R0006 Hellcat.cdr

Hellcat
R0006
1:48
A FEW WORDS FIRST
There are few aircraft types that took part in combat during World War Two, that can be described with such one sided outcomes in terms of kill : loss ratio as the Hellcat. Representing the
middle of the Grumman Cat lineage, the Hellcat was a unique type right from its beginnings. Success of its older brother, the Wildcat, which carried on its shoulders the bulk of the strain of the
Pacific air war in 1942, prompted the US Navy to give Grumman free reign over the independent development of a new fighter. This type was to act as insurance in the event the concept of the
F4U Corsair turned out unsuccessful. Grumman designers set forth with the design, with emphasis on ease of manufacture, performance and suitability for carrier ops.
On the 30th of June, 1941, as Corsair production was initiating, the Navy signed an order for two prototype XF6F-1s, and a star was born. Original expectations centered around
development of the proven F4F Wildcat, which was to be dominated by installation of more powerful engines.As such, this eventually evolved into a new fighter altogether. The US Navy also
had accumulated combat experience, and was able to incorporate pilot suggestions into the design. The Hellcat was some 60% heavier than the Wildcat, was more heavily armed, had a more
powerful engine, was more heavily armored, carried more fuel and was generally of a more robust construction. The first prototype took to the air on June 26th, 1942, and by January, 1943
equipped the first Navy unit, VF-9, on the deck of the USS Essex.
The new type was called Hellcat. The name not only suggested the place to which her enemies would be sent, but was also a play on words. The term in the old west referred to barroom
brawlers, and that was what the Navy wanted: a tough fighter with hard fists, that could absorb punishment and had stamina. The Hellcat line didn't result in the most elegant of fighters.
It was, after all, over twice as heavy as its main adversary, the Japanese A6M Zero. But elegance certainly doesn't play a pivotal role in terms of the potential survival of the pilot. It was
a fighter first and foremost in every sense of the word, designed around the requirements of the pilot to fulfill the combat mission for which it was designed and he was trained. The initial
version, F6F-3, was supplanted by the dash five, which modified the canopy, cowl, bombracks and droptanks.
The first combat engagement of the enemy occurred on September 1st, 1943, when an Emily was flamed by the half inch guns of two Hellcats. Their advantage over Japanese fighters was
well demonstrated on February 16th, 1944, when, in the vicinity of Truk, over 100 fighters were claimed in the air and over 150 on the ground for the loss of four aircraft. Five days later, in
the Marianas, a further 160 enemy aircraft were destroyed in the air and on the ground Often one sided combat was documented in the battle for the Philippine Sea that culminated on June
19th, 1944 in the now legendary 'Great Marianas Turkey Shoot', where Hellcat pilots claimed some 350 enemy aircraft destroyed. A further turkey hunt took place between October 12th and
14th, 1944 over Formosa, seeing the destruction, at the hands of Hellcat pilots, of 300 enemy aircraft for the loss of 27.
In October, 1944, the Japanese began to escalate night attacks, bringing on a requirement for night fighters to counter them. USAAF P-61s were too far off. Night fighting variants
of the Hellcat were introduced in the form of the F6F-3N and F6F-5N, equipped with radar. This new role for the Hellcat first appeared at the end of fall, 1944 during the intensification
of kamikaze attacks, that required the interception of unorthodox attacks by aircraft that avoided air to air combat. Other major combat was seen over the Japanese islands over the first half of
1945.
Although the Hellcat was progressively replaced by its stablemate F4U Corsair, it served in the combat role up to the end of the war. Under the designation Hellcat F Mk 1 and II, several
hundred served with the Royal Navy, notably in theAtlantic covering convoys, and also in the Far East.
According to statistics, there were 12275 Hellcats of all versions made. For the loss of 270 of these, Hellcat pilots claimed 5156 kills. That accounts for over half of USN and USMC
victories. The Hellcat also became the most successful carrier based fighter in the Pacific in under two years of ops. Lumbering, awkward at first glance, lacking in elegance, barroom brawler
– wild, tough, a fearless hulk, able to clear a saloon before turning three times…..that was the Hellcat in the skies over the Pacific.
Není mnoho letounů druhé světové války, o kterých by bylo možno hovořit tak jednoznačně, pokud jde o poměr vítězství a porážek, jako o Hellcatu. Prostřední z rodiny Grummanových
koček se od zaběhnutých způsobů života odlišoval již od počátku. Úspěchy staršího bratra, Wildcatu, který v roce 1942 nesl na svých bedrech převážnou tíhu letecké války v Pacifiku, vedlo
US Navy k rozhodnutí dát Grummanu volné ruce k samostatnému vývoji nového stíhacího letounu. Ten měl v případě potřeby nahradit rodící se projekt F4U Corsair, pokud by se jeho
koncepce neosvědčila. Konstruktéři Grummanu se pustili do vývoje letounu, který měl být nepříliš náročný na výrobu, výkonný a snadno použitelný jako palubní stíhačka.
