Ostrovské poklady

MĚSTO
OSTROV
Ostrovské poklady
Zámecký areál
Schlossareal
Castle Area
Zámek Ostrov / Schloss Ostrov / Castle Ostrov
Z á m ec k ý a r e á l
Procházka ostrovským zámeckým areálem vás zavede
zpět do dob, kdy baroko, milující zdobnost a okázalost,
učinilo z malého města v horské kotlině rezidenční sídlo.
Z á m eck á z a hr a da
Zámecká zahrada bývala v minulosti úchvatným prostorem a mimořádným uměleckým dílem. „Osmým divem světa“ ji nazval karlovarský lékař Michael Raphael
Schmutzer ve svém spisu „De Nymphis Carolobadensibus“ v roce 1663. V průběhu své více než tři a půl století
trvající existence zahrada několikrát změnila svou tvář.
V roce 1623 získal do zástavy město Ostrov vojevůdce císařských vojsk, vévoda Julius Jindřich Sasko-Lauenburský a od roku 1642 začal na místě původní šlikovské zahrady uskutečňovat své sny o velkolepé zámecké
zahradě. Čtvercová a hvězdicová zatravněná pole se prolínala s cestičkami uspořádanými do křížů, s vodotrysky, jezírky, sochařskou výzdobou a drobnými stavbami
na ploše o rozloze 12 hektarů, jako v pravé italské renesanční zahradě.
Když v létě roku 1661 velká voda zpustošila zeleň
i stavby, postupnými opravami byla prostoru vtisknuta nová barokní podoba. Ludwig Wilhelm, markrabě bádenský, pak v letech 1690–1715 dokázal dát zahradě
vzhled natolik okázalý a honosný, že se mohla rovnat proslulým francouzským zahradám své doby. Labutí jezírka s vodotrysky, zahradní divadlo, terasy s oranžeriemi,
Neptunova fontána – to je jen malý výčet skvělých děl,
kterými zahrada uchvátila nejednoho návštěvníka. Počátkem 18. století tu prý zahradními labyrinty procházel
sám Johann Sebastian Bach.
Od konce 18. století se zahrada, víceméně samovolně, přeměňovala v přírodně-krajinářský park. Většina
zchátralých staveb byla odstraněna, vodní partie byly
zcela opuštěny a umělecká výzdoba byla odprodávána
nebo ničena. Dnešní podoba parku odpovídá jejímu přírodně-krajinářskému pojetí z druhé poloviny 19. století.
Šl ikovsk ý a L au en bu r sk ý z á m ek
Poměrně rozsáhlý komplex budov, jehož základem bylo
starší sídlo zatím neznámého původu, nechal přestavět
Kašpar Šlik na přelomu 15. a 16. století na renesanční
zámek – rodovou rezidenci ostrovské větve hrabat Šliků.
Ve třicátých a čtyřicátých letech 17. století byl zámek upraven a rozšířen Juliem Jindřichem, vévodou
sasko-lauenburským. V letech 1685–1690 nechal vévoda Julius František Sasko-Lauenburský před původním šlikovským zámkem přistavět zámek nový – tzv.
Lauenburský. Na výstavbě zámku se podíleli významní
stavitelé Abrahám Leuthner, Kryštof Dientzenhofer a Giulio Broggi, vstupní portál je dílem ostrovského sochaře Martina Möckela. Po požáru roku 1691 byl šlikovský
zámek upraven jako vedlejší zámecké křídlo. Současná
podoba zámeckého areálu je výsledkem úprav a přestaveb prováděných velkovévody toskánskými v průběhu
19. a 20. století.
Po roce 1918 byly rozsáhlé prostory ostrovského zámku využity jako sídlo české školy, poštovního úřadu, lesní správy a také zde sídlil menší vojenský útvar Československé lidové armády. Po Mnichovu zřídili nacisté
v zámku první koncentrační tábor v pohraničí, kam byli
po 15. březnu 1939 přechodně soustřeďováni zatčení
čeští antifašisté ze západních Čech. Po osvobození se
stal zámecký objekt majetkem československého státu,
již v roce 1945 byly odstraněny následky požáru a zámek byl postupně využíván pro administrativní a hospodářské účely. V posledních letech byl sídlem střední
průmyslové školy. Roku 2012 byla zahájena celková rekonstrukce zámku. Budova bude od roku 2014 sídlem
Městského úřadu a zároveň turistickým a kulturním centrem města. V přízemí a podkroví bude umístěna expozice o hornictví a historii šlikovského rodu, vnitřní prostor
nazvaný Dvorana bude krytý moderní prosklenou střechou a kromě infocentra bude využíván také pro pořádání výstav a kulturních akcí.
upomíná, je část dochované nástropní malby s motivem
bohyně Diany. Je ozdobou stropu v dětském oddělení
městské knihovny.
