3-2008-verze pro stránky

Ročník 2.
Záboří 6. 10. 2008
číslo 3/2008
Úvodní slovo
Vážení spoluobčané,
příznivci slova starosty, kterým jsme doposud zahajovali každé číslo našeho Zpravodaje, budou asi zklamáni. Tentokrát se
budou totiž muset spokojit pouze se slovem mým. Víte, od čeho je odvozeno slovo starosta? No jistě, od starostí. A těch má
každý starosta, kterému není život v obci lhostejný, dost a dost. Starosti má tedy i ten náš, který má na obci práce až nad
hlavu. Necháme ho proto trochu odpočinout, nebudeme ho ještě více zatěžovat, ale věřím, že si příště na nás čas udělá a jeho
slovo bude opět zdobit první stránku Zpravodaje. Starostu i místostarostu teď nejvíce zatěžuje akce kanalizace, pro kterou
připravují podklady pro vypracování projektu, aby akce mohla být zahájena a obec dostala dotaci. Vím, co to všechno obnáší,
ale mnozí z vás si to vůbec nedovedou představit. Obec musí vykoupit pozemky kolem rybníka Pátek, které vlastní rodina
Vaníčků. Pokud vím, majitelů z rodiny Vaníčků je 17 a s každým musí být sepsána smlouva. Žijí nejen na různých místech
v republice, ale dokonce i v cizině. O to je to všechno složitější. Pokud se všechno nestihne v termínu, obec dotaci nedostane.
V lepším případě se zahájení prací opozdí, každopádně je příprava takové akce velmi psychicky náročná.
V tomto roce vzpomeneme dvacáté výročí otevření naší základní školy. S touto stavbou to také nebylo jednoduché. Tehdy
jsem byla přímo u toho. Taková škola neměla být v Záboří vůbec postavena. Měla tu stát montovaná dřevostavba. Jak by asi
vypadala nyní? Předseda tehdejšího MNV, p. Josef Antony, takovou stavbu do obce nechtěl. Vzpomínám na jeho slova, že
nechce, aby po létech jednou jeho vnukům nadávali, co to nechal v Záboří postavit. Jeden týden peníze na stavbu byly, druhý
týden zase ne. Nakonec to vyšlo, obec peníze na školu dostala. Mnohde nám ji závidí, škoda jen, že se stále potýká
s nedostatkem žáků. Ale o škole si počtete na dalších stránkách Zábořského zpravodaje.
Ještě se zmíním o další akci, a to je oprava cesty ke kostelu.
Jistě mně dáte všichni za pravdu, že tato cesta již po rekonstrukci
přímo volala. Chůze po ní už byla téměř nebezpečná a také zde
došlo i k úrazu. Když se starosta na zastupitelstvu poprvé zmínil,
že by se mělo s cestou něco dělat, hned mě napadlo, že se bude
říkat, že si ji opravuje sám pro sebe. Je totiž majitelem staré školy a
cesta ke kostelu vede kolem ní.
Byly osloveny tři firmy, které za provedení prací požadovaly
téměř stejné finanční částky, a to 780 – 820 tis. Kč (jenom za
práci) plus 240 tis. Kč materiál. Nakonec žádná firma vybrána
nebyla, protože jejich finanční požadavky byly neúměrně vysoké.
Obec nakoupila dlažební kostky a další materiál, starosta sehnal
řemeslníky, práce s nimi byly nasmlouvány za podstatně nižší
částky. Jak dopadla celá rekonstrukce finančně? Celkové náklady
na práci činily 375 tis. Kč, na materiál 240 tis. Kč. Z toho je jasně
vidět, kolik se ušetřilo. Dotace byly poskytnuty ve výši 240 tisíc
Kč. Pohodlnější by jistě bylo zadat práce firmě, takto to stálo opět
více starostí a nervů pro starostu, jeho zástupce a některé
zastupitele. Zbylé dlažební kostky budou ještě použity na
vydláždění prostoru kolem schodů do kostela. Myslím si, že
dlažební kostky byly zvoleny správně, do této historické části obce
by se asi těžko hodil asfaltový povrch cesty, i když to je věc názoru.
Co je v plánu udělat ještě v letošním roce, to si každý může přečíst
ve vývěsní skříňce na návsi. Bylo by jistě milé nám, zastupitelům, kdyby občané projevili více zájmu o dění v obci účastí na
schůzích zastupitelstva. Vždyť každé zasedání obecního zastupitelstva je veřejné. Možná by více občanů pochopilo, že práce
starosty, místostarosty a celého zastupitelstva vůbec není jednoduchá, možná by ze strany občanů bylo i méně kritiky a více
pochopení pro naši práci. Závěrem bych chtěla ještě dodat, že třídíme odpad. Je to velice chvályhodné, ale někdy to kolem
kontejnerů vypadá hrozně. A stačí přeci tak málo, jen po sobě uklidit. Děkuji všem, kteří tak činí.
J.V.
Číslo 3/2008
Zábořská škola včera, dnes a zítra
Dne 4. listopadu tomu bude
právě 20 let, kdy žáci poprvé
vstoupili do nové školní
budovy v Záboří. Při této
příležitosti si Vás dovolíme
provést netušenou historií i
živou současností školy, bez
níž by život v obci byl
mnohem
chudší.
Vždyť
Logo školy vzniklé
tradice
školy
jsou
zde
opravdu
dle návrhu Petra
pevné a zakořeněné již v době
Viktory
třicetileté války.
