Publikace k 65. výročí založení AMU

AMU = DAMU + FAMU + HA MU
Tato publikace vychází při příležitosti
65. výročí založení AMU
This book was published
on the occasion of the 65 th anniversary
of AMU’s founding
Praha 2010
Akademie múzických umění v Praze / Academy of Performing Arts in Prague
Slovo rektora
From the Rector
FAMU / 5
65 let AMU V době vzniku Akademie múzických umění byly
šedesátiny již projevem stáří. Začátkem 20. století byl za starého
běžně označován člověk padesátiletý, dnes bychom však jako
šedesátiletí nedosáhli ani aktuální dolní hranice seniorského
věku – 65 let.
Svůj dekret č. 1271 „o zřízení vysoké školy Akademie musických
umění v Praze“ podepisoval prezident republiky 27. října 1945
jako jednašedesátiletý – ze současného pohledu vlastně mladík.
Z data vydání vyplývá, že prvním akademickým rokem mohl být
až interval 1946–1947. V § 1 zmíněného dekretu se uvádí: „Tato
vysoká škola má 4 odbory, a to odbor hudební, odbor dramatický, odbor taneční a odbor filmový.“ Postupem času se z odborů
– nikoli všech – staly fakulty, názvy se poopravily a doplnily, zejména v důsledku rozvoje televize, a Akademie múzických umění zabydlela v centru Prahy několik historicky cenných objektů.
Filmová a televizní fakulta dnes sídlí v paláci Lažanských, divadelní fakulta v Kokořovském paláci a hudební fakulta ve dvou
zřejmě nejvíc obdivovaných – Lichtenštejnském a Hartigovském
na Malé Straně. Unikátní dislokaci dotváří adresy koleje AMU
a Studia FAMU, obě na Starém Městě pražském, a charakterizují
tak celou naši školu neopakovatelným geniem loci.
Ač sice mnohem mladší než slavná pražská učiliště – zejména
Univerzita Karlova či České vysoké učení technické, a dokonce i než sesterské umělecké školy Akademie výtvarných umění
a Vysoká škola uměleckoprůmyslová, překvapivě brzy Akademie
múzických umění dosáhla významu překračujícího hranice Československa. Krom krátkého – a pro AMU mimořádně významného – rozbřesku koncem šedesátých let a již dvacetiletou polistopadovou svobodu zabírá novodobé období temna v historii
AMU nadpoloviční dobu její existence. Avšak i tehdy setrvaly
1 viz Sbírka zákonů a nařízení č. 127/1945
6
naše fakulty ve známosti takřka na celé planetě. Pod zkrácenými
názvy DAMU, FAMU a HAMU dávaly věhlasem svých profesorů,
absolventů a celkovou úrovní studia celému světu na vědomí, že
v naší zemi zůstaly kulturní tradice i nezničitelné zázemí.
Jakkoli se komunistický režim pokoušel všemi cestami znásilnit
či infiltrovat vzácné akademické prostředí umělecké akademie,
určitou byť omezenou míru tvůrčí svobody se mu v žádném
období během předlouhých čtyřiceti let docela zdecimovat nepodařilo. Za gejzírem kvality světově oceňovaných tvůrčích počinů 60. let minulého století, stejně jako v podhoubí přelomového
roku 1989 nepřehlédnutelně stáli členové akademické obce
AMU a její absolventi.
Ze slavných tradic bychom chtěli zachovat samozřejmě to nejlepší: kromě péče o talent a podněcování svobodné invence, fantazie a imaginace zejména větší vzájemné intelektuální propojení
studentů a pedagogů, identifikaci s jejich akademií a rozumné
využívání veškerého potenciálu AMU. Dnes již zcela libovolné
kontakty s celým světem by měly být neustále doprovázeny vysokým hodnocením všech fakult AMU – i od oficiálních posuzovatelů – a prokazatelnými výsledky na mezinárodní scéně.
AMU chce i nadále směle nést spoluodpovědnost za národní
kulturní identitu a skrze své studenty perspektivně ručit za souslednost našeho kulturního sebeurčení. Při stále se zvyšujícím
„průměrném věku dožití“ tak zůstane stále mladá a plná síly.
Ivo Mathé
65 Years of AMU When the Academy of Performing Arts
was founded, sixty years old was considered to be a sign of old
age. At the beginning of the 20th century, a person who had
reached the age of fifty was already thought to be old. Yet today,
a sixty year old does not even fall within the age category for
senior citizens, which starts at 65.
The President of Czechoslovakia was 61 years old when he signed Decree 127 “on the Founding of the Academy of Performing Arts”1 on 27 October 1945 – by today’s standards still a
young man. This date indicates that the school’s first academic
year, in all probability, could have been 1946/47.
Article 1 of the above-mentioned decree states: “This school
shall have four areas of study, namely music, drama, dance and
film.” Over time, some of the disciplines became independent
faculties, the names were modified, especially with the development of television, and the Academy of Performing Arts was
to occupy several historical buildings in the centre of Prague.
Today, the film and television school has its headquarters in Lažanský Palace, and the theatre faculty is located in Kokořovský
Palace. The music and dance faculty is housed in perhaps two
of the most admired buildings – the Liechtenstein and Hartig
palaces in Prague’s Lesser Town. Two unique sites, the AMU
dormitory and Studio FAMU in the Old Town, further characterise the school’s distinctive genius loci.
Although much younger than Prague’s eminent places of learning, such as Charles University and the Czech Technical University or even its affiliate, the Academy of Fine Arts and the
Academy of Arts, Architecture and Design, it took a surprisingly
short time for the Academy of Performing Arts to achieve a level
of significance that reached beyond the borders of Czechoslovakia. With the exception of the brief – and for AMU extraordinarily
important – ray of light at the end of the 1960s and the twenty years after the Velvet Revolution, most of AMU’s existence
had been marked by darkness. Even during these dark times,
however, the school’s faculties were known practically throughout the world. Thanks to the reputation of its professors and
graduates and the overall quality of its studies, the schools faculties, DAMU, FAMU and HAMU, had shown the world that Czech
cultural traditions are still alive and well.
As much as the communist regime tried to violate or infiltrate
the school’s unique educational environment, there always remained a certain, though limited, level of creative freedom that
it was never able to completely destroy throughout the forty years. The explosion of high-quality and internationally recognised
creative work during the 1960s was unmistakeably the result
of the efforts of AMU’s graduates and its academic community,
who had also helped to lay the groundwork for the revolutionary
developments of 1989.
Of course, we would like to retain the best of our celebrated
traditions, which besides nurturing talent and encouraging freedom, inventiveness, and imagination, include greater intellectual
cooperation between students and educators, their identification with their university, and the productive use of AMU’s overall
potential. Today’s unlimited contact with the world should be
constantly accompanied by quality reviews of all of AMU’s faculties, both by official sources and on the basis of what the school
actually accomplishes on the international scene.
AMU hopes to continue to boldly play a part in shaping the
Czech national cultural identity and, through its students, to guarantee the continuity of our cultural self-determination. Along
with the constantly increasing “average life expectancy” today,
the school will continue to be young, vibrant and full of energy.
1 Collection of Laws and Decrees no. 127/1945
Ivo Mathé
7
Doctores honoris causa
FAMU / 9
4. října / 4 October 1996
Václav Havel
český dramatik,
v letech 1990–2003 prezident
Československé a České republiky
playwright, president
(1990–2003) of Czechoslovakia and
the Czech Republic
10
24. května / 24 May 2002
Otomar Krejča
herec a divadelní režisér
actor and theatre director
16. ledna / 16 January 1998
Miloš Forman
filmový režisér
film director
15. prosince / 15 December 2000
Jiří Kylián
tanečník a choreograf
dancer and choreographer
14. května / 14 May 1999
sir Charles Mackerras
dirigent
conductor
20. října / 20 October 2000
Karel Husa
hudební skladatel
composer
13. června / 13 June 2003
Josef Suk
houslový virtuos
violin virtuoso
16. května / 16 May 2003
Jan Švankmajer
výtvarník,
filmový a divadelní režisér
visual artist, film
and theatre director
3. června / 3 June 2005
Radovan Lukavský
herec
actor
11
Divadelní fakulta / Theatre Faculty
AMU = DAMU + FAMU + HA MU
FAMU / 13
Historie divadelní fakulty Snaha o vysokoškolskou úroveň
vzdělávání divadelních umělců vznikla a teoreticky se tříbila už
před koncem nacistické okupace, a to díky některým významným umělcům, mimořádně zaujatým pedagogickou činností
na dramatickém oddělení Státní konzervatoře. Byli to především
herec Jiří Plachý, režisér Jiří Frejka, scénograf František Tröster
a v jejich čele ředitel dramatického oddělení Miroslav Haller. Jejich naděje na nové podmínky divadelní tvorby i jejího studia se
splnily vydáním dekretu prezidenta Edvarda Beneše o založení
Akademie múzických umění z října 1945. Spolu s Františkem
Tröstrem a se studenty, vedenými režisérem Jaromírem Pleskotem, se Haller zasloužil i o založení školního divadla DISK.
Po únoru 1948 byl ovšem Miroslav Haller z dalšího budování
nově vzniklé divadelní fakulty vyřazen – vzhledem ke své politické orientaci. V této pohnuté době brzy skončila i pedagogická činnost Jiřího Frejky a Jiřího Plachého. Oba spáchali v roce
1952 sebevraždu a ze jmenované čtveřice tak zůstal jen František Tröster.
Ten založil a dlouhá léta vedl katedru scénografie, jejíž působení sehrálo zásadní roli v mimořádném a mezinárodně uznaném
rozmachu tohoto oboru v poválečném Československu. Studium
scénografie se stalo součástí studia dramatického umění, což
byl zcela nový krok; do té doby se scénografie studovala v rámci
architektury, výtvarného umění nebo umění užitého. Společné
studium s režiséry, dramaturgy a herci lépe odpovídalo přípravě
divadelního představení a podporovalo vznik budoucích tvůrčích
týmů.
Obor herectví byl v prvních dvou letech existence fakulty koncipován jako nástavbové studium pro konzervatoristy, dovršující
své vysokoškolské vzdělání ve školním divadelním studiu DISK.
Po zrušení dramatického oddělení Státní konzervatoře v září
1949 se DAMU na čas stala jediným učilištěm herectví v Praze.
14
V prvním období svého působení hledala především způsob, jak
uplatňovat vysoké obecné i speciální nároky na hereckou profesi, spojované s metodou Stanislavského. Negativní roli přitom
sehrával politický tlak na její ideologicky motivovaný výklad,
mající některé zastánce i uvnitř fakulty. Že se toto setkání české
herecké výuky se Stanislavským neminulo úplně smyslem, bylo
zásluhou pedagogů z řad předních českých herců, jakými byli
po dlouhá léta Miloš Nedbal a Vlasta Fabianová – kromě dalších,
z nichž by vedle herce Vítězslava Vejražky měli být jmenováni
aspoň režiséři Leo Spáčil a Karel Palouš. Působení Otomara Krejči, v té době ještě především významné herecké osobnosti, bylo
výrazně kratší; pouze na padesátá léta bylo omezeno i působení
herce Burianova Déčka Františka Vnoučka. Radovan Lukavský,
který patřil za nacistické okupace ke studentům konzervatoře
a který začal na DAMU učit od jejího založení, byl donucen ukončit svou pedagogickou aktivitu na DAMU rovněž předčasně – paradoxně na začátku šedesátých let, na jejichž konci se tu mohl
krátce uplatnit například i Václav Voska.
Osobností výuky hlasového a mluvního projevu, pro studium
herectví tak důležité, se na divadelní fakultě stala Emma Fierlingová; stejnou úlohu při výuce jevištního pohybu měla Jarmila
Kröschlová; pohybová připravenost se tak od počátku stala významnou předností absolventů fakulty.
Vznikem katedry divadelní vědy a dramaturgie získala na nové
divadelní fakultě důstojnější místo i teatrologie. Její vývoj v padesátých letech byl ovšem osudově poznamenán neblahým ideologickým nánosem. Proto se návrat teatrologie na Filozofickou
fakultu Univerzity Karlovy od roku 1960 nejevil jako nenahraditelná ztráta – zvlášť když se pojetí dramaturgie, jak ji pěstoval
František Götz už ve spolupráci s K. H. Hilarem, při její výuce
na divadelní fakultě dále uplatňovalo. Rozvíjeli ji Götzovi žáci Jaroslav Vostrý a Jan Císař, kteří se spolu s režisérem Františkem
History of the Theatre faculty The movement to establish
a university-level institution for the education of theatre artists
was already beginning to take shape before the end of the Nazi
occupation, thanks to the efforts of several outstanding artists
who had been especially captivated by the pedagogical activities
of the theatre department at the State Conservatory (secondary
school). This group included actor Jiří Plachý, director Jiří Frejka and stage designer František Tröster and was headed by the
director of the Conservatory’s theatre department, Miroslav Haller. Their dream of establishing new conditions for Czech theatre and the study of theatre were fulfilled by president Beneš’s
decree of October 1945 founding the Academy of Performing
Arts. Together with František Tröster and a group of students
led by director Jaromír Pleskot, Haller also helped to found the
school’s theatre, DISK.
After February 1948, however, Miroslav Haller was – due to his
political orientation – excluded from participating any further in
building up the newly founded faculty. This turbulent time also
saw an end to the educational activities of Jiří Frejka and Jiří
Plachý. Both committed suicide in 1952, and thus of the original
foursome only František Tröster remained.
Tröster founded and for many years headed the Department of
Stage Design, which would go on to play an important role in
this field’s extraordinary and internationally noted boom in postwar Czechoslovakia. The study of theatre thus came to include
stage design, a development that represented a whole new step
in theatre study: previously, stage design had been studied as
part of architecture, fine arts or applied arts. The fact that stage design was now studied together with directing, dramaturgy
and acting better reflected the way in which theatre was produced and encouraged the creation of future creative teams.
In the first two years of the faculty’s existence, the acting cur-
riculum was designed for the further specialization of former
conservatory students who were completing their “masters”
education at the school’s studio theatre, DISK. After the theatre
department at the State Conservatory was shut down in September 1949, DAMU briefly became the only acting school in
Prague. In the early days, its main goal was to find a way to incorporate the high demands – both general and specific – placed
on the acting profession by the Stanislavsky technique. A negative role was played in this by political pressure towards its
ideologically motivated reduction (a move that was supported
by several members of the faculty). That this meeting of Czech
theatre with Stanislavsky retained some meaning was thanks to
the efforts of leading Czech actors such as long-time instructors
Miloš Nedbal and Vlasta Fabianová, as well as many others, including actor Vítězslav Vejražka and directors Leo Spáčil and Karel Palouš. Otomar Krejča, then still primarily known as an actor,
spent a significantly shorter period at the faculty; the activities of
František Vnouček, who had been part of Burian’s D 34 theatre,
were limited to the 1950s. Radovan Lukavský, who had been
a student at the conservatory during the Nazi occupation and
who had taught at DAMU since its founding, was also forced to
prematurely end his DAMU teaching career. This paradoxically
occurred at the beginning of the 1960s, the same decade at
whose end Václav Voska was able to briefly teach at DAMU.
A leading personality in the instruction of voice and speech – so
important to the study of acting – was Emma Fierlingová; a similar
role was played by Jarmila Kröschlová in the instruction of stage
movement (movement was an important field in which graduates
of the faculty distinguished themselves from the beginning).
With the creation of the Department of Drama Theory and Dramaturgy, the new theatre faculty gave theatre studies their proper due. In the 1950s, however, the discipline’s development
DAMU / 15
Štěpánkem také ujali budování společného základu oborů režie
a dramaturgie. Toto úsilí však bylo ovlivňováno společensko-politickou situací, zejména nástupem normalizace v sedmdesátých
letech, která se stala i vrcholem působení problematické osobnosti režiséra Antonína Dvořáka. Nejlepší tradice výuky režie se
v období Husákova reálného socialismu léta snažil udržovat –
vedle kontroverzního Evžena Sokolovského – zejména Ladislav
Vymětal.
V původně vytyčeném směru bylo možné soustavněji pokračovat až od druhé poloviny osmdesátých let, hlavně však v polistopadovém období, kdy se na hledání nových možností a systémů
studia začali podílet noví pedagogové.
Od roku 1990 se katedra činoherního divadla stala klíčovým pedagogickým pracovištěm pro obory herectví, režie a dramaturgie
činoherního divadla v České republice. Vychází z propracovávané a dlouhodobě ověřované metodiky výuky založené na unikátním systému spolupráce posluchačů a pedagogů v modelu
malého profesionálního repertoárového divadla. Studenti jsou
tak od začátku vedeni k intenzívní spolupráci a teoretickému
i praktickému poznávání jednotlivých profesí, nutných ke vzniku souborného divadelního díla. O dobrých výsledcích zvolené
metodiky svědčí vysoké procento absolventů, kteří nalezli dobré
uplatnění v praxi a významným způsobem se podíleli na uměleckých výsledcích českého poválečného divadla. Po Jiřím Fréhárovi a Janu Císařovi vede katedru režisér Jan Burian.
Vedle činohry se na DAMU od počátku padesátých let studovalo
i loutkové divadlo, a to na úrovni, od jaké mohly začít odvíjet jeho
výuku takové osobnosti, jako byl Josef Skupa, Jan Malík a Erik
Kolár, později Jan Dvořák. Změny, které na divadelní fakultě nastaly po roce 1990, se projevily i pojmenováním nových úkolů,
odvozených nejenom z nejlepších dlouhodobých tradic českého
loutkového divadla, ale i z vlastního vnitřního uměleckého vývoje
českého loutkářství, směřujícího již od začátku šedesátých let
minulého století k divadlu herce a loutky. Tento druh divadla vedl
nejen k novému pohledu na loutku, ale především také na problematiku herecké tvorby a z ní vyplývající dynamickou strukturu
jednotlivých složek, účastnících se na výstavbě jevištního uměleckého díla. Tyto vývojové trendy se promítly do názvu nově
koncipované katedry alternativního a loutkového divadla, do jejíhož čela se postavil režisér Josef Krofta.
Pro systematickou péči o úroveň předmětů dějin a teorie divadla byla na začátku devadesátých let založena katedra teorie
a kritiky. V jejím čele stanul Jaroslav Vostrý, později Jan Císař.
16
would be fatefully marked by ideological pressure. Its return to
Charles University’s philosophical faculty in 1960 was thus not
experienced as an irreplaceable loss, especially since the conception of dramaturgy as previously cultivated by František Götz
in collaboration with K. H. Hilar continued to be applied in the
instruction of theatre studies at DAMU. This conception was further developed by Götz’s students Jaroslav Vostrý and Jan Císař,
who – together with director František Štěpánek – also took on
the task of building a common platform for the disciplines of
directing and dramaturgy. These efforts were affected in various
ways by prevailing socio-political conditions, especially with the
onset of the so-called “normalization” in the 1970s, an era which
would mark the highpoint in the activities of the problematic
director Antonín Dvořák. Individuals who attempted to salvage
the best traditions in the instruction of directing during Husák’s
“real socia­lism” included – besides the controversial Evžen Sokolovský – especially Ladislav Vymětal.
Starting in the late 1980s it was again possible to continue to
systematically follow the path originally staked out by the school,
even more so in the post-November era when new instructors participated in the search for a new direction and new forms of study.
Since 1990, the Department of Dramatic Theatre has played a key
role as an important centre of education in the fields of acting,
directing and dramaturgy in the Czech Republic. In its instruction,
it follows a well-developed and time-tested methodology based
on a unique form of collaboration between students and instructors using the model of a small professional repertory theatre.
Students are thus from the beginning encouraged to establish
the intense level of cooperation required among the individual
disciplines for the creation of a collective theatre work, and are
familiarised with both theoretical as well as practical aspects.
That the faculty has chosen the right approach is shown in the
high percentage of graduates who have found success and who
have contributed significantly to the artistic quality of Czech postwar theatre. The department is currently headed by director Jan
Burian, following in the footsteps of Jiří Fréhár and Jan Císař.
In addition to dramatic theatre, since the 1950s DAMU has also
offered puppet theatre, starting out at a level of quality which
offered an excellent foundation for the further work of such
personalities as Josef Skupa, Jan Malík, Erik Kolár and later Jan
Dvořák. The changes which the theatre faculty has experienced
since 1990 have manifested themselves among other things in
the setting of new tasks, based not only on the best long-term
Z historie divadla DISK DISK over the years
1
2
1. Director Jiří Frejka, the first dean of DAMU
2. Plautus: Mostellaria. Directed by Petr Vosáhlo, 1961 From left: J. Abrhám, V. Sloup,
P. Čepek, J. Satoranský, J. Zahajský
3. A. N. Ostrovsky: There Are Enough Common People for Every Wise Man.
Directed by Josef Melč, 1955
4. “Rolling”. Graduating students hand over the DISK stage to their younger colleagues
5. Karel and Josef Čapek: The Fateful Game of Love, 1959. Jana Hlaváčová
6. Jaromír Pleskot and Radovan Lukavský in Nasreddin.
Directed by Jaromír Pleskot, 1945
7. J. M. Synge: Deidre of the Sorrows. Directed by Ivan Weiss, 1946.
Jaroslava Adamová and Ladislav Ryšlink
8. F. M. Dostoevsky: The Village of Stepanchikovo. Directed by Lucie Bělohradská, 1979
9. 1971 DAMU graduating class
1. První děkan DAMU, režisér Jiří Frejka
2. Plautus: Komedie o strašidle. Režie Petr Vosáhlo, 1961 Zleva J. Abrhám, V. Sloup, P. Čepek, J. Satoranský, J. Zahajský
3. A. N. Ostrovskij: I chytrák se spálí. Režie Josef Melč, 1955
4. „Koulení“. Absolventi předávají jeviště divadla DISK svým mladším kolegům.
5.Bratři Čapkové: Lásky hra osudná. Jana Hlaváčová, 1959
6. Jaromír Pleskot a Radovan Lukavský v Nasreddinovi. Režie Jaromír Pleskot, 1945
7. J. M. Synge: Královna žalu. Režie Ivan Weiss. Jaroslava Adamová a Ladislav Ryšlink, 1946
8. F. M. Dostojevskij: Ves Stěpančikovo. Režie Lucie Bělohradská, 1979
9. Absolventský ročník DAMU, 1971
4
7
3
5
6
8
9
DAMU / 17
S postupným upevňováním a vyjasňováním prvotní funkce katedry se stále zřetelněji ukazovalo, že v rámci divadelní fakulty
existuje i potřeba formulování smyslu takové výuky na umělecké škole; už proto, že bylo třeba také odlišit se od klasických
kateder divadelní vědy na univerzitách. Úzké a těsné spojení
s umělecko-kreativními katedrami, trvalá spolupráce s nimi tuto
formulaci nabídla samotnou praxí katedry teorie a kritiky: cílem
a smyslem je teorie divadelní tvorby – sledování, analýza formování vzniku a podoby divadelního systému zevnitř. Na tomto základě zde byl akreditován první doktorský obor studia na fakultě
(Teorie divadelní tvorby).
Zkušenosti ze svých alternativních aktivit mohl v polistopadovém období na DAMU se svými spolupracovníky začít využívat
konečně také Ivan Vyskočil; na katedře autorské tvorby a pedagogiky, kterou založil, mohou posluchači poznávat a v jeho výzkumném ústavu zkoumat některé specifické aspekty herectví,
jejichž studium znamená výchovu k samostatně tvořivé, komunikativní a odpovědné osobnosti. Pojetí výchovy je psychosomatické (cestou probuzení a rozvíjení smyslů, vnímání a vnímavosti,
tělového vědomí a myšlení, podněcování fantazie a smyslu pro
hru). Při výchově k autorskému postoji jsou sledovány čtyři základní komponenty: pohyb, hlas, řeč a dialogické jednání. Tak se
stalo uplatňování jistých alternativních trendů po roce 1990 neodmyslitelnou součástí hledání nejplodnějších způsobů studia
různých divadelních oborů.