Právě knihovna a polyfunkční vzdělávací středisko našly útočiště v nově zrekonstruovaném Paláci princů, který v letech 2009 až 2011 prošel rozsáhlou rekonstrukcí.
Bíl á br á na
Mos t u L etohr á dk u se sochou
s v. Ja na Nepom uck ého
Jedinečná kamenická práce, kterou dokončil v roce
1690 kamenický mistr Paul Büttner, představuje dnes
monumentální vstup do Zámeckého parku. Uprostřed
v prolomeném segmentovém štítu se nachází alianční znak majitelů panství – vlevo markrabat bádenských
a vpravo vévodů sasko-lauenburských, obtočený řetězem Řádu Zlatého rouna.
Poh l edová z eď
Po požáru starého šlikovského zámku (roku 1691) upravil a doplnil jeho štítovou stěnu jako architektonickou kulisu dvorní bádenský stavitel, architekt a malíř Domenico Egidio Rossi. Zeď bývala ukončena dvojicí mohutných
nárožních věžic, které byly propojeny pomocí horní vyhlídkové terasy s balustrádou a sochami. Roku 2013 byla
zahájena rekonstrukce Pohledové zdi se záměrem zřídit
na ní vyhlídkovou plošinu, která návštěvníkům umožní
nádherný výhled do zámecké zahrady i Starého města.
Z druhé strany zdi, směrem k městu, bude pak návštěvníkům k odpočinku i poznání sloužit Zahrada vůní se záhony bylin a drobných dřevin.
Pa l ác pr i nců
Překrásná palácová budova s výrazně barevnou fasádou byla postavena v letech 1685/1693–1696 dvorním
stavitelem Johannem Sockhem a skládala se ze tří křídel. S vlastním zámkem býval Palác princů spojen komunikační chodbou; Bílou branou se tak původně vstupovalo na uzavřené nádvoří Paláce princů. Po požáru
v roce 1795 bylo sneseno západní křídlo objektu i s komunikační chodbou a tím se jeho nádvoří zcela otevřelo do prostoru parku.
V interiéru paláce se nad místnostmi v přízemí dochovaly překrásné valené klenby a k největším zajímavostem, jež byly odkryty archeology, patří tzv. Dianina lázeň.
Pod tímto názvem se v přízemí budovy skrýval barokní
bazén mimořádných rozměrů (5,2 m x 2,2 m). Objevený
pozůstatek bazénu je zakonzervován, ale spatřit ho bohužel není možné. Jediné, co na původní účel prostoru
Fon tá na na ná dvoř í Pa l áce pr i nců
Z bohaté výzdoby zámecké zahrady z druhé poloviny 17. století se dochovala kamenná mísa fontány, která byla v roce 1998 osazena do nově vytvořené kašny
na nádvoří Paláce princů.
K a pl e s v. Ja na Nepom uck ého
Drobnou klasicistní kapličku pod zahradním průčelím
zámku nechali roku 1827 vybudovat ředitel ostrovského
panství Antonín Kotz a jeho manželka Veronika. V roce
1822 vyřezal pro kapli sochař Karl Lorenz z Hroznětína
dřevěnou sochu sv. Jana Nepomuckého.
Původní dřevěný mostek byl ve vrcholně barokním období nahrazen zděným. Na jeden z pilířků byla umístěna
socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1827, která původně stávala na mostku u klášterního areálu.
L etohr á dek
Jediným svědkem zaniklé nádhery francouzské zahradní architektury je barokní budova Letohrádku, postavená
v letech 1673–1683 Abrahamem Leuthnerem.
Interiér Letohrádku je bohatě zdobený množstvím barokních stavebních a uměleckých prvků. Přízemí je řešeno na půdorysu osmiúhelníku, s nikami v podobě grót
(jeskyní) s kašnami, které doplnil v devadesátých letech
17. století architekt Domenico Egidio Rossi. Nad nimi jsou
v patře průchozí balkóny s balustrádou. V přízemí byly
dle původního rozvrhu tři pokoje a vévodova pracovna,
kuchyně s předsíňkou a spižírnou; v patře, do kterého
se vystupovalo po schodišti, byla velká jídelna, pokoje
vévody a vévodkyně a pokoj pro dvorní dámy. Do vévodových pokojů vedl zvláštní vstup točitými schůdky z přízemí. Celé druhé patro zaujímal velký sál.
Poslední majitelé panství, velkovévodové z Toskány,
pronajali v 19. století Letohrádek jako letní restauraci.
Poválečné úpravy (klub Jáchymovských dolů, Okresní vojenská správa), které narušily původní stav, byly odstraněny rekonstrukcí v letech 1972 až 1982.
