3/2005 - Ministerstvo obrany

Náš host / Our Guest
Brigádní generál
Brigadier General
Rudolf Urban
rektor Univerzity obrany v Brně
Rector of the University
of Defense in Brno
Takže napřed snížení a nyní opět navýšení…
Musíme vycházet ze skutečnosti, že kalkulované tabulkové počty byly definovány Centrem
reformy ozbrojených sil na přelomu let 2000
a 2001. Samozřejmě akceptujeme, že to, co víme
dnes, jsme nemohli vědět v době, kdy se počty
koncipovaly. Jde zejména o dynamiku rozvoje
potřeb resortu, o integraci České republiky do evropského prostoru, o nové úkoly NATO a také
o aktivity, které vyplývají z bilaterálních a jiných
jednání. Reprezentanti resortu přicházejí s tím,
že univerzita by měla participovat na některých
Chceme
být součástí
evropského
vzdělávacího
prostoru
We Want to Be a Part
of the European Space
for Education
Brigádní generál profesor Rudolf Urban,
jehož specializací je ekonomika obrany státu,
převzal jmenovací dekret do funkce rektora
brněnské Univerzity obrany z rukou prezidenta
České republiky Václava Klause teprve
před pár týdny. Na prezidentovu otázku, co
považuje za prioritní úkol, tehdy odpověděl:
„Pokusím se změnit myšlení lidí a současně
myšlení těchto lidí získat.“ Úkol vpravdě
nesnadný. Profesor Urban je, jak o sobě
tvrdí, celoživotním optimistou, a tak věří,
že Univerzita obrany se stane pevnou součástí
evropského vzdělávacího prostoru.
Pane generále, Univerzita obrany má
za sebou první rok existence. Můžete
zhodnotit, čeho jste dosáhli?
Domnívám se, že jsme dosáhli pozitivních výsledků, protože nikdo v resortu obrany
nepocítil, že zanikly tři vojenské vysoké školy
a vznikla jedna nová. Nezměnil se ani rozsah,
2
ani kvalita výuky. Univerzita obrany dokázala
v podmínkách plně běžícího a fungujícího života zvládnout reorganizaci, stěhování, slaďování
tradic, postupů a poznatků tří škol tak, aby splnila očekávání resortu. I přes drobné problémy
se nikde neobjevila výtka zásadního charakteru,
která by signalizovala, že bychom se nevyrovnali
s tím, co nám koncepčně bylo předurčeno.
Cílem sloučení tří vojenských vysokých škol
bylo zefektivnit výuku a také ušetřit. Podařilo
se toto zadání naplnit?
Začnu statistikou. Před integrací ve vojenském školství ve prospěch vzdělávacích aktivit
působilo přibližně 2400 osob. Stanovené snížení
mělo být v rozsahu 50 procent. Cílový stav k prvnímu září příštího roku by měl být 800 osob, což
je až 67procentní snížení. Již samotná komparace těchto dvou údajů naznačuje, že proces
efektivnosti byl nastolen, běží a reálně existuje.
I když je to oblast, kde momentálně vedeme diskusi s představiteli resortu. Pokud má Univerzita
obrany naplnit ambice resortu, potřebuje snížit
rozsah stanovené redukce.
aktivitách, ať již vzdělávacích, prezentačních
nebo vědecko-výzkumných. Na základě těchto
požadavků jsme zpracovali kalkulaci, na které
jsem se osobně podílel. Abychom mohli garantovat univerzitní program v celém vzdělávacím
spektru, abychom mohli garantovat požadovanou kvalitu, dosaženou akreditaci a certifikace
oborů, potřebujeme, aby na Univerzitě obrany
zůstalo 979 osob a ne 800. Tato predikce vývoje
byla náměstkyní ministra obrany pro personalistiku předložena do Kolegia ministra obrany, které
ji vzalo na vědomí s tím, že v příštím období je
žádoucí provést analýzu výkonu a verifikaci
předložené prognózy.
Univerzita tedy potřebuje „personální
dotaci“?
Jsme v období přehodnocování určitých rozhodnutí. Má-li univerzita zabezpečit kvalitu a požadované výkony, které byly deklarovány mimo
jiné i Věstníkem ministra obrany na akademický
rok 2006/2007, potřebuje navrhované personální krytí. Pokud se řekne, že to není možné,
pak musíme požádat zadavatele, ať rozhodne,
které odbornosti nebo které obory univerzita přestane produkovat. Protože i kdybychom museli
počty snížit, tak je akceptovatelnější ztráta jednoho, dvou nebo čtyř oborů z dvaadvaceti, které
máme, než ztráta garance know-how Univerzity
obrany jako celku. Buď resort chce garantovat
ambice, které jsou deklarovány v koncepci (kde
je napsáno, že se hlásíme k evropskému vzdělávacímu prostoru, k nostrifikaci diplomů absolventů univerzity po skončení vojenské kariéry,
k ambicím vědy a výzkumu v rámci priorit, které
jsme deklarovali pro NATO), nebo musí být řečeno, která zadání budou redukována.
O výzkumu hovořil i ministr obrany: „Nesmí
se samozřejmě zapomínat ani na výzkum…“
Na které obory se zaměřujete a jakých
výsledků jste dosáhli?
Oblast vědy a výzkumu je velice široká.
Díky novele zákona číslo 130 se i nám podařilo „dosáhnout“ na peníze, které jsou určeny pro
vědu a výzkum. Tyto prostředky, které převyšují
částku 100 milionů, jsou určeny na podporu a dotaci výzkumných záměrů. K rozvoji v této oblasti
jsou nutné nové technologie. Osobně chci přinést do oblasti podpory vědy a výzkumu novou
filozofii, pomocí které chci dostat požadované
výstupy z polohy ryze teoretické do polohy praktické realizovatelnosti. To znamená, aby i zadavatel byl schopen vidět, že know-how lidí na této
univerzitě znamená praktický přínos v konkrétních oblastech rozvoje vojenství, které nám
byly zadány. Jako příklad lze uvést informační
systém v rámci interoperability krizového řízení,
který byl úspěšně prezentován na veletrhu IDET
2005, nebo projekt „Antidota“, na kterém participují odborníci z Fakulty vojenského zdravotnictví
a jenž se zabývá vývojem preventivních a léčebních prostředků proti toxickým látkám. Podílíme
se také na řešení úkolů v rámci prezentované
specializace Armády České republiky v oblasti
NBC, pasivních sledovacích systémů a podobně. Snahou je jít cestou prodejnosti a aplikovatelnosti našich výstupů. Zaměřujeme se proto
také na rozvoj spolupráce s Asociací obranného
průmyslu, s podniky, které participují na projektech, které jsou pro armádu významné.
Spolupracujeme i s dalšími subjekty (nejen
s civilními vysokými školami, průmyslovými organizacemi a podniky), a to jak v národním, tak také
v mezinárodním měřítku. Zapojujeme se do projektů v rámci Evropské unie, Severoatlantické
aliance i v rámci příhraničních programů.
Konkrétním příkladem mezinárodní spolupráce
a uznání našich kvalit v oblasti vědy a výzkumu
je skutečnost, že v rámci smlouvy mezi Českou
republikou a Švédským královstvím při nákupu letounů Gripen máme v rámci ofsetových
programů převzít část švédského know-how
v oblasti vědecko-výzkumných obranných technologií z oblasti NBC a zdravotnictví v hodnotě
přibližně 200 milionů korun. Máme tyto poznatky
nejen převzít, ale také dále rozvíjet.
Hovoříte o spolupráci v rámci aliančního
prostředí. Máme již konkrétní výstupy?
V oblasti participace na projektech NATO
budeme muset trochu přidat. Univerzita zatím
není zapojena v takovém rozsahu, v jakém by
podle mne mohla být. Aby tomu tak mohlo být,
musíme mít připravené lidi a ti nemohou vstoupit do tohoto procesu ze dne na den, i zde platí
určitá vývojová stadia. Když se někdo stane
vysokoškolským učitelem, tak se může postupně
vypracovat na člověka, který „umí dělat vědu“.
To znamená, že dokáže vytvářet jisté představy a vize. Ne každý je schopen mít vizi a pak ji
následně realizovat, ať již jde o oblast managementu nebo vědy.
Mezinárodní prostředí ovšem vyžaduje
především jazykovou připravenost – a to
se netýká jen vědeckých pracovníků, ale
také vašich studentů…
Na základě požadavků resortu byl Univerzitou
obrany navržen program jazykové přípravy.
Jazyková vybavenost je jednou z priorit, protože
pokud budeme mít odborníky a vysoce specializované profesionály, kteří nebudou umět komunikovat v mezinárodním prostředí, zůstaneme
izolováni a to není možné. Úkoly, které jsou
před nás i resort postaveny, definují, že budeme
působit mimo teritorium České republiky. Naším
cílem je, aby studenti na konci třetího, bakalářského ročníku dosáhli úrovně jazykových znalostí stupně STANAG 3. Samozřejmě současně
s tím budeme zvyšovat požadavky při přijímání
nových studentů, kteří by měli být na úrovni 1+
až 2 v rámci stupnice STANAG. Za motivující lze
považovat příslib ze sekce personální, že náš
student by měl strávit jeden měsíc v anglicky
mluvících zemích. Pokusíme se tak vytvořit co
nejlepší podmínky pro rozvoj komunikačních
dovedností našich posluchačů.
Neuvažujete v rámci této výměny o možnosti
vyslat studenty na delší čas do zahraničí
v rámci řádného studia?
Tyto úvahy existují, samozřejmě by se nejednalo o plošné vysílání do zahraničních škol.
Musíme ovšem vyřešit řadu administrativních
problémů. Chceme se zapojit do takzvaného ECT systému (Euro – Credit – Transfer
System). Náš student by tak mohl absolvovat
krátkodobé semestrální studijní pobyty na příbuzné škole v zahraničí s tím, že bude provedena jistá nostrifikace jejich i našeho studijního
programu. V zahraničí by studenti studovali ty
předměty, které my budeme považovat za jedinečné, a na naší univerzitě by studovali dál
takzvaným distančním způsobem. Jednalo by
se o tříměsíční, maximálně jednosemestrální
období, se započítáním daných kreditů, které
má posluchač dosáhnout na základě absolvování studia. V současné době připravujeme tento
program s Univerzitou národní obrany v Budapešti. Ta akreditovala ekonomicko-manažerský
program, který jsme udělali na základě kooperace, a jsme připraveni zahájit jednání o systému
přípravy studentů, jejich klasifikace, examinace
a samotného způsobu přípravy.
Školní prostředí vždy v člověku vzbuzuje
spíše dojem teoretických pracovišť. Vy
musíte ovšem připravovat odborníky
– vojenské profesionály pro praxi. Využíváte
například externí spolupracovníky
z jednotlivých stupňů velení, experty
po návratu ze zahraničních misí a struktur
NATO?
Tento trend uplatňujeme především ve vztahu k Ústavu operačně-taktických studií, protože
ten je garantem kurzů celoživotního vzdělávání. Zde je minimálně třicetiprocentní zastoupení
externích spolupracovníků, a to nejen z České
republiky, ale i ze zahraničí. U zařazování praktických zkušeností je nezbytné rozlišovat, pro
kterou úroveň vzdělávání je uplatnit. O tom,
že univerzita a její výukové programy odpovídají současným požadavkům i poznatkům praxe,
svědčí například i skutečnost, že při akreditaci
studijních oborů nemůžete předložit studijní fond
starší pěti let. Lidé se musí vyvíjet, pedagogický
sbor se musí vyvíjet a následně se vyvíjí i studijní literatura. V intencích vysokoškolského zákona i akreditačních požadavků realizujeme každý
rok pětadvaceti- až třicetiprocentní obsahovou
změnu témat, která souvisí například s tím, co
bylo v rámci resortu vyřazeno a co naopak bude
do armády zavedeno. Protože vědecky participujeme na nových směrech, nových technologiích, umíme odhadovat, co a v jakém rozsahu
do výukových plánů zařadit. Taková je linie
inovace studijních programů.
Pane rektore, dovolte poslední otázku. Jste
optimistou, budete mít i nadále dostatek
uchazečů o studium?
V tomto směru jsem skutečně optimistou, protože současná statistika potvrzuje, že u některých oborů je počet zájemců až desetinásobný.
Myslím si, že atraktivnost studijních podmínek,
kvalita získaného diplomu uznávaného nejen
v České republice, ale v celém evropském prostoru a taktéž atraktivnost a sociální garance
práce vojenského profesionála vytvářejí motivační nabídku, která nám garantuje dostatek zájemců o studium na Univerzitě obrany.
3
Náš host / Our Guest
Brigádní generál
Brigadier General
Rudolf Urban
rektor Univerzity obrany v Brně
Rector of the University
of Defense in Brno
We Want to Be a Part
of the European Space
for Education
I mean primarily dynamic development of the
defense sector needs, integration of the Czech
Republic into the European area, new NATO
missions and also activities resulting from
bilateral and other agreements. Representatives
of the defense sectors propose that the
University should participate in some scientific,
presentation and research activities. Based on
these requirements, we have developed the
calculations, which I was personally engaged in.
In order to be able to run the university in the
whole educational spectrum and guarantee the
required quality, accreditation and certification
in study fields, we need to have 979 instead of
800 people at the University. The Vice-Minister
for Personnel submitted this prediction of
development to the Minister of Defense Board,
which took it under consideration and stated that
a performance analysis and verification of the
submitted prognosis should follow.
Just a few weeks ago, Professor Brigadier
General Rudolf Urban, a specialist in national
defense economy, received the appointment
decree for the University of Defense Rector
from the President of Czech Republic Václav
Klaus. “I will try to change the way of
thinking among people, and also to get their
mind to my side,” he answered to President’s
question about his first priority mission. It is
indeed a difficult task. However, Professor
Urban, as he says, is an eternal optimist, hence
he believes that the University of Defense will
become an integral part of the European space
for education.
4
General, the University of Defense has
passed through the first year of its
existence. Can you evaluate what have you
managed to achieve?
I think that we have reached positive results
because no one in the defense sector has felt
the disappearance of three military universities
and the establishment of a new one. Neither the
scope nor quality of teaching has been changed.
Under the conditions of the normal daily routine,
the University of Defense accomplished all the
tasks connected with reorganization, removal,
coordination of traditions, procedures and
experience of the three schools so that the
expectations of the defense sector were fulfilled.
In spite of small difficulties, we have not heard
any substantial objection signalizing that the
conceptual requirements have not been met.
ordered to decrease the number by 50%. The
target number set for 1st September 2006 shall
be 800 personnel, which is a 67% drop. Having
compared both data, we can foresee that an
effective process has been set up, is running and
is in real existence. On the other hand, this issue
is a subject of negotiations with representatives
of the defense sector. Should the University
fulfill the MoD’s ambitions, the scope of intended
downsizing must be decreased.
The objective of merging the three military
universities was to increase effectiveness
of teaching and to save money. Have you
succeed in this field?
First of all, let me present some statistics.
Prior to integration, the system of military
education included approximately 2400 people
engaged in educational activities. We were
So first the numbers dropped, and now you
will raise them again…
We have to take into account the fact that
the calculated PE numbers were set by the
Center for Armed Forces Reform at the turn
of 2000 and 2001. Certainly, we accept that
we could not have known the things that are
known now when the numbers were calculated.
So the University needs “personal
subsidies”?
We are in a period when some decisions
must be reassessed. In order to guarantee
the quality and the required outcomes, which
were also declared in the MoD Bulletin for the
Academic Year 2006/2007, the University must
have sufficient personnel coverage. If it is stated
that such coverage is impossible, we have to ask
superiors to decide, which specialties or fields
of study shall be excluded from the University
curriculum. If we have to reduce the numbers,
then more acceptable is to do without one or
two fields from twenty-four that we have now,
than to lose the reputation for expertise that the
University has as a whole. Either the defense
sector wants to guarantee the ambitions that
have been declared in its concept (including the
statements that we strive to be integrated into
the European space for education, recognizing
the University diplomas of its graduates after the
end of their military career, meeting the research
and development ambitions declared for NATO
benefit), or it must specify what assignments will
be reduced.
Concerning research, the Minister
of Defense said: “Certainly, we must
not forget research either…” What
specializations have you been focused on,
and what results have you achieved?
Science and research is a broad topic. The
amendment of Act 130 enabled us to “win”
money that is allocated to science and research.
This budget, over 100 million CZK, is allocated
for supporting and subsidizing research
intents. Progress in this area necessitates new
technologies. Personally, I would like to bring
a new philosophy into the area of supporting
science and research, by means of which I want
to move the required outcomes from theory
to practical applicability. This means that the
submitter should be able to see that the knowhow of people employed at this university is
a practical contribution to the specific areas in
military science that we have been assigned
to develop. For example, I can mention the
information system within the framework of
crisis management interoperability, which was
successfully presented in the 2005 IDET Fair, or
the “Antidota” project developed by specialists
of the Faculty of Military Medicine dealing
with development of anti-toxicants. We also
participate in projects pertaining to the declared
specialization of the Czech Armed Forces in
the area of NBC, passive surveillance systems
and so on. The effort is aimed at salability and
applicability of our output; hence we have been
oriented to developing cooperation with the
Association of Defense Industry and companies
participating in projects that are significant for
the armed forces.
We also cooperate with other entities
(in addition to civilian universities, industrial
organizations and companies) both national
and international in scope. We have been
engaged in projects within European Union,
NATO and border zone programs. An example
of international cooperation and appreciation
of our qualities in the field of science and
research is the fact that in the framework of the
agreement between the Czech Republic and
Kingdom of Sweden on the purchase of the
Gripen fighters and its offset programs, we shall
take over a part of Swedish know-how in the
area of defense research technologies focused
on NBC and military medicine at a total value
of approximately 200 million CZK. We shall not
only take over this know-how, but we will also
develop it.
You are talking about cooperation within
the Alliance. Have we already achieved
tangible results?
As for the NATO projects, we will have to
intensify our activities. The University has not
reached the desired level of participation yet.
In order to achieve it, we must have prepared
people, but they cannot join the process
from day to day, which means that we have
to respect certain phases of development. If
somebody becomes a university lecturer, he
can gradually achieve the qualities of a solid
researcher who can propose specific ideas
and visions. Not everybody is able to have and
subsequently implement a vision in the areas of
both management and science.
However, the international environment
requires appropriate language skills, which
is a challenge not only for researchers but
also for your students…
Based on the MoD requirements, the
University proposed a program for language
training. A good command of a foreign language
is a priority, because having professionals and
highly specialized experts who are not able to
communicate in the international environment
is a path to unacceptable isolation. The tasks
which the defense sector and our University
will have to accomplish specify that we will
also operate outside the territory of the Czech
Republic. As follows from our objectives, the
students shall reach STANAG level 3 at the end
of the third year of the bachelor degree study.
At the same time, we will obviously increase our
enrolment requirements so that new students
are at levels 1+ to 2 within the STANAG rating
scale. The promise of the MoD Personnel
Section that our students shall spend one month
in an English speaking country can be also
taken as a motivating factor. Thus we will try to
create the best conditions for developing the
communication skills of our students.
In the context of international studies,
are you also thinking of the possibility of
sending our students abroad for a longer
time during their regular study?
There are such proposals, but of course
we do not plan to send our students in mass
numbers. Furthermore, we have to solve many
administrative problems. We want to join the
ECT (Euro – Credit – Transfer) system, which
enables our students to spend a short period
of semestral intership abroad with certain
recognition of both their and our curriculum. In
foreign schools, our students would study the
subjects that we deem unique, and as for study
at our university, they would continue in the form
of distance study. It should be a three-month to
one-semester period including the credits that
students shall achieve in their studies. Currently,
we are developing this program in cooperation
with the National Defense University in
Budapest. Our Hungarian colleagues have
managed to accredit the economic-managerial
curriculum, which we have jointly developed, so
we are ready to start discussions on systems of
instructing, rating and testing the students.
Academic environments usually raise an
impression of theory makers. However, you
must train specialists and professionals
for military practice. Do you also use the
experience of external specialists from
different levels of command and experts
who returned from foreign missions and
NATO structures?
This trend has been applied primarily in
relation to the Institute of Operational-Tactical
Studies, because it is responsible for the
courses within lifelong education. Here, we
have managed to employ thirty percent of both
national and international external lectures as
a minimum. In applying practical experience, we
must differentiate the level of education for which
it shall be used. The fact that our university and its
curriculum meet the contemporary requirements
is also witnessed by the criteria specifying that
in order to get accreditation of study fields, you
must submit study files not older than five years.
Personnel, including to our lectures, must develop
themselves, and subsequently the study-texts
will have to correspond with their development.
In accordance with the University Act and the
accreditation criteria, we have reached twentyfive to thirty percent of contentual changes in
topics concerning for instance the things that
have been excluded from the defense sector
and those which shall be introduced in the armed
forces. Since our scientific activities have been
directed at new trends and new technologies, we
can also estimate what shall be included in the
curricula, and to what extent it should be done.
Such is the innovation line of curricula.
Sir, let me ask you the last question. Are you
an optimist concerning the numbers
of applicants for study at your university?
In this context, I am indeed an optimist,
because the current statistics show that
some fields of study attract even tenfold more
applicants. I think that the attractive study
conditions, the credit of a university diploma
recognized not only in the Czech Republic
but also within the whole European area,
attractiveness and social guarantees pertaining
the work of military professionals create
a motivating package that attracts enough
applicants for study at the University of Defense.