K historii budov zábořské školy z archivních
záznamů lze uvést, že původně byl školou dřevěný
domek stávající na jižním svahu pod kostelem nedaleko
tvrze, který ke konci 18. století, stejně jako blízkou
zvonici, zničil požár. Zvonice byla postavena znovu na
témže místě, ale místo školy byly po urovnání spáleniště
zřízeny zahrady. Hrabě Špork, majitel Lnářského panství
a patron zábořské školy, tehdy zakoupil domek čp. 33
i s pozemkem a upravil v něm učebnu a byt pro učitele.
Stavení bylo dřevěné, byt pro učitele spočíval ze dvou
světnic, větší a menší a z „černé kuchyně“. Z ní se šlo do
malé tmavé spižírny, v níž se nacházel sklep na
brambory. Na neohrazeném dvoře stála malá stodůlka
s chlévem pro hovězí dobytek. Na této škole bylo
vyučováno do r. 1829 v zimním i letním běhu, přičemž
v zimě nemusely do školy v Záboří chodit děti z Lažan,
Doubravice a Milčic. Do těchto vesnic docházel denně
střídavě pomocník nebo podučitel a vyučoval děti
v chalupě s největší místností. Účast dětí zajišťovali
rychtáři obcí. Protože škola v čp. 33 chátrala, musel
„patron“ hrabě Karel z Linkerů postavit na nátlak úřadů
i obcí na jižním svahu budovu novou. Vyučovat se v ní
začalo dne 13. 10. 1861 po vysvěcení Vincencem
Ullrichem, biskupským vikářem a farářem z Březnice.
Roku 1871 byla za Ignáce Houry, jako již nového
řídícího učitele, škola rozšířena o třetí třídu po zrušení
bytu druhého učitele. V letech 1881-1882 byla místním
rolníkem Josefem Říšským přistavěna školní přístavba za
cenu 2259 zl. Od 1. 1. 1883 se i zde začalo vyučovat. Ve
škole měl byt učitel i jeho pomocník. Roku 1883 přibyla
čtvrtá třída a to právě v přístavku školy. Chátrající
budovu původní školy v č. 33 koupil a přestavěl
obchodník p. Václav Helma.
Z historie kantorské je první písemnou zmínkou
záznam z roku 1642. Jedná se o přísahu učitele zábořské
školy, tedy zápis povinností, které musel učitel vykonat.
Vrchní dozor nad školami (i školou v Záboří) měl od
roku 1622 Jezuitský řád až do svého zrušení r. 1773.
Místním dozorcem byl farář. Šlechticové a panští
úředníci měli své „Praeceptory“ (jistě vzpomenete na
preceptora z pohádky Tři oříšky pro Popelku), avšak
o vyučování vesnických dítek se nikdo mnoho nestaral.
Tu a tam vyučoval nějaký řemeslník ve svém bytě při své
Strana 2
práci základy psaní, čtení a počítání (takto vyučující byli
nazýváni „Kumpáni“).
V r. 1749 byly sníženy platy učitelské a tento stav
trval do r. 1773, což mělo za následek, že učitelé
vyučovali dítky opět privátně. Marie Alžběta, hraběnka
Serenyiová, vydala 1. 1. 1763 „Školní řád blatenský“,
který obsahoval povinnosti rektora školy, učitele, ale i
rodičů, magistrátu a hospodářského úřadu, např.:
„Oba dva, rektor i mládenec či učitel všech
veřejných hospod navštěvování jako věci nepříslušné se
nanejvýš uvazují, tím méně v čas školní nějaké pití do
školy nositi, anebo nějaké vyražení v kartách a kostkách
hledati se opovažují, takového života se varovati a štítiti,
též mládeži neb obci k pohoršení nebýti.“
Reprodukce obecního kronikáře p. J. Vorby
Od r. 1793 tzv. „Tagenbuch“ určoval, že ve školách
mohou učit jen faráři, katecheti a jiné církevní osobnosti,
ale není pochyb, že přesto vyučovali učitelé.
Od r. 1808 se zachovaly tzv. Školní katalogy, kde
jsou přesně evidováni všichni učitelé, dohližitelé a další
informace (počty žáků, tříd atd.). V tomto katalogu
z roku 1808 je např. jako „školní dohližitel“ zdejší školy
jmenován Josef Křivanec ze Záboří. V r. 1830 docházelo
do zábořské školy 93 hochů a 112 dívek (za učitelování
Josefa Brože a faráře Josefa Machovce), všech 205 žáčků
pohromadě v jedné světnici učili dva učitelé současně.
Na jedné straně seděly děti z 1. třídy a na druhé ostatní
z jiných tříd. Takto se vyučovalo do r. 1831. Když farář
J. Machovec v r. l831 zemřel, stal se farářem zábořským
Augustýn Jedlička, známý spisovatel publikující pod
jménem Velebín Třemšínský. Dohližitelem se po
zemřelém Křivancovi stal Václav Sladký. Škola byla
rozšířena o druhou třídu r. 1834, ta byla zřízena
v „Panském špýcharu“ (staré tvrzi), kde se učilo do
r. 1861. V r. 1837 byly zřízeny ve špýcharu i učebny
další. Školní rok trval 47 týdnů, učilo se pouze
dopoledne, děti měly docházet do l4 let svého věku, ale
zpravidla již do školy nedocházely po dovršení 12 let,
což bylo tolerováno inspekcemi. Děti už pomáhaly
doma, jak uvádí školní kronika. Aby v zimě děti
nemrzly, dodávalo se dřevo: od patrona hraběte Šporka
z panství lnářského, velkostatku bratronického, ze
Číslo 3/2008
Záboří, Lažan, Bratronic, Čečelovic, Slivonic a
Jindřichovic.