K nim přistoupil i perspektivně se rozvíjející obor produkce. Změny v provozu stálých divadel i rozvoj nezávislých uměleckých
projektů, k nimž došlo v devadesátých letech, vyžadují manažery
a producenty s odbornými znalostmi i kreativními schopnostmi.
Program výuky zde byl od počátku těsně spojen s uměleckou
činností jednotlivých kateder.
Svůj prostor na fakultě našly i různé formy oboru výchovná dramatika, který připravuje učitele dramatické výchovy působící
ve všech oblastech umělecko-pedagogických (interní, školní dramatická výchova, divadlo hrané dětmi a mládeží, dětský přednes
a divadlo ve výchově).
Koncepce a trendy výuky na DAMU prošly od jejího založení až
podnes složitým vývojem, do nějž se zvláště výrazně promítaly společenské proměny. Vztah divadla a společnosti se tu vždy
živě odrážel. V současnosti pokračuje započaté hledání, otevřené všem plodným domácím i mezinárodním podnětům. Je vedeno snahou o využití a rozvinutí toho nejlepšího, čeho dosáhlo
a dosahuje české divadlo v konfrontaci s mezinárodní divadelní
18
traditions of Czech puppet theatre but also on artistic developments within Czech puppetry, which since the early 1960s has
been moving towards a theatre of actors and puppets. This type
of theatre has not only led to a new perspective towards puppetry, but above all has offered a new way of looking at the art of
acting and the dynamic structure of the individual aspects of an
artistic stage work. These new trends are reflected in the name
of the reorganized Department of Alternative and Puppet Theatre, led by director Josef Krofta.
At the beginning of the 1990s, the faculty founded the Department of Theory and Criticism with the goal of systematically
cultivating the level of instruction in the history and theory of
theatre. The department was originally headed by Jaroslav Vostrý, later by Jan Císař. As the department began to clarify and
define its primary purpose it became increasingly clear that there existed within the theatre faculty a need to properly formulate
the raison d’être for teaching such subjects at an arts school – if
only because it was necessary to define what distinguished the
department from classical university theatre departments. The
answer can be found in the way the department works: in its
close connection to and ongoing collaboration with the artisticcreative departments. The aim and purpose of the department
is the theory of theatre art – the observation and analysis of the
creation and form of a theatrical structure from within. With this
in mind, the faculty received accreditation for its first doctorate
study programme (Theory of Theatre Art).
Another individual who was finally able to take the experiences
gained in his alternative activities and apply them at DAMU in
the post-November era was Ivan Vyskočil. At the Department
of Authorship and Pedagogy founded by Vyskočil and at his
research institute, students can study and explore the various
aspects of acting, the study of which helps to educate independent, creative, communicative, and responsible individuals. The
educational concept is holistic (awakening and developing the
senses, awareness and perception, physical consciousness and
thought, encouraging fantasy and a sense of play). This method
for the education of an authorial approach involves four basic
components: movement, voice, speech and dialogue.
After 1990 the exploration of alternative trends thus became an
unmistakeable part of the search for the most fertile forms for
the study of the various theatrical disciplines.
These disciplines were soon joined by the promising field of arts
management. The operational changes experienced by existing
Současný DISK DISK Today
1
1. Milan Kundera: Jakub a jeho pán. Jan Meduna, Irena Máchová, Jana Kovalčíková, KČD 2004
2. Člověče, zkus to! Milan Tomáš a Jana Vanýsková, KALD 2005
3. SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský): Nikola Šuhaj. Jakub Žáček, KALD 2003
4. Xenie Dragunská: Pocítění vousů. Martina Sľúková, KALD 2004
5. Endy Walsh: Discopigs. Filip Huml a Jitka Teplá, KALD 2002
6. Václav Kliment Klicpera: Jan za chrta dán. Anna Bubníková a Josef Wiesner, KALD 2004
7. William Shakespeare: Macbeth. Petr Rakušan a Veronika Týcová, KČD 2003
8. Bratři Presňakové: Terorismus. Henrieta Hornáčková a Jan Holík, KČD 2005
9. Mark Ravenhill: Polaroidy. Ladislav Hampl, KČD 2003
2
3
1. Milan Kundera: Jacques and His Master.
Jan Meduna, Irena Máchová, Jana Kovalčíková, 2004
2. Don’t be Sorry, Just do It!,
Milan Tomáš and Jana Vanýsková, 2005
3. SKUTR (Martin Kukučka and Lukáš Trpišovský):
Nikola Šuhaj. Jakub Žáček, 2003
4. Xenie Dragunská: The Experience of Facial Hair.
Martina Sľúková, 2004
5. Endy Walsh: Discopigs. Filip Huml and Jitka Teplá, 2002
6. Václav Kliment Klicpera: Jan Exchanged for a Greyhound.
Anna Bubníková and Josef Wiesner, 2004
7. William Shakespeare: Macbeth.
Petr Rakušan and Veronika Týcová, 2003
8. The Presnyakov Brothers: Terrorism.
Henrieta Hornáčková and Jan Holík, 2005
9. Mark Ravenhill: Some Explicit Polaroids.
Ladislav Hampl, 2003
7
6
4
5
8
9
DAMU / 19
scénou a na čem se tak výraznou měrou podíleli a podílejí absolventi DAMU. Z nich se většinou rekrutují i pedagogové z mladší
a mladé generace, jejichž angažováním si fakulta zajišťuje svou
budoucnost.
Divadelní studio DISK Školní divadlo DISK zahájilo svoji
činnost premiérou Mahenova Nasreddina už v září 1945. V průběhu dalších let pak tato scéna vydávala pravidelná svědectví
nejen o výsledcích přípravy studentů DAMU na dráhu profesio­
nálních umělců, ale také – a mnohdy velmi výrazně – o stavu
společnosti a o vlivu režimu na nejmladší divadelní tvorbu.
V roce 1993 byli studenti nuceni opustit původní stánek v paláci Unitaria a v následujícím šestiletém období poskytlo DISKu
azyl Divadlo v Celetné. V situaci, kdy na této scéně působily tři
soubory, byly ovšem podmínky nanejvýš skromné a nemohly vyhovovat uměleckým ani pedagogickým cílům divadelní fakulty.
Zásluhou tehdejšího vedení AMU a především děkana Miloše
Horanského mohli studenti v únoru 1999 předstoupit před publikum na vlastní scéně, originálně zakomponované architektem
Karlem Hubáčkem do atria historických budov DAMU.
Po široké diskuzi uvnitř fakulty divadlo DISK navázalo na svou
dlouholetou tradici systému klasického repertoárového divadla.
Dnes můžeme konstatovat, že nový DISK vyspěl v divadelní prostor, který vychází maximálně vstříc různorodým uměleckým
potřebám studentů a ve své variabilitě se může měřit s předními českými scénami. I díky tomu vytvářejí absolvující ročníky
DAMU také v současné době inscenace, které DISKu udržují
přízeň širokého obecenstva; stejně jako se to dařilo jejich předchůdcům po celých šedesát let.
Současné možnosti studia Studijní obory na DAMU jsou kon­
cipovány jako třístupňové – bakalářské, magisterské, doktorské.
20
Katedra činoherního divadla nabízí studium herectví, režie
a dramaturgie. Absolvent oboru herectví si během studií osvojí
specifické do­vednosti a poznatky z oblasti praktické i teoretické,
které mu slouží k poznávání a rozvíjení vlastního talentu. Je schopen poučeně reflektovat specifické problémy herectví i obecné
problémy dramatického umění
Absolvent oboru režie je schopen realizovat celistvý jevištní tvar
na příslušné umělecké a profesionální úrovni; v oblasti teorie umí
reflektovat specifické problémy režie i obecné problémy dramatického umění.
Absolvent oboru dramaturgie je všestranný odborník, schopný
jak fundované koncepčně-analytické spolupráce při inscenování
celistvého jevištního tvaru, tak samostatného uměleckého výkonu v oboru (jako autor či překladatel) i teoreticko-kritické reflexe
problémů dramatického umění.
Katedra alternativního a loutkového divadla otevírá obory
herectví, režie, dramaturgie a scénografie.
Vlastnosti absolventa oboru herectví: bohatě rozvinutá herecká
imaginace, fantazie, hravost, samostatnost myšlení, komunikativnost, orientace v teorii a historii studovaného oboru.
Absolventi oborů režie a dramaturgie jsou schopni hledat vlastní tvůrčí cesty ve znalé vazbě na dosavadní divadelní trendy
v alternativním či loutkovém divadle. Uplatní se jako samostatní
tvůrci v divadlech loutkového a alternativního zaměření – s přesahem na ostatní žánry a druhy divadla.
Absolvent oboru scénografie je připraven v tvůrčím týmu řešit
scénografické úkoly, které přináší moderní divadelní praxe. A to
především v divadlech loutkového či alternativního zaměření
s přesahem na ostatní divadelní druhy včetně současných typů
performancí.
Katedra scénografie nabízí obory scénografie, scénografie –
kostým a maska, scénografie – film a televize. Znalosti získané
theatres in the 1990s, as well as the development of independent artistic projects in the same period, require managers and
producers with professional knowledge and creative abilities.
Since the beginning, the curriculum of the Department of Arts
Management has been closely tied to the artistic activities of the
various other departments.
Another field that has been able to make its home at the facul­
ty is dramatic education, whose goal is to prepare teachers of
drama in all artistic-pedagogic areas (in-house, drama education
at schools, children’s and youth theatre, children’s recitals and
theatre in education).
Since its founding, the instructional concepts and trends at
DAMU have experienced constant and often difficult growth
and have been significantly marked by changes in society. The
faculty has always vividly reflected the relation between theatre and society; it continues in this search today, and is open
to all promising domestic or international initiatives. It is guided
by an attempt to use and develop the best that Czech theatre
has achieved in its confrontation with the international theatre
scene – achievements to which DAMU’s graduates have contributed so significantly. It is from these graduates that the faculty
recruits the next generation of instructors, and through whose
engagement the faculty ensures its future.
Theatre studio DISK The DISK school theatre began its activities with a premiere of Mahen’s Nasreddin in September 1945.
Over the years, the theatre has not only showcased performances of DAMU students’ work as they move towards becoming
professional artists, but also – and often very significantly so
– has offered testimony to the state of society and the regime’s
influence on the latest theatrical works.
In 1993, the theatre was forced to abandon its old home in the
Unitaria palace, and DISK spent the subsequent six years housed at Divadlo v Celetné. With three different troupes performing
at the same theatre, however, the more than humble conditions
were unable to satisfy the faculty’s artistic or educatio­nal needs.
In February 1999, thanks to the efforts of the AMU leadership
and above all dean Miloš Horanský, DAMU’s students were finally
able to perform on their own theatre stage, skilfully built into the
atrium of DAMU’s historical building by architect Karel Hubáček.
After much discussion within the faculty as to the theatre’s future, DISK continued in its long tradition as a classic repertory
theatre. Today we can say without a doubt that the new DISK
has grown into its space, which excellently accommodates the
students’ varied needs and in its flexibility can stand up to the
leading Czech theatres. Thanks in part to these facts, DAMU’s
graduating classes today put on productions that have earned
DISK widespread acclaim, much as it has for sixty years now.
Current study possibilities DAMU’s disciplines can be studied at three levels – bachelors, masters and doctorate.
The Department of Dramatic Theatre offers programmes in
acting, directing and dramaturgy.
During their studies, students of acting will master specific practical and theoretical knowledge and skills that will help them to
recognize and develop their personal talent. Graduates will be
able to engage in informed reflections upon specific issues of
acting and general questions related to the theatre arts.
Graduates of directing will be able to create a complete stage
work at the expected artistic and professional level, and will be
able to reflect upon specific problems related to the theory of
directing as well as general issues in the dramatic arts.
Graduates of dramaturgy are multifaceted professionals who
can participate in capable conceptual-analytical collaboration
DAMU / 21
studiem jmenovaných oborů z oblasti divadla, architektury i dějin
a teorie scénografie jsou propojeny se zvládnutím scénografické
a kostýmní tvorby, projektování, osvětlování i akustiky scénografického prostoru. Absolventi této katedry jsou spoluautory koncepce inscenací i realizátory scénického projektu.
Odborná vybavenost absolventa oboru teorie a kritika je založena nejen na znalostech odpovídajících metod zkoumání
hotových děl v příslušném kontextu, ale opírá se o všestrannou
kultivaci vlastní tvořivosti. Teoretické znalosti a dovednosti podpořené tvůrčí zkušeností získanou ve školních podmínkách pak
zajišťují absolventům jak hlubší teoretický a kritický vhled, tak
schopnost podílet se na reflexi a procesu tvorby dramatických
děl i zajišťovat podmínky pro jejich vznik.
Absolventi oboru produkce jsou schopni vytvořit veškeré podmínky pro realizaci uměleckého díla. Uplatňují se v oblasti divadelního podnikání i v řídících funkcích v divadlech, kulturních
zařízeních a uměleckých agenturách. Jejich vědomosti a kvalifikace jim umožní založit i vlastní producentské agentury v oblasti umění, být tvůrčími osobnostmi v divadelním podnikání a při
vzniku uměleckých projektů.
Pro absolventy oboru autorská tvorba a pedagogika je charakteristická tvořivá komunikace, samostatné myšlení i rozvinuté
základní autorské schopnosti ve smyslu vědomého autorského
postoje. Orientují se v teorii a historii dramatické tvorby, v pedagogice a psychologii.
Absolvent oboru dramatická výchova má kromě důkladné znalosti teorie, historie a didaktiky dramatické výchovy a dětského
divadla vědomosti zejména z oblasti teatrologie, estetické výchovy, pedagogiky, psychologie. Je schopen chápat a uskutečňovat
výchovu jako strukturovaný systém.
Od roku 2005 jsou na DAMU akreditovány tyto doktorské obory:
Teorie a praxe divadelní tvorby – při katedře teorie a kritiky
(garantem je Jan Císař);
Scénická tvorba a teorie scénické tvorby – při Výzkumném
ústavu dramatické a scénické tvorby (garantem je Jaroslav Vostrý);
Alternativní a loutková tvorba a její teorie – při katedře alternativního a loutkového divadla (garantem je Miloslav Klíma);
Autorské herectví a teorie autorské tvorby a pedagogiky – při
katedře autorské tvorby a pedagogiky (garantem je Ivan Vyskočil).
Vědeckovýzkumná činnost Výzkumný ústav dramatické
a scénické tvorby se pod vedením Jaroslava Vostrého zaměřuje
na studium specifických (uměleckých) i nespecifických scénic22
during the staging of a complete stage work, as well as independent artistic performance in the field (as author or translator),
and are capable of theoretical-critical reflection upon issues in
the dramatic arts.
The Department of Alternative and Puppet Theatre offers the
disciplines of acting, directing, dramaturgy and stage design.
Graduates in the field of acting will have a richly developed
acting imagination and sense of fantasy, be playful, be able to
think independently, be communicative, and be capable of orienting themselves in the theory and history of their field.
Graduates in the fields of directing and dramaturgy will be
capable of finding their own creative path and be well versed in
current and previous trends in alternative or puppet theatre. They
will be able to prove themselves as independent creative minds
in theatres oriented towards puppetry or alternative productions
– with an overlap onto other genres and types of theatre.
Graduates in the field of stage design will be ready to work in
a creative team and solve issues of stage design faced by modern
theatre, with a focus on puppet and alternative theatre but also
including other forms of theatre including contemporary types
of performance.
The Department of Stage Design offers the disciplines of stage
design, stage design – costumes and masks and stage design
– film and television.
Students’ knowledge in the fields of theatre, architecture and the
history and theory of stage design is integrated with a mastery
of stage design, costumes, projection, lighting and acoustics.
Graduates are the co-authors of staged works and share in the
implementation of theatrical projects.
The professional skills of graduates of the Department of Theo­ry
and Criticism are founded on their ability to analyse completed
works within the appropriate context, but also include the comprehensive cultivation of their personal creativity. The theoretical
knowledge and skills which students gain through actual creative
experience in the educational environment give them not only
a deeper theoretical and critical overview, but also the ability to
participate in and reflect upon the process of creating theatre and
establishing the right conditions for creating a theatrical work.
Graduates of the Department of Arts Management will be able
to create the right conditions for realizing a work of theatre art.
Their future lies in the business of theatre as well as in obtaining
management positions at theatres, cultural facilities and arts
agencies. Their skills and qualifications will also allow them to
Scénografie Stage Design
1
2
3
4
5
6
7
8
1.Twelve Months. Renata Pavlíčková, 3rd year, 1997
1.Dvanáct měsíčků. Renata Pavlíčková, 3. ročník KALD, 1997
2.Aristophanes: The Birds. Iva Němcová, 2nd year, 2006
2.Aristofanes: Ptáci. Iva Němcová, 2. ročník KS, 2006
3.Exercise in stage design. 4th year, 2001
3.Klauzurní práce. 4. ročník KALD, 2001
4.Aristophanes: The Birds. Jana Hausrechtová, 2nd year, 2006
4. Aristofanes: Ptáci. Jana Hausrechtová, 2. ročník KS, 2006
5.Exercise in study of space. 1st year, 2006
5.Studie prostoru, klauzurní práce. 1. ročník KS, 2006
6.Petra Štětinová, V. Špicnerová: Docenti. 3. ročník KALD, 1994 6.Petra Štětinová, V. Špicnerová: Lecturers. 3rd year, 1994
7. Exercise in study of space. 1st year, 2006
7. Studie prostoru, klauzurní práce. 1. ročník KS, 2006
8.Aeschylus: The Persians. Lucia Šandíková, 2nd year, 2006
8.Aischilos: Peršané. Lucia Šandíková, 2. ročník KS, 2006
9.Exercise in stage design. 4th year, 1999
9.Klauzurní práce scénografie. 4. ročník KALD, 1999
10.Aristophanes: The Birds. Nikola Tempír, 2nd year, 2006
10.Aristofanes: Ptáci. Nikola Tempír, 2. ročník KS, 2006
11.Exercise in stage design. 2nd year, 1993
11. Klauzurní práce scénografie. 2. ročník KALD, 1993
12.Exercise in study of space. 1st year, 2006
12.Studie prostoru, klauzurní práce. 1. ročník KS, 2006
9
10
11
12
DAMU / 23
kých projevů a souvislostí scéničnosti a scénovanosti v divadle
i mimo ně. I při spolupráci s doktorandy vychází ze zásady, že
základ výzkumu v umění je reflektovaná umělecká tvorba: výsledky realizovaného výzkumu podnikaného v rámci ústavu jsou
také neoddělitelně spjaté s vlastní uměleckou tvorbou doktorandů a tvůrčích sdružení, v nichž působí (např. Farma v jeskyni
a In spe). Z druhé strany je činnost ústavu založena na heuristickém výzkumu souvisejícím se zkoumáním zásadních tendencí
projevujících se ve vývoji českého divadla (výzkum spolupráce
nejvýznamnějších českých scénografů a režisérů 20. století
v souvislosti s projektem Komplexní rekonstrukce inscenace).
Výzkumný ústav dramatické a scénické tvorby připravuje pro
Centrum základního výzkumu (soustředěného na téma „umění
a technika“) časopis Disk, jehož redakční rada řídí i stejnojmennou edici.
Osnovou výzkumné činnosti na katedře alternativního a loutkového divadla a základním vodítkem při komplexním pedagogickém působení na studenty jsou následující kroky: inspirace;
znalá a vědomá tvorba; živé dílo ve vazbě na diváky; analýzy,
reflexe, sebereflexe; shrnutí a pokusy o závěry; inspirace k dalšímu hledání. Výstupy z takto chápané komplexní činnosti mají
jednak podobu samotných inscenací, jednak klasických knižních publikací či článků, které jsou vždy v těsné a zřetelné vazbě na konkrétní inscenační díla. Nyní je ověřována idea výstupu
v podobě DVD záznamů, kde se textové a živé obrazové části interaktivně propojí. Garantem tohoto výzkumu je Miloslav Klíma.
Ústav pro výzkum a studium autorského herectví. Specifičnost tohoto výzkumného pracoviště spočívá ve vytvoření zcela
nového přístupu ke studiu herectví. Empirické studium a výzkum
jsou podložené vedle studia a znalosti příslušné literatury mnohaletým zájmem a uměleckou, jevištní i pedagogickou zkušeností
badatelů i jejich experimentováním, a dále samozřejmě invencí
24
a zkušeností vedoucího ústavu, Ivana Vyskočila. Jde zejména
o znalé navozování primárních prožitků a zkušeností a o záměr
tyto schopnosti přesně, jemně reflektovat, analyzovat a ver­
ba­­lizovat. Metodou je zde především introspekce doplňovaná
a propojovaná s přístupy a metodami objektivizujícími. Nejde
o standardní přípravu pro hereckou profesi, pro stávající uměleckou praxi. Novost přístupu spočívá v tom, že z tohoto hlediska
není k dispozici nic hotového, na co by bylo možno navazovat,
z čeho vycházet a v čem pokračovat; metodiku a podmínky je
nutno vytvářet prakticky od nulového bodu.
Významné osobnosti Po osobnostech „zakladatelů“, zmíněných v předchozích kapitolách působí v současné době na divadelní fakultě řada předních tvůrců českého divadla. Na činoherní katedře jsou to například Miloš Horanský, Jakub
Korčák, Jan Nebeský, Jaroslava Šiktancová, Milan Schejbal, Daria
Ullrichová, Jan Vedral, Vladimír Franz, Jaroslava Adamová, Marie
Grossmannová-Málková, Jana Hlaváčová, Eva Salzmannová,
Alois Švehlík a další umělci.
V oborech alternativního a loutkového divadla jmenujme Jana
Bornu, Miroslava Krobota, Ivana Rajmonta, Marketu Kočvarovou-Schartovou, Jana Schmida, Miloslava Klímu, Karla Makonje,
Vladimíra Mikeše, Pavla Kalfuse, Petra Matáska a Tomáše Žižku.
Podobu výuky scénografie v posledních dvou desetiletích nejvýrazněji ovlivňuje Tröstrův žák Jan Dušek, současný vedoucí
katedry – vedle něj pak např. Jana Zbořilová, Ivana Vohlídalová,
Vlasta Koubská, Albert Pražák, Karel Glogr, Milan David i další
pedagogové.
Zakladatelky hlasové a pohybové výchovy našly své pokračovatele především v Jiřině Hůrkové a Evě Kröschlové, dále pak
v Regině Szymikové, Martinu Packovi a v celé řadě dalších pedagogů.
found their own production agencies and to become creative
personalities in the theatre business and in the realization of artistic projects.
Characteristics of graduates of the Department of Authorship
and Pedagogy include creative communication, independent
thinking and a well-developed foundation for authorial skills in
the sense of a conscious authorial point of view. Their orientation is towards the theory and history of dramatic works, as well
as pedagogy and psychology.
In addition to a solid knowledge of the theory, history and didactics of drama education and children’s theatre, graduates of the
Department of Drama in Education gain expertise in the fields
of theatre studies, aesthetic education, pedagogy and psychology. They will be capable of understanding and implementing
a well-structured and systematic educational approach.
