Skalničkářův rok - Klub skalničkářů Brno

Skalničkářův rok - Klub skalničkářů Brno

Skalničkářův rok leden 2012
číslo 65
Obsah
Skalničkářův rok PĚSTITELSTVÍ
Miniskalky v nádobách (M. Doležal) What is new? (O dvou čínských hořcích) (O. Navrátil)
Tradescantia longipes (M. Martan)
Rod Delosperma II ­ Delosperma brunnthaleri je vzpřímený keř a ne plazivka (J. Niederle)
leden 2012
číslo 65
ISSN 1805­1170
CO NÁS ZAJÍMÁ
40 let Klubu skalničkářů Brno (M. Martan)
Lesotho – voľné pokračovanie (R. Roth)
Ostravská divočina (O. Navrátil)
Pro své členy a přátele vydává a zdarma rozšiřuje Klub skalničkářů Brno.
Elektronický časopis vychází dvakrát ročně.
Klubový zpravodaj
Vedoucí redaktor Ing. Mojmír Martan
Technický redaktor Doc. RNDr. Josef Niederle, CSc.
Adresa redakce Úvoz 7, 60200 Brno
NAŠE AKCE
Přednášky a členské schůze Výstava 2012
Burzy rostlin 2012 Zájezd 2012 Vyšlo 16. ledna 2012
INFORMACE ZE SETKÁNÍ
Usnesení z 35. setkání zástupců skalničkářských klubů České a Slovenské republiky
Zpráva z 35. setkání zástupců skalničkářských klubů České a Slovenské republiky
Termíny skalničkářských výstav v roce 2012 http://www.skalnicky­brno.cz/zpra.php
Na titulní straně Gentiana striata. Foto M. Martan
INFORMACE Z KLUBU
Z členské základny
Drobné zprávy a informace Kalendář akcí klubu v 1. pololetí 2012
Botanické poznámky na konci čísla
1
ÚVODEM
Dostáváte k přečtení třetí číslo v tomto novém internetovém formátu. První dvě čísla zabírala zbytečně mnoho paměti, poněvadž velikost obrázků nebyla vhodně upravena. Používáme nejlépe čitelné písmo Century Schoolbook, předpokládáme, že to oceníte. Dostali jsme pro internetový Skalničkářův rok ISSN a od tohoto čísla vycházíme ve formátu PDF/A archival standard, takže se stáváme standardním internetovým časopisem.
Miniskalky př. Holzbechera na výstavě ve Vídni foto M. Doležal
K článku M. Doležala Miniskalky v nádobách
2
PĚSTITELSTVÍ
Miniskalky v nádobách
Miniskalka v nádobě je řešení pro každého, kdo propadl kouzlu skalniček a přitom si z nejrůznějších důvodů nemůže pořídit klasickou skalku. Ale obvykle jim neodolá ani ten, kdo už skalku má.
Velikost, tvar, barva nebo materiál nádoby v podstatě nemusí hrát zásadní roli. Záleží na možnostech a vkusu majitele. Dostupný sortiment rostlin vhodných k pěstování v nádobách je také hodně rozsáhlý. Pečlivější výběr se ale vyplatí při osazování malých a mělkých nádob, které rychleji vysychají. Při určitém úsilí se však dají vybrat rostliny jak pro malé nádoby, tak i pro nádoby umístěné na celodenním slunci nebo ve stínu, tedy pro podmínky pokládané při pěstování skalniček za extrémní. Ideální je poloha na světlém místě jen s několikahodinovým slunečním svitem. Majitelé takto situovaných miniskalek to mají s výběrem rostlin mnohem snazší. Mohou mít někdy úplně opačný problém ­ kterou! z tisíců možných skalniček zvolit. Informace lze naštěstí nalézt v celé řadě knih o skalkách, skalničkách a okrasných zahradách. Někdy je v těchto knihách dokonce osazování nádob skalničkami věnována samostatná kapitola. Jako pěstební nádoby se používají mísy a žardiniéry nejrůznějších tvarů a velikostí, které nabízí každý zahradnický podnik. S úspěchem lze ale použít i nádoby určené původně k jinému využití. Nejčastěji to bývají různá koryta, napáječky a žlaby ze starých hospodářství. Nejkrásnější a nejžádanější koryta jsou vytesaná z kamene. Jenže ta jsou něco jako Rolls­Royce mezi těmito nádobami. Každý si je dovolit nemůže, ať už kvůli Kamenná koryta u Piatků v Ostravě­Porubě foto M. Doležal pořizovacím nákladům nebo „parkovacím možnostem“. Zkuste si například postavit žulové koryto, které může vážit i několik metráků, třeba na balkon.
Kdo se nespokojí s nabídkou nádob v obchodě a kamenné koryto je pro něj nedostupné, může zvolit další variantu. Výrobu nádoby na míru. Pro šikovnějšího kutila to není nic složitého. Existují například návody na výrobu z lehčeného betonu s příměsí rašeliny, což dodá nádobě vzhled imitující přírodní původ. A zanedbatelná není ani menší hmotnost. Další možností je nádoba ze 3
Hrubá stavba miniskalky v korytě foto M. Martan
Miniskalka v kamenné nádobě z pískovce foto M. Martan silného plechu nebo plastu, opatřená dřevěným obložením. U této varianty je velkou výhodou relativně nízká hmotnost a slabší stěny a tím maximálně efektivní využití objemu nádoby. Barvu obložení jde navíc zvolit tak, aby ladila s okolním prostředím. V květnovém čísle ročníku 2010 časopisu „Naše krásná zahrada“ byl uveřejněn návod na výrobu miniaturního mokřadu z plastové zednické nádoby a dřevěného obalu. Stejný postup by se jistě dal použít pro výrobu miniskalky.
Tolik stručný úvod. A teď několik osobních postřehů a zkušeností. Jako většina mých skalničkářských kolegů, ani já jsem se nespokojil „jen“ se skalkou. Mám dojem, že vlastnit miniskalku v kamenném korýtku je pro skalničkáře něco jako neoficiální 4
terasu pořídil i plechové nádoby s dřevěným obložením. To kvůli výše zmíněným „parkovacím“ potížím. Zkušeností jsem proto získal celkem dost a věřím, že pro čtenáře budou cenné nejen ty kladné, ale i ty, které vycházejí z mých chyb a přehmatů. Abych neodradil případné váhající zájemce, začnu raději s výhodami.
1. Hezky sestavená miniskalka ve vhodné nádobě je jako pěkný obraz v krásném rámu. Prostě menší umělecké dílko. A svůj výtvor si můžete umístit tam, kde se vám nejlépe hodí. Kudy chodíte denně domů nebo kde sedáváte se sklenkou vína či šálkem kávy.
2. Několik nádob s miniskalkami může vytvořit stylovou a přirozenou hranici např. mezi obytnou terasou a zbytkem zahrady.
3. Skalku na zahradě si obvykle stavíme z materiálu, který je nejsnáze dostupný. Ne vždy jsme s ním sice spokojení, ale každý si nemůže dovolit nechat přivézt několik náklaďáků břidlice, vápence, opuky nebo žuly. O správné velikosti, tvaru a barvě nemluvě. A že by se skalka neměla stavět z několika různých hornin, to jistě není třeba zdůrazňovat. Ale u miniskalek nejsme tímto pravidlem vázáni. Pokud nejsou sestaveny do jednoho celku, je každá z nich vlastně samostatnou skalkou. A na ni si vystačíte i s několika kameny vaší nejoblíbenější horniny. Ty jste schopni dopravit v kufru auta nebo na několikrát přivézt ze zahradnického centra. Navíc si můžete dovolit i experimentovat a do každé nádoby použít třeba jinou horninu.
4. Dostatečně vysoký podstavec vám kytky poněkud přiblíží k očím, a tak se nebudete muset při detailním kochání nebo fotografování plazit po kolenou. Totéž se týká i sázení, pletí a dalších udržovacích prací.
5. Do nádoby na podstavci mají naopak ztížený přístup někteří Saxifraga longifolia v miniskalce
Kamenné koryto př. Zíkové využité jako mokřad
foto M. Doležal
certifikát, že postoupili do vyšší skalničkářské ligy. Snad proto jsem koryta sháněl už záhy po absolvování první fáze mého skalničkářského vývoje. Tedy poté, co jsem postavil, několikrát rozebral a znovu postavil svou první skalku. Od té doby se mi podařilo díky šťastné náhodě a přiměřeného úsilí sehnat pěknou řádku kamenných koryt. A ta jsem, podobně jako své skalky, sestavoval, rozebíral a znovu sestavoval. Kromě docela slušné sbírky těchto kamenných Rolls­Royců jsem si později na střešní 5
nepřátelé skalniček – mravenci, slimáci, krtci a hraboši.
6. Použijete­li na osazení rostliny, kterým škodí zimní vlhko a musí se před ním chránit, je snazší zakrýt nádobu než jednotlivé rostliny ve skalce.
7. Relativní výhodou může být i jistá mobilita nádob s miniskalkami. Ty menší se dají přenést v rukou, větší přemístit pomocí mechanizace.
8. Z několika stejných nebo sladěných nádob se dá vytvořit působivá kompozice. Třeba i tak, že se sestaví do více úrovní, např. terasovitě. Efektní je, když se jedna z nich využije jako miniaturní jezírko.
No a ještě slíbené nevýhody, komplikace a varování.
1. Každá rostlina v nádobě a miniskalky v tomto nejsou výjimkou, je ohrožena nedostatkem vody víc než její kolegyně ve volné půdě. Na to je potřeba pamatovat při volbě velikosti nádoby, jejím umístění a výběru rostlin. Při přípravě zeminy pak doporučuji poněkud šetřit s komerčními zahradnickými substráty, které obsahují značný podíl rašeliny. Je­li takový substrát stále mírně vlhký, rostliny si libují. Pokud ale přeschne, nasává vodu jen velmi neochotně. Po zalití takového vyschlého korýtka proteče většina vody bez užitku ven a osud rostlin může být zpečetěn. Jako záchranné opatření je pak nutné vícenásobné mírné zalití. Lepší je proto zvolit substrát s větším podílem normální zahradní zeminy, která dokáže díky svým jílovitým složkám vodu déle udržet.
2. Malé dřevinky dodají miniskalce bezpochyby ten správný šmrnc a atraktivní vzhled zmenšené krajinky. Málokdo jim při osazování odolá. Jenže obvykle si neuvědomí, že i malá dřevinka roste. Přírůstky 4 cm za rok u stromku někde na záhoně ani nezpozorujete. I za 5 let je to pořád miniatura. Tufová miniskalka s rozkvetlými lomikameny v pískovcovém korýtku
foto M. Martan
Jenže v korýtku je to za těch pět let stromek o průměru 40 cm. A podobně jako se o místo na slunci perou s ostatními nájemníky miniskalky jeho větvičky, bojují o živiny jeho kořeny. Poraženými se stávají skalničky tím, že je stromek stíní a okrádá o vodu a živiny. Později chřadne i stromek sám. Pokud tedy chcete v nádobě pěstovat dřeviny, opravdu pečlivě volte jen ty miniaturní, zaštipujte je a zmenšujte, nebo počítejte s tím, že je po pár letech potřeba nádobu podrobit celkové rekonstrukci.