Skvostné prostory této stavby byly od roku 1961 využívány jako městská galerie. Od roku 1967 až dodnes
jsou zde prezentována výtvarná díla pod záštitou karlovarské Galerie umění. Převážnou část sbírkového fondu tvoří kresby a grafické listy. Program výstav sleduje
převážně současné umělecké dění v různých generačních a výtvarných přístupech a zaměřuje se především
na českou tvorbu.
Vs t u pn í propy l eje
Slavnostní vstupní brána do zámecké zahrady vedla
z někdejšího Starého města. Vznikla v barokním období.
Sc h l oss a r e a l
Ein Spaziergang durch das Gelände des Schlossparks
von Ostrov führt Sie zurück in die Zeiten, als das
Barock, verliebt in Dekoration und Prunk, die Kleinstadt
im bewaldeten Tal zum Residenzsitz erhob.
Sch l ossg a rt en
Kaple sv. Jana Nepomuckého / Kapelle des
Hl. Johann Nepomuk / Chapel of St. Jan Nepomuk
Do té doby býval celý areál Zámeckého parku uzavřen
zdí a cesta vedoucí od Paláce princů zde původně končila. Až ve vrcholně barokním období zde byla otevřena
slavnostní brána, tzv. Vstupní propyleje.
Kos t el s v. Ja k u ba v ětšího
Původně farní, pozdně románský kostel sv. Jakuba Většího z počátku 13. století byl postaven na vyvýšenině
v místech středověkého trhového sídliště, pojmenovaného
Slavkenwerde, na jakémsi ostrově, obklopeném pravým
břehem říčky Bystřice na jižním okraji dnešního města
Ostrov (Schlackenwerth). Je nejstarší stavební památkou
města Ostrova. Roku 1226 byl vysvěcen a od 16. století je kostel uváděn jako hřbitovní. Postupem času stavba chátrala a počátkem 17. století se o ní v dobových
dokumentech psalo jako o zpustlé. Roku 1606 se proto
uskutečnila celková rekonstrukce. Počátkem 19. století je kostel znovu značně zchátralý, naštěstí roku 1912
celkovou rekonstrukcí obnoven. V roce 1937 při bílení
vnitřních stěn náhodou odpadly kusy starých nátěrů. Pod
nimi byla nalezena pozdně renesanční figurální malba,
znázorňující postavy dvou andělů. V roce 1982 byly objeveny další prvky malby, tentokrát raně barokní. Město převzalo bezúplatně kostel od církve, kostel byl zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek České
republiky a poté byl kostel opraven. Přitom byla v sanktusníku nalezena schránka, obsahující záznamy psané
při opravách v roce 1912, a šest kusů mincí C. a K. Rakousko-Uherska. Z dokumentů byly pořízeny kopie a ty
byly spolu s dalšími předměty opět vloženy do schránky
a 14. října 2005 uloženy v rekonstruované báni kostela.
Roku 2010 přistoupilo město Ostrov k celkové obnově
kostela. Na severní stěně vedle vchodu je k vidění sedm
nově zrestaurovaných pamětních a náhrobních desek.
Na hřbitově u kostela jsou umístěné dva smírčí kříže svezené z okolí města, nejdecký a jáchymovský.
Der Schlossgarten war einst ein Atem beraubendes
Gelände und außerordentliches Kunstwerk. Als das Achte Weltwunder bezeichnete den Garten der Karlsbader
Arzt Michael Raphael Schmutzer in seiner Schrift „De
Nymphis Carolobadensibus“ in 1663. Während seiner
über dreieinhalb Jahrhunderte langen Existenz wandelte der Garten einige Male sein Antlitz.
In 1623 erhielt der Befehlshaber der kaiserlichen Armee Julius Heinrich, Herzog von Sachsen-Lauenburg,
die Stadt Ostrov als Pfandlehen, und seit 1642 begann
er, an der Stelle des ursprünglichen Gartens der Grafen
Šlik seine Träume über einen großartigen Schlossgarten zu verwirklichen. Quadrat- und sternförmige Rasenflächen wurden durch gekreuzte Wege durchbrochen, es
gab Springbrunnen, kleine Seen, Skulpturen und zierliche Bauten … wie in einem echten italienischen Renaissance-Park.