Since 2005, DAMU has offered the following accredited doctorate study programmes:
Theory and Practice of Theatre Art – at the Department of
Theo­r y and Criticism (under the leadership of Jan Císař),
Scenic Art and the Theory of Scenic Art – at the Research
Institute of Dramatic and Scenic Arts (under the leadership of
Jaroslav Vostrý),
Alternative and Puppet Theatre and its Theory – at the Department of Alternative and Puppet Theatre (under the leadership of
Miloslav Klíma),
Authorial Acting and the Theory of Authorial Creativity and
Education – at the Department of Authorship and Pedagogy
(under the leadership of Ivan Vyskočil).
Scientific research activities The Research Institute of
Dramatic and Scenic Arts, under the direction of Jaroslav Vostrý,
focuses on the study of specific (artistic) and general features of
theatre and the interrelationship between scene and scenicity
within as well as outside of theatre. In its collaboration with doctoral students, it carries out its activities with the belief that artistic research is best based on a reflection upon artistic work: the
results of research undertaken within the institute are inseparably connected to the doctoral students’ works and the creative
collectives in which they participate, such as Farma v jeskyni
(the “Farm in the Cave“ theatre studio) and the “In spe“ association. The institute’s activities are also based on heuristic research
related to the study of the fundamental tendencies visi­ble in the
development of Czech theatre (study of the collaboration of the
most significant Czech scenographers and directors of the 20th
century as part of the project The Complete Reconstruction of
Staging). The institute prepares Disk magazine for the Centre
for Fundamental Research (which focuses on the topic of “art
and technology”), whose editorial board also publishes the
eponymous book series.
The research activities at DAMU’s Department of Alternative
and Puppet Theatre and its provision of comprehensive education take the following route: inspiration; knowledgeable and
conscious creation; a living work with a connection to the audience; analysis, reflection, self-reflection; summary and attempt
at conclusion; inspiration for further investigation. The outcomes
of these comprehensively understood activities take the form of
individual stagings, traditional book-form publications, or articles
with a close and unmistakeable connection to the specific stage work. A new possibility under consideration is publishing in
DVD format with the interactive combination of text and images.
Research is carried out under the leadership of Miloslav Klíma.
Institute for the Research and Study of Authorial Acting
The specific character of this research facility rests in the crea­
tion of a wholly new approach to the study of acting. Besides
DAMU / 25
Výuku předmětů produkce zajišťují významní odborníci oboru:
Jan Dvořák, Jiří Srstka, Jiří Pittermann a další.
Vedle Ivana Vyskočila pracují osvědčení pedagogové psychosomatických disciplin a dále například Jan Hančil, Jana Pilátová,
Michal Čunderle a Přemysl Rut, který v současné době katedru
autorské tvorby a pedagogiky vede.
Mezi pedagogy a spolupracovníky výchovné dramatiky figurují jak významní odborníci v tomto oboru, tak divadelní tvůrci.
Po Evě Machkové, zakladatelce katedry a po Josefu Valentovi se
vedení ujal Jaroslav Provazník.
Pokud jde o absolventy, divadelní fakulta jich za šedesát let trvání vychovala tisíce. Vyrostla z nich řada významných osobností,
které od poválečného období v rozhodující míře vytvářely a podnes vytvářejí obraz českého divadla. Mnozí z nich dnes působí
v roli pedagogů a předávají své bohaté vědomosti a praktické
zkušenosti nejmladší generaci. Zahraniční absolventi pak tvoří
v mnoha zemích celého světa.
Festival ZLOMVAZ Vznikl v roce 1994 jako samostatná pro­
dukč­ní práce studentů katedry produkce DAMU v Praze. Od počát­
ku se stal skvělou příležitostí pro neformální setkání spřátelených
česko – slovenských vysokých uměleckých škol – DAMU a HAMU
Praha, JAMU Brno a VŠMU Bratislava. Ve všech svých ročnících
byl a zůstává dodnes prací výhradně studentskou, což významně
ovlivňuje jeho tvář a potvrzuje i jistou výjimečnost. Ke ZLOMVAZu
také neodmyslitelně patří jeho informační bulletin Obratel.
Publikace Čtyřikrát ročně vychází časopis pro studium dramatického umění Disk. V červnu 2002 vyšel jeho první výtisk
a do konce roku 2006 bude vydáno celkem 18 čísel (plus dvě
v anglické verzi).
26
Práce pedagogů DAMU a odborníků v oblasti dramatického
umění vydané v Nakladatelství AMU:
Přehled dějin českého divadla Jana Císaře (2 díly), Divadlo francouzského baroka Vladimíra Mikeše, Podoby loutky Aloise Tománka (4. vydání), Alice Dubské Dvě století českého loutkářství,
Přemysla Ruta Příběh a Shakespeare, Radovana Lukavského Kultura mluveného slova (+ CD), Jaroslava Vostrého Režie je umění
a Činoherní klub 1965–1972, slovník Jiřiny Hůrkové Antická jména, Charlese Magnina Dějiny loutkového divadla v Evropě (překlad Nina Malíková) a další.
Publikace v Malé řadě edice Disk: Julius Gajdoš Od techniky dramatu ke scénologii, ve Velké řadě: Alexandr Tairov Odpoutané divadlo (překlad Alena Morávková), Zuzana Sílová Disk a generace
1945. O Jaroslavě Adamové a Jaromíru Pleskotovi.
V kabinetu teorie a kritiky KALD vyšlo: Miloslav Klíma (ed.):
Odkaz Jana Grossmana divadelníkům, Miloslav Klíma, Karel
Makonj a kol. Josef Krofta – inscenační dílo, Z. A. Tichý a kol. Ivan
Rajmont (vše v nakladatelství Pražská scéna) a v nakladatelství
Ypsilon Jurkovského Magie loutky (překlad Jana Pilátová).
Katedra výchovné dramatiky se podílí na vydávání jediného
českého odborného periodika o dramatické výchově Tvořivá
dramatika.
studies and a knowledge of the proper literature, the institute’s
empirical research is founded on the researchers’ long-term interest and artistic, stage and pedagogical experience, on their
experimentation, and of course on the inventiveness and experiences of the institute’s head, Ivan Vyskočil. Especially important is the knowledgeable integration of first-hand experience
and an attempt to precisely and subtly reflect, analyse and
verbalize these capabilities. The main method is introspection,
complimented by and connected with objective approaches
and methods. The aim is thus not standard preparation for
acting or for existing artistic practice. The novelty of this approach rests in the fact that there is no ready-made starting
point from which to set out, no previous path to follow. It is
thus necessary to create methodology and conditions practically from zero.
Important personalities Following in the footsteps of the
founding personalities mentioned in the preceding chapters,
there are many leading Czech theatre artists currently active at
the theatre faculty.
At the Department of Dramatic Theatre these include Miloš
Horanský, Jakub Korčák, Jan Nebeský, Milan Schejbal, Jaroslava
Šiktancová, Daria Ullrichová, Jan Vedral, Vladimír Franz, Jaroslava Adamová, Marie Grossmannová-Málková, Jana Hlaváčová,
Eva Salzmannová, Alois Švehlík and other artists.
In the fields of alternative and puppet theatre we can name Jan
Borna, Miroslav Krobot, Ivan Rajmont, Marketa Kočvarová‑Schartová, Jan Schmid, Miloslav Klíma, Karel Makonj, Vladimír Mikeš,
Pavel Kalfus, Petr Matásek and Tomáš Žižka.
The curriculum in stage design over the past two decades has
been most significantly influenced by Tröster’s student Jan Dušek,
the current head of the department. Other important instruc-
tors include Jana Zbořilová, Ivana Vohlídalová, Vlasta Koubská,
Albert Pražák, Karel Glogr and Milan David.
Following in the tradition of the founders of voice and movement education at the faculty are instructors such as Jiřina Hůrková and Eva Kröschlová, further also Regina Szymiková, Martin
Pacek and many other educators.
The arts management curriculum is ensured by renowned in
the field, including Jan Dvořák, Jiří Srstka, Jiří Pittermann and
others.
Active at the Department of Authorship and Pedagogy are Ivan
Vyskočil, Jan Hančil, Jana Pilátová, Michal Čunderle and Přemysl
Rut, who heads the department, as well as proven instructors of
holistic disciplines involving mind and body.
Instructors and collaborators in drama education include creative minds from theatre as well as some of the most important
personalities in the field of theatre education. The department’s
current head, after founder Eva Machková and Josef Valenta, is
Jaroslav Provazník.
Thousands of students have graduated from the AMU Theatre
Faculty over the 60 years of the faculty’s existence. They have
gone on to become important personalities who have decisively
influenced the face of Czech theatre in the post-war period. Many
of them are today active as educators and thus pass on their rich
knowledge and practical experience to the latest generation.
Foreign graduates go on to work in countries all over the world.
Festival ZLOMVAZ (“BREAKALEG”) Created in 1994 by
the students of Arts management Department, this festival has
since become an excellent opportunity for informal meetings of
Czech and Slovak art schools – DAMU and HAMU from Prague,
JAMU from Brno and VŠMU from Bratislava. It has remained
overwhelmingly a forum for students, a fact that has significantly
DAMU / 27
influenced its form and that underscores its uniqueness. ZLOMVAZ would also be unthinkable without its information bulletin,
Obratel (Vertebra).
Publications Publications DAMU publishes the quarterly
Disk magazine for the study of theatre arts. Its first issue was
released on 1 June 2002, with 18 issues released by the end of
2006 (plus two English editions).
Works by DAMU instructors and professionals in the field of the
dramatic arts published by AMU:
Jan Císař’s Přehled dějin českého divadla (A Short History of
Czech Theatre, 2 volumes); Vladimír Mikeš’s Divadlo francouzského baroka (Theatre of the French Baroque); Alois Tománek’s
Podoby loutky (Forms of Puppets, 4 editions, 1st English edition);
Alice Dubská’s Dvě století českého loutkářství (Two Centuries of
Czech Puppetry); Přemysl Rut’s Příběh a Shakespeare (The Story
and Shakespeare); Radovan Lukavský’s Kultura mluveného slova
(The Culture of the Spoken Word + CD); Jaroslav Vostrý’s Režie je umění (Directing is an Art) and Činoherní klub 1965–1972
(The Drama Club 1965–1972); Jiřina Hůrková’s dictionary Antická jména (Antique Names); and Nina Malíková’s translation of
Magnin’s Dějiny loutkového divadla v Evropě (History of Puppet
Theatre in Europe).
Publications in Disk’s “small series”: Julius Gajdoš’s Od techniky
dramatu ke scénologii (From the Technology of Drama to Scenology, 2005); in the “large series”: Alexander Tairov’s Odpoutané
divadlo (Unleashed Theatre) translated by Alena Morávková, Zuzana Sílová’s Disk a generace 1945. o Jaroslavě Adamové a Jaromíru Pleskotovi (Disk and the Generation of 1945. On Jaroslava Adamová and Jaromír Pleskot).
The cabinet of theory and criticism at the Department of Alternative and Puppet Theatre has published:
Miloslav Klíma, ed.: Odkaz Jana Grossmana divadelníkům (The
Legacy of Jan Grossman); Miloslav Klíma, Karel Makonj et al.:
Josef Krofta – inscenační dílo (Josef Krofta – Stage Work); Z. A.
Tichý et al.: Ivan Rajmont (all published by Pražská scéna); plus
Jana Pilátová’s translation of Henryk Jurkowski’s Magie loutky
(The Magic of Puppetry, published by Ypsilon).
The Department of Drama in Education collaborates in publishing Tvořivá dramatika (Creative Drama), the only Czech professional journal for drama education.
28
Děkani DAMU / Deans of DAMU Jiří Frejka (1946–1948)
Klementina Rektorisová (1948–1949)
František Götz (1949–1950)
Jan Kopecký (1950–1952)
František Götz (1952–1953)
Vladimír Adámek (1953–1954)
František Salzer (1954–1955)
Josef Bezdíček (1955–1958)
František Salzer (1958–1961)
Antonín Dvořák (1961–1963)
František Salzer (1963–1970)
Jan Císař (1970–1972)
Eva Šmeralová (1972–1985)
Jana Makovská (1985–1989)
Jan Dušek (1990–1991)
Miloslav Klíma (1991–1994)
Miloš Horanský (1994–1997)
Vladimír Mikeš (1997–2000)
Marketa Kočvarová-Schartová (2000–2006)
Jan Hančil (2006–)
Divadelní fakulta (DAMU)
Karlova 26
116 65 Praha 1
www.damu.cz
Děkanát +420 234 244 201
Studijní oddělení +420 234 244 210
Zahraniční oddělení +420 234 244 286
knihovna DAMU +420 234 244 213
DISK, divadelní studio DAMU
+420 234 244 252
www.divadlodisk.cz
Theatre Faculty (DAMU)
Karlova 26
116 65 Prague 1
www.damu.cz
Dean’s office +420 234 244 201
Student affairs +420 234 244 210
International office +420 234 244 286
DAMU library +420 234 244 213
DAMU studio theatre DISK
+420 234 244 252
www.divadlodisk.cz
DAMU / 29
Filmová a televizní fakulta / Film and TV School
AMU = DAMU + FAMU + HA MU
FAMU / 31
FAMU včera a dnes FAMU vzniká v rámci AMU v Praze
(filmový odbor) v roce 1946 jako pátá filmová škola na světě –
po Moskvě, Berlíně, Římu a Paříži. První uchazeči zde mohli studovat režii, dramaturgii a filmový obraz. Škola v té době sídlila
ve druhém patře domu v Havlíčkově ulici 13 (dnes 11). Od roku
1948 se postupně stěhovala do Vančurova domu v Klimentské
4, kde probíhala teoretická a od roku 1950 i praktická výuka.
Dům zpočátku sdílela s Filmovým ústavem, který byl ale brzy zrušen a řada jeho zaměstnanců se stala pedagogy FAMU. „Mládež
se tenkrát hrnula.“, vzpomíná jeden z prvních pedagogů a klasik
české filmové režie Václav Wassermann. „Hned napoprvé bylo
přihlášek na čtyřmístnou cifru… první přijímací pohovory vedli zakladatelé, jako Karel Plicka, A. M. Brousil, Julius Kalaš, Jaroslav
Bouček…Vzpomínám si na začátky, kdy tu nebylo téměř nic. Kdy
nebylo pomůcek, zařízení, technických a finančních prostředků
– ale už tu vznikal filmařský chytron; to je z mála udělat hodně,
z malých prostředků velký úspěch“.1
V té době FAMU překonává odpor barrandovských praktiků vůči
akademicky vychovávaným filmařům, odráží pokus o zrušení školy, prožívá snahy o vyloučení studentů i pedagogů po komunistickém puči prostřednictvím Akčního výboru AMU a systematickou
výuku začíná zakládat na zkušenostech moskevského VGIKu.
V roce 1950 se z dosavadních oborů stávají katedry, k nimž o rok
později přibyla katedra produkce. Na dramaturgii vzniká specializace na filmovou vědu. Roku 1952 získává FAMU bývalé kino
Roxy v Dlouhé ulici 33, kde vybuduje další filmové studio (funguje od roku 1955). Vedoucí katedry režie Václav Krška zřizuje při
katedře i specializaci na dokumentární a vědecko-populární film
a kabinet střihové skladby, vedený od počátku Janem Kučerou.
1 V. Wasserman: Nejlepší léta života in Sborník prací Akademie múzických
umění v Praze. SPN Praha 1966, s. 81
32
Roku 1955 se FAMU stává jedním ze zakládajících členů CILECT.
Pravděpodobně ve druhé polovině padesátých let vzniká katedra
filmové a televizní techniky s kabinetem hudby a zvuku. Katedra
kamery je přejmenována na katedru filmové fotografie a televizního obrazu (a studio Roxy je roku 1964 vybaveno TV technologií, vyrobenou studenty a profesory Střední průmyslové školy
spojové techniky v Panské ulici). Od poloviny padesátých let zasvěcuje Karel Höger se svým asistentem Radovanem Lukavským
studenty FAMU do principů práce herce a s hercem. Tehdy také
poprvé došlo ke spolupráci studentů FAMU a DAMU.
Rektor AMU A. M. Brousil pořádá od počátku padesátých let pro
studenty FAMU projekce a rozbory nových zahraničních filmů
a zve na školu významné hosty jako například Vsevoloda Pudovkina, Cesare Zavattiniho, Giuseppe De Santise, Jorise Ivense, Bélu Balásze, Johna Griersona, Simone Signoretovou, Yvese
Montanda, Gérarda Philippa a další.
Ve školním roce 1957–58 přichází na katedru režie Otakar Vávra
s novou koncepcí přednášek a přijímacího řízení. Osobně si vybírá uchazeče, z nichž vychovává jádro nové vlny (Věra Chytilová,
Evald Schorm, Jiří Menzel, Jan Schmidt). Podle něj musí režisér
„znát všechny druhy umění, s nimiž spolupracuje, práci s hercem
a… také filozofii a estetiku. Teprve v druhé řadě musí ovládat
technologii filmu. Na škole má všechny vědní obory poznávat
aplikovaně pro filmovou práci. Veškerá teorie má být v rovnováze
s praxí, protože režisér je autor a realizátor“.2
Do jisté míry přelomová byla léta 1960–61, kdy se katedry, děkanát i rektorát AMU stěhují do budovy paláce Lažanských (Smetanovo nábřeží 2), kde pro studenty vzniká i fakultní knihovna.
(V Klimentské zůstává nově samostatně zřízené Studio FAMU
i bývalá knihovna Filmového ústavu.) Dochází k postupné reor2 Otakar Vávra: Historie katedry filmové a televizní režie AMU. Rkp. s. 19
FAMU yesterday and today FAMU was founded as the film
section of the Academy of Performing Arts in Prague and opened its doors in 1946, making it – after Moscow, Berlin, Rome
and Paris – the fifth film school in the world. The school’s first
applicants could study directing, dramaturgy and the film image. At the time, the school’s home was on the second floor of
the building at Havlíčkova street no. 13 (today no. 11); in 1948 it
began its move to the so-called Vančura building at Klimentská
street no. 4, where students had their theoretical (from 1950
also practical) instruction.
From the beginning, the school shared the house with the
Film Institute, which however was closed soon after; many of
its former staff then began teaching at FAMU. “Young people
were just clamouring to get in.”, remembers one of the school’s
first instructors, legendary Czech director Václav Wassermann.
“Right from the start there were thousands of applicants… The
first entrance interviews were held by… the founders, such as
Karel Plicka, A. M. Brousil, Julius Kalaš, Jaroslav Bouček… I remember the early days when there was barely anything here.
When there were no teaching aids, no facilities, no technical or
financial resources – but over time we saw the rise of a filmic
resourcefulness, that is, the ability to create much from little and
great success from limited resources”.1
During this time, FAMU had to overcome the resistance towards
academically trained filmmakers on the part of the film professionals at the Barrandov film studio, fought off an attempt at
its closure, survived attempts by the AMU Action Committee to
expel students and teachers in the wake of the communist putsch,
1 V. Wasserman: “Nejlepší léta života” (“The Best Years of Life”) in Sborník
prací Akademie múzických umění v Praze (Collection of the Academy of Performing Arts in Prague). SPN Praha 1966, p. 81
and began to create a systematic form of education based on
the experiences of Moscow’s VGIK.
In 1950 the various disciplines are given their own departments,
with the later addition of the Department of Production; the Dramaturgy Department, meanwhile, sees the creation of a specialisation in film theory. In 1952 FAMU receives the former cinema
– the Roxy at Dlouhá street no. 33 – where it sets up another
film studio (from 1955). The head of the Directing Department,
Václav Krška, establishes a specialisation in documentary and
popular scientific film, as well as an editing cabinet headed
by Jan Kučera. In 1955, FAMU becomes a founding member
of CILECT. Around the second half of the 1950s, the Department of Film and Television Technique is formed, with cabinets
for music and sound. The Camera Department is renamed the
Department of Film Photography and the Television Image (in
1964 the Roxy studio is equipped with TV technology produced by the students and professors of the secondary technical
school for communications technology in Panská street). In the
mid-1950s, Karel Höger and his assistant Radovan Lukavský begin to introduce FAMU students to the principles of acting and
working with actors, leading to the first cooperation between
students from FAMU and DAMU.
Starting in the early 1950s, AMU’s rector A. M. Brousil organises regular projections and discussions of foreign films for
FAMU students, and invites renowned guests such as Vsevolod Pudovkin, Cesare Zavattini, Giuseppe De Santis, Joris Ivens,
Béla Balász, John Grierson, Simone Signoret, Yves Montand and
Gérard Philippe, to name but a few.
Otakar Vávra arrives at the Directing Department in the 1957–
58 school year with a new approach to lectures and the admissions process. He personally selects his students, whom he
forms into the core of the Czech new wave (Věra Chytilová, Evald
FAMU / 33
ganizaci kateder i výuky, která stále více akcentuje i možnosti
uplatnění absolventů v televizi. Většina kateder v polovině šedesátých let získává přívlastek „filmová a televizní“, jakož ostatně
i celá fakulta.
Roku 1961 byla zřízena samostatná katedra publicistiky, později
přejmenovaná na katedru dokumentární tvorby; roku 1963 byl
ustanoven obor filmové a TV střihové skladby, jehož výuku stále
zajišťoval kabinet střihové skladby při katedře filmové a TV režie. Osamostatnil se obor filmové a TV vědy, zajišťovaný kabinetem filmové a TV vědy při katedře filmové a TV dramaturgie
(od 1965 pak měl samostatnou katedru). Od roku 1966 usiluje
Ján Šmok o osamostatnění oboru umělecké fotografie, nejprve
v kabinetu při katedře filmového a TV obrazu.
Jiří Podroužek zařizuje ve Studiu FAMU v letech 1966-68 zvukové míchačky pro 16mm formát, roku 1969 pak míchačky pro
35mm formát. Tím se škola – až na laboratoře (které fungovaly
jen do roku 1957 v kině Roxy) – stává nezávislou v technologii
výroby školních filmových cvičení, z nichž celá řada začíná už
od konce padesátých let získávat i mezinárodní ocenění. Roku
1968 bylo studio v Klimentské vybaveno TV technologií superortikonových snímačů a ve výtahové šachtě vznikl televizní vysílač. v omezeném rozsahu vysílal i během sovětské okupace
v srpnu téhož roku.
V průběhu šedesátých let školu absolvovaly dvě až tři generace
tvůrců, díky nimž se stala světově proslulou. Na dalších třicet
let se FAMU stává téměř jediným zdrojem profesionálů v oblasti
české a slovenské filmové (a často i televizní) tvorby.
V polovině šedesátých let se začínají výrazně prosazovat i absolventi fotografie. Roku 1969 se koná první veřejná výstava prací
absolventů specializace fotografie. Katedra umělecké fotografie,
již vedl Ján Šmok a kde působili především Jaroslav Rajzík a Pavel Štecha, však vznikla až roku 1975; do té doby se tento obor
pěstoval na katedře kamery.