3. Několikrát jsem se nechal zlákat nádhernými květy cibulovin 6
a do koryta je vysadil. Některé botanické krokusy, kosatečky nebo tulipánky jsou opravdu miniaturní a kvetou opravdu nádherně! Navíc jako první po dlouhé zimě, tedy v době, kdy je zahrádkář nejvíc natěšený. Jenže po krátkém období krásných a drobných květů přijde podstatně delší období méně krásných až nevzhledných listů. Někdy dlouhých 40 ­ 50 cm. Takže cibuloviny raději ne. Navíc jim pěstování v nádobách, které obvykle nejsou přes zimu nijak chráněné, moc nevyhovuje.
4. Pro sestavování miniskalky platí stejné zásady jako u její velké příbuzné. Především by měly být kosterní kameny i štěrk, kterým na závěr výsadby obsypete všechna volná místa kolem rostlin, ze stejného druhu horniny. Tuto zásadu se snaží dodržet snad každý skalničkář a bude tak postupovat i při sestavování miniskalky. V čem se ale dost často dělá chyba, je volba příliš velkých kamenů. Nevyhnul jsem se tomu ani já a zpočátku se snažil tímto způsobem miniskalku vyhnat co nejvýš, abych získal tolik ceněné svislé štěrbiny. V tomto případě platí mírně pozměněné rčení „níže je někdy více“. Při určité snaze sice svislou štěrbinu vytvoříte, ale její hloubka bude omezena velikostí kamene. Určitě nebude hlubší než 10 ­ 15 cm. A co s tak mělkou spárou udělá srpnové slunce, to si každý dovede představit. Na druhé straně ne každý touží v korýtku pěstovat vzácné a choulostivé „špeky“. Drobným netřeskům ani taková úzká a vysychavá spára nevadí. Navíc existuje starý osvědčený travertin. Pokud mu zajistíte pravidelný přísun vody, nemusíte vytvářet spáry. Můžete tak použít i větší kameny, na správná místa vyvrtat otvory a rostliny sázet přímo do nich.
5. V literatuře najdete v kapitolách věnovaných osazování nádob téměř vždy návod, jak správně postupovat ­ že odtokový otvor ve dně se má přikrýt střepem nebo síťkou, aby nedošlo k jeho ucpání. Pak přijde několikacentimetrová vrstva drenážního štěrku, aby dobře odtékala přebytečná voda. Následuje vrstva rašeliny nebo geotextilie, aby se zemina nedostala do drenážní vrstvy, a teprve potom zemina a kameny. Jenže většina nádob má vnitřní výšku kolem 20 ­ 30 cm. Když z toho podle návodu obětujete pro drenáž a oddělující vrstvu tak 10 cm, moc už vám pro vlastní zeminu nezbývá. Podle mých zkušeností se význam drenážní vrstvy u nádob značně přeceňuje. Rostliny v našich miniskalkách ohrožuje spíš sucho než monzunové deště. Jako pojistka proti zaplavení nádoby stačí na drenážní otvor položit kousek síťky (např. perlinky) a nasypat hromádku štěrku. Zbytek nádoby pak vyplňte zeminou a kameny.
6. Některé osázené nádoby, které zůstávají venku po celý rok, může poškodit mráz. Má to na svědomí pnutí obsahu, který zamrznutím nabývá na objemu. Nádoba, která takovému tlaku nedokáže odolat, praskne. Nejméně vydrží nádoby z pálené hlíny. Keramika a kámen snesou podstatně víc. Přesto doporučují někteří pěstitelé i u těchto nádob obložit jejich stěny zevnitř alespoň slabým polystyrenem. Ten plní jednak funkci jakési pružné vložky, která utlumí tlak zamrzající zeminy na stěny nádoby a současně působí jako tepelný izolant. Já osobně jsem polystyren do kamenných koryt nikdy nepoužil a zatím mi žádné přes zimu neprasklo. Mám ale k dispozici kompaktní žulové nádoby a dovedu si představit, že třeba pískovec nebo i jiný pevnější materiál, ale s drobnými puklinami, nemusí mrazu odolat.
7. Pro někoho může být zdrojem komplikací i to, co jsem si za léta opakovaného sestavování a rozebírání zvykl brát jako samozřejmost. A to je manipulace a přemisťování. Mám na 7
mysli především manipulaci a přemisťování kamenných Rolls­Roysů. Narozdíl od svých plechových jmenovců se ti naši sami nepohnou ani o milimetr. A ono i to nejmenší korýtko, určené původně pro malá prasátka, váží kolem 50 kg. Pro takovou velikost koryta existuje pracovní termín „jednochlapové“. Logicky následují „dvouchlapová“ a „vícechlapová“ podle toho, kolik manželů nebo sousedů je k přemístění potřeba. Naštěstí ale existují fígle, které umožňují přesunovat koryta i bez účasti půlky ulice. I metrákové koryto (pochopitelně ještě neosázené) se dá např. postavit na výšku a rozhýbat, jak to dělal ing. Pavel Pavel se sochami Moai. Dobrým pomocníkem může být také obyčejný rudl. A znám případy, kdy i docela velké kusy dopravil na místo určení skalničkář samotář nebo jen za asistence desetileté dcery. A to za pomoci válečků a lešenářské trubky jako páčidla.
8. Poslední rada se týká samovolného pohybu kamenných koryt. Tvrdil jsem, že se nepohnou samy ani o milimetr. A přesto se někdy stane, že dostanou takříkajíc nožičky. Mně samotnému se to přihodilo hned dvakrát. A v jednom případě si korýtko cestou na svobodu odřízlo dokonce i zámek na brance. Moje rada proto zní: Nenechávejte jednochlapová a dvouchlapová koryta tam, kde se můžou dva cizí chlapi pohybovat bez vašeho vědomí.
experimentovat.
Miroslav Doležal, Tišnov
What is new? (O dvou čínských hořcích)
V posledních letech se díky aktivitě našich cestovatelů a sběračů semen objevují v kultuře zcela nové, případně pro kultivaci znovu objevené druhy rostlin. Patří mezi ně i barevně zajímavý hořec Na konci podobných článků bývá obvykle výčet rostlin vhodných pro daný účel použití. V našem případě bych se tomu rád vyhnul. Ne že bych nemohl vypsat desítky nebo stovky druhů skalniček vhodných pro pěstování v nádobách, ale v podstatě bych vás tím omezoval ve vlastním výběru. Proto jen obecná rada. Pro začátek se soustřeďte na odolné a drobné druhy. A zbytek je na vaší trpělivosti a ochotě Gentiana striata foto O. Navrátil
8
Gentiana striata Maximovicz ze sekce Stenogyne. V literatuře je uváděn jako jednoletý, avšak u mě na zahradě se chová spíše jako dvouletka nebo monokarpický druh. Přezimující bazální růžice je tvořena živě zelenými, okrouhle vejčitými listy, jež v době květu uvadají. Lodyhy jsou poléhavé až vzpřímené, zeleno purpurově zbarvené, mírně větvené, s několika páry vstřícných, vejčitě kopinatých, ostře zašpičatělých listů, dlouhých asi od 1,5 do 4 cm a širokých od 0,5 do cca 2 cm. Výška rostlin v květu může přesáhnout s ohledem na délku lodyh i kolem 30 cm, bývají však nižší. Květy jsou vrcholové, jednotlivé, značně velké, v délce často přes 6 cm a v šířce koruny přes 2 cm, barva přechází od bílé přes krémovou po světle žlutou, zvenčí korunní trubky jsou purpurově hnědé až šedočerné pruhy. Semena velká, plochá, o průměru kolem 3 mm, tmavohnědá. Nakvétá postupně od července do října. Množení se provádí výsevem na podzim. Roste v Číně (Quinghai, Gansu, Yunnan, Sechuan, cca 2000 až 4200 m. n. m.)
Hořce vyžadují dostatečně vlhké stanoviště v průběhu vegetace, zároveň však dobrou drenáž nebo jiný způsob ochrany v zimě, kdy dochází často k uhnití bazálních růžic. Místo výsadby by mělo být spíše v polostínu, ve světlém nebo toulavém stínu nebo případně na dostatečném odklonu od přímého slunce či v zápoji s jinými přibližně stejně vysokými rostlinami. Na přímém letním slunci mi rostliny odešly i v klasické spárové skalce, kde se jinak daří většině himálajských hořců. Velkou nevýhodou těchto velmi atraktivně kvetoucích rostlin je nutnost jejich neustálého obnovování formou výsevu.
Dalším zajímavým asijským hořcem s květy v odstínech žluté barvy je Gentiana straminea ( syn. Tretorhiza straminea, sekce Cruciata) zařazovaná J. Haldou do skupiny Decumbentes. Hořec je znám již od konce předminulého století, avšak v našich zahradách Gentiana straminea
foto O.Navrátil
nebyl dosud příliš rozšířen. Rostliny bývají 10 ­ 20 cm vysoké, tvoří mírně vzpřímenou až polehlou, výraznou listovou růžici kopinatých až vejčitě eliptických listů dlouhých asi 2,5 ­ 15 cm a širokých přibližně 3 ­ 40 mm. Jejich velikost může být mimo jiné přímo úměrná výživnosti substrátu a dalším poměrům na stanovišti. Lodyhy jsou zeleno­purpurové, mírně až strmě vystoupavé, s 1 až 3, vzácněji 5 páry menších a užších lodyžních listů. Květy vyrůstají z úžlabí listů a ve vrcholových částech lodyh. Jedná se vzhledově o jakousi latu, přičemž na rozvětvené lodyze má každý květ samostatný stonek dlouhý asi 1 ­ 4 cm. Kališní trubka toulcovitá se 9
Tradescantia longipes
dvěma až pěti kališními cípy bývá zbarvená zeleně až purpurově. Květy jsou souměrné, protáhle zvonkovité, koruna velmi variabilní, bílá, bílozelená, krémová až slámově žlutá, někdy s modravým nádechem. Uvnitř má květ zelené tečkování, jindy šedavé proužky, zevně bývá korunní trubka stínována od zelené, šedavé přes světle fialovou a purpurovou až po hnědou barvu. V přírodě rostou hořce spíše na sušších nebo drenážovaných a osluněných místech v nízkostébelných horských lukách, na kamenných svazích a ve skalních štěrbinách v Číně (Qinghai, Gansu, Tibet, Sechuan) a Nepálu, cca 2200 až 4300 m. n. m.
Na zahradě jsem tuto rostlinu vysadil na několika rozdílných stanovištích. Zatím se zdá, že hořcům příliš neprospívá humusovitá půda na celodenně mírně přistíněném místě. V zimě zde vyhnívají a v létě nekvetou. Lépe prosperuje rostlina v obyčejné jílovité hnědozemi na celodenně osluněném místě, avšak nejlépe kvete hořec v dobře drenážované škvíře s odklonem od poledního slunce ve spárové skalce. Zde je zajištěn příznivý vodní režim a zároveň má rostlina i dostatek světla po většinu dne. Zdá se mi, že podobně úspěšné bude i pěstování ve vlhčím a chladnějším, avšak propustném písčitém substrátu ve vřesovišti. Vedle nižší turecké G. gelida ze sekce Pneumonanthe může být Gentiana straminea zejména s ohledem na neobvyklé zbarvení a letní dobu kvetení (červenec ­ září) vítanou ozdobou našich skalek.