30. června 1941, v den kdy byla zadána sériová výroba Corsairů, podepsala Navy objednávku na dva prototypy XF6F-1. Hvězda pacifického nebe začala vycházet. Původní předpoklad
uvažoval pouze o inovacích osvědčeného typu F4F Wildcat, ve kterých mělo dominovat zabudování silnějšího motoru. Avšak v konstrukčních kancelářích Grummanu brzy začal vznikat
zcela nový letoun. US Navy již také měla dostatek bojových zkušeností, aby mohlo být výrazně přihlédnuto k požadavkům pilotů. Nový typ, o 60 % těžší než Wildcat, měl silnější výzbroj,
motor, pancéřování, větší palivové nádrže a celkově robustnější konstrukci. První prototyp vzlétl 26. června 1942 a již 16. ledna 1943 byla letouny F6F vyzbrojena první bojová jednotka –
VF-9, operující z paluby letadlové lodi USS Essex.
Nový letoun dostal pojmenování „Hellcat“. Více než příznačné jméno neznamená jen kočku odnášející si do pekla své nepřátele; byla to hříčka se slovy na druhou – Hellcat ve slangu
ostřílených hochů amerického západu znamená „hospodský rváč“. A takového Navy potřebovala – silný letoun s tvrdými pěstmi, který by leccos vydržel a ve rvačce tak snadno neztratil
dech... Linie Hellcatu z něj netvoří nejelegantnější letoun své doby. Vždyť byl více než dvakrát těžší, než jeho hlavní protivník – Mitsubishi A6M Zero. Ale o eleganci jistě v efektivnosti
vzdušného boje a potenciálu pro přežití pilota až tak nejde. Hellcat byl především rváčem šitým na míru potřebám pilotů a specifice válčiště, pro které byl určen. První variantu F6F-3 brzy
doplnila F6F-5 se změnami v překrytu kabiny, krytů motoru, závěsníky pum a přídavných nádrží.
První vzdušný střet s nepřítelem přišel 1. září 1943, kdy se pod dávkami půlpalcových kulometů dvou Hellcatů k zemi zřítila Emily. Svou převahu nad japonskými stíhačkami ukázali
piloti Hellcatů více než ukázkově 16. února 1944, kdy v oblasti Truku sestřelili více než 100 japonských letounů a dalších 150 zničili na zemi – a to při vlastní ztrátě čtyř strojů. Jen o pět dní
později v oblasti Marianas Islands zničili pacifičtí rváči ve vzduchu i na zemi dalších více než 160 letounů protivníka. Velmi časté mohutné střety období bitvy o Filipínské moře vyvrcholily
19. června 1944 pověstným „lovem mariánských krocanů“, kdy piloti Hellcatů zničili více než 350 letounů protivníka. Další „lov na krocany“ se uskutečnil ve dnech
12.–14. října 1944 nad oblastí Formosy – během tří dnů nárokovali piloti Hellcatů přes 300 vzdušných vítězství při ztrátě 27 vlastních strojů.
Když v říjnu 1944 Japonci začali stupňovat své noční útoky, přišla potřeba nasazení nočních stíhačů. Letouny P-61 od USAAF, které by mohly pomoci, byly příliš vzdálené. Proto byly
urychleně nasazeny noční stíhací varianty Hellcatu, označované jako F6F-5N a F6F-3N se zabudovaným radarem. Nová role pro Hellcaty přišla koncem podzimu 1944 při zvýšeném
nasazení kamikadze, kdy museli jejich piloti zastavovat neobvykle útočící protivníky, kteří se zcela vyhýbali střetům ve stíhacích soubojích. K dalším velkým bojům, tentokrát již v oblasti
japonských ostrovů, docházelo po celou první polovinu roku 1945.
Ačkoliv byl Hellcat koncem války postupně nahrazován svým souputníkem F4U Corsair, v bojové službě vydržel až do konce války. Pod názvem Hellcat F Mk I a II sloužilo několik set
těchto strojů také u Royal Navy, zejména vAtlantiku při ochraně konvojů a také na Dálném východě.
Podle statistik bylo vyrobeno 12275 Hellcatů všech verzí. Při ztrátách 270 vlastních strojů dosáhli jejich piloti 5156 sestřelů. To je více než polovina všech vzdušných vítězství USN
a USMC. Z Hellcatu se tak za necelé dva roky bojové služby stal nejúspěšnější palubní letoun Pacifiku. Mohutný, na první pohled neforemný, jakoby bez elegance, hospodský rváč
- divoký, silný, nebojácný pořez, který se třikrát otočil a byl schopný vybílit celý saloon. Takový byl Hellcat na pacifickém nebi.
F6F-5K, Chincoteague Naval Air Station, Virginia, 1949
ATTENTION
UPOZORNĚNÍ
ACHTUNG
ATTENTION
Carefully read instruction sheet before assembling. When you use glue or paint, do not use near open flame and use in well ventilated room. Keep out of
reach of small children. Children must not be allowed to suck any part, or pull vinyl bag over the head.
Před započetím stavby si pečlivě prostudujte stavební návod. Při používání barev a lepidel pracujte v dobře větrané místnosti. Lepidla ani barvy
nepoužívejte v blízkosti otevřeného ohně. Model není určen malým dětem, mohlo by dojít k požití drobných dílů.
Iire soigneusement la fiche d´instructions avant d´assembler. Ne pas utiliser de colle ou de peinture à proximité d´une flamme nue, et aérer la piece de
temps en temps. Garder hors de portée des enfants en bas âge. Ne pas laisser les enfants mettre en bouche ou sucer les pièces, ou passer un sachet vinyll
sur la tete.
