloupù pískovce, které jsou povleèeny slupkou elezitého pískovce. To je jev alespoò v severních Èechách doposud nikde nepozorovaný! Za druhé mohou dosáhnout délky a 7 km. Za tøetí mìly jako velké erozní pøekáky rozhodující vliv na vznik a rozvìtvení údolí a dokonce urèovaly zaloení vech údolí. Za ètvrté jsou jako rozvodní stìny podzemních vod dùleité také pro polohu pramenù. Nejkrásnìjí místo íly ze sloupù elezitého pískovce nacházíme u Borku (Regersdorf). Na øídce borovicemi porostlém, karmínovì èerveném pískovci se zvedá 300 krokù dlouhá, ale jen nìkolik metrù iroká a vysoká zeï, ponìkud vypreparovaná z okolního pískovce. Skládá se z 10 a 30 cm silných ale neobyèejnì dlouhých sloupù z elezitého pískovce, které jsou spojeny jako tuky do svazkù a narovnány v podélném smìru íly, ovem trochu ikmo k ní. Tím se odliují u èistì vnìjím vzhledem od èedièových il, které sice èasto mají sloupcovitou odluènost, ale jejich sloupce leí vdy napøíè íly. Vnitøek kadého jednotlivého sloupu je tvoøen rozpadavým lutým nebo èerveným pískovcem, kùra se skládá z hnìdého a èerného, silnì elezitého pískovce. Mnoho sloupù je rozlámáno, søíceno, a pokrývají úpatí zdi jako doklad, e zeï byla døíve vyí. Tyto zdi nebyly dosud z odborného hlediska zaznamenány, a tedy ani studovány. Jejich vznik si mùeme vysvìtlit následujícím zpùsobem: iroce otevøené ruptury se rozevøely stejnì jako mnohé èedièem vyplnìné pukliny severoèeské køídové krajiny v podobì mohutných tahových pukliny (Zerrungsspalten) a brzy se vyplnily pískem. Rozlámáním pískovcové tabule vak pùsobení tektonických il v ádném pøípadì neskonèilo. Klouzavým pohybem stìn pukliny byl písek stlaèen do sloupù, které leely s ní témìø rovnobìnì (urèitou roli pøi tom pravdìpodobnì hrály také stoupající sopeèné plyny). Kdy tlak a tah pominuly, sloupy byly dotvoøeny a oddìleny od sebe, mezi nimi stoupaly elezité roztoky a zaèaly je zvnìjku proelezòovat. Vznikly tak pøírodní památky zcela zvlátního druhu. Jiné tyto íly se vyznaèují více ikmou orientací sloupù nebo jsou jejich výplnì místy rozpraskané do rovnobìných desek, které ovem bývají nerovnomìrné (Chvístec, Kaøich atd.). U jiných il je zase nápadné, e nebyly vyplnìny pískem, nýbr hrubým tìrkem, vìtími valouny (z poruených slepencù nebo ze tìrkových teras?) nebo rùzným materiálem jetì pøed proeleznìním (Pastviny Kälberleite, Holany). 6. Pískovcové tabulové hory s vrstvou elezitého pískovce na povrchu V severoèeských køídových pískovcích místy dochází k tomu, e dojde k proeleznìní jedné vrstvy na velkou vzdálenost a e se eroze na takové vrstvì zastaví. Je to tentý proces, pøi nìm dolo ke vzniku skalního høibu na obr. 4, jene tentokrát høib má velikost tabulové hory. Následnì bude objasnìno, zda k tomuto proeleznìní vìtinou opravdu tenké pískovcové vrstvy zasahující daleko ve vodorovném smìru dolo jako k jednomu zpùsobu tvorby elezivce (orttejn) na hranici podzemní a povrchové vody pøed prohloubením ELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE údolí, tedy pøi významnì vyím stavu podzemní vody ne dnes. Stejnì tak je moné, e dolo k výmìnì elezitého tmelu za vápnitý ve vrstvì vápnitého pískovce, jak bylo nìkdy zjitìno pøi prokøemenìní vrstev opuky. Proeleznìlá vrstva by pak podle okolností pøedstavovala proeleznìlou ústøiènou lavici. Takový zpùsob výkladu by ale nejprve musel být petrograficky a mikroskopicky prokázán, o co se jetì nikdo nepokusil. My si prozatím vystaèíme se znaky viditelnými v terénu, abychom za správnou oznaèili