Prepared by Jan Procházka
Photos: Svatopluk Kouřil
5
Důvěra za pr
Trust for Professionalism
ARMÁDA ČESKÉ REPUBLIKY
PŘEVZALA VELENÍ MNB STŘED V OPERACI KFOR
6
ofesionalitu
THE ARMED FORCES
OF THE CZECH REPUBLIC
WILL HEAD MNB-C IN KFOR OPERATION
Dnem 1. srpna převzala Česká
republika od příslušníků finského
kontingentu KFOR roli rámcového státu
odpovědného za velení mnohonárodní
brigádě Střed (MNB-C) v Kosovu.
„Je to důkaz důvěry našich spojenců
v připravenost a schopnosti české
armády,“ prohlásil při slavnostním
ceremoniálu u příležitosti převzetí úlohy
na základně Camp Ville v Kosovu
ministr obrany České republiky
Karel Kühnl. „Česká republika působí
v mezinárodních misích již velice dlouho
a partneři v Severoatlantické alianci
rozpoznali, že jsme schopni a ochotni
úlohu převzít.“
nohonárodní síly KFOR (Kosovo Forces)
pod velením Severoatlantické aliance
zahájily operaci na území Kosova dnem
12. července 1999. Současná operace mnohonárodních mírových sil v Kosovu nese název
JOINT ENTERPRISE.
Hlavním úkolem mnohonárodních mírových
sil KFOR je v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN číslo 1244 ze dne 10. června 1999
podporovat misi OSN v Kosovu a přispívat
k vytváření a udržování demokratického vývoje země bez potřeby budoucí přítomnosti mezinárodních vojenských jednotek. Na plnění operačních úkolů se již od samého začátku operace
KFOR podílejí také příslušníci Armády České
republiky.
První jednotka – 6. průzkumná rota, tehdy
pod velením majora Karla Klinovského – převzala operační úkol dnem 12. července. Mezi
hlavní úkoly patřilo střežení kosovsko-srbské administrativní hranice v délce čtyřiceti
dvou kilometrů, monitorování veškeré činnosti
na tomto svěřeném úseku, zajištění bezpečného návratu uprchlíků a také vytváření podmínek
pro obnovu mírového soužití kosovských Srbů
a Albánců. Ve prospěch sil KFOR byla v roce
1999 vyčleněna i letecká transportní skupina
s letounem An-26, která plnila přepravní úkoly
na kombinovaných trasách do Prištiny, Skopje,
Tirany, Sarajeva a Neapole s průměrným náletem sedmdesát hodin měsíčně.
Od února roku 2002 jsou čeští vojáci začleněni ve společném česko-slovenském praporu
KFOR. Operační prostor, kteří Češi společně
se Slováky střeží, se postupně zvětšil na rozlohu téměř 1200 kilometrů čtverečních, včetně sto
čtyř kilometrů administrativní kosovsko-srbské
hranice. V uplynulých šesti letech se v Kosovu
M
7
Trust for Professionalism
na základnách Gornji Sibovac, Šajkovac a dalších postupně v průzkumných rotách a také
v šesti česko-slovenských praporech vystřídaly tisíce českých a stovky slovenských vojáků
z různých jednotek a zařízení obou armád.
V současné době se Česká republika stala
prvním z nových členských států NATO, jemuž
bylo na Balkáně svěřeno velení nad kontingenty jiných zemí. „Převzetím velení nad jednou
z brigád aliančních sil KFOR v Kosovu stoupá
i význam a prestiž České republiky v Severoatlantické alianci i její odpovědnost,“ uvedl
v souvislosti s touto historickou událostí český
velvyslanec při NATO Štefan Füle.
Téměř pět set českých vojáků, kteří tvoří
7. kontingent Armády České republiky, působí
v sestavě mnohonárodní brigády Střed společně
s kontingenty ozbrojených sil Finska, Švédska,
Irska, Lotyšska a Slovenska. Do podřízenosti
velitele brigády, kterým byl ustanoven plukovník
Aleš Vodehnal, spadá 1600 vojáků. S převzetím
role rámcového státu se odpovědnost Armády
České republiky rozšířila na území o rozloze
více než 2800 kilometrů čtverečních. Délka
monitorované administrativní kosovsko-srbské
hranice činí 112 kilometrů.
K převzetí velení dochází v době, kdy je situace na území Kosova podle předávajícího velitele, finského plukovníka Jariho Kalila, hodnocena jako „stabilní“. Přesto podle jeho slov „práce
v Kosovu pro jednotky KFOR ještě nekončí.
Víme, že situace je stále nepředvídatelná a velice zranitelná. I když násilí není tak časté, stále
se ještě objevuje. Je potřebné využít všech prostředků ke stabilizaci situace. Kosovo má právo
na lepší budoucnost.“
Loňské březnové události, kdy došlo k masovým nepokojům a projevům etnické nesnášenlivosti, potvrdily nezbytnost přítomnosti mnohonárodních sil na území Kosova. Aliance má
v Kosovu v současnosti přibližně 17 000 vojáků, kteří bdí nad bezpečností v zemi. Situace je
i přes určitý pokrok demokratizačních procesů,
který byl zřejmý zvláště v průběhu loňských
voleb, stále velice citlivá. Podle vyjádření ministra obrany České republiky Karla Kühnla mezinárodní společenství plánuje v každém případě
udržet dané schopnosti sil KFOR. „Rozhodně
nedojde k nějaké redukci, aby nebyl vyslán
špatný signál, že snad mezinárodní společenství couvá. Není tomu tak, zachováme zde svou
přítomnost. Konec této účasti závisí na politickém vývoji, na tom, zda Kosovo splní v základních rozměrech standardy, které jsou potřeba
k tomu, aby mohla vojenská přítomnost skončit, aby mohl být řešen konečný statut Kosova.“
Stejný názor zastává i velvyslanec Štefan Füle:
„V žádném případě se nebude snižovat počet
bojeschopných a vysoce mobilních jednotek.
Dojde-li k dílčímu snížení počtu vojáků, půjde
o pokles logistiky.“
Příslušníci 7. kontingentu Armády České
republiky jsou začleněni nejen ve velitelských
strukturách MNB Střed, ale působí také přímo
na velitelství sil KFOR, v mnohonárodní dopravní rotě, v mnohonárodní jednotce Vojenské
policie a mnohonárodní rotě logistiky. Na řešení
úkolů se podílíme především mechanizovanou
rotou a část českých vojáků je zařazena také
v rámci národního podpůrného prvku.
8
Mezi hlavní úkoly kontingentu Armády České
republiky v sestavě mnohonárodní brigády Střed
především i nadále patří monitorovat provinciální kosovsko-srbskou hranici, zajistit bezpečnost
a ochranu obyvatel srbské menšiny, monitorovat veškerou činnost v příhraniční oblasti,
poskytovat pomoc humanitárním organizacím
a podporovat činnost mezinárodních policejních
sil UNMIK.
Kontingent Armády České republiky, který
je v rámci operace KFOR nasazen, může být
použit v rámci konceptu Společného operačního prostoru Balkán k nasazení jak na území
Kosova, tak i na území Bosny a Hercegoviny.
Příslušníci kontingentu jsou zároveň vycvičeni
k nasazení proti násilným demonstracím.
Čeští vojáci jsou v současnosti nasazeni
nejen na území Kosova, kde působí nejpočetnější kontingent, ale operují také na území
Afghánistánu, Iráku a Bosny a Hercegoviny.
On 1 August, the Czech Republic assumed
from the Finish Contingent KFOR
personnel the role of framework nation
responsible for the command of the
Multinational Brigade Center (MNB-C)
in Kosovo. “It is evidence of the trust our
allies have in the Czech Armed Forces’
preparedness and capability,” Karel Kühnl,
the Czech Republic Minister of Defense,
stated during the ceremony at the
occasion of assuming the mission at the
Camp Ville in Kosovo. “The Czech Republic
has been involved in international
missions for a long time and our partners
in the Alliance have gained enough trust
that we can play such a role.”
he Multinational Force KFOR (Kosovo
Forces) under NATO command started its
mission in the Kosovo territory on 12 July
1999. The current mission of the multinational
peace forces in Kosovo is code named JOINT
ENTERPRISE.
The main task of the multinational peace
force KFOR, in accordance with UN Resolution
No. 1244 as of 10 June 1999, is to support the
UN mission in Kosovo and contribute to creating
and maintaining democratic development of
the country without the need for the presence
of international military units. Since the very
beginning of operation KFOR, ACR personnel
have participated in fulfilling the operational
tasks.
The first unit, the 6th reconnaissance
company, at that time under the command of
Major Karel Klinovský, started to accomplish its
mission on 12 July. One of the main tasks was to
guard the Kosovo-Serbian administrative border
42 kilometers in length, monitor all activities in
this area of responsibility, provide for the safe
return of refugees and create conditions for the
resumption of peaceful coexistence of Kosovo
Serbs and Albanians. In 1999, the air transport
T
team with the An-26 airplane was detached to
the KFOR force that was to fulfill the transport
tasks on the combined routes to Pristina, Skopje,
Tirana, Sarajevo and Naples with an average of
70 hours flown every month.
From February 2002, Czech soldiers were
included in the joint Czech-Slovak KFOR
battalion. The area of responsibility, guarded
together by the Czechs and the Slovaks,
increased to some 1,200 square kilometers,
including 104 kilometers of administrative
Kosovo-Serbian frontier. In the last six years,
thousands of Czech and hundreds of Slovak
soldiers from various units and locations
of both armed forces gradually rotated in
reconnaissance companies and also in six
Czech and Slovak battalions in Kosovo Gornji
Sibovac, Sajkovac and other camps.
The Czech Republic became the first of the
newer NATO members to be entrusted to take
command of contingents of other nations in
Balkans. “Taking the command of one of the
brigades of the Alliance force KFOR in Kosovo
will have a major impact on the importance and
prestige of the Czech Republic in NATO and
it will increase its responsibility,” Štefan Füle,
Czech Ambassador to NATO stated in the
context of this historical event.
About 500 Czech soldiers of the 7th
contingent of the Armed Forces of the Czech
Republic (ACR) form a part of the Multinational
Brigade (Center) along with contingents from
Finland, Sweden, Ireland, Latvia and Slovakia.
Colonel Aleš Vodehnal was assigned as brigade
commander and 1,600 soldiers are to report
to him. Being a leading, framework nation,
the CR Armed Forces’ area of responsibility
will be broadened to more than 2,800 square
kilometers. The length of the monitored
administrative Kosovo-Serbian border is
112 kilometers.
According to Colonel Jari Kalilo from Finland,
the command is handed over at a time when
the situation in the territory of Kosovo is “stable”,
though “the job in Kosovo is not finished for
KFOR troops. We know that the situation cannot
be predicted and it can change very quickly.
Even though violence is not so frequent, it still
appears. It is necessary to utilize all means to
stabilize the situation. Kosovo has the right to
a better future.”
Mass disturbances and evidence of ethnic
intolerance in March of last year confirmed the
necessity of the presence of the multinational
forces in the territory of Kosovo. At present,
the Alliance has approximately 17,000 soldiers
in Kosovo. They are responsible for security in
the country. In spite of certain progress of the
democratization processes, which was evident
during last year’s elections, the situation is
all the time very sensitive. According to Karel
Kühnl, the Czech Republic Defense Minister,
in every case, the international community
intends to maintain the given capabilities of
KFOR. “Surely, there is no reduction anticipated;
to avoid sending a wrong signal that the
international community is beating a retreat. It
is not so; we shall preserve our presence here.
The termination of this presence depends on
the political development, whether Kosovo will
fulfill the basic standards needed for the end of
military presence here and when the final statute
of Kosovo is solved.” Ambassador Štefan Füle
also has the same opinion: “In no case, will the
number of combat capable and highly mobile
units be reduced. Provided, there is a partial
reduction in the number of soldiers, it will apply
only to reduction of logistics.”
Personnel of the 7th contingent of the
ACR fulfill their tasks not only in the MNB-C
command structures, but also directly in
the KFOR HQs, the Multinational Transport
Company, the Military Police Multinational Unit
and the Multinational Logistics Company. The
ACR contributes to accomplishing the missions
especially with its mechanized company and
some Czech soldiers are also included in the
national support component.
Within the Multinational Brigade (Center),
the main task of the Czech Armed Forces
contingent is to monitor provincial the KosovoSerbian border, ensure security and protection
of the Serbian minority, monitor all activities
near the border region, provide assistance to
humanitarian organizations and support actions
of the UNMIK international police forces.
The Czech Armed Forces contingent
deployed within the KFOR operation can be
used within the concept of the Joint Operational
Area Balkans for deployments both in the
Kosovo territory and in the territories of Bosnia
and Herzegovina. The contingent personnel
are also trained for deployments against violent
demonstrations.
Currently, Czech soldiers are deployed
not only in the territory of Kosovo, with its
greatest contingent, but they also operate in
the territory of Afghanistan, Iraq and Bosnia and
Herzegovina.
Jan Procházka
9
rvního dne jednání v Berlíně, při kterém podle slov generálního tajemníka Severoatlantické aliance mělo dojít
„k živé politické diskusi o vojenské transformaci NATO“, se zúčastnil také ministr obrany České
republiky Karel Kühnl, který nám odpověděl na několik otázek.
P
Reagujeme
na výzvy
v novém
bezpečnostním
prostředí
We Are Responding
to Challenges
in a New Security
Environment
Environmen
t
Jedním z témat dvoudenního neformálního zasedání ministrů obrany států NATO,
které se v polovině září uskutečnilo v německém hlavním městě Berlíně, byla diskuse
o vojenské transformaci Severoatlantické aliance. Podle vyjádření generálního
tajemníka NATO Jaapa de Hoop Scheffera se NATO během posledních deseti či
patnácti let dramaticky změnilo a ozbrojené síly se začaly měnit také. „Jelikož
reagujeme na výzvy a možnosti v novém bezpečnostním prostředí, musíme si
ujasnit, co má být Aliance schopna v budoucnu z vojenského hlediska činit. Proto
bychom dnes měli pracovat na společné politické vizi, která nám ukáže, co by
transformovaná Aliance měla být schopna dělat za deset nebo patnáct let. Tím
také vytvoříme velice jasné zadání vojenským plánovačům, kteří naše armády
na budoucnost připravují.“
10
Pane ministře, bylo dnešní jednání skutečně
živé a neformální?
Jednání bylo mimořádně otevřené, nejednali
jsme o žádných předem připravených dokumentech. Bylo to jednání o dlouholeté perspektivě
NATO, o tom, do jaké míry je dnes Severoatlantická
aliance ještě určována původními myšlenkami vzniku NATO, tedy v podstatě pasivní obranou svého
území, nebo do jaké míry se na základě již přijaté
strategie na summitu v Istanbulu musí posunout
do aktivnější role – působit proti nebezpečím, která
vycházejí z jiných částí světa, ale mohla by se nakonec přenést i na území NATO. Všeobecně jsou
všichni toho názoru, že základním účelem NATO
je společná obrana. Ta v tuto chvíli není omezena
na vlastní území, protože nová nebezpečí – terorismus, masový zločin, který překračuje hranice, a případná jiná nebezpečí – vznikají daleko za hranicemi dnešních zemí NATO a nenesou stejné znaky,
jaké nesl konflikt za studené války. Severoatlantická
aliance musí hledat cesty, jak vybudovat síly určené
k tomu, aby zabránily nějakému nebezpečí kdekoli
na světě, a zároveň jak vybudovat tzv. síly rychlé
reakce.
Co z těchto úvah plyne pro českou armádu?
Jednotky Armády České republiky na základě
platné koncepce její reformy jdou přesně tím směrem, jaký je v rámci NATO potřebný. Odcházíme
od principu velkých, na místě stojících armád, jaké
existovaly za studené války, a přecházíme na princip mnohem menších, mobilnějších, pružnějších
a profesionálnějších armád, užívajících daleko
vyspělejší techniku. Armád nasaditelných prakticky
okamžitě kdekoli na světě, tedy alespoň s určitým
počtem osob. Zapotřebí je nezastavit se na půli
cesty v reformě jak v personální oblasti, to znamená ve vytváření profesionální armády s vysoce kvalifikovanými profesionály ovládajícími vysoce sofistikovanou techniku, tak ani v oblasti nákupu moderní
techniky. Moderním nebezpečím prostě není možné
čelit samopalem vzor 58 a transportérem OT-64.
Podílejí se experti z řad české armády
na vypracování těchto strategických studií?
Naši odborníci jsou členy všech příslušných
skupin, zejména výkonné pracovní skupiny, která
připravuje souhrnnou politickou směrnici, na jejímž základě se bude další strategie NATO odvíjet.
Samozřejmě máme zastoupení také ve všech dalších strategických skupinách, ať již je to skupina,
která se zabývá financováním NATO, nebo Hlavní
skupina pro plánování.
Americký ministr obrany Donald Rumsfeld zde
v Berlíně prohlásil: „Bylo by výhodné, kdyby si
NATO do budoucna vyvinulo prostředky k boji
proti terorismu, které v současnosti aliance
nemá, ale existují v některých členských
zemích NATO.“ Kam je podle vás nezbytné
nasměrovat společné úsilí při boji proti
terorismu?
Boj proti terorismu byl obecným tématem berlínského neformálního setkání ministrů obrany.
To samozřejmě do značné míry zahrnuje i účast
v zahraničních misích, protože působení v nich je
zaměřeno na boj s terorismem, respektive s podhoubím terorismu, s jeho kořeny.
Domníváme se, že na prvním místě je nezbytné
výrazně zlepšit spolupráci tajných služeb, čili výměnu informací. Boj s terorismem se nedá vést, pokud
si nebudeme vzájemně vyměňovat všechny důležité informace, které v této oblasti máme. Musíme
se všichni spojit, jedna služba na to prostě nestačí.
V oblasti zpravodajství se musíme více soustředit
na to, abychom vkládali prostředky do získávání
informací a nejenom do jejich analýzy. Všechny
země mají vynikající analytické týmy, ale máme
nedostatek skutečně „tvrdých“ informací z oblasti
terorismu, z oblasti struktur, které stojí nad terorismem.
Pane ministře, v Berlíně jste se setkal
se svými resortními kolegy z Německa
a Slovenské republiky. O čem jste jednali?
S německým ministrem obrany Peterem
Struckem jsme krátce hovořili o již připravené myšlence na vytvoření společného bojového uskupení
(tzv. battle group) v rámci Evropské unie společně s Němci a Rakušany. O vytvoření uskupení je
již rozhodnuto. Nás jenom trošku mrzí, že Němci,
kteří budou postupně stavět čtyři uskupení, z technických důvodů rozhodli, že naše jednotka bude
budována z hlediska časového harmonogramu
až poslední. Myslím, že je na místě, protože zejména v roce 2009 a 2010 ještě potřeba těchto „battle
groups“ není pokrytá, abychom začali uvažovat,
zda bychom s některými jinými zeměmi nemohli
zkusit postavit ještě jedno bojové uskupení dříve
než s Němci, řekněme v roce 2009. To by samozřejmě záviselo na spolupráci dalších zemí. A právě
na toto téma jsem mluvil se slovenským ministrem
obrany Jurajem Liškou. Přestože se jednalo o první předběžný rozhovor, ze kterého nelze vyvozovat
žádné závěry, myslím si, že na slovenské straně
budou o této možnosti vážně diskutovat.
A topic of the two-day informal meeting of NATO defense ministers, which took
place in the German capital Berlin in the middle of September, was a discussion about
the military transformation of the North Atlantic Alliance. According to Jaap de Hoop
Scheffer, NATO Secretary General, the Alliance has passed through dramatic changes
during the last ten to fifteen years, so the armed forces started changing themselves
too. “Since we are responding to challenges and potentialities of a new security
environment, we have to clarify what the Alliance shall be able to do in the future
from the military point of view. Hence, we should currently work on a joint political
vision that would show us what missions the transformed Alliance should be able
to accomplish after ten or fifteen years. This will also form clear tasks to military
planners who prepare our armed forces for their future missions.”
he first day of the meeting in Berlin, which was
intended, as the NATO Secretary General
said, to become a forum for “a live political
discussion on NATO military transformation”, was
also attended by the Minister of Defense of the
Czech Republic Karel Kühnl, who answered some
of our questions.
T
Our experts are members of all relevant groups,
primarily the Executive Work Group, which develops the aggregate political guidelines setting the
main direction for NATO strategy. Certainly, we also
have representatives in all other strategic groups
such as the NATO Financing Workgroup or the
Main Planning Group.
Mr. Minister, were these discussions really
live and informal?
The meeting was unusually open and we did
not discuss any pre-designed documents. The talks
were focused on the long-term perspective of NATO
and how far the North Atlantic Alliance is shaped
by the original ideas of its foundation, i.e. the passive defense of its territory, or how far the Alliance
must be shifted towards a more active role
based on the strategy accepted at Istanbul
Summit, which means to respond the threats coming from other parts of the world that
could eventually reach NATO territories. In
general, everybody has shared the opinion
that collective defense is the fundamental
purpose of NATO existence. However, collective defense is not currently limited to its
own territory because new threats, such as
terrorism, mass crimes and other dangers
overreaching all borders, are arising far away
from the boundaries of contemporary NATO
countries and do not have the same features
as conflicts during the Cold War. The North
Atlantic Alliance must search for the ways
to find out how to develop its own forces to
prevent threats that may arise in any corner
of the globe, and how to build a so-called
NATO Response Force.