Po ztroskotání „pražského jara“ začali mnozí z absolventů narážet na omezení a represe husákovské normalizace. V roce 1972
mu­sela odejít řada dosavadních pedagogů (Evald Schorm, Břeti­
slav Pojar, František Filip, František Daniel, Milan Kundera, Karel
Kachyňa, Vlastimil Vávra) i někteří studenti (Vlastimil Venclík),
přicházeli naopak pedagogové oddaní konzervativnímu komunistickému režimu (Jiří Sequens, Václav Vorlíček, Jaroslav Balík,
Jaroslav Hužera, Libuše Pospíšilová, Vojtěch Trapl, Ludvík Toman, Bedřich Pilný, Přemek Podlaha); vyučoval zde i normalizační
ústřední ředitel Československého filmu Jiří Purš. Často se uplat34
Schorm, Jiří Menzel, Jan Schmidt). It was his belief that a director must “know all types of art with which he works, work with
actors… also philosophy and aesthetics. Mastery of the technology of film comes second. At school, he should get to know all
fields of knowledge as they relate to film work. Theory should be
on an equal footing as practice, because a director both creates
and realizes a vision”.2
In a certain sense the years 1960–61 represent a turning point;
the departments and rector’s and dean’s offices move into the
Lažanský Palace (Smetanovo nábřeží 2), with the addition of the
faculty’s student library. (The newly founded independent FAMU
Studio and the former Film Institute library remain in Klimentská street.) Over time, the faculty begins to see a reorganisation
of departments as well as curriculum, with more emphasis on
graduates’ success in the world of television. In the mid-1960s,
most departments – and the faculty as a whole – receive the
modifier “film and television”.
The year 1961 sees the founding of an independent Department
of Film Journalism, later renamed the Department of Documentary Film; in 1963 the discipline of film and television editing is
established, with instructors supplied by the editing cabinet of
the Department of Film and Television Directing. Film and television theory was made independent, with instruction ensured
by the cabinet of film and television theory at the Department
of Film and Television Dramaturgy (in 1965 theory receives its
own department). Starting in 1966 Ján Šmok works to make art
photography an independent discipline, first as a cabinet within
the Department of Film and Television Image.
In the years 1966–69, Jiří Podroužek sets up sound mixers for
16mm format at the FAMU Studio, followed in 1969 by mixers for
35mm format. The school thus has all the technology – with the
exception of a laboratory (the ones at the Roxy cinema were closed
in 1957) – to independently produce student films and exercises,
many of which had been receiving international awards since the
late 1950s. In 1968 the studio in Klimentská street was equipped with superorthicon television cameras; the television antenna
installed in the elevator shaft broadcast to a limited extent even
during the Soviet occupation in August of that same year.
During the 1960s, the school graduates two to three generations of students thanks to whom FAMU becomes a name
2 Otakar Vávra: Historie katedry filmové a televizní režie AMU (The History
of the Department of Film and Television Directing). Manuscript, p. 19
Z historie FAMU FAMU over the years
1
2
1. Významné osobnosti historie FAMU: zleva sedící
Jaroslav Bouček, Karel Plicka, A. M. Brousil;
stojící Ilja Bojanovský, Ján Šmok a Miloš Pokorný
2. Juraj Jakubisko, Jana Stehnová, Karol Sidon a Lubor Dohnal na festivalu Finále Plzeň 1969
3. Zdenek Sirový, vedoucí katedry režie, asi 1995
4. Jaromil Jireš pravděpodobně při natáčení filmu Občan Karel Havlíček, 1966
5. Pavel Štecha, Pavel Dias a Ján Šmok, 90. léta
6. Jan Němec, Pavel Juráček a Veronika Juráčková, asi 1962
7. Ján Šmok a Ilja Bojanovský, začátek 50. let
8. Dagmar Hochová, přelom 40. a 50. let
4
6
3
1. Important personalities in the history of FAMU: seated from left
to right Jaroslav Bouček, Karel Plicka, A. M. Brousil;
standing Ilja Bojanovský, Ján Šmok and Miloš Pokorný
2. Juraj Jakubisko, Jana Stehnová, Karol Sidon and Lubor Dohnal
on the festival Finále Plzeň 1969
3. Zdenek Sirový, head of directing department, probably 1995
4. Jaromil Jireš, probably during filming of Citizen Karel Havlíček,
1966
5. Pavel Štecha, Pavel Dias and Ján Šmok, probably 1990
6. Jan Němec, Pavel Juráček and Veronika Juráčková,
probably 1962
7. Ján Šmok and Ilja Bojanovský, early 1950s
8. Dagmar Hochová, late 1940s/early 1950s
7
8
7
8
5
6
FAMU / 35
ňuje cenzura a autocenzura, přijímají se politické zakázky. Později formou kurzů probíhá dokonce výuka policejních kameramanů. I přesto se v tomto období absolventi FAMU až na výjimky
prakticky nemohou dostat k samostatné práci ve studiích státního filmu, zablokovaných komunistickými kádry.
V druhé polovině sedmdesátých let se FAMU stává opět ostrůvkem relativně větší svobody myšlení a tvorby. Tehdejší děkan
Ilja Bojanovský otevřel prostor pro účast studentů a jejich filmů
na mezinárodních setkáních a festivalech. Podpořil založení Mezinárodní přehlídky studentských filmů (RIFE CILECT) v Karlových Varech, která navázala na obdobné snahy z druhé poloviny
šedesátých let a konala se bienálně od roku 1977 až do 1991.
FAMU si tím opět začíná získávat dobré jméno v mezinárodní
konkurenci. Bojanovský pak ve funkci rektora podpořil i vydávání
studentského časopisu FAMU – Bulletin (1980–1982) a časopisu AMU, AVU a VŠUP – Kavárna a.f.f.a (1987–1990). Kolem nich
se soustředili ti, kteří se podíleli na prosazování kritických témat,
uvolňování prostoru pro tvorbu a další pak i na studentském odporu proti režimu (Tomáš Kepka, Bedřich Ludvík, Štefan Uhrík,
Hana Cielová, Petr Nikolaev, Petr Slavík, Tereza Brdečková, Milan Šteindler, Pavel Koutecký, Milan Cieslar, Martin Mejstřík, Andrea Sedláčková, Petr Jarchovský, Josef Brož, Jan Hřebejk, Igor
Chaun, Václav Marhoul a jiní). Otevřenou kritickou atmosféru
měly i diskusní projekce studentských cvičení pod názvem Kinoataky a výroční soutěžní přehlídky tvorby studentů pod hlavičkou
Studentské umělecké a odborné činnosti (SUOČ).
od roku 1973 vznikala řada tzv. televizních cvičení v elektronické podobě, od roku 1983 též v barvě. V polovině osmdesátých
let se v suterénu domu v Klimentské začal budovat moderní ateliér a celé první patro bylo rekonstruováno pro výukové a technologické prostory.
V lednu 1989 se rektor Ilja Bojanovský postavil za studenty, kteří
protestovali proti zásahům policie během tzv. Palachova týdne.
Po 17. listopadu podpořil stávkující studenty mimo jiné i tím, že
jim otevřel školu, a po 25. listopadu společně s děkanem Václavem Sklenářem uvolnili záznamovou a reprodukční technologii,
čímž umožnili rozšiřování autentických záběrů z policií potlačené
demonstrace, pořizování záznamů z dalšího vývoje situace i zahájení tzv. Studentského vysílání v České televizi.
Po roce 1990 se pedagogy FAMU postupně stávají Jiří Menzel,
Olga Sommerová, Zdenek Sirový, Věra Chytilová, Jan Němec,
Karel Vachek, Jaromil Jireš, Dušan Klein, Pavel Koutecký, Jan
Špáta, Břetislav Pojar, Tomáš Kepka, Jiří Kubíček, Edgar Dutka,
36
recognised throughout the world. During the subsequent thirty
years, FAMU would become practically the only source of film
(and partially television) professionals in Czechoslovakia.
The mid-1960s saw the breakthrough of the school’s photography graduates, with the first public exhibition of works by photography graduates held in 1969. Nevertheless, the Department of
Still Photography, headed by Ján Šmok and boasting instructors
such as Jaroslav Rajzík and Pavel Štecha, is not founded until
1975; previously this discipline had been part of the Department
of Cinematography.
Following the suppression of the “Prague Spring”, many graduates began to run into the limitations and repressions of Husák-era
“normalization”. In 1972, several instructors (Evald Schorm, Břetislav Pojar, František Filip, František Daniel, Milan Kundera, Karel
Kachyňa, Vlastimil Vávra) and even students (Vlastimil Venclík)
were forced to leave the faculty. This, on the other hand, opened
the door to instructors loyal to the conservative communist regime (Jiří Sequens, Václav Vorlíček, Jaroslav Balík, Jaroslav Hužera,
Libuše Pospíšilová, Vojtěch Trapl, Ludvík Toman, Bedřich Pilný,
Přemek Podlaha, Petr Krull); instructors also include the normalization-era general director of Československý film (Czechoslovak
Film), Jiří Purš. There is frequent censorship and self-censorship,
many politically commissioned works. At a later time, the faculty
even offers a course for training police cameramen. During this
period FAMU’s graduates, with a few exceptions, find it practically impossible to receive independent work at state film studios
controlled by communist cadres.
In the second half of the 1970s, FAMU again finds itself an
island of relatively greater creative and intellectual freedom.
Dean Ilja Bojanovský paves the way for students and their films
to participate in international seminars and festivals and permits
the founding of the International Festival of Student Films (RIFE
CILECT) in Karlovy Vary, which follows in the footsteps of similar
attempts from the late 1960s and is held every two years from
1977 to 1991. FAMU thus begins to regain its good name on the
international scene. As rector, Bojanovský later even supports
the publishing of the student-produced Bulletin (1980–1982)
at FAMU and Kavárna a.f.f.a (1987–1990) at AMU, AVU and
VŠUP. The publications brought together individuals who promoted criti­cal issues and helped to make room for creative activities, and who later also participated in the student protests
against the regime (Tomáš Kepka, Bedřich Ludvík, Štefan Uhrík,
Hana Cielová, Petr Nikolaev, Petr Slavík, Tereza Brdečková,
Z historie FAMU FAMU over the years
1
4
5
1. Režiséři nové vlny před budovou FAMU v Klimentské ulici: Jaromil Jireš, Hynek
Bočan, Pavel Juráček, Věra Chytilová, Jan Němec, Evald Schorm, Miloš Forman,
Jiří Menzel. Asi jaro 1967
2. Zdeněk Sirový a Jiří Kolín
3. Jean-Claude Carrière s Janem Němcem při návštěvě FAMU v květnu 2004
4. Vojtěch jasný
5. Jan Švankmajer a Zbygniew Rybcziński při workshopu na FAMU, 1997
6. Erika Hníková a kameraman Martin Schinabek při natáčení dokumentárního
cvičení My ze základky
7. Jan Svěrák a Alois Fišárek ve střižně
8. Nové vedení FAMU: Vít Janeček, vedoucí Centra AV studií, Martin Čihák,
proděkan pro vědeckou činnost, Michal Bregant, děkan, Tomáš Petráň,
proděkan pro zahraničí, Josef Boháč, ředitel Studia FAMU, 2002
3
2
6
1. Directors of the new wave in front of the FAMU building in Klimentská street:
Jaromil Jireš, Hynek Bočan, Pavel Juráček, Věra Chytilová, Jan Němec, Evald Schorm, Miloš Forman, Jiří Menzel. Probably spring 1967
2. Zdeněk Sirový and Jiří Kolín
3. Jean-Claude Carrière with Jan Němec while visiting FAMU in May 2004
4. Vojtěch Jasný
5. Jan Švankmajer a Zbygniew Rybcziński, workshop, FAMU, 1997
6. Erika Hníková and director of photography Martin Schinabek during filming of documentary assignment Our Class
7. Jan Svěrák and Alois Fišárek in the editing room
8. The new management of FAMU: Vít Janeček, head of the Centre of Audiovisual
Studies, Martin Čihák, vice-dean for research activities, Michal Bregant, dean,
Tomáš Petráň, vice dean for international affairs, Josef Boháč, director of the FAMU Studio, 2002
7
8
FAMU / 37
Petr Jarchovský, Jiří Křižan, Vladimír Just, Lubor Dohnal, Jan Malíř, Jaromír Šofr, Jaroslav Brabec, Jan Mattlach, Drahomíra Vihanová, Vladimír Birgus, Pavel Dias, Jindřich Štreit a jiní.
Po krátkém období studentokracie, charakterizovaném mj. odporem k záměru sloučit katedru dokumentární tvorby a katedru
režie se škola z iniciativy a za silné pomoci akademického senátu
opět stabilizovala. Vznikla katedra animované tvorby (1991) a při
ní později i specializace na multimediální tvorbu a počítačovou
animaci. Za vedení Rudolfa Krejčíka vzniká dvousemestrální program výuky v angličtině pro zahraniční zájemce (FAMU for Foreigners – 3F, 1991), který organizuje i letní workshopy pro studenty amerických univerzit (University of Miami, Emerson College
Boston, NYU – Tisch School of the Arts) a semestrální výuku pro
studenty American University Washington, D.C. Miroslav Vojtěchovský buduje na katedře fotografie studijní program v angličtině. Studenti i pedagogové se zapojují do mezinárodních výměn
v rámci programu Sokrates–Erasmus, na školu přicházejí s pohostinskými přednáškami či workshopy odborníci ze zahraničí
(Zbygniew Rybcziński, Otar Ioseliani, Richard Leacock, Vittorio
Storaro), stejně jako absolventi FAMU (Vojtěch Jasný, Frank Beyer, Agnieszka Hollandová či Miloš Forman, jemuž byl na podnět
FAMU udělen čestný doktorát AMU v roce 1998).
Bylo zavedeno oddělené bakalářské a magisterské studium
(1996), akreditováno i studium doktorské (1999) a připraven
přechod na systém kreditních bodů.
Z přehlídky Studentské umělecké odborné činnosti (SUOČ) vzniká
Festival FAMU, navazující trvalejší spolupráci zejména s divad­
lem Archa, a místo RIFE CILECT, na jehož pořádání není možné v transformující se ekonomice nalézt finance, vzniká v rámci
MFF Karlovy Vary školou každoročně organizovaná sekce soutěžní přehlídky filmových škol.
přechod Studia FAMU na digitální technologii (DigiBeta) byl do38
končen na základě projektu připraveného Otou Řehákem (1995).
V téže době je moderně vybaven velký ateliér v suterénu. V polovině devadesátých let je také škola vybavena prvními zařízeními
pro digitální střih (Avid, Lightworks). Poměr mezi tvorbou na klasický filmový materiál a na elektronická záznamová média se začíná vyrovnávat. Buduje se počítačový systém a kabelové připojení. Za složité právní situace je rekonstruována kavárna Slavia
a obnoven její provoz (1997). Společně s dalšími fakulta­mi AMU
začíná být zejména katedrami fotografie a animované tvorby využíván prostor bývalé školy, získaný do nájmu od města Berouna. Projektově a finančně se připravuje rekonstrukce paláce Lažanských, která nakonec přinese modernější vybavení knihovny,
studovny a projekce i nové prostory, získané rekonstrukcí půdy.
Po dokončení této rekonstrukce (2002), během níž FAMU funguje v Revoluční třídě 19, byly opraveny i prostory Studia FAMU,
poničené povodněmi v srpnu 2002.
Stavebně i technologicky modernizovaná škola, která ztrácí své
monopolní postavení ve filmové a audiovizuální výchově díky
vzniku dalších pracovišť vysokoškolských, akademických a univerzitních (VŠUP, AVU, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Filmová akademie Miroslava Ondříčka v Písku), dostává nový impuls
po nástupu Michala Breganta do funkce děkana na jaře 2002.
Dochází k razantní generační obměně pedagogů i vedoucích
kateder a k proměně některých forem výuky, vedoucích zejména během prvního ročníku k silnější integraci studentů jednotlivých oborů. Na většině kateder je posílen systém organizace
v dílnách pedagogů, které si studenti mohou svobodněji volit. Je
lépe uspořádán princip výukového týdne včetně zavedení modulové výuky, umožňující častější hostování zahraničních pedagogů (Brendan Ward, Jean-Claude Carrière, Godfrey Reggio, Sergiu Nicolaescu, Peter Wintonick, Peter Hames, Linda Aronson,
Nobuhiro Aihara, Guy Gauthier, Vojtěch Jasný, Ivan Passer,
Milan Šteindler, Pavel Koutecký, Milan Cieslar, Martin Mejstřík,
Andrea Sedláčková, Petr Jarchovský, Josef Brož, Jan Hřebejk,
Igor Chaun, Václav Marhoul, and many others). An open, critical
atmosphere could also be found at the projections/discussions
of student assignments called Kinoataky (Cineattacks), and at the
annual review of student works under the auspices of Studentská
umělecká a odborná činnost (Students’ Artistic and Professional
Activities).
From 1973, many of the television assignments are created in
electronic format, starting in 1983 also in colour. In the mid1980s, work began on a modern studio in the basement of the
Klimentská building and the entire first floor was renovated for
instructional and technical spaces.
In January 1989, rector Ilja Bojanovský stood behind students
who protested against the police interventions during so-called
Palach Week. After 17 November he supported the striking students by, among other things, opening the school to them; after
25 November he and dean Václav Sklenář provided recording
and reproduction equipment, thus enabling the distribution of
authentic images of the police repressions against demonstrators, the recording of further developments, and the launch of
the so-called student broadcasts at Czech Television.
After 1990 the FAMU teaching staff is gradually joined by people such as Jiří Menzel, Olga Sommerová, Zdenek Sirový, Věra
Chytilová, Jan Němec, Karel Vachek, Jaromil Jireš, Dušan Klein,
Pavel Koutecký, Jan Špáta, Břetislav Pojar, Tomáš Kepka, Jiří
Kubíček, Edgar Dutka, Petr Jarchovský, Jiří Křižan, Vladimír Just,
Lubor Dohnal, Jan Malíř, Jaromír Šofr, Jaroslav Brabec, Jan Mattlach, Drahomíra Vihanová, Vladimír Birgus, Pavel Dias and Jindřich Štreit, among others.
After a brief period of studentocracy, characterised among other
things by opposition to the proposed fusion of the Documentary
Department with the Directing Department, the school – thanks
to internal initiative and with strong support from the academic
senate – was again able to stabilise itself. The Department of
Animation is formed (1991), later with a specialisation in multimedia work and computer animation. Under the guidance of
Rudolf Krejčík, the school adds a two-semester programme of
instruction in English for foreign students (FAMU for Foreigners
– 3F, 1991), as well as summer workshops for students from
American Universities (University of Miami, Emerson College
Boston, NYU – Tisch School of the Arts) and a semester-long
programme for students of the American University in Washington, D.C. At the Department of Still Photography, Miroslav Vojtěchovský begins to build a study programme in English, students
and instructors take part in international exchanges within the
Socrates–Erasmus programme, and the school is blessed with
lectures and workshops by foreign visitors (Zbygniew Rybcziński,
Otar Ioseliani, Richard Leacock, Vittorio Storaro) as well as FAMU
graduates (Vojtěch Jasný, Frank Beyer, Agnieszka Holland and
Miloš Forman, who in 1998 was awarded an honorary degree).
Other changes include the introduction of separate bachelors
and masters programmes (1996), the accreditation of doctorate
studies (1999), and preparations for switching over to a system
of credit points.
The film reviews originally organised by the Students’ Artistic
and Professional Activities become the FAMU Festival, which
begins ongoing collaboration with the Archa theatre; RIFE
CILECT, which in the transforming economic situation is unable
to find enough funding to continue, is replaced by a competitive
section of film school projects organised each year as part of the
Karlovy Vary International Film Festival.
On the basis of a project prepared by Ota Řehák (1995), the
FAMU Studio completes its switch to digital technology (DigiBeFAMU / 39
Denys Arcand, Frank Pierson, Michael Hausman, Karen Irvine,
François Jost, Garry Hill, Woody Vasulka, Mariko Tanabe, Richard Leacock, Sylvette Baudrotová, Marcus Berger, Andrew Labarthe, J. Dudley Andrew a jiní, řada z nich v rámci grantového
projektu FAMU Open Eye), přednášky jinak vytížených odborníků a aktuální zařazování nových témat, zejména z oblasti vývoje
digitálních technologií a softwarů.
Sloučením kabinetů společenských věd a historie a teorie fotografie vzniklo v roce 2002 Centrum audiovizuálních studií
(CAS), které s novým vedoucím Vítem Janečkem integrovalo většinu teoretických předmětů na FAMU, s pomocí grantů připravilo program FAMU Open Eye, vybavilo pracoviště doktorandů,
rozšířilo fondy knihovny o odborné publikace i DVD, potřebné
k výuce a k výzkumné činnosti, zřídilo v UVS Beroun ve spolupráci s VŠUP a s ČVUT Intermediální laboratoř pro výuku předmětu
Intermediální tvorba a technologie, později spolu s FEL ČVuT
Institut intermédií, ve spolupráci s NFA zřídilo pracoviště pro
výuku restaurování filmových, fotografických a elektronických
nosičů, akreditovalo bakalářskou i magisterskou výuku oboru audiovizuální studia a integrovalo do ní činnost bývalého kabinetu
multimediální tvorby.
Vybrané aktivity spojené se zahraničními studenty byly začleněny
do FAMU International. Za vedení Pavla Jecha se zde konstituo­
valy dva programy: Academic Programm a prakticky orientovaný semestr Special Productions. Počet zahraničních studentů se
rozšířil a vzrostla i kvalita jejich prací. Byly uzavřeny nové smlouvy
o spolupráci s Yale University a University of Texas v Austinu.
Během tohoto období také značně vzrostl počet výměn studentů
na základě řady bilaterálních smluv se zahraničními školami z celého světa v rámci programů Sokrates-Erasmus a Free Movers.
Roku 2004 se studenti produkce pokusili navázat na tradici RIFE
CILECT založením samostatného festivalu studentských filmů
FRESH FILM FEST v Karlových Varech.
Vzhledem k nedostatečným možnostem financování studentských cvičení byl v roce 2003 ustaven systém vnitřního grantu
FAMU, v němž se všichni studenti fakulty mohou ucházet o prostředky na dofinancování náročnějších filmových cvičení. Cvičení jsou i nadále každoročně veřejnosti představována na soutěžním FAMUFESTu.
Vědecká a výzkumná činnost FAMU rozvíjí individuální vědeckou a výzkumnou činnost, jež se většinou týká vytváření výukových materiálů a učebnic pro jednotlivé obory a jejich před40
ta). At the same time, the larger basement studio is outfitted
with modern equipment. In the mid-1990s, the school acquires
its first digital editing facilities (Avid, Lightworks) and the number of works produced on electronic recording media begins to
approach that produced on classic film material. A computer
system and cable connection are installed. Despite a complicated legal situation, the Slavia café is renovated and reopened
for business (1997). Together with the other AMU faculties, the
school in particular the photography and animation departments
begins to make use of a former school building leased from the
city of Beroun. The reconstruction of Lažanský Palace begins to
take shape, in the end bringing the school more modern library
facilities, a study room and projection room, as well as additional spaces in the renovated attic. The completion of these works
(2002), during which FAMU operates in provisional spaces at
Revoluční no. 19, is followed by the renovation of the spaces of
the FAMU Studio damaged by the August 2002 floods.
Though boasting a modern home and the latest technology, the
founding of competing programmes at universities, academies,
and other institutions of higher education (VŠUP, AVU, Zlín’s
Baťa University, the Miroslav Ondříček Film Academy in Písek)
causes the school to lose its monopoly position in film and audio­
visual education. A fresh impulse comes in the form of Michal
Bregant’s election as dean in the spring of 2002, leading to an
influx of new, younger, instructors and department heads and to
several changes in the form of study, resulting in a stronger integration of the students from the individual departments, especially for first-year students. Most of the departments are restructured, with workshops headed by individual instructors who have
the freedom to choose their students themselves. The instructional week is better organised, including instruction in modules
allowing for more frequent guest lecturers from abroad (Brendan
Ward, Jean-Claude Carrière, Godfrey Reggio, Sergiu Nicolaescu,
Peter Wintonick, Peter Hames, Linda Aronson, Nobuhiro Aihara,
Guy Gauthier, Vojtěch Jasný, Ivan Passer, Denys Arcand, Frank
Pierson, Michael Hausman, Karen Irvine, François Jost, Garry Hill,
Woody Vasulka, Mariko Tanabe, Richard Leacock, Sylvette Baudrot, Marcus Berger, Andrew Labarthe, J. Dudley Andrews among
others, many as part of the FAMU Open Eye grant project), lectures by otherwise busy professionals and an updating of topics,
especially in the area of digital technology and software.