Als im Sommer 1661 ein Hochwasser sowohl das Grün,
als auch die Bauten verwüstete, wurde durch allmähliche
Instandsetzungen dieser Gartenlandschaft eine neuartige Barockform eingeprägt. Ludwig Wilhelm, Markgraf
von Baden, verlieh dem Garten zwischen 1690–1715
ein dermaßen prunkvolles und hochtrabendes Aussehen, dass er mit den berühmten französischen Gärten
jener Zeit vergleichbar war. Schwanseen mit Wasserfällen, ein Gartentheater, Terrassen mit Orangerien, die
Neptun Fontäne... dies nur eine unvollständige Aufzählung der prächtigen Stücke, durch die der Garten seine
Besucher begeisterte. Am Anfang des 18. Jh. soll angeblich auch Johann Sebastian Bach eine Promenade
durch die Gartenlabyrinthe absolviert haben.
Seit dem auslaufenden 18. Jh. wechselte der Garten
mehr oder minder spontan seinen Charakter – in Richtung eines natürlichen Landschaftsparks. Die meisten
verkommenen Bauten wurden beseitigt, die Wasserpartien verlassen, die Kunstgegenstände verkauft oder zerstört. Die jetzige Form des Gartens entspricht bereits
der natürlichen Landschaftsauffassung der zweiten Hälfte des 19. Jh.
Sch l oss der Gr a fen Šl ik
u nd L au en bu rg
An der Wende des 15. und 16. Jh. ließ Kašpar Šlik einen ziemlich weiträumigen Komplex von Bauten auf der
Grundlage eines älteren Sitzes bisher noch unbekannten Ursprungs umbauen – somit entstand ein Renaissance-Schloss als Familienresidenz der Ostrover Zweiglinie der Grafen Šlik.
In den 30er und 40er Jahren des 17. Jh. wurde das
Schloss umgestaltet und erweitert von Julius Heinrich,
Herzog von Sachsen-Lauenburg. In 1685–1690 ließ Herzog
Julius Franz von Sachsen-Lauenburg vor das ursprüngliche
Schlossgebäude ein neues – sog. Lauenburger Schloss
aufbauen. Es beteiligten sich daran namhafte Architekten: Abraham Leuthner, Kryštof Dientzenhofer und Giulio
Broggi. Das Eingangsportal ist Werk des Ostrover Bildhauers Martin Möckel. Nach dem Brand in 1691 wurde
das Schloss Šlik als ein Nebenflügel des Hauptschlosses adaptiert. Das heutige Aussehen des Areals ist das
Ergebnis von Änderungen und Umbauten, die von den
Toskaner Großherzögen im Verlauf des 19. und 20. Jh.
durchgeführt wurden.
Nach 1918 wurden die weiträumigen Gebäude des
Schlosses zum Sitz der tschechischen Schule, des Postamtes, der Waldverwaltung, und auch wurde hier eine
kleinere Garnison der Tschechoslowakischen Volksarmee untergebracht. Nach dem Münchener Abkommen
errichteten die Nazis im Schloss das erste Konzentrationslager im Sudetenland, wo nach dem Anschluss vom
15. März 1939 vorläufig die verhafteten Antifaschisten
aus Westböhmen konzentriert wurden. Nach der Befreiung ist das Schlossobjekt Eigentum des tschechoslowakischen Staates geworden. Noch in 1945 wurden die
Folgen des Brandes beseitigt und das Schloss wurde
allmählich für Verwaltungs- und Wirtschaftszwecke genützt. In den letzten Jahren war es u. a. Sitz der Mittleren Technischen Fachschule. In 2012 fing die General­
rekonstruktion des Schlosses an. Das Gebäude soll
als Sitz des Ostrover Magistrats dienen, und gleichzeitig auch zum touristischen und kulturellen Zentrum der
Stadt werden. Im Erdgeschoß und in der Mansarde sind
Ausstellungen über den Bergbau und die Geschichte der
Adelsfamilie Šlik vorgesehen, der Innenhof soll ein modernes Glasdach bekommen und neben dem Infozentrum auch für Ausstellungen und kulturelle Veranstaltungen zur Verfügung stehen.
Weiße s Tor
Eine unikale Arbeit in Stein, die in 1690 Meister Steinmetz Paul Büttner vollendete, stellt heute einen monumentalen Eintritt in der Schlossgarten dar. Inmitten des
durchbrochenen Segmentschildes befindet sich das Allianzwappen der Inhaber des Adelshofs – links der Markgrafen von Baden und rechts der Herzöge von Sachsen-Lauenburg, umschlungen mit der Kette zum Orden
des Goldenen Vlieses.
Pa l a s t der Pr i nz en
Das wunderschöne Palastgebäude mit markant farbiger Fassade wurde 1685/1693–1696 vom Hofbaumeister Johann Sockh erbaut und hatte drei Flügel. Mit
dem eigentlichen Palast war der Palast der Prinzen mit
einem Gang verbunden, und durch das Weiße Tor tritt
man ursprünglich in den geschlossenen Hof ein. Nach
dem Brand in 1795 wurde der westliche Flügel des Objektes samt dem Kommunikationskorridor abgetragen,
wodurch sich der Hof voll in den Park öffnete.