Donald Rumsfelt, the US Defense Secretary,
stated here: “For the future, it will be beneficial
if NATO develops its own weapons for the war
with terror that the Alliance does not possess
yet, though some NATO member countries
already have them.” In your opinion, where
must the joint effort be directed in the war
against terrorism?
The war against terrorism was a general topic
for this informal meeting of defense ministers taking
place in Berlin, which includes, in a large extent,
engagement in foreign missions because operations conducted within their framework are aimed at
the war against terrorism or even against its roots.
First of all, we think that cooperation among
secret services, i.e. exchange of information, must
be considerably improved. It is impossible to fight
terrorism if we do not exchange crucial information available in this field. We have to join together
since one secret service is simply insufficient. In the
area of intelligence, we must pay more attention to
investing into gathering information in addition to its
analysis. All the countries have excellent analytic
teams, but the problem is that we are lacking the
“core” information pertaining to terrorism and the
structures that are above terrorism.
What implications for the Czech Armed Forces
result from these ideas?
Based on the effective concept of their reform,
units of the Czech Armed Forces follow the trend
that NATO exactly needs. We are giving up the
principle of huge stationary forces, which existed
during the Cold War, and are moving towards the
principle of much smaller, more mobile, flexible and
professional armed forces using more advanced
equipment. I mean forces that can be immediately
deployed worldwide, at least with a certain number
of personnel. We must not stop our reform halfway
neither in the area of personnel, which means
building professional forces consisting of qualified
professionals who can operate highly sophisticated
equipment, nor in the field of acquisition of modern
assets. Simply said, contemporary threats cannot
be responded with Sa vz. 58 Assault Rifles and OT64 Armored Personnel Carriers.
Do experts from the Czech Armed Forces
also participate in the development of these
strategic studies?
Mr. Minister, You met your German and Slovak
counterparts in Berlin. What did you talk about?
I talked with Peter Struck, the German Minister
of Defense, about the intended plan to build up
together with German and Austrian soldiers the
so-called battle group operating in the framework
of the European Union. The decision to create this
battle group has already been made. We regret a little that the Germans, who will gradually build four
such battle groups, decided that for technical reasons our unit would be the last one to be completed
within the time schedule. Since the needs of these
battle groups will not be covered in 2009 and 2010,
there are good reasons to try to build up one more
battle group with other countries sooner than with
Germans, let us say in 2009. Of course, it would
depend on cooperation with other countries, and
this was the topic that I discussed with the Slovak
Minister of Defense Juraj Liška. Although it was
the first preliminary discussion, of which we cannot
make any conclusions, I think that the Slovak party
will seriously talk about this option.
Jan Procházka
11
Unikátní
trenažér
Do výzbroje Armády České republiky
byl v druhé polovině července zaveden
unikátní výcvikový trenažér. Je určen
pro výcvik vojáků při taktickém použití
vrtulníků a vzhledem ke svým rozměrům
a hmotnosti má opravdu přiléhavé jméno
– Koloseum. Obdobné zařízení se kromě
Slovenska nevyskytuje nikde jinde
v celé Evropě a zřejmě ani ve světě…
A Unique
Trainer
renažér je umístěn ve výcvikovém prostoru Březina nedaleko od vyškovského areálu. Zdejšímu Ředitelství výcviku
a doktrín jej 20. července slavnostně předal
do užívání náčelník Generálního štábu generálporučík Pavel Štefka. Vrtulníkový a výsadkový
trenažér Koloseum lze použít pro simulaci celé
škály činností, které na jednotlivce až desetičlenné taktické týmy vojáků na palubě vrtulníku
čekají. Za pomalého letu nebo při visení vrtulníku v přízemních výškách mohou nacvičovat
prakticky veškeré činnosti, které se v praxi při
zmíněných letových režimech provádějí. Jedná
se o vysazování vojáků z nízkého průletu nad
zemí (kabina se může pohybovat rychlostí 10
kilometrů za hodinu) či z visu, slaňování z visícího vrtulníku za použití jednoho horolezeckého lana, více lan najednou či systému silného
lana (fast rope). Důležitou součástí trenažéru
Koloseum jsou různé povrchy i objekty v jeho
okolí. Proto lze běžně provádět například nácvik
obsazení budovy výsadkem, který slaní z visícího vrtulníku.
Další oblast činností představuje nácvik
využití palubního jeřábu. A to nejen při spouštění osob nebo materiálu z vrtulníku, ale také
při záchraně a vyzvedávání osob z ohrožených
oblastí. Mezi zmíněnými objekty v okolí trenažéru je i dvoumístná sedačka z běžné lanovky
sloužící pro nácvik vyproštění osob z tohoto
typu dopravního zařízení.
Trenažér se rovněž velmi dobře hodí k procvičování upínání a odepínání rozměrných břemen pod vrtulník. Stejně tak z něj lze nacvičovat
palbu z paluby vrtulníku za použití laserového
systému.
Trenažér Koloseum je vlastně upravený
jednoramenný stavební jeřáb, na kterém je
na dvojitém laně a na speciálním závěsném
zařízení („pantografu“) připevněn výcvikový
T
12
modul, v tomto případě kabina vrtulníku Mi-17
bez nosného rotoru a ocasního nosníku. Jeřáb
se pohybuje po kolejové dráze, otáčí se v rozsahu 360 º a kabinu lze zvedat až do výšky
15 m. Mohou na něm cvičit příslušníci výsadkových a průzkumných jednotek, sil rychlé reakce
nebo zvláštního určení, mírových, chemických,
ženijních a spojovacích jednotek, Vojenské policie, vybraní příslušníci zdravotnických a logistických týmů či pátracích a záchranných skupin
letectva. Tím ale výčet ještě nekončí, protože
zařízení není určeno pouze pro armádu, ale rovněž pro všechny složky integrovaného záchranného systému České republiky – tedy i hasiče,
policii a její speciální zásahové jednotky.
Přestože některé fáze výcviku nelze provádět bez skutečných vrtulníků, nový trenažér je
dokáže plně nahradit v rutinní, a tedy podstatné
části výcviku. Ten lze uskutečnit i za ztížených
povětrnostních podmínek a v noci, bez hluku
a také bezpečněji, bez negativních vlivů na životní prostředí a především při nesrovnatelných
finančních nákladech. Hodina výcviku na simulátoru je totiž až 300krát levnější než při použití
skutečného vrtulníku.
Přestože nově jmenovaný ředitel Ředitelství
výcviku a doktrín brigádní generál František
Maleninský prožil v zahraničí hodně času, doposud se s něčím podobným nesetkal. Není proto
do budoucna úplně vyloučeno využití i zahraničními spojenci nebo partnery. „Původně jsme
s touto eventualitou příliš nepočítali, ale poté, co
jsme se přesvědčili o schopnostech trenažéru,
se touto myšlenkou budeme vážně zabývat,“
potvrdil při slavnostním předání trenažéru náčelník Generálního štábu Armády České republiky
generálporučík Pavel Štefka.
The trainer is also very suitable for training
the connecting and disconnecting large loads to
and from the helicopter. It also enables training
of firing from onboard using the laser system.
In fact, the trainer Coliseum is a modified
single arm crane, onto which is attached
a training module, in this case a cabin of
helicopter Mi-17 without main rotor and tailrotor boom using a double rope and special
suspension unit (“pantograph”). A crane moves
along the crane track, rotates within 360º and
a cabin can be lifted up to the height of 15
meters. This trainer can be used for training
parachute and reconnaissance personnel, rapid
response force or special assignment force,
peace, chemical, engineer and signal units,
Military Police, selected personnel of medical
and logistics teams or air force search and
In the second half of July, a unique
trainer was fielded in the Armed
Forces of the Czech Republic. This
trainer is designed to train soldiers
during tactical employment
of helicopters and due to its size
and weight it has a really
appropriate name – Coliseum. With
the exception of Slovakia, nowhere
in the whole of Europe and possibly
nowhere worldwide, does there exist
such a similar training facility…
he trainer is located in the Březina training
area, close to Vyškov training facilities and
during a handing over ceremony held on
20 July, Lieutenant General Pavel Štefka, Chief
of the ACR General Staff, passed the trainer to
the Vyškov Training and Doctrine Directorate.
The helicopter and parachute trainer Coliseum
will be used to simulate a wide range of activities
which individuals and ten-member tactical
teams onboard a helicopter have to cope with.
During low-speed flights of the helicopter and
while hovering at low levels, the individuals
and teams can get practical training in all
activities, which are executed in the mentioned
flight modes. The soldiers can be dropped
during low-level flight just above ground level
(the cabin can move with a velocity of 10 kilometers/hour) or while hovering, abseiling from
the hovering helicopter using a mountaineering
rope, or more ropes simultaneously or fast rope
system. The trainer Coliseum includes various
surfaces and objects, which surround it. That
is why, it is possible to train seizing a building
by a parachute drop through abseiling from
a hovering helicopter.
Using an airborne crane is another activity
that can be trained here. The airborne crane
can be used not only for dropping the personnel
or material from the helicopter, but also for
rescuing and lifting the persons from danger
areas. One of the objects adjacent to the
trainer is a dual seating of standard suspension
cableway used for training releasing persons
from this type of transport.
T
rescue groups. The trainer is not used only for
the armed forces, but also for all elements of
the Czech Republic Integrated Rescue System,
i.e. also for firemen, police and its special
enforcement units.
Though some parts of training cannot be
performed without real helicopters, the new
trainer is able to fully replace them in routine,
i.e. substantial part of training, which can also
be realized even in severe weather conditions
and at night, without noise and more safely,
without negative effects on the environment
and at much lower costs. An hour of simulator
training is up to 300 times cheaper than when
using a real helicopter.
Though newly assigned, Brigadier General
František Maleninský, Director of the Training
and Doctrine Directorate has spent a lot of
time on tours abroad he has not yet met
a simulator like that. So, maybe in the future,
its use by our foreign allies or partners may be
taken into consideration. “Initially, we have not
accounted for this eventuality, but now that
we have discovered the trainer’s capabilities,
we will consider with this idea more seriously,”
Lieutenant General Pavel Štefka, Chief of the
ACR General Staff stated during the trainer’s
handing over ceremony.
Michal Zdobinský
13
ČEŠTÍ PILOTI SE ZAPOJILI DO SPOJENECKÝCH VZDUŠNÝCH
OPERACÍ NA CVIČENÍ CLEAN HUNTER 2005
CZECH PILOTS HAVE BEEN INVOLVED IN THE ALLIED
AIR OPERATIONS IN THE EXERCISE CLEAN HUNTER 2005
Střetnutí
na severu
Engagement in the North
rováděcí autoritou cvičení bylo regionální velitelství vzdušných sil
NATO (CC-Air HQ) v německém Ramsteinu. Smysl CN 05 spočíval
v prověření především systémů velení a řízení. Proto se ho kromě
již vzpomínaného aliančního velitelství ve SRN účastnily prakticky všechny
podřízené složky – od Společného střediska řízení leteckých operací (Combined Air Operations
Centre – CAOC) přes střediska řízení a uvědomování (Control and Reporting Centre – CRC)
až po vyčleněné letecké jednotky a útvary protivzdušné obrany.
Armáda České republiky je již stálým účastníkem tohoto aliančního cvičení. Pro letošní CN 05
vyčlenila ze společných sil následující síly a prostředky: šest podzvukových letounů L-159 ALCA
s personálem ze základny taktického letectva
v Čáslavi, dále záchranný tým roje SAR/CSAR
ze základny letectva v Náměšti nad Oslavou, dva
dopravní vrtulníky Mi-17 a dva bitevní vrtulníky
Mi-24 s personálem ze základny vrtulníkového
letectva v Přerově. Do cvičení se dále zapojily,
a to v mírových posádkách, také další útvary
a příslušníci AČR. Vzpomenout lze například
261. středisko řízení a uvědomování, Řízení letového provozu Praha či systém Věra s obsluhou.
Pro úplnost je třeba říci, že šestice čáslavských
„stopadesátdevítek“ s 53člennou skupinou pilotů
a techniků působila z německé letecké základny
v Büchelu (velitel skupiny major Petr Hromek)
a čtyřicítka přerovských vrtulníkářů (velitel kontingentu major Miroslav Jenčík) přelétla do Dánska,
P
14
Rok co rok všechny složky určené
k zabezpečení ochrany vzdušného
prostoru nad danou částí Evropy
reálně procvičují svou součinnost.
Scénář červencového cvičení Clean
Hunter 2005 (CN 05) nebyl
výjimkou. S tím rozdílem, že letošní
spojenecké vzdušné operace
probíhaly v severním regionu NATO.
aby se ze základny Skrydstrup podílela na záchranných misích CSAR
(Combat Search and Rescue). U jedné z nich se zastavme.
Záchranná mise CSAR se rozbíhá. Z koordinačního střediska CJRCC (Combined Joint Rescue Coordination Centre), které je
nedílnou součástí CAOC 1 ve Finderupu,
přichází smluvený signál. Ještě než se tak
stalo, proběhla však obsáhlá procedura
prověřování a rozhodování. Celá operace
musí splňovat určité podmínky, aby mohla
být vůbec spuštěna. V tomto případě padl
verdikt o vyzvednutí sestřelených pilotů
z nepřátelského území. Pravděpodobnost
úspěchu je vysoká.
„Proveďte záchrannou misi,“ zní rozkaz. Osádky vrtulníků se rozbíhají ke svým
strojům. O pár minut později lze spatřit čtyři
točící se rotory. Dva patří českým bitevníkům Mi-24 a dva francouzským transportním strojům SA 330 Puma. Vrtulníkové
záchranné uskupení je připraveno ke vzletu. Velitelem mise je francouzský důstojník,
který z „pumy“ číslo 2 řídí celou formaci
a zároveň komunikuje s dalšími záchrannými složkami. V případě potřeby také s letounem AWACS.
Zhruba po dvou hodinách letu situace
doznává změn. U francouzských SA 330
se otevírají dveře a na jejich bocích jsou
upevňovány kulomety. „Pumy“ snižují rychlost a Mi-24 se dostávají před ně. Neklamné
znamení, že se blíží finále záchranné mise. České bitevníky začínají monitorovat zájmový prostor. Rozdělí se a každý na svém poloměru hlídá daný
prostor. Jinými slovy, provádějí manévr na pokrytí. V případě nepřátelské
činnosti by šly do zteče a čistily prostor. Kdyby se situace komplikovala,
povolaly by přes AWACS další síly na pokrytí.
Zájmová oblast je prověřena. Slangově řečeno – je čisto. Češi to zahlásí
Francouzům a ti vedou „pumy“ k místu vyzvednutí. Dva transportní stroje
SA 330 dosedají na mýtinu. Z jejich útrob vyskakují příslušníci vyzvedávací
skupiny, tzv. „pídžejové“ neboli Pararescue Jumpers. „Čtyřiadvacítky“ neustále krouží nad nimi a udržují předepsaný kontakt. Pozemní speciální tým
CSAR provádí poslední ověření totožnosti obou zachraňovaných. Jeden
z tureckých pilotů je však zraněn. Se zlomenou nohou se sám k vrtulníku nedostane. Francouzský „pídžej“ si ho přehodí přes rameno a spěchá
s ním na palubu. Vzlet. „Pumy“ jdou nahoru a nasazují kurz na zpáteční
trať do Skrydstrupu. Samozřejmě, že pod přísným dohledem přerovských
vrtulníkářů. Záchranná mise CSAR splnila svůj cíl.
Each year, all components assigned to ensure protection
of the airspace above a given part of Europe train their
co-operation in a live-flying exercise.
The scenario of the July exercise Clean Hunter 2005
(CN 05) was not an exception, except that this year
the allied air operations took place in the NATO
northern region.
he executive authority was the
Allied Air Component Command
Headquarters (CC-Air HQ) in
Ramstein, Germany. The goal of CN
05 was especially to verify the control
and command systems. That is why,
in addition to the above-mentioned
Allied Air Component Command
Headquarters in Germany, practically
every subordinate elements, starting
from the Combined Air Operations
Center (CAOC) through the Control
and Reporting Center (CRC) up to the
contributing air units and air defense
troops participated in the exercise.
The Czech Republic Armed Forces
participates regularly in this Alliance
exercise and for this year Exercise CN
05, the following forces and means of
the Joint Forces have been earmarked
from the joint forces: six subsonic L-159 ALCA aircraft with personnel from
the Čáslav tactical air force base, a SAR/CSAR rescue team section from
the Náměšť nad Oslavou air force base, two Mi-17 transport helicopters and
two Mi-24 attack helicopters with personnel from Přerov air force base. Also
other ACR units and personnel participated in the exercise from the peace
garrisons, for example: the 261st Control and Reporting Center, the Prague
Air Traffic Control Center and Věra system with its operators. To have a full
T
picture, it is necessary to say that six Čáslav L-159 with a 53-member
group of pilots and technicians operated from the German air force base
in Büchel (with Major Petr Hromek as a commander of the group) and
forty Přerov helicopter personnel (Major Miroslav Jenčík as contingent
commander) flew to Denmark to participate in the combat search and
rescue (CSAR) missions from the Skrydstrup base. Let us stop at one of
them.
The CSAR mission has just started. An agreed signal comes from the
Combined Joint Rescue Coordination Center (CJRCC), which is a part of
CAOC 1 in Finderup. Before this mission started, extensive verification and
decision-making procedures were conducted. The whole operation must
fulfill certain conditions before it can start at all. In this case, a decision has
been taken to lift the shot-down pilots from enemy territory. The probability
of success is high.
The order is: “Execute the rescue mission”. The crews of the helicopters
run to their machines. Few minutes later, four rotors can be seen rotating.
Two rotors belong to the Czech Mi-24 attack helicopters and two to the
French SA 330 “Puma” transport helicopters. The helicopter rescue task
force is prepared for take-off. The mission commander is a French officer,
who controls the whole formation from “Puma No. 2” and simultaneously
communicates with other rescue elements and if need be, also with the
AWACS aircraft.
After roughly two hours of flight, the situation changes. The doors of
the French SA 330 are opened and machine guns are mounted on their
sides. The “Pumas” lower their velocity and the Mi-24s are flying in front
of them; an unmistakable sign that the final part of the rescue mission will
finish soon. The Czech attack helicopters
start monitoring the area of interest. They
divide and every helicopter monitors a given
area within its radius. In other words, they
conduct a covering maneuver. In case of
enemy operation, the attack helicopters
would initiate an assault and clear the area.
If the situation had escalated, they would
require cover from other forces through
AWACS.
The area of interest is checked up, i.e.
it is clear. The Czechs report this fact to
the French who lead “Pumas” to the pickup point. Two SA 330 transport helicopters
touch down in the clearing and personnel
of the pick-up group, the so-called “Para
Rescue Jumpers” (PJ) jump out from the
helicopters. The Mi-24s fly in circles above
them and maintain the prescribed contact.
The CSAR special ground team verifies the
identity of both rescued persons. One of
the Turkish pilots is injured and has a broken leg, so he can get to the
helicopter only with somebody’s help. One French PJ throws him over his
shoulder and quickly takes him aboard. Take-off. The “Pumas” rise up and
head for the return route to Skrydstrup under a strict supervision of Přerov
whirlybirds, of course. The CSAR rescue mission has achieved its goal.
Pavel Lang
15
Najít vůli
a odvahu
Just Find Will
and Courage
Kdyby nebyly války! Ale války bohužel stále jsou, stále berou dospělým,
ale především dětem naději na lásku, naději na obyčejný život.
Stonožkové děti se proto stále snaží pomáhat všude tam, kudy
se přehnalo válečné šílenství, kde zbyly ruiny, pláč a neštěstí…
16
KONEČNĚ ŠTĚSTÍ…
Sedmiletá Amne i devítiletá Zeinet se možná v jedné z učeben v Policejní akademii
Az-Zubayr potkaly v životě poprvé, přesto však
mají mnoho společného. Jejich otcové jsou oba
příslušníky nově budovaného policejního sboru
Irácké republiky a obě také vyrůstaly v Basře –
ve městě, které, přestože leží stovky kilometrů
od Bagdádu, je stejně zmítáno pumovými teroristickými útoky a život dětí zde spíše připomíná
boj o holé přežití.
„Tak která panenka by se ti líbila, ta dlouhovlasá nebo tadyta v tom pěkném oblečku?“
Dříve než si však prezidentka dětského stonožkového hnutí „Na vlastních nohou“ paní Běla
Gran Jensenová vyslechla odpověď od tlumočníka, rozzářená očka sedmileté Amne vše
prozradila. „Tak přece jen tu dlouhovlasou?“
Kdepak, Amne má vybráno. To je najednou
radosti a výskání.
Téměř třicet dětí iráckých policistů, kteří
pracují v Policejní akademii Az-Zubayr, má
dnes svátek. Co svátek! Spíše den plný radosti a štěstí. České děti ze stonožkových škol
se rozhodly, že kousek toho obyčejného štěstíčka pošlou svým kamarádům do Iráku. Kluci
i holčičky dali hlavy dohromady, a to ti malí
chytrolínové umí, a přemýšleli a vymýšleli.
Zkrátka, za „stonožkové“ peníze nakoupili hračky a také školní brašny, penály, tužky a pastelky. Zbývalo jediné, ve spolupráci s příslušníky
7. kontingentu Vojenské policie, kteří v současnosti v Policejní akademii a na základně Shaiba
pracují, dárky předat.