In 2002, the cabinets of social sciences and photographic history and theory are combined to form the Centre of Audiovisual
FAMU dnes FAMU today
1
Fotografie
1.Jan Faukner: Bez názvu, 2005
2.Barbora Kleinhamplová: Obyvatelé, 2005
3.Petr Krejčí: Z českých luhů a hájů, 2005
4.Tomáš Souček: Network, 2004
Filmy
5.Nejlepší je pěnivá, 2005,
režie Jan Prušinovský
6.Zlopověstné dítě, 2002,
režie Lucie Králová
7.Krvavý Hugo, 1998,
režie Aurel Klimt
8.Ze života matek, 2005,
režie Kristýna Dufková
9.Život zabité žábě, 2005,
režie Andrea Culková
10.Lucie, 2005,
režie Jitka Rudolfová
11.Věci, 2004,
režie Marta Hrubá
12.Psicho, 2005,
režie Libor Pixa
13.Test, 2004,
režie Jan Prušinovský
14.Ženy proměny, 2003,
režie Erika Hníková
15.Restart, 2005,
režie Julius ševčík
16.Český sen, 2004,
režie Filip Remunda a Vít Klusák
2
3
4
Still photography
1.Jan Faukner: Untitled, 2005
2.Barbora Kleinhamplová: Residents, 2005
3.Petr Krejčí: From Czech Fields
and Forests, 2005
4.Tomáš Souček: Network, 2004
Films
5.The Best is Foaming, 2005,
directed by Jan Prušinovský
6.The Ill-Fated Child, 2002,
directed by Lucie Králová
7.Bloody Hugo, 1998,
directed by Aurel Klimt
8.From the Lives of Mothers, 2005,
directed by Kristýna Dufková
9.Life to the Killed Frog!, 2005,
directed by Andrea Culková
10.Lucie, 2005,
directed by Jitka Rudolfová
11.Things, 2004,
directed by Marta Hrubá
12.PsiChO, 2005,
directed by Libor Pixa
13.Test, 2004,
directed by Jan Prušinovský
14.The Beauty Exchange, 2003,
directed by Erika Hníková
15.Restart, 2005,
directed by Julius ševčík
16.Czech Dream, 2004,
directed by Filip Remunda
and Vít Klusák
5
11
6
12
7
13
8
14
9
15
10
16
FAMU / 41
měty. Vznikla tak řada publikací vydaných Nakladatelstvím
AMU – např. Benjamin Tuček: Do posledního okna (2002),
Edgar Dutka: Animovaný film (2002), Minimum z dějin světové
animace (2004), Jiří Kubíček: Úvod do estetiky animace (2004),
Slovník pojmů z oblasti animovaného filmu (1997, 2005), Štěpán Grygar: Konceptuální umění a fotografie (2004), David. J.
Novotný: Chcete psát scénář? (1995), Josef Valušiak: Střihovou
skladbou k n-té dimenzi (2000), Základy střihové skladby (3
vydání), Miroslav Urban: Filmová laboratoř (2001), Jiří Cieslar:
Kočky na Atalantě (2002), Ivo Bláha: Zvuková dramaturgie audiovizuálního díla (2004). Překladová řada, kterou zahájilo vydání
Nové vlny Jamese Monaca (překlad Vít Janeček a Tomáš Liška,
2002), pokračovala v dalších letech těmito tituly: Guy Gauthier: Dokumentární film – jiná kinematografie, Jacques Aumont:
Obraz, François Jost: Realita/Fikce – říše klamu (vše v překladu
Ladislava Šerého). Spadají sem také ty nejkvalitnější teoretické
diplomové práce studentů a výzkumné práce doktorandů, jako
např. Michae­ly Brachtlové Vědomí těla (2001), Saši Pečariče
The Language of Photography (2004), monografie Jana Svobody Jan Kučera – český teoretik filmu a televize (2004) či Dana
Duty Naratologické perspektivy a nara­tivní techniky ve filmech
české nové vlny 60. let (2004). Někteří pedagogové své výzkumy prezentují na domácích i zahraničních konferencích. V roce
2004 FAMU převzala gesci nad vydáváním odborného periodika Cinepur, kde publikují vedle pedagogů i studenti a doktorandi FAMU.
Týmová vědecká a výzkumná činnost aplikovaná i základní se
rozvíjí na základě grantových projektů. Jsou převážně zaměřeny
k řešení praktických problémů výuky a k vytváření jejího praktického i teoretického zázemí. Takto byl v průběhu uplynulých deseti let pro pedagogy i studenty vytvořen archiv elektronických
kopií základních děl světové dokumentární tvorby (Olga Som42
merová), elektronické databáze českých animovaných filmů, dostupné pod názvem Animace 2002 v síti videotéky FAMU (Jiří
Kubíček) a dochovaných filmových cvičení studentů FAMU. Cvičení byla zpřístupněna i fyzicky v knihovně FAMU v elektronických kopiích (Jan Bernard). Vladimír Merta a Pavel Koutský vytvořili s týmem studentů na základě experimentálních výzkumů
interaktivní CD-ROM Hudba v animovaném filmu (2003), Robert
Silverio ve svém grantovém projektu zpracoval moderní progresivní trendy ve výuce dějin a teorie fotografie (1999).
Řada grantů byla zaměřena na vybudování výukových databází
zpřístupněných na webových stránkách FAMU a na modernizaci výuky především na nově zřízených pracovištích (pracovna
doktorandů, Intermediální laboratoř). FAMU uspořádala i vnitřní
pedagogickou konferenci (2003), reflektující inovace systému
výuky na FAMU. Společně s organizací filmových škol CILECT
uspořádala v Praze mezinárodní konferenci o výuce scenáristiky
Blueprint (duben 2003) a za podpory Goethe Institutu mezinárodní konferenci Město ve filmu (březen 2004).
Po akreditaci studijního programu audiovizuálních studií (2005)
je možné vytvořit bázi pro konkrétnější vědeckou a výzkumnou
činnost. FAMU se zapojuje také do úsilí celé AMU o vznik vědeckovýzkumného centra uměleckých škol.
Studio FAMU Studenti FAMU tradičně nacházejí ve Studiu
v Klimentské ulici zázemí pro svoji výuku i tvorbu. Budova, kde
byla původně umístěna celá fakulta, je už historickým pojmem
a svědkem vývoje tvůrců, filmové techniky a vlastně i české kinematografie. K filmu se historicky nutně přiřadila televize a oba
tyto fenomény našly pod střechou Studia své útočiště, v němž
v rámci výuky úspěšně koexistují. K dispozici je řada společných prostor včetně dvou ateliérů, jejichž koncepce, provedení
i technické vybavení odpovídá současným potřebám výroby
Studies (CAS) under the guidance of Vít Janeček. The centre
unified the majority of theoretical subjects at FAMU under one
roof; created the FAMU Open Eye programme with the help of
grants; equipped doctorate candidates’ working spaces; expanded the library collection to include professional journals and
DVDs necessary for both instruction and research; established,
in collaboration with the Academy of Arts, Architecture and Design and the Czech Technical University, the Intermedia Laboratory for the instruction of intermedia production and technology
at Beroun educational and training centre, later together with
the Intermedia Institute at the Czech Technical University’s Faculty of Electrical Engineering, established, in collaboration with
the National Film Archive, a centre for the instruction of restoration techniques for film, photographs and electronic media; and
accredited bachelors and masters programmes in the field of
audiovisual studies while integrating the activities of the former
cabinet for multimedia work.
Selected activities connected with foreign students were integrated into FAMU International. Under the leadership of Pavel
Jech, two programmes were formulated: the Academic Programme and a practically oriented semester called Special Productions. The number of foreign students increased, as did the quality of their work. New collaborative agreements were concluded
with Yale University and the University of Texas in Austin.
During this time, there was also a marked increase in the number of student exchanges as part of the Socrates–Erasmus and
Free Movers programmes, thanks to a series of bilateral agreements with foreign schools all over the world.
In 2004, students from the Production Department attempted to
follow in the tradition of RIFE CILECT by founding the FRESH FILM
FEST independent festival of student films in Karlovy Vary.
In view of the lack of sufficient financing for student works, in
2003 a system of internal grants was established, to which all of
the faculty’s students can apply for additional financing for more
demanding student projects. Student works continue to be presented to the public at the annual FAMU FEST competition.
Scientific and research activities FAMU is expanding its
individual scientific and research activities with the majori­ty of
projects involving the publishing of instructional materials or
textbooks for individual disciplines and subjects. Among the
many texts thus published by AMU we find Benjamin Tuček:
Do posledního okna (My Last Frame, 2002); Edgar Dutka: Animovaný film (Animated Film, 2002), Minimum z dějin světové
animace (A Brief History of World Animation, 2004); Jiří Kubíček:
Úvod do estetiky animace (An Introduction to the Aesthetics of
Animation, 2004), Slovník pojmů z oblasti animovaného filmu
(A Dictionary of Terminology from the Field of Animated Film,
1997, 2005); Štěpán Grygar: Konceptuální umění a fotografie
(Conceptual Art and Photography, 2004); David J. Novotný:
Chce­te psát scénář? (Do You Want to Write a Screenplay?,
1995); Josef Valušiak: Střihovou skladbou k n-té dimenzi (Editing to the Nth Degree, 2000), Základy střihové skladby (Basics of
Editing, 3 editions); Miroslav Urban: Filmová laboratoř (The Film
Laboratory, 2001); Jiří Cieslar: Kočky na Atalantě (Cats of Atalanta, 2002); Ivo Bláha: Zvuková dramaturgie audiovizuálního díla
(Sound Dramaturgy of Audiovisual Work, 2004). The translation
series, begun in 2002 with the publication of James Monaco’s
Nová vlna (The New Wave, translation: Vít Janeček and Tomáš
Liška), continued over the subsequent years with Guy Gauthier:
Dokumentární film – jiná kinematografie (Documentary Film:
A Dif­ferent Cine­ma); Jacques Aumont: Obraz (The Image); and
François Jost: Skutečnost – fikce (Reality/Fiction – The Empire
of Deception). All of the works were translated by Ladislav Šerý.
FAMU / 43
studentských filmů. FAMU stále ještě používá filmový negativ
ve formátech 16mm i 35mm. Je možné ho exponovat v jedné
z devětadvaceti kamer 16mm (Bolex, Canon, Arriflex, Eclair, Aaton LTR) či v jedné z osmi kamer 35mm (ERK, Camé­flex, Arriflex a Moviecam SuperAmerica). Laboratorně se film zpracovává
na Barrandově nebo v České televizi. Studio je vybaveno moderními střihovými systémy, zvukové oddělení umožňuje nahrávání
a dokončovací práce. Elektronický záznamový systém má kratší,
avšak dosti bohatou historii. V roce 1964 si FAMU opatřila jako
první škola na světě vlastní televizní technologii – vidikonové
elektronkové studio. V letech 1972–82 následovalo černobílé
superortikonové tranzistorové zařízení, v letech 1983–86 barevné zařízení ve formátu BVU. V nedávné době skončila etapa
analogového systému a nastoupila digitální technologie (DIGIBETA), doplněná exteriérovou akviziční sadou, komplexem zvukové
počítačové postprodukce (PRO TOOLS, SURROUND), digitálním
střihovým pracovištěm a rozsáhlým off-line příslušenstvím (lineárním i nelineárním). V roce 2005 byly pořízeny tři kamery pro
formát HDV a HDV střižna.
Současné možnosti studia Animovaná tvorba. Cílem bakalářského stupně je vychovat „umělecké řemeslníky“ schopné
špičkových prací v oblastech užitého i volného umění. Absolvent
se naučí animovat v různých technikách, vytvářet scénáře jak literární, tak obrázkové, kultivuje svůj výtvarný projev a získá základní znalosti o režii, teorii, historii a dalších disciplínách animovaného filmu. Navazující magisterské studium připravuje absolventy
schopné vytvářet zcela samostatně autorská díla, od krátkých
filmů přes seriály až po celovečerní snímky, a to jak klasickou
a počítačovou animací, tak kombinací s hraným filmem.
Současní pedagogové: Aurel Klimt (vedoucí katedry), Břetislav
Pojar, Pavel Koutský, Jiří Kubíček, Jan Klos, Libuše Čihařová.
44
Externí pedagogové: Ctibor Turba, Michaela Pavlátová, Vladimír
Merta, Ivo Špalj a další.
Audiovizuální studia. V rámci teoreticko-historické části studia
jsou studenti obeznámeni s dějinami a současností audiovizuálních médií a teoretického uvažování o nich. Specifický důraz
je kladen na pochopení funkce a využití audiovize v rozličných
kontextech – v kontextu uměleckém, filozofickém, psychologickém, sociologickém, technologickém i ekonomickém. V praktické části se studenti seznámí s postupy a technickými prostředky,
které v současné době ovlivňují tvorbu, šíření a recepci audiovizuálního díla (klasická kinematografie, video, počítačové projekty, interaktivní audiovize v rámci internetu a digitální televize).
Navazující magisterské studium bude zaměřeno na vlastní audiovizuální tvorbu zejména v elektronických médiích, na restaurování filmových a fotografických materiálů a na kritickou reflexi
audiovize. Současní pedagogové: Eric Rosenzweig (vedoucí katedry), Vít Janeček, Michal Bregant, Jan Bernard, Helena Bendová, Vladimír Czumalo, Tomáš Dvořák, Tomáš Glanc, Miroslav
Petříček, Tomáš Pospiszyl, Stanislav Ulver, Miloš Vojtěchovský
a další.
Dokumentární tvorba. Studium oboru spojuje umělecký přístup
a osobní angažovanost ve vztahu k osobním, odborným i společenským tématům. Absolvent by měl být schopen vyjadřovat se
pomocí audiovize v duchu tradic českého a světového dokumentárního filmu, případně je svým autorským přístupem proměňovat. Měl by se orientovat v aktuálním kulturním, společenském
a politickém dění a prostřednictvím televizního nebo filmového
dokumentu by měl být schopen toto dění originálně analyzovat
a charakterizovat. Současní pedagogové: Karel Vachek (vedoucí katedry), Rudolf Adler, Jan Gogola jr., Miroslav Janek, Vít Janeček, Petr Kubica, Martin Mareček, Alice Růžičková, Jan Špáta, Helena Třeštíková a další.
The faculty’s publishing activities also include the best student
theoretical theses as well as research by doctorate candidates,
including Michaela Brachtlová’s Vědomí těla (Consciousness of
the Body, 2001), Saša Pečarič’s The Language of Photography
(2004), Jan Svoboda’s monograph Jan Kučera – český teoretik
filmu a tele­vize (Jan Kučera – Czech Theoretician of Film and Television, 2004) and Dan Duta’s Naratologické perspektivy a narativní techniky ve filmech české nové vlny 60. let (Narratological
Perspectives and Narrative Technique in the Films of the Czech
New Wave of the Sixties, 2004). Several instructors present
their research at domestic and foreign conferences. In 2004
FAMU took over sponsorship of publishing the professional journal Cinepur, which includes contributions by FAMU instructors,
students and doctorate candidates.
Team-based scientific and research activities – both basic and
applied – are carried out on the basis of grant projects. Their
primary focus is to find solutions to practical pedagogical issues and to create the practical and theoretical foundations for
proper instruction to take place. The work of the past ten years
has thus provided students and instructors with an archive of
electronic copies of important works of international documentary film (Olga Sommerová), plus an electronic database of Czech
ani­mated film accessible through the FAMU video library’s computer network under the title Animace 2002 (Jiří Kubíček) and
surviving works by FAMU students, electronic copies of which
students can physically access at the FAMU library (Jan Bernard).
In 2003, Vladimír Merta, Pavel Koutský and a team of students
created, on the basis of experimental research, the interactive
CD-ROM Hudba v animovaném filmu (Music in Animated Film).
And in his 1999 grant project, Robert Silverio analysed modern
progressive trends in the instruction of the history and theory of
photography.
Many grants have focused on the creation of instructional databases on the FAMU website and the modernisation of instruction especially at the newly created facilities (doctorate students’ workroom, Intermedia Laboratory). FAMU also organised
an internal pedagogical conference (2003) on the subject of
the new system of instruction at FAMU. In April 2003 FAMU
organised the Blueprint international conference on screenwriting together with the CILECT network of film schools; in March
2004 it organised, with the support of the Goethe Institut, the
international conference Město ve filmu (The City in Film).
Since receiving accreditation for the audiovisual studies programme (2005), the school is now in a position to lay the foundations for more concrete scientific and research activities.
FAMU has also joined the efforts of AMU as a whole to establish
a research centre for arts schools.
The FAMU Studio The Studio in Klimentská street has traditionally provided students with the facilities they require for
instruction and creative work. The historical building, which
originally housed the entire faculty, has borne witness to the
development of artists, film technique and Czech filmmak­
ing in general. With time, film was joined by television, and
both these phenomena have found a home within the studio, coexisting successfully within the school’s curriculum.
The studio offers access to many shared spaces, including two
studios whose design and technical equipment correspond to
contemporary requirements for the production of student films.
FAMU continues to use negative film stock in 16mm and 35mm
formats, exposed in one of twenty-nine 16mm cameras (Bolex,
Canon, Arriflex, Eclair, Aaton LTR) or eight 35mm cameras (ERK,
Caméflex, Arriflex and Moviecam SuperAmerica). The film is
processed at Barrandov Studios or Czech Television. The studio
FAMU / 45
Fotografie. Fotografická tvorba je sledována nejen z tradičního úhlu pohledu, ale i z pohledu společenskovědního výzkumu
a různých forem její aplikace v soudobé společnosti. Praktická
výuka fotografie rozvíjí talent a znalosti studenta v oblastech
daných zaměřením čtyř ateliérů, a to klasickými fotografickými
technikami a postupy i metodou digitální za využití nejnovějších
technologií. Počínaje pátým semestrem má student možnost
studia v jednom ze čtyř ateliérů: ateliéru výtvarné fotografie,
jehož součástí je obor experimentální tvorby a nových médií,
ateliéru studiové fotografie, ateliéru plenérové fotografie nebo
v ateliéru dokumentární fotografie. Současní pedagogové: Robert Silverio (vedoucí katedry), Jaroslav Bárta, Pavel Dias, Štěpán Grygar, Zdeněk Kirschner, Viktor Kolář, Rudo Prekop, Bohumír Prokůpek, Josef Ptáček, Martin Stecker, Jan Měřička a další. Kamera. Studium směřuje k rozvoji koncepční kameramanské
tvorby studenta, která je výsledkem tvůrčího záměru a stojí na základech znalosti a uplatnění zákonitostí vztahů mezi technickými
parametry filmového obrazu a následnou emocionální odezvou
diváka. Studenti jsou po stránce technické i estetické připravováni k práci se všemi druhy audiovizuálního záznamu na různá
záznamová média. Jsou vedeni k profesionálnímu zvládnutí jak
žánrů dokumentárních a zpravodajských, tak k vysoce kvalifikovanému spoluutváření audiovizuálních děl v žánrech dramatických. Současní pedagogové: Marek Jícha (vedoucí katedry), Jaromír Šofr, Josef Pecák, Petr Polák, Jiří Myslík, Jaroslav Brabec,
Jiří Macák, Vladimír Smutný, Kristián Hynek, Svatopluk Malý,
Josef Špelda, Diviš Marek, Antonín Weiser a další.
Produkce. Bakalářský stupeň vychovává akademicky a profesně
vzdělané odborníky pro všechny stupně řídících a organizačních
prací při výrobě audiovizuálních děl. Producent v současném
chápání nezajišťuje pouze výrobní servis autorům či televizním
společnostem, ale je naopak iniciátorem projektů s přímou hmot46
nou a dramaturgickou zodpovědností. Magisterský stupeň je určen studentům, kteří jsou díky svým vědomostem a vlastnostem
schopni působit ve vrcholných řídících a organizačních složkách
ve všech oblastech umění a kultury. Současní pedagogové: Pavel Borovan (vedoucí katedry), Aleš Danielis, Jan Horský, Jaromír
Kallista, Čestmír Kopecký, Ivo Mathé, Petr Ostrouchov, Petr Oukropec, Jan Šuster, Ivan Tomek a další.
Režie. Studium se zaměřuje na rozvíjení představivosti, tvořivosti a odpovídající míry kritického myšlení filmových a televizních
režisérů, jejichž postavení při vzniku filmového nebo televizního
díla je klíčové. Výuka je zaměřena na studium dějin kinematografie, filmovou a televizní techniku a technologii. Základ profesních
znalostí je dán trojicí oborových přednášek: Filmová řeč, Práce
s hercem a Teorie dramatu. Teoretické poznatky si posluchači
ověřují v systému praktických cvičení. V magisterském studiu
se dále rozvíjejí odborné znalosti a studenti připravují svůj absolventský film. Současní pedagogové: Věra Chytilová (vedoucí katedry), Jan Němec, Saša Gedeon, Marek Bouda, Jasmina
Blažević, Pavel Marek, Petr Marek, Bohdan Sláma, Otakar Vávra
a další.
Scenáristika a dramaturgie. Studium je chápáno jako výchova filmových a televizních scenáristů a dramaturgů, kteří najdou
uplatnění jako zaměstnanci televizních a filmových společností
i jako samostatně tvořící autoři. Bakaláři katedry jsou scenáristy
profesionály, kteří ukončili studium vlastním celovečerním scénářem pro nejméně padesátiminutový hraný film. Nejlepší z nich
mohou pokračovat ve studiu na mistrovském stupni, kde se jim
dostane hlubšího akademického vzdělání v oboru scenáristiky
i dramaturgie. Magisterské studium připravuje samostatné odborníky s širokým rozhledem, schopné uplatnit svou autorskou
i dramaturgickou iniciativu při vedení náročných dramatických
projektů. Současní pedagogové: Martin Ryšavý (vedoucí kated-
contains modern editing systems and a sound studio for recording and post-production work. Electronic recording systems
have a short but rich history at FAMU. In 1964, the faculty became the first school in the world to attain its own television
technology – a vidicon studio. The years 1972–82 saw the addition of black-and-white superorthicon equipment, with colour
BVU equipment added in 1983–86. With the recent end of the
analogue era and the rise of digital technology (DIGIBETA), the
faculty added an exterior filming set, computer sound post-production (Pro Tools, surround), a digital editing workplace
and extensive off-line accessories (both linear and non-linear).
In 2005 the school acquired three HDV cameras and an HDV
editing room.
Current study possibilities Animation. The goal of the bachelors programme is to educate “artistic craftsmen” capable
of top-quality work in both applied and creative art. Graduates
learn various animation techniques and how to create a script
and storyboard, cultivate their creative voice, and gain basic
knowledge of directing, theory, history and other disciplines of
animated film. The masters programme prepares students for
independent authorial work from short films to series and feature-length films both in classical and computer animation or
combined with live action. Current instructors: Aurel Klimt (department head), Břetislav Pojar, Pavel Koutský, Jiří Kubíček, Jan
Klos, Libuše Čihařová. External instructors: Ctibor Turba, Michaela Pavlátová, Vladimír Merta, Ivo Špalj and others.