Im Inneren des Palastes sind über den Räumlichkeiten
im Erdgeschoß wunderschöne Tonnengewölbe erhalten
geblieben. Zu den größten Besonderheiten, die neuerlich
die Archäologen entdeckten, gehört Dianas Bad. Unter
diesem Namen war im Parterre ein Barockbecken mit
außergewöhnlichen Ausmaßen (5,2m x 2,2m) verborgen.
Die enthüllten Überreste sind konserviert, allerdings können nicht besichtigt werden. Lediglich ein überlieferter
Teil des Deckengemäldes mit dem Motiv der Göttin Diana, erinnernd an den ursprünglichen Zweck, verziert die
Decke in der Kinderabteilung der städtischen Bibliothek.
Gerade die Bibliothek und das polyfunktionale Bildungszentrum fanden gute Zuflucht im sanierten Palast der
Prinzen, der in 2009–2011 eine umfangreiche Renovation durchmachte.
Fon tä ne i m Hof de s
Pr i nz enpa l a s t e s
Von der reichen Dekoration des Gartens aus der zweiten Hälfte des 17. Jh. blieb die Steinschüssel der Fontäne überliefert und wurde in die neu gebildete Fontäne
im Innenhof des Prinzenpalastes in 1998 eingesetzt.
K a pel l e de s Hl. Joh a n n Nepom u k
Eine kleine klassizistische Kapelle ließ in 1827 unter
der Gartenfront des Schlosses der Direktor des Ostrover Adelsguts Antonín Kotz mit seiner Gattin Veronika
erbauen. In 1822 wurde vom Bildhauer Karl Lorenz aus
Hroznětín für die Kapelle eine Holzstatue von Johann
Nepomuk geschnitzt.
Prospek t m au er
Nach dem Brand des alten Schlosses der Grafen Šlik
(1691) wurde seine Stirnwand umgestaltet und als Prospektmauer, bzw. als architektonische Kulisse vom Badener Hofbaumeister, Architekten und Maler Domenico Egidio Rossi ergänzt. Einst war die Wand mit einem Paar von
mächtigen Ecktürmen begrenzt, die mittels einer Aussichtsterrasse mit Balustrade und Statuen verbunden waren. In 2013 begann die Rekonstruktion der Prospektmauer mit dem Ziel, ein Aussichtsplateau zu bilden, das den
Besuchern eine herrliche Aussicht in den Schlossgarten
sowie in die Altstadt öffnen wird. Von der anderen, der
Stadt zugewandten Seite, wird ein „Duftender Garten“ mit
Pflanzen und kleinem Gebüsch zum Entspannen der Besucher und zum Kennenlernen der Natur errichtet.
Vstupní propyleje / Die Propyläen am Eintritt /
Entrance Propylaeum
Brück e a m Lus tsch l össch en m i t
der Stat u e de s h l. Ja n Nepom u k
Die ursprüngliche Holzbrücke wurde im Hochbarock
durch eine gemauerte, mit einem Brückenbogen versehene ersetzt. Auf einen der Pfeiler wurde die Statue des
H. Johann Nepomuk aus dem Jahre 1827 aufgesetzt, die
ursprünglich an der Brücke zum Klostergelände stand.
Lus tsch l össch en
Der einzige Zeuge der untergegangenen Pracht der
französischen Gartenarchitektur ist das Barockgebäude des zwischen 1673–1683 von Abraham Leuthner erbauten Lustschlosses.
Das Innere des Lustschlosses ist mit Unmengen von
architektonischen und künstlerischen Elementen geschmückt. Das Erdgeschoß hat oktogonalen Grundriss
und die entstandenen Nischen sind als Grotten mit kleinen Brunnen ausgestaltet, die in den 90er Jahren des
17. Jh. Architekt Domenico Egidio Rossi hinzufügte. Über
ihnen führen im ersten Stockwerk durchgehende Balkons
mit Balustrade. Im Parterre waren nach dem ursprünglichen Entwurf drei Zimmer und das Arbeitszimmer des
Herzogs, eine kleine Küche mit Vorraum und Vorratskammer. Das erste Stockwerk, zu dem man über eine
Treppe gelangte, enthielt ein Speisezimmer, je ein Zimmer für den Herzog, die Herzogin und die Hofdamen. Der
Herzog konnte einen Sondereingang mit Wendeltreppe
benutzen. Das ganze zweite Stockwerk war einem großen Saal gewidmet.
Die letzten Inhaber des Herrenguts, die Herzöge von
Toskana, vermieteten das Lustschloss als ein Sommerrestaurant. Die Nachkriegsadaptationen (für den Bergbauklub
von Jáchymov und die militärische Bezirksverwaltung),
die den ursprünglichen Zustand in Mitleidenschaft gezogen hatten, wurden durch die Rekonstruktion in 1972–
1982 beseitigt.