Znáte děti – nejdřív se tváří, že vám nevěří,
a pak vás umačkají radostí a štěstím. Přesně
tak to vypadalo i v učebně, kde se dárky rozdávaly. Napřed oči plné strachu a obav. Přitulit
se, dát pusu, to snad i ty slzičky byly na krajíčku. Stačilo však pár zázračných vteřin, trocha
pohlazení po duši a ti malí iráčtí caparti zářili
štěstím. A co teprve osmiletý Amir, ten na „stonožkový“ den jen tak nezapomene. No nejen
on, ale i jeho taťka. Proč? Amir věděl, kdy paní
Běle říct, že má rád auta. Jedno sáhnutí do krabice – to ale není autíčko, to je přímo půlmetrový auťák. Tak Amira s otcem již při dětských
automobilových závodech nikdo nedohoní.
„Pracuji zde osm měsíců,“ vyznal se paní
Běle ze svých pocitů jeden z britských instruktorů, „ale poprvé jsem zde viděl štěstí.“ Nebyl
sám, kdo si tento pocit odnášel v srdci z učebny, která se byť jen na malý okamžik stala pro
třicet iráckých dětí ostrovem radosti, bezpečí
a bezstarostného dětství.
ROZŠIŘUJEME VÝUKU
Čeští vojenští policisté si již na horkem se vyznačující klimatické podmínky snad zvykli, přesto si tu a tam „připálí“ ruce, když si bez rukavic
sáhnou třeba jen na rozpálený volant. „Dnešní
teploty jsou nižší, ve stínu je pouze dvaačtyřicet,“ uklidnil nás velitel 7. kontingentu podplukovník Pavel Chovančík. „Vedro je náš jediný
nepřítel, se kterým je zde těžké bojovat.“
Čtyři hodiny v poušti na rozpálené střelnici
z vás vyždímou i poslední kapku potu. Střelečtí
instruktoři, kteří se podílejí na výcviku budoucích iráckých policistů, ani jejich kolegové, kteří
17
Just Find Will
and Courage
vyučují v dalších kurzech, si však nestěžují.
„Zvykli jsme si,“ říká podplukovník Chovančík,
který v Iráku působí již ve druhém kontingentu.
„Všichni odvádějí maximum, co v těchto podmínkách lze. Samozřejmě, že dílčí problémy
existují, ale ty jsou spíše organizačního charakteru a zvládáme je řešit sami.“ Velitel také
pozitivně hodnotí skutečnost, že přestože kontingent je složen z příslušníků různých jednotek,
nejen z vojenských policistů, rozdíly v nasazení a v kvalitě plnění úkolů neexistují. Pro práci
instruktorů, zvláště těch, kteří denně dojíždějí
do Policejní akademie, je zejména z hlediska
jejich bezpečnosti důležité, že situace v okolí
Basry je oproti loňskému roku podstatně klidnější. Na české vojenské vozidlo zatím útok veden
nebyl, ale minulý týden zde zahynuli tři Britové,
když jejich vůz najel na nástražné zařízení.
„Opatrnosti nikdy nezbývá,“ dodává podplukovník Chovančík.
Čeští vojenští policisté se podílejí na výuce
v různých kurzech, jejichž náplň a zaměření
se upřesňují podle požadavků irácké strany.
Nově organizovaným typem bude kurz zbrojířů, který bude úzce specializovaný a bude plně
v gesci českých instruktorů. „Je důležité, že neprodukujeme pouze kvantitu, ale také kvalitu,“
zhodnotil stručně nový kurz zástupce náčelníka Generálního štábu AČR generálmajor Emil
Pupiš. „Již neškolíme pouze v oblasti základního
výcviku, ale vytváříme specialisty. Připravujeme
již irácké policisty na takové úrovni, že budou
schopni vést výcvik ve střelbě, provádět základní údržbu a opravy výzbroje. A to je významný
faktor pro zvýšení bezpečnosti v celém Iráku,
pro postupnou realizaci demokratizačních změn
v této zemi.“
If it were not for wars! Unfortunately, there are wars
all the time and they always take hope for love
to the grown-ups and primarily to children to live
a normal life. That is why the Centipede Movement
children always try to help in such places where war
madness, ruins, crying and misery are left…
18
FINALLY, A STROKE OF LUCK…
Seven year old Amne and nine year old
Zeinet might have met in one of the classrooms
of the Police Academy Az-Zubayr for the first
time in their life, nevertheless they have much
in common. Both their fathers are the personnel
of the newly established Police Corps of the
Republic of Iraq and they both grew up in Basra,
a city which even situated hundred kilometers
from Baghdad, is similarly adrift with bomb
terrorist attacks and life of children resembles
rather a fight for bare livelihood.
“Which doll would you like, this long-hair
one or this one in a nice dress?” But before the
“On Own Feet” Movement (called Centipede)
President Mrs. Běla Gran Jensen heard the
reply translated by an interpreter, the lightened
up eyes of seven-year old Amne disclosed
everything. “So, this long-haired one after all?”
No, Amne has made her selection. What sudden
joy and whoops of delight.
Nearly thirty children of Iraqi policemen, who
work at the Police Academy in Az-Zubayr, have
holidays today. What, holidays! Rather a full day
of joy and happiness. The Czech children from
the Centipede Movement schools decided that
they will send a piece of this plain happiness
to their friends in Iraq. Boys and girls put their
heads together and they, clever monkeys,
really know how to do it and they put on their
thinking cap and they thought out the following.
In short, they bought toys and school bags, pen
cases, pencils and crayons with the “Centipede”
money. The only thing left was to hand over the
gifts in co-operation with the personnel of the 7th
Military Police contingent, who currently work at
the Police Academy and at Shaiba base.
You know the children, at first they pretend
that they do not believe you and then they
squeeze you with a joy and happiness. This is
how it looked like in the classroom, where the
gifts were given away. At first, eyes full of fear
and worries. To cuddle up, give a kiss, maybe
even on the verge of tears. But a few miraculous
seconds was enough, a bit of a caress on the
soul and these small Iraqi toddlers beamed with
happiness. Eight-year old Amir will not forget
this “Centipede Movement” day so quickly, not
only him, but also his father. Why? Amir knew
when he was supposed to say to Mrs. Běla
that he liked cars. One reach into the box and
it is not a small car; it is nearly a half-meter long
car. Nobody will ever catch Amir and his father
during the children’s car race.
“I have worked here for eight months,” one
of the British instructors conveyed to Mrs. Běla
one of his feelings, “but for the first time I saw
happiness here.” He was not alone in having
these feelings in his heart from the classroom,
which though for just a little while, became an
isle of joy, safety and untroubled childhood for
thirty Iraqi children.
Four hours in the desert and a burned
up firing range will squeeze the last drop of
sweat from you. However, the marksmanship
instructors who participate in training of future
Iraqi policemen as well as their associates
who teach in other courses do not complain.
“We have got used to it,” Lieutenant Colonel
Chovančík, who is deployed on his second
mission in Iraq, says. “Everybody is exerting
every effort possible in such an environment.
Of course, there are some problems, but they
are rather of organizational nature and we are
able to manage them.” The commander also
positively evaluates that in spite of the fact
that the contingent consists of personnel of
various units, not only military policemen; there
are no differences in performance and quality
of accomplishment of tasks. For the job of
instructors, especially those who travel every
day to the Police Academy, it is important in
the terms of their security that the situation in
surrounding Basra is much calmer compared
with last year. Meanwhile, there was no attack
launched at the Czech military vehicle, but last
week three British died when their vehicle ran
over an explosive device. “It is better to be safe
than sorry,” Lieutenant Colonel Chovančík adds.
The Czech military policemen participate
in instruction in various courses, the content
and orientation of which is specified according
to the requirements of the Iraqi side. A newly
organized course will be for armorers and it will
be closely specialized and be fully supported
by the Czech instructors. “It is important that
we produce not only quantity, but also quality,”
Major General Emil Pupiš, Deputy Chief of the
General Staff of the Armed Forces of the Czech
Republic briefed about the new type of course.
“We do not train only basic training, but we
shape specialists. We are capable of training the
Iraqi policemen on such level that they will be
able to conduct the marksmanship training by
themselves, to conduct basic maintenance and
repair of equipment. This is an important factor
to improve security in the whole Iraq to gradually
realize democratization changes in this country.”
Jan Procházka
WE SPREAD THE LESSON
The Czech military policemen have surely
got used to the Iraqi climate with its heat, in spite
of here and there “burning” their hands when
they touch a hot steering wheel without their
gloves on. “Today, there is not so hot here since
it is only forty two degrees of Centigrade in the
shade,” Lieutenant Colonel Pavel Chovančík,
commander of the 7th contingent calmed us
down. “The heat is our only enemy, it is hard to
fight with it.”
19
MISSION MONUC
“Great Water”
než půl století. Cesta do Uviry, města na břehu
jezera Tanganika, začíná na palubě vrtulníku
Mi-8 s ukrajinskou posádkou. Kapitán vrtulníku
Sergej, když vidí na mém rukávu českou vlajku, mě s úsměvem zdraví a ptá se: „Jak se daří
našim vrtulníkům u vás v Čechách? Hodně jsem
k vám létal, když jsem byl ještě zkušební pilot
a doprovázel nové stroje. Společně s českými
a slovenskými piloty jsem je zalétával.“
Po hodinovém letu Sergej mává rukou a zve
mě do kabiny. „Podívej, už ji vidíme.“ Ano, je
to skutečně „Velká voda“, jak zní název jezera Tanganika ve svahilštině. Jezero je dlouhé
625 kilometrů a jeho průměrná šířka dosahuje
50 kilometrů. Od břehu jezera se tyčí pohoří,
jehož vrcholky dosahují výšky přes 3500 metrů
nad mořem. Celé západní pobřeží patří Kongu
a o východní pobřeží se dělí Burundi, Tanzanie
„Velká voda“
– vítr a teplo
Příletem do Bukavu, města na břehu jezera Kivu na východě Konga, mé putování v misi
MONUC zdaleka neskončilo. Spíše bylo neustále jen ve své první fázi, na jejímž konci je
tým plnící úkoly v určeném prostoru odpovědnosti. Po nástupu na velitelství brigády sektoru
South Kivu, druhý den po mém příletu do Bukavu, nastal kolotoč podobný tomu v Kinshase
– opět spousta dotazníků a žádostí, personální náležitosti, finanční dokumentace, autorizace
k používání spojovacích prostředků, přidělení přístupových hesel a kódu pro UN intranet,
fasování hotovostních „emergency“ zásob vody a velké bedny „kádéček“ (pro Evropana
menu „Occidental“), přidělení polního lehátka, neprůstřelné modré vesty a na úplný konec
symbol jednotek OSN – modrá přilba. Další čtyři dny běhání, shánění a objevování již
tolikrát objeveného, ale rozkaz ke konečnému určení k týmu – tedy to hlavní – mi ještě stále
nebyl oznámen. A tak jsem následujících pár dnů strávil obklopen desítkami pákistánských
důstojníků (sektor South Kivu je plně v odpovědnosti pákistánského kontingentu).
a činnost týmu pozorovatelů je na velitelství brigády zodpovědná tzv. Styčná skupina (MLG – Military Liaison Group), která
jako jediný prvek velitelství brigády má mezinárodní složení. A zde mi po sedmi dnech bylo
oznámeno snad to nejdůležitější rozhodnutí
za dobu mého dosavadního krátkého působení
v misi – a to je konečný určovací rozkaz velitele
brigády. Po celý týden se důstojník MLG odpovědný za personální práci jen lehce usmíval (je
pákistánské národnosti a úsměv pákistánského
důstojníka má odzbrojující sílu; jak se později
ukáže, budu mít možnost se s tímto druhem
úsměvu setkávat každý den) a probíral klady
a zápory jednotlivých dislokací týmu v okolních
Z
20
horách. Dne 9. června mě vítá obzvlášť radostně jedinou krátkou větou: „Team site 518 Uvira,
welcome to mission.“
CESTA K VELKÉ VODĚ
S přáním hodně štěstí u týmu opouštím
kolegy ze styčné skupiny. Mí přátelé z Bosny
a Hercegoviny jen dodávají – je tam trochu víc
teplo a trochu víc větrno. Neměli přitom na mysli
počasí, jak jsem později pochopil. Opět se vydávám na cestu se svými metrákovými zásobami
a k tomu ještě s přidělenou výbavou nezbytnou
pro práci pozorovatele. Opouštím velitelství
brigády a má cesta vede přes několik rázovitých vesnic po silnici, jejíž asfalt pamatuje víc
a Zambie. Na severu tvoří delta řeky Ruzizi hranici s Rwandou. Oblast, kde v dávné i docela
nedávné minulosti bylo hodně horko a foukal
velký vítr.
KONEČNĚ V CÍLI
Uvira, formálně docela velké město se sto
tisíci obyvatel, je ve skutečnosti obrovským
srocením malých hliněných domků rozmístěných na úbočích Západního pohoří (Western
mountains). Jedinou dominantu města tvoří
hlavní asfaltová ulice s několika cihlovými
domy, které zcela určitě pocházejí ještě z koloniálního období. Mise MONUC vybudovala své
sídlo na okraji města, přímo na písčitém břehu
– Wind and Heat
jezera. Malé městečko buněk „corimeků“ je
sídlem administrátora, kanceláře řešící záležitosti dodržování lidských práv a také pracoviště
vojenských pozorovatelů – Team site 518 Uvira.
V následujících měsících tak budou mými kolegy důstojníci z Urugauye, Paraguaye, Ukrajiny,
Ruska, Rumunska, Keni, Zambie, Malawi,
Tuniska, Nigeru, Egypta, Španělska a Číny.
Naším společným domovem se stane jeden
z mála cihlových domů na jižním okraji města.
V domě najatém (včetně obslužného personálu) od majitele za částku, která by i v Praze byla
konkurenceschopná, máme k dispozici to nejzákladnější, co k rozumnému pobytu potřebujeme.
K životu v týmu je však zapotřebí mnoha drob-
21
do této oblasti nepřineslo ani koloniální období
první poloviny minulého století. Zdravotní péče
a školství jsou na tom téměř obdobně. Přitom
místní populace má jeden z nejnižších věkových průměrů v Africe i na světě. Není potřeba
důkazů, stačí jen zastavit na nezbytnou chvilku
odpočinku a do několika minut je auto obsypáno
desítkami dětí. Kolikrát se zdá, že místo zastávky je opuštěné a okolí neobydlené, ale stačí
jeden dětský výkřik MONUC! nebo MUZUNGU!
(bílý muž) a dětská armáda je okamžitě v pohotovosti. Začíná přátelský útok na skupinu
pozorovatelů. Cíl je jediný – dostat cokoliv k jídlu
nebo jakoukoliv věc, třeba jen prázdnou PET
láhev od balené vody. Taková láhev je velikým
majetkem. Na místním trhu se totiž vyskytují jen
láhve od Coca Coly a od místního piva značky
Tembo (Slon). Místním trhem je v případě cesty
ných všedních nezbytností – zabezpečení nákupu potravin (nejdůležitější a také nejtěžší úkol),
výběr peněz a placení nákladů za dům a personál, bezpečnostní opatření a další. Plnění úkolů
v každém týmu „rotuje“, pro zabezpečení plné
zastupitelnosti. Jako nováček začínám s PHM.
Takže evidence spotřeby a doplňování pohonných hmot do vozidel a centrály se stává mou
novou každodenní povinností.
PATROLA
Patrola – hlavní a vlastně jediná činnost
týmu vojenských pozorovatelů. Sedmkrát
v týdnu cesta do terénu v oblasti odpovědnosti.
Každodenní jednání se zástupci vesnic, s veliteli rozmístěných jednotek, se zástupci nevládních a humanitárních organizací, ale i náhodná
setkání s lidmi, kteří svým svědectvím mohou
potvrdit různé informace o situaci v oblasti.
Má první patrola začíná hned druhý den ráno
po příjezdu do Uviry. Vyrážíme ve standardním
složení – čtyři pozorovatelé a tlumočník, který
vedle angličtiny a francouzštiny je schopen
se domluvit všemi čtyřmi úředními jazyky (svahilština, ciluba, lingala a kikongo). Naším cílem
je vesnice Luberizi 60 kilometrů severně od Uviry a v plánu je jednání s místní policií a návštěva Střediska pro výcvik a přeškolení vojáků
bývalé armády a příslušníků různých bojových
a kmenových ozbrojených uskupení (Brassage
camp). Vedoucím týmu, zkušeným plukovníkem
z Burkina Faso, jsem ujišťován, že v případě
této první patroly jde o zcela klidné a bezpečné
teritorium.
Velitel místní policie nás při krátkém setkání
s velkou důvěrou informuje o všech událostech
22
ve vesnici a okolí, od drobných kriminálních činů
až po znásilnění, výhrůžky podpálením domu
nebo ohrožování zbraněmi. Spíš práce pro
odborníky v oblasti dodržování lidských práv,
které budeme informovat. Návštěva výcvikového střediska je mnohem delší a náročnější než
první jednání. Velitel střediska, starý ostřílený
voják nově se rodící konžské armády, nemá
lehký úkol. Více než 3000 vojáků je třeba nově
vycvičit a hlavně změnit jejich chápání nové
situace v Kongu. Řada z nich se jen těžko loučí
s bojovou minulostí, kdy se zbraní v ruce od dětství hájili různé zájmy – mnohdy bez vědomí, čí
zájmy vlastně hájí a proč. Mnozí z těchto vojáků
pod tlakem situace středisko opouštějí a vracejí
se do hor ke svým bývalým spolubojovníkům.
Návyk na bojové napětí a stres jim nedovolí
žít mírový život, a tak mírový proces v Kongu
se z tohoto pohledu stává dlouhodobým, může
se zdát, že až nekonečným procesem.
Naše patrola končí přípravou denního hlášení včetně hodnocení bezpečnostní situace. Jak
jsem zjistil až po návratu na základnu v Uviře,
celý den se v naší blízkosti pohybovala ozbrojená eskorta pákistánských vojáků pro případ
nutného zásahu nebo rychlé evakuace.
CESTA NA JIH
Při pohledu na mapu prostoru odpovědnosti našeho týmu je analýza velmi jednoduchá.
Cestu na jih od Uviry lze popsat jednoduše
– vpravo Velká voda, vlevo vysoké hory s neprostupným pralesem a mezi tím jen klikatá
a kamenitá cesta, téměř nepřetržitě lemovaná
hliněnými domečky, ale většinou jen příbytky
z palmového listí a bláta. Elektřinu nebo vodovod
na jih myšleno několik stolečků z palmových
listů nebo jen velký placatý balvan v blízkosti
domečku či příbytku obchodníka. Nabídka je
velmi skromná: pár banánů, malá rajčata, cibule, všudypřítomné malé sušené rybičky (hlavní
úlovek místních jezerních rybářů) a také pro nás
velmi exotická rostlina maniok, místními nazývaná kasava, ze které se po usušení a rozemletí stává výživná mouka s velmi specifickým
aromatem. Časem se dá přivyknout i na místní
placky z mouky a oleje nazývané capati.
Cílovou stanicí našich patrol směrem na jih
je městečko Baraka a ještě dál pak centrum
místního dění město Fizi. Tato oblast je pod silným vlivem členů kmenového hnutí Mayi-Mayi.
Prozatím je oblast Fizi velkou neznámou. Blížící
se příprava svobodných voleb přivede jednotky MONUC včetně pozorovatelů také do této
oblasti, i když místní ozbrojení bossové tomuto
procesu nejsou zdaleka nakloněni.
Cesta na jih není vůbec žádným turistickým
výletem v japonském „off roadu“ s klimatizací.
Cesta Uvira – Baraka je při průměrné rychlosti
20 kilometrů v hodině zdolatelná za pět hodin
a pak následuje dalších pět hodin zpátky. Ruce
řidiče jsou po patrole bolavé od volantu jako
ruce dřevorubce. Celou cestu se střídá jen
první a druhý rychlostní stupeň a dvě náhradní
pneumatiky v každém vozidle jsou téměř vždy
využity.
stavby se pustil jeden z mála místních podnikavců. Vzhledem k panujícím podmínkám jde
téměř o hrdinský čin. Stavba této lodi má však
pro mne jednu zvláštnost. Téměř jediným
strojem, který je při stavbě používán, jsou
vysokotlaké nůžky na tabule plechu pocházející z bývalého Československa, ze strojíren
Piesok na Slovensku. Kudy a jak se dostaly
do Konga, je malým dobrodružstvím. Před
patnácti lety koupil stroj současný majitel
v Jihoafrické republice jako odpad. Pak čekal
dlouhou dobu až do zahájení stavby lodi,
která ponese jméno RAFIKI – PŘÁTELSTVÍ.
Koncem září, až bude loď slavnostně spouštěna na vodu, zavlaje na kapitánském můstku
vedle vlajky Konga i česká vlajka, neboť díky
stroji z Československa tato loď mohla vůbec
vzniknout.
“Great Water” – Wind and Heat
My arrival at Bukavu, a city on the shore of Kivu Lake in Eastern Congo was nowhere
near the end of my crawling in the MONUC mission. Rather, it was still in its first stage,
at the end of which was a team fulfilling the tasks in the assigned area of responsibility.
The second day after my arrival at Bukavu, when I presented myself at the brigade
headquarters, sector South Kivu, a similar merry-go-round started as in Kinshasa;
again many questionnaires and applications, personal rations, financial documentation,
authorization to use the communication equipment, assignment of access passwords and
the UN intranet code, picking up emergency water supplies and a big box of “canned
meals ready to eat” (an “Occidental” menu for the European personnel), allotment of
a field bed and bullet-proof blue vest and, finally, the UN unit symbol – a blue helmet.