V 17. a 18. století v Záboří vyučovali např. Jiří
Žlutický r. 1654 (v tomto roce byla vydána berní rula,
tj. soupis majetků v království českém), Václav
Benjamin Svoboda (1668-1686), Václav Feilber (16911693), Vojtěch Mikšovský (1697-1705), Martin
Procházka (1713-1727), Josef Brož (1792-1829) a
mnoho dalších učitelů. Po Brožově smrti se stal
nástupcem Josef Houra. Pomocníkem mu byl jeho syn
Josef. Otec měl příjem 129 zl., 39 a jednu pětinu
krejcaru, syn 70 zl. Pro zajímavost a srovnání - příjmy
Brožovy pocházely z „Posnopného“, které bylo: ze
Záboří 2 mandele žita, ječmene, ovsa, z Blatenky 6 měřic
a 2 žejdlíky žita, z Bratronic např. 12 snopů žita, stejně
tak ječmene a ovsa, podobně z ostatních obcí (Čečelovic,
Doubravice, Hlupína, Jindřichovic, Lažánek, Mečichova,
Milčic, Nahošína). Obce byly povinny učiteli po žních
složit obilí a zavést ho do školní stodoly. Za toto
posnopné musel učitel v neděli a ve svátek zpívat a hrát
na varhany v kostele při bohoslužbách, zvonit klekání,
péct hostie a doprovázet duchovního k nemocným. Za
působení Josefa Houry byly v r. 1852 za posnopné
zakoupeny státní obligace za 1050 zlatých a uloženy u
berního úřadu v Blatné, kde si učitel vybíral 5% úrok. Do
tohoto roku dostával učitel peníze (tzv. „sobotáles“) jen
od dětí rolníků. Za dítě se týdně platily 2 krejcary.
Vybírat sobotáles byli povinni starostové, ale vybírali jej
značně nepořádně. Mimo to dostával učitel tzv. „koledu“,
( 7 zl. 58 kr.) a „štolu“ (10 zl. 24 kr.) Dále obdržel ročně
16 a půl sáhu dříví na topení. Za Josefa Houry učili na
zábořské škole Václav Hrdlička (1836-1843) a po něm
do r. 1849 František Pobuda, který odešel na učitelský
ústav v Praze. Josef Houra po 10 let nepřijal žádného
pomocníka, dokud jeho syn Ignác nevystudoval učitelský
ústav v Praze a stal se r. 1859 při otci pomocníkem a po
jeho odchodu do výslužby r. 1866 učitelem. Josef Houra
zemřel 6. 6. 1883. V r. 1862 byla zrušena funkce
„patronů“ škol, byli jmenováni vždy na dobu 3 let
„Výborové školní“ zastupovaní faráři, katechety,
majiteli, zástupci. To byli např. starosta Záboří František
Křivanec, Vojtěch Panuška z Bratronic, František Malý
z Čečelovic, všichni chalupníci, rolník Václav Šrámek ze
Slivonic a rolník Josef Fulín z Lažánek.
Císař Josef II. uložil vrchnostem povinnost zřizovat a
vydržovat školy na jejich panství, a to ve všech obcích,
kde byl farní kostel, za to jim ale udělil jistá práva,
zejména dosazovat učitele. Tak vznikl Patronát školní,
jenž byl tvořen dohromady z 20 škol o 25 třídách.
Vyučovalo se náboženství, čtení, psaní a počty.
Ve školním roce 1872/1873 započala řádná činnost
místní školní rady. Obec Záboří zvolila za člena Václava
Křivance, jenž se stal školním dohližitelem. Obec
Čečelovice dosadila Josefa Končelíka, Lažánky společně
s Mečichovem Jana Bulína z Lažánek, Slivonice Václava
Šrámka a Bratronice s Jindřichovicemi Václava Vokroje
z Jindřichovic. Roku 1880 bylo započato s výukou
Strana 3
ženských ručních prací, které do r. 1892 vyučovala
Františka Šopfová, do r. 1898 Františka Hourová.
Dnem 1. 1. 1883 byla otevřena IV. třída, za
podučitele byl dosazen Josef Siblík (spoluautor publikace
Blatensko - Březnicko, vydané v r. 1925). Roku 1884
založil Ignác Houra při škole „Pamětní knihu“, která je
vedena dodnes. Díky tomu jsou známi všichni učitelé,
kteří zde vyučovali. Obecní škola v Čečelovicích byla
založena a rovněž vysvěcena r. 1910, od počátku zde
působil jako řídící učitel Josef Žák. Tím přestaly do
zábořské školy docházet děti z Čečelovic a Slivonic. Po
jejím zrušení se vše vrátilo do původního stavu.
Počátkem školního roku 1887 se postarala místní školní
rada o letní tělocvičnu, vystavěnou před školní budovou
zvýšením tarasové zdi a urovnáním místa návozem a
postavením náčiní v nákladu 94 zl. a 20 kr.
Budova staré školy na počátku minulého století
Následující vzpomínky, které možná rozjitří mysl
pamětníků, jsou již z minulého století :
Krupobití 19. 7. 1904 způsobilo takovou bídu, že ve
škole byla zřízena „polévková kuchyně“, neboť rodiče
neměli co dát dětem k obědu. Rozdáno bylo 8359 obědů.
Tato charitativní činnost pokračovala i v dalších letech:
např. 1911/12 bylo rozdáno celkem 1353 porcí polévky
v ceně 81 korun 18 hal. Na úhradě nákladů se podíleli
občané ze Záboří i okolí.
V letech 1910–1927 se na škole v Záboří pravidelně
konaly „Stromkové slavnosti“, při kterých žáci sami
sázeli stromky, které vypěstovali nebo je někdo jiný
věnoval (např. baron Battaglia 20 stromů a 30 keřů).