Von dem Zusammensetzen die Bauanleitung gut durchlesen. Kleber und Farbe nicht nahe von offenem Feuer verwenden und das Fenster von Zeit zu Zeit
Belüftung öffnen. Bausatz von kleinen Kindern fernhalten. Verhüten Sie, daß Kinder irgendwelche Bauteile in den Mund nehmen oder Plastiktüten über
den Kopf ziehen.
INSTRUKTION SIGNS
INSTR. SYMBOLY
BEND
OHNOUT
PLIER SIL VOUS PLAIT
BITTE BIEGEN
OPTIONAL
VOLBA
FACULTATIF
NACH BELIEBEN
PARTS
OPEN HOLE
VYVRTAT OTVOR
FAIRE UN TROU
OFFNEN
INSTRUKTION SINNBILDEN
SYMETRICAL ASSEMBLY
SYMETRICKÁ MONTÁŽ
MONTAGE SYMÉTRIQUE
SYMMETRISCHE AUFBAU
DÍLY
SYMBOLES
NOTCH
ZÁŘEZ
L INCISION
DER EINSCHNITT
TEILE
REMOVE
ODŘÍZNOUT
RETIRER
ENTFERNEN
PIECES
B> PLASTIC PARTS
A>
J>
D>
APPLY EXPRESS MASK
POUŽÍT EXPRESS MASK
NABARVIT PŘED SLEPENÍM
AND PAINT BEFORE
GLUING
C>
E> 2 pcs.
G> 2 pcs.
F>
H> 2 pcs.
10
10
11
11
11
11
PE - PHOTO ETCHED
DETAIL PARTS
eduard
RP - RESIN PARTS
7
1
8
1
2 3 4 55 4 3 2
9
6
COLOURS
9
12 12 12 12
BARVY
19
19
20
20
FARBEN
21 21
Mr.COLOR
H80
C54
KHAKI GREEN
FLAT WHITE
H90
C47
CLEAR RED
C33
FLAT BLACK
H91
C48
CLEAR YELLOW
C3
FLAT RED
H94
H24
C58
ORANGE YELLOW
H306
C306
GRAY
H51
C11
LIGHT GRAY
H316
C316
WHITE
H344
AQUEOUS
Mr.COLOR
H11
C62
H 12
H13
21 21
PEINTURE
AQUEOUS
GSi Creos (GUNZE)
2
13 14 15161718
CLEAR GREEN
H54
C14
NAVY BLUE
H56
C72
INTERMEDIATE BLUE
H58
C27
INTERMEDIATEL GREEN
MC214
DARK IRON
H77
C137
TIRE BLACK
MC218
ALUMINIUM
RUST
Mr.METAL COLOR
E11
PE4
H58
C27
PE68
PE4
INTER. GREEN
PE2
H12
C33
PE8
G35
E12
PE8
FLAT BLACK
PE1
G23
H58
C27
INTER. GREEN
PE10
PE11
PE5
E20
PE6
H58
C27
INTER. GREEN
MARKING
A ;B;C
ONLY
PE14
H12
C33
H58
C27
FLAT BLACK
INTER. GREEN
PE22
G50
G43
PE20
PE19
PE18
H12
C33
FLAT BLACK
PE16
H58
C27
PE48
INTER. GREEN
PE17
PE15
RP14
PE15 ? RP14 MARKING
C ONLY
A
PE21
2 pcs.
PE23
PE27
2 pcs.
PE24
PE3
PE26
PE74
MARKING
D ; E ; F ; G ; H; I
PE3
ONLY
PE14
H12
C33
H58
C27
FLAT BLACK
INTER. GREEN
PE4
PE22
PE9
G43
PE55
PE54
PE4
PE9
PE53
PE51
PE3
PE48
PE50
RP14
PE50 ? RP14 MARKING
F ONLY
PE52
PE21
2 pcs.
PE56
PE57
PE58
PE59
PE74
3
MARKING
A ;B;C
ONLY
MARKING
PE32
D ; E ; F ; G ; H; I
ONLY
H9
PE60
G55
G55
G43
G50
PE38
PE38
PE36
H9
PE36
G43
A
G50
G55
PE33 - MARKING
PE61 - MARKING
A ; B ; C ONLY
D ; E ; F ; G ; H; I
G15
ONLY
G53
PE41
H58
C27
INTER. GREEN
PE81
PE46
PE28
PE33
PE49
PE61
PE35
PE80
PE79
PE81
G53
PE31
PE40 - MARKING
A ;B;C
ONLY
PE30
PE40
A ;B;C
PE62
PE43
PE39
MARKING
PE34
PLASTIC
PE70
ONLY
MARKING
C1
D ; E ; F ; G ; H; I
ONLY
D1
PE47
PE25
PE44
4
PE44
MARKING
A ;B;C
ONLY
MARKING
D ; E ; F ; G ; H; I
ONLY
C2
D2
PE77
PE77
PE78
PE45
PE45
G28
PE42
PE37
PE63
PE45
H316
C316
WHITE
H77
C137
TIRE BLACK
G39
C2 - MARKING
A ;B;C
D2 - MARKING
D ; E ; F ; G ; H; I
ONLY
ONLY
C2
D2
PE7
G39
H3+ PE73 - MARKING
H3
H4+ PE73 - MARKING
PE73
H51
C11
A ;B;C
A ;B;C
ONLY
ONLY
H51
C11
LIGHT GRAY
LIGHT GRAY
H4
PE73
H58
C27
PE29
INTER. GREEN
G2
IF YOU INSTAL
THE FUEL TANK
POKUD SE INSTALUJETE
PŘÍD. NÁDRŽ
C1
D1
C1 - MARKING
A ;B;C
D1 - MARKING
D ; E ; F ; G ; H; I
ONLY
ONLY
5
E2
E16
E3
E7
E6
E15
E13
H12
C33
FLAT BLACK
MC218
G44
ALUMINIUM
G44
H12
C33
PE66
FLAT BLACK
G12
G12
G3
H306
C306
GRAY
G34
H306
C306
GRAY
G52
DECAL 57
H12
C33
FLAT BLACK
PE66
RP1
PE13
G52
6
G52
PE12
DECAL 57
MC218
RP1
ALUMINIUM
RP1
PE13
H306
C306
H12
C33
GRAY
FLAT BLACK
RP1
PE84
H12
C33
FLAT BLACK
9 pcs.