Zástupce rodu Tradescantia z čeledi Commelinaceae známe spíše jako pokojové rostliny, neboť převážná část druhů nesnáší mráz. Zimovzorné druhy a jejich hybridy zase většinou nemají parametry skalniček a uplatňují se hlavně v trvalkových partiích. Oldřich Navrátil, Ostrava
Tradescantia longipes foto M.Martan
10
Pro zajímavost uvedu, že nejnižší teploty ve státě Missouri mohou klesat až na hodnoty kolem ­25 °C. Arkansas, který leží jižněji, je teplejší, zde minima zpravidla nepřekračují ­15 °C. Mrazuvzdornost rostlin, pěstovaných v kultuře se udává až do cca ­30 °C. V Brně tak velké mrazy nebývají, loni byly ale dlouhé holomrazy s minimy až kolem ­15 °C a 30 cm promrznutím půdy. Tyto podmínky přečkaly obě moje rostliny bez problémů, aniž by byly chráněny krytem.
Rostlina je vhodná do přírodních zahrad a skalek. Nejlépe prospívá v polostínu ve vlhčí propustné nevápenité půdě, ale toleruje i půdy chudé a sušší. Zde ale narůstá pomaleji a v létě dříve zatahuje.
Tradescantia longipes dosahuje výšky jen 5 až 10 cm. Tvoří trsíky dlouze kopinatých, žlábkovitých, matně zelených, zejména na rubu chlupatých listů, které mohou být v ideálních podmínkách dlouhé až 20 cm, mají ale spíše poléhavý charakter. Květy jsou trojčetné, téměř přisedlé k zemi, mají výraznou purpurově fialovou až vínově červenou barvu. Jednotlivé květy vydrží jen 1 den, naštěstí rostlina vytváří květů více a ty nekvetou všechny naráz, ale zpravidla po několik týdnů v květnu a červnu.
Množení je možné opatrným dělením rostlin brzy z jara nebo až po odkvětu a zatažení, je však bohužel málo efektivní. Semena ani samovolné semenáčky jsem zatím u mých rostlin nezaznamenal.
Chorobami netrpí, ze škůdců je třeba dát pozor jen na slimáky, kteří mohou žírem poškodit mladé výhonky.
Mojmír Martan, Brno
Ale jeden zástupce do skalky tu přece jen je. Je to u nás téměř nenámá Tradescantia longipes, kterou vám nyní představím.
V přírodě bychom ji našli v USA, ale pouze ve státech Missouri a Arkansas, zejména v oblasti zvané Ozark Plateau, což je hodně lesnatá krajina dosahující nadmořských výšek jako Českomoravská vrchovina. Zde roste na vyvřelých horninách na skalnatých zalesněných svazích.
11
hranách
u báze několika chrupavčitými chlupy brvité. Květy na postranních větévkách po třech nebo po sedmi dopolední, 15 ­ 20 mm široké; prostřední stopky krátké bez listenů, postranní uprostřed s listeny, circa 7 mm dlouhé; listeny listovité. Kalich obráceně kuželovitý, protažený do stopky, cípy 5 nestejné, 2 protilehlé listovité delší, ostatní kratší, na hřbetě ostře hrotité s růžovým blanitým lemem. Korunní plátky takřka v jedné řadě čárkovitě kopisťovité tupé nebo drobně vroubkované, sotva delší než cípy kalicha nebo maličko přesahující, vnitřní poněkud menší staminoidální, vesele a sytě růžově fialové. Tyčinky stažené staminodii hojné, nitky bledě růžové holé, prašníky malé žlutavé. Semeník nahoře kuželovitý s 5 kopinatými dlouze zašpičatělými zelenavými bliznami. Tobolka malá, 5 mm v průměru, s 5 přihrádkami, šedivá.
Rod Delosperma II
Delosperma brunnthaleri je vzpřímený keř a ne plazivka
Pod jménem Delosperma brunnthaleri se pěstuje několik plazivých druhů delospermat, přestože originální Bergerův popis zní s původním řádkováním takto.
M. Brunnthaleri Berger n. sp. ­ Fruticosum erectum, circ. 30 ­ 40 cm altum; rami juventute viriduli subcompressi, demum cinerascentes,
internodiis 12 ­ 30 mm longis, ramulis axillaribus numerosis. Folia basi
subdistincta, patentia, leviter recurvula, subtriquetra, supra plana, dorso
rotundata, superne carinata, acuta, mucronata, 25 ­ 35 mm longa, medio
4 ­ 5 mm lata et 4 mm crassa, in ramulis minora, mollia, viridia vel sub­
glaucescentia laevia impunctata, ad angulos basin versus pilis cartilagineis
paucis ciliata. Flores in ramulis lateralibus ternatis vel biternatis ante­
meridionales, 15 ­ 20 mm lati; pedicelli centrales breves ebracteati, laterales
medio bracteati, circ. 7 mm longi; bracteae foliaceae. Calyx obconicus in
pedicellum attenuatus, lobi 5 inaequales, 2 oppositi foliacei longiores,reli­
qui breviores dorso acute mucronati margine membranaceo roseo. Petala
subuniserialia lineari­spathulata obtusa vel crenulata calycis lobos longiores
vix vel paullo superantia, interiora sensim minora staminoidea, laete et
saturate roseo­violacea. Stamina collecta staminodiis aucta, filamenta pallide
rosea nuda, antherae parvae flavescentes. Ovarium supra conicum stylis 5
lanceolatis longe acuminatis viridulis. Capsula parva, 5 mm diam., 5­locu­
lare, grisea.
Kvete na podzim.
Nakonec Berger dodává důležité rozlišovací znaky.
M. Cronemeyeriano simile, sed facile agnoscendum habitu erecto, foliorum forma etc.
Folia faciliter decadentia.
V českém překladu
Podobné M. cronemeyerianum, ale snadno rozpoznatelné vzpřímeným habitem, tvarem listů atd. Listy snadno opadavé.
Pokud vaše rostliny nejsou vzpřímené keříčky 30 až 40 cm vysoké s drobnými květy po třech až sedmi v květenství, korunními lístky stejně dlouhými jako kališní a snadno opadavými listy stejně tlustými jak širokými, jde zcela určitě o nějaký jiný druh delospermat.
Kapland: Zwartskopriver (Brunnthaler!). Von † Dr. J. Brunnthaler
1909 in La Mortola durch Samen eingeführt. Blüht im Herbst.
V českém překladu
Je třeba připomenout, že Berger působil v La Mortola do 1914, kdy odejel do Německa, a popis publikoval v roce 1922.
Keříčkovité, vzpřímené, circa 30 ­ 40 cm vysoké; větve v mládí zelenavé poněkud zploštělé, později popelavějící, s internodii 12 ­ 30 mm dlouhými, s početnými úžlabními větévkami. Listy na bázi téměř oddělené, rozevřené, slabě zpět zakřivené, téměř trojhranné, shora ploché, na hřbetě zakulacené, u vrcholu člunkovité, ostré, hrotité, 25 ­ 35 mm dlouhé, uprostřed 4 ­ 5 mm široké a 4 mm tlusté, na větévkách menší, měkké, zelené nebo nasivělé hladké netečkované, na Zajímavý je přístup ve zpracování Hartmannové. Přestože Hartmannová parafrázuje původní Bergerův popis, nepochopitelně vybírá za lektotyp herbářovou položku v Kew, která pochází 12
z Brownovy zahrady a obsahuje Brownem vlastnoručně napsaný popis naprosto odlišný od popisu Bergerova. From a portion of the type plant received from
La Mortola.
D. brunnthaleri (A.Berger) Schwantes in Jacobsen 1933:120 = M. Brunnthaleri
A.Berger BJS 1922: 632 Lectotype, here designated: Brunnthaler s.n., Kew 3205 (K!).
Hort. N. E. Brown, July 20. 1918
Popis jsem pečlivě opsal z fotografie herbářové položky. Rostliny v kultuře odpovídají tomuto popisu, avšak jejich skutečné jméno zůstává neznámé. Jak je zřejmé, nesmyslně vybraný lektotyp kvetl v červenci, a ne na podzim. Byl 5 až 7,5 cm vysoký a ne 30 až 40, byl bylinný a ne keříčkovitý, měl ploché listy a ne stejně tlusté jak široké. Květy měl po jednom terminální a ne po třech až sedmi v laterálních květenstvích, 27 až 32 mm v průměru a ne 15 až 20 mm. Berger v La Mortola dávno nepůsobil, takže zahradníci Brownovi poslali úplně jinou rostlinu, než žádal. To se v botanických zahradách stává dodnes.
Erect shrub 30­40 cm high, young internodes compressed, green, later grey, 12­30 mm
long; leaves subtriquetrous, spreading widely, pointed, acute, bladder cells low,
roundish, hairs along margins and at tip, 25­35 mm long, 4­5 mm broad in the middle,
4 mm thick; flower 3­7 in cymes, diameter 15­30 mm, brightly pinkish­purple,
filamentous staminodes present, filaments pink, anthers pale yellow; fruit diameter 5
mm; ecology unknown; distribution Uitenhage, EC, S. Africa.
N. E. Brown přitom popsal přímo na herbářové položce své rostliny, které samozřejmě nemají s Delosperma brunnthaleri nic společného, takto
Josef Niederle, Brno
Literatura
http://biodiversitylibrary.org/page/5162781
Plant 2­3 in. high, herbaceous, branching at the base. Leaves 1 ­ 1¾
in. long, 3 ­ 3½ lines broad & 1½ line thick, narrowly lanceolate, acute, soft, flexible, minutely
papulose­pubescent, grass­green, slightly shining. Flower terminal on a short stem. Pedicel about ½ in. long & 1 line thick, shortly pubescent.
Calyx unequally 5­lobed, shortly pubescent, green; lobes 2 ­ 3½ lines long,
obtuse or subacute, 3 of them with membranous margin. Corolla about
1¼ ­ 1½ in. in diam., expanding only in full sunlight; petals of two kinds,
the outer 40 ­ 45 in 1 ­ 2 series, 8 ­ 9 lines long, 2/3 line broad, linear,
subobtuse, bright mauve­purple with the basal 2 ­ 2 ½ lines
pale yellowish­white; the inner about 20 ­ 25 in one series,
3 ½ ­ 5 lines long, 1/3 line broad, linear very acute, faintly
yellowish­white, spreading closely upon the base of the outer
petals, forming a whitish eye to the flower. Stamens numerous
collected into an erect column, about 2 ½ lines long, the outer
without anthers; filaments white; anthers yellow.
http://ts­den.aluka.org/fsi/img/size3/alukaplant/k/phase_01/k0000/k000077170.jpg
13
rosea za 8 Kčs, Orostachys spinosus za 5 Kčs a také Lewisia cotyledon za 10 Kčs. To byla tehdy ještě vzácnost a prodávala se jen klasická světle růžová s tmavším pruhem. V roce 1985 jsem 1. května na témž místě koupil plnokvětou tařici skalní, lomikámen vstřícnolistý (Saxifraga oppositifolia) za 10 Kčs a prodávala se zde i krásná nízká chudobka s malými, ale hustě plnými červenými květy nazývaná Bellis ´Tuban Nana´. Od té doby jsem se s ní již nikdy nikde nesetkal. V roce 1986 jsem navštívil výstavku s burzou rostlin pod terasami Prioru na Uhelné. Tam byly k mání hodnotné rostliny jako např. Ceterach officinarum za 10 Kčs, Edraianthus pumilio za 7 Kčs, Ptilotrichum spinosum za 7 Kčs, Salix lindleyana za 8 Kčs, Fritillaria meleagris (kvetoucí) za 13 Kčs. Navštívil jsem výstavu ve Staré Radnici i první výstavy ve Čtyřlístku. V roce 1988 jsem si na tamní burze koupil Acer palmatum ´Dissectum Garnet´ za 50 Kčs. Tento krásný červenolistý javor mám na zahradě dodnes. Pamatuji si i svou první klubovou brigádu na Husově ulici v zahradě Moravské galerie. Seznámil jsem se tam se svými budoucími kamarády Mirky ­ Doležalem a Pospíšilem. Poprvé jsem tam viděl kvetoucí rostliny Saxifraga retusa a Veronica caespitosa. Byly to nádherné exponáty, které byly tehdy velmi vzácné, ale v klubu je uměl pěstovat přítel Němeček, skvělý člověk a tehdejší předseda klubu. Na bohatě zásobenou burzu skalniček, která byla součástí této výstavy (začátek dubna 1989) si také dost dobře vzpomínám. Kupoval jsem zde dřípatku Soldanella montana, písečnici Arenaria tetraquetra, nekvetoucí kompaktní mateřídoušku (snad čarověník) Thymus ´Elfin´, lomikámen Saxifraga sempervivum vše po 10 Kčs, dále zvonky Campanula orphanidea a! C. formanekiana po 8 Kčs nebo ramondii za 12 Kčs.