Počátkem 1. světové války, tedy v r. 1914, zhotovili
žáci pro vojáky vlněné punčochy, nátepníčky, kukly a
papírové vložky do bot. O tři roky později byla školní
docházka velmi špatná kvůli hospodářským a domácím
pracím dětí, tudíž ani jejich prospěch ve vyučování
nebyl valný. Do vzniku republiky se počet dětí
pohyboval mezi stopadesáti a dvěma sty, v dalším
období mezi 110 – 150 žáky.
30. května 1926 sehrály školní děti divadelní hru
„Světluška“. Čistý výnos činil 70 Kč. V r. 1929/1930
byla ve škole v Záboří zřízena začáteční postupná třída,
ve škole bylo v 1. třídě 18 hochů a 17 dívek, ve 2. třídě
21 hochů a 18 dívek, ve 3. třídě 21 hochů a 11 dívek, ve
4. třídě pak 13 hochů a 9 dívek.
Číslo 3/2008
Strana 4
Třída ve staré škole
Dne 6. 1. 1931 bylo založeno při škole rodičovské
sdružení, školu navštěvovalo 72 chlapců a 64 dívek,
v r. 1931/32 pak 78 chlapců a 63 dívek. Ve školním roce
1933/34 docházelo 64 chlapců a 77 dívek, 1934/35
70 hochů a 79 dívek, 1935/36 64 hochů a 74 dívek. Za
účasti žáků školy tehdy proběhla slavnost svěcení
pomníku padlých. V r. 1936/37 bylo ve škole 52 hochů a
63 dívek. V roce 1937/38 bylo ve škole evidováno
46 chlapců a 61 dívek, na výpomoc nastoupil pomocný
učitel a kandidát na učitelství Emanuel Kulovaný. Když
zemřel T. G. Masaryk, byla na jeho počest uskutečněna
6. 3. 1938 na vršku „Průhon“ velká ohňová vatra.
V září 1938 byl společně s dalšími zábořskými muži
povolán E. Kulovaný v hodnosti podporučíka jezdectva
k výkonu vojenské služby v rámci vyhlášené mobilizace.
Ve školním roce 1939/40 byl ustanoven definitivním
učitelem Břetislav Vlk. Rodičovské sdružení ošatilo
jednu chudou dívku z 1. třídy. Pololetní prázdniny byly
3x prodlouženy, výuka začala až 4. 3. 1940. Na škole
proběhla slavnost ke zřízení protektorátu Čechy a
Morava, na počest 51. narozenin A. Hitlera (30. 4. 1940)
vlály říšské a protektorátní prapory na škole, faře, obci,
poště a kampeličce. Školu navštěvovalo 115 žáků.
V r. 1945 již bylo ve škole 8 postupných ročníků,
celkem 72 žáků a žákyň. Opět se vyučovalo náboženství
(páterem Jaroslavem Janů), bylo obnoveno rodičovské
sdružení, vyčištěna, vydesinfikována a vymalována
škola. Žáci byli měřeni a váženi. V září a říjnu byl
hromadně organizován sběr šípků, kaštanů a léčivých
bylin. Žákům byly rozdávány věci poskytnuté organizací
„UNNRA“. Ubývalo dětí, vyučovalo se ve dvou třídách.
V dalším roce vyučoval náboženství zdejší farář
Josef Buček. Při měření žactva byl nejmenší Fr. Renč,
nejlehčí Miloslav Ounický, oba z 1. třídy, nejvyšší
Václav Křivanec a nejtěžší Jaroslav Žižka, oba z 2. třídy.
V ošacovací akci bylo oblečeno 15 dětí. Byl zahájen
provoz školního rozhlasu. V r. 1948 byl do školy
zaveden telefon. V l. třídě se učilo 27 a ve 2. tř. 22 dětí.
V r. 1948/49 bylo v 1. třídě 32 hochů a 22 dívek. Byl
zaveden „zimní čas“a stanoven pětiletý plán školy. Žáci
se zapojili do hledání mandelinky bramborové
(„americký brouk“ – dle tehdejší propagandy shazován
z letadel Američany s cílem zničit zemědělství).
V Záboří se ale téměř nevyskytovala.
Školní rok 1949/50 se nesl ve znamení různých
kulturních a politických akcí, školení učitelů, pokračoval
sběr všeho ještě ve větší míře. Velmi často se promítaly
filmy ve zdejším kině u Říhů. Od ledna do března
probíhal v Záboří kurs ruštiny, pro děti se vařila polévka.
Od l. dubna děti místo ní dostávaly zdarma teplé mléko
připravované ze 2 sudů sušeného mléka, které škola
obdržela od mezinárodního dětského fondu.
Ve školním roce 1950/51 se učilo 32 hochů a
29 dívek ve dvou třídách. Pro další rok bylo typické
odhlašování a přihlašování se k výuce náboženství, školu
navštěvovalo celkem 36 hochů a 25 dívek. V r. 1955 zde
vznikla „hudební škola“. V r. 1959 se sesula zeď - taras
ve svahu pod „Starou školou“ a musela být opravena.
V r. 1969 byl postaven „školní pavilon“ a ředitelem
školy jmenován Emanuel Kulovaný, který také vedl a
psal obecní kroniku (zemřel v r. 1978). V r. 1971 byla na
školním pozemku u hřbitova postavena chatka jako šatna
pro školu, na tento pozemek byl již v r. 1966 zaveden
vodovod (ve stejnou dobu jako na nově zřízený hřbitov).
V listopadu 1973 začala výstavba sportovní haly jako
jedné ze dvou halových staveb na Českobudějovicku.
Výstavba nové budovy školy
V polovině osmdesátých let žáčků přibývalo, pro
silné populační ročníky byly prostorové i organizační
podmínky školní výuky, rozdělené do dvou budov, tj.