první monost. Na okraji mohutné pískovcové ploiny Brand vysoko nad údolím Libìchovky (Libocher Tal) pozorujeme skalní galerii, která se zdá být nahoøe pokrytá lepenkou. ádný z pískovcových palkù nepøipomíná známý tvar pytle vlny a nemá ani zaoblený vrcholek. Vechny jsou nahoøe rovnì seøíznuty (viz obr. 9 a 10, str. 151153, sekce Dubá). Podél okraje ploiny je vyvinuta vrstva elezitého pískovce, na povrchu pøed okrajem je i se svým podkladem rozèlenìna do jednotlivých skalních høibù s tlustou nohou, za okrajem je pokryta velmi pomalu stále mocnìjí pískovcovou vrstvou, v ní se nad nepropustnou vrstvou elezitého pískovce jako podkladem shromaïuje deová voda a sráí rosa. Proto jsme i svìdky takového zázraku, e vysoko nahoøe na okraji pískovcové ploiny se suchými borovými lesy napájí pramen Schwitzer (potítko) lesní zvìø a vysmívá se obvyklým teoriím o vzniku pramenù, uvedeným v mnoha geologických uèebnicích. I kdy tato vrstva elezitého pískovce nemusí být bez mezer, pramen hovoøí pøece jen zøetelnì pro její dalí ploné rozíøení. Jetì výmluvnìjí je vak ta skuteènost, e se podobné jevy vyskytují i na druhé stranì mnoho set metrù irokého údolí Libìchovky, na protilehlém okraji ploiny: zde je dokonce i více nad sebou leících vrstev elezitého pískovce a polohy se elezitými konkrecemi. Konkrece nemohly vzniknout proeleznìním po vápnitém tmelu (pseudomorfóza), protoe vápnitý tmel se zde nikde nevyskytuje v podobì hnízd. V dùsledku toho je tøeba uèinit závìr, e také blízké vrstvy elezitého pískovce s nimi rovnobìné se vytvoøily na døívìjí hladinì podzemní vody, kdy jetì leela v této úrovni; s prohloubením údolí v jednotlivých fázích postupnì klesala také hladina podzemní vody a kadému klidovému stavu eroze odpovídá vrstva elezitého pískovce nebo poloha se elezitými konkrecemi, pøirozenì jen v obdobích, kdy bylo k dispozici dostatek elezitých roztokù. Ty mohly pocházet z minerálních pramenù. Velké mnoství eleza mohly té poskytovat na povrchu zvìtrávající vulkanity nebo tufový kuel. Ná zpùsob vysvìtlení tohoto jevu se stává hmatatelným, kdy pozorujeme, e vrstva elezitého pískovce neporuenì pøechází pøes otevøený zlom, co by pùvodní vrstva opuky pøece nemohla. 7. Vliv prokøemenìní a proeleznìní na barvu a tvar rùzných druhù pískovcù Dosud byly popsány hlavnì takové pøípady silného proeleznìní a prokøemenìní, které mohly vdy ovliv- - 167 nit jen více èi ménì omezené èásti pískovcových tìles. Nyní budou popsány úèinky velmi zøedìných roztokù na celá souvrství køídového útvaru. Pøi této úvaze se ovem blííme do oblasti, v ní si ji nevystaèíme s terénním pozorováním jako dosud a ke slovu se bude muset dostat petrograf. Vycházíme z následujícího pozorování skuteènosti. V Holanech (Hohlener Gründe) zbarvila elezitá íla na obou stranách pùvodnì bílý pískovec. Tam, kde protínala svrchní skafitový stupeò, zbarvila jej karmínovì èervenì, jakmile vak vstoupila do pískovce stupnì Brongniarti, zbarvil se krásnì cihlovì èervenì. Pískovec stupnì Brongniarti toti obsahuje silnì jílovité pojivo a pískovec skafitového stupnì ne. Dokonce jednoduchý cikánský oheò zapálený ve skalním výklenku pískovce stupnì Brongniarti u Borku (Regersdorf) mùe tento pískovec zbarvit do èervena jako jílovitou cihlu. U pískovce skafitového stupnì k tomu nikdy nedochází. Pískovce stupnì Brongniarti v Dolském údolí (Gründenmühltal) a jeho okolí se vak lií od pískovcù skafitového stupnì nejen barvou, ale i tvarem skal. Pískovce stupnì Brongniarti se podobají øadám èervených