RP10
MC218
ALUMINIUM
H12
C33
FLAT BLACK
RP4
H306
C306
RP4
GRAY
RP2
PE66
RP3
H306
C306
RP2
GRAY
RP3
H306
C306
GRAY
MC214
DARK IRON
RP5
RP5
H306
C306
H306
C306
GRAY
GRAY
C5, C6 - MARKING
C3, C6 - MARKING
J3, J4 - MARKING
C4
C5
A
B;C
D;E ;F ;G ;H; I
RP18
J4
G33
H334
RUST
H334
RUST
C3
H51
C11
LIGHT GRAY
H58
C27
INTER. GREEN
H12
C33
FLAT BLACK
- MARKING
C6
J3
A ;B ;C
- MARKING
I
- MARKING
D;E ;F ;G;H
G32
RP17
G19
H334
G21
RP15
RUST
RP16
MC214
DARK IRON
H58
C27
INTER. GREEN
PE64
MC218
ALUMINIUM
E14
7
A1
B2
A1 - MARKING
A ;B;C
B2 - MARKING
D ; E ; F ; G ; H; I
ONLY
ONLY
A2 - MARKING
A ;B;C
ONLY
D ; E ; F ; G ; H; I
A2
RP7 - MARKING
F ONLY
B1 - MARKING
ONLY
RP7
B1
MC214
A8
DARK IRON
G5
G54
A3
MC214
B4
A3 - MARKING
A ;B;C
B4 - MARKING
D ; E ; F ; G ; H; I
DARK IRON
A9
ONLY
RP8 - MARKING
F
ONLY
RP8
ONLY
IF YOU INSTAL
BOMB RACKS
POKUD SE INSTALUJETE
PUMOVÉ ZÁVĚSNÍKY
A4
B3
H94
CLEAR GREEN
A6 - MARKING
A ;B;C
B5 - MARKING
D ; E ; F ; G ; H; I
A6
A4 - MARKING
A ;B;C
B3 - MARKING
D ; E ; F ; G ; H; I
ONLY
ONLY
ONLY
ONLY
B5
H13
E4
A5 - MARKING
A ;B;C
B6 - MARKING
D ; E ; F ; G ; H; I
ONLY
E5
A5
H10
H10
8
H90
C47
CLEAR RED
H12
B6
ONLY
G38
G37
FWD
G7
G38
H15 - MARKING
ONLY
A ;B;C
H15
G8
G45
G37
G8
G7
G45
FWD
MC218
ALUMINIUM
H94
CLEAR GREEN
H90
C47
CLEAR RED
H91
C48
CLEAR YELLOW
H11
H11
H14
CLOSED
G48
H316
C316
WHITE
OPEN
G16
H316
C316
WHITE
H5
9
Undecarriage, wheel discs, wheel wells in lower surfaces color. Podvozkové šachty, nohy a středy kol v barvě spodních ploch.
L
R
G1
G1
RP11+ RP12
H77
C137
RP11+ RP12
H77
C137
TIRE BLACK
TIRE BLACK
G36
G11
G36
G14
G11
G1
G22
H77
C137
G1
G25
TIRE BLACK
H77
C137
G47
TIRE BLACK
G17
G20
G26
G46
G18
G9
G51
G40
G4
G10
G4
G51
G4
G40
G4
G14
G14
G51
G40
G51
G4
G14
G18
PE75
PE76
G17
G51
G51
G20
G42
G25
G22
G25
G4
G37
G18
G38
G20
G26
G18
G17
G26
G20
G14
G22
G42
L
G37
R
G42
G41
G41
G42
FWD
10
G31
G38
E8
E18
E19
PE69
PE83
E9
B
C
H80
C54
2 pcs.
PE83
2 pcs.
KHAKI GREEN
PE69
H80
C54
KHAKI GREEN
MC218
ALUMINIUM
H80
C54
PE67
PE82
KHAKI GREEN
PE65
MC218
PE65
ALUMINIUM
MC214
DARK IRON
H80
C54
MC214
DARK IRON
KHAKI GREEN
PE65
PE65
PE65
MC214
PE65
DARK IRON
MC214
DARK IRON
MC214
DARK IRON
MC214
DARK IRON
PE65
PE65
G24
G24
G24
G24
G13
G13
D
F
F6F-5 HELLCAT ONLY
6 pcs.
E1
H51
C11
H80
C54
LIGHT GRAY
KHAKI GREEN
F2
H12
C33
H80
C54
FLAT BLACK
KHAKI GREEN
F1
E
H51
C11
H80
C54
LIGHT GRAY
KHAKI GREEN
E10
F6F-5 HELLCAT ONLY
6 pcs.