školního pavilonu a staré školy, neúnosné. Proto byla
zahájena stavba moderní budovy s celkovými náklady
4.263.000,- Kč a kapacitou 320 žáků. Po jejím otevření
byla v původním školním pavilonu zřízena mateřská
škola, která doposud fungovala pouze v Čečelovicích.
Bohužel budova staré školy chátrala, díky politickým
změnám v letech devadesátých se obci nepodařilo
realizovat přestavbu na byty učitelů. Prodejem do
soukromých rukou se zabránilo zdevastování objektu,
jenž má význačnou hodnotu nejen historickou, ale i
citovou z pohledu bývalých žáků. I přes probíhající
obnovu budovy „staré školy“, kdy je jisté, že zůstane
zachována, byť zmodernizována pro nový účel
využívání, zůstává pocit nostalgie - už tu nikdy nezazní
zvonek na přestávku a po něm dětský smích.
Pro ty, kteří neměli příležitost porozhlédnout se
Číslo 3/2008
v interiérech školy, uvádíme, že dvoupodlažní budova
má 8 tříd pro 320 žáků, 2 odborné učebny a 5 kabinetů.
Úpravou šatny a sborovny bylo vytvořeno místo pro
školní družinu a klub. Se sportovní halou a od 27. května
1991 i s novou školní kuchyní s jídelnou tvoří uzavřený
komplex. Přes svou „novotu“ vyžaduje stálou údržbu a
investice, které přispívají k ekonomice provozu a
k bezpečnosti žáků, například jako v říjnu roku 1995
dokončená rekonstrukce kotelny. Převod vytápění z LTO
na propan-butan si vyžádala 1.080.000,- Kč. Spojením
základní, mateřské školy a jídelny byla k 1. 1. 2003
vytvořena příspěvková organizace ZŠ a MŠ Záboří.
Ale škola není jen o budově samé. Ta je sice
podmínkou kvalitní výuky, nicméně nositeli vědomostí
jsou vyučující a těch se za posledních dvacet let na škole
v Záboří vystřídalo na čtyřicet. Do roku 1992 vedla školu
paní ředitelka Růžena Vokrojová, kterou vystřídal
dosavadní ředitel Václav Špatný. Škola měla do r. 1996
osm tříd. S návratem k devítileté školní docházce počet
tříd vzrostl na devět. Tento stav se udržel až do roku
školního 2004/2005, kdy vzhledem k úbytku žáků byl
snížen počet tříd na 7 s devíti ročníky. Od školního roku
1994/95 byla ve škole zahájena výuka hudebního,
později výtvarného oboru ZUŠ Blatná.
Nyní škola zajišťuje pro 89 žáků vzdělávání ve
třídách s malým počtem dětí. Díky tomu je výrazně
rozvinuta individuální péče zvláště o děti s vývojovými
poruchami učení. Kvalitu vzdělávacího procesu
dokumentuje fakt, že jsou žáci školy v naprosté většině
úspěšní v přijímacím řízení na střední školy. Úspěch
dosahují i v jiných oblastech, především sportovních,
výtvarných, ale i odborných soutěžích. I přes existenční
problémy spojené s klesajícím počtem dětí a nárůstem
nákladů na provoz je současná škola důstojným
pokračovatelem starých tradic zábořského školství.
K dvacetiletému výročí školy připravili žáci a
učitelé řadu akcí. V únoru proběhla úspěšná výstava
projektu „Škola plná vlaků“ a v květnu školní akademie.
Týden otevřených dveří se připravuje v termínu od
3. do 7. listopadu. Sobota 8. 11. bude patřit setkání všech
pracovníků školy, kteří v ní posledních 20 let působili.
V. Špatný, JiŘí, JaVor
Více o ZŠ Záboří najdete na www.zs.zabori.indos.cz
Strana 5
Zábořská pouť „pod lípou“
Pouť je konečně tady. Po horečných přípravách
zahrnujících přípravu občerstvení, tanečního parketu a
dalších nezbytností, mohla sláva začít. Kolem jedné
hodiny odpolední se začali scházet první lidé, kteří čekali
na návsi na vystoupení blatenských mažoretek. Počasí se
vydařilo na jedničku, a tak se nemusely holky mažoretky
třást zimou a pánové se měli na co koukat. Po jejich
vydařeném čísle se celá náves stěhovala pomalým
krokem pod lípu. Protože se Klatovští dragouni nemohli
zřejmě poutě v Záboří dočkat, přijeli dříve a hned se jich
využilo. Hráli po celou dobu přechodu z návsi pod lípu.
Zde každého označkoval pan Kurz se svými děvčaty
razítkem „Tiskopis“ nebo „87454“ (jiná razítka v tu dobu
nebyla k mání) a zábava mohla začít. Mažoretky se ještě
jednou předvedly v plné kráse a po nich již následovala
představení ZŠ a MŠ Záboří. Malí účinkující se nebáli a
bez jakéhokoli ostychu předvedli svá vystoupení. Hůř na
tom byli právě „vyšlí“ deváťáci. Pouť pro ně byla špatně
naplánovaná…, ale „rozlučák“ den předtím se jim nejspíš
docela vydařil. I tak ale dali do svých reklam všechno, a
bylo se na co dívat. Proto díky, deváťáci, bylo to super!
A škola a školka to měly za sebou.
Teď už i pan starosta byl méně nervózní, trochu se
začal uvolňovat, asi i u něho se začala po velkých
přípravách a stresech dostavovat pouťová nálada. To již
byli přichystáni strakoničtí vojáci, kteří nám měli
předvést ukázku bojového útoku. Páni i dámy si přišli
určitě na své. I když dámy spíš než bojové umění
obdivovaly svalnatá těla mladých vojáků a tajil se jim
dech při pohledu na možná smrtelná zranění v boji.