Die wunderbaren Räume werden seit 1961 von der
Städtischen Galerie genützt. Seit 1967 bis heute werden hier Werke der bildenden Kunst unter der Schirmherrschaft der Karlsbader Kunstgalerie vorgestellt. Den
überwiegenden Teil des Sammlungsfonds bilden Zeichnungen und Grafik. Das Ausstellungsprogramm verfolgt
vorzugsweise das derzeitige künstlerische Schaffen mit
verschiedenem Blickwinkel, bedingt durch Zugehörigkeit
zu Generationen und Ausdrucksweise der Künstler, mit
Schwerpunkt in der tschechischen bildenden Kunst.
Di e Propy l ä en a m Ei nt r i t t
Das Festtor zum Garten führte von der einstigen Altstadt und entstand in der Zeit des Barocks. Früher war
das ganze Parkgelände mit einer Mauer umschlossen
und der Weg vom Palast der Prinzen endete an dieser
Stelle. Erst in der kulminierenden Barockepoche wurde
die Wand für das festliche Eintrittstor durchbrochen und
es entstanden die sog. Propyläen.
K irch e de s Hl. Ja kob de s
Grösser en
Die ursprünglich spätromanische Pfarrkirche des hl.
Jakob des Größeren vom Anfang des 13. Jh. wurde auf
einer Anhöhe am Ort einer mittelalterlichen Siedlung mit
Marktplatz unter dem Namen Slavkenwerde erbaut. Sie
stand auf einem inselartigen Gelände, begrenzt durch
das rechte Ufer des kleinen Flusses Bystřice am südlichen Rand der heutigen Stadt Ostrov (Schlackenwerth).
Es ist das älteste Baudenkmal der Stadt Ostrov. Ihre
Einweihung fand 1226 statt. und sie wird seit dem
16. Jh. als Friedhofskirche angeführt. Im Laufe der Zeiten
verfiel das Gebäude und bereits am Anfang des 17. Jh.
wird es in Dokumenten als verwüstet erwähnt. In 1606
wurde eine allgemeine Sanierung der Kirche vorgenommen, am Anfang des 19. Jh. ist die Kirche schon wieder
ziemlich baufällig. Zum Glück konnte in 1912 eine allgemeine Renovierung der Kirche erfolgen. In 1937 sind
bei Säuberungsmaßnahmen der Innenwände Stücke der
älteren Anstriche abgeplatzt. Darunter wurde eine figurative Ausmalung entdeckt, u. zw. die Darstellung von
zwei Engeln aus dem Zeitalter der Spätrenaissance. In
1982 wurden noch weitere Fragmente der Ausmalung
enthüllt, diesmal aus dem Frühbarock. Die Stadt übernahm das Gebäude von der Kirchverwaltung unentgeltlich und vollendete die laufende Instandsetzung. Dabei
wurde im sog. Sanctus-Schränkchen ein Behälter mit
Angaben über die Reparatur in 1912 und mit 6 Münzen
gefunden. Nach Dokumentierung des Fundes wurde alles mit weiteren Gegenständen in den Behälter zurückgegeben und am 14. Oktober 2005 in die rekonstruierte
Kuppel hineingelegt. Allerdings wurden bereits in 2010
seitens der Stadt Maßnahmen zur Gesamtreparatur der
Kirche aufgenommen. Z. B. sind an der nördlichen Wand
neben dem Haupteingang sieben restaurierte Gedenkund Grabplatten zu sehen. Am Friedhof neben der Kirche stehen auch zwei Versöhnungskreuze aus der Umgebung (von Nejdek und Jáchymov).
C a st l e A r e a
A walk through the castle grounds will take you back
to times when the baroque era, fond of decoration and
sumptuous behaviour, turned the small town under the
mountains into a residential seat.
C a s t l e G a r den
The castle garden used to be a breath-taking space
and unique work of art. The Carlsbader medical doctor
Michael Raphael Schmutzer called it “The eighth wonder
of the world” in his treatise “De Nymphis Carlobaden­
sibus” in 1663. Over more than three and a half years
of its existence the face of the garden was transformed
a number of times.
The commander of the imperial army, Duke Julius Henry
of Saxe-Lauenburg got Ostrov as his lien in 1623 and
since 1642 he commenced to materialize his dreams
about a splendid garden in the place of the old garden
of count Šlik. Lawns in the shape of squares and stars
were intertwined with crossing paths, fountains, lakes,
statues and tiny structures upon grounds extending over
12 hectares… as in a genuine Italian garden.