Nepravidelně jsem chodil i na přednášky. Dnes si již nepamatuji na jejich obsah, ale jen stupňovitou posluchárnu CO NÁS ZAJÍMÁ
40 let Klubu skalničkářů Brno
Ano, je tomu opravdu tak. Letos slavíme kulatiny. Datum 8. února 1972 je v historii našeho klubu významné, tehdy 10 zakládajících členů vytvořilo přípravný výbor. Byli to Otakar Sadovský, Pavel Bartoš, Stanislav Dvořák, Marie Havlišová, Josef Holzbecher, Lída Kroužilová, Josef Mikuška, Olga Rejzková, Anna Šimánková a Helena Vystavělová. Dne 7. března pak byl na první valné hromadě zvolen první výbor klubu v čele s O. Sadovským. Klub tehdy začal fungovat jako specializovaná zájmová organizace při ČSOZ.
Chtěl jsem na tomto místě dát slovo některému z dlouholetých členů, aby nám něco zajímavého z historie klubu napsali. Jenže pamětníci paměť ztrácejí, a tak si musím vystačit sám. Nakonec i já se již mohu považovat za pamětníka. Do klubu jsem sice vstoupil až roku 1988, ale některých akcí klubu jsem se nahodile účastnil již od roku 1979, tehdy ještě jako nezletilý. Vzpomínám si na výstavu ve dvorním traktu budovy na Údolní ulici, kde jsem se poprvé setkal s kruhovníkem přitisklým Anacyclus depressus. Tuto rostlinu se mi na zdejší burze poštěstilo koupit. Vzpomínám si, byť matně, také na burzu na Floriánově ulici. Prodávala tam a ochotně mi radila Eva Holzbecherová, tehdy ještě Limberská. Nakupoval jsem na burzách skalniček na Římském náměstí, nebo v arboretu VŠZ v Černých Polích. Dodnes si pamatuji tamní bohatě zásobenou burzu, která byla vpravo před vchodem do areálu. A hlavně na celou bednu plně nakvetlého velkokvětého dračíku Penstemon newberryi. Koupil jsem si tam tehdy ještě i další rostliny: Anthemis tinctoria za 5 Kčs (psal se rok 1982), Rhodiola 14
v objektu VŠZ, sál na Staňkově a později sál Vlněny na Přízově, kam jsem už chodil častěji. Poznal jsem klubovny na ulici Veveří, Mlýnské i Charbulově. Kdo se chce dozvědět více o historii a akcích našeho klubu, ať si přečte článek, který před 10 lety sestavil tehdejší výbor klubu a který vyšel ve zpravodaji č. 45.
Připomeňme si ve stručnosti nejvýznamnější historické události Klubu skalničkářů Brno.
Výstavy se konaly v 70. a 80. letech na různých místech Brna. 3x v Arboretu VŠZ, v TaZS města Brna na Údolní, na Staré Radnici, v Etnografickém muzeu, na Římském náměstí, pod terasami Prioru a v Moravské galerii na Husově. Od roku 1987 (s výjimkou roku 1989) se výstavy každoročně konaly v areálu zahradnictví Čtyřlístek.
Od roku 1990 se klub vyvázal ze svazku ČZOS a hospodaří samostatně.
První přednáška ­ př. Holzbecher ­ diapozitivy na téma „Skalničky v přírodě a na zahradě“
První výstavka skalniček ­ výkladní skříň tehdejší klubovny na Veveří 13
První větší výstava skalniček ­ 1974 v arboretu VŠZ v Černých Polích
První ročník výměny semen – 1977 ­ 1978
První vydané monografie ­ Lýkovce J. Haldy a Drobné druhy rodu Salix J. Chmelaře (1977)
První zpravodaj ­ vyšel v roce 1980 ­ měl 70 stran, text ale byl jen na na jedné stránce, byl psaný na psacím stroji a neobsahoval žádné obrázky
První výstava v areálu Čtyřlístku – 1987
První časopis s barevnou přílohou ­ 2001
První ročník fotosoutěže ­ 2007
Počet členů klubu: 1976 ­ 200, 1984 ­ 317, 1985 ­ 337, 1986 ­ 367, 1987 ­ 397, 1988 ­ 450, 1989 ­ 456, 1990 ­ 478, 1991 ­ 325, 1992 ­ 326, 1993 ­ 325, 1994 ­ 274, 1995 ­ 237, 1996 ­ 212, 1997 ­ 220, 1998 ­ 221, 1999 ­ 218, 2000 ­ 217, 2001 ­ 210, 2002 ­ 207, 2003 ­ 186, 2004 ­ 184, 2005 ­ 174, 2006 ­ 169, 2007 ­ 159, 2008 ­ 154, 2009 ­ 149, 2010 ­ 140, 2011 ­ 138.
Přeji všem členům klubu zdraví, zelené prsty a Klubu skalničkářů Brno aktivní členskou základnu, abychom nevymřeli a mohli za 10 let oslavit klubovou „padesátku“.
Mojmír Martan
Lesotho – voľné pokračovanie
Všetci si určite pamätáte článok priateľa Jozefa Holzbechera ­ Rostliny Dračích hor, ktorý bol uverejnený v našom klubovom časopise č. 59 (1/2009). Ich brnensko – pražská expedícia mala aj priekopnícky charakter. Nepátram síce po Slovanoch, ktorí pôsobili v horách Lesotha ako skalničkári, ale oni boli asi prví, ktorí v mesiacoch január a február v roku 2008 navštívili tento Od 70. let klub pravidelně zajišťuje pro své členy přednášky. Ty byly na různých místech Brna, nejprve v bývalém muzeu DH, v klubu na Floriánově ulici v Králově Poli, ve VŠZ, v ZK Služeb města Brna na Staňkově ulici, v klubu Lékařské fakulty MU, od roku 1984 v sále ZK ROH Vlněna na Přízově, od roku 1993 v budově Železničního stavitelství na Burešově a od roku 1996 na Křenové 67.
15
spomínajú. Zameriam sa viac na nové ešte nespomínané oblasti. Cesta lietadlom prebehla hladko a Johanesburg nás privítal letným počasím s búrkou. Dážď nás sprevádzal aj cestou autom do turisticky atraktívneho mestečka Clarens, ktoré leží na úpätí hôr ešte na Juhoafrickej strane. Ubytovali sme sa tu na tri noci. Prvý deň bol dosť pochmúrny s mrholením, ale to nás predsa nemohlo odradiť od horskej túry v NP Royal Natal. Popoludní sa vyčasilo a občas sme v diaľke zazreli nádherne rozorvané náhorné plošiny so strmo spadajúcimi stenami na juhoafrickú stranu. Zo všadiaľ sa valilo množstvo vody a v našej predstave suchomilné rastlinstvo veľmi dobre prosperovalo v tomto mokrom prostredí. Nesmierna druhová pestrosť nás prekvapovala a spoločenstvá, kde spolu prerastali sukulenty, geofity, trávy, nízke kroviny a terestrické orchideje boli neopakovateľne fotogenické. Turistická atrakcia v tomto chránenom území je rebríkový výstup na náhornú plošinu s vrcholom Sentinel 3165 m n. m. Pravdepodobne to bude jediná horská ferata v Dračích horách, zároveň aj veľmi exoticky skonštruovaná.
Ďalší deň to máme na skok do NP Golden Gate. V centre (správa, ubytovanie, informácie) parku si berieme jednoduché nákresy turistických trás a hneď od začiatku sa kocháme geologickým divadlom, kde jednotlivé rôzne odolné a sfarbené vrstvy pieskovca vytvárajú mohutné skalné previsy. Nad nimi akoby nedobytne leží tmavá čadičová láva ukončená náhornými plošinami, ktoré strmo spadajú do okolitej krajiny. Počas výstupu na vrchol Wodehouse Peak 2438 m n. m. máme pekné počasie, ale s tradičnou obedňajšou búrkou so silným vetrom. Z vegetácie nás zaujali Helichrysum herbaceum, Helichrysum tenax, Lotononis laxa, Kniphofia evansii. Nadmorská výška dáva tušiť o takmer žiadanej Národní park Golden Gate foto R. Roth
výnimočný kút sveta. S jedným členom tejto výpravy (Miroslav Řičánek z Brna) som sa spoznal pri istom skalničkárskom stretnutí, našli sme spoločnú reč a už sa aj plánovala ďalšia expedícia. Tentokrát česko – slovenská v pomere 3:2 sa uskutočnila v mesiacoch január a február 2010. Okrem cesty sme na tomto kontinente strávili 20 dní a z toho väčšinu času v horskom prostredí Drakensberg. Základnému opisu prostredia (geografia, geológia, klíma) sa nebudem venovať, lebo je to výstižne napísané v časopise č. 59. Taktiež obmedzím opis miest a ich rastlín, ktoré sa už 16
Helichrysum aureum
Skalní společenstvo s Cotyledon orbiculata foto R. Roth Crassula peploides
Chodník nás skutočne vedie cez zachovalý les s jeho bohatým rastlinným spoločenstvom v podraste. Trasa má horský charakter, traverzujeme strmé svahy a späť sa vraciame údolím horského potoka. Skalničky tu nenachádzame žiadne až na pár výnimiek, ale to len v miniatúrnej botanickej záhrade pri reštaurácii a apartmánových rondaveloch. My však odchádzame stanovať do mrazuvzdornosti týchto rastlín. Ďalší deň je v znamení presunu do Lesotha a cez mesto Butha – Buthe mierime do NP Tsehlanyane, ktorý je okrem iného aj zameraný na ochranu pôvodného lesa. Tvorí ho drevina Leucosidea sericea. Po vstupe do NP sa rozhodujeme pre krátku, asi 5 km túru. 17
Disa cephalotes ssp. cephalotes Drosera natalensis Národní park Sehlabathebe v Lesothu foto R. Roth neďalekého skromnejšieho parku. O popoludňajšiu zábavu sa nám však postarala partia piknikujúcich učiteľov s ukážkou folklórnych tancov. Priateľské zoznámenie s našimi domácimi destilátmi robili skutočné divy a vylepšovali ich tanečné kreácie. Ďalšie dni už ale mali charakter vysokohorského prostredia s chudobnými osadami a ich skromným obyvateľstvom.