nebo lutých, válcovitých, pøíènì ebrovaných lampionù, pískovce skafitového stupnì zas ohromným bílým pytlùm vlny. e oblé tvary nevznikají jednodue zvìtráváním hran pískovcového kvádru vyplývá z toho, e ne vechny druhy pískovce mohou tento tvar zvìtrávání pøijmout. Záleí hlavnì na tom, zda pískovec u mìl døíve koncentricky slupkovitou stavbu, nebo ne. Taková vnitøní stavba není u jiných hornin nièím novým. Je napøíklad známo, e mnohé èedièové sloupy se pøi dalím zvìtrávání rozpadnou na jednotlivé koule. Jiné eruptivní horniny dosáhnou tvaru hlávky zelí. Od doby, kdy jsou pøi základových pracech na stavbì naich moderních obrovských domù odkrývány také zvìtralé granity, k èemu v kamenolomech nikdy nedocházelo, jsme poznali, e také u granitu mohou vyvìtrávat z celkové hmoty zaoblené obøí bloky, zatímco vechno ostatní se rozpadne na perk. Na základì tìchto pozorování lze i nahromadìní blokù na dlouze protaených høbetech ulových pohoøí objasnit nenásilnìji ne døíve. Vechny tyto horniny ale kdysi byly tekuté, take jejich koncentricky slupkovitá stavba musela vzniknout ihned pøi utuhnutí jako vrozená vlastnost. Zcela jiná situace je u vrstevnaté horniny, jako je pískovec. Ten jistì pøi uloení nezískal ádnou koncentrickou stavbu, ale musel tuto vlastnost získat pozdìji. Protoe právì nezbarvené pískovce skafitového stupnì èasto pøednostnì získávají tvar pytle vlny i s kulovitì slupkovitou stavbou, nemohly tyto zmìny pískovce vyvolat elezité roztoky. Musely to tedy být vody s obsahem kyseliny køemièité. Do pískovce skafitového stupnì, chudého na pojivo, mohly snadno proniknout, zatímco do jílovitého pískovce stupnì Brongniarti by to bylo jen stìí moné. Proto pískovce tohoto stupnì v Dolském údolí (Gründenmühltal) nemívají tvar pytlù vlny. Pro ostatní, nejílovité pískovce stupnì Brongniarti to samozøejmì neplatí. 168 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí Tyto údaje o závislosti barvy a tvaru pískovcù na dodateèné impregnaci mají být samozøejmì jen skromným zaèátkem. V budoucnu bude tøeba provést pøísluný petrografický výzkum. Zvlá dùleité se nám jeví vyhodnocení tìchto výsledkù pro objasnìní zvlátních tvarù krajiny. vererzte Sandstein Eisenerzschalen Eisenerzadern Erzgänge Erzplatte Erzschilde Erzbesteg elezitý pískovec elezité krusty elezité ilky elezité íly elezitá deska elezité títy elezitá výstelka pøeloil Konrád Brotz upravil Jiøí Adamoviè Pøíloha 2 elezité pískovce v Národním parku Zion v Utahu Ferruginous sandstones in Zion National Park, Utah, USA Václav Cílek Pøi okruní cestì pøes národní parky Arches, Zion, Bryce Canyon, Grand Canyon, Monument Valley, Natural Bridges, Navajo National Monument Betatakin, dále pøes øadu nechránìných území, státní park Roxborough a dalí útvary jsem bìhem celkem témìø jednoho mìsíce stráveného bìhem dvou cest v letech 2001-2002 v terénu vìnoval znaènou pozornost rùzným jevùm spjatým s pískovci vèetnì výskytu elezivcù. Pøi tak obrovské rozloze terénu je moné získat jen orientaèní pøedstavu o daném území. Nicménì jsem procházel vyschlá údolí, prohlíel transportované materiály a èasto jsem nalézal vápnité konkrece èi rùzné typy silicitù. Rovnì jsem se v kadém návtìvnickém støedisku seznamoval s rùznými tituly popisujícími geologii a geomorfologii daného území. Literární zmínku o elezitých pískovcích (s výjimkou tenkých zátekù a poutních lakù) jsem nenael ani v jednom pøípadì. Samotné elezité pískovce jsem nalezl jenom na jedné lokalitì, i kdy v daném krajinném kontextu