Hned po jejich čísle vyskočil z letadla nad námi
parašutista. Ač muži očekávali výsadkářku – to byla
nejspíš jen kachna – byl to muž. Povedlo se mu přistát na
místě určení, na louce pod kostelem, a sklidil tak nemalý
obdiv. Za chvilku už pan starosta naháněl Lukáše
Písaříka. Všichni utichli, když v podání Lukáše zazněla
první píseň od skladatele Karla Svobody. Lukáš nám
spolu se svojí přítelkyní Andreou Cejpkovou během
svého téměř hodinového vystoupení zazpíval nádherné
písničky českých i zahraničních interpretů.
Odpoledne zakončovali Klatovští dragouni. Ač se
jednalo o lidové písně určené pro tanec, netancoval
nikdo. Tedy opomenu-li prcky, kteří „pařili“, co jen
mohli. Dospělí jen poslouchali, pobrukovali si, popíjeli a
jedli. Odpoledne se tedy vydařilo, počasí vydrželo a
všichni se zdáli spokojení.
Dobrá nálada se přenesla i na večerní zábavu. A tak
byl parket při hudbě pana Koubka tanečníkům malý.
Tancoval každý, kdo ještě nebyl společensky unavený.
Paní Češková ve stylové zástěře roznášela koláče jako
pravá selka, volejbalisté pekli maso a snažili se prodat co
nejvíce panáků.
Čím víc se blížila půlnoc, tím více někteří posedávali
a polehávali na lavičkách... Únava se rychle dostavovala.
Ale divte se, když je člověk celý den na nohou…
Číslo 3/2008
Strana 6
Fotogalerie ze zábořské pouti
Vystoupení mažoretek na návsi
Slavnostní pouťový pochod pod lípu
Netradičně pojatá reklama v podání žáků 9. ročníku
Dobrá nálada patří i do výčepu – zpívalo se i zde
K tanci a poslechu vyhrávali Klatovští dragouni
Tančilo se opravdu o sto šest
Všude vládla pohoda a pouťová nálada
Na zdraví a za rok opět nashledanou!
Číslo 3/2008
Strana 7
Z činnosti TJ ZD Záboří
Letní měsíce bývají většinou pro
sportovce „okurkovou sezónou“. V Záboří
to však letos příliš neplatilo. Na
tenisových kurtech proběhl Memoriál
Miroslava
Petráška
ve
čtyřhrách,
volejbalisté uspořádali již 6. ročník turnaje smíšených
týmů Zábořská smeč, mužská polovina tohoto oddílu již
poměrně úspěšně vstoupila do dalšího ročníku okresního
přeboru. Hlavní slovo však bude patřit ženám z oddílu
ZRTV, který rozhodně nezahálí.
obávat, hravě ji totiž nahradí naše mladá děvčata.
Ženy a děvčata lačné po pohybu: přijďte mezi nás,
zažijete „vzrůšo“ a zeštíhlíte pas!
Oddíl ZRTV- ve zdravém těle zdravý duch
Základna našeho oddílu je poměrně široká, vždyť
čítá kolem padesáti členek. Aerobiku však všechny
neholdujeme, a proto se scházíme v místní sportovní hale
ve skromnějším složení. Přestože máme výhodu v tom,
že pronájem haly za nás vyrovnává tělovýchovná jednota
a my tedy můžeme využívat tento prostor zdarma, mrzí
nás, že této přednosti nevyužívá přeci jen více žen.
Přesný počet se neustále mění, vždyť my, ženy, to
nemáme vždy lehké: uvolnit se od svých rodin, dětí či
zaměstnání. I přes tyto komplikace se ale pravidelného
cvičení zúčastňují kromě „domácích“ i ženy z okolních
vesnic.
Letos jsme se rozhodly dokázat nevěřícím mužům,
že opravdu trápíme svá těla a přichystaly jsme půlnoční
představení na sokolské schůzi. Předvedená sestava
aerobiku se setkala s uznáním a my bychom v podobném
duchu rády pokračovaly.
V létě opouštíme zdi tělocvičny a zlepšujeme svou
fyzickou kondici zdoláváním kilometrů na kole.
V okruhu 20 km už známe na místních cestách každou
kočičí hlavu. Po každém cvičení či jiném aktivním
pohybu je nutné v rámci regenerace doplnit tekutiny a
získat informace o dění v obci a nedalekém okolí, čímž
povznášíme společně strávené chvíle na téměř
společenskou událost. V rámci rozvoje dobrých vztahů
podporujeme i místní hokejisty formou cvičení
roztleskávaček (viz fotografie), často pomáháme
organizovat akce pro děti.
Letos nás na pár měsíců opustí naše cvičitelka
Lenka, ale o budoucnost aerobiku se nikdo nemusí
Volejbalový turnaj Zábořská smeč 2008
Závěr prázdnin tradičně patří v Záboří volejbalistům.
Ti zde pošesté uspořádali turnaj smíšených družstev
Zábořská smeč. Podruhé proběhlo toto klání na dvou
hřištích, na kterých změřilo své umění 11 mužstev. I přes
počáteční problémy s podmáčeným hřištěm se nakonec
líté boje odehrávaly až do sedmé hodiny večerní.
Vítězství si odvezli hráči ze Sedlice u Rožmitálu, druhé
skončily překvapivě Lažany. Ani tři domácí týmy se
rozhodně neztratily. Nejlepší z nich obsadil krásné třetí
místo a rozšířil tak sbírku pohárů o další cennou trofej.
Poslední finálovou smečí však den rozhodně ještě
nebyl u konce. Ti, kteří nebyli unaveni, se přesunuli „pod
lípu“, kde se za doprovodu skupiny M.E.K. konalo
přátelské posezení. Ani citelné chladno neodradilo
všechny tancechtivé, a tak se nakonec přišla bavit asi
stovka návštěvníků. Kdo na konci srpna navštívil Záboří,
určitě nelitoval. Těšme se na Zábořskou smeč 2009.