Kostel sv. Jakuba většího / Kirche des Hl. Jakob des
Größeren / Church of St. James the Greater
After the flood of 1661 had devastated the green and
the buildings, gradual changes gave the garden the new
baroque imprint. Between 1696–1715 Ludwig Wilhelm,
margrave of Baden, endowed the garden with a splendour enabling it to match the famous French gardens of
the epoch. Swan lakes with fountains, a garden theatre, terraces with glasshouses, Neptun´s fountain … to
name just a few spectacular works enthralling the visitors. Even Johann Sebastian Bach is said to have strolled
through the garden labyrinths.
By the end of the 18th century the more or less spontaneous process of the conversion of the garden to a na­
tural landscape park was launched. Most destitute structures were removed, water surfaces were left untended
and the works of art were destroyed or sold. The pre­
sent day form of the park corresponds with the natural
landscaping trend of the second half of the 19th century.
Th e Šl ik a nd t h e L au en bu rg c a s t l e
Kašpar Šlik had the considerably vast set of buildings
(based upon an older seat of not yet discovered origin)
re-built to the form of a renaissance castle at the turn
of the 15th–16th centuries, and namely as a family seat
of the Counts of Šlik.
Julius Heinrich, Duke of Saxe-Lauenburg, adapted and
enlarged the caste in the 30ies and 40ies of the 17th
century. In 1685–1690 Duke Julius Franz of Saxe-Lauenburg ordered a new structure, the Lauenburg Castle,
to be built in front of the existing one. Well-known architects shared its design and construction: Abraham
Leuthner, Kryštof Dientzenhofer and Giulio Broggi, the
author of the portal was a local sculptor Martin Möckel.
After the fire of 1691 the Šlik castle was adapted as
a side wing of the main palace. The present form of the
castle area is the result of adaptations and re-structu­
ring carried out by the Grand Dukes of Toscana in the
course of the 19th and 20th centuries.
After WW I, in 1918, the large facilities of the Ostrov
Castle were used as a seat of the Czech school, they
served for the post office, the forest administration, and
also for a smaller military garrison. After the Treaty of Munich the first concentration camp in the Sudetenland was
established here by the Nazi, and after March 15, 1939
the arrested Czech anti-fascists from Western Bohemia
were concentrated here. After the liberation the castle
became property of the Czechoslovak state. In the same
year the consequences of a fire were removed and the
buildings were gradually put to use for administrative and
economic purposes. In the recent years the castle housed
a secondary technical school. The overall re-furbishing of
the castle began in 2012. It will be the seat of the Municipal Office of the city, and at the same time also the
main Ostrov centre for tourism and culture.
The ground floor will house exhibitions of the mining
industry and the history of the Šlik aristocracy, the internal space called Dvorana (the Vestibule) will get a sty­
lish glazed roof for serving not only as an info-centre,
but also for organizing exhibitions and cultural events.
Wh i t e G at e
Unique work of stonecutter Paul Büttner; at the pre­
sent day the gate serves as a monumental entrance
to the castle garden. The shield bears in its centre the
alliance coat-of-arms of the owners of the manor – at
the left that of the margraves of Baden, at the right of
the dukes of Saxe-Lauenburg, encircled by the chain to
the Order of the Golden Fleece.
Vis ta Wa l l
After the fire of the old Šlik castle (1691) the architect
and painter of the Baden court Domenico Egidio Rossi
adapted and complemented its front wall as an architectural stage set piece. Formerly the wall was terminated by
a pair of massive edge towers that were connected by an
upper sight-seeing terrace with a balustrade and statues.
In 2013 a refurbishment project of the wall has begun
with the intention to establish a sight-seeing platform opening up a wonderful view of the garden and the old town. At
the other side, in the direction to the city, a Perfume Garden is envisaged – with plants, flowers and bushes, offering relaxation and knowledge of nature to the visitors.
Th e Pa l ace of Pr i nce s
The wonderful Palace with a prominently coloured façade
was built in 1685/1693–1696 by Court architect Johann
Sockh and consisted of three wings. The Palace was connected with the castle by a communication corridor. Thus
the White Gate enabled the access to the closed yard of
the Palace. However, after the fire of 1795 the western
wing including the mentioned corridor was pulled down,
which allowed the yard to open up to the garden.
The parterre rooms of the palace have beautiful and
well-preserved tunnel vaults, yet the most outstanding
speciality discovered by the archaeologists appears to
be Diana´s Bath. Under this name a baroque pool of un­
usual dimensions (5,2 m x 2,2 m) was hidden in the ground
floor of the building. The found remnants of the pool have
been well preserved, but they cannot be shown. The only
issue reminding us of the original purpose of the room
is a fragment of the ceiling painting with the motive of
Goddess Diana. It decorates the ceiling in the children
department of the library.