Then there was another four days of rustling and discovering what was discovered many
times, but I have not yet received the order for my final assignment to the team, i.e. the
main thing for me. I spent the next several days surrounded by dozens of Pakistan officers
(South Kivu sector is under full responsibility of the Pakistan contingent).
PATROLA V PŘÍSTAVU
Velmi těžkou patrolu na jih občas vystřídá
i lehčí odpočinková patrola do blízkosti Uviry.
Zpravidla jen jedním autem, neboť ta další
potřebují neustálou údržbu. Výměna prasklých
torzních stabilizátorů a oprava poškozených
pneumatik je na denním pořádku.
Jednou z takových patrol je i návštěva místního malého přístavu. Skutečně malého. Jedno
molo, jeden přístavní jeřáb, ale pohyb stovek cestujících připomíná mraveniště. Všichni
někam spěchají a všichni něco přenášejí nebo
na někoho čekají. Mezi cestujícími jsou každý
týden stovky uprchlíků, kteří se vracejí z Tanzanie, Burundi nebo Zambie do uklidňujícího
se Konga. Dominantou přístavu je nově budovaná loď pro přepravu tekutého nákladu. Takový
malý konžský tanker pro jezerní plavbu. Do jeho
MISSION MONUC
T
Patrola vojenských pozorovatelů – hlavní a jediný úkol mezinárodního týmu.
Nepřetržitě sedmkrát v týdnu. Může se zdát,
že návštěva vesnic a jednotek v prostoru
odpovědnosti se stane rutinou, ale ve skutečnosti tomu tak není. V oblasti na sever
a na jih od Uviry je koncentrováno velké
množství jednotek. Několik brigád s několika desítkami tisíc vojáků. Blízkost hranic
s Rwandou a Burundi dává hodně šancí
těm, kteří s cestou k míru v Kongu nesouhlasí nebo jim vyhovuje současný těžko
přehledný a nekontrolovatelný stav. Místní
obyvatelé však věří, že blížící se volby přinesou nový řád a v oblasti Velké vody už
nebude ani tak teplo, ani tak větrno.
he so-called Military Liaison Group (MLG)
of the brigade HQs is responsible for the
activities of the observers and as the only
one it has an international composition. After
seven days I was notified of perhaps the most
important decision in the time of my hitherto
short-term activity on the mission, i.e. the final
assignment order of the brigade commander. For
the whole week, the MLG officer responsible for
personnel management only smiled slightly (he
is from Pakistan and the smile of Pakistan officer
has a disarming force; as it will reveal later, I will
have a possibility to meet this kind of smile every
day) and he went through the advantages and
drawbacks of individual deployments of the
team in the surrounding mountains. On 9 June,
he welcomes me with a single short sentence:
“Team site 518 Uvira, welcome to the mission.”
23
“Great Water” – Wind and Heat
A ROAD TO GREAT WATER
PATROLLING
I wish good luck to the team and I leave my
colleagues from the liaison group. My friends
from Bosnia and Herzegovina just say there is
only a little more heat and a bit more wind. As
I learned later, they did not mean the weather.
I set off again on a journey with my stuff
weighing fifty kilos and allocated equipment for
the UN observers‘ job. I leave the brigade HQs
and I pass through several typical villages along
the road, the asphalt of which is more that a half
of century old. The road to Uvira, a city at the
bank of Tanganyika Lake begins aboard the
Mi-8 helicopter with a crew from the Ukraine.
When Sergey, a helicopter commander,
mentioned the CR flag on my sleeve, he
welcomed me smiling and asked me: “How
are our helicopters in Bohemia? When I was
a test pilot I flew to your country quite frequently,
I accompanied the new machines. I tested them
together with Czech and Slovak pilots.”
After one hour of flight, Sergey waves his
hand and invites me into the cabin. “Have a look,
here it is.” Yes, it is truly “Great Water” as the
name of the Tanganyika Lake in Swahili says.
The lake is 625 kilometers long and its average
width is 50 kilometers. From the lake banks the
highlands rise with their peaks reaching more
than 3,500 meters above the sea level. The
whole western shore belongs to Congo and
the eastern side is divided among Burundi,
Tanzania and Zambia. In the north, the delta of
the Ruzizi River forms a border with Rwanda;
the area where in the past and also quite lately
was a great heat and a strong wind.
Patrolling is the main and, in fact, the only
activity of the team of military observers. Seven
days a week they go in the terrain in the area
of responsibility. Day-to-day negotiations
with village representatives, commanders of
deployed troops, NGOs and humanitarian
organizations as well as random meetings
with people who can provide evidence and
confirm various information on the situation in
the region. My first patrol begins the second
day immediately after arrival at Uvira. We set
out patrolling in a standard composition; four
observers and an interpreter, who, in addition
to English and French, can speak all four
official languages (Swahili, Ciluba, Lingala
During the short visit, the local police
commander informs us with great confidence on
all events in the village and adjacent areas from
small criminal acts up to rape, verbal assaults
on a house being set on fire or the threat to use
a weapon; rather a job for experts in the field of
maintaining human rights. We shall inform them.
The visit to the training center is much longer
and more demanding than the first discussion.
The center commander, an old soldier of
Congo’s newly born armed forces does not have
an easy job. It is necessary to train more than
3,000 new soldiers and especially change their
awareness of the new situation in Congo. Only
with difficulties do many of them part with their
combat background when from their childhood
they protected various interests with a weapon
FINALLY IN THE FINISH
Uvira, formally quite a large city with one
hundred thousand inhabitants, is in fact a huge
accumulation of small earthen cottages placed
on the slopes of the western mountains. The
only city landmark is the main asphalt road with
several brick houses, which certainly come from
the colonial period. The MONUC mission built its
headquarters at the periphery of the city, directly
on the sandy shore of the lake. A small town of
living modules called “corimecs” is the seat of
the administrator, offices to solve the issues of
maintaining human rights as well as the site of
military observers; team site 518 Uvira. In the
next months, my associates will be officers from
Uruguay, Paraguay, Ukraine, Russia, Rumania,
Kenya, Zambia, Malawi, Tunis, Niger, Egypt,
Spain and China. One of the few brick buildings
at the southern periphery of the city became
our joint home. In the rented house (including
servicing personnel) hired from the owner for
an amount that would be able to compete with
that of Prague, we have available the necessary
things needed for a comfortable stay. However,
there are a lot of other ordinary necessities
needed for life, such as buying food (the most
difficult task), collection of money and payment of
cost for house and personnel, security measures,
etc. In every team, the tasks “rotate” to ensure
complete cross-training. As a Johnny-comelately I start with POL, i.e. my every-day job is to
be responsible for recording the consumption of
vehicle and central station refueling.
24
MISSION MONUC
and Kikongo). Our target is village Luberizi, 60
kilometers north of Uvira and we are to discuss
with the local police and visit the training and
retraining center for soldiers of the former armed
forces and personnel of various combat and
tribal armed groups (camp Brassage). The team
leader, an experienced Colonel from Burkina
Faso assures me that this first patrol is in a calm
and safe territory.
in their hand, many times not knowing
whose interests they protected or why.
Many of these soldiers, under pressure of
the situation leave the center and return to
the mountains to their former brothers-in-arms.
Combat stress habit does not allow them to
live a peaceful life and so the peace process in
Congo, in this respect, becomes a long-term,
and it may seen, even an infinite process.
The job of our patrol terminates with the
development of the daily report, including
evaluation of the security situation. I discovered
after a return to Uvira camp an armored escort
of Pakistani soldiers were nearby the whole day
in the event they were needed for reaction or
rapid evacuation.
JOURNEY TO THE SOUTH
When looking at the map of our team’s area
of responsibility, the analysis is very simple.
A journey to the South of Uvira can be described
very simply, on the right is the Great Water, on
the left are high mountains with an impenetrable
primary forest and in between only a zigzaging
stony road, all the time continuously bordered
with earthen cottages, but most of the time only
with huts made from palm leaves and mud. The
colonial period of the first half of the last century
brought neither electricity nor water supply into
this region. The situation is similar with medical
empty packed PET water bottle. Such a bottle
is a great wealth. On the local market, there are
only Coca-Cola bottles and the local beer brand
“Tembo” bottles. When journeying to the South,
the local market consists of several small tables
from palm leaves or one big flat boulder near the
house or shelter of the seller. The offering is very
modest: a few bananas, small tomatoes, onions,
small dried fish (the main taking of the local lake
fishermen) and manioc, which is called kasava
by local inhabitants is very exotic plant for us,
from which after drying and grinding is nutritious
flour with a very specific aroma is made. In the
course of time, you become accustomed even
to the local flour and oil cake called capati.
The targets of our patrols towards the
South is the city of Baraka and still further the
city Fizi, the center of local life. This region
is under the strong influence of members of
the tribal movement Mayi-Mayi. For the time
being, the Fizi region is a great unknown for us.
The forthcoming preparation of free elections
will bring the MONUC units, including the UN
observers, also into this region, though local
armed leaders are not well disposed towards this
process.A journey to the South is far from being
a tourist trip in a Japanese “off road” vehicle
with air conditioning. At an average speed of 20
kilometers per hour the distance from Uvira to
Baraka can be covered in five hours followed by
five hours driving back. After such a patrol, the
driver hands are aching from the steering wheel
as a lumberjack‘s hands. For the whole journey,
the driver shifts only between first and second
gear and the two reserve tires in every vehicle
are nearly always used.
care and the education system, though the local
population has one of the lowest age averages
in Africa and even in the world. No evidence
is necessary, when you stop somewhere for
a necessary rest, immediately within several
minutes, there are dozens of children around
the vehicle. Sometimes it seems that the rest
place is lonely and unsettled, but one child’s
exclamation “MONUC!” or “MUZUNGU!”
(white man) and children are ready at once
and friendly attack against the observer group
begins. Its only objective is to get something
to eat or indeed, any thing, for example an
PATROLLING IN THE PORT
Sometimes the very demanding patrol to the
South is relieved by an easier resting patrol near
to Uvira. We usually use only one vehicle, as
the other ones need continuous maintenance.
Replacement of broken torsion-bar stabilizers
and repair of damaged tires is a daily routine.
One such patrol is also a visit to a small
local port. It is really very small. One pier and
one port crane, but the movement of hundreds
passengers resembles an anthill. Everybody is
hurrying somewhere and everybody is carrying
something or waiting for somebody. Every
week, there are hundreds of refugees among
the passengers that return from Tanzania,
Burundi or Zambia back to moderating Congo.
The dominant feature of the port is a newly
built ship for transport of liquid material; a small
Congo tanker for lake navigation that is built by
one of a small number of local entrepreneurs. It
is a near hero act with respect to the conditions
ruling here. However, construction of this
ship has one interesting feature for me, as
the only machine used in this construction is
a sheet-shearing machine made in the former
Czechoslovakia by Piesok machine works in
Slovakia. When and how it reached Congo
is a small adventure. Fifteen years ago, the
present owner bought it in the Republic of South
Africa as scrap. He then waited a long time
before he started constructing the ship, which
will be called RAFIKI (friendship). At the end of
September this ship will be set afloat with the
flag of Congo and also the Czech flag fluttering
on the captain’s bridge, because only thanks to
this machine from Czechoslovakia could this
ship be built at all.
The patrol of military observers is the
main and the only task of the international
team every day, seven days a week. It may
appear that the visit of villages and units in
the area of responsibility is a routine, but
in fact it is not so. A great number of units
are concentrated in the area north and
south to Uvira; several brigades with tens
of thousands of soldiers. The vicinity of the
frontier with Rwanda and Burundi gives
a lot of opportunity for those who do not
agree with the present road of Congo to
peace and a situation of not providing for
easy observation and supervision would
suit them. Nevertheless, local inhabitants
believe that the approaching elections will
bring a new order and that in the area of the
Great Water there will be neither such a heat
nor wind.
Major Karel Kout, Congo
25
Z JEDNÁNÍ VOJENSKÝCH SVAZŮ ZEMÍ VISEGRÁDSKÉ ČTYŘKY
FROM THE MEETING
OF VISHEGRAD FOUR
MILITARY ASSOCIATIONS
Přispíváme
ke zpětné
vazbě
We Contribute
to the Feedback
To, s čím jsme začali my v České republice, se povedlo
v Polsku a Maarsku. U nás a na Slovensku ne!
To byla jedna z myšlenek, které zazněly na šestém
jednání vojenských svazů ze zemí Visegrádské čtyřky,
které se konalo v červnu ve Vyškově.
S námětem na společný úkol vojenských svazů Visegrádské čtyřky
vystoupil zástupce „Zväzu vojakov Slovenskej republiky“ plukovník Tomáš
Švec. Navrhl, aby svazy usilovaly o srovnatelné sociální zabezpečení příslušníků armád nových států NATO s dlouhodobějšími členy Aliance. „Na
naše vojáky jsou kladeny obdobné požadavky,“ řekl, „tak by měli mít i srovnatelné podmínky v této oblasti.“ Připustil sice, že výše odměny závisí na bohatství té které země, „ale musíme se o to nějakou formou snažit, protože
i kdyby to bylo každý rok jen o malý krůček, tak to má význam“. Tento úkol si
pak kromě jiných cílů svazy předsevzaly jako své dlouhodobé poslání.
co šlo? Už v devadesátých letech minulého století vznikla iniciativa, aby Ministerstvo obrany ČR definovalo profesní orgaPoland and Hungary succeeded in what we the Czech Republic
nizaci, v níž by se mohli sdružovat vojáci z povolání a která by
started with. We and Slovakia did not! This was one
hájila jejich zájmy. Dokonce na to reagoval zákon o vojácích z povolání,
of
the
ideas
that were heard on the sixth meeting of military
který říká, že se „mohou sdružovat v profesních sdruženích, jejichž činassociations of the Vishegrad Four countries held
nost musí být zabezpečena dohodou o spolupráci s ministerstvem
a vnitřní normou ministerstva“. Bylo také zřízeno několik tabulkových
in June in Vyškov.
míst pro představitele této organizace.
Jenže v té době s armádou spolupracovalo hned několik svazů, které
ve svých řadách sdružovaly vojáky z povolání. A dilema, který z nich je ten
hat was this about? In the nineties of the last century an initiative
pravý, bylo na světě. Aby svazy rozhodování ministerstvu ulehčily, vytvořily
was launched for the Ministry of Defense of the Czech Republic
svůj zastřešující orgán – „Asociaci Vojáci společně“. Avšak několik sdruto define an occupational organization to associate regular
žení do něj nevstoupilo a problém tedy trvá dál. Po čase resort místa pro soldiers in order to protect their interests. Even the Career Soldier Act
zástupce profesního sdružení zrušil a nadále udržuje kontakty se všemi
organizacemi. To, k čemu bylo v české armádě nakročeno, se nakonec
neuskutečnilo.
V polské armádě platí jiný systém. Tam se povedlo zřídit „Konwent
Dziekanów Korpusu Oficerów Wojska Polskiego“, jehož existenci i poslání
stvrzuje zákon. „Tato instituce zastupuje všechny vojáky z povolání a je
respektovaným partnerem nejen pro ministra obrany, ale i pro členy polského parlamentu,“ vysvětlil na vyškovském setkání předseda konventu
plukovník Anatol Tichoniuk. Jeho sedm nejvyšších představitelů je vojáky
voleno na čtyřleté období a po tu dobu, i když nevykonávají svou služební
profesi, jsou resortem placeni.
„Armáda je kruh a mezikruží kolem tvoří organizace, které jí fandí a zároveň do ní přinášejí zpětnou vazbu,“ popsal jednu z hlavních rolí profesní
organizace v době existence profesionální armády Jan Kříž. To také sdělil
při jednání ministru obrany ČR Karlu Kühnlovi. Ten ho pak vyzval, aby mu
„Asociace Vojáci společně“ předložila návrh, jak by si spolupráci resortu
s blízkými institucemi představovala. Od přijetí nových, respektive upřesněných pravidel prezident asociace očekává především odstranění některých
dosavadních složitostí. Jako příklad uvedl udělování finančních grantů.
O
W
26
included a statement saying: “Career soldiers can associate in occupational
associations, the activity of which must be covered by an agreement on
co-operation with the MoD and MoD internal regulations”. In the TOEs,
there were also several slots established for the representatives of this
organization.
However, at that time the armed forces simultaneously co-operated with
several associations that represented regular soldiers, and the dilemma has
arisen, which is the right one to be selected. To enable decision-making for
the MoD, the associations founded their arching authority “Asociace Vojáci
společně” (Soldiers Jointly Association). However, several organizations did
not join this association and that is why the problem survives. After a certain
time, the MoD cancelled the slots for the representative of the occupational
association and it maintains contact with all organizations. So, this initiative
has not been brought to its conclusion in the Czech Armed Forces.
Poland’s armed forces use another system and they established
a “Konwent Dziekanów Korpusu Oficerów Wojska Polskiego”, the existence
and purpose of which is approved by the law. “This institution represents
all regular soldiers and it is a respected partner not only for the defense
minister, but also for the deputies in the Polish Parliament,” Colonel Anatol
Tichoniuk, the “Konwent’s” President explained during the Vyškov session.
The “Konwent’s” seven senior representatives are elected by soldiers for
a period of four years and during this time, even though they do not practice
their service profession, they are paid by the MoD.
“The armed forces are the circle and its halo consists of organizations,
which as well as being their fans they bring feedback,” Jan Kříž described
one of the main roles of the occupational organization in professional armed
forces, which he also explained to Karel Kühnl, the CR Defense Minister.
In turn, the minister proposed that the “Asociace Vojáci společně” submit
a proposal how, according to him, co-operation with similar institutions
in other militaries would look. The Association President expects that by
approving new or refined regulations some previous inconsistencies could
be removed. As an example, he mentioned awarding financial grants.
Colonel Tomáš Švec, a representative of the “Zväz vojakov Slovenskej
republiky” (Soldiers of the Slovak Republic Association) submitted to the
session a proposal for accomplishment of the joint task of the Vishegrad
Four military associations. He suggested that the associations of new
NATO countries seek to achieve social security for their military personnel
comparable with the old NATO countries’ personnel. “Our soldiers are to
meet similar requirements,” he stated, “so, they would have comparable
conditions in this area.” He admitted that the level of reward depends on
the wealth of the respective country, “but we must strive in a way or so,
because even if it is a small step every year, it makes sense”. In addition
to other goals, the military associations has set this task as their long-term
mission.
Jaroslav Pajer
27
Vojákyně
v operacích
NATO
Female Soldiers
in NATO Operations
V polovině června letošního roku se v norském hlavním městě Oslu uskutečnilo
jednání Výboru žen v ozbrojených silách NATO – CWINF, který má statut poradního
orgánu a poskytuje jak velení Severoatlantické aliance, tak i členským zemím
NATO informace o záležitostech, které mají vliv na službu a život žen v ozbrojených
silách NATO. Jednání se zúčastnili zástupci ze 30 zemí, a to jak ženy, tak i muži.
Zastoupeni byli delegáti a pozorovatelé členských zemí NATO (s výjimkou Estonska
a Islandu) a již tradičně hosté ze zemí Partnerství pro mír (PfP) a Středomořského
dialogu. Armádu České republiky reprezentovala její stálá delegátka v CWINF
majorka Mária Gedayová ze Společného operačního centra Ministerstva obrany
a jednání se zúčastnily také další dvě pozorovatelky – majorka Hana Višňovská
ze sekce obranné politiky a strategie MO a majorka Taána Spieszová z Velitelství
sil podpory a výcviku.
osným tématem letošního jednání bylo
„Vojákyně jako nedílná součást operací
NATO“. Delegáti a pozorovatelé z členských zemí Severoatlantické aliance se touto
problematikou zabývali ve třech podvýborech.
První řešil oblast rekrutace a zaměstnanosti,
druhým okruhem byla problematika kvality života a třetí podvýbor se zaměřil na oblast výcviku
a rozvoje.
Na začátku jednání vystoupili delegáti s krátkým shrnutím nejdůležitějších údajů o stavu
svých ozbrojených sil, zejména informací o procentuálním zastoupení vojákyň, druzích vojsk
a o složení jednotlivých hodnostních sborů.
Dále uvedli zajímavá statistická data, zdůraznili integrační trendy a nejvýznamnější události
za rok 2004 a nastínili také některé předpokládané změny pro příští období.
Úkolem jednání bylo nejenom shromáždit,
vyhodnotit a poskytnout informace o službě žen
v ozbrojených silách NATO, podpořit kontakty
mezi příslušnicemi různých armád Aliance, PfP
a Středomořského dialogu, ale zejména připravit Vojenskému výboru NATO doporučení zaměřené na službu vojákyň účastnících se operací
NATO. Tento cíl byl patrný z průběhu celého
jednání, kdy k těmto tématům hovořili i pozvaní
hosté. O řadě otázek diskutovali delegáti velice
podrobně a řešené problémy se analyzovaly
v jednotlivých podvýborech.
To, že práce Výboru je ceněna a vojákyně
mají dobré renomé a své nezastupitelné místo
N
28
v ozbrojených silách
NATO, prezentoval
u příležitosti loňské
konference Výboru
v Bruselu i generální tajemník NATO.