Najprv prechádzame kvalitnou asfaltkou serpentínami alpského charakteru cez priesmyk Mafika Lusu Pass 3090 m n. m. a vstupujeme do prírodnej rezervácie Bokong. Tu sa ubytujeme nad impozantným vodopádom v rondaveloch a ďalší čas v premenlivom 18
Bulbine abyssinica Berkheya rhapontica Habeneria epipactica foto R. Roth
počasí venujeme botanizovaniu v samotnom priesmyku a na okolitých svahoch. Na cestných násypoch a v zárezoch nás zaujala pionierska vegetácia z menej nápadných druhov rodu Helichrysum, medzi ktorými vynikalo Geranium multisectum s modrými kvetmi. Z mokrých nízkostebelných lúk vyčnievala žltá Berkheya multijuga a z cenných nálezov spomeniem orchideu Disa cephalotes a parazitickú Harveya pulchra. Krémový Gladiolus longicollis na dlhých kvetných stôloch sa v silnom vetre ťažko fotografoval a vyžadovalo si to dávku nápaditosti s trpezlivosťou. Najvyššie polohy so suchšími skalnatými terasami obrastalo drevité žlto kvitnúce Helichrysum witbergense. Bonsajovitý charakter prezrádzal dlhovekosť a odolnosť voči drsným podmienkam nad 3000 m n. m. Ráno schádzame za daždivého počasia do dediny Lejone a pokračujeme nekvalitnou cestou údolím rieky Malibamatso. Občas vystupujeme z auta, do koľají dohadzujeme skaly, alebo ich naopak odpratávame z cesty. Cez celý presunový deň sme neprešli viac ako 50 km a v neskorých večerných hodinách sa nám podarilo za doprovodu bleskov z veľkej búrky doraziť do vytúženého turistického strediska Oxbow. Cez ďalšie tri dni je počasie úplne vymenené a my pokračujeme po stopách expedície z roku 2008. V slnečnom počasí 19
Erica oatesii ináč. Očakával som až takmer mäsový výskyt, ale opak bol pravdou. Jednotlivé exempláre sa vyskytovali skôr len sporadicky a boli dosť nenápadné, často aj v nízkej tráve, kde sa dali bez kvetu ľahko prehliadnuť. Žlto kvitnúci druh Delosperma nubigenum je v prírode viac kompaktný ako v kultúre a dá sa vidieť aj v kolmých štrbinách, alebo v previsoch. Nedá sa nevšimnúť, že druhové zloženie v Lesothe ovplyvňujú dosť početné stáda kôz a oviec. Ochudobňujú vegetáciu o byliny, ale podporujú rozmnožovanie aromatických rastlín, ktoré im jednoducho nechutia. Takto expanduje napr. krovinaté Helichrysum trilineatum, ktoré domorodci využívajú ako palivo.
Scenericky nás nadchýnajú mohutné skalné terasy, ktoré sú po oboch stranách známeho priesmyku Sani Pass. Z terás sledujeme strmú kľukatú cestu do JAR, my sa však po preskúmaní širšieho okolia vraciame do vnútrozemia a po prenocovaní v St. George smerujeme na západ. Vieme, že hory už budú ďalej nižšie, ale aj napriek tomu sa cesty nelepšia a bez nášho terénneho auta Land Rover si nevieme ďalšiu trasu ani predstaviť. Posledný vysoký priesmyk, ktorým prechádzame, je Menoang Pass 3043 m n. m. Pred sedlom a následne aj v jeho vrcholových partiách botanizujeme. Ustálené slnečné počasie nás ani nechce pustiť ďalej pokračovať v tento presunový ďeň. Opakujúce sa druhy už takpovediac „vypúšťame“, novinkou pre nás je nápadná Bulbine abyssinica z čeľade Asphodelaceae so žltými kvetmi. Z menej nápadných pozorujeme Limossela sp., Masonia sp., Helichrysum bazofticum a Ranunculus multifidus. Veľkým zážitkom sú vrcholové skaly a terasy porastené sukulentom Cotyledon orbiculata z čeľade Crassulaceae. Priznám sa, že o tejto rastline som pred návštevou Lesotha nevedel takmer nič. Nikdy nebola v žiadnych skalničkárskych ponukách, ale časom som zistil, že je to bežná vec medzi sukulentármi. Areál rozšírenia tohto druhu je veľmi široký foto R. Roth
prechádzame niekoľkými horskými priesmykmi a pri najvyššie položenej Diamantovej bani na svete (okolo 3100 m n. m.) odbočujeme do krátkeho a hlbokého údolia, kde stanujeme priamo v dedine medzi rondavelmi. Na trase Oxbow, Mapholaneng, Mokhotlong, Kotisephola Pass a Sani Pass nachádzame vegetáciu, ktorá je opísaná v klubovom spravodaji č. 59. Spomeniem len endemickú Cotula paludosa, ktorá je indikátorom mokrých stanovíšť na svahových depresiách a rod Kniphofia s druhom Kniphofia caulescens, ktorý dáva krajine neopakovateľný aspekt (je to rastlinný symbol pohoria Drakensberg).
Rod Delosperma som si však vo voľnej prírode predstavoval 20
a je to v podstate celé Lesotho, JAR a západná Namíbia. Exempláre, ktoré sú v kultúre u sukulentárov, určite pochádzajú z nízkych polôh a neznášajú ani menší mráz. Tu sme však nachádzali pekné kolónie až takmer do 3000 m n. m., kde osídľujú extrémne polohy aj v kolmých špárach a na náveterných hranách. Bezpochyby sú tieto lokality vystavené cez zimné obdobie mrazom a vetrom bez snehovej prikrývky. Podarilo sa nám zobrať z týchto vysokohorských polôh zrelé semená a už teraz môžem povedať, že dobre vyklíčili. Pár desiatok semenáčov čaká na ďalšie rozpestovanie a experimenty s výsadbou ukážu, do akej miery bude druh z týchto lokalít mrazuvzdorný, prípadne za určitých okolností (združený kryt) až zimovzdorný. V krátkosti spomeniem, že druh s takým širokým areálom výskytu je pochopiteľne značne variabilný farbou kvetu, tvarom listov a celkovou výškou, keď var. spuria dosahuje až 1 m. V horách Lesotha však boli všetky populácie uniformné s oranžovo červenými kvetmi a so široko kopijovitými listami sivej farby s typickým červeným okrajom. Výška kvitnúcich exemplárov nepresahovala 25 cm.
Hodiny však neúprosne bežia a my máme cieľ dostať sa až cez Thaba Tseka, Marakabei, Roma až do Ramabanty. Potešiteľné je, že sa táto významná cesta cez vnútrozemie začína asfaltovať, ale zatiaľ sú to skutočne len krátke kilometre. Ramabanta nás prekvapuje výbornými službami v kempe, ktorý má luxusné apartmány a je určený hlavne pre zámožnú klientelu. Potešiteľné ale je, že majitelia majú dobrý vzťah aj k stanujúcim klientom, pre ktorých je pripravená upravená trávniková plocha. Toto stredisko má dávnu históriu a prezrádzajú to nádherné parkové úpravy, kde dominujú hlavne staré cédre. Ráno, po výdatných raňajkách, pokračujeme cez priesmyk Potong Pass 2905 m n. m. k významnej prírodnej scenérii, ktorou je vodopád Lesotho ­ Kniphofia a obydlí místních domorodců rondavel foto R. Roth
Semonkong. Voda (riečka) padá kolmo z výšky 190 m do takmer neprístupného kaňonu. V 8 km vzdialenom kempe sa dozvedáme, že vodopád má zápis v Guinesovej knihe rekordov. Je totiž najvyšší zlanený vodopád na svete s výškou 206 m. Z flóry obdivujeme už ale teplomilnejšie druhy a zaujme nás hlavne rod Pelargonium. Pozornosť si ale najviac zasluhuje vyhľadávaná rarita Aloe polyphylla, tzv. špirálovitá aloa. Je to endemit pohoria Drakensberg, 21
v osadách pri obytných rondaveloch a obyvateľstvo sa veľmi čudovalo s akým nadšením fotografujeme ich malý kúsok okrasnej záhrady.
Ďalší deň je v znamení najdlhšieho presunu. Vraciame sa späť cez Ramabantu a Romu. Potom odbočujeme na západ a popri hlavnom meste Maseru pokračujeme južným smerom Mazenod, Mafeleng, Quthing a večer končíme v Qacha s Nek. Cestou sa zastavujeme pri lokalite, kde sú v pieskovci otlačené dinosaurie stopy staré 140 miliónov rokov. Celá plocha asi 300 m˛ je obohnaná vysokým múrom a sprievodca neprítomný. Preleziem múr, urobím pár fotografií a pokračuje sa ďalej.
Poslednou oblasťou v Lesothe, ktorú navštevujeme, je NP Sehlabathebe. Krajinársky úžasné scenérie dávali rýchlo zabudnúť na asi 300 km dlhú cestu z predchádzajúceho dňa. Základom NP sú rozsiahle trávnaté porasty vo zvlnenom teréne s meandrami potoka. Z mierne modelovanej krajiny na niektorých miestach nápadne vystupujú členité skalnaté bloky vysoké do 15 m. Spoločne vytvárajú skalné mestá so skalnými oblúkmi a oknami. V kolmých skalách až v previsoch v zrážkovom tieni nachádzame početné Helichrysum confertum. Časté sú aj previsy, pod ktorými na jednom mieste nachádzame historicky cenné jaskynné maľby údajne 3 ­ 4 tisíc rokov staré. Zaujímavým fenoménom tohto NP sú rôzne veľké jazierka a močiare v trávnatých porastoch. Vzácne sa vyskytujú aj na vrcholoch väŕ 8ších skalnatých blokoch. Niektoré využívame na kúpanie a voda v nich má príjemnú teplotu. Vodnú hladinu oživuje bielo kvitnúca Lindernia conferta a na brehoch pozorujeme mäsožravky Drosera natalensis a Utricularia sp. Všetka táto scenéria má krásne pozadie z neďalekých horských štítov s výškou cez 3000 m. Počasie je už niekoľko dní slnečné, a tak si dávame výstup na trojicu vrchov Národní park Sehlabathebe, Lesotho foto R. Roth
kde rastie na slnečných svahoch s výškovým optimom 1800 – 2000 m. Jej vzácnosť a atraktivita si vynútila zápis do CITES 1. Mladý černoch nám pri obdivovaní vodopádu hovorí, že rastie aj v kaňone. Dvaja členovia expedície neváhame a zostupujeme dole. Pri hľadaní sa rozdelíme, ale ani po niekoľkých hodinách nič nenachádzame. Trochu sklamaný prichádzame do kempu až vo večerných hodinách. Aloe polyphylla je nápadná a nádherná rastlina s priemerom ružice 22
pozorovateľné solitérne exempláre stromov rodu Protea, ktoré listom pripomínajú rododendróny. Nedá mi nespomenúť, že táto oblasť je bohatá na rod Gladiolus. Nachádzame tu nízky Gladiolus ecklonii s výrazne tmavo fialovými bodkami v bielo ružovom kvete. Nápadný je Gladiolus dalenii a veľmi exoticky vyzerá až 0,8 m vysoký Gladiolus papilio. Lesotho opúšťame cez prechod Ramatselisaos Gate na juhu krajiny. Pokračujeme ďalej na východ do mesta Underberg, kde v dobre vybavenom supermarkete dokúpime zásoby a navštívime poslednú prírodnú rezerváciu v horách Drakensberg na Juhoafrickej strane. Z botanických noviniek nás upútajú v úzkych trhlinách skál paprade Pleopeltis macrocarpa, Phalea calomelanos. Absolútne dominantná je však stromovitá papraď vysoká až do 2,5 m Cyathea dregei, ktorá tvorí výrazný krajinotvorný efekt. Nachádzame aj množstvo orchideí, napríklad Satyrium parvifl! orum, Disa cornuta, Disperis stenoplektron a Habenaria sp. Z čeľade Ericaceae zaujala s krásne červeným kvetom Erica oatesii.