H51
C11
H80
C54
LIGHT GRAY
KHAKI GREEN
F3
H12
C33
H80
C54
FLAT BLACK
KHAKI GREEN
MC218
F4
H51
C11
H80
C54
LIGHT GRAY
KHAKI GREEN
MC218
G29
ALUMINIUM
ALUMINIUM
11
F
C
B
C
3 pcs.
E
RP13 - MARKING
C ; F ONLY
RP13
2 pcs.
PE71
PE72
2 pcs.
B
RP13 - MARKING
C ; F ONLY
D
RP13
3 pcs.
E
D 3 pcs.
MARKING
H
ONLY
PE86
PE85
G49
OPEN H2
G30
H94
CLOSED H1
H7
CLEAR GREEN
H6
H8
NOT INCLUDED IN THE KIT
TENTO DÍL STAVEBNICE
NEOBSAHUJE
MARKING
RP6
RP6 - MARKING
C ;F
ONLY
E17
12
A,B,D,E ,F ,G
ONLY
MARKING
eduard
R0006
A ;B;C
G1+ G36
2 pcs.
H15
G1+ G11
2 pcs.
H3
H4
H2 - OPEN
H8
H1 - CLOSED
MARKING
D ; E ; F ; G ; H; I
H2 - OPEN
H7
H1 - CLOSED
G1+ G36
2 pcs.
G1+ G11
2 pcs.
13
A. F6F-3, Lt Hollis ‘Holly’ Hills, VF-32, USS Langley, April 30th, 1944
Hollis ‘Holly’ Hills was, without a doubt, one of the most interesting Hellcat pilots. Hills began his military career with the Canadian air force. He became an aviator on June 22, 1941, the day that
Hitler launched his attack on the Soviet Union. In August of the same year, he was transferred to England, and attached to No.414 Squadron, RCAF, with which, on August 19, 1942, he took part
in the Dieppe landings, flying a Mustang Mk.I. At this time, he downed on Fw190. On America’s entry into the war, he entered the US Navy, where, as a member of VF-32, he took part in the battles
for the Pacific. During the course of intense combat over Truk on April 29, 1944, in what became known as the ‘Great Marianas Turkey Shoot’, he downed three Japanese Zeros. On September
21st, 1944, in the vicinity of Manila, he gained his fifth and final kill of the war over the same type. On the completion of his tour with VF-32, he served with VF-150 and VC-97. He remained
in the services of the US Navy after the cessation of hostilities.
Hollis „Holly“ Hills byl bezesporu jedním z nejzajímavějších pilotů Hellcatů. Hills začal svou válečnou kariéru v řadách kanadského letectva. Letcem se stal 22.června 1941, v den, kdy Hitler
zahájil útok na Rusko. V srpnu téhož roku byl přesunut do Anglie a zařazen k 414. peruti RCAF, s níž se 19. 8. 1942, v kabině Mustangu Mk I, zúčastnil i pokusu o vylodění u Dieppe. Během něho
sestřelil Fw 190. Po vstupu USA do války vstoupil do řad US NAVY a na palubě USS Langley se jako příslušník VF-32 účastnil bojů v Pacifiku. Během velkého leteckého souboje nad Trukem
29. dubna 1944, později nazvaném „the Great [Marianas] Turkey Shoot“, dosáhl tří vítězství nad japonskými Zery. 21. září 1944 poblíž Manily zvítězil nad stejným typem znovu, čímž dosáhl
svého pátého a posledního vítězství. Po ukončení túry u VF-32 sloužil i u VF-150 a VC-97. Ve službách NAVY zůstal i po válce a posledního vítězství.
H56
72
H54
14
?
?
37
51
H54
14
30
13
H11
62
19
9
H56
72
H56
72
H316
316
H54
14
12
H316
316
3
H54
14
H316
316
1 15
14
2
H54
14
23
H11
62
13
H54
14
30
23
51
37
11
H56
72
H54
14
19
9
H56
72
WHITE
H11
62
INTERMED. BLUE
14
H56
72
H316
316
NAVY BLUE
3
H54
14
WHITE
H316
316
H316
316
H56
72
eduard
B. F6F-3, Lt. Hamilton McWhorter, USS Essex, November, 1944
Hamilton ‘Mac’ McWhorter, as a member of VF-9, flew the first operational missions from the USS Ranger, in the cockpit of the F4F Wildcat without encountering any enemy aircraft. He made up
for it flying the F6F Hellcat. VF-9, at the time flying off the carrier USS Essex, was the first unit to fly the type. McWhorter gained his first victory over Wake Island, followed by the next two over
Rabaul on November 11th, then by another on November 18th over Tarawa, and again on the 19th of November, 1943. Thus, he became the first pilot on the Hellcat to attain the status of ‘ace’.
And so he continued on, until February 16th, 1944, when he achieved his tenth kill, becoming the first Navy pilot to gain the title of multiple ace.
Hamilton „Mac“ McWhorter, příslušník VF-9, se zúčastnil prvních bojových operací z paluby USS Ranger již s typem F4F Wildcat nad Casablankou, aniž se setkal s letouny nepřítele.