V rámci svého
projevu vyzvedl
význam a přínos
vojákyň jako součásti ozbrojených
sil Severoatlantické
aliance a výborné plnění jim stanovených
úkolů. Bylo to vůbec poprvé, co nejvyšší představitel NATO poctil svou účastí konferenci
Výboru. Tento rok v průběhu jednání Výboru
přednesla své vystoupení Její Výsost princezna Jordánska, brigádní generálka Aisha BintAl-Hussein – ředitelka sekce pro otázky žen
v ozbrojených silách Jordánska, své pohledy
na tuto oblast zde také prezentoval bývalý velitel
jednotek KFOR na území Kosova a dnes velitel operačního velitelství Bundeswehru generálporučík Holger Kammerhoff a Kristin Krohn
Devoldová, ministryně obrany Norska. Nejvyšší
hodnostní zastoupení z hlediska žen-vojákyň
měly ve Výboru z aliančních zemí Spojené státy
americké v osobě generálmajorky a Rumunsko,
které zastupuje brigádní generálka. Ze zemí
PfP má nejvyšší hodnost zástupkyně Švýcarska
– brigádní generálka.
Závěry z práce podvýborů byly delegáty
NATO odsouhlaseny a sloužily jako podklad
pro vypracování doporučení pro Vojenský výbor
NATO. Součástí letošního jednání byla také
volba nového výkonného výboru, který práci
CWINF řídí a spolu s Kanceláří CWINF zodpovídá za přípravu a průběh jednání či konferencí.
Novou předsednickou zemí se na příští dva roky
stala Spolková republika Německo.
Průběh jednání se zápisy národních zpráv,
přednášek, informací a závěrů z jednání budou
Kanceláří CWINF sídlící v Bruselu publikovány
v bulletinu, který by měl být distribuován všem
stálým delegátům Výboru k dalšímu využití.
Na závěr jednání bylo všemi delegáty a pozorovateli jednoznačně konstatováno, že problematice žen v ozbrojených silách NATO, a v současné době zejména účasti vojákyň v operacích
NATO (nebo v jiných operacích na udržení
míru), je nutné věnovat náležitou pozornost a při
řešení případných problémů využívat zkušeností ostatních členských zemí NATO.
In the middle of June 2005, a meeting
of the Committee for Women in NATO
Forces (CWINF), an advisory body
supplying both NATO Headquarters
and all member countries of the
Alliance with information on matters
that influence the service and life of
women in NATO forces, took place in the
Norwegian capital Oslo. The meeting
was attended by women
and men representing 30 countries,
which included delegates and observers
from NATO member countries (except
for Estonia and Iceland), regular
visitors from the Partnership for Peace
(PfP) countries and representatives
of the Mediterranean Dialogue. The
Czech Republic was represented by its
permanent delegate at CWINF, Major
Mária Gedayová from the MoD Joint
Operations Center and two other
female observers, Major Hana Višňovská
from the MoD Division for Defense
Policy and Strategy and Major Taána
Spieszová from the Training and Support
Command.
he main topic of this meeting was called
“Female Soldiers as an Indivisible Part of
NATO Operations”. The delegates and
observers from NATO countries discussed
this topic in three subcommittees: The first
subcommittee dealt with recruitment and
employment, the second one was focused on
quality of life and the third one discussed the
issues of training and development.
At the beginning, the delegates presented
brief summaries of the most important data
describing the situation in their armed forces,
especially information about the percentage of
women, branches of armed forces and rank
categories. Furthermore, they also showed
interesting statistical data, emphasized
integration trends, highlighted the most
significant events in 2004 and outlined some
expected changes in the next period.
In addition to gathering, evaluating and
providing information on the service of female
soldiers in NATO forces and supporting
contacts among women representing various
armed forces of the Alliance, PfP and the
Mediterranean Dialogue, the main purpose of
the meeting was to prepare recommendations
for the NATO Military Committee pertaining
the service of female soldiers deployed in
NATO operations. This goal was evident
during the whole meeting, when the invited
guests also contributed to the discussions on
T
the above-stated topic. The
delegates analyzed in detail
many issues and the problems
were subsequently solved in the
subcommittees.
The fact that the work of the
Committee is appreciated and
female soldiers have won a high
reputation and irreplaceable
position in NATO armed forces
was also highlighted by the
NATO Secretary General at the
2004 Committee Conference
taking place in Brussels. In his
speech, the Secretary General
underlined the outstanding work,
contribution and importance of
women as an integral part of
NATO forces. It was first time for
the Committee Conference to be
honored the NATO top leader’s
presence. This year, discussions
in the committee were enriched
by the presentation of Her
Highness Princess of Jordan
Brigadier General Aisha BintAl-Hussein, Director of the
Section for Women Affairs in
the Jordanian Armed Forces.
Furthermore, Lieutenant
General Holger Kammerhoff,
a former commander of
KFOR units in Kosovo and
current Chief of Bundeswehr
Operational Command, and
Kristin Krohn Devold, Minister of
Defense of Norway, also shared
their experience and views on
this topic. The highest rank
among the female soldiers in the Committee
were from the United States (Major General)
and Romania (Brigadier General). Among PfP
countries, Switzerland had the highest-ranking
woman (Brigadier General).
NATO delegates approved the conclusions
of subcommittees, which were used as the
basic data for elaborating the recommendations
for the NATO Military Committee. The agenda
of this meeting also included voting for a new
executive committee that controls CWINF
activities and is responsible, together with the
CWINF Office, for preparing and organizing
meetings or conferences. The Federal Republic
of Germany is assuming the chairmanship for
the next two years.
National reports on the meeting, its content,
presented papers, information and conclusions
will be published by the CWINF Office in
a bulletin, which shall be distributed to all
permanent delegates for further use.
In the meeting conclusion, all the delegates
and observers unambiguously stated that
the issues of women in NATO armed forces,
currently their participation in NATO operations
(or other peace support operations), necessitate
appropriate attention, and that the experience of
other NATO member countries should be used
in solving problems that might arise.
Major Mária Gedayová
29
Hodnotit situaci v Kosovu s blížícími
se podzimními měsíci, kdy mají představitelé
OSN předložit zprávu s návrhem na řešení
státoprávního uspořádání v této bývalé
jugoslávské oblasti, je přinejmenším velice
složité. Zvláště po loňských březnových
událostech, kdy se ukázalo, že nelze podcenit
žádnou z částí Kosova, se řada představitelů
k současné společenské atmosféře vyjadřuje
velice opatrně. Všichni se přesto shodují
na základním hodnocení stavu, který považují
za stabilizovaný. Jejich názor je podpořen
řadou faktů, včetně skutečnosti, že v některých
oblastech dochází k návratu kosovských Srbů.
Kosovo
– velká
očekávání…
Kosovo – Great Expectations…
současné době v rámci mnohonárodní
brigády Střed, které velí plukovník Aleš
Vodehnal, působí sedm styčných monitorovacích týmů (LMT), k jejichž povinnostem
patří nejen monitorovat situaci ve svěřeném
operačním prostoru, ale také se podílet na vytváření podmínek pro obnovu mírového soužití
kosovských Srbů a Albánců, na zajištění bezpečného návratu uprchlíků do příhraničních
oblastí. Český tým, kterému velí poručice Lada
Kovářová, má na starost podujevskou oblast
včetně obce Sekirača, kde doposud žije třináct
kosovských Srbů. A právě sem se v nejbližších
týdnech má vrátit rodina Petrovičova.
„Z původní rodiny, která Sekiraču opustila před několika lety, požádala o návrat paní
Petrovičová se dvěma syny. Její manžel zemřel
v Srbsku při autonehodě a ona se syny žije
na pokraji bídy,“ přiblížila nám příběh jedné z rodin, která na Sekirači žila po dlouhá desetiletí,
poručice Lada Kovářová. „Jejich původní pozemek je sice od vesnice vzdálen, ale hospodařit se na něm dá. Mají štěstí, protože zástupce
místní srbské komunity Radislav Starovič jim
daroval kus vlastního pozemku v blízkosti svého
domu, na kterém budou stavět nový domek.“
Podle vyjádření pracovníků monitorovacího
týmu je sice tato situace v této lokalitě ojedinělá, ale přesto jí je věnována všemi organizacemi patřičná pozornost. Paní Petrovičová
nejenže dostala bezplatně darem pozemek,
ale vzhledem k její těžké životní i finanční situaci se pracovníkům především mezinárodních
humanitárních organizací podařilo domluvit
s místními úřady, že například převod pozemku
a jeho zapsání na jméno nové majitelky budou
bezplatné. „Nic zde ovšem není jednoduché,“
doplnila okolnosti převodu Lada. „Teprve nyní,
po řadě let, se zjistilo, že pozemek nebyl i přes
řádnou koupi ještě otcem Raši, tedy Radislava
Staroviče, správně zaevidován a byl veden
ještě na prapůvodního majitele. Naštěstí, i díky
V
30
pochopení místních úředníků, se podařilo oba
převody uskutečnit. Ty podle dohody zaplatili
pracovníci UNMIK za přispění humanitárních
organizací.“
Vlastnictví pozemku je ovšem pro paní
Petrovičovou pouze začátkem strastiplné cesty,
na jejímž konci bude malý rodinný domek.
Její finanční situace je skutečně kritická, a tak
se po zjištění všech okolností mezinárodní organizace rozhodly, že jí výstavbu domku o velikosti
přibližně pět krát sedm metrů zaplatí. „Nebude
to žádná vila, ale pro potřeby tříčlenné rodiny bude dostačující,“ doplnila údaje poručice
Kovářová, která nám také prozradila, že s výstavbou pomohou i čeští vojáci ze 7. kontingentu Armády České republiky. „Přístup na Sekiraču je velice složitý a po špatných komunikacích.
Čeští ženisti pomůžou Petrovičovým alespoň
s vyrovnáním terénu pod základovou betonovou
desku, aby mohla být zahájena vlastní stavba
domku.“
Jeden ze synů paní Petrovičové dostal navíc
pracovní nabídku od kosovské policie v Podujevu. Otázkou ovšem zůstává, zda ji přijme.
„Srbové mají stále ještě strach se volně pohybovat po městech. Podujevská oblast je v podstatě monoetnická. Žije zde 99 procent Albánců.
Ze sto třiceti tisíc obyvatel je pouze třináct a bude
šestnáct Srbů a ještě zde žije asi tisíc místních
Romů – Aškalů,“ dokreslila nám složitost situace
Lada Kovářová. Podle jejího vyjádření sice v jiné
vesnici v blízkosti administrativní kosovsko-srbské hranice probíhají jednání o možném návratu dalších Srbů, ale jak vše dopadne, je složité
předvídat. Dokládá to současná situace ve ves-
nici Lipjane, kde sice bylo za přispění mezinárodních organizací zrekonstruováno téměř sto
čtyřicet domů Srbů, které byly většinou vypáleny
při loňských březnových nepokojích, ale jejich
osud a znovuobydlení je nejasné. „Máme informace, že přibližně čtyřicet domů je na prodej
a albánští Srbové se již nechtějí vrátit,“ dodává Lada Kovářová. Důvod? Strach a obavy.
„Albánci sice tvrdí, že nemají problém s návratem svých sousedů, srbských starousedlíků.
Nechtějí jen, aby se vrátili ti, kteří mají ‚špinavé‛
ruce, ruce od krve. Otázkou ovšem zůstává, kdo
to posoudí a kteří jsou ti čistí a kteří ti špinaví.“
I přes složitost nastolení etnické snášenlivosti
Albánců a kosovských Srbů existuje snaha místních úřadů tento problém řešit. „Zajištění multietnicity je jedním z dvaadvaceti bodů, které byly
stanoveny jako standardy pro řešení kosovského problému,“ doplňuje ještě vedoucí českého
monitorovacího týmu. „Podujevská oblast i přes
téměř monoetničnost tento bod zatím neplní.
Nejsou zde žádné multietnické školy, nemocnice, nevytvářejí se zde pracovní místa ani pro
místní Aškaly. Vzniklou situaci budou místní
úřady, chtějí-li plnit přijaté standardy, řešit.“
Obavy Srbů, kteří by případně uvažovali
o návratu, ovlivňuje řada faktorů. Samozřejmě
jedním z hlavních je situace v dané lokalitě.
A právě obec Sekirača, v jejíž blízkosti leží
příslušníkům Armády České republiky dobře
známý Český kopec, je v určitých směrech atypická, což pramení i z její polohy. Srbské domy
i pozemky jsou od Podujeva vzdáleny desítky
kilometrů a navíc je spojují v zimě téměř neprů-
jezdné lesní a horské cesty. Vnitřní klid jejich
obyvatel potvrzují i slova Raši: „Nebojím se.
Cítím se zde doma bezpečně. Kdybych se jen
trošičku obával, nikdy bych sem k sobě nepozval na prázdniny svá tři vnoučata se snachou,
kteří přijeli z Ruska. Jejich bezpečí je pro mě
prioritou nejvyšší.“
Jaké tedy je současné Kosovo? Poručice
Lada Kovářová, která je již na třetí zahraniční misi a dokáže objektivně analyzovat situaci,
říká: „Situace je stabilní, ale plná očekávání. Ta
očekávání jsou jak na straně KFOR, tak na straně UNMIK, na straně Albánců a samozřejmě
také na straně kosovských Srbů. Všichni očekávají, jak se vyvine situace, až představitelé OSN
předloží návrh na řešení kosovské otázky.“
31
Kosovo – Great Expectations…
To evaluate the situation in Kosovo
with autumn approaching, when
the UN representatives are to submit
a report with a proposal to solve the
constitutional law system in this former
Yugoslavian region, is actually not very
easy. Especially after the events of last
year March when it was revealed that
no part of Kosovo can be underestimated,
political representatives comment on the
present social atmosphere very carefully.
However, they have arrived at one basic
evaluation of the situation, which they
regard as stabilized. Their opinion is
supported with a series of facts, including
the fact that Kosovo Serbs are returning
back to some regions.
According to the monitoring team, this
situation is unique in this region, nevertheless
all organizations pay great attention to it. Not
only because Mrs. Petrovičová received the
land free as a gift, but also due to her hard
living and financial situation, the personnel
of international humanitarian organizations
succeeded in arranging with the local authorities
that, for example, the transfer of this land and
it being entered into the Land Register will be
free of charge. “But nothing is so easy here,”
Lieutenant Lada Kovářová added about the
circumstances of this transfer. “Only now, after
several years was it found that this land, though
it was duly bought by the father of Raša, i.e.
Radislav Starovič, was not properly registered
and was still filed under the original owner.
Luckily, thanks to the alacrity of local servants,
both transfers were successful in the end.
urrently, within the Multinational Brigade
(Center) under the command of Colonel
Aleš Vodehnal, seven Liaison Monitoring
Teams (LMT) operate in this area that are not
only to monitor the situation in the assigned
area of operations, but also participate in
creating conditions for resumption of peaceful
coexistence of Kosovo Serbs and Albanians
and in ensuring safe return of refugees into
the frontier regions. The Czech team under
the command of Lieutenant Lada Kovářová is
responsible for the Podujevo region, including
the village of Sekirača, where thirteen Kosovo
Serbs still live. In the forthcoming days, the
Petrovič family should return to this place.
“Of the original family that left Sekiraca
several years ago, Mrs. Petrovičová with two
sons presented a request that they wanted
to return home. Her husband died in Serbia in
a car accident and she lives with her sons on
the brink of poverty,” Lieutenant Lada Kovářová
explains the story of one of the families that lived
in Sekiraca for decades. “Their initial land is
a little distant from the village, but it is possible
to farm here. They are lucky, since the local
Serbian community representative Radislav
Starovič bestowed to them a piece of his own
land close to his house, on which they will build
their new house.”
Under the agreement, both land transfers were
paid by UNMIK and with a contribution from
humanitarian organizations.”
For Mrs. Petrovičová, ownership of this land
is only the beginning of a sorrowful path, at
the end of which will be a small family house.
Her financial situation is really critical and so
after discovering these circumstances, the
international organizations decided that they
would pay for construction of the house with
a size of approximately five by seven meters.
“It will be no villa, but for the needs of the threemember family it will be sufficient,” Lieutenant
Lada Kovářová added and she also gave
away that also Czech soldiers of the ACR
7th contingent will help with the construction of
this house. “Access to Sekiraca is very difficult
and roads are in very bad condition. The Czech
field engineers will help the family of Petrovič
with, at least, leveling the terrain below the
concrete foundation plate, in order for the
construction of the house itself to begin.”
One of the sons of Mrs. Petrovičová
was offered to work for the Kosovo police
in Podujevo. However, the question is if he
accepts it. “Serbs are still afraid to move freely
in the cities. In fact, the Podujevo region is
a mono-ethnic one as 99 percent residents
are Albanians. From one hundred thousand
C
32
inhabitants there are only thirteen Serbs and with
the Petrovič family it will be sixteen Serbs and
also about one thousand local gypsies – Askals
live here,” Lada Kovářová detailed the situation.
According to her, in another village close to the
Kosovo-Serbian administrative border there are
negotiations in swing on the potential return of
another Serbs, but it is difficult to predict how
everything will happen. This fact is illustrated
by the present situation in the village of Lipjane,
where nearly one hundred and forty houses for
Serbs that were burnt down during unrests the
last March were refurbished with the assistance
of international organizations, but their future
and re-occupancy is not clear. “We heard that
about forty houses are on sale and Albanian
Serbs do not want to return,” Lada Kovářová
stated. And the reason? Fear, uncertainty and
doubt. “Though Albanians say that they are not
against the return of their neighbors, Serbian old
timers, they just do not want the return of those
who have ‚dirty or bloody‛ hands. The question
is who will assess who is clean and who is dirty.”
In spite of the complexity of establishing the
ethnic tolerance of Albanians and Kosovo Serbs,
the local authorities are trying hard to solve this
problem. “Ensuring multi-ethnicity is one of the
twenty-two points that were set as standards
for solving the Kosovo problem,” adds the chief
of the Czech monitoring team. “The Podujevo
region does not fulfill this point because of
nearly complete mono-ethnicity. There are no
multi-ethnic schools, hospitals and no working
positions are developed even for local Askals.
The local authorities will have to address the
situation, provided they want to fulfill the adopted
standards.”
Fear of Serbs who would eventually think
on returning is influenced by many factors.
Of course, one primary factor is the situation
in a given locality. And just the village of
Sekiraca, where to the Czech Armed Forces
personnel a well known “Czech Hill” there are
many non typical aspects which stem from its
location. Serbian houses and land are distant
from Podujevo by dozens of kilometers, and
moreover in the winter season impassable
forest and mountain roads interconnect them.
The internal calm of its inhabitants is approved
by words of Raša: “I am not afraid. I feel safe
here at home. If I were only a little afraid, I would
not invite my three grandchildren with my
daughter-in-law, who arrived from Russia to visit
me during holidays. Their security is the greatest
priority for me.”
Well, what of today Kosovo? Lieutenant
Lada Kovářová, who is in her third international
mission and is able to objectively analyze the
situation, says: “The situation is stable, but full
of expectations. These expectations are both on
the side of KFOR, and on the side of UNMIK, on
the side of Albanians as well as on the side of
Kosovo Serbs. They all expect how the situation
will evolve when the UN representatives submit
a proposal for solving the Kosovo issue.”
Jan Procházka
Pomáhají
civilnímu obyvatelstvu
eští a slovenští vojáci působí pod vlajkou
NATO v operaci KFOR na území Kosova
již od roku 2002. Postupně se na základně Šajkovac v šesti rotacích vystřídaly stovky
příslušníků různých útvarů a speciálních jednotek, kteří v Kosovu v rámci plnění operačního
úkolu přispívali k postupnému vytváření podmínek pro jeho demokratický vývoj.
„Chtěl bych vám poděkovat za vaše úsilí
a za to, co přinášíte pro další rozvoj nového
profesionálního prostředí ozbrojených sil a také
prosperity Slovenské republiky a České republiky,“ uvedl při slavnostním nástupu příslušníků
6. česko-slovenského praporu KFOR v trebišovských kasárnách náčelník Generálního štábu
Ozbrojených sil Slovenské republiky generálporučík Lubomír Bulík. Stovka slovenských a téměř čtyřicet českých vojáků převzalo v kasárnách Jána Nálepky v Trebišově vyznamenání
„Za službu v mírových silách“, které jim udělil
ministr obrany Slovenské republiky. Plukovníku
Aloisi Kadlčíkovi – staršímu národnímu představiteli na velitelství KFOR, veliteli českého
kontingentu podplukovníku JaroslavuTrojanovi
a majoru Romanu Náhončíkovi, který působil
ve funkci velitele základny, byl za vzornou spolupráci s příslušníky OS SR současně udělen
„Vojenský čestný odznak ozbrojených sil“.
Mírový přínos společné jednotky ocenil také
podplukovník Michal Štang, generální vikář
ordinariátu Ozbrojených sil Slovenské republiky.
„Jsem rád, že se nám ve spolupráci s českými
vojáky podařilo zmírnit důsledky války. Za dobu
působení na území Kosova jsme se podíleli
na rekonstrukci několika škol a také na obnově
místní infrastruktury. Byli jsme těmi, kteří podali
ruku civilnímu obyvatelstvu a pomohli mu zvládat první kroky na cestě ke klidu a míru.“
Č
They Help the Civilian
Population
ithin the framework of the KFOR
missions, Czech and Slovak soldiers
have been operating under the NATO
flag in the territory of Kosovo since 2002.
Having completed six rotations, hundreds of
soldiers from various units and special forces
have gradually inhabited Sajkovac Base to
contribute to creating favorable conditions for
its democratic development in accordance with
their mission in Kosovo.