OP ve volejbalu mužů – 1. kolo:
Žížaly Záboří – Řepice
Žížaly Záboří – Fezko Old dogs
Žížaly Záboří – TJ Blatná „A“
2:1
2:1
1:2
Memoriál M. Petráška v tenisu:
Turnaje ve čtyřhrách se zúčastnilo 6 dvojic ze
Záboří, Blatné, Strakonic, Sedlice a Radomyšle. Ranní
nepřízeň počasí byla naštěstí zažehnána, a tak všechny
zápasy proběhly v přátelském duchu za příznivého
počasí. Vítězné vavříny si odnesl ředitel strakonické
nemocnice MUDr. T. Fiala s J. Holečkem. Domácí
rodinný tým Slavíková – Slavík obsadil pěkné 3. místo.
Konečné pořadí:
1. Fiala Tomáš – Holeček Jaroslav (Strakonice)
2. Mašek Zdeněk – Švejda Miroslav (Blatná)
3. Slavík Josef – Slavíková Hana
(Záboří)
4. Poklop Luboš – Mandl Jindřich (Radomyšl)
5. Antony Josef – Sulek Antonín
(Záboří-Sedlice)
6. Slavík Jiří- Peterka Luboš
(Záboří- Radomyšl)
Číslo 3/2008
Strana 8
Sdělení České pošty:
Jistě jste již slyšeli, že v rámci celé České pošty
probíhá optimalizace a racionalizace provozoven.
Z tohoto důvodu je z pošty Záboří od 1. 10. 2008
propuštěna doručovatelka paní Hrubá, jejíž práci
převezme vedoucí pošty. Zásilky budou doručovány až
odpoledne. Občané si mohou zřídit na poště zdarma
schránku a vybírat si ji kdykoliv během hodin pro
veřejnost.
Hodiny pro veřejnost na poště Záboří od 1. 10. 2008
PO
8.00 - 11.30
14.30 - 15.15
ÚT
8.00 - 11.30
14.30 - 15.15
ST
8.00 - 11.30
14.30 - 16.30
ČT
8.00 - 11.30
14.30 - 15.15
PÁ
8.00 - 11.30
14.30 - 15.15
Marie Kůrková, vedoucí pošty v Záboří
Opustila nás:
Šretrová Růžena - dne 21.8.2008
Čest její památce!
Významného životního jubilea
se dožívají
Říjen
Listopad
Prosinec
Jakšová Růžena
Klugner Václav
Brada František
Fišerová Anežka
Mašek Josef
Běle Václav
Hokr František
84 let
86 let
60 let
81 let
70 let
60 let
60 let
Obec Záboří přeje všem jubilantům pevné zdraví!
Poděkování
I mezi námi, Zábořáky, se najdou slušní a poctiví
lidé. Důkazem toho je p. Pavel Troníček, který se
zachoval jako čestný občan. Mnohokrát mu děkujeme za
to, že se postaral o pánské kolo, které se díky jeho ochotě
nedostalo do cizích rukou
Josef Vydra
Vítání občánků 20. září 2008
Do nového života přivítal starosta
obce ing. M. Augustin nejmladší
Zábořačky a Zábořáky na místním OÚ.
Počáteční žvatlání, broukání a pláč
malých oslavenců doplňovaly veselé
písničky a básničky v roztomilém
podání dětí z mateřské školky. Pro
potěšení miminek se na chvíli proměnily
v loupežníky, a tím si od dospělého
obecenstva zasloužily obrovský potlesk
a od „mrňousků“ roztomilý úsměv. Na
památku si mladé rodiny odnesly nejen
dárkovou tašku, pamětní list, maminky
žlutou růži, ale kojenci a batolátka i
„pevný základ do svého budoucího
věna“ (jak pronesla babička p. Alena Majerová), a to 2000,- Kč. A jak zakončit slavnostní okamžik? Samozřejmě
rodinným focením u kolébky a přiťuknutím si skleničkou šampaňského na zdraví a štěstí nových zábořských občánků –
Lindě Majerové, Janu Fiňkovi, Elišce Vydrové, Ondřeji Augustinovi, Nele Šimánkové a Antonínu Čadkovi.
Text: Radka Flašková, foto Lenka Součková a Jaroslav Vorba
Na celkových finančních nákladech tohoto vydání zábořského zpravodaje se
podílela firma:
Čtvrtletník vydávaný Obcí Záboří. Redakční rada: Jaroslava Vodičková, Jitka Říhová, Jaroslav Vorba, Michal Gutwirth.
Náklad: 200 výtisků. Adresa: Obec Záboří, Záboří 88, 387 34 Záboří, tel. 383 494 333, e-mail OÚ: [email protected],
redakce: [email protected]. Tisk: Blatenská tiskárna, s.r.o. Povoleno MK ČR E 17553 Uzávěrka příštího čísla: 1. 12. 2008
Příloha čísla 3/2008
Strana 1
S MÍROU DO SENÁTU
Vážení,
mám rád jižní Čechy a jsem rád, že drtivou většinu života jsem mohl strávit ať už u rybníků, v lesích nebo mezi lidmi
zde. Je to můj kraj. Na svět jsem přišel ve Strakonicích, ve Volyni jsem prožil první léta života. Z Velkých a Malých
Nepodřic pocházejí mí prarodiče z matčiny strany, z Jinína a Bušanovic pak z otcovy. Měl jsem to štěstí, že u dědy
s babičkou na venkově jsem stihl vyrůstat jako v dávných dobách, bez elektriky a televize, ale od rána do večera venku,
byť i jako malý jsem leckdy musel přidat ruku k dílu. V osmdesátých letech jsem zde prošel škálou dělnických profesí,
později dojížděl na Temelín, přestěhoval se do Českých Budějovic, kde jsem i starostoval, abych dvě období dělal
poslance za Jihočechy. Ve Strakonicích stále žijí obě dvě mamky, jejichž návštěvy vždy se ženou rádi stihneme.