To si vynahradil na typu F6F Hellcat. VF-9, v té době působící z paluby letadlové lodi USS ESSEX, byla první jednotkou vybavenou tímto letounem. McWhorter dosáhl prvního vítězství během
bojů u atolu Wake, dalších dvou dosáhl nad Rabaulem 11. listopadu. Následoval další 18. listopadu nad Tarawou, aby se 19. listopadu 1943 stal prvním pilotem, který s tímto typem docílil pěti
sestřelů a tím statutu „esa“. A tak pokračoval dál, dne 16. února 1944 dosáhl svého desátého vítězství a stal se prvním námořním pilotem, který nesl titul dvounásobné „eso“.
H56
72
H56
72
?
H54
14
?
33
H54
14
52
73
11
29 21
19
H56
72
FF
H316
316
H316
316
H54
14
24
H316
316
3
H54
14
H316
316
1 15
14
2
H54
14
28
21
29
11
73
H54
14
52
28
33
H54
14
11
H56
72
H56
72
19
H56
72
H316
316
INTERMED. BLUE
H56
72
NAVY BLUE
3
H54
14
WHITE
H316
316
H316
316
eduard
15
C. F6F-3N, Orate Field, Guam, 1944
These aircraft, in the service of VMF(N)-534, were among the first units to land on Guam after its capture on June 21st, 1944. Chances of encountering the Japanese in combat around this time
were minimal. One combat success that did occur took place on February 10th, 1945, with the downing of a Myrt bound from Truk to Iwo Jima with a high ranking officer on board. Aircraft
of VMF(N)-534 operated in three separate sectors of operations up to the end of the war. They maintained air superiority over Guam, the Gilbert and Marshall Islands, and flew air patrols over
Saipan. The aircraft carrying the marking ‘White 10’ carried evidence of battle damage, having had its windscreen replaced by a newer type used on the F6F-5.
Noční stíhací F6F-3N, náležející VMF(N)-534, byly prvními letouny námořní pěchoty, které přistály na Guamu po jeho dobití 21. července 1944. Možnost střetnutí s japonskými stroji byla v tomto
období a v této oblasti minimální. Jediným úspěchem, který se podařil jednotce dosáhnout, byl 10. února 1945 sestřel kurýrního stroje Myrt, letícího z Truku na Iwo Jimu s vysoce postaveným
důstojníkem na palubě. Stroje náležející VMF(N)-534 působily ve třech samostatných sekcích až do konce války. Zajišťovaly noční nebe nad oblastí Guamu, Gilbertových a Marschallových
ostrovů a vykonávaly patroly v okolí Saipanu. Stroj s označením bílá 10 nesl stopy operačního nasazení, jeho čelní štítek kabiny byl během služby u jednotky poškozen a byl vyměněn za novější
typ, používaný na letounech F6F-5.
H56
72
55
H54
14
H54
14
54
30
22
16
H56
72
H316
316
H54
14
12
H316
316
3
H54
14
H316
316
1 15
14
2
H54
14
4
22
30
H54
14
4
11
H56
72
H54
14
54
16
H56
72
H316
316
INTERMED. BLUE
16
H56
72
NAVY BLUE
3
H54
14
WHITE
H316
316
H316
316
55
H56
72
eduard
D. F6F-5, Cdr. Theodore Hugh Winters Jr., CAG19, USS Lexington, 1944
Only a few carrier pilots had at their disposal their own aircraft, and this privilege was exclusively reserved for group commanders. Cdr. Winters was named CO of VF-19 in August, 1943.
He completed his training with the same unit, and was then transferred to the Pacific, in time to take part in combat ops from July, 1944, flying off of the USS Lexington as part of Task Group 38.3.
During the course of initial combat as squadron CO, he gained his first three kills. In September, he took over as CO of the entire Air Group 19, and added another kill to his tally. On October 12,
Cdr. Winters, along with another two pilots of the same unit, became the first aces of VF-19. During the course of four months in 1944, the entire Group, under the command of Cdr. Winters and
flying off Lexington, sank twelve military vessels, destroyed 155 Japanese aircraft in the air and another 200 on the ground. He himself accounted for eight Japanese planes. It should be noted
that during operations in this timeframe, no Air Group 19 Helldivers or Avengers were lost to Japanese fighters. Cdr. T. H. Winters Jr. remained in the Navy until 1961.
Jen málokterý pilot na letadlové lodi měl k dispozici svůj vlastní stroj, toto privilegium měli pouze velitelé skupin. Cdr. Theodore Hugh Winters Jr. byl jedním z nich. Cdr. Winters byl v srpnu 1943
jmenován velitelem VF-19. S touto jednotkou prodělal výcvik a přesunul se do Pacifiku, aby se od července 1944 podílel na bojových operacích z paluby letadlové lodě USS Lexington, zařazené
do Task Group 38. 3. Během úvodních bojů ve funkci velitele squadrony dosáhl svých tří sestřelů. V září převzal velení celé Air Group 19 a přidal na svůj účet další sestřel. 12. října se Cdr. Winters,
spolu s dalšími dvěma piloty své jednotky, stal jedním z prvních es VF-19. Celá skupina, působící z paluby USS Lexington, dosáhla během čtyřměsíčních bojů v roce 1944 potopení 12 válečných
lodí, zničení 155 Japonských letounů ve vzduchu a dalších více jak 200 na zemi. On sám dosáhl celkově osmi vítězství nad japonskými stroji. Za pozornost také stojí, že během tohoto nasazení
nebyl žádný ze strojů Helldiver nebo Avenger patřící k Air Group 19 sestřelen japonskými stíhači. Cdr. Theodore Hugh Winters Jr. zůstal ve službách námořnictva do roku 1961.