Namely the library and the poly-functional education
centre have found a good refuge in the newly refurbished
Palace of the Princes that went through a substantial
renovation during 2009–2011.
Fou n ta i n i n t h e ya r d of t h e Pa l ace
A stone basin of a fountain has survived from among the
numerous ornamental component parts of the 17th century castle garden. In 1998 it was installed into a newly
created fountain in the yard of the Palace of the Princes.
Ch a pel of St. Ja n Nepom u k
Director of the Ostrov Manor Antonín Kotz with wife
Veronika were donators of this tiny classicist chapel
built under the garden front of the castle in 1827. The
wooden statue of the saint was carved by sculptor Karl
Lorenz from Hroznětín.
Br idge at t h e Su m m er R e sidence
w i t h St. Ja n Nepom u k
The culminating baroque epoch required replacing the
original wooden bridge with this masonry structure. One
of the pillars has been recently topped by the statue of
St. Jan Nepomuk of 1827 that used to stand at the monastic area bridge.
Su m m er R e sidence
The only witness of the bygone splendour of French
garden architecture is the Summer Residence that was
built in 1673–1683 by Abraham Leuthner.
The interior of the Summer Residence is richly decorated with architectural elements and art items in the
baroque style. The parterre layout is octagonal, with
niches in form of grottos and fountains that were added by architect Domenico Egidio Rossi in the 90ies of
the 17th century. The floor above them carries balconies with passages and balustrades. The original ground
floor accommodated three rooms, a studio of the Duke,
a kitchen, a larder and a small hallway; the second floor
to be entered over a staircase contained a dining hall,
rooms for the duke, the duchess and the court. The
duke´s premises were accessible over a spiral staircase
from the parterre. The whole top floor was reserved for
one spacious hall.
The last owners of the manor, the Grand Dukes of Tos­
cana, leased this garden residence as a summer restaurant. Adaptations after WW II (Club of the Jáchymov
mines, Military district administration) disturbing the ori­
ginal condition were removed by way of the renovation
between 1972–1982.
The superb rooms of this house have been used for
the purposes of the Municipal Gallery since 1961, and
since 1967 down to the present day they serve for the
presentations of graphic art under the auspices of the
Carlsbad Art Gallery. The prevailing part of its collections
consists of graphics and paintings. The exhibition plan
follows in particular contemporary art with specific articu­
lation as reflected by generations as well as diversified
approach to graphic art with focus upon Czech works.
En t r a nce Propy l a eu m
The ceremonial entrance gate to the castle garden led
from the Old town. It was established in the baroque period. Down to those times the whole park was enclosed by
a wall with no passage to the Palace of the Princes. Only
the culminating baroque age brought about the opening
of a festive gate, the so-called Propylaeum.
Ch u rch of St. Ja m e s t h e Gr e at er
The formerly parish church of St. James the Greater
in the late Romanesque style from the beginnings of the
13th century was built upon a hillock in the place of a former market village of the middle-ages under the name
of Slavkenwerde. The grounds were on some sort of isle
bordered by the right bank of rivulet Bystřice at the pre­
sent day southern border of the city Ostrov (Schlacken­
werth). The church is its oldest architectural monument.
The consecration took place in 1226 and since the 16th
century it is documented as a cemetery church. Within
the lapse of time the structure became rather derelict.
At the beginning of the 17th century it is referred to in
period documents as devastated. That is why an overall
renovation was carried out in 1606; by the beginning of
the 19th century the church is again dilapidated. A ge­
neral restructuring took place in 1912. In 1937, when
whitewashing the internal walls, parts of the old paint
peeled off. Fragments of figurative paintings depicting
two angels from the late renaissance period were found
underneath. In 1982 further elements of paintings were
revealed, this time from the early baroque. The city accepted the building gratis from the church administration, had it listed among the cultural monuments of the
Czech Republic and repaired. In the sanctus case a box
was found containing data registered during the repair
of 1912, plus six pieces of coins of the Austro-Hungarian Empire. Everything was copied, documented and returned along with further objects into the refurbished
lantern of the church on October 14, 2005. Another tho­
rough renovation was started by the city in 2010. The
northern wall at the entrance to the church bears seven
nicely refurbished tombstones and memorial plaques.
Two old conciliation crosses brought from the vicinity,
one from Nejdek and one from Jáchymov, found place
on the cemetery grounds close to the church.
Projekt byl realizován z Fondu malých projektů v rámci Programu Cíl 3/Ziel 3 na podporu přeshraniční spolupráce 2007–2013 mezi Svobodným státem Sasko a Českou republikou, který je spolufinancován z Evropského fondu pro regionální rozvoj.
www.ostrov.cz