Audiovisual studies. As part of their education in theory and history, students are familiarized with the history of, present developments in, and theoretical reflections on audiovisual media.
Special emphasis is placed on an understanding of the function
and use of audiovisual media in various contexts – artistic, philo-
sophical, psychological, sociological, technological and financial.
Students’ practical work includes familiarizing themselves with
the various approaches and technical equipment that currently
influence audiovisual work and its distribution and viewing (classic filmmaking, video, computer projections, interactive works
on the internet or digital television). In the masters programme, students focus on creating their own works (especially in
electronic media), on restoring film and photographic material,
and on a critical analysis of audiovisual media.
Current instructors: Eric Rosenzweig (department head), Vít Janeček, Michal Bregant, Jan Bernard, Helena Bendová, Vladimír
Czumalo, Tomáš Dvořák, Tomáš Glanc, Miroslav Petříček, Tomáš
Pospiszyl, Stanislav Ulver, Miloš Vojtěchovský and others.
Documentary. The curriculum combines an artistic approach with
individual engagement towards personal, professional and social
themes. Graduates will be capable of expressing themselves in the
audiovisual medium in the spirit of Czech and world documentary film tradition, and will also contribute to this tradition with their personal works. They should be familiar with current cultural,
social and political events and be able to offer an original analysis or portrait of these events in a film or television documentary.
Current instructors: Karel Vachek (department head), Rudolf
Adler, Jan Gogola jr., Miroslav Janek, Vít Janeček, Petr Kubica,
Martin Mareček, Alice Růžičková, Jan Špáta, Helena Třeštíková
and others.
Still Photography. Students look at photographic work not only
from the traditional angle but also from the viewpoint of social
science and the various ways in which photography is applied in
contemporary society. Students’ practical photographic instru­
ction develops their talent and knowledge in the given focus of
each of the four studios, with an emphasis on both classical photographic techniques as well as the digital approach using the
FAMU / 47
ry), Lubor Dohnal, Petr Jarchovský, Edgar Dutka, Jiří Dufek, Hana
Cielová a další.
Střihová skladba. Katedra připravuje posluchače pro střihovou skladbu v širokém spektru audiovizuálních médií s důrazem na soustavné rozvíjení skladebných a tvůrčích schopností
a s ohledem na nové počítačové technologie. Absolvent bakalářského studia je připraven ke střihu programů běžných filmových
a televizních žánrů. Zvládá klasickou i počítačovou technologii,
ovládá gramatiku a estetiku filmových výrazových prostředků
v obrazové i zvukové složce a je schopen jejich tvůrčího využití.
Absolvent magisterského cyklu je připraven stát se tvůrčím partnerem režiséra, schopný kreativního řešení dílčích variant obrazové a zvukové skladby i celkové dramaturgie díla.
Současní pedagogové: Ivo Trajkov (vedoucí katedry), Vladimír
Cabalka, Martin Čihák, Jan Daňhel, Antonie Janková, Josef Pešek, Drahomíra Vihanová, Henry Hills a další.
Zvuková tvorba. Studijní obor je zaměřen na výchovu samostatných tvůrčích pracovníků – mistrů zvuku (sound designerů)
a zvukových režisérů, a to pro celou oblast zvukové tvorby, tj. pro
film, televizi, rozhlas, hudební studia, divadla a další zvuková pracoviště. Teoretická výuka zahrnuje základy hudební teorie, matematiky a fyziky, prostorovou, fyziologickou a hudební akustiku,
elektroakustiku či studiovou techniku. V rámci praktické výuky
jsou vedle hry na hudební nástroj a asistentské praxe mikrofonisty zadávány početné soubory průpravných zvukových cvičení
i samostatné tvůrčí úkoly. Obor sleduje rozvoj zvukově technických prostředků a moderních technologií; katedra úzce spolupracuje s hudební a taneční fakultou, kde probíhá i část výuky.
Současní pedagogové: Ivo Bláha (vedoucí katedry), Václav Syrový, Jiří Moudrý, Pavel Bukovský, Pavel Kopecký, Jiří Kříž, Vladimír
Skall a další.
48
Další informace na www.famu.cz: Seznam absolventů, pedagogů, ocenění studentských filmů najdete pod: fakulta – historie; údaje o studentských filmech pod: katalog knihovny FAMU
– vstup do katalogu – typ dokumentu – studentské filmy, údaje
o diplomových pracích pod: katalog knihovny FAMU.
latest technology. Beginning with the fifth semester, students
may choose from one of four studios: Creative Photography
(including experimental work and new media), Studio Photography, Outdoor Photography, and Documentary Photography. Current instructors: Robert Silverio (department head), Jaroslav Bárta, Pavel Dias, Štěpán Grygar, Zdeněk Kirschner, Viktor Kolář,
Rudo Prekop, Bohumír Prokůpek, Josef Ptáček, Martin Stecker, Jan Měřička and others.
Cinematography. The curriculum develops students’ cinematographic capabilities through works created on the basis of their
knowledge of and familiarity with the relationship between the
technical aspects of film and the viewer’s resultant emotional
response. Students receive the technical and aesthetic preparation necessary for work with all types of audiovisual material
on various recording media. They are guided to a professional
mastery of the documentary genre and reportage as well as the
ability to participate in the creation of dramatic works. Current
instructors: Marek Jícha (department head), Jaromír Šofr, Josef
Pecák, Petr Polák, Jiří Myslík, Jaroslav Brabec, Jiří Macák, Vladimír Smutný, Kristián Hynek, Svatopluk Malý, Josef Špelda, Diviš
Marek, Antonín Weiser and others.
Production. The goal of the bachelors programme is to provide
students with the academic and professional training necessary
for all stages of management and organisational tasks related
to the creation of audiovisual works. A producer as understood by current definition does more than merely provide a filmmaker or television studio with production services; he or she
also acts as an “instigator” with direct physical and dramaturgical responsibilities. The masters programme is intended for
students who, thanks to their level of competency and understanding of the subject, are capable of taking on top-level management and organizational roles in all areas of arts and culture.
Current instructors: Pavel Borovan (department head), Aleš Danielis, Jan Horský, Jaromír Kallista, Čestmír Kopecký, Ivo Mathé, Petr
Ostrouchov, Petr Oukropec, Jan Šuster, Ivan Tomek and others.
Film Directing. The directing programme is geared towards
nurturing students’ imagination and creativity and developing
a corresponding level of critical thinking in future film and television directors, who play a key role in the creation of film and
television works. The curriculum focuses on the history of film
and film and television technique and technology, with the basic professional knowledge divided into three specialised subject areas: (Language of Film, Work with Actors and Theory of
Drama). Students put their theoretical knowledge into practice
through applied exercises. In the masters programme, students
continue to develop their professional knowledge while working
on a graduate film project. Current instructors: Věra Chytilová
(department head), Jan Němec, Saša Gedeon, Marek Bouda,
Jasmina Blažević, Pavel Marek, Petr Marek, Bohdan Sláma, Otakar Vávra and others.
Scriptwriting and dramaturgy. The goal of the curriculum is
to create professional film and television screenwriters and dramaturges able to succeed either as employees of film and television companies or as independent authors. Students complete the bachelors programme with a feature length screenplay
for a film of at least 50 minutes in length. The best bachelor students may continue in the masters programme, where they will
receive a deeper academic education in the field of scriptwriting and dramaturgy. The masters programme prepares professionals with a broad outlook capable of asserting themselves
artistically and dramaturgically within demanding dramatic
projects. Current instructors: Martin Ryšavý (department head),
Lubor Dohnal, Petr Jarchovský, Edgar Dutka, Jiří Dufek, Hana
Cielová and others.
FAMU / 49
Editing. The department prepares students for editing work
with an emphasis on the systematic development of editing
and creative capabilities and with a view towards new computer technology. Graduates of the bachelors programme receive
instruction in editing common film and television genres. They
learn classic and computer technology as well as the language
and aesthetics of the means of filmic expression in both image and sound, and are capable of using these creatively. Graduates of the masters programme will be ready to become the
director’s creative partner, capable of creative solutions in questions related to image and sound as well as the dramaturgy of
the work as a whole. Current instructors: Ivo Trajkov (department
head), Vladimír Cabalka, Martin Čihák, Jan Daňhel, Antonie Janková, Josef Pešek, Drahomíra Vihanová, Henry Hills and others.
Sound. This discipline focuses on the education of independent creative professionals – masters of sound (sound designers) and sound directors – for the entire area of soundwork
(film, television, radio, music studios, theatre and other sound
environments). The theoretical part of the curriculum includes
basic sound theory, mathematics and physics, physiological and
musical acoustics, the acoustics of space, electroacoustics and
studio techniques. The practical part of the curriculum includes
musical instruments, assistant work on microphone, and numerous sound training exercises, as well as independent creative
assignments. The department follows developments in modern
sound technology, and works closely together with Music and
Dance Facul­ty, where part of the instruction takes place. Current instructors: Ivo Bláha (department head), Václav Syrový, Jiří
Moudrý, Pavel Bukovský, Pavel Kopecký, Jiří Kříž, Vladimír Skall
and others.
Other information about FAMU at www.famu.cz: List of graduates, list of instructors, list of awards received by student films
under Film and TV School – history, information on student films
under famu library on-line catalogue – typ dokumentu – studentské filmy, information on diploma works under famu library
catalogue.
50
Děkani FAMU / deans of FAMU
Karel Plicka (1946–1950)
Julius Kalaš (1950–1951, zastupující děkan/acting dean)
František Dvořák (1951–1952)
Miloš V. Kratochvíl (1952–1954)
Jaroslav Bouček (1954–1958)
František Dvořák (1958–1960)
Miloš V. Kratochvíl (1960–1961)
Bedřich Pilný (1961–1967)
František Daniel (1967–1969)
Josef Ceremuga (1970–1973)
Bedřich Pilný (1973–1976)
Ilja Bojanovský (1976–1980)
Václav Sklenář (1980–1990)
Josef Pecák (1990–1993)
Petr Prokop (1993, zastupující děkan/acting dean)
Jan Bernard (1993–1999)
Karel Kochman (1999–2002)
Michal Bregant (2002–2008)
Pavel Jech (2008–)
Ředitelé Studia FAMU / Directors of the FAMU Studio
Bořivoj Zeman (1958–1966)
Václav Sklenář (1966–1969)
Zdeněk Forman (1969–1982)
Petr Prokop (1982–1990)
Miloš Schmiedberger (1990–1992)
Zdeněk Kopka (1992–1995)
Petr Čech (1995–2001)
Josef Boháč (2001–2006)
Karel Matoušek (2006–2010)
Ondřej Šejnoha (2010–)
Filmová a televizní fakulta (FAMU)
Smetanovo nábřeží 2
116 65 Praha 1
www. famu.cz
Děkanát +420 234 244 301
Studijní oddělení +420 234 244 310, 234 244 319
Zahraniční oddělení +420 234 244 360, 234 244 305
Knihovna FAMU +420 234 244 312-314
Studio FAMU
Klimentská 4
110 00 Praha 1
+420 234 244 402, 234 244 411
Film and TV School (FAMU)
Smetanovo nábřeží 2
116 65 Prague 1
www.famu.cz
Dean’s office +420 234 244 301
Student affairs +420 234 244 310, 234 244 319
International office +420 234 244 360, 234 244 305
FAMU library +420 234 244 312-314
Studio FAMU
Klimentská 4
110 00 Prague 1
+420 234 244 402, 234 244 411
FAMU / 51
Hudební a taneční fakulta / Music and Dance Faculty
AMU = DAMU + FAMU + HA MU
FAMU / 53
Historie hudební a taneční fakulty Hu­dební fa­kulta, kterou už za okupace jako vysokou školu plánovali pedagogové
konzerva­toře Karel Janeček, Václav Holz­knecht a Emil Hradecký, vyučovala hned ve školním roce 1946–47. Sešel se tu silný
kolektiv pedagogů z řad čelných českých hudeb­ních umělců
s učitelskými zkušenostmi na konzerva­toři i jinde. Violoncellista
Ladislav Ze­lenka, jediný žijící nositel tradice slavného Českého
kvarteta, byl prvním rek­torem AMU.
Od začátku byly koncepce a poslání fakulty jasně vymezeny.
Uchazeči o studium měli mít předpoklady stát se sólisty a komorními hráči či uplatnit se jako výrazné tvůrčí osob­nosti. To určilo
zá­kladní charakter fakulty jako vysoko­školského pracoviště pro
vý­chovu malého počtu přísně vy­braných posluchačů. Proto začínala s omezeným okruhem oborů: dirigo­vání, operní režie, zpěv,
nástroje smyčcového kvarteta a dechového kvinteta, varhany,
klavír, harfa, skladba, hudební teorie. Zmiňme profe­sory, kteří ji
profilovali v prvních letech po jejím založení; pedagogy skladby
tu byli Pavel Bořkovec a Jaroslav Řídký, dlouho se jednalo s Bohuslavem Martinů, který tehdy žil v USA. Těžký úraz a zhoršení
mezi­národních vztahů po únoru 1948 jeho návratu domů a nástupu na AMU za­bránily. Proto byl začátkem padesátých let přijat vůdčí repre­zentant ko­munisticky angažované, na socialistický
realismus orien­tované tvorby Václav Dobiáš. Z dirigentů se tu jen
krátce uplat­nili Metod Doležil, Pavel Dědeček, po únoru
pronásledova­ný a z Prahy do Bratislavy vykázaný Václav Talich,
Jan Kühn, Karel Ančerl; tr­valeji tu působili Alois Klíma a Robert
Brock. Oboru operní režie vtiskl charakter Ferdinand Puj­man.
Vyučovali zde pěvci Kamila Ungrová, Ludmila Červin­ková, Zdeněk Otava, později Marie Budíková-Jeremiá­šová, Marta Krásová.
Po krátkém působení Bedři­cha Antonína Wiedermanna vybudoval obor var­hany Jiří Rein­berger. Z klavíristů zde jen krátce působili Jan Heřman a Albín Šíma; vý­razný charakter oboru vtiskli
54
Ilona Štěpánová-Kurzová a František Maxián, k nimž záhy přibyl
František Rauch, později Josef Páleníček a další. Na fa­kultě začali pracovat osvědčení čeští pedagogové houslí Jindřich Feld a Josef Micka, výrazně se uplatnili Franti­šek Daniel, Josef Peška, Jaroslav Pekelský, Ale­xandr Plocek, vi­olista Ladislav Černý,
vio­loncellisté Ladislav Zelenka, Karel Pra­voslav Sádlo, od roku
1950 Miloš Sádlo. Po prvním pedagogovi flétny Josefu Bo­kovi ji
učil František Čech, hoboj František Hanták, klarinet Vla­dimír
Říha, fagot Karel Pi­voňka, lesní roh Emanuel Kaucký a pak Vladimír Kubát, harfu Marie Zunová a po ní Karel Patras. Jako součást
společného základu pro všechny hudební obory vyučovali Karel
Janeček hudební teorii, Emil Hradecký a Mirko Očadlík dějiny
hudby, estetiku Anto­nín Sychra a od roku 1951 Jaroslav Zich.
Na oborovém základě byla fakulta také vnitřně členěna. V padesátých letech měla 4 katedry: dirigování a operní režie a zpěvu,
instrumentální, skladby, hudební teorie.
Pedagogického obsazení fakulty, která sotva začala fungovat,
se citelně dotkly politické změny, jež byly důsledkem komunis­
tického puče v únoru 1948. Jak už bylo řečeno, nemohl zde pedagogicky působit Bohuslav Martinů a jen krátce učil Václav Talich. Citelné bylo i pro­puštění předních českých pedagogů houslí
Jindřicha Felda a Josefa Micky i hudebního teoretika Emila Hradeckého. Přímým důsled­kem únorových událostí bylo zrušení samostatného studij­ního oboru hudební teorie. To nařídil tehdejší
mi­nistr školství Zdeněk Nejedlý: muzikologii jako vysokoškolský
studijní obor založil kdysi na Karlově univerzitě on a jedině tam
ji i nyní toleroval. Tak zůstala na hudební fakultě po ně­kolik desetiletí hudební teorie, dějiny a estetika jen náplní společného
naukového zá­kladu. Velmi nega­tivním dů­sledkem únorového
puče a komunistické diktatury bylo i dosazo­vání stranicky angažovaných, ale odborně ne špičkových pedagogů, jako byl Josef
Stanislav pro lidovou tvo­řivost, hu­dební teorii i skladbu a jiní.
History of the music and Dance faculty The Music Faculty (HAMU) began instruction in the 1946/47 academic year,
although the idea for the faculty had already been discussed during the Nazi occupation by Karel Janeček, Václav Holz­knecht
and Emil Hradecký, who taught at the State Conservatory (secondary school). The faculty brought together a strong community of educators from among leading Czech musicians, many
with teaching experience from the conservatory and elsewhere.
The first rector of AMU was cellist Ladislav Ze­lenka, the last remaining bearer of the tradition of the famous Czech Quartet.
From the beginning, the faculty’s goals and mission were clearly
defined. Applicants should have the talent and knowledge
necessary to become soloists and chamber musicians or to
become successful and noteworthy personalities. The faculty’s
role was to be a place of higher learning for the education of
a small number of carefully selected students. For this reason, it
was founded with a limited range of disciplines: composition,
conducting, opera direction, voice, music theory, the instruments
of string quartets and wind quintets, organ, piano, harp. Of the
professors who helped shape the faculty in the first years following its founding, we can name here teachers of composition
Pavel Bořkovec and Jaroslav Řídký. Long negotiations were also
held with Bohuslav Martinů, then living in the United States.
Serious injury and the worsening international relations after
February 1948, however, prevented his return and his accession
to AMU. As a result, in the early 1950s the faculty took on Václav
Do­biáš, a leading representative of communist-oriented and
socialist realist art. Conductors briefly active at the faculty included Metod Doležil, Pavel Dědeček, Václav Talich (persecuted after the February putsch and forced to move to Bratislava), Jan
Kühn, and Karel Ančerl. Alois Klíma and Robert Brock’s stays at
the faculty were of longer duration. Opera direction was shaped
by Ferdinand Puj­man. Singers who taught here include Kamila
Ungrová, Ludmila Červin­ková and Zdeněk Otava, later also Marie
Budíková-Jeremiá­šová and Marta Krásová. After briefly being
headed by Bedři­ch Antonín Wiedermann, the organ department
was shaped by Jiří Rein­berger. Pianists Jan Heřman and Albín
Šíma were only briefly active at the faculty, with this discipline
influenced significantly by Ilona Štěpánová-Kurzová and František Maxián, who were soon joined by František Rauch and later
also by Josef Páleníček and others. Experienced violin teachers
active at the faculty included Jindřich Feld and Josef Micka;
others who left their imprint are Franti­šek Daniel, Josef Peška,
Jaroslav Pekelský and Ale­xandr Plocek, vi­olist Ladislav Černý,
cellists Ladislav Zelenka and Karel Pra­voslav Sádlo, from 1950
also Miloš Sádlo. The first flute instructor was Josef Bo­k, follo­
wed by František Čech. Oboe was taught by František Hanták,
clarinet by Vla­dimír Říha, bassoon by Karel Pi­voňka, French horn
by Emanuel Kaucký and then Vladimír Kubát, harp by Marie
Zunová followed by Karel Patras. The basic curriculum for all mu­
sical disciplines included music theory (taught by Karel Janeček),
history of music with Emil Hradecký and Mirko Očadlík, and
aesthetics with Anto­nín Sychra (from 1951 by Jaroslav Zich).
The faculty was organized according to disciplines. In the 1950s
there were four departments: conducting and opera direction
and voice, instruments, composition, music theory.
The faculty’s teaching staff had just begun to function when it
was confronted with the political changes in the wake of the
communist putsch in February 1948. As already mentioned,
Bohuslav Martinů was unable to teach here, and Václav Talich
taught only briefly. The dismissals of leading violin instructors
Jindřich Feld and Josef Micka and music theoretician Emil Hradecký also left their mark. A direct result of the February events
was the cancellation of music theory as an independent field of
HAMU / 55
Časem na fakultě přibyly další obory. Pod vedením Jana Rei­
mosera sem přešla z divadelní fakulty roku 1960 ka­tedra tance
s obory pedagogika tance, choreografie a taneční věda. Už od padesátých let tu ojediněle studovali vynikající posluchači dalších
ná­strojů: kontra­basu pod vedením Františka Hertla, trubky a trom­
bonu, jež po starších externistech převzali nadlouho ab­solventi
fakulty Václav Ju­nek a Miloslav Hejda. Při katedře operní režie
a zpěvu působilo Operní studio (umělecká vedoucí Libuše Karás­
ková-Čechová) a symfonický orchestr posluchačů (Alois Klíma).
Roku 1960 byla struktura fakulty reorganizována. Vznikla katedra
skladby a dirigování s odděleními pro oba obory; ty se později
osamo­statnily. Podobně se později rozdělila katedra nástrojů
strunných a dechových. Samostat­né od té doby zů­staly katedry
klá­vesových nástrojů, zpěvu a operní režie, hudební teorie, tance.
V šedesátých letech se postupně znatelně omlazoval věkový průměr pedagogů. Provázelo to prosazování nových koncepcí vyučování i repertoáru provozovaného a hraného na fakultě. Výrazně se uplatnili absolventi se světovými úspěchy: houslisté Josef
Vlach a Václav Snítil, violoncellisté Josef Chuchro a Alexandr Večtomov, členové Smetanova kvarteta Jiří Novák, Lubomír Kostecký, Milan Škampa a Antonín Kohout, klavíristé Jan Pa­nenka, Ivan
Moravec, Pavel Štěpán, Valentina Kameníková, František Rauch
a Josef Páleníček. Jinak tomu bylo na ka­tedře skladby, kde vý­
razný moderní skladatel Vladimír Sommer působil jen 4 roky a už
v roce 1960 z fakulty odešel; epochově vý­znamné trendy světové hudby 20. století měly mezi studenty značný ohlas a odezvu
v tvorbě. Infor­mace o nich však získávali jinde, než v hodinách
hlavního oboru. Para­doxně se s nimi na fakultě seznamovali
hlavně u pe­dagoga hudební teorie Karla Janečka, dějin hudby
Mirko Očadlíka a od roku 1962 u Jaroslava Smolky a estetika
Zdeňka Sádeckého. Vyučo­vání soudobých skla­debných technik
pod vedením Vác­lava Kučery začalo až v sedmdesátých a osmdesátých le­tech; jako organickou součást hlav­ního proudu tvůrčích vý­stupů je prosadily až pedagogické osob­nosti, povolané
na hu­dební fa­kultu po sametové revoluci. Děkani a funkcionáři se
v prvních desetiletích často měnili, někteří působili jediný studijní
rok a fakultu výrazně neprofilovali.
Významnou roli však sehráli na delší období volení děkani
od půle šedesátých let. Také zásluhou děkanů Marie Budíkové-Jeremiášové (1966–1971) a Alfreda Holečka (1971–1974)
sovětská okupace a po ní následující normalizace nezasáhla
do činnosti hudební fa­kulty přelo­mově. Byly tu křivdy, například
nucený odchod vý­znamného mla­dého pedagoga houslí Ivana
56
study, an act ordered by Minister of Education Zdeněk Nejedlý,
who had founded the musicology department at Charles University and would not tolerate any competition. As a result, for several decades music theory, history, and aesthetics were merely
complementary to the common basic curriculum. Another negative impact of the February putsch and the communist dictatorship was the appointment of individuals who were engaged
communists but not top educators, for instance Josef Stanislav
for folk music, music theory and composition.