“I want to thank you for your effort
and everything what you have done to
further development of a new professional
environment within the armed forces and the
prosperity of the Slovak Republic and Czech
Republic,” said LTG Lubomír Bulík, the Chief
of General Staff of the Slovak Republic, at
the military parade of the 6th Czech-Slovak
KFOR Battalion taking place in the Barracks of
Ján Nálepka in Trebišov, where one hundred
Slovak and almost forty Czech soldiers were
decorated with the Medal for Service in
W
Peacekeeping Forces awarded by the Minister
of the Slovak Republic. Furthermore, LTC Alois
Kadlčík, senior national representative at KFOR
HQ, LTC Jaroslav Trojan, commander of the
Czech contingent, and MAJ Roman Náhončík,
the base commander, were awarded the Armed
Forces Military Badge of Honor for excellent
cooperation with the Slovak Armed Forces.
The fact that the joint unit has contributed
to peace was also appreciated in the speech
given by LTC Michal Štang, General Vicar of the
Slovak Armed Forces Ordinariate: “I am happy
that we have managed, in cooperation with
Czech soldiers, to mitigate the aftermath of the
war. During our deployment in Kosovo territory,
we have been engaged in reconstructing several
schools and rebuilding the local infrastructure.
We have lent a hand to the local population and
have helped them to take the first steps on the
road to stability and peace.”
Jan Procházka
33
Postupné zřizování a obsazování funkcí hlavních a vrchních praporčíků v jednotlivých
armádách členských zemí Severoatlantické aliance, ale také v armádách zemí
začleněných v programu Partnerství pro mír je důsledkem nejen rozšiřující
se profesionalizace mnoha armád, ale také zvyšující se úlohy praporčického
a rotmistrovského sboru. Vytváření těchto funkcí je v některých armádách spojeno
s hledáním místa a poslání hlavních praporčíků v organizační struktuře armády.
Jednou z možností, jak získat potřebné informace a převzít zkušenosti ze zemí, kde
s touto funkcí mají mnohaleté zkušenosti, je organizování různých kurzů.
Prvního kurzu, který se uskutečnil koncem
srpna a na jehož organizaci a zaměření se výrazně podílel hlavní praporčík Armády České
republiky štábní praporčík Luděk Kolesa,
se zúčastnilo jedenáct praporčíků z osmi
zemí. Své zástupce do Vyškova z aliančních
partnerů vyslalo Maďarsko, Litva, Polsko,
Rumunsko, Slovensko a Slovinsko a ze zemí
participujících na programu PfP se zúčastnilo
Chorvatsko a Malta. Prezentace ozbrojených
děje mezi vojáky,“ zdůraznil ve Vyškově vrchní praporčík Královské námořní pěchoty Erik
Conway, který se zúčastnil válečných operací na Falklandech a v Perském zálivu. I přes
tyto „ostré“ zkušenosti si praporčík Conway
na vyškovském setkání cení především možnosti podělit se o nové postřehy s kolegy
z jiných zemí. „Domníval jsem se, že na kurzu budu pouze předávat své zkušenosti.
Ale po tom, co jsem zde od svých kolegů
Musíme
být upřímní
a otevření
We Must Be Honest and Open
yšlenka zorganizovat kurz pro vrchní praporčíky ve Vyškově pod patronací expertů z Britského vojenského
poradního a výcvikového týmu (BMATT) vznikala postupně. „Během posledních let jsme si
na základě nových poznatků stále více uvědomovali, že mnoho zemí buď jmenovalo, nebo
hodlá jmenovat vrchní praporčíky na různých
stupních velení. Avšak pouze málokdo (pokud
vůbec někdo) z těchto osob byl pro tuto práci
vycvičen a mnoho z nich si muselo v podstatě od nuly své funkce vytvářet a stanovovat si
úkoly,“ uvedl ve Vyškově podplukovník Patrik
Parsons, náčelník štábu BMATT, který byl jedním z iniciátorů setkání vrchních praporčíků.
„První představa byla, že bychom mohli vrchní
praporčíky zařadit do kurzu pro důstojníky, který
bude pravděpodobně zahájen v lednu příštího
roku. Postupně jsme dospěli k názoru, že bude vhodnější ve spolupráci s českými partnery
zorganizovat fórum, kde by se vrchní praporčíci mohli setkat samostatně, vyměnit si získané
zkušenosti a podělit se o názory na různé problémy související s jejich prací.“
M
34
sil jednotlivých zemí byly zaměřeny hlavně
na změny ve výcviku, vzdělávání a postavení
poddůstojníků a praporčíků.
Výběr pozvaných zemí nebyl podle podplukovníka Patrika Parsonse náhodný.
„Jelikož mnoho partnerských zemí stále ještě
nemá poddůstojnický a praporčický sbor,
rozhodli jsme se zaměřit na členské státy
Severoatlantické aliance střední a východní
Evropy, které jsou v podobném stadiu reformy armád. Přizvali jsme také země usilující
o vstup do Aliance a podílející se na PfP.“
Účastníci setkání měli ve Vyškově jedinečnou příležitost nejen se seznámit s principy
výcviku v kurzech organizovaných pod záštitou Britského vojenského poradního a výcvikového týmu, ale také se podělit o zkušenosti
z vlastní práce. Praporčíci absolvovali i přednášky zaměřené na etiku vztahu mezi důstojníky a příslušníky ostatních hodnostních
sborů v britských ozbrojených silách. „Naším
hlavním úkolem je starost o lidi. Musíme být
maximálně upřímní a otevření, abychom byli
schopni nejvyššímu velení tlumočit, co se
slyšel, vracím se do Velké Británie mnohem
bohatší.“
Vyškovský kurz praporčíků, který byl podle
vyjádření štábního praporčíka Luďka Kolesy
pilotním projektem, potvrdil význam takovýchto setkání. „Ve spolupráci s pracovníky
BMATT kurz samozřejmě vyhodnotíme a případně v podobných setkáních budeme podle
potřeby pokračovat a dále je rozvíjet. Naše
osobní setkání pomohlo navázat přímé kontakty pro naši budoucí spolupráci.“
Podplukovník Patrik Parsons považuje
kurz za „potřebný a přínosný“. Podle jeho
názoru je důležité, že ve Vyškově byla zdůrazněna „zásadní důležitost vztahu důstojník
– praporčík v moderní armádě“.
Přínosem pro účastníky kurzu bylo také
osobní setkání s náčelníkem Generálního
štábu Armády České republiky generálporučíkem Pavlem Štefkou, který zástupcům z osmi
armád v diskusi přiblížil průběh reformy české
armády a zdůraznil také význam mezinárodní
spolupráce na úrovni hlavních a vrchních praporčíků.
The gradual process of appointing Senior Sergeant Majors and Command Sergeant
Majors by individual nations of the Alliance armed forces as well as by PfP countries
is a result of not only growing professionalization of the armed force, but also
of an increasing role of the Non-Commissioned Officer Corps. Some armed forces
try to link creation of these functions with finding a role and mission for Senior
Sergeant Majors in the armed force’s organizational structure. Organizing various
courses is one of the ways to gain knowledge of the countries that have many
years experience with this function.
he idea to organize a course for Senior
Sergeant Majors in Vyškov under the
auspices of experts of the British Military
Advisor and Training Team (BMATT) evolved
step-by-step. “Over the last few years it had
become apparent that many nations either had
or were in the process of appointing SSMs at
various command levels. However, few if any
of these persons were trained for the job and
many were having to establish their role and
tasks from scratch for themselves,” Lieutenant
Colonel, COS BMATT, Patrik Parsons – one
of the initiators of the Senior Sergeant Majors’
meeting stated. “The first idea was that BMATT
should include SSM place on the Senior Officers
Briefing Course. Such attendance will probably
happen from Jan 06. Meanwhile, BMATT
thought it would be helpful if these SSMs along
with its Czech partner were to provide a forum
for them to meet, discuss and share mutual
challenges and problems.”
The first SSMs course held in the end of
August and in the organization and content of
which Command Sergeant Major of the Armed
Forces of the Czech Republic, Sergeant Major
Luděk Kolesa significantly participated, was
attended by eleven Master Sergeants from
the following countries: Hungary, Lithuania,
Poland, Romania, Slovakia and Slovenia from
the Alliance Partners and Croatia and Malta
from the PfP program countries sent SSM to
Vyškov. Presentations of the armed forces of
T
the individual countries were focused mainly on
the changes in NCOs training, education and
position. According to LTC Patrick Parsons, the
selection of invited countries was not accidental.
“As many Partner nations do not yet have SSM,
it was decided to concentrate on those CEE
NATO member countries that were at a similar
stage in Defense Reform, and to include
a couple of aspiring NATO members and PfP
countries in a similar position.”
The participants of the meeting in Vyškov
have had a unique opportunity to become
familiar not only with the principles of training
in the courses organized by BMATT, but also
to share experience from their own job. Master
Sergeants have attended lectures aimed at the
ethics of the officer/NCO relationship and with
other ranks in the British Armed Forces. “Our
main mission is to care for people. We must
be maximally open and interpret to the top
command what is going on among the soldiers,”
highlighted in Vyškov, WO1 Erik Conway,
Regimental Sergeant Major (RSM) of the
British Royal Marines who took part in the war
operations for Falklands and in the Gulf. In spite
of this “live” experience, WO1 Conway during the
Vyškov meeting has appreciated, first of all, the
opportunity to share new views with colleagues
from other countries. “I thought I would just pass
on my experience at the course. But with what
I have heard from my colleagues here, I will
return to the UK much richer.“
The Vyškov SSM course, which according to
Sergeant Major Luděk Kolesa was a pilot project,
confirmed the importance of such meetings. “In
co-operation with BMATT personnel, of course,
we will evaluate the course and eventually we
will continue in similar meetings and further
develop them based on the needs. Our face-toface meeting helped to enter into direct contact
for our future co-operation.”
LTC Patrik Parsons regards this course as
“valuable and needed”. According to him it is
important that the “vital importance of this officer/
NCO relationship to the modern armed force”
has been demonstrated in Vyškov.
The course participants have also appreciated
face-to-face meeting with Lieutenant General
Pavel Štefka, Chief of the General Staff of the
Armed Forces of the Czech Republic, who
during a discussion briefed the representatives
of the eight nations about the reform of the
Czech Armed Forces and have also pinpointed
the importance of international co-operation at
the Senior and Command Sergeant Major level.
Jan Procházka
Photos: CPT Pavla Poláková
and archives
35
kém gymnáziu v Místku, kde 23. července 1904
maturoval. Poté se stal studentem teologické fakulty v Olomouci, kterou úspěšně ukončil
a 5. července 1908 byl vysvěcen na kněze.
Bezprostředně po vypuknutí první světové
války byl Methoděj Kubáň 2. srpna 1914 v rámci
mobilizace povolán do rakousko-uherské armády a nastoupil službu jako duchovní správce
k epidemiologickému oddělení polní nemocnice. S ní působil nejprve na ruském, od listopadu 1915 na srbském a poté až do března 1916
na albánském bojišti. Při konání svých povinností se v těžkém prostředí nakazil nejprve černými neštovicemi a později i tropickou malárií.
Po vyléčení byl v létě 1917 na měsíc přidělen
polnímu superiorátu v Krakově.
Po vzniku samostatné Československé
republiky nastoupil službu u vojenského velitelství v Moravské Ostravě, kde byl až do poloviny
prosince 1918 zařazen jako prostředník ve vo-
výchovy ve škole pro důstojníky lehkého dělostřelectva v záloze, která sídlila tamtéž. Kromě
své činnosti vojenského duchovního působil
i v civilní duchovní správě, za což mu tehdejší
královéhradecký biskup Dr. Karel Kašpar vyslovil 31. srpna 1931 své písemné arcipastýřské
poděkování. Je pravděpodobné, že právě společné působení Methoděje Kubáně s Karlem
Kašparem, který se stal na podzim 1931 arcibiskupem pražským a primasem českým, sehrálo
v únoru 1935 svou roli při jeho výběru pro funkci
generálního vikáře československé branné
moci. V červenci 1935 byl povýšen do plukovnické hodnosti a v tomtéž roce se stal i papežským komořím. O tři roky později se Methoděj
Kubáň dočkal také nejvyšší vojenské hodnosti,
když byl 23. srpna 1938 dekretem prezidenta
republiky povýšen na generála duchovní služby.
Jako důstojník československé armády
a vlastenec velice těžce nesl mnichovskou tra-
Msgre Methoděj Kubáň
– vzor a inspirace
Msgre Methoděj Kubáň
– Example and Inspiration
Osmnáctého září letošního roku uplynulo 120 let od narození generála duchovní
služby Msgre Methoděje Kubáně, muže, který byl po celá desetiletí v téměř naprostém
zapomenutí nejen u veřejnosti, ale i v odborných kruzích vojenských historiků. Přitom tento
generál stál u úspěšného zrodu organizované vojenské duchovní služby v předválečném
Československu, vtiskl jí její vstřícnou a ekumenicky otevřenou charakteristiku a za svou
věrnost v dobách okupace zaplatil životem v koncentračním táboře.
oučasní vojenští kaplani duchovní služby
Armády České republiky vidí v tomto statečném muži svůj velký vzor a významnou inspiraci. Dopisy obsažené v pozůstalosti
Msgre Kubáně o něm prozrazují, že byl člověkem, který velmi citlivě vnímal potřeby vojáků
v jejich lidské rovině, intenzivně podporoval vlasteneckého ducha, dokázal vytvářet most mezi
prostými vojáky a vysokými důstojníky či generály a zároveň pro vojáky přijatelným způsobem
věrně poukazoval na hodnoty, jež přesahují horizont tohoto viditelného světa. Byl to dobrý voják
a zároveň hluboce věřící kněz, proto je důležité,
aby jeho památka ani jeho příklad nezapadly.
Generál duchovní služby a generální vikář
československé branné moci, papežský prelát
Msgre Methoděj Kubáň se narodil 18. září 1885
v Horní Bečvě v tehdejším okrese Valašské
Meziříčí. Po ukončení základní školní docházky
pokračoval v letech 1895-1904 ve studiu na čes-
S
36
jenských záležitostech mezi polskou Radou
Narodowou a naším Národním výborem pro
Slezsko.
Na konci roku 1918 se vrátil do civilního
života a nastoupil jako kaplan v Hranicích
na Moravě. Po necelém půlroce se však navrátil zpět do armády a od 1. června 1919 se stal
vojenským duchovním v posádkové nemocnici
v Brně. Odtud zamířil na Slovensko, kde prožil takřka deset následujících let své vojenské
kariéry. Svými nadřízenými byl vždy hodnocen
jako vynikající důstojník, který měl výborný vliv
na podřízené a současně se mimořádně zasloužil o dobré vztahy mezi armádou a civilním obyvatelstvem v Žilině a jejím okolí.
V polovině dubna 1929 byl Methoděj Kubáň
přemístěn ze Slovenska do Hradce Králové,
kde působil až do poloviny listopadu 1934 jako
duchovní správce 4. pěší divize (se sídlem v Josefově). Zároveň byl i externím učitelem mravní
gédii a následnou okupaci republiky v březnu
1939. Zapojil se proto do protinacistického odboje v řadách Obrany národa a podílel se na organizaci pomoci rodinám zatčených a perzekvovaných. Gestapo jej zatklo 29. srpna 1940 pro
údajnou urážku německé branné moci. Trest
odnětí svobody, k němuž byl odsouzen, si odpykával v káznici v Budyšíně (Bautzen). Po jeho
vypršení však nebyl propuštěn na svobodu,
jak doufal, ale byl převezen do věznice v Praze na Pankráci, odtud do terezínské Malé pevnosti a nakonec byl odeslán do koncentračního
tábora Dachau, kam dorazil 13. února 1942
jako politický vězeň č. 29214. Tou dobou měl
před sebou již jen necelý měsíc života. Generál
Methoděj Kubáň podlehl 5. března 1942 v ranních hodinách brutálnímu týrání, jemuž byl v Dachau vystaven.
Jeho nejvyšší oběť přinesenou na oltář
vlasti ocenila osvobozená republika udělením
Československého válečného kříže 1939 in
memoriam. Současně byl povýšen na generála
šéfa duchovní služby. Pamětní desky mu byly
odhaleny 27. října 1946 na posádkovém kostele v Josefově, kde v první polovině třicátých
let působil, a 3. srpna 1947 i na kostele v jeho rodišti Horní Bečvě. Posledně uvedenému
aktu byl osobně přítomen jak arcibiskup Beran,
tak i náčelník hlavního štábu armádní generál
Bohumil Boček.
Možnost navázat po téměř šedesáti letech
na tento pietní akt v Horní Bečvě se otevřela rozhodnutím náčelníka Generálního štábu
Armády České republiky generálporučíka Pavla
Štefky zařadit vzpomínku na generála Kubáně
mezi odkazy historie, které ozbrojeným silám
připomínají zdravé a hluboké kořeny, ze kterých tradice Armády České republiky vyrůstá.
Proto se 3. září sešli v Horní Bečvě představitelé armády, samosprávy a církví, aby společně uctili památku muže, který tyto tři významné rozměry života společnosti ve své osobě
spojoval podivuhodným a plodným způsobem.
Je snad dílem Prozřetelnosti, že se tak událo
právě 120 let od narození tohoto vynikajícího
kněze, vlastence i vojáka.
On 18th September 2005, we celebrated
120th anniversary of the birth of General
Monseigneur Methoděj Kubáň, a military
chaplain who had been totally forgotten
for several decades not only by the
public but also by military historians.
However, this man was the founder of
organized military chaplaincy in pre-war
Czechoslovakia, and imprinted in it open
ecumenical qualities, but his loyalty in the
period of occupation cost him his life in
a concentration camp.
he contemporary chaplains of the Czech
Armed Forces see in this brave man
a priceless inspirational example. Msgre
Kubáň’s letters, which have remained with
his estate, reveal that he was a priest who
sensitively perceived the needs of soldiers in
their human perspective, intensely supported
the spirit of patriotism, built bridges between
ordinary soldiers and high officers and generals,
and simultaneously showed and clearly
explained to the soldiers all the values going
beyond the horizon of this visible world. He
was a good soldier and devoted priest, hence
it is important to keep his legacy and example
in memory.
General of the Chaplain Service, Vicar
General of the Czechoslovak Armed Forces,
pontifical prelate Msgre Methoděj Kubáň was
born on 18th September 1885 in Horní Bečva,
Valašské Meziříčí district. Having finished his
elementary school, he continued his study
at the Czech Secondary School in Místek in
1895 – 1904, where he graduated on 23rd July
T
1904. After that, he entered and successfully
completed the Faculty of Theology in Olomouc
to be ordained on 5th July 1908.
On 2nd August 1914, immediately after the
WWI burst out, Methoděj Kubáň was called
up to the Austro-Hungarian Armed Forces as
a chaplain at an epidemiologic ward of a field
hospital to be deployed first on the Russian
front, then from November 1915 in the Serbian
battlefield, and finally till March 1916 in Albania.
As a consequence of his work in the dangerous
environment, he was infected by smallpox and
later also by tropical malaria. In the summer of
1917, after his recuperation, he was assigned to
the Field Superiorate in Krakow.
After the establishment of the independent
Czechoslovak Republic, he was stationed at
the Military Headquarters in Moravská Ostrava,
where he worked as a mediator in military affairs
between the Polish National Council (Rada
Narodowa) and our National Committee for
Silesia (Národní výbor pro Slezsko).
In the end of 1918, he left military service
to work as a priest in Hranice na Moravě. But
in less than half a year, he rejoined the armed
forces, and on 1st June 1919, Msgre Kubáň
assumed the position of chaplain in the Brno
Military Hospital. Then he moved to Slovakia
and spent almost ten years of his military
career there. His superiors always rated him
an outstanding officer, who had an excellent
influence on his subordinates and contributed
to developing good relations between the armed
forces and the civilian population in Žilina and
surroundings.
In the middle of April 1929, Methoděj Kubáň
moved from Slovakia to Hradec Králové, where
he served in the position of the chaplain of the
4th Infantry Division (office in Josefov) till the
middle of November 1934. At the same time,
he was an external lecturer in ethics at the local
School for Light Artillery Reserve Officers. In
addition to his military chaplaincy, he was also
engaged in the civilian pastorate, for which
he received a thank you letter written by the
Bishop of Hradec Králové Dr. Karel Kašpar on
31st August 1931. The cooperation between
Methoděj Kubáň and Karel Kašpar, who was
appointed the Archbishop of Prague in fall 1931,
probably played a role in his nomination to the
position of Vicar General of the Czechoslovak
Armed Forces in February 1935. In July 1935,
he was promoted to Colonel and became
a papal chamberlain in the same year. By the
Decree of the President of the Czechoslovak
Republic from 23rd August 1938, he was
promoted to General of Chaplain Service, his
highest military rank.
As an officer of the Czechoslovak Armed
Forces and an ardent patriot, he opposed
the Munich Dictate and subsequent German
occupation of Czechoslovakia in March 1939.
Therefore, he joined Obrana národa, an antiNazi resistance organization, and contributed to
aiding the families of arrested and persecuted
patriots. The Gestapo arrested him for an
alleged insult to the German Armed Forces
on 29th August 1940. He was sent to prison in
Bautzen; however, when his prison sentence
expired, Msgre Kubáň was not released as
he hoped, but transported to the Pankrác
Penitentiary in Prague, then to Terezín Small
Fortress, and as political prisoner no. 29214, he
was finally deported to Dachau Concentration
Camp on 13th February 1942. At that time, he
had less than one month of life ahead. In the
early morning hours of 5th March 1942, General
Methoděj Kubáň succumbed to the brutal torture
in Dachau.