jinak patnì pøístupné pískovcové mesy (tedy víceménì ploché tabulové hory) se mùe jednat o pomìrnì bìný nález. Obr. 1. elezivce ze Zionu prùmìr vzorku je asi 15 cm. Popis lokality lokalita leí asi 1,2 míle nad krátkým pøístupovým tunelem (ten leí jetì nad velkým tunelem na silnici Utah 9 (hlavní pøístupová trasa do Zionu). Je moné zastavit na malém parkoviti oznaèeném No buses a poté pìky pokraèovat pod silnicí do vyschlého údolí, ve kterém asi 300m nad silnicí leí pøevis s indiánskými petroglyfy. Lokalita není kvùli vandalismu oznaèena, ale je rangerùm národního parku dobøe známa. Ve vyschlém údolí periodického toku je moné nalézt a 30 cm velké pizolitické elezivce a okolo 10 cm mocné, ploché, masivní elezivce. V mostu pod silnicí (oznaèen jako technická památka) jsou patrné prùøezy nedokonale vyvinutými krabièkovitými a Liesegangovými strukturami elezivcù o velikosti kolem 10 cm a mocnosti lamin nìkolik mm. Úlomky elezivcù jsou v korytì vyschlého potoka pomìrnì bìné. Popis vzorku elezivce se nalézají v druhotné pozici, ale jejich transport není vzhledem k ostrohrannosti úlomkù dlouhý. Jedná se o dva rùzné typy: masivní, hnìdé polohy o 170 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí mezi svìtlou a èervenou facií Navajo Sandstone, ale celkovì nejsou bìné. Nález spí ukazuje na výjimeènost èeských lokalit a proto je zde uvádìn. Edice Knihovna Èeské speleologické spoleènosti Poznámky Svazek 1: Studijní texty Speleolog 1.stupnì (1.èást), Praha 1986 Svazek 2: Jan Vítek: Bibliografie pseudokrasu v ÈSR, Praha 1986 Svazek 3: Studijní texty Speleolog 1.stupnì (2.èást), Praha 1986 Svazek 4: F.mikmátor: Úvod do jednolanové techniky, Praha 1987 Svazek 5: Prùvodce k exkurzím III. sympozia o krasu Praha 1987 Svazek 6: III. sympozium o krasu Krkonosko-jesenické soustavy, Praha 1987 Svazek 7: Igor Audy: Fotografování v podzemí, Praha 1988 Svazek 8: J.Hromas - J.Weigel: Základy speleologického mapování, Praha 1988 Svazek 9: III. semináø o historickém podzemí Støíbro 1987, Praha 1988 První poznámka se týká toho, e jsem ani jednou nemìl èas navtívit kontakt vulkanitù a pískovcù napø. v jiním ústí Zionu, v Red Canyonu (pøístup do Bryce) èi v Grand Canyonu, kde mladé vulkanity padaly v podobì lávových vodopádù do hlubokého údolí; nevím tedy, zda zde jsou elezivce spjaté s vulkanickou èinností. Druhá poznámka má archeologický charakter: indiánské kultury Severozápadu se ivotním stylem podobají evropským mezolitikùm. Pro paleo-indiány je charakteristické vytloukání petroglyfù do tenkých povlakových elezivcù nebo poutních lakù na pøevislých skalách. Vzhledem k ubývání pískovcù (asi o nìkolik cm) není na èeských lokalitách moné nalézt ádné mezolitické malby. Pokud u nás existují prehistorické petroglyfy je urèitá ance je nalézt na chránìných, pøevislých skalách pokrytých povlakovými elezivci, které jsou odolnìjí proti zvìtrávání. Obr. 2. Paleoindiánské petroglyfy vznikají vytloukáním ostrým kamenem do poutních lakù a povlakových elezivcù. mocnosti kolem 10 cm, které se podobají èeským elezivcùm. Druhý typ je zajímavìjí a je ponìkud odliný od èeských výskytù. Jedné se o detailnì uspoøádané asi 2-3mm silné elezité laminy, které vytváøejí buï sloité vlny nebo Liesegangovy kruhy. Nálezy jsou vázány na nìkolik set metrù mocné jurské souvrství Navajo Sandstone, ve kterém se pøedpokládá migrace elezitých slouèenin smìrem do spodních èástí masivu. Migrace má být doprovázena vybìlením vrchní èásti souvrství. V této èásti národního parku se neuplatòuje vulkanismus. Význam Pravdìpodobnì se jedná o elezivce zvìtrávacího pùvodu, které sice mohou být hojnìjí v zónì kontaktu Literatura CHRONIC, H. (1990): Roadside geology of Utah. 320 pp.; Mountain Press. A DKISON, R. (1991): Utah´s National Parks. 