Cez ďalší týždeň si ďalej užívame juhoafrickú prírodu rôznych ekologických formácií (buš, tvrdolistý les, sladké jazero, mangrové porasty, oceánske pobrežie). Samozrejme sme si nenechali ujsť pozorovanie veľkých zvierat a kúpanie sa v teplom Indickom oceáne. Róbert Roth, Kremnica
Felicia drakensbergensis foto R. Roth Thaba Ntso 3064 m n. m. Nádherné výhľady a bohatá flóra nás úplne zamestnávajú. Vo svahoch nachádzame okrem iného Helichrysum pilosellum, Berkheya rhapontica a vo vrcholových partiách sa nachádza Eumorphia prostrata (chamefit z čeľade Asteraceae) a kompaktná Polygala rhinostigma. Z vrcholu sú dobre 23
Ostravská divočina
A je tady další putování za krásami moravské přírody. Přestože nadpis může v někom vyvolat pocit, že budu popisovat bujarou atmosféru věhlasné Stodolní ulice, rozhodl jsem se navštívit mnohem klidnější a botanicky zajímavější lokalitu. Inspirovala mne kniha Příroda Ostravy, jejíž autorkou je botanička RNDr.Věra Koutecká. Při jejím čtení a prohlížení se mi okamžitě vybavily poutavé autorčiny přednášky o horách a rostlinách různých oblastí Evropy v ostravském klubu skalničkářů, doprovázené množstvím téměř uměleckých obrázků na diapozitivech a následně i v digitální podobě.
9.
Ačkoliv je Ostravsko téměř 150 let považováno za jednu z nejprůmyslovějších aglomerací, na katastru města a v jeho blízkosti bychom překvapivě dodnes nalezli několik ostrůvků téměř nedotčené přírody. Mezi nimi je pak největším (122,3 ha) a nejcennějším chráněným územím (náležejícím do CHKO Poodří) NPR Polanská niva. Její součástí jsou rybníky, louky, potůček, lužní les a východní hranice je tvořena meandrujícím tokem řeky Odry s pobřežními porosty s převahou vrb a topolů. Koryto řeky se občas mění vlivem eroze a odlamováním hliněných břehů, k čemuž dochází především v průběhu povodní. Vydáme­li se z obce Polanka nad Odrou směrem k řece Odře, narazíme za železničním přejezdem na naučnou stez! ku, která odbočuje doleva a následně nás provede celým chráněným územím podél rybníků přes Blücherův les až do luk nedaleko soutoku Odry s Ondřejnicí. Dominantní rostlinou v lese i na okolních loukách je v předjaří sněženka Galanthus nivalis. Kvete tady v obrovském množství a její Vodopád Semonkong foto R. Roth souvislé porosty v rozkvetlém stavu připomínají čerstvě napadaný sníh. V bílé záplavě se jako ostrůvky objevují skupiny fialověrůžových Dentaria glandulosa a Pulmonaria obscura, žlutých Anemone ranunculoides a Primula elatior. Naopak zcela se ztrácejí bíle kvetoucí sasanky Anemone nemorosa a něžné trsíky zapalice žluťucholisté Isopyrum thalictroides. Kolem potůčků a tůněk je také hojný blatouch Caltha palustris. 24
Krásnou hajničkou je Hacquetia epipactis (hvězdnatec čemeřicový). Vzácněji bychom mohli objevit dymnivku Corydalis cava, běžná je naopak bažanka vytrvalá Mercurialis perennis. Po odkvětu sněženek se do rezervace s pokročilým jarem přivalí druhá bílá vlna. Masově rozkvétá česnek medvědí (Allium ursinum). Ze zajímavých rostlin bychom tu dále mohli narazit na vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia), lilii zlatohlavou (Lilium martagon), orsej jarní (Ficaria verna), řeřišnici hořkou (Cardamine amara) a kruštík širolistý (Epipactis heleborine). Z nepůvodních druhů rostlin nelze přehlédnout hezky kvetoucí, avšak nebezpečně se plevelící porosty netýkavky žláznaté (Impatiens glandulifera) a topinamburu hlíznatého (Helianthus tuberosus). V květnu se pak louky Polanské nivy převléknou do zlatých šatů utkaných z pampelišky lékařské (Taraxacum officinale). Vedle tohoto dosti rozlehlého chráněného komplexu původní krajiny stojí v okolí Ostravy za pozornost i menší oázy přírody. K nejzajímavějším patří přírodní rezervace Polanský les, Rezavka a Přemyšov, Přírodní památka Turkov a Národní přírodní památka Landek.
Dentaria glandulosa
Oldřich Navrátil, Ostrava
Galanthus nivalis v NPR Polanská niva
foto O. Navrátil
25
Čtvrtek 1. března 2012, 16:30
Ota Vlasák, Bořanovice u Prahy
Vápencové Alpy od východu na západ Přednáška významného českého skalničkáře a také našeho člena. Podíváme se do Julských Alp, Dolomitů a na Mt. Cenis.
NAŠE AKCE
PŘEDNÁŠKY A ČLENSKÉ SCHŮZE
Scházet se budeme na tradičním místě v sále na Křenové ulici 67 ve 2. poschodí každý první čtvrtek v měsíci v 16:30. Výjimkou je květen, kdy schůze odpadá kvůli výstavě, a červenec a srpen, kdy jsou klubové prázdniny. Po prázdninách se pak opět shledáme ve čtvrtek 6. září 2012 v 16:30.
Každá členská schůze začne krátkou organizační informací a následovat bude odborná přednáška s promítáním digitálních snímků. Stále platí, že po vstupu do sálu je každý člen povinen se podepsat do prezenční listiny a zaplatit příspěvek 10 Kč na úhradu nákladů za sál a honorář přednášejícímu.
Čtvrtek 5. dubna 2012, 16:30
Ondřej Fous, Praha
Trvalky pro sucho a slunce
Přednáška profesionálního zahradníka, nám známého již z dřívějších přednášek. Představí nám pereny vhodné na suchá a slunná stanoviště, tedy místa, která na jihomoravských zahradách rozhodně nejsou ojedinělá.
Čtvrtek 7. června 2012, 16:30
Mých 15 nej…
Trochu netradiční odpoledne, v němž se za řečnickým pultem vystřídá několik našich členů. Každý z nich pohovoří (a také promítne obrázky) o 15 rostlinách, které jsou pro něj něčím zajímavé, mají svůj příběh, který je pro něj svým způsobem „srdeční záležitostí“… Účast přislíbil přítel Doležal, Hedbávný, Martan, Rozehnal. Ale možná se ještě někdo přidá, nechte se překvapit.
MM
Sobota 21. ledna 2012, 9:00
Výroční členská schůze
Na programu bude volba nového předsedy a výboru klubu na další tři roky, další činnost bude tradiční ­ hodnocení činnosti a program na rok 2012, ocenění nejlepších exponátů výstavy 2011 s krátkým promítáním a finále soutěže o nejkrásnější digitální fotografii. Zajištěno bude občerstvení.
Čtvrtek 2. února 2012, 16:30
Z historie klubu Setkání členů k 40.výročí založení Klubu skalničkářů Brno. Připomeneme si činnost klubu se zaměřením na 70. ­ 90. léta, včetně promítání obrázků z tehdejších výstav.
26
VÝSTAVA 2012
příspěvek na dopravu! .
Prosíme členy, aby přivezli dostatek pěkných exponátů, abychom měli ke 40. výročí založení našeho klubu pěknou výstavu!
Dodržujte prosím také termín likvidace. Někteří členové si zaevidované exponáty chtějí odnést již v závěru posledního dne výstavy. Ve výjimečných případech (malé množství exponátů) je tato varianta možná, ale opět jen po předchozí dohodě s předsedou klubu nebo členy výstavní komise.
MM
Výstava 2012 proběhne v tradičním jarním termínu na přelomu dubna a května, letos od soboty 28. 4. do soboty 5. 5. v areálu firmy Čtyřlístek zahradnické služby, s. r. o v Brně na Bystrcké ulici 40a u mostu přes Svratku (MHD tramvaj 1, 3, 11, trolejbus 30, autobus 50, 52, zastávka Kamenolom nebo ZOO). Vchod bude tradičně bránou naproti mostu z Bystrcké ulice.
přejímka exponátů:
vlastní výstava:
likvidace výstavy:
BURZY 2012
čtvrtek 26. 4. 2012 10 ­ 18 h
sobota 28. 4. až sobota 5. 5. 2012
8 ­ 18 h
neděle 6. 5. 2012
11 ­ 16 h
Stejně jako loni, tak i v letošním roce uspořádáme 3 prodejní burzy rostlin. Hlavní burza bude probíhat souběžně s naší výstavou skalniček v areálu firmy Čtyřlístek zahradnické služby, s. r. o v Brně ­ na Bystrcké ulici 40a u mostu přes Svratku. Druhá burza bude ve druhé polovině května (přesný termín níže) při výstavě Iris 2012 v Botanické zahradě a arboretu MU. Podzimní burza při výstavě Barvy podzimu, opět v Botanické zahradě a arboretu MU, je plánována na přelom září a října.
Organizace příjmu a výdeje rostlin bude probíhat podle standardních pravidel. Exponáty se budou přejímat pouze ve čtvrtek 26. 4. od 10 do 18 hodin! Dodržujte prosím tento termín! Slavnostní zahájení výstavy se neuskuteční pro nedostatek času a malý zájem!
Za exponáty, které neprojdou řádnou evidencí, nebere klub žádnou odpovědnost a majitel těchto rostlin nemůže být považován za vystavovatele. Ojedinělé výjimky jsou možné jen po předchozí domluvě s předsedou klubu nebo se členy výstavní komise, tj. s přítelem Hadačem nebo Mertou. Výstavní komise může odmítnout rostliny v kelímcích od jogurtů, taktéž rostliny nevzhledné, odkvétající nebo ty, které zjevně nestihnou vykvést. Připomínáme, že vystavovatelem se stává každý člen Klubu skalničkářů Brno, jenž dodá (a výstavní komise přijme) nejméně 3 exponáty, v případě korýtek nebo větších osázených nádob tolerujeme i menší počet. Komu bude zaevidováno více než 10 exponátů, může požádat o 1. květnová burza
(při výstavě Skalniček v areálu fy Čtyřlístek zahradnické služby, s. r. o na Bystrcké ulici)
příjem zboží:
prodej:
likvidace:
čtvrtek 26. 4.
pátek 27. 4.
sobota 28. 4. až sobota 5. 5.
neděle 6. 5.
12 ­ 18 h
10 ­ 18 h
8 ­ 18 h
11 ­ 16 h
Čas ve čtvrtek 26. 4. před 12. hodinou je vyhrazen pro příjem 27
zboží realizačního týmu přípravy výstavy. Podobně jako v minulých letech si pěstitelé mohou dohodnout s organizátory burzy i jiné termíny pro příjem rostlin v průběhu výstavy dle jejich časových možností. V sobotu ráno 28. 4. ale prosím zboží do burzy nevozte, na přebírání rostlin nebude čas, ihned po otevření bývá největší nápor nakupujících.
Registrovaným vystavovatelům bude odvedeno 20 % z ceny prodaných rostlin ve prospěch klubu, ostatním 25 %.