Kousek od Záboří jsem strávil pár let života. Pracoval jsem na šachtě mezi Kátovskem a Nahošínem. Zdejší krajina je
naprosto úžasná, mám ji prochozenou i projetou na kole, teď už bohužel stále častěji projížděnou autem. Nevím, zda
existuje krásnější kousek světa. Pro mne asi ne. Ze Záboří pochází i jeden můj kamarád, hokejista a trenér Karel
Pražák.
Co Vám nabízím?
1. Reprezentanta, který spoluformuloval a také prosazoval základní pilíře demokratických principů v naší zemi od
roku 1989
2. Kolegu, který prošel řadou povolání – od dělníka po politika, a má tak mnoho exkolegů, ať už ze šachty
v Nahošíně, z jaderné elektrárny Temelín, primátorování či poslancování
3. Jedince, který má kontakty s mnoha reprezentanty společenského i politického světa a umí je využít
4. Zkušeného vyjednavače, který dokázal přesvědčit o správné volbě ve prospěch Václava Klause
5. Politika, který mimo jiné i díky znalosti úřednického zázemí ministerstev umí napomoci při otevírání dveří
Chci mimo jiné pokračovat v prosazování toho, co si Jihočeši zaslouží, a na co již léta čekají – moderní dopravní
infrastrukturu. Senátor také musí umět selským rozumem posoudit dopady zákonů. Také bych chtěl být jakýmsi
ombudsmanem místních lidí. Tedy ne že bych za Vás vyřizoval rodinné spory nebo sousedské třenice, ale když se
dostanete do úzkých, budu se vám snažit pomoci nebo alespoň poradit, kudy dál. Slibovat modré z nebe nechci, to ode
mne nečekejte. Senátor není člověk, který má klíče od pomyslné truhly s dotacemi. Měl by ale vědět, za kterými
dveřmi ony truhly jsou. A já si myslím, že to za léta zkušeností vím. Takto si to troufám slíbit. Ne víc.
Ing. Miroslav Beneš
kandidát do Senátu za ODS
Příloha čísla 3/2008
Strana 2
Senátor Josef Kalbáč (KDU-ČSL):
Pracuji pro Jihočechy a obranu národních zájmů
Pane senátore, jak byste zhodnotil uplynulých
pět let, po které jste se věnoval práci senátora?
Vždy jsem se snažil cíleně podporovat rozvoj
měst a obcí jižních Čech. Naše rodina hospodaří
přes 300 let na rodovém gruntu, takže jsem přirozeně
hrdý Jihočech. Za jeden ze svých nejvýznamnějších
úspěchů považuji, že se mi podařilo iniciovat a
prosadit změnu rozpočtového určení daní, nově
s ohledem na velikost katastrálního území. Střední
města a menší obce tak v celé ČR získaly navíc 4,6
miliardy korun, jen v mém volebním obvodu to bylo
přes 130 milionů. A to je významná pomoc obecním
rozpočtům. Z dalších zdrojů, především z Evropských
fondů a Státního zemědělského intervenčního fondu,
jsem pro svůj volební obvod získal dotace v celkové
výši přes 1 miliardu Kč, za které se rekonstruovaly
školy, stavěly vodovody, kanalizace a prováděly další
investice.
Pomoc s financemi je pro obce a města asi
nejdůležitější. Ale není to jistě jediný úkol
senátora?
Samozřejmě. Senátor by měl být takovým
vyslancem svého regionu a snažit se využít svého
vlivu ku pomoci lidem ve svém obvodě. Já jsem se kupříkladu velmi zasadil o řešení kůrovcové
kalamity na Šumavě, kde jsem osobně intervenoval předsedu vlády, aby se pomohlo nejvíce
postiženým oblastem. Na tomto problému stále pracuji. Spolu se starostou hasičstva Ing. Karlem
Richterem se mi podařilo prosadit, že od roku 2006 dostávají dobrovolní hasiči každoročně
příspěvek ze státního rozpočtu, letos to je přes 300 mil. korun. Těch věcí, které se podařilo vyřešit
bylo mnoho, od oprav památek, přes pomoc s umístěním potřebných do domova důchodců až po
zprostředkování náročné onkologické operace na klinice Dr. Pavka v Nemocnici Na Homolce, která
mimochodem dopadla pro pacienta dobře.
Někteří lidé si přesto myslí, že je senát zbytečný…
Naopak, v otázce možnosti být jakýmsi „ombudsmanem“ svého obvodu bych pravomoce Senátu
ještě rozšířil. Myslím, že dnes je jedním z našich klíčových úkolů rozumná obrana národních zájmů.
Není náhodou, že právě v Senátu vznikla iniciativa na prozkoumání ústavnosti tzv. Lisabonské
smlouvy, a to s ohledem na schopnost České republiky suverénně rozhodovat ve strategických
otázkách. Naše národní zájmy nabývají v rychle se centralizující Evropské unii svého závažného
významu. Již nyní se díky chybám v minulých smlouvách s EU podařilo prakticky zlikvidovat
produkci českého cukru, ohrožen je chov skotu, prasat, včelařství a mnoho dalších oborů. Nerad
bych se dožil doby, kdy budeme nakupovat místo kvalitních českých výrobků pouze zahraniční
náhrady, ze kterých český zemědělec či výrobce nemá nic. Proti tomu budu vždy jako senátor
vystupovat.