To acknowledge his highest sacrifice brought
on the altar of his homeland, the Government of
the liberated Czechoslovak Republic awarded
him, in memoriam, the 1939 Czechoslovak War
Cross and promoted him to General, Chief of
Chaplain Service. His two memorial plaques
were unveiled in Josefov Garrison Church,
where he served in the first half of the thirties,
on 27th October 1946, and in the church of his
native town Horní Bečva on 3rd August 1947.
The latter event was attended by the Archbishop
Josef Beran as well as by the Chief of Main Staff
Army General Bohumil Boček.
By the decision of the ACR Chief of General
Staff LTG Pavel Štefka, the Czech Armed Forces
have got an opportunity to include the memory
of General Kubáň into the historical legacies
reminding us of the deep and healthy roots
from which their traditions have grown. Hence
on 3rd September 2005, representatives of the
armed forces, local administration and churches
met in Horní Bečva to honor the memory of the
man who admirably and fruitfully integrated the
above-mentioned three dimensions of social
life into his personality. Perhaps, it is the work
of Providence that the event took place just 120
years after the birth of this outstanding priest,
patriot and soldier.
Lieutenant Colonel Tomáš Holub,
ACR Chief Chaplain
Major Eduard Stehlík
Photos: Lieutenant Miroslav Jordánek
37
Být zajímavým
a spolehlivým partnerem
To Be an Interesting
and Reliable Partner
Historické belgické město Gent se stalo v prvním srpnovém týdnu místem
setkání a jednání zástupců členských zemí zapojených do činnosti Mezispojenecké
konfederace důstojníků v záloze – CIOR (Interallied Confederation of Reserve
Officers). Českou republiku v této organizaci, jež byla založena v roce 1948
záložními důstojníky z Belgie, Francie a Nizozemska, reprezentuje Svaz důstojníků
a praporčíků Armády České republiky. V současnosti CIOR sdružuje čtyřiadvacet
členských zemí.
osledních šest let činnosti této mezispojenecké organizace je obdobím
přijímání nových členů a také etapou
diskusí o jejím dalším směřování. Na loňském
letním kongresu ve Vídni představil německý
svaz, který převzal na dva roky předsednictví
CIOR, svou vizi pod mottem „Kompetentnost,
viditelnost, spolehlivost“. Mnohé naznačilo
také zimní jednání CIOR, které se uskutečnilo
počátkem letošního února v bruselském sídle
NATO. Neslo se v duchu hledání nových úkolů
záloh a zabývalo se také problematikou postavení národních svazů záložních důstojníků
v procesu reformy ozbrojených sil a transformace Severoatlantické aliance.
Stovky bývalých vojáků v uniformách
armád různých zemí se staly v Gentu
po dobu několika dní téměř další „turistickou
atrakcí“. Vždyť kdy se vám podaří spatřit
v jednom okamžiku tolik různých armádních
stejnokrojů. Návštěvníkům překrásného
města Gent i stovkám místních obyvatel
P
38
poskytl tuto nevšední podívanou zahajovací
ceremoniál setkání, který se uskutečnil na jednom z místních náměstí. Neopakovatelným
zážitkem se pro jeho přímé účastníky i přihlížející diváky stal zejména závěrečný pochod
s národními vlajkami.
Význam, který je pravidelným jednáním
záložních důstojníků přikládán ze strany velení Aliance, byl tentokrát zdůrazněn účastí
asistenta generálního tajemníka NATO pro
obrannou politiku a plánování pana Johna
Colstona. Jeho hodnocení budoucnosti záložníků jako důležité součásti sil, s níž se počítá
při obranných operacích NATO (a to nejen
pro jejich spojení s civilními partnery a profesionální připravenost), ukázal, že i po odchodu z aktivní služby jsou záložníci v řadě zemí
vítaným partnerem ozbrojených sil.
Účast na kongresu nabízí jeho účastníkům také možnost získat zajímavé informace.
Zatímco představitelé národních svazů řeší
zejména organizační záležitosti a rozhodují
o dalším směřování CIOR, v pracovních sekcích se řeší konkrétní úkoly, které organizace zajišťuje. Pro zajímavost, sekcí je celkem
devět a každá země tam může navrhnout
svého zástupce – odborníka na konkrétní
oblast. Vše je ovšem podmíněno ekonomickými možnostmi národní organizace nebo její
podporou ze strany ministerstva obrany. A tak
není divu, že v pracovních sekcích jsou země
přijaté do CIOR v posledních šesti letech
zastoupeny zatím velmi skromně.
Hlavním bodem společného kongresu
CIOR, CIOMR (zdravotnická obdoba CIOR)
a NRFC (Výbor pro národní záložnické síly)
v Gentu pak bylo sympozium na téma „NATO
a role záloh při obnově oblastí postižených
válečným konfliktem“. Mnohokrát zmiňovaná
transformace a měnící se role Aliance byly
současně experty prezentovány s perspektivou postavení záloh, jejich možností a schopnosti podílet se nejen na obraně národního
teritoria.
Zájem vyslechnout si názory odborníků
na uvedenou problematiku byl zcela mimořádný. Českou delegaci pak mohlo těšit,
že v panelové diskusi měla možnost představit zkušenosti českých příslušníků CIMIC
(Civil-Military Cooperation) z jejich působení
v zahraničních misích.
Velitel 103. střediska CIMIC/PSYOPS
major Martin Krumnikl ve dvou přednáškách
seznámil přítomné delegáty nejen s historií
a úkoly české jednotky CIMIC, ale především
také s hlavními formami práce a způsoby
nasazení příslušníků této jednotky v zahraničních misích v Bosně a Hercegovině, v Kosovu, Iráku a Afghánistánu. Major Krumnikl
se současně zmínil o možnostech využití
rezervních důstojníků, například bývalých příslušníků jednotky CIMIC. Upozornil současně
na skutečnost, že této formě nasazení vojáků v záloze musí odpovídat legislativa v jednotlivých zemích. Další diskutovanou oblastí
bylo podle vyjádření majora Krumnikla využití
takzvaných funkčních specialistů ze zálohy
– odborníků na různé obory. „Ti by byli povoláváni v souladu s doktrínou CIMIC do mezinárodní zahraniční vojenské mise a byli
přičleněni k jednotce CIMIC, kde by se podíleli například na připravovaných projektech.
Pozornost je také nutné věnovat vzdělávání v oboru civilně-vojenské spolupráce, učit
se zpracovávat stanovenou dokumentaci
a dokázat zabezpečit návaznost a další využití poznatků získaných z misí.“ Podle názoru
velitele 103. střediska CIMIC/PSYOPS, který
se setkal s velkým ohlasem, je nezbytné
neustále zdůrazňovat nutnost spolupracovat
s vojáky v záloze: „Zříkat se zkušeností je
krátkozraké a neprozřetelné.“
Gent, a historical Belgian city, became the
meeting point for representatives of member
countries engaged in activities of the Interallied
Confederation of Reserve Officers (CIOR) during
the first week of August. In the framework
of this organization, which was founded by
Belgian, French and Dutch reserve officers in
1948, the Czech Republic was represented by
the Union of ACR Officers and Warrant Officers.
Currently, CIOR incorporates twenty-four
member countries.
uring the last six years, this interallied
organization has been involved in
adopting new members and discussing
its future directions. In the Vienna Congress
2004, the German union, which assumed
the two-year term of the CIOR chairmanship,
introduced its vision highlighted by the motto
“Competence, Visibility, Reliability”. Furthermore,
the winter CIOR session, taking place in NATO
Headquarters at the beginning of February
2005, has indicated a lot. The discussions were
run in the spirit of setting new tasks for reserve
forces and dealt with the issues pertaining to the
position of national unions of reserve officers in
D
the process reform of the armed forces and the
Alliance transformation.
Hundreds of soldiers wearing the uniforms
of various armed forces walked in the streets
of Gent to become almost another “tourist
attraction” over several days. By the way,
where else can you spot so many different
military uniforms at one time? Hence, visitors
to this beautiful city as well as hundreds of local
citizens had the opportunity to see this unique
show in the opening ceremony, which took
place at a local square. Both attendees and
viewers were offered a unique chance to watch
the closing march with national flags.
The presence of John Colston, Assistant
Secretary General for Defense Policy and
Planning, highlighted the importance of regular
meetings of reserve officers. In his speech,
he outlined the future of reserve soldiers as
a significant branch of armed forces that should
be included in NATO defense operations (not
just for their interconnection with civilian partners
and for professional readiness), and pointed
out that deactivated reserve soldiers were
a welcome partner of armed forces in many
countries.
The congress also offers its attendees an
opportunity to obtain interesting information.
While the representatives of national unions
discuss primarily organizational issues and
take decision on further CIOR orientation, the
participants in panel sessions cope with specific
tasks that the Union fulfils. For instance, there
are nine panels and each country can propose
its representative – an expert in the required
field. However, everything is determined by the
economic capabilities of national organizations or
their support from the Ministry of Defense. Thus,
it is no wonder that the CIOR member countries
have had a very modest representation in the
panels for the last six years.
The main point of the joint congress of
CIOR, CIOMR (Interallied Confederation of
Medical Reserve Officers) and NRFC (National
Reserve Forces Committee) taking place in
Gent was the symposium “NATO and the Role
of Reserve Forces in Reconstruction of War
Afflicted Areas.” Experts presented the often
mentioned transformation and changing roles
of the Alliance in the light of reserve forces, their
position and capabilities to be engaged not only
in defense of national territories.
Opinions expressed by the specialists raised
enormous interest. The Czech delegation
could appreciate the opportunity to share the
experience of the Czech CIMIC (Civil-Military
Cooperation) personnel from foreign missions in
the panel discussions.
In his two speeches, Major Martin Krumnikl,
Commander of 103rd CIMIC/PSYOPS Center,
acquainted the audience not only with the
history and tasks of the Czech CIMIC unit, but
mainly with its principal activities and methods
of deploying its personnel in foreign missions
in Bosnia and Herzegovina, Kosovo, Iraq and
Afghanistan. Major Krumnikl also mentioned
the possibilities of using reserve officers, such
as former CIMIC staff. At the same time, he
pinpointed the fact the legislation of individual
countries would have to correspond with this
form of deploying reserve forces personnel. As
Major Krumnikl said, another point of discussion
pertained to employing reserve specialists
– experts in various fields. “They would be
called up to foreign missions in accordance
with the CIMIC doctrine and incorporated into
the CIMIC unit to participate, for example,
in projects being developed. Attention shall
also be paid to education in the area of civilmilitary cooperation, elaboration of specified
documentation, establishment of consecutive
interconnection and application of lessonslearned from foreign missions.” In the opinion of
the 103rd CIMIC/PSYOP Center Commander,
which was broadly accepted, it is necessary
to emphasize the benefits of cooperation
with reserve soldiers: “Denying experience is
shortsighted and unwise.”
Peter Fuzák
39
LÉTÁME SP
OLU
JEN D O VÁ
LKY
Pět let děti ze stonožkového hnutí
„Na vlastních nohou“ spolupracují
s příslušníky Armády České republiky,
kteří působí v zahraničních misích v Bosně
a Hercegovině, v Kosovu, Iráku i v Afghánistánu.
Pět let pomáhají stonožkové děti těm, kteří žijí
v oblastech, kde se přehnala válečná vřava, kde lidská
zloba a nenávist zvítězila nad porozuměním a láskou
Běla Gran Je
nsenov
Jan Procházk á
a
Flying Together
Only to War
„Vojáci v obrněných tancích, neprůstřelných vestách, s helmami na hlavě
– a naproti tomu děti… Koho by kdy napadlo, že právě oni budou velice úzce
spolupracovat, aby pomohli v místech, kde nešťastné okolnosti či jiní vojáci ničili
právo na šťastnou budoucnost,“ píše v úvodu knihy „Létáme spolu jen do války“ kardinál Miloslav Vlk, arcibiskup pražský a primas
český.
Slavnostní křest knihy v českém i anglickém vydání se za přítomnosti ministra
obrany České republiky Karla Kühnla a náčelníka Generálního štábu Armády České
republiky generálporučíka Pavla Štefky, který
je jedním z patronů hnutí, uskutečnil 16. září
v překrásných prostorách Toskánského paláce na Hradčanském náměstí v Praze. „Podle
jedné latinské moudrosti jsou knihy němými
učiteli,“ prohlásil při křtu ministr Kühnl a dodal:
„Je nutné ovšem rozlišovat. Některé knihy jsou
němé a některé jsou skutečnými učiteli, učí o životě, jaký doopravdy je. Myslím
si, že tato kniha patří do této kategorie. Je jednou z těch, které není třeba přečíst, ale prožít.“
Kniha nezachycuje pouze prožitky a postřehy autorů – prezidentky stonožkového hnutí Běly Gran Jensenové a vojenského novináře Jana Procházky,
ale také pocity desítek stonožkových dětí, pro které je válka naštěstí pouze
neznámou noční můrou, ale přesto její hrůzy dokáží vnímat velice intenzivně.
Stačí se začíst do některé z povídek či básniček nebo si prohlédnout kreslené
ilustrace…
„Tato knížka je jednou z těch, které je potřeba číst srdcem,“ řekl hlavní kaplan Armády České republiky podplukovník Tomáš Holub. „Možná nám o tomto světě říká něco důležitějšího a většího než všechny učebnice a informační
zprávy.“
Toskánský palác byl svědkem nejen slavnostního křtu nové knihy, ale také
ocenění téměř padesáti dětí, které se na jejím vzniku podílely. „Dokázali jste
velké věci a jsem rád, že vydáním knihy spolupráce dětí s armádou nekončí,“
prohlásil při předávání diplomů dětem generálporučík Pavel Štefka. „Máme
za sebou sice pět let vzájemné spolupráce, ale stojíme stále ještě na začátku...“
Létáme spolu
jen do války
40
Children from the centipede movement “On Own Feet” have been cooperating with soldiers
of the Czech Armed Forces who operate in foreign missions in Bosnia and Herzegovina, Kosovo, Iraq
and Afghanistan for five years. During these five years, the centipede children have helped those
who live in war afflicted areas where human wrath and hatred have overruled love
and understanding.
“On one hand, we can see soldiers in armored vehicles, bulletproof jackets
and with helmets on their heads, and on the other hand children… Who would
even think that they could cooperate to help in locations where unfortunate
circumstances or other soldiers destroyed their right for a happy future,” wrote
Cardinal Miloslav Vlk, Archbishop of Prague, in the introduction to the book
“Flying Together Only to War”.
The book in its Czech and English version was baptized during the ceremony
attended by the CR Minister of Defense Karel Kühnl and the ACR Chief of
General Staff LTG Pavel Štefka, who is a patron of the centipede movement,
which took place in the beautiful interiors of the Toscan Palace in Prague on
16th September 2005. “According to a wise Latin saying, books are dumb
teachers,” said Minister Kühnl at the ceremony and added: “However, we must
differentiate. Some books are dumb, whereas some are true teachers that teach
the life as it is in reality. I think that this book belongs to the latter category, which
need not be read but experienced.”
The book has not only captured experiences and observations of the
authors Bela Gran Jensen, the President of the Centipede Movement, and
Jan Procházka, a military journalist, but also feelings expressed by dozens
of centipede children, who fortunately know a war as a distant nightmare,
nonetheless they can intensively perceive its horrors as witnessed by their
stories, poems or drawn illustrations.
“This is a book that must be read through the heart,” said LTC Tomáš Holub,
ACR Chief Chaplain. “It may say us something more important about this world
than all textbooks and media news.”
The Toscan Palace was not only a place where the new book was baptized,
but it also witnessed the ceremony to honor almost fifty children that participated
in its development. “You have achieved so much and I appreciate that the
cooperation between children and the armed forces will not cease after this
book is published,” stated LTG Pavel Štefka during awarding the diplomas to the
children. “Although five years of our mutual cooperation have passed, we are
still at the beginning…”
Photos: Marie Křížová
CIAF
2005
Photos: Jan Kouba
and CPT Pavla Poláková
ARMÁDA ČESKÉ REPUBLIKY DNES
3/2005
Trust for Professionalism
Humanitární pomoc
směřuje do USA
Humanitarian
Aid Has
Been Flown
to the USA
Šest set kusů skládacích lůžek
a čtrnáct velkoprostorových stanů
obsahovala první část humanitární
pomoci, kterou do Spojených států
amerických, jejichž jižní území
ničivě zasáhl hurikán Katrina,
zaslala Česká republika. Přeprava
se uskutečnila v koordinaci
s NATO a jednalo se o akci, kterou
Severoatlantická aliance zahájila
svou humanitární pomoc pro
Spojené státy. „Tato forma pomoci
se realizuje vůbec poprvé. Je to
důkaz kooperace mezi Českou
republikou jako členským státem
aliance a NATO. I z tohoto důvodu
je to symbolické,“ uvedl v Praze
na ruzyňském letišti ministr
zahraničních věcí Cyril Svoboda.
Nakládání pomoci byl přítomen
americký velvyslanec v České
republice William Cabaniss, který
ocenil, že tato humanitární akce
se uskutečnila právě 11. září, v den
pro Spojené státy symbolický.
O přepravě humanitární pomoci
do Spojených států leteckými
a námořními prostředky sil rychlé
reakce rozhodl začátkem září
Vojenský výbor NATO. Síly NRF
se tak dočkaly svého prvního
nasazení. Do akce byly zapojeny
nejen vojenské transportní
letouny, ale také lodě vojenského
námořnictva.
The Czech Republic forwarded six
hundred foldable camp beds and
fourteen large military tents as a part
of the humanitarian aid provided
to the United States of America afflicted
by Hurricane Katrine, which hit large
regions along the Gulf of Mexico.
The transportation was carried out
in coordination with NATO; as a matter
of fact, it was the first humanitarian
aid to the United States initiated by
the North Atlantic Alliance. “This form
of aid has been organized for the
first time. It is evidence of cooperation
between the Czech Republic as a NATO
member state and the Alliance. From
this reason, it also has a symbolic
meaning,” said Cyril Svoboda, the
Czech Minister of Foreign Affairs, at
Ruzyně Airport in Prague. Loading the
humanitarian material took place
in the presence of William Cabaniss,
the US Ambassador to the Czech
Republic, who also appreciated another
symbolic fact that this humanitarian aid
was launched exactly on September 11.
In the beginning of September,
the NATO Military Committee made
a decision to deploy Air Force and Navy
assets necessary for transporting the
humanitarian aid to the United States.
So the NRF have been deployed to their
first mission. In addition to the military
transport aircraft, this humanitarian
operation also counts on Navy ships.
Jan Procházka
Photos: CPT Pavla Poláková
CZECH ARMED FORCES TODAY
ARMÁDA ČESKÉ REPUBLIKY
DNES
Quarterly / Čtvrtletník
3/2005
Published by CR MoD
– Military Information
and Service Agency
Vydává Ministerstvo obrany ČR
– Agentura vojenských informací
a služeb
Address / Adresa:
Rooseveltova 23
161 05 Praha 6-Dejvice
Czech Republic
Tel.: + 420-973 215 553
Tel./fax: + 420-973 215 569
Identification number / IČO: 60162694
http://www.army.cz
Number / Číslo: 3/2005
Date of publication:
29 September 2005
Den vydání: 29. 9. 2005
Editor-in-chief / Šéfredaktor:
Jan Procházka
Editor:
Jarmila Xaverová
Layout / Grafická úprava:
Jarmila Jarešová
OBSAH
CONTENTS
Náš host:
rektor Univerzity obrany Brno
brigádní generál Rudolf Urban ........................... 2
Důvěra za profesionalitu .................................... 6
Reagujeme na výzvy
v novém bezpečnostním prostředí .................. 10
Unikátní trenažér .............................................. 12
Střetnutí na severu ........................................... 14
Najít vůli a odvahu ............................................ 16
„Velká voda“ – vítr a teplo ................................ 20
Přispíváme ke zpětné vazbě ........................... 26
Vojákyně v operacích NATO ............................ 28
Kosovo – velká očekávání… ........................... 30
Pomáhají civilnímu obyvatelstvu ..................... 33
Musíme být upřímní a otevření ........................ 34
Msgre Methoděj Kubáň
– vzor a inspirace ............................................ 36
Být zajímavým a spolehlivým partnerem ........ 38
Létáme spolu jen do války ............................... 40
Our Guest:
Rector of the University of Defense in Brno
Brigadier General Rudolf Urban ........................ 2
Trust for Professionalism ................................... 6
We Are Responding to Challenges
in a New Security Environment ....................... 10
A Unique Trainer ............................................... 12
Engagement in the North ................................. 14
Just Find Will and Courage .............................. 16
“Great Water” – Wind and Heat ....................... 20
We Contribute to the Feedback ....................... 26
Female Soldiers in NATO Operations ............. 28
Kosovo – Great Expectations… ....................... 30
They Help the Civilian Population .................... 33
We Must Be Honest and Open ....................... 34
Msgre Methoděj Kubáň
– Example and Inspiration ............................... 36
To Be an Interesting and Reliable Partner ...... 38
Flying Together Only to War ............................ 40
Translation / Překlad:
Defense Language Institute
Vyškov
Printed by / Tisk:
PRESS SERVIS, Praha 4
Distributed to units
of the armed forces by AVIS.
V jednotkách ozbrojených sil
rozšiřuje AVIS,
Rooseveltova 23
161 05 Praha 6-Dejvice
Czech Republic
tel. + 420-973 215 602
Registration number
Evidenční číslo:
MK ČR E 7141
ISSN 1212-97-55
© CR MoD
Military Information
and Service Agency
MO ČR – AVIS
Photo: Marie Křížová