H54
14
H54
14
75
42
71
5
18
20
75
H54
14
18
?
84
H54
14
5
20
71
H54
14
H54
14
1 15
14
2
H54
14
75
18
5
H54
14
71
42
48
75
35
H54
14
5
75
H54
14
20
75
NAVY BLUE
H54
14
84
eduard
17
E. F6F-5, Lt. Hamilton McWhorter, VF-12, USS Randolph, May, 1945
After completing his tour with VF-9 in March, 1944, Hamilton ‘Mac’ McWhorter was attached to VF-12 flying off USS Randolph. His experiences were taken advantage of here, for the unit’s
transition from the F4U Corsair to the F6F Hellcat. One of the operations in which he took part with this unit were the first attacks made by carrier planes against Tokyo on February 16, 1945.
During this mission, he gained another victory. About a month later, on the morning of May 15, 1945, he flew a cover mission for Task Force 58 and downed his twelfth and final kill. VF-12, with
McWhorter, left the combat area in June, 1945. McWhorter stayed in the US Navy until his retirement in 1969.
Po ukončení operační túry u VF-9 v březnu 1944, byl Hamilton „Mac“ McWhorter zařazen k VF-12, působící z paluby USS Randolph. Měl zde, vzhledem ke svým zkušenostem, pomoci
s přechodem jejích pilotů z typu F4U Corsair na typ F6F Hellcat. Jednou z operací, jíž se s touto jednotkou zúčastnil, byl i první útok palubních letounů na Tokio 16. února 1945. Během této akce
dosáhl svého dalšího vítězství. Přibližně o měsíc později, ráno 13. 5.1945, u ní získal, během bojové hlídky nad plavidly Task Force 58, i své dvanácté a poslední vítězství. VF-12 spolu
s McWhorterem opustila bojovou oblast v červnu 1945. McWhorter pokračoval ve službě u US NAVY až do odchodu do výslužby v roce 1969.
H54
14
H54
14
25
45
83
5
27
18
20
77
84
H54
14
5
H54
14
H54
14
H11
62
H11
62
1 15
14
H11
62
2
H54
14
26
18
27
5
H54
14
83
46
26
H54
14
5
25
H54
14
20
74
84
NAVY BLUE
18
H54
14
WHITE
H11
62
eduard
F. F6F-5N, Major Robert Bruce Porter, VMF(N)-542, June, 1945
Bruce Porter began his combat career with VMF-121 flying the F4U Corsair. During his first assignment, he got three kills, with the first coming during his first combat flight, and before the unit was
withdrawn, he was able to claim the other two. On his return to the States, he was attached to VMF(N)-544 at Cherry Point, North Carolina, where he was trained in night fighting on the F6F-5N
Hellcat. On February 2, half o VMF(N)-544 was redesignated VMF(N)-511, and was transferred, Porter included, to the escort carrier Block Island II (CVE-106). During this assignment,
his experiences grew significantly, but not his chances at further combat success. For this reason, he tried to get to units that would likely see combat prior to the end of the war. He was successful
in this endeavor, and was first attached to VMF(N)-533, and later, in May, 1945, to VMF(N)-542 on Okinawa. While serving with the latter, he was able to gain two kills on the night of June 15th,
and thus attaining ace status. He stayed with the Marine Corps until 1960.
Bruce Porter zahájil svou bojovou kariéru u VMF-121 s letounem F4U Corsair. Během svého prvního nasazení dosáhl tří vítězství. První získal již během svého prvního bojového letu a do doby,
než byla jednotka stažena z bojových operací, stihl dosáhnout ještě dalších dvou. Po návratu do USA byl zařazen k VMF(N)-544 v Cherry Point v Severní Karolíně, kde absolvoval výcvik
v nočním stíhání na letounu F6F-5N Hellcat. 2. února byla polovina VMF(N)-544 přeznačena na VMF(N)-511, a spolu s Porterem přemístěna na eskortní letadlovou loď Block Island II (CVE-106).
Během tohoto nasazení mu zkušenosti značně přibyly, ale vyhlídky na bojové úspěchy ne. Proto se snažil dostat k bojové jednotce a dosáhnou dalších bojových úspěchů dřív, než válka skončí.
To se mu nakonec podařilo, když byl nasazen nejprve u VMF(N)-533 a později, v květnu 1945, u VMF(N)-542 na Okinawě. U této jednotky se mu podařilo v noci dne 15. června dosáhnout dvou
sestřelů a stát se konečně „esem“. V řadách Marine Corps Reserve zůstal do roku 1960.
H54
14
H54
14
50
41
68
5
32
17
84
84
H316
316
H54
14
5
72
72
H54
14
H11
62
H54
14
1 15
14
2
H54
14
76
32
5
H54
14
68
41
76
H54
14
5
36
10
H54
14
17
MAJ.R.B.PORTER
84
NAVY BLUE
H54
14
WHITE
H316
316
WHITE
H11
62
H11
62
eduard
19
G. F6F-5, Aeronavale Francaise, Flotille 11F, SM Robert, Cat Baï, Indochina, April 26, 1954
After the cessation of hostilities in Europe, French expeditionary forces were sent to Indochina, where they were to regain colonial lands. The buildup grew until November, 1946, at which point
war broke out. Combat operations were undertaken, among other types, by Hellcats of the French navy, which conducted reconnaissance and ground attack missions against the enemy. Among
the units to participate in 1953 was also 11F of the French navy, which operated from the decks of the carrier Arromanches in the vicinity of the Gulf of Tonkin through October, 1953. Her aircraft ,
flying in the original American schemes with the addition of French national markings, supported ground units during some of the most intense fighting, including the battles at Diện Bi n Phủ
in 1954.