354 pp.; Wilderness Press. Berkeley. Summary Ironstones and secondary ferruginous sandstones were found in Zion National Park 1.2 miles above a short tunnel on Utah 9 road in the valley of a periodical stream below a cliff with Paleo-Indian petroglyphs. The ironstones occur as two distinct types massive, brown, flat clasts some 10 cm thick or irregular clasts up to 30 cm in diameter composed of thin, parallel laminae or concentric Liesegang rings. While secondary ferrugineous sandstones and ironstones are due to the Neovolcanic activity common in the Bohemian sandstone areas, they seem to be more rare in Zion, Arches and other American sandstone national parks. Krkonosko-jesenické soustavy, Svazek 10: 2. sympozium o pseudokrasu. Sborník referátù, Praha 1988 Svazek 11: H.Havel: Základní organizace ÈSS 6-08 Dagmar v Brnì 1973-1988, Praha 1988 Svazek 12: M.Vrána: Jeskynní výzkum u Bøeziny, Praha 1988 Svazek 13: Sborník pøíspìvkù: Vìdecký program 2.sjezdu ÈSS, Praha 1989 Svazek 14: H.Havel: Pøehled prùzkumných prací a jejich výsledky v historii Moravského krasu, Praha 1989 Svazek 15: Setkání speleologù v Jizerských horách Liberec 21.9.-24.9.1989. Prùvodce k exkurzím, Praha 1989 Svazek 16: Derek Ford: Charakteristika jeskynních systémù vzniklých rozpoutìním v karbonátech, Praha 1989 Svazek 17: 4. sympozium o historickém podzemí Mariánské Láznì 29.9.-1.10.1989, Praha 1989 Svazek 18: J.Wagner a kol.: Jeskynì Moravskoslezských Beskyd a okolí, Praha 1990 Svazek 19: F.Travìnec: Bibliografie Hranického krasu, Praha 1990 Svazek 20: Pøíruèka mapování pseudokrasu, Praha 1990 Svazek 21: V.Cílek: Krasové sedimenty, Praha 1993 Svazek 22: R.Matýsek: Speleoalpinismus, Ostrava 1994 Svazek 23: IV. sympozium o pseudokrasu Podolánky 1990. Sborník referátù, Praha 1990 Svazek 24: ed.J.Øehák: Kras Sudet, IV. sympozium o krasu krkonosko-jesenické soustavy, Praha 1993 Svazek 25: ed.V.Cílek: Svìt v podzemí, Sborník pøíspìvkù z 1. Národního speleologického kongresu ÈSS v Jedovnici, 25.-27.11.94, Praha 1995 Svazek 26: K.L.Kukla: Podzemní Praha, Dobrodruné romanetto z hlubin a bluditì praského podsvìtí, Praha 1995 172 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí Svazek 27: ed. V.Cílek: Podzemní Praha - Soupis podzemních objektù hlavního mìsta a vybraná bibliografie, Praha 1995 Svazek 28: ed.: R.Zatloukal: Speleologie na Holtejnsku, Výzkumy v letech 1966-1996, Brno 1996 Svazek 29: ed. V.Cílek: Archeologie a jeskynì, Sborník vìnovaný památce archeologa F.Proka (1922-1958), Praha 1997 Svazek 30: eds. L.Pecka, R.ivor: Tetín speleologický a historický, Sborník pøíspìvkù k 20. výroèí objevu jeskynì Martina a vzniku speleologické skupiny Tetín, Praha 1996 Svazek 31: V.Loek a J.Vaátko: Mìkkýi Národního parku Podyjí, Praha 1997 Svazek 32: eds. V.Cílek, J.Kopecký: Pískovcový fenomén: klima, ivot a reliéf, Praha-Broumov 1998 Svazek 33: J.Hromas, J.Weigel: Základy speleologického mapování. 2. doplnìné vydání, Praha 1997. Svazek 34: I. a M. Audy: Fotografování v podzemí, Praha 1998. Svazek 35: kolektiv: Pseudokrasový sborník 1, Praha 1999. Svazek 36: eds. V.Cílek, P.Bosák: Zlatý kùò, Praha 2000. Svazek 37: eds. J.Adamoviè, V.Cílek: Pseudokrasový sborník svazek 2, elezivce, Praha 2002.