With time, the faculty introduced additional fields of study. In
1960, under the guidance of Jan Rei­moser, the Department of
Dance moved over from the AMU theatre faculty, bringing with
it dance pedagogy, choreography and dance theory. Beginning
in the 1950s, the faculty welcomed outstanding students of
other instruments as well: double bass under the guidance of
František Hertl; trumpet and trom­bone, first taught externally by
older instructors, then by graduates of the faculty Václav Ju­nek
and Miloslav Hejda. The Department of Opera Direction and Voice included the Opera Studio (artistic director Libuše Karás­kováČechová) and the students’ symphonic orchestra (Alois Klíma).
In 1960, the faculty reorganised to create the new Department
of Composition and Conducting with sections for both fields,
which eventually became independent. The Department of
String and Wind Instruments underwent a similar split some
time later. Since then, independent departments include keyboard instruments, voice and opera, music theory, and dance.
In the 1960s, the average age of instructors dropped significantly. This development was accompanied by the introduction
of new ideas in both the form of instruction and the repertoire
studied and performed at the faculty. Graduates who met with
international success include violinists Josef Vlach and Václav
Snítil, cellists Josef Chuchro and Alexandr Večtomov, the members of the Smetana Quartet – Jiří Novák, Lubomír Kostecký,
Milan Škampa and Antonín Kohout, pianists Jan Pa­nenka, Ivan
Moravec, Pavel Štěpán, and Valentina Kameníková. Things were
different at the Department of Composition, where renowned
modern composer Vladimír Sommer was only active four years
before leaving the faculty in 1960. The important musical trends
of the time resonated strongly with the faculty’s students and
their influence can be heard in the works created during this
time. Paradoxically, students learned about them not in their main
courses, but for the most part in other courses: music theo­r y with
Karel Janeček, music history with Mirko Očadlík and from 1962
Z historie HAMU HAMU over the years
1
5
3
2
1. Ladislav Černý, viola
2. Ladislav Zelenka, první rektor AMU,
violoncello
3. František Hanták se studentkou hoboje
4. Ilona Štěpánová-Kurzová, klavír
5. Karel Janeček, hudební teoretik
a skladatel
6. Alois Klíma se studentem dirigování
7. Jaroslav Zich, hudební teoretik
a skladatel
8. Karel Pravoslav Sádlo, violoncello
9. Mstislav rostropovič během
workshopu na HAMU s houslistou
Ivanem Štrausem a studentem
Martinem Sedlákem, 2001
7
6
4
1. Ladislav Černý, viola
2. Ladislav Zelenka, first rector of AMU,
cello
3. František Hanták with an oboe student
4. Ilona Štěpánová-Kurzová, piano
5. Karel Janeček, music theoretician
and composer
6. Alois Klíma with students of conducting
7. Jaroslav Zich, music theoretician
and composer
8. Karel Pravoslav Sádlo, cello
9. Mstislav Rostropovič during HAMU
workshop with violinist Ivan Štraus
and student Martin Sedlák, 2001
8
9
HAMU / 57
Štrause a zmrazení kariérního po­stupu některých dalších; přišli
i noví pe­dagogové, reprezentující vládnoucí ideologii a stranický přístup k tvorbě, zejména vedoucí katedry skladby Jiří Pauer
a pedagog estetiky Ivan Jirko, který pro tento obor ani nebyl
kvalifikován; jiní prosluli kádrovými a organizačními aktivitami.
Umělecko-pedago­gická koncepce ani vysoká profesionální úroveň zejména interpretačních oborů však nebyla zásadně narušena. V sedmdesátých a osmdesátých le­tech přibyly obory cembalo pod vedením Zuzany Růžič­kové, kytara pod vedením Štěpána
Raka a další nehudební specia­lizace, označovaná zakladatelem
Ladislavem Fialkou jako „pantomima“, a v devadesátých letech
pod vedením Ctibora Turby „non­verbální divadlo“. Jen postupně
byla zrovnoprávňována hu­dební teorie jako hlavní studijní obor.
Na sklonku šedesátých let byl zřízen dvouletý postgraduální kurz
hudební teorie pro absolventy praktických oborů na HAMU,
hudební vědy na filozofických fakultách a pedagogických fa­
kult univerzit. Fungoval po celá sedmdesátá i osmdesátá léta.
Na sklonku osmdesátých let vznikla na katedře teorie a dějin
hudby iniciativa k zřízení hlavních studijních oborů teorie a hudebního managementu.
V sedmdesátých i osmdesátých letech docházelo postupně
ke generační výměně na postech akademických funkcionářů,
vedoucích kateder, vůdčích osobností jednotlivých oborů i pedagogů vůbec. Vybrané vý­znamné osobnosti mladších generačních vrstev, jež působí na fa­kultě dodnes, budou jmenovány dále
v souvislosti s jejím dneš­kem. Děkani druhé poloviny sedmdesátých i osmdesátých let Josef Ceremuga, Jiří Dvořáček ani Václav Felix nevtiskli hudební fakultě nějakou zvláštní tvář: poslušni
stranických pokynů jen udržovali její chod.
Sametová revoluce v listopadu 1989 podnítila demokratizaci poměrů na fakultě a napravení křivd totalitní minulosti. Byl po­volán
houslista Ivan Štraus a skladatelské osobnosti před­ního uměleckého významu s výrazně nekomunistickým tvůrčím zaměřením
a soudobou slohovou orientací Svatopluk Havelka, Petr Eben
a Marek Kopelent, na post vedoucího taneční katedry Vladimír
Vašut; vrátili se studenti, vyloučení za účast na protito­talitních
manifestacích. Na demokratických principech vznikl akademický senát v čele s Janem Panenkou, který pak roku 1990 zvolil
do čela fakulty Josefa Chuchra, jenž byl děkanem po dvě další
období. Ruku v ruce s tím šly změny ve vedení kateder a v dalších funkcích. Od roku 1988 bylo Rudolfinum, do té doby sídlo hudební fakulty, v rekonstrukci a fakulta se provizorně pře­
stěhovala do budovy v Korunní ulici. Sídlem fakulty se od roku
58
Jaroslav Smolka, aesthetics with Zdeněk Sádecký. Instruction
in contemporary compositional techniques did not begin until
the 1970s and ’80s under Vác­lav Kučera, and it was not until
after the 1989 Velvet Revolution that these were made an organic part of the main creative approaches. The faculty saw many
deans and other officials in its first several decades, with several
active only one school year; none was thus able to imprint the
faculty with his or her own personality.
A more significant role was played by the school’s deans since
the mid-1960s who were elected for longer periods. Thanks to
deans Marie Budíková-Jeremiášová (1966–1971) and Alfred
Holeček (1971–74), the Soviet occupation and subsequent period of “normalization” did not lead to any major break in the
faculty’s activities. Nevertheless, the faculty experienced its
share of injustices, for instance the forced departure of the distinguished young violin instructor Ivan Štraus and the end of any
career advancement for several others. There were new instructors who represented the ruling ideology and party line when
it came to artistic creation, in particular Jiří Pauer, who headed
the Department of Composition, or Ivan Jirko, who taught aesthetics although he was not even qualified in this field. Others
distinguished themselves through party activities and other organizational activities. However, the faculty’s basic artistic and
educational structure – and in particular the professional level of
the interpretative disciplines – remained essentially untouched.
In the 1970s and ’80s the faculty added cembalo under Zuzana
Růžič­ková, guitar under Štěpán Rak, and a non-music specia­
lization which during the reign of founder Ladislav Fialka was labelled “pantomime“ and in the 1990s under the guidance of Ctibor Turba was renamed “non­verbal theatre“. Music theory was
elevated only gradually to a main course of study. At the end of
the 1960s, a two-year postgraduate course was introduced for
graduates of practical disciplines at HAMU and graduates of musical sciences at other universities’ philosophical and pedagogical faculties. The course was offered throughout the 1970s and
’80s. At the end of the 1980s the Department of Music Theory
and History saw the founding of theory and music management
as two main courses of study.
In the 1970s and ’80s, the faculty underwent a generational shift
among its academic staff, department heads, leading personalities in the various fields, and instructors in general. We will name
various important personalities of these younger generations who
are still active at the faculty later in this text. None of the deans
Z historie HAMU HAMU over the years
1
1. režisér Bohumil Zoul a zpěvačka
Hana Kubelková
2. Klavírní virtuos Ivan Moravec se studentkou Jaroslavou Pěchočovou, 2004
3. Josef Páleníček se studentkou klavíru
4. Studenti operního zpěvu při zkoušce
5. Herečka Jiřina Šejbalová se studenty
operního zpěvu
6. Hudební skladatel Pavel Bořkovec
7. Fagotista Karel Pivoňka
8. Virtuoska na cembalo Zuzana Růžičková
2
3
1. Director Bohumil Zoul and sopranist
Hana Kubelková
2. Piano virtuoso Ivan Moravec with
student Jaroslava Pěchočová, 2004
3. Josef Páleníček with piano student
4. Students of opera singing during
practice
5. Actress Jiřina Šejbalová with students
of opera voice
6. Composer Pavel Bořkovec
7. Bassoonist Karel Pivoňka
8. Cembalo virtuoso Zuzana Růžičková
4
6
5
7
8
HAMU / 59
1993 stal nově rekonstruovaný někdejší Lichtenštejnský palác
a od roku 1995 též někdejší palác Hartigovský na Malostranském náměstí, tvořící s palácem Lichtenštejnským souvislý celek. V době působení děkana Chuchra byly plně zavedeny studijní obory hudební teorie, již vedl Vladimír Tichý, dnes Jaromír
Havlík, hudební režie pod vedením Jaroslava Smolky, hudební
management (původně produkce) s vedoucím pedagogem Janem Vičarem a dnes Jiřím Štilcem. Následující tříleté období byl
děkanem skladatel Ivan Kurz, pod jehož vedením přešla fakulta
na novou koncepci studia bakalářského, magisterského a doktorského, na fakultě vznikl nový obor tuba (Václav Hoza), svoji
činnost započal studentský orchestr Akademičtí komorní sólisté.
Po dvě další období byl děkanem klarinetista Jiří Hlaváč, za jehož
působení bylo uvedeno v život doktorské studium uměleckých
oborů, jak je umožnil nový vysokoškolský zákon, a začala výuka oboru bicí nástroje (Vladimír Vlasák). Na další funkční období od počátku roku 2006 byl děkanem zvolen Peter Toperczer.
V tomto období je děkanem fakulty, přejmenované na Hudební
a taneční, Vlastimil Mareš.
Současné možnosti studia Obor skladba: prokazatelné
talenty si osvojí tradiční i soudobé skladatelské techniky v malých
i velkých dílech rozmanitých žánrů umělecké hudby.
Obor dirigování: na základní úrovni poučené výrazné talenty zís­
kají profesionální dirigentskou techniku, naučí se řídit sbor, orchestr, operu; nastudují výběr z reprezentativních mi­strovských
děl různých epoch. Absolvují veřejným koncertem v čele symfonického orchestru a řízením operního představení.
Obor operní režie: vzdělaní a talentovaní zájemci o problematiku
se naučí koncipovat soudobou prezentaci operního díla na scéně i v televizi (filmu), skloubit pojetí hudební, herecké a scé­nicky
výtvarné.
60
Obor zpěv: zdravé a kvalitní hlasy s výrazným pěveckým talen­
tem získají technickou jistotou a nastudují profesionálně zvládnuté postavy z umělecky významných operních děl, písňový
a jiný sólový repertoár.
Instrumentální obory housle, viola, violoncello, kontrabas,
harfa, kytara, flétna, hoboj, klarinet, fagot, lesní roh, trubka,
trombon, tuba, klavír, cembalo, varhany, kytara, bicí ná­stroje:
na profesionální úroveň dovedené nástrojové talenty se nau­čí
mistrovsky ovládat a stylově interpretovat sólová, komor­ní i koncertantní díla různých epoch. Získají také přehled o orchestrální
literatuře i praxi v orchestru.
Všem absolventům výše jmenovaných oborů zajišťuje hudební
fakulta veřejnou prezentaci absolventských úkolů.
Obor hudební teorie: studenti ovládnou hlavní výsledky analýz
a teoretické re­flexe hudební tvorby všech dob, vědecké metody práce s nimi; výstupem je disertační práce, přesvědčující
o samostatné hudebně teoretické tvořivosti.
Obor hudební režie: studenti umí kvalifikovaně a spolehlivě řídit
nahrávání hudebních výkonů a jeho výsledky zpracovat na profesionální úrovni, být platnými partnery i vynikajícím in­terpretům;
hledat a řešit hudebně koncepční i zvukově prostorové problémy a účinně komunikovat v této věci se zvukovými reži­séry
i interprety.
Obor hudební management: studenti ovládnou problematiku
různých způsobů hudebního podnikání a pořadatel­ství se všemi
organizačními, ekonomickými, právními i hudebně dramaturgickými náležitostmi.
Obor taneční pedagogika připravuje vrcholně kvalifikované
osobnosti, schopné na profesionální úrovni vyučovat lidovému
a klasickému tanci i ostatním tanečním žánrům.
Obor choreografie připravuje výrazné talenty s potřebnou mírou
fantazie a znalostí problematiky tanečního divadla na praktickou
from the mid-1970s until 1989 – Josef Ceremuga, Jiří Dvořáček
and Václav Felix – left any personal mark on the faculty: they
merely kept it going in line with Communist Party instructions.
The Velvet Revolution in November 1989 led to the democratisation of the faculty and the rectification of the injustices of
the totalitarian past. Invited to join the faculty were violinist Ivan
Štraus and artistically significant composers with strong noncommunist tendencies and an orientation towards contemporary works, including Svatopluk Havelka, Petr Eben and Marek
Kopelent. Vladimír Vašut was named head of the Department
of Dance. Students previously expelled for participating in antitotalitarian demonstrations returned. The academic senate was
founded on democratic principles, led by Jan Panenka; in 1990
the senate elected Josef Chuchro to head the faculty; he was
subsequently elected to two full terms as dean. Hand in hand
with these changes, the faculty saw new individuals named as
department heads and appointed to other functions. The Rudolfinum Hall, which until then had been the Music Faculty’s home,
had been undergoing reconstruction since 1988 and so the faculty moved into temporary headquarters in Korunní street. Since 1993, it has been housed in the newly reconstructed Liechtenstein Palace on Malostranské náměstí and, since 1995, also
in the adjacent Hartigovský Palace. Under dean Chuchro, the
following study programs were established: music theory under
Vladimír Tichý (now Jaromír Havlík), music direction under Jaroslav Smolka, and music management (originally production) first
under Jan Vičar and today under Jiří Štilec. There followed one
three-year term by composer Ivan Kurz, under whose leadership
the faculty divided the course of study into bachelors, masters
and doctorate studies, the new field of tuba (Václav Hoza) was
introduced, and the students’ chamber orchestra, Academic
Chamber Soloists, was founded. Dean for the next two electoral
periods was clarinettist Jiří Hlaváč, under whose leadership the
faculty introduced doctorate studies in the artistic disciplines
under the new Higher Education Act; this period also saw the
founding of the field of percussion under Vladimír Vlasák. Peter
Toperczer held this office from the beginning of 2006 to 2010.
Starting from 2010, the dean of the faculty – renamed to Music
and Dance Faculty – is Vlastimil Mareš.
Current study possibilities Composition: proven talents
master traditional and contemporary techniques of composition
for both small and large works in the diverse genres of artistic
music.
Conducting: talented individuals with knowledge of the basics
of conducting learn professional conducting techniques and
how to lead a choir, orchestra or opera; they study a representative selection of works by masters from various musical eras.
Graduate work includes a public concert at the head of a symphony orchestra and directing an opera performance.
Opera direction: educated, talented students learn how to prepare the production of a contemporary opera performance for
stage and television (film), and how to combine musical, acting
and staging concepts.
Voice: healthy, outstanding voices with excellent singing talent
receive technical confidence; students professionally master
roles from important works of opera as well as songs and other
solo works.
Instruments: violin, viola, cello, double bass, harp, flute, oboe,
clarinet, bassoon, French horn, trumpet, trombone, tuba, piano, harpsichord, organ, guitar, drums: talented, professional-level musicians receive instruction in mastering their instruments,
creating stylistic solo interpretations, and performing chamber
and concert pieces from various eras, with the goal of perforHAMU / 61
tvůrčí činnost v oboru; výstupem je choreografie, nastudování
a veřejné provedení baletu.
Obor taneční věda má vědeckou povahu: připravuje badatele
a publicisty, profesionálně zdatné v oblasti historické i teoretické
a v publikační práci v oboru tance a baletu.
Obor pantomima, dříve obor nonverbalního a komediálního divadla, připravuje jako jediné vysokoškolské pracoviště v České
republice na uměleckou dráhu mimořádné talenty v oblasti pohybového, fyzického a pantomimického divadla.
Obor zvuková tvorba, organizačně přičleněný ke Zvukovému
studiu HAMU připravuje zvukové režiséry specializované na tvorbu nahrávek hudebního umění. Vedle technických znalostí a prostorové i zvukové představivosti získávají i potřebné hudební znalosti a orientaci v partituře.
Vědeckovýzkumná činnost Na katedře teorie a dějin hudby nejdřív spočívala v indivi­duálním bádání a autorských přínosech, často vytvářejících ná­plň vysokoškolské hudební teorie.
Zakladatel ka­tedry Karel Janeček vydal knihy Základy moderní
harmonie, Melodika, Hudební formy, Tektonika, Skladatelská
práce v oblasti klasické harmonie, Jaroslav Zich Kapitoly a studie z hudební este­tiky a Orchestrace a sbo­rová sazba, Karel Risinger Hierarchie hudebních celků, Nauka o harmonii XX. století,
Nauka o kontrapunktu XX. století a další. Publikovali i Jaroslav
Smolka, Vladimír Tichý, Jan Vičar, Jaromír Havlík a další. Členové katedry vytvořili též většinu z desítek vědeckých studií,
publikovaných v dosavadních 14 svaz­cích sborníku hudební
fakulty Živá hudba a jiných periodikách a účastnili se vel­kých
týmových projektů při dalších institucích: Jaroslav Jiránek a Jaroslav Smolka napsali po dvou svazcích týmové monografie Dílo
a život Bedřicha Smetany, Jaroslav Smolka a Jaromír Havlík se
podíleli na kolektivních Dějinách hudby. Roku 1990 vznikl Ústav
teorie hudby hudební fakulty, který dnes řídí Miloš Hons. Diskusí na jeho půdě prošly knihy Jaroslava Smolky: Karel Janeček,
český hudební teoretik a skladatel a Jan Dismas Zelenka, Vla­
dimíra Tichého: Harmonicky myslet a slyšet, Jaromíra Havlíka:
Jaro­slav Doubrava, Vlastislava Matouška: Kinetická složka v etnické hudbě, Romana Dykasta: Hudba věku melancholie, Miloše
Honse: Hudba zvaná symfonie, Jana Vičara: Im­prints. Essays on
Czech Musik and Aestetics. První týmovou prací členů ústavu
bylo Šest multimediálních analýz významných českých orchestrálních děl (2002).
62
ming public concerts. The faculty ensures that all graduates in
these fields have the chance to publicly perform their graduate
assignments. They get acquainted with orchestral literature and
also can practice with orchestras.
Music theory: students familiarise themselves with the main
streams of thought in musical theory and analysis throughout
history and learn scientific methods of analysis; graduate work
consists of a dissertation showing the ability to think independently about music theory.
Music direction: students learn to reliably direct the recording
of a music performance and to process the results on a professional level, to be a valuable partners for emerging talents, to
solve musical and acoustical issues, and to effectively communicate with sound directors and artists.
Music management: students master issues related to various
aspects of the music business including organisational, economic, legal and musical/dramaturgical issues.
Dance pedagogy prepares highly qualified individuals capable
of teaching folk, classical and other dance genres.
Choreography: outstanding talents with the right amount of
fantasy and knowledge of issues related to dance theatre are
prepared for applied creative activities in the field; graduate
work consists of a choreographed piece, rehearsals, and a publicly performed ballet.
Dance theory is a scientific discipline: it prepares researchers
and writers in historical, theoretical and publishing activities in
the fields of dance and ballet.
Pantomime, formerly non-verbal and comedy theatre, is the
only university-level department in the Czech Republic to prepare talented individuals in the area of non-verbal and pantomime
theatre.
Sound design is organisationally associated with the HAMU
Sound Studio. It prepares sound directors specialised in the recording of musical performances. In addition to gaining technical skills and a feel for both space and sound, students also
receive the necessary musical knowledge and an orientation in
musical scores.
Research activities at the Music Faculty The research
activities of the Department of Music Theory and History originally consisted of indivi­dual research and writings, often in the
form of higher education music theory. The department’s founder, Karel Janeček, for instance, is the author of Základy moderní
HAMU dnes HAMU today
1
1. Pietro Mascagni: Zanetto. Gabriela Kopperová,
ZOR, 2002
2. W. A. Mozart: Figarova svatba. Lucie Hájková
a Miroslav Urbánek, 2005
3. Jakub Hrůša, dirigent, 2004
4. Snítilovo kvarteto s Václavem Snítilem při zkoušce
5. Duch roku 1895 – Zlatá Praha. Choreografie
Kristýna Černá, 2003
6. Roman Patočka hraje při udělení čestného
doktorátu Josefu Sukovi, 2003
7. Take five. Katedra nonverbálního divadla, režie Boris Hybner, 2003
8. Markéta Mazourová, bicí nástroje, 2006
9. Leoš Janáček: Zápisník zmizelého, 2003
2
3
4
5
1. Pietro Mascagni: Zanetto. Gabriela Kopperová,
Department of Voice and Opera, 2002
2. W. A. Mozart: The Marriage of Figaro.
Lucie Hájková and Miroslav Urbánek, 2005
3. Jakub Hrůša, conductor, 2004
4. Snítil Quartet with Václav Snítil during practice
5. The Spirit of 1895 – Golden Prague. Choreography
by Kristýna Černá, 2003
6. Roman Patočka performs at the presentation
of an honorary doctorate to Josef Suk, 2003
7. Take Five. Department of Nonverbal Theatre,
directed by Boris Hybner, 2003
8. Markéta Mazourová, percussions, 2006
9. Leoš Janáček: Diary of One Who Disappeared, 2003
7
8
6
9
HAMU / 63
Zvukové studio HAMU, založené roku 1971, se podílí na vědeckém výzkumu prací svého oddělení hudební akustiky řešením pro­
jektů z oblasti hu­dební akustiky a psychoakustiky, akustiky hu­
debních nástrojů a dalších souvisejících oborů. Od založení je
vede Václav Syrový. Studio spolupracuje s elektrotechnickou fakultou ČVUT, podílí se na výchově jejích d­oktorandů a řeší řadu
národ­ních i mezinárodních projektů. K prestižním výsledkům výzkumu patřilo v minulosti např. se­strojení umělých úst pro dřevěné de­chové nástroje či vyvinutí patentované metody hodnocení
kvality klarinetových hubiček; roku 1986 dostalo první samostatnou dotaci na výzkum. V roce 1996 získalo projekt v rámci programu Posílení výzkumu na vysokých školách a stalo se spoluřešitelským pracovištěm mezinárodního projektu COST Digital audio
effects. Po úspěšném řešení výzkumného záměru v letech 1999–
2004, v jehož rámci studio mimo jiné hodnotilo výsledky restaurování světoznámých Mundtových varhan v Týnském chrámu v Praze, získalo projekt Výzkumné centrum hudební akustiky, v němž
spolupracuje s firmami Soning Praha (výzkum akustických vlastností hudebních prostor), Rudolph Fiedler (výzkum zvuku smyčcových nástrojů) a Organa Kutná Hora (výzkum zvuku varhan). Mezinárodním uznáním dosavadních výzkumných aktivit bylo přizvání
k projektu EU CRAFT (2003–2005), v kterém pracovníci studia
s úspěchem řešili metodiku hodnocení zvuku varhanních píšťal
pro 11 evropských varhanářských firem. Zvukové studio má špičkové vybavení v oblasti nahrávací, reprodukční a měřicí techniky.