Výplata za prodané rostliny a odměny za služby a brigády se uskuteční ve čtvrtek 7. června 2012 od 15:30 do 16:15 hodin (před členskou schůzí) v sále na Křenové ulici 67.
parkování. Jinak je možné parkovat i na Bieblově ulici, kam je ale pro neznalé místních poměrů trochu složitější příjezd.
Termín výplaty za prodané rostliny a odměny za služby a brigády 2. květnové burzy zatím není znám a bude oznámen zúčastněným buď na členské schůzi 7. června nebo individuálně.
Podzimní burza (při výstavě Barvy podzimu 2012 v areálu botanické zahrady a arboreta MU na tř. Generála Píky v Černých Polích)
Podzimní burza rostlin se také uskuteční v prostoru velké garáže pod správní budovou. 2. květnová burza (při výstavě Iris 2012 v areálu botanické zahrady a arboreta MU na tř. Generála Píky v Černých Polích)
Příjem zboží:
čtvrtek 27. 9.
9 ­ 15 h, 17 ­ 18 h
Prodej:
pátek
28. 9. až pondělí 1. 10.
9 ­ 18 h (v pondělí do 17:00)
Likvidace:
pondělí 1. 10.
17 ­ 18:30 h
úterý
2. 10.
8 ­ 10 h
Příjem zboží:
čtvrtek 24. 5. 9 ­ 15
h, 17 ­ 18 h
Prodej:
pátek 25. 5. až pondělí 28. 5.
9 ­ 18 h (v pondělí do 17:00 h)
Likvidace:
pondělí 28. 5.
17 ­ 18:30 h
úterý 29. 5.
8 ­ 10 h
Burza bude umístěna v prostoru garáží pod správní budovou. Vjezd automobily pro svoz a odvoz zboží bude možný horní branou od zastávky tramvají č. 9 a 11 Bieblova. Nevjíždějte prosím ihned do areálu, vzhledem k omezenému prostoru bude pohyb aut regulován. Ve čtvrtek 24. 5. zde bude v 16:00 probíhat slavnostní zahájení výstavy Iris 2012. V době od 15:00 do 17:00 nebude možné vjíždět automobily do areálu! V době výstavy bude pro návštěvníky otevřena i dolní brána z ulice Drobného, kde jsou i dobré možnosti Prosíme prodávající, aby striktně dodržovali uvedené časy. Ve čtvrtek 27. 9. zde bude v 16:00 probíhat slavnostní zahájení výstavy Barvy podzimu 2012. V době od 15:00 do 17:00 nebude možné vjíždět automobily do areálu! Prosíme vás, abyste rostliny přivezli pokud možno do 15:00. Doba mezi 17:00 a 18:00 je určena hlavně pro členy, kteří z důvodu zaměstnání přejímku zboží do 15:00 nestihnou. Přebírací formuláře (jsou shodné jak pro rostliny na burzu, tak pro výstavní exponáty) si můžete stáhnout na našich internetových 28
stránkách www.skalnicky­brno.cz v sekci Burzy. Na přebírací protokoly prosím vždy připište své aktuální telefonní číslo, nejlépe mobilního telefonu. Případné dotazy směřujte na předsedu či místopředsedy klubu (viz adresář členů výboru klubu na konci zpravodaje č. 60.
MM
nad Sázavou
členka – Marie Jurčová, předsedkyně Klubu skalničkářů Iris Opava
členka – Darina Funtíková, předsedkyně Klubu Malá Fatra Žilina
1. Věříme, že kluby skalničkářů vzaly na vědomí návrhy a přání vzešlé z jednání 34. setkání v Žilině a řídí se podle nich.
Jednalo se o návrh nahlášení zájezdu předem předsedovi klubu nebo zájezdovému referentovi z důvodu úspěšného zorganizování návštěvy skalek domácí organizace. V tomto případě hostitelská organizace by měla zajistit průvodce po zahradách.
V dalším bodě bylo žádáno, aby účastníci zájezdů do přírodních lokalit a chráněných krajinných oblastí šetrně přistupovali k floře v těchto lokalitách.
Pro budoucí setkání představitelů klubů skalničkářů navrhujeme připravit stručnou prezentaci činností klubu digitální formou se zaměřením na propagaci výstav a zájezdů.
2. Nabídka propagace jednotlivých klubů:
Plzeňský klub nabídl propagaci jednotlivých klubů ve svém kalendáři. Každému zainteresovanému klubu věnuje jednu stránku s podmínkou odebrání určitého množství kalendářů za přijatelnou cenu. Pražský klub opětovně nabídl všem klubům možnost prezentace na vývěsných tabulích v prostorách výstaviště v průběhu výstavy. Předseda pražského klubu přítel David Stádník upřesnil obsah této prezentace.
3. Žádáme představitele klubů o včasné zaslání požadovaných informací o činnosti klubu, přihlášky účastníků, adresáře předsedů, nabídku přednášek a pořádání výstav. Pořádající klub informace zpracuje a dá na setkání ke kontrole. Po setkání budou doplněné a zkontrolované informace ze setkání ZÁJEZD 2012
Letošní zájezd plánujeme na sobotu 12. a neděli 13. května 2012. Předpokládáme navštěvu skalek a zajímavých míst ve středních Čechách včetně pražské výstavy skalniček na Karlově náměstí. V době vydání zpravodaje ještě nebyl detailní program zájezdu znám.
Karel Rozehnal
INFORMACE ZE SETKÁNÍ
Usnesení z 35. setkání zástupců skalničkářských klubů České a Slovenské republiky
Setkání, které se uskutečnilo ve dnech 16. ­ 18. 9. 2011 v hotelu SEIFERT v Nových Hamrech, uspořádal Klub skalničkářů Erica, o. s. Nejdek.
Setkání se účastnilo 17 klubů.
Usnesení připravila návrhová komise ve složení:
předseda – přítel Jan Růžička, předseda Klubu skalničkářů Žďár 29
zaslány e­mailem předsedům klubu a ti zajistí předání dalším členům klubu.
4. Pořádající klub zajistí pro setkání adekvátní prostory, které splní možnost jak zvukové, tak obrazové prezentace v digitální podobě. Digitální prezentace jednotlivých klubů bude se zaměřením:
Na propagaci výstav – zajištění výstavy, nové nápady a myšlenky
Na ukázky míst, kde byl klub na zájezdě
Kluby, které nemají možnost zpracování prezentace v digitální podobě, přednese zástupce klubu ústně.
5. V roce 2012 uspořádají 36. mezinárodní setkání klubů skalničkářů přátelé z klubu Iris Opava. Následující setkání v roce 2013 uspořádá klub skalničkářů Protěž Olomouc.
6. Děkujeme pořádajícímu klubu Erica, o. s., Nejdek za příjemně strávený čas v Krušných horách na překrásně upravených skalkách nadšených skalničkářů s bohatým sortimentem skalniček na prodej. Musíme ještě zvlášť poděkovat za velkolepé pohoštění na každé navštívené skalce, které nám členové pořádajícího klubu připravili, a také za pěkný dárek v podobě rozkvetlého hořce. Od účastníků setkání jim musíme vyjádřit jen svůj obdiv a velké poděkování. Účast: 49 představitelů ze 17 klubů a 3 hosté – členové Klubu Erica, o. s., Nejdek.
(Seznam klubů: Klub skalničkárov Bratislava, Klub skalničkářů Brno, Klub skalničkářů Bruntál, Klub skalničkářů Primula Děčín, Občianské združenie Campanula carpatica Drietoma, Klub skalničkářů Erica, o. s., Nejdek, Klub skalničkárov Nitra, Klub skalničkárov Pulsatilla Nitra, Klub skalničkářů Protěž Olomouc, Klub skalničkářů Iris Opava, Klub skalničkářů Pardubice, Klub skalničkářů Alpinum Plzeň, Klub skalničkářů Praha, Klub skalničkárov Trenčín, Klub skalkařů Zlín, Klub skalničkářů Žďár nad Sázavou, Občianské združenie Malá Fatra, Žilina)
Klub skalničkářů Adonis Ostrava se na setkání omluvil.
Program setkání:
V pátek 16. 9. 2011 po přivítání účastníků v hotelu Seifert v Nových Hamrech, při kterém zúčastnění dostali drobné propagační materiály, ubytování a večeři, měla být přednáška členky klubu Erica, př. Ing. Hedviky Lehké, na téma ochrana přírody v Krušných horách. Pro selhání techniky se přednáška nekonala. Program pokračoval pouze ústní prezentací jednotlivých klubů.
V sobotu po snídani účastníci odjeli na skalku přítelkyně Heleny Brabcové v Tisové u Nejdku a dále pokračovali procházkou na skalku přítele Karla Tomeše v Nejdku. Po dobrém obědě v hotelu Seifert byl odjezd na návštěvu muzea Jana Bechera v Karlových Varech, kde rovněž selhala technika. Po ochutnávce 13. karlovarského pramene (Becherovky) následovala návštěva skalky přítelkyně MUDr. Věry Procházkové v Karlových Varech – Tašovicích a skalky u přítele Jaromíra Jedličky v K. Varech ­ Dvorech. Poslední návštěva s občerstvením se konala na zahradě Zpráva z 35. setkání zástupců skalničkářských klubů České a Slovenské republiky Konalo se ve dnech 16. 9. ­ 18. 9. 2011 v hotelu Seifert v Nových Hamrech.
Pořadatelem setkání byl Klub skalničkářů Erica, o.s., Nejdek.
30
přítelkyně Karin Skořepové a Jiřího Vrátníka rovněž v K. Varech – Dvorech. Zde představitelé klubů dostali dárek – výpěstek přátel manželů Potužákových z Hor – Oloví – po! dzimní hořec Sino ornata. Zde někteří členové klubu Erica prodávali své výpěstky. Po večeři následovalo promítání členky klubu Erica přítelkyně MUDr. Věry Procházkové o její účasti na cestě po Číně.
Po promítání pokračovala ústní prezentace klubů, byl přednesen návrh na usnesení a pokračovala volná zábava. Návrh na usnesení byl doplněn podle připomínek účastníků a je přílohou tohoto zápisu. Usnesení bylo schváleno všemi přítomnými.
Neděle byla posledním dnem setkání. Při rozloučení jsme si všichni popřáli pevné zdraví, pěstitelské úspěchy a přijali pozvání na 36. mezinárodní setkání v Opavě. Členky Klubu Erica, o. s., Nejdek velice potěšila pochvala za organizaci setkání (i když se chybička vloudila) a budou navštíveným přátelům tlumočit pochvalu jejich skalek a těšit se na další návštěvy.
tř. Generála Píky
Klub skalničkářů Bruntál
  17. ­ 18. 5. 2012 v Bruntálu a 19. ­ 20. 5. 2012 v Krnově.
Klub skalničkářů Primula Děčín
 5. ­ 8. 5. 2012 ­ Oblastní muzeum
Občianske združenie Campanula carpatica Drietoma
 27. – 28. 4. 2012
Klub skalničkářů Erika Nejdek
 18. 5. – 22. 5. 2012 v Karlových Varech – Doubí (u obchodního centra TESCO, OBI)
Klub skalničkárov Pulsatilla Nitra a Klub skalničkárov Nitra
 duben 2012 – GARDENIA, Nitra, 6. mezinárodní výstava zahradnictví, zahrádkáři, přátelé bonsají a květů na AX v Nitře,
  květen 2012 – Den květů (vše pro zahradu) Hlohovec  srpen 2012 – AGROKOMPLEX, Nitra ­ mezinárodní zemědělská a potravinářská výstava + prodej ­ vše pro zahradu.