Po ukončení bojů v Evropě byly francouzské expediční jednotky přesunuty do Indočíny, aby zde pomohly dosáhnout navrácení původních koloniálních území. Napětí na místě postupně
narůstalo až do listopadu 1946, kdy vypukla válka. Válečných operací se aktivně zúčastnily i Hellcaty F6F-5 francouzského námořnictva, která prováděly průzkum a útoky na pozemní cíle
nepřítele. Mezi jednotky, které se do těchto akcí v roce 1953 zapojily, byla i jednotka francouzského námořnictva 11F, která do oblasti Tonkinského zálivu dorazila na palubě letadlové lodi
Arromanches v průběhu října 1953. Její letouny, v původní americké kamufláži doplněné o francouzské výsostné označení, prováděly podporu pozemních jednotek v oblastech nejtěžších bojů,
včetně střetnutí u Diện Bi n Phủ v roce 1954.
H54
14
H54
14
43
40
8
56
38
53
H13
3
43
84
H54
14
8
H54
14
H54
14
8
1 15
14
2
H54
14
43
39
56
8
40
43
H54
14
8
43
H54
14
31
H13
3
43
84
NAVY BLUE
20
H54
14
RED
H13
3
eduard
H. F6F-5K, VU-1, Oahu, Hawaii, September 17, 1959
In the post-war era, several F6F-5s were converted to F6F-5K standard. These were radio-controlled, unpiloted drones. The aircraft remained in their original state, with the exception
of the removal of all armament, and were equipped with long-range radio equipment allowing control from ground stations or other aircraft. For the purposes of quick identification, these were also
often adorned with recognition markings. Some were also equipped with long range tanks at the wingtips. F6F-5Ks were used during the A-bomb tests over Bikini Atoll.
Několik strojů F6F-5 bylo v poválečných letech upraveno do podoby verze F6F-5K. Jednalo se o radiem řízené bezpilotní stroje. Letouny zůstaly v původním provedení, jen byly zbaveny výzbroje
a vybaveny dálkovým ovládáním umožňujícím jejich řízení jak z pozemní, tak palubní základny nebo dalšího letounu. Pro snadnější sledování byly obvykle opatřeny výrazným markingem.
Některé stroje byly vybaveny přídavnými nádržemi na koncích křídel. Letouny F6F-5K byly použity i během testů jaderných-bomb na atolu Bikini.
H12
33
H12
33
66
H54
14
34
H24
58
65
H13
3
59
69
H13
3
34
H24
58
H24
58
57
H13
3
60
H24
58
61
61
58
H24
58
62
H13
3
H24
58
H24
58
65
34
63
H13
3
H54
14
H12
33
H13
3
66
64
34
H12
33
59
69
BLACK
H12
33
NAVY BLUE
H54
14
RED
H13
3
ORANGE
YELLOW
H24
58
eduard
21
I. F6F-5K, Chincoteague Naval Air Station, Virginia, 1949
F6F-5Ks were used in the United States as unpiloted, radio-controlled drones for the testing of air-air missiles and as aerial targets for the training of Navy Marine Corps crews. These, too, carried
recognition markings allowing for quick identification and tracking. The diagonal markings on the tail surfaces identified this aircraft as an unpiloted drone.
Stroje F6F-5K sloužící na základnách v USA byly používány jako rádiem řízené cílové letouny pro zkoušky protiletadlových raketových střel a i jako létající terče během výcviku příslušníků NAVY
a Marine Corps. Nosily výrazný marking, umožňující jejich snadnější nalezení a sledování. Šikmé pruhy na směrovce označovaly bezpilotní stroj.
H12
33
H13
3
80
34
H13
3
65
81
67
78
70
H13
3
34
H13
3
H13
3
1
15
14
2
H13
3
80
65
H13
3
34
80
H13
3
34
80
H12
33
82
67
79
70
NAVY BLUE
22
H54
14
RED
H13
3
BLACK
H12
33
eduard
F6F-3 Hellcat
STENCIL DATA
W
Q
M
O
N
R
EE
BB
Z
L
X
T
P
D
F
D
B
AA
I
A
J
B
J
J
A
V
2 pcs CC
S
K
K
G
G
H
E
4 pcs N
C
2 pcs K
C
U
DD
D
Z
W
X
D
Y
G
T
P
3 sets
44
6
7
eduard
23
F6F-5 Hellcat
STENCIL DATA
W
Q
M
O
N
R
EE
BB
Z
L
X
T
P
B
F
AA
D2
I
A
J
J
J
A
V
2 pcs CC
S
K
K
G
G
H
E
4 pcs N
C
2 pcs K
C
U
DD
Z
W
X
3 sets
6
7
D1
F2, F4
(F1, F2) 6
B
G
Y
T
P
sets
II
HH
GG
44
eduard
24
© EDUARD M.A. 2008
www.eduard.com
Printed in Czech Republic