Ústav taneční vědy. Byl založen roku 1998, vede jej Dorota
Gremlicová. Na vědecké činnosti se podílí 5 pedagožek a do výzkumných aktivit jsou tu zapojeni studenti taneční vědy a dalších
oborů. Ústav spolu­pracuje s Etnologickým ústavem AVČR, Ústavem hudební vědy Masarykovy univerzity v Brně, Divadelním
ústa­vem v Praze a dalšími subjekty. Je zapojen do mezinárodních výzkumných pro­jektů Round Dan­ces v rámci Study Group
64
on Ethnochoreology při ICTM a ve vý­zkumu barokního divadla.
Dnes pracuje na dvou tematických okruzích: historickém studiu
taneční kultury na českém území a na analýze a notaci tance.
Dosavadními pub­likačními výstupy Ústavu jsou Marie Matoušové-Rajmové Tanec v Mezopotámii, sborník prací z konference
Historické studium tance v českém prostředí, Vladimíra Vašuta
a Boženy Brodské Svět tance a baletu, He­leny Kazárové Barokní
taneční formy. Současným projektem členek ústavu je výzkum
a studium Tanců měšťanské společnosti.
Katedra skladby. Katedra získala grant na účast v projektu nově
založeného Centra základního výzkumu AMU&MU, nazvaném
Výzkum funkcí tech­niky při vzniku a provozování múzického díla.
V členění před­mětu výzkumu centra ohlašuje pro oblast teorie
skladby a elekt­roakustické a multimediální tvorby témata Parametry hudební struktury orchestrálního díla, Akustická podoba
hudebního díla a cesta k ní, Vyjadřovací prostředky elektroakustické hudby a Dra­matická účinnost soudobých kompozičních postupů v hudebně jevištním díle. Z dalších hudebních námětů se
v dovětku vyhlá­šení projektu zmiňuje ještě výzkum hudební řeči,
antologie české hudby (zejména 2. poloviny 20. století), základní
aspekty barvy zvuku a instrumentace.
Významné osobnosti Vedle osobností, zmíněných v předchozích historických partiích, jmenujme osobnosti dnes na
fakultě působící. Vedoucím katedry skladby je Hanuš bartoň,
působí zde Ivan Kurz, Václav Riedlbauch, Ivana Loudová, Juraj
Filas. Významnými absolventy je většina dodnes půso­bících významných českých skladatelů.
Vedoucím katedry dirigování je Jiří Bělohlávek, ze starších do­
dnes působících pedagogů jmenujme Jiřího Chválu. Slavní
absol­venti vycházeli z fakulty od časů Zdeňka Košlera či Libora
Peška až po Jakuba Hrůšu.
harmonie (The Basics of Modern Harmony), Melodika (Melodics),
Hudební formy (Musical Forms), Tektonika (Tectonics), Skladatelská práce v oblasti klasické harmonie (Compositional Work in
the Area of Classical Harmony); Jaroslav Zich gave us Kapitoly
a studie z hudební este­tiky (Musical Aesthetics: Treati­ses and
Enquiries) and Orchestrace a sbo­rová sazba (Orchestration and
Choral Work); and Karel Risinger wrote Hierarchie hudebních
celků (The Hierarchy of Musical Compositions), Nauka o harmonii
XX. století (Teachings on 20th-century Harmony) and Nauka
o kontrapunktu XX. století (Teachings on 20th-century Counterpoint). Other books were also written by, for instance, Jaroslav
Smolka, Vladimír Tichý, Jan Vičar and Jaromír Havlík. The members of the department have also written the majority of the
dozens of scientific studies contained in the 14 volumes of the
faculty’s collection Živá hudba (Living Music), published so far.
They have also published in other journals and have participated
in large-scale collaborative projects with other institutions: Jaroslav Jiránek and Jaroslav Smolka each wrote two volumes of
Dílo a život Bedřicha Smetany (The Life and Work of Bedřich
Smetana), Jaroslav Smolka and Jaromír Havlík participated in
the collective effort Dějiny hudby (The History of Music). The
year 1990 saw the founding of the Institute of Music Theory,
today headed by Miloš Hons. Published works with input from
the institute include Jaroslav Smolka’s Karel Janeček, český
hudební teoretik a skladatel (Karel Janeček, Czech Composer
and Music Theorist) and Jan Dismas Zelenka; Vla­dimír Tichý’s
Harmonicky myslet a slyšet (Thinking and Hearing Harmonically);
Jaromír Havlík’s Jaro­slav Doubrava; Vlastislav Matoušek’s Kinetická složka v etnické hudbě (Kinetic Elements in Ethnic Music);
Roman Dykast’s Hudba věku melancholie (Music in the Age of
Melancholy); Miloš Hons’s Hudba zvaná symfonie (A Music
Called Symphony); and Jan Vičar’s Im­prints. Essays on Czech
Music and Aesthetics. The first collaborative effort by the members of the institute was Šest multimediálních analýz významných českých orchestrálních děl (Six Multimedia Analyses of
Important Czech Orchestral Works, 2002).
The HAMU Sound Studio, founded in 1971, participates in
scientific research through the Department of Musical Acoustics: issues related to musical acoustics and psychoacoustics,
the acoustics of musical instruments, and related fields. Since
its founding it has been headed by Václav Syrový. The studio
collaborates with the Faculty of Electrical Engineering at the
Czech Technical University, participates in doctorate education,
and works on many national and international projects. Noteworthy results of the studio’s work include the creation of artificial mouths for woodwinds and the development of patented
methods for analysing the quality of clarinet mouthpieces; in
1986 received its first research subsidy. In 1996 it was awarded
a project within the framework of the Strengthening Research
at Universities programme and collaborated on the international COST project “Digital audio effects”. Following successful
research work in 1999-2004, which included an evaluation of
the restoration of the world-renowned Mundt organ in Prague’s
Týn Church, the studio was awarded the Musical Acoustics
Research Centre project in collaboration with Soning Praha (study of the acoustic qualities of musical spaces), Rudolph Fiedler
(study of the sound of string instruments) and Organa Kutná
Hora (study of the sound of organs). The international significance of the studio’s research activities was underscored by the
invitation to participate in the EU CRAFT project (2003–2005),
as part of which the studio’s personnel successfully developed
a method for evaluating the sound qualities of organ pipes for
11 European organ manufacturers. The Sound Studio possesses
top-quality recording, reproduction and measuring equipment.
HAMU / 65
Katedru zpěvu a operní režie dnes vede Magdaléna Hajóssyová, učí Naděžda Kniplová, dále Jana Jonášová, Libuše Márová,
Ivan Kusnjer, Helena Kaupová. Četní významní absolventi působí
v českých i zahraničních operních souborech.
Katedru klávesových nástrojů dnes vede Ivan Klánský, obor
varhany Jaroslav Tůma a cembalo Giedre Lukšaité-Mrázková.
Z klavíristů jmenujme ještě Petera Toperczera, Emila Leichnera
a Borise Krajného, varhaníka Aleše Bártu. Vyšli odtud četní významní virtuosové od prvních absolventů Jana Panenky či Mirky
Pokorné až po nedávné: Martina Kasíka a Ivo Kahánka.
Katedru strunných nástrojů vede Leoš Čepický, jmenujme ještě houslisty Ivana Štrause, Petra Messiereura, Jiřího Tomáška
a Jindřicha Pazderu, violisty Jana Pěrušku, vio­loncellisty Danie­
la Veise, Miroslava Petráše a Jiřího Hoška, kontrabasistu Jiřího
Hudce a kytaristu Štěpána Raka. Četní vynikající absolventi jsou
dnes úspěšnými sólisty – z posledních generací např. houslisté
Ivan Ženatý, Pavel Šporcl, Gabriela Demeterová, violistka Jitka
Hosprová, violoncellista Jiří Bárta – i členy stálých komorních
souborů i předních orchestrů.
Katedru dechových nástrojů vede Jiří Hlaváč, vynikajícími pedagogy flétny jsou Jiří Válek a Radomír Pivoda, hoboje Jiří Mihule, Jana Brožková a Liběna Sequardtová, klarinetu Jiří Hlaváč
a Vlas­timil Mareš, fagotu František herman a Jiří Seidl, lesního
rohu Zdeněk Divoký a Radek Baborák. Vynikající absolventi dnes
tvoří většinu hráčů dechových skupin předních českých orchestrů a jsou mezi nimi světově známí re­nomovaní sólisté od trombonisty Zdeňka Pulce či hráče na trubku Mi­roslava Kejmara po
nejmladší vítěze mezinárodních soutěží, jako jsou klarinetisté
Kateřina Váchová, Karel Dohnal a Irvin Vernyš, fagotista Václav
Vonášek a hobojista Vilém veverka.
Katedru tance vede Ivanka Kubicová, jejími členy jsou Božena
Brodská, Dorota Gremlicová, Helena Kazárová a další. K absol66
ventům patří přední osobnosti české taneční pedagogiky a choreografie.
Katedru mimického divadla po Ctiborovi Turbovi a Borisovi Hybnerovi dnes vede Adam Halaš.
Katedru teorie a dějin hudby vede Jaromír Havlík a tvoří ji dnes
působící osobnosti, uvedené výše v souvislosti s autorskými aktivitami Ústavu teorie hudby.
Ostatní aktivity V Sále Martinů, v Galerii Lichtenštejnského
paláce a v divadle Inspirace se uskutečňují koncerty a vystoupení, na nichž účinkují posluchači, pedagogové i hosté fakulty; měsíční programy pravidelně vyhlašuje Koncertní oddělení
hudební fakulty. Ve Zvukovém studiu HAMU vznikají nahrávky
nejlepších koncertů studentů a prací pedagogů školy, k dispozici
studentům a pedagogům je moderně zařízená hudební knihovna fakulty.
Publikace V Nakladatelství AMU vyšly učební texty a publikace, z nichž, kromě víše uvedených, jmenujme alespoň:
Milan Holas: Hudební pedagogika, Milan Holas: Hudební nadání, Jaroslav Jiránek: Zdeněk Fibich, Jiří Kratochvíl: Praktická metodika hry na klarinet, Ivana Loudová: Moderní notace a její interpretace, Alois Melka: Základy experimentální
psychoakustiky, Miroslav Petráš: Violoncello. Pojednání o tónu,
Karel Risinger: Nauka o hudební tektonice 20. století, Jaroslav
Smolka: Hudba českého baroka, Solomon Volkov: Svědectví.
Paměti Dmitrije Šostakoviče; Václav Syrový: Hudební akustika, Vladimír Tichý: Úvod do studia hudební kinetiky. K systematice hudebního rytmu, metra a tempa, Jan Vičar – Roman
Dykast: Hudební estetika, Alena Vlasáková: Klavírní peda­go­
gika. První kroky na cestě ke klavírnímu umění. Od r. 1959 vychází sborník Hudební fakulty AMU Živá hudba.
Institute of Dance Theory. Founded in 1998 and currently headed by Dorota Gremlicová, the institute’s scientific activities are
performed by five educators. Research activities include the
participation of students of dance theory and other fields. The
institute collaborates with, among others, the Ethnological Institute of the Czech Academy of Sciences, the Institute of Musical Sciences at Brno’s Masaryk University and the Theatrical
Institute in Prague. It also participates in international research
projects, for instance the “Round Dan­ces” project within the framework of the ICTM Study Group on Ethnochoreology, as well as
the study of baroque theatre. Its work today is divided into two
thematic fields: the historical study of dance culture in the Czech
lands and the analysis and notation of dance. The institute’s previous published materials include Marie Matoušová-Rajmová’s
Tanec v Mezopotámii (Dance in Mesopotamia), a collection of
works from the Historic Study of Dance in the Czech Environment
conference, Vladimír Vašut’s and Božena Brodská’s Svět tance
(The World of Dance), and He­lena Kazárová’s Barokní taneční
formy (Baroque Dance Forms). The members of the institute are
currently working on the project Tance měšťanské společnosti
(Dances of the Middle Class).
Department of Composition. The department received a grant
to participate in a project of the newly founded Centre for Fundamental Research of AMU and Masaryk University called A study
of the role of technique during the creation and performance of
works of art. Of the centre’s areas of research, the Department
of Composition is responsible for the following topics in the fields
of theory of composition and electroacoustic and multimedia
works: the parameters of the musical structure of orchestral works,
the acoustic form of musical works and their attainment, means
of expression in electroacoustic music, and the dra­matic effects
of contemporary compositional approaches in theatrical per-
formances. Other musical subjects listed in the appendix to the
project’s declaration include the study of musical speech, an anthology of Czech music (the second half of the 20th century), and
the basic aspects of sound colour and instrumentation.
Important personalities In addition to the individuals mentioned in the preceding sections on the faculty’s history, we will
name several personalities teaching at the faculty today. The
head of the Department of Composition is Hanuš Bartoň, working together with Ivan Kurz, Václav Riedlbauch, Ivana Loudová
and Juraj Filas. A majority of important Czech composers today
are graduates of the faculty.
The Department of Conducting is headed by Jiří Bělohlávek.
Among the older instructors still active at the faculty, let us
name at least Jiří Chvála. Our famous graduates include Zdeněk
Košler, Libor Pešek and Jakub Hrůša.
The Department of Voice and Opera Direction is today headed by Magdalena Hajóssyová. Instructors include Naděžda
Kniplová, Jana Jonášová, Libuše Márová, Ivan Kusnjer and Helena Kaupová. Many well-known graduates are active in Czech
and foreign opera companies.
The Department of Keyboard Instruments is headed by Ivan
Klánský, with Jaroslav Tůma responsible for organ and Giedre
Lukšaite-Mrázková for harpsichord. Pianists include Peter Toperczer, Emil Leichner and Boris Krajný, organists Aleš Bárta. The
department has graduated many important virtuosos, including
our first graduates Jan Panenka and Mirka Pokorná as well as
more recent students such as Martin Kasík and Ivo Kahánek.
The Department of String Instruments is headed by Leoš
Čepický. We name here violinists Ivan Štraus, Peter Messiereur,
Jiří Tomášek and Jindřich Pazdera, violist Jan Pěruška, cellists
Daniel Veis, Miroslav Petráš and Jiří Hošek, double bassist Jiří
HAMU / 67
Hudec and guitarist Štěpán Rak. Many of our excellent graduates are today successful soloists, including, from the more recent generation, violinists Ivan Ženatý, Pavel Šporcl and Gabriela
Demeterová, violist Jitka Hosprová and cellist Jiří Bárta; other
graduates are members of chamber companies and leading orchestras.
The Department of Wind and Brass Instruments is headed
by Jiří Hlaváč. Our excellent instructors include Jiří Válek and
Radomír Pivoda in flute, Jiří Mihule and Jana Brožková and
Liběna Sequardtová for oboe, clarinettists Jiří Hlaváč and Vlastimil Mareš, bassoonist Jiří Seidl, and Zdeněk Divoký and Radek
Baborák in French horn. Our outstanding graduates include
members of the wind sections of leading Czech orchestras and
world-renowned soloists such as trombonist Zdeněk Pulec and
trumpet player Mi­roslav Kejmar, as well as recent winners in international competitions such as clarinettists Kateřina Váchová
Karel Dohnal and Irvin Vernyš, bassoonist Václav Vonášek and
oboist Vilém Veverka.
The Department of Dance is headed by Ivanka Kubicová and
includes Božena Brodská, Dorota Gremlicová, Helena Kazárová
and others. The department’s graduates include leading personalities – both instructors and choreographers – from the Czech
dance scene.
The Department of Pantomime, formerly Nonverbal Theatre
after Ctibor Turba and Boris Hybner is currently headed by Adam
Halaš.
The Department of Music Theory and History is headed by
Jaromír Havlík and is composed of the individuals listed above
in connection with the publishing activities of the Institute of
Music Theory.
Other activities Concerts by students, instructors and guests
in Martinů Hall, the Gallery of Liechtenstein Palace and at Divadlo Inspirace; monthly programmes are announced regularly by
the Music Faculty’s Concert Department. The HAMU Sound Studio produces recordings of the students’ best concerts and the
works of the school’s instructors; both students and instructors
have access to modern equipment at the faculty’s music library.
Publications The following texts and publications are but
a few that have been published by AMU (except of the above):
Milan Holas: Hudební pedagogika (Musical Pedagogy), Milan Holas: Hudební nadání (Musical Talent), Jaroslav Jiránek:
68
Zdeněk Fibich, Jiří Kratochvíl: Praktická metodika hry na klarinet (Practical Methodics for the Clarinet), Ivana Loudová:
Moderní notace a její interpretace (Modern Notation and Its 
Interpretation), Alois Melka: Základy experimentální psychoakustiky (The Basics of Experimental Psychoacoustics), Miroslav Petráš: Violoncello. Pojednání o tónu (The Cello. A Treatise
On Tone), Karel Risinger: Nauka o hudební tektonice 20. století
(Teachings on Musical Structure in the 20th Century), Jaroslav
Smolka: Hudba českého baroka (Music of the Czech Baroque),
Solomon Volkov: Svědectví. Paměti Dmitrije Šostakoviče (Witness. The Memoirs of Dmitri Shostakovich), Václav Syrový:
Hudební akustika (Musical Acoustics), Vladimír Tichý: Úvod
do studia hudební kinetiky. K systematice hudebního rytmu, metra a tempa (An Introduction to the Study of Musical Kinetics.
Towards a Systematic Musical Rhythm, Meter and Tempo), Jan
Vičar and Roman Dykast: Hudební estetika (Musical Aesthetics), Alena Vlasáková: Klavírní pedagogika. První kroky na cestě
ke klavírnímu umění (Teaching Piano. The First Steps on the
Path Towards Mastering the Pia­no). Živá hudba (Living Music),
the collection of the AMU Music Facul­ty, has been published
since 1959.
Děkani HAMU / Deans of HAMU:
Metod Doležil (1946–1948)
Karel Pravoslav Sádlo (1948–1949)
František Daniel (1949–1950)
Antonín Sychra (1950–1953)
František Daniel (1953–1959)
Karel Janeček (1959–1960)
František Rauch (1960–1961)
Jaroslav Zich (1961–1962)
Marie Budíková-Jeremiášová (1962–1969)
Alfred Holeček (1969–1973)
Jiří Dvořáček (1973–1976)
Antonín Moravec (1976–1980)
Josef Ceremuga (1980–1985)
Václav Felix (1985–1990)
Josef Chuchro (1990–1997)
Ivan Kurz (1997–2000)
Jiří Hlaváč (2000–2006)
Peter Toperczer (2006–2010)
Vlastimil mareš (2010–)
Hudební a taneční fakulta (HAMU)
Malostranské nám. 13
118 00 Praha 1
www.hamu.cz
Děkanát +420 234 244 101
Studijní oddělení +420 234 244 129
Zahraniční oddělení +420 234 244 106
Umělecký provoz +420 234 244 134
Knihovna HAMU +420 234 244 191
Studio TON +420 234 244 126
Zvukové studio +420 234 244 170
Music and Dance Faculty (HAMU)
Malostranské nám. 13
118 00 Prague 1
www.hamu.cz
Dean’s office +420 234 244 101
Student affairs +420 234 244 129
International office +420 234 244 106
Artistic activities +420 234 244 134
HAMU library +420 234 244 191
Studio TON +420 234 244 126
Sound studio +420 234 244 170
HAMU / 69
ADRESÁŘ AMU
CONTACTS of AMU
Akademie múzických umění v Praze
www.amu.cz
Academy of Performing Arts in Prague
www.amu.cz
Rektorát AMU
Malostranské náměstí 12
118 00 Praha 1
Rector’s office
Malostranské náměstí 12
118 00 Prague 1
Sekretariát rektora a kvestora +420 234 244 501
Sekretariát prorektorů +420 234 244 504
Zahraniční oddělení +420 234 244 514
Personální oddělení +420 234 244 532
Vedoucí ekonomického odboru +420 234 244 520
rector’s office, registrar‘s office +420 234 244 501
vice-rector’s office +420 234 244 504
international office +420 234 244 514
personnel department +420 234 244 532
head of financial department +420 234 244 520
Počítačové centrum
+420 234 244 544
IT centre
+420 234 244 544
Knihovna AMU – ředitelství
+420 234 244 513
AMU library – director’s office
+420 234 244 513
Nakladatelství AMU
+420 234 244 535
AMU Press
+420 234 244 535
Centrum jazykové přípravy
vedoucí +420 234 244 570
Language Centre
department head +420 234 244 570
Centrum pohybové přípravy, sportu a rehabilitace
+420 234 244 562
Kinetic, Sports and Rehabilitation Centre
+420 234 244 562
Kolej AMU
Hradební 7
110 00 Praha 1
Recepce +420 224 826 641
Kancelář +420 234 244 582
Hostel
Hradební 7
110 00 Prague 1
Reception desk +420 224 826 641
Office +420 234 244 582
Hotel – ubytovací zařízení
Tržiště 18
118 00 Praha 1
+420 234 244 560, 234 244 561
Guest housing
Tržiště 18
118 00 Prague 1
+420 234 244 560, 234 244 561
Učební a výcvikové středisko Poněšice
373 41 Hluboká nad Vltavou
+420 385 725 137
Educational and training centre Poněšice
373 41 Hluboká nad Vltavou
+420 385 725 137
Učební a výcvikové středisko Beroun
Barrandova 30
266 01 Beroun
+420 311 626 228, 234 244 585
Educational and training centre Beroun
Barrandova 30
266 01 Beroun
+420 311 626 228, 234 244 585
70
Rektoři AMU / Rectors of AMU
Ladislav Zelenka (1946–1948)
Jiří Frejka (1948–1949)
Antonín Martin Brousil (1949–1969)
Marie Budíková-Jeremiášová (1969–1972)
Karel Martínek (1973–1980)
Ilja Bojanovský (1980–31. 1. 1991)
Zdeněk Urbánek (1. 2. 1991–1992)
Jaroslav Vostrý (1. 1. 1993–31. 12. 1995)
Jaroslav Malina (1. 1. 1996–31. 12. 1998)
Peter Toperczer (1. 2. 1999–31. 1. 2005)
Ivo Mathé (1. 2. 2005–)
AMU / 71
Vydala Akademie múzických umění v Praze
k 65. výročí svého založení
Published by the Academy of Performing Arts in Prague
on the occasion of the 65th anniversary of its founding
Autoři textů/Texts by Ivo Mathé, Marketa Kočvarová-Schartová (DAMU),
Jan Bernard (FAMU), Jaroslav Smolka (HAMU)
Překlad/Translation Olga Kropíková, Stephan von Pohl
Odpovědná redaktorka/Editor Marie Kratochvílová
Redakční spolupráce/Co-editor Zdeněk Kirschner
Grafická úprava/Graphic design Václav Šimice
Fotografie/Photography Petr Krejčí, Jan Faukner + archiv AMU
Technický redaktor/Layout Robert Konopásek
Tisk/Printed by xPrint
Druhé vydání/Second edition
Praha 2010
ISBN 978-80-7331-179-7