 říjen 2012 – Dřevo a les ­ prodej dřevin a květin na AX v Nitře.
Zapsala: Habajová
Termíny skalničkářských výstav v roce 2012:
Klub skalničkářů Brno
 28. 4. – 5. 5. 2012 ­ Jarní výstava + burza, Areál Č tyřlístku Brno, Bystrcká ul.
 25. ­ 28. 5. 2012 ­ burza rostlin při výstavě Iris 2012 v Botanické zahradě a arboretu MU, Brno ­ Č
erná Pole, tř. Generála Píky
 28. 9.­ 1. 10. 2012 ­ burza rostlin při výstavě Barvy podzimu 2012 v Botanické zahradě a arboretu MU, Brno ­ Černá Pole, Klub skalničkářů Protěž Olomouc
 9. ­ 12. 5. 2012 – Slovanské gymnázium v Pasteurově ulici v Olomouci
31
Lúčka, Žilina
 
14. ­ 20. 5. 2012 ­ Budatínský hrad, Budatín, Žilina
Klub skalničkářů Adonis Ostrava
 5. ­ 6. 4. 2012 ­ předjarní výstava
 25. – 27. 4. 2012 ­ hlavní výstava
 11. ­ 12. 5. 2012 ­ výstava spojená s burzou MO zahrádkářů
(všechny v areálu u Domu zahrádkářů v Ostravě ­ Zábřehu)
INFORMACE Z KLUBU
Z ČLENSKÉ ZÁKLADNY
Klub skalničkářů Pardubice
 5. ­ 6. 4. 2012 ­ malá jarní
 3.­ 4. 5. 2012 ­ velká 33. klubová výstava
 8. ­ 9. 9. 2012 ­ podzimní
(všechny v zahradě Institutu pro další vzdělávání v Pardubicích, Za Pasáží)
Stav k 31. 12. 2011: 138 členů
Ve druhém pololetí 2011 nedošlo v členské základně k žádným změnám, nikdo od nás neodešel, ani k nám nikdo nepřistoupil.
Upozorňujeme všechny členy, že členské příspěvky na rok 2012 se platí od 1. 1. 2012 do 31. 5. 2012. Neuhrazení příspěvku do tohoto termínu bude považováno za nezájem o další členství v klubu a bez dalšího upozornění povede k vyloučení z klubu. Za neuhrazení členského příspěvku bylo vyloučeno v roce 2011 celkem 5 členů (viz 64. číslo zpravodaje)
Klub skalničkářů Alpinum Plzeň
 3. 5. – 12. 5. 2012
Klub skalničkářů Praha
 jarní – 25. 3. ­ 4. 4. 2012
 velká – 2. 5. ­ 19. 5. 2012
 podzimní – 3. 9. ­ 15. 9. 2012
Členové, kteří nedocházejí na členské schůze a požadují zaslání zpravodaje poštou, musí mimo členského příspěvku (150 Kč) zaplatit ještě poštovné 35 Kč v ČR a 80 Kč v SR.
Pro zaslání lednového zpravodaje číslo 65 je rozhodná platba poštovného v roce 2011.
Klub skalničkárov Trenčín
 27. ­ 28. 4. 2012 v DK Trenčín – Zlatovce
Klub skalkařů Zlín
 11. ­13. 5. 2012 ­ prostory internátu Střední průmyslové školy polytechnické
Občianske združenie Malá Fatra Žilina
 20. ­ 22. 4. 2012 ­ zahradnictví GARTEN­HIRNER, Lietavská Prosíme všechny členy klubu, aby při změně adresy nebo telefonu nahlásili nové údaje co nejdříve na adresu: Marie Servisová, Jahodová 40, 620 00 Brno, tel. 545 229 648 nebo mob. 608 502 916, nebo Věra Salzburgerová, Křídlovická 78, 603 00 32
Brno. Tel. 530 315 666 nebo mob. 732 522 841.
Marie Servisová
Účast na akcích Klubu skalničkářů Brno (výroční členská schůze + členské schůze)
Rok/ účast 1998/478, 1999/512, 2000/461, 2001/452, 2002/502, 2003/482, 2004/458, 2005/417, 2006/445, 2007/432, 2008/452, 2009/421, 2010/398, 2011/358
Věra Salzburgerová
DROBNÉ ZPRÁVY A INFORMACE
1. Uzávěrka 66. čísla klubového zpravodaje Skalničkářův rok bude 31. 7. 2012. Distribuce proběhne od 6. 9. 2012.
2. Adresa našich internetových stránek: www.skalnicky­
brno.cz . Zde najdete i případné aktuální změny, které nastaly po uzávěrce zpravodaje. 3. Členové našeho klubu mají možnost uveřejnit obrázky ze své zahrady nebo skalky na našich klubových stránkách. Pošlete nejvýše 10 snímků v digitální formě na adresu [email protected] , nebo můžete předat na CD nebo flash­
disku na členských schůzích.
4. Chcete přijímat na své zahradě klubové zájezdy? Pokud ano, tak nám to nezapomeňte včas oznámit.
5. Pište prosím články do zpravodaje, veškeré příspěvky posílejte na adresu: Ing. Mojmír Martan, Úvoz 7, 602 00 Brno nebo na e­mail: [email protected], tel. 543 248 472, 728 235 171
33
KALENDÁŘ AKCÍ KLUBU V 1. POLOLETÍ 2012
7. 6.
31. 7.
21. 1.
2. 2.
1. 3.
5. 4.
21. 4.
26. 4.
26. 4.
Vybrané akce v 2. pololetí 2012
9:00
16:30
16:30
16:30
9:00 ­ 17:00
10:00 ­ 18:00
12:00 ­ 18:00
výroční členská schůze (Křenová)
členská schůze a přednáška (Křenová)
členská chůze a přednáška (Křenová)
členská chůze a přednáška (Křenová)
hlavní brigáda před výstavou (Bystrc)
příjem exponátů na výstavu (Bystrc)
1. květnová burza ­ příjem rostlin (Bystrc)
27. 4.
10:00 ­ 18:00 1. květnová burza ­ příjem rostlin (Bystrc)
28. 4. ­ 5. 5. 8:00 ­ 18:00
výstava + 1. květnová burza ­ prodej (Bystrc)
6. 5.
11:00 ­ 16:00 likvidace výstavy a 1. květnové burzy (Bystrc)
12. 5. ­ 13. 5.
zájezd do středních Čech
24. 5.
9:00 ­ 15:00
příjem rostlin na 2. květnovou burzu (Arboretum)
17:00 ­ 18:00 příjem rostlin na 2. květnovou burzu (Arboretum)
25. 5.­ 28.5. 9:00 ­ 18:00
2. květnová burza ­ prodej (Arboretum)
(28. 5. jen do 17:00)
28. 5.
17:00 ­ 18:30 likvidace 2. květnové burzy (Arboretum)
29. 5.
8:00 ­ 10:00
likvidace 2. květnové burzy (Arboretum)
31. 5.
poslední možný termín zaplacení příspěvků na rok 2012
7. 6.
15:30 ­ 16:30 výplata za prodané rostliny, služby a brigády (Křenová)
6. 9.
27. 9.
16:30
16:30
9:00 ­ 15:00
17:00 ­ 18:00
28. 9.­ 1. 10. 9:00 ­ 18:00
1. 10.
2. 10.
10. 11.
17:00 ­ 18:30
8:00 ­ 10:00
členská schůze a přednáška (Křenová)
uzávěrka Zpravodaje č. 66
členská schůze a přednáška (Křenová)
příjem rostlin na podzimní burzu (Arboretum)
příjem rostlin na podzimní burzu (Arboretum)
podzimní burza ­ prodej (Arboretum)
(1. 10. jen do 17:00)
likvidace podzimní burzy (Arboretum)
likvidace podzimní burzy (Arboretum)
uzávěrka 6. ročníku fotosoutěže
Nepředvídané události mohou způsobit změny programu, času a místa konání příslušných akcí. Aktuální informace najdete vždy na našich internetových stránkách.
34
Skalničkářův rok, leden 2012, číslo 65
ISSN 1805­1170
BOTANICKÉ POZNÁMKY
Habitat in montium Drakenberg­Maloti in Lesotho. Observatus locis Sani Pass, Afriski, Two Gun Pass, Kotisephola Pass, Thabana Ntlenyana, Menoaneng Pass.
Holotypus hic designatus Josef Niederle s. n. , 5 Nov 2011, planta culta, BRNU 620823.
Mater mea commemoratur.
Josef Niederle
Jméno pro nuggetoid
Předpokládám, že můj nápad nebude příliš originální, takže je velice pravděpodobné, že mě už někdo předstihl. Přesto považuji za rozumné pojmenovat nuggetoidní kosmatec pěstovaný pod nesmyslnými jmény Delosperma basuticum a Delosperma congestum.
Malotigena frantiskae­niederlovae Niederle gen. nov. et sp. nov.
Diagnosis generis
A genere Delosperma numero carpellorum differt.
Descriptio speciei
Fruticulus congestus radicans, 2 cm altus, textura rosulata. Internodia 0 – 3 mm longa, in basibus foliorum persistentibus celata. Folia lanceolata, 15 – 20 mm longa, 5 – 6 mm lata, 3 mm crassa, opposita, connato­vaginata, infra rotunda, supra plana vel teretiuscula, ad apicem carinata. Papillae ad marginem et apicis carinam ciliae formantes, aliae inconspicuae planae, colorem argentato­viridem efficientes. Flores 2 – 4 cm in diametro. Calyx 5 – 6­merus. Adelphiae staminum 5 – 6, series staminodiorum erectorum nulla vel una. Staminodia petaliformia colore profunde luteo, basim verus albo. Glandulae 5 – 6, inter adelphias staminum locatae. Carpella 5 – 10 in planta una. Capsula duriuscula, valvae acutae, alae longitudine ± 0.6 longitudinis valvarum, placentatio parietalis, sine septo falso. Pedunculus capsulae inter bases bractearum clausus, capsula apparenter sessilis.
Češule a semeník. Nektaria jsou zřetelně umístěna mezi adelfiemi tyčinek bez
návaznosti na plodolisty.
35
Skalničkářův rok, leden 2012, číslo 65
ISSN 1805­1170
Černohorský rozchodník
Linnaeus popsal Sedum hispanicum co vytrvalou rostlinu, zatímco Waldstein a Kitaibel Sedum glaucum co jednoletou. Poněvadž tyto rostliny jsou si jinak velice blízké, je rozumné považovat Sedum glaucum za varietu druhu Sedum hispanicum. Vytrvalé rostliny z balkánských pohoří tak budeme označovat
Sedum hispanicum L. var. hispanicum,
zatímco jednoleté rostliny z nižších poloh jižní Evropy
Sedum hispanicum var. glaucum Waldst. & Kit. ex Niederle var. nov.
≡ Sedum glaucum Waldst. & Kit. in Descr. Icon. Pl. Hung. 2: 198, t. 181. 1804 nom. illeg. non Sedum glaucum Lam. in Fl. Franç. (Lamarck) 3: 84. 1779 nom. illeg. ( ≡ Sedum dasyphyllum L. in Sp. Pl. 1: 431. 1753 )
Jméno Sedum glaucum Waldst. & Kit je mladší homonymum platně publikovaného, přestože nadbytečného a proto nelegitimního, jména Sedum glaucum Lam. a proto je rovněž nelegitimní a nemůže být basionymem. Lze je ovšem legitimně použít v odlišné kombinaci a použít přímý odkaz na původní latinský popis, což činím.